3 Tdo 637/2020-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání,
které podal obviněný F. S., nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě –
pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T
160/2019, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného F. S.
odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 1 T 160/2019,
byl obviněný F. S. uznán vinným v bodě 1) přečinem křivého obvinění podle § 345
odst. 1, 3 písm. c), e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen
„tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v
blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018, ve Vazební Věznici
XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve výkonu vazby na základě rozhodnutí Okresního
soudu v Šumperku sp. zn. 2T 138/2018, napsal a následně na Českou advokátní
komoru, Generální inspekci bezpečnostních sborů, Okresní soud v Šumperku,
Policii ČR SKPV OOK Šumperk, odeslal dopisy, v nichž poškozenou S. H., která
jej jako ustanovený obhájce zastupovala v době od 10. 5. 2018 do 3. 9. 2018 v
trestní věci vedené PČR SKPV OOK Šumperk sp. zn. KRPM-21477/TČ-2018-140971,
vědomě lživě obvinil, že mu do Vazební věznice XY dvakrát přinesla
psychotropní látku pervitin, což poškozená popřela, kdy na základě dopisu
zaslaného na Policii ČR SKPV OOK Šumperk, zde bylo pod sp. zn. KRPM-114223/TČ-2018-140971 vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání
přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami
a s jedy dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ze strany S. H., které bylo policejním
orgánem odloženo podle § 159a odst. 1 trestního řádu, jelikož se nepodařilo
prokázat, že se jedná o trestný čin, na základě dopisu zaslaného na Českou
advokátní komoru, bylo touto k věci prováděno šetření bez zjištěného pochybení
ze strany H.,
v bodě 2) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, na podkladě
skutkového stavu spočívajícího v tom, že v blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018, ve Vazební Věznici XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve
výkonu vazby, poškozené S. H., která jej v době od 10. 5. 2018 do 3. 9. 2018
zastupovala jako ustanovený obhájce, napsal a následně jí na adresu advokátní
kanceláře XY, XY, zaslal dopis, v němž pod pohrůžkou způsobení vážné újmy v
zaměstnání i v rodinném životě, spočívající v zaslání dopisů na Advokátní
komoru ČR, Policii ČR a další instituce, že mu do Vazební věznice XY přinesla
pervitin, poškozenou nutil, aby s ním měla pohlavní styk, kdy v dopise bylo
mimo jiné uvedeno:
na str. 1 ,,S. bude mi to proti srsti ale musím to udělat napsat stížnost na
tu Advokátní komoru a bude to osobní kvůli tobě a mě a věř, že ti udělám
takovou ostudu že se budeš muset odstěhovat prič ze XY a co má ti kluky na té
Pankráci, tak už je nebudeš moct dělat protože tě nechám stama vihodit a možná
také dojdou a šup ruce dopředu a cvak a jedeme (část textu zabělena) a ten
dopis pošlu za 14 dní potomhle, a celi si to přečti a hned odepiš na počítači. S.
jí vím ti tu práci máš ráda ale bohužel (část textu zabělena) co jim napíšu
žes mi dovezla už dvakrát drogi a tak sem to řekl klukům že to mám od tebe ani
to nezkoušej sem jezdit protože to můžu nahlásit na Prevenci že sem vozíš drogi
a budeš muset chodit do naha a možná ti budou strkat prst do piči a to se ti
bude libyt a možná také ne jak to budeš číst tak vím že u toho budeš brečet víš
jak se to povídá kdo se směje naposled ten se směje nejlíp tak si to hodně
přeber co mi natohle odepišeš. S. ti viš že jsme se ti dival na ti hezké litka
a stehýnka a moc sem by hotovej protože si takové mládě a vduchu sem si
povidal kdybych je měl v ruce tak tě budu líbat až na ten tvůj voňavej
podbřišek ale mužem se spolu domluvit lepší než by tě virazili spráce za donos
těch drog a jak jim to napišu tak je máš hned v práci a to je pak ostuda“,
na str. 2 „co pak jim nato řekneš já vím jak se domluvím hodně si to srovnej v
té hlavě to bude lepši pro tebe i promě a to je že mi poradíš abych sem si šáhl
a hladil po tvojich krásnich litkách a pomalu na stehna až se dotknu tvojeho
citlivého pošťěváčku abych ochutnal jak báječně chutná jak dojedeš a sednu si
na proti tobě tak si musíš pomalu dát voňavé kalhoty dolů ale neboj nikdo to
neuvidí jak sedíš za stolem jak to uděláš tak mi řekni a sednu si bliž S. a to
