3 Tdo 485/2025-835
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 7 To 5/2025-777, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 68/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č. j. 3 T 68/2024-746, byl obviněný M. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku [skutek ad 1)] a jednak zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku [skutek ad 2)], kterých se dopustil následujícím jednáním:
1) dne 12. 8. 2023 v přesněji nezjištěné době kolem 03:30 hodin v ulici XY v XY, okres XY, za přítomnosti dalších tří osob úmyslně udeřil velkou silou rukou do obličeje poškozeného P. T. M., nar. XY, jehož tím srazil na zem a poté ho prudce kopl do hlavy, čímž mu způsobil prolomení spodiny levé očnice s vpáčením úlomku, zlomeninu zevní stěny levé očnice s vpáčením úlomku, zlomeninu zevní a přední stěny a spodiny levé vedlejší nosní dutiny horní čelisti s vpáčením úlomků a s podkožním krevním výronem levé tváře a okolí levého oka a krevním výronem pod sliznicí levé tváře s drobnou tržnou rankou a dále oděrku a otok na pravém lokti, přičemž došlo k průniku vzduchu do levé očnice a podkoží víčka levého oka a zakrvácení levé vedlejší nosní dutiny horní čelisti, což si vyžádalo hospitalizaci poškozeného trvající od 16. do 22. 8. 2023 a takové zranění se projevovalo zejména bolestivostí a vyloučeným smrkáním s nutností dodržovat klidový režim až do 10. 9. 2023,
2) v přesněji nezjištěné době v průběhu období od 23:07 hodin dne 14. 3. 2024 do 9:25 hodin dne 15. 3. 2024 v domě č. p. XY v XY ulici v XY, část XY, okres XY, po předchozím slovním střetu s poškozenou L. S., narozenou XY, a s úmyslem usmrtit jmenovanou poškozenou ji hliníkovou baseballovou pálkou zn. Tysonz o délce 67 cm opakovaně a různou silou od střední po velkou úmyslně udeřil zejména do hlavy a trupu, čímž jí způsobil mnohočetné zlomeniny žeber po obou stranách, tříštivou zlomeninu levé lopatky, tříštivou zlomeninu pravé vřetenní kosti, dále pohmoždění levé plíce a kolaps pravé plíce, povrchní i centrální trhlinu jater, zakrvácení pravé hrudní dutiny malého stupně, povlak krve v okolí jater a v dutině břišní, mnohočetné krevní výrony na těle a také tržně zhmožděné rány hlavy, přičemž tato zranění vedla k úrazovému šoku poškozené a jejímu následnému úmrtí během několika hodin od vzniku zranění.
2. Za to byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR majetkovou škodu ve výši 48.034 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20. 9. 2024 do zaplacení.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině skutkem ad 2), o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2025, č. j. 7 To 5/2025-777, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, kterým napadl usnesení odvolacího soudu. V rámci svého mimořádného opravného prostředku pak uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V rámci své argumentace nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a jeho výsledek, přičemž zdůraznil především to, že ani odvoláním nenapadal výrok o vině skutkem ad 1), k němuž prohlásil vinu, což nalézací soud přijal. Naplnění reklamovaných dovolacích důvodů spatřoval tedy ve výroku o vině skutkem 2).
6. Nejprve konstatoval, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly provedeny rozhodné důkazy výpisem telekomunikace telefonního čísla poškozené k prokázání, s kým a kdy hovořila a v jakém zdravotním stavu byla, stejně jako komunikace z messengeru obviněného k prokázání chování poškozené. Stejně tak nebyly provedeny další důkazy – výslech svědka F. a zdravotní dokumentace poškozené k jejímu pádu ze schodů v opilosti z roku 2023. Tím ovšem byla obviněnému upřena možnost prokázat svoji nevinu a byl tedy zkrácen ve svých právech na obhajobu a objasnění věci.
7. Dále pak soudům vyčetl, že se nevypořádaly se všemi závěry znalce MUDr. Krupičky, který připustil, že některá zranění si mohla poškozená způsobit sama při pádu ze schodů.
8. Obviněný taktéž nesouhlasil se závěrem nalézacího soudu ohledně existence přitěžující okolnosti podle § 42 písm. c) tr. zákoníku, tedy, že čin spáchal surovým způsobem.
9. Konečně pak vyjádřil přesvědčení, že dané jednání nenaplnilo znaky zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ale přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by jeho jednání vedlo k úmyslnému usmrcení jiného, když v době svého návratu domů neposkytl poškozené pomoc, ač byla zřejmě v nebezpečí smrti.