ráda pro mě uděláš co ti vše napišu radši jo než ne jak ti zařidim že musíš
odejít s práce tak si uplně v prdeli a co lidi jesi ti dali nějaké peníze tak
oni to budou chtít zpět a nemáš to jak dát oni ví kde sídliš tak si hlidej
svoji rodinu ať se jim něco nestane (část textu zabělena) jim to řeknu co si
za kurvu a hned posilaj tam svoje lidi a je zle jak s tebou tak i stvoji Mámou
tatou já si nedělám srandu a to že mi voziš drogi jesi mám bejt ticho tak mi
dej vědět kdy dojedeš ať si můžem spolu užit jak si sahnu na tvoji pičku a ti
mužeš také a budem spokojeni oba já ti to pěkně udělám a na oplátku ti mě
zaleži na tobě jesi rukou nebo (v dopise vyobrazena ústa) neboj bude to richli
než se nadáš tak šup a budu hotovej popřemišlej máš se hodně ráda i svoji
rodinu tak něco za něco uděláme se spolu a nebudu psát na tu Advokátní komoru
ani na Proti Drogovku jinak si v piči veřmi ja chci tvoji pičku ochutnat a
tohle bude jenom mezi náma co řeknu to má plaťák co bys dělala kdybych si sám
bez dovoleni šahl na stehinko nic dáš mi facku tak bych ti to hned vzápětí
vrátil“,
na str. 3 „napišu ti dopisi do XY co si udělala i k soudu to napišu co si za
kurvu chceš to tak přistup na to co chci ja a bude klid já to posílám za 14
dni tak dělej něco a není to sranda“
na str.
4 „Děvko tak já budu kouřit tvůj poštěváček a pit tvůj orgasmus jak se
ti to bude libyt co ti Mrdko tak místo televize budu čumět na tvoje pysky to si
zavinila všechno ti Šlapko jedna tak ti se mi kliť s cesti jak budu doma a tam
zažiješ peklo pojedem spolu a ti u toho budeš vzdychat jak prokopla Děrka v tom
pekle nic jiného nebudeš jedině šlapka, kurvo ďábelská Děvka a mrdka to si
zapamatuj a ja tě dám tak 1,5 dlouhej řetěz a tam budeš má kurvičko (část
textu zabělena) teť hovno hlavně máš ti já ti stejně napišu co budu psát na tu
Proti Drogovku a na Advokátní komoru tak si to užívej hezky a pomalu ať ti to
vidrží to prcání ale jak budeš chtit bude to jenom na tobě můžeš bejt semnou
a necháš si sáhnou na kundičku a chvilku si budu hrát na poštěváček a pak s
prstíkem zajedu dovnitř do kundičky a pak ti mě můžeš rukou nebo (v dopise
nakreslena ústa) nechám to na tobě jak mi odepišeš tak mi napiš“,
na str. 5 „co a jak ať sem připraven chci ochutnat tvůj poštěvák i jak budeš
vlhká i tu štávičku a popřemišlej o tom a hlavně pravdu viš že jenom kurvi lžou
chci ot tebe pravdu kdy si to spolu užijem a tady ti to pišu na tu XY;
stížnost, Vážená advokátní komoro podávám na (část textu zabělena) stížnost a
to ohledně a menuje se takhle S. H. XY XY (část textu zabělena) mě navštívila
ve Vazební Věznici XY a nic proto nedělá a a chci abyste ji prošetřil ohledně
kvůli tomu že už mi dovezla 2 drogi Pervitin …… ona se mi sama chlubila jak mě
daj na vazbu tak mi bude vozit Pervitin a měla to skovani v Přirození ….. a moc
vás ale žádám abyste udělali nějaky zaopatření proti ni ja to musim napsat i na
soud co to má znamenat“,
na str. 6 „máš 14 dní abys mi na to otpověděla já to myslím smrtelně vážně co
je tady v tomhle dopise napsáno richle odepiš abych věděl od úterka za 14 dní
máš co stíhat abych ti stačil na tvoji otpověť napsat a nedělej si stoho
žádny hej nebo počkej a to stvoji Mámou i s tátou mislím vážně starej se hodně
ale richle odepiš tobě už nemůžu říct ani jménem jenom že si obyčejna Svině,
Děvka, kurva nebo Šlapka jak si to probereš abychom se spolu dotikali na tvoji
pipinku a napiš mi pravdu máš to ráda dělat rukou a nebo (symbol úst) neboj
dám si pozor abych ti to nepustil do (symbol úst) a ještě také to bude richli
mám přání dát ti ho do pochvi a než napočítáš švec tak konec neboj se nikdo nás
nevibere a neříkej že ne a musíš si předemnou sundat kalhotky a nestit se
taky jak si šla poprvé sklukem píchat tak je to stejné i semnou. Tak Nazdar
piči sladká a richle odepiš čas utíká nemám čas žádné podraz“,
a v bodě 3) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku,
kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v
blíže neupřesněné době, zřejmě od 1. 8. 2018 do 29. 8. 2018 ve Vazební Věznici
XY, kde byl od 10. 5. 2018 ve výkonu vazby, poškozené S. H. napsal a
následně na adresu Advokátní kanceláře XY, XY, odeslal dopis, v němž
vyhrožoval poškozené a jejím rodičům usmrcením, kdy v dopise bylo mimo jiné
uvedeno: „Čus děvko. Ti jedna Děvko …..
jak mě pusti ta tvoje Matka, fotr a
hlavně ti zdechneš (část textu zabělena) a zmis ze XY jak mě pusti tak viš co
tě čeká a nemine a jak si kurva tak to pišu i pani Š. tak čekej na Pár Lidi a
chipneš Ti XY Děvko, Mrdko, Lezbo, potrate s opiči Matky aby dostala tvoje
Matka zástavu srdce.
Za to byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43
odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání
10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou (pozn. ve výroku rozsudku nalézacího
soudu absentuje odkaz na sbíhající se trestnou činnost, za níž byl odsouzen
rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 2 T 138/2018,
neboť mu byl ukládán souhrnný trest).
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku
Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 12. 2018, č. j. 2 T 138/2018-670, který
nabyl právní moci dne 12. 2. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 2. 2019, č. j. 68 To 47/2019-701, jakož
i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 1 T
160/2019, podal obviněný F. S. odvolání, a to do výroků o vině a trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne
20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání
obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne
20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, podal obviněný prostřednictvím své
advokátky dovolání (č. l. 363-366), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že napadené usnesení je
založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že se odvolací soud a potažmo i soud prvního stupně dostatečně
nevypořádal s odůvodněním zamítnutí důkazních návrhů učiněných z jeho strany,
zejména pak znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu. Obviněný tento
důkazní návrh poprvé vznesl v přípravném řízení při prostudování spisu dne 26.
7. 2019, přičemž tento důkazní návrh byl policejním orgánem zamítnut. Znovu
tento důkazní návrh vznesl před soudem prvního stupně v průběhu hlavního
líčení, kdy byl tento návrh tentokrát ze strany soudu znovu zamítnut s tím, že
by jeho provedení pouze prodlužovalo trestní řízení a nijak by nepřispělo k
objasnění dovolatelovy viny. Považoval za dostačující, že byl obviněný vyšetřen
soudním znalcem MUDr. Jiřím Kovářem v předchozím trestním řízení, kdy tento
důkaz byl proveden před soudem jako důkaz listinný a dle soudu z něj vyplývá,
že obviněný byl vyšetřen koncem května roku 2018, tj. 2-3 měsíce před
projednávaným jednáním. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně v
odůvodnění napadeného rozhodnutí plně ztotožnil. Soudy prvního a druhého stupně
toto stanovisko zaujaly i přesto, že ze zmíněného znaleckého posudku soudního
znalce MUDr. Jiřího Kováře vyplynulo, že „obžalovaný trpí duševní poruchou ve
smyslu opakované akutní intoxikace alkoholem a stimulacií, syndromem závislosti
na alkoholu a smíšenou poruchou osobnosti, v důsledku které mohly být jeho
ovládací schopnosti přechodně zmenšeny…“. Obviněný uvedený postup považuje za
rozporný s konstantní judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3.
1968, sp. zn. 11 Tz 13/68; rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 1978, sp.