10. Závěrem tedy navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024, č. j. 3 T 68/2024-746, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 7 To 5/2025-777, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
11. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a uvedl, že argumentace obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů a s jejich závěry vyjádřil souhlas.
12. Po zopakování obecných východisek dovolacího řízení a jeho předpokladů se nejprve věnoval argumentaci pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po připomenutí podmínek jeho naplnění uvedl, že vadu opomenutého důkazu neshledal, neboť ačkoliv se krajský soud výslovně nezmínil o způsobu vypořádání se s důkazními návrhy obviněného, je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, že z ostatních provedených důkazů dospěl k závěru, že zranění poškozené byla nepochybně způsobena cizím zaviněním. Důkazní návrhy obviněného byly tak zřejmě nadbytečné. Nebylo možno odhlédnout ani od té skutečnosti, že k porušení práva na spravedlivý proces nedojde obecně každým zamítnutím navrženého důkazu bez adekvátního odůvodnění, ale až za situace, kdy takové neprovedení znamená závažný deficit zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. To se ovšem v nyní posuzovaném případě nestalo.
13. Stejně tak neshledal opodstatněnou ani námitku zjevného rozporu skutkových zjištění a provedeného dokazování ve vztahu k výlučnému podílu dovolatele na usmrcení poškozené. Zdůraznil, že jedinou osobou, která se v inkriminovanou dobu nacházela v bytě spolu s poškozenou, byl právě obviněný. Z hlediska příčin zranění pak akcentoval závěry znaleckého posudku MUDr. Krupičky, který sice připustil, že některá zranění mohla vzniknout pádem, avšak řada zranění nikoliv, přičemž zranění na horních končetinách dokládají obranu poškozené před údery tyčovitým předmětem.
14. Pod druhý z uplatněných dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] nebylo podle názoru státního zástupce možno podřadit žádnou z dovolacích námitek obviněného, neboť vycházely nepřípustně ze skutkového děje, podle něhož poškozená zemřela při pádu ze schodů. To je ovšem v příkrém rozporu ze správnými a důkazně podloženými skutkovými zjištěními obecných soudů.
15. Pod žádný dovolací důvod pak nemohla být podřazena námitka vůči přičtení přitěžující okolnosti, že čin spáchal surovým způsobem, neboť tuto opět popírají přijatá skutková zjištění a zároveň je založena na nepřiměřenosti trestu, kterou nelze v dovolacím řízení namítat pod žádným dovolacím důvodem.
16. Státní zástupce tedy navrhl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňovaly jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení dovolacího přezkumu napadeného rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř.
20. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Zároveň nelze odhlédnout od skutečnosti, že prostřednictvím shora uvedených důvodů obviněný brojil i proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť soud odvolací jeho námitky nevyslyšel a odvolání zamítl. Tím ovšem nastala procesní situace předvídaná dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který najde své uplatnění za situace, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněný však tento důvod výslovně nenamítl. Tento zjevný nedostatek podaného dovolání ale Nejvyšší soud nevyhodnotil jako překážku provedení dovolacího řízení, neboť se jedná o chybu, kterou je možno označit za formální, a tedy nezabraňující v rozhodnutí.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV. Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný napadl usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti výroku o vině skutkem ad 2), a to z důvodů, které podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž správně měl uplatnit i dovolací důvod m) téhož ustanovení (viz bod 23. tohoto usnesení). V rámci své dovolací argumentace pak vznesl námitky skutkové a právní.
27. Dovolací soud si předně nemohl nevšimnout, že prakticky veškeré shora uvedené námitky obviněného jsou v zásadě totožné s jeho obhajobou uplatněnou v předchozích fázích řízení. Pak bylo ale nutné připomenout, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné výhrady, které vznesl již v řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408). V nyní posuzovaném případě se o takovou situaci jednalo, neboť Krajský soud v Praze i Vrchní soud v Praze se podstatou všech nyní vznesených dovolacích námitek zabývaly již v předchozím řízení v rámci svých rozhodnutí, přičemž své závěry patřičně odůvodnily.