zn. 11 Tz 21/78), kterou dále rozebírá s tím, že závěry znaleckého posudku
vypracované v jiném trestním řízení nejsou použitelné v předmětném soudním
řízení (rozhodnutí č. 65/1980 Sb. rozh. tr.; R 11/1982; rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007). Má proto za to, že se
odvolací soud měl řídit ustálenou soudní judikaturou a v souladu s ní nechat ve
věci zpracovat nový znalecký posudek k posouzení jeho psychického stavu ve
vztahu k projednávanému skutku a na základě tohoto posudku následně posoudit
případnou otázku jeho nepříčetnosti ve vztahu k danému činu. Pokud by odvolací
soud dospěl k závěru, že je daná judikatura překonaná, měl tento svůj závěr
náležitě odůvodnit, pouhý odkaz na závěry soudu prvního stupně je
nedostačující. Obviněný současně namítá, že odvolací soud neprovedl výslech
příslušníků Vazební věznice XY paní P. V., pana J. Š. a vedoucího výkonu
trestu, kteréžto považuje za zásadní k posouzení jednání uvedeného pod bodem 1)
obžaloby. P. V. a J. Š. byli vyslechnuti pouze na úřední záznam dle ust. § 158
tr. ř. v trestním řízení vedeném proti poškozené, kdy však obviněný, resp. jeho
obhájce nemohl být tomuto úkonu přítomen a klást těmto osobám otázky. Obviněný
je současně přesvědčen, že uložený trest je vzhledem k jednání, kterého se
dopustil, nepřiměřeně přísný a je v rozporu se zásadou přiměřenosti sankcí.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2020, č. j. 55 To
338/2019-342, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a
rozhodnutí věci.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř.
písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 10. 5.
2020, sp. zn. 1 NZO 396/2020.
Poté, co zopakoval námitky obviněného, uvedl, že dovolatel opakuje ve svém
dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou zopakoval
ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito
námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, s jejichž
argumentací se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje. Stran opomenutého důkazu znaleckým posudkem státní zástupce uvedl, že znalecký
posudek z jiné trestní věci byl soudy užit jako pouhý listinný důkaz za účelem
posouzení, zda dovolatelův duševní stav je či není zapotřebí znalecky vyšetřit. Teprve v kladném případě by bylo nezbytné přibrat znalce k opatření nového
znaleckého posudku. Soudy potřebu přibrání znalce neshledaly, neboť o duševním
stavu dovolatele v době jeho činu pochybnosti neměly, což podrobně a
přesvědčivě odůvodnily. Soudy tak postupovaly v plném souladu s judikaturou
citovanou dovolatelem i s další judikaturou, kterou dovolatel pomíjí. Zejména
se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 1982, sp. zn. 5 Tz
36/1982, kde Nejvyšší soud uvedl, že ani skutečnost, že obviněný v uvedené věci
byl opakovaně psychiatricky léčen a jednalo se o polymorfního psychopata,
nemusela ještě odůvodňovat potřebu vyšetření duševního stavu, jestliže nebylo
jednání obviněného doprovázeno takovými okolnostmi, které by nasvědčovaly
podezření z duševního onemocnění obviněného“. Pokud měl nižší soud pochybnosti
o vyjádření tehdejší „oblastní lékařské posudkové komise“ (tehdejší součást
vězeňské zdravotní služby), že důvod k vyšetření duševního stavu není, „nic mu
nebránilo, aby si opatřil důkaz o výsledcích psychiatrického zkoumání osobnosti
obviněného vyžádáním spisů o jeho dřívější trestné činnosti, přičemž posudky
znalců z oboru psychiatrie by pak bylo možno přečíst v této trestní věci jako
listinný důkaz podle § 112 tr. ř. právě k posouzení, zda v této věci je
potřebné vyšetřit duševní stav obviněného“. Takto doporučeným způsobem
postupoval nalézací soud v dovolatelově věci. Že se jedná o judikaturu
ustálenou je patrno i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6
Tdo 921/2014, z něhož se podává, že „nutnost zpracování znaleckého posudku je
dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v
průběhu dokazování, odůvodní potřebu získání odborných závěrů z oboru
psychiatrie ve smyslu předjímaném v ustanoveních § 105 odst. 1 či § 116 tr. ř.“
Tvrzení dovolatele, že nepřibráním znalce psychiatra nerespektovaly soudy
judikaturu Nejvyššího soudu, je tedy zjevně nepravdivé. Navíc postupovaly v
souladu s judikaturou dovolatelem pominutou, podle níž se příčetnost presumuje
a soud má zvažovat nutnost vyšetření duševního stavu obviněného právě i na
základě znaleckých posudků opatřených v jeho jiných trestních věcech. Státní
zástupce doplnil, že dovolateli nic nebránilo v tom, aby se sám nechal znalecky
vyšetřit a výsledný znalecký posudek soudu sám předložil.
Postup jím
prosazovaný by navíc vedl k absurdnímu výsledku, kdy by jednou provedené
znalecké vyšetření duševního stavu obviněného nemohlo být užito ani jako
listinný důkaz a ve všech jeho následujících trestních věcech by nezbylo, než
aby byly k duševnímu stavu obviněného znovu a znovu opatřovány nové znalecké
posudky. Takové doživotní zkoumání duševního stavu obviněného ve všech jeho
trestních věcech následujících po prvním znaleckém posudku důvodně odmítl
Nejvyšší soud ve shora citované judikatuře. Tak jako není opomenutým důkazem
navrhovaný znalecký posudek, nejsou jím dle státního zástupce ani neprovedené
svědecké výpovědi a to z důvodů přiléhavě uvedených soudy, k nimž není
zapotřebí nic dodávat. Ve vztahu k námitce nepřiměřenosti uloženého trestu
státní zástupce uvedl, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného
odložení trestu odnětí svobody, žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. V rámci
dovolacích důvodů se dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže
a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Nad rámec uvedeného doplnil, že dovolací soud může otázku nepřiměřenosti trestu
posoudit mimo dovolací důvody – v případech výjimečných svou nespravedlností. Tedy pokud by byl uložený trest skutečně v rozporu se zásadou proporcionality
trestních sankcí. V uvedeném směru však svou námitku nijak nerozvádí a opírá ji
jen o „jednání, kterého se dopustil“.
S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše
uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má
všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné
přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí
dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne
20. 1. 2020, sp. zn. 55 To 338/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a
odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti
rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým
byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst.
1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku
rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje
náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím
své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě
uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným
uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
nutno posoudit, zda obviněným F. S. vznesené námitky naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možno
uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené
zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou
alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé
alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo
pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného
přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného
je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci
odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše
uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Obviněný ve svém dovolání označil jako dovolací důvod jeho druhou variantu,
tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů
dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.,
kdy poukazuje konkrétně na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat,
že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován
jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný
trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze
vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní
posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z
dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např.
názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS
279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím
řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení
důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy
nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje
správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže
změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti
na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.
Ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů
potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu
určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení
zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být
nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již
provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění
dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování
skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy
potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak
spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněným uplatněné námitky byly již obsahem jeho řádného opravného prostředku,
resp. se jedná o obhajobu obviněného uplatňovanou již před soudem prvního
stupně, přičemž je třeba uvést, že jak nalézací, tak odvolací soud se s touto
zcela řádným způsobem vypořádaly. Námitky obviněného se v drtivé většině týkají
tzv. opomenutých důkazů, kdy namítá, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy
a s těmito návrhy se nijak nevypořádaly, resp. tyto odmítly bez řádného
odůvodnění pro takový postup.
Obecně lze k teorii tzv. opomenutých důkazů uvést, že účelem dokazování v
trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné
pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§ 2
odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude
objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Přitom ovšem do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České
republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu
s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš
restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na
spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že
Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající
z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba
vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi
mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých
tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá
povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu
na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů
navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své
rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů,
ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a
v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o
tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto,
případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval,
a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného
rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu
uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS
51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo
sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen
provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.
III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i
v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu
ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např.
usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu
(např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94)
se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné
považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces,
jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými
skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění).
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. Jak bylo vyloženo výše,
obviněným v rámci odvolacího řízení navržené důkazy nebyly soudem provedeny,
soud však řádně a zcela dostatečně odůvodnil, z jakých důvodů považoval jejich
provedení za nadbytečné. Důkazní návrhy ve formě výslechu příslušníků Vězeňské
služby, kteří byli přítomni návštěvě poškozené jako obhájkyně obviněného ve
Vazební věznici XY, byly nalézacím soudem vyhodnoceny jako nadbytečné, neboť
„jejich provedení by pouze prodlužovalo trestní řízení a nijak by nepřispěly k
objasnění viny obžalovaného“. Nalézací soud přitom provedl uvedený policejní
spis jako listinný důkaz ve smyslu § 112 tr. ř., přičemž ze spisu zjistil
značné množství relevantních skutečností, zejména pak to, že oba navrhovaní
příslušníci byli vyslechnuti v případě trestního řízení proti poškozené a věc
byla pravomocně skončena (bod 5. rozsudku). Odvolací soud se k této námitce
vyjádřil v bodě 10. usnesení, kde se s postupem nalézacího soudu ztotožnil.