28. Nejprve k uvedenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v obecné rovině vhodné uvést, že postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové
závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal druhým odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
29. Tento důvod dovolání uplatnil obviněný explicitně v jeho třetí variantě (opomenuté důkazy), přičemž z jeho argumentace bylo možno s jistou mírou tolerance dovodit i variantu první (zjevný rozpor). Vadu opomenutých důkazů spatřoval v neprovedení, respektive zamítnutí, důkazních návrhů výpisem telekomunikace telefonního čísla poškozené, messengeru obviněného, výslechu svědka M. F. a zdravotnickou dokumentací poškozené u FN Na Bulovce z roku 2023. Zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a přijatými skutkovými zjištěními pak bylo možno spatřovat ve výhradách vůči posouzení dílčích závěrů znaleckého posudku MUDr. Krupičky.
30. K výhradě opomenutého důkazu je nejprve nutno zdůraznit především to, že dokazování není bezbřehé a je to soud nalézací, který je odpovědný za zjištění skutkového stavu věci nezbytného pro rozhodnutí, tedy bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Soud tak nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran, pokud svůj postup řádně odůvodní (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 7 Tdo 1115/2024, nebo též Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 To 62/2006-2.). Do úvahy pak připadají tři skupiny okolností, o které lze zamítnutí důkazních návrhů opřít – navrhovaný důkaz nemá relevanci k předmětu řízení, důkaz není způsobilý potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, k němuž byl navržen a konečně je pak důkaz nadbytečný (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09).
31. Námitce proklamující existenci opomenutých důkazů však nebylo možné v nyní řešené věci přiznat dovolací relevanci. O veškerých obviněným uvedených důkazních návrzích totiž nalézací soud rozhodl tak, že je zamítl, neboť měly jen mizivou souvislost s projednávanou věcí, respektive byly shledány nadbytečnými, a toto své rozhodnutí odůvodnil při hlavním líčení konaném dne 21. 11. 2024. Takový důkaz tedy nebylo možné označit za opomenutý, neboť jej soud vzal do úvahy, pouze k nelibosti obviněného rozhodl o tom, že jej neprovede, avšak toto své rozhodnutí náležitě odůvodnil.
32. Současně se Nejvyšší soud s názorem nalézacího soudu (se kterým se dovolací senát seznámil přehráním záznamu z hlavního líčení konaného dne 21. 11. 2024) respektive odvolacího soudu (viz bod 12. odůvodnění usnesení) zcela ztotožnil. Telekomunikační záznamy ani zdravotnická dokumentace předchozího více než rok starého zranění poškozené, jakož i výslech svědka, který nebyl incidentu přítomen, mohly mít nulovou či pouze marginální relevanci k projednávanému případu. I kdyby jimi byly prokázány skutečnosti tvrzené obviněným (opilost poškozené), nemohly vnést do věci zvrat, zvláště v konfrontaci se zcela jednoznačnými závěry znalce MUDr. Krupičky, který opakovaně uvedl, že část zranění si nemohla poškozená způsobit sama pádem, a dokonce poukázal na zcela jednoznačná obranná zranění na jejích pažích. Lze tedy konstatovat, že by nezměnily na závěrech soudů ničeho, neboť bylo vyloučeno, že by způsobená zranění mohla vzniknout pádem. Totéž platilo i o zdravotní dokumentaci, která by opět mohla prokázat toliko to, jaká zranění si poškozená způsobila v minulosti, ale nemohla vnést světlo do nyní posuzovaného případu a mechaniky vzniknu těch nynějších. Co se pak týkalo svědka F., ten nebyl incidentu přítomen a ani v jeho výpovědi tak nebylo možno očekávat podstatné poznatky.
33. Námitka opomenutého důkazu tedy byla uplatněna toliko formálně, neboť s veškerými důkazními návrhy se soud nalézací náležitě vypořádal, proto ji bylo nutno odmítnout.
34. Pokud pak obviněný poukazoval na nedostatečné vypořádání soudů se závěry znalce MUDr. Krupičky, tuto námitku bylo možné s velkou mírou benevolence podřadit pod variantu zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazu. Zároveň ovšem nebylo možno odhlédnout od toho, že jí nebylo možno přiznat opodstatnění, neboť obviněný ji vystavěl na favorizaci toliko dílčích a izolovaných závěrů znalce spočívajících v tom, že tento připustil, že určitá část zranění poškozené mohla vzniknout pádem. Avšak obviněný již zcela ignoroval tu část znaleckého zkoumání a následného výslechu, kde se MUDr. Krupička kategoricky vyjádřil tak, že některá zranění nemohla vzniknout jinak než zaviněním cizí osoby, poškozená si je nemohla způsobit sama, ale byla způsobena tupým násilím střední až velké intenzity za použití tyčovitého předmětu, přičemž byla nalezena i typická obranná poranění na horních končetinách poškozené, které nelze jinak vysvětlit (viz bod 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a na to navazující body 45. až 47.) Výhrada obviněného je tak pouhým odlišným hodnocením dílčí části důkazu, a to zcela izolovaným nejen od ostatních provedených důkazů, ale i od dalších částí téhož důkazního prostředku.
35. Nejvyšší soud pouze stručně konstatoval, že soud nalézací provedl dostatečné penzum důkazů, z nichž bylo možno zjistit skutkových stav věci bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a takto provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.), aniž by se jakkoliv zpronevěřil obecné elementární logice, jím formulovaná skutková zjištění jsou jasná, srozumitelná a nevyvolávají jakékoliv pochybnosti o tom, co je obviněnému kladeno za vinu.
36. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo vhodné nejprve v obecné rovině připomenout, že v jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
37. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný konstatoval, že jeho jednání nenaplnilo znaky zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, ale přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 1 tr. zákoníku, neboť když přišel večer domů, neposkytl poškozené pomoc, ač byla zřejmě v nebezpečí smrti.
38. S ohledem na shora uvedená obecná východiska naplnění reklamovaného dovolacího důvodu bylo nutno konstatovat, že tato námitka se s ním zcela minula a nebyla způsobilá naplnit ani žádný jiný ze zákonem předvídaných důvodů dovolání. Obviněný ji totiž založil na odlišné verzi skutkového děje, než ke které dospěl soud prvního stupně a který byl aprobován odvolacím a nyní i dovolacím soudem (viz shora body 31. – 35. tohoto usnesení). Lapidárně řečeno obviněný se domáhal posouzení odlišného skutku, než jaký byl předmětem odsuzujícího rozsudku, ke kterému dospěl na základě vlastních ve svůj prospěch účelově překroucených úvah a interpretací, které nekorespondovaly s provedeným dokazováním. Tím ovšem pozbyla námitka nesprávného právního hodnocení jakékoliv dovolací relevance. Nalézací soud naopak zcela explicitně vysvětlil, v čem spočívalo úmyslné usmrcení jiné osoby, včetně jeho subjektivní stránky a na jeho odůvodnění lze plně odkázat (viz bod 53. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
39. Pokud pak obviněný vyjádřil nesouhlas s tím, že soud prvního stupně shledal ve věci přitěžující okolnost podle § 42 písm. c) tr. zákoníku, nelze ani této námitce přiznat jakýkoliv efekt v rámci dovolacího řízení. Předně se jednalo o námitku směřující do výroku o trestu, neboť jejím prostřednictvím obviněný brojil proti jednomu z hledisek, která musí vzít soud v úvahu při ukládání trestu. Výrok o trestu lze přitom napadnout primárně podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to za předpokladu, že byl ve věci uložen nezákonný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Případně lze za jistých okolností shledat ve výroku o trestu jiné nesprávné právní posouzení, avšak toliko ve vztahu k posouzení souběhu trestných činu či jeho pokračování. Aspekty týkající se výměry konkrétního trestu vedou ve svém důsledku vždy k závěru o přiměřenosti, respektive nepřiměřenosti trestu, kterou ovšem Nejvyšší soud není oprávněn v rámci dovolání zásadně přezkoumávat (viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015). Zásah dovolacího soudu by byl zcela výjimečně možný v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Taková situace ale ve věci nenastala. Naopak lze souhlasit se soudem druhého stupně, že ubití opakovaným tupým násilím za použití zbraně a síly střední až velké intenzity svědčilo zcela jednoznačně závěru o surovém způsobu spáchání. Soudy zcela správně konstatovaly, že u takového způsobu spáchání trestného činu by bylo možno uvažovat dokonce i o kvalifikaci jako zvlášť surového, k čemuž ovšem zcela ve prospěch obviněného a věrny zásadě in dubio pro reo nepřistoupily (viz bod 13. odůvodnění soudu druhého stupně a bod 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
40. Konečně pak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl ve věci dán v jeho druhé variantě, jelikož odvolání obviněného bylo zamítnuto, ačkoliv obviněný vytýkal vady podřaditelné pod důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jak je shora uvedeno, žádná z obviněným uplatněných námitek nedosáhla limitů meritorního dovolacího přezkumu, a proto nemohlo dojít k naplnění ani tohoto důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
41. Lze tedy uzavřít, že drtivá většina námitek obviněného se minula s reklamovanými dovolacími důvody a ve zbylé části se pak jednalo o námitky zjevně neopodstatněné.
V. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
43. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Aleš Kolář předseda senátu