Doplnil, že „ani z obsahu podaného vysvětlení učiněné dle § 158 odst. 6
trestního řádu P. V. a J. Š. nelze vyvodit žádné takové poznatky, které by měly
vést k tomu, aby tyto osoby byly vyslýchané v pozici svědků a soudu I. stupně k
úvaze, zda takový důkaz provede“. Stran tohoto obviněným navrhovaného důkazu je
tedy zcela zřejmé, že se o žádný opomenutý důkaz nejedná. Současně je třeba
vzít na vědomí, že soudy v projednávané věci nemohly přistoupit k případnému
přezkumu pravomocně vydaného rozhodnutí v jiné věci, jak se v důsledku
dožadoval obviněný.
Dalším dle obviněného opomenutým důkazem bylo znalecké zkoumání jeho osoby
stran duševního stavu, kdy obviněný má současně za to, že neprovedení
znaleckého posudku k otázce jeho příčetnosti zasáhlo do jeho práva na
spravedlivý proces. Obviněný vznesl námitku, že ve věci byl k posouzení otázky
jeho příčetnosti ve vztahu k projednávanému jednání proveden znalecký posudek
vypracovaný na jeho osobu v jiné trestní věci, což je s odkazem na jím uvedenou
judikaturu nepřípustný postup, přičemž vypracování nového znaleckého posudku
bylo soudy odmítnuto pro nadbytečnost. Nalézací i odvolací soud stran obviněným
navrhovaného důkazu znaleckým posudkem však dospěly ke stejnému závěru jako
stran navrhovaných výslechů zaměstnanců Vězeňské služby.
Obviněný má za to, že soudy posoudily jeho duševní stav a z toho vyplývající
závěr o jeho příčetnosti na podkladě znaleckého posudku vypracovaného v jiné
trestní věci, tedy v rozporu s ustanovením § 116 odst. 1 tr. ř., dle něhož se k
vyšetření duševního stavu obviněného přibere vždy znalec z oboru psychiatrie.
Obviněný opírá svou obhajobu o závěr, že znalecký posudek o duševním stavu
obviněného podaný v předchozí trestní věci téhož obviněného nemůže být
znaleckým posudkem v další trestní věci, v níž je vedeno nové trestní stíhání,
neboť jeho schopnost rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a
ovládat je, se musí posuzovat vždy z hlediska konkrétního trestného činu (srov.
R 11/1982, 65/1980). Nejvyšší soud nijak nerozporuje obviněným v dovolání
citovanou judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, ta se však vztahuje
na zcela odlišnou situaci. Soudy totiž v projednávané věci neposuzovaly duševní
stav obviněného, jak tento nesprávně dovozuje, ale toliko posuzovaly, zda
takové zkoumání bude ve věci třeba provést.
V souvislosti s touto námitkou je nutno uvést, že skutečnost, že obviněný
zpochybňuje svůj duševní stav v době činu, ještě sama o sobě neodůvodňuje
nutnost znaleckého zkoumání. Otázka nepříčetnosti je otázkou právní a její
posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností
vyplývajících z provedených důkazů. Obecně se příčetnost presumuje, když
nutnost zpracování znaleckého posudku je tak dána pouze tehdy, pokud skutkový
podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodňují
potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie či jiných oborů ve smyslu
ustanovení § 105 odst. 1 tr. ř. či § 116 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014). Jinak řečeno, soud je
povinen nechat vypracovat znalecký posudek ohledně duševního stavu obviněného,
popř. znalecký posudek z jiného oboru, jen tehdy, jestliže na základě
skutkového stavu, který zjistí provedeným dokazováním, vyvstanou pochybnosti o
jeho duševním stavu z hlediska příčetnosti. O takovou situaci se v dané věci
nejednalo.
Nalézací soud provedl předmětný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie MUDr. Jiřího Kováře, vypracovaný v jiné trestní věci obviněného,
jako listinný důkaz ve smyslu § 112 tr. ř. Soud si tedy opatřil důkaz o
výsledcích psychiatrického zkoumání osobnosti obviněného vyžádáním spisů o jeho
dřívější trestné činnosti, přičemž posudek znalce z oboru psychiatrie přečetl
jako listinný důkaz podle § 112 tr. ř. právě k posouzení, zda v této věci je
potřebné vyšetřit duševní stav obviněného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 30. 8. 1982 sp. zn. 5 Tz 36/1982).
Nalézací soud uvedl, že obviněný byl vyšetřen znalcem MUDr. Jiřím Kovářem v
předchozím trestním řízení, a to 2 až 3 měsíce před projednávaným jednáním,
přičemž ze znaleckého posudku se podává, že obviněný v období od února 2018 do
května 2018 trpěl duševní poruchou ve smyslu opakované akutní intoxikace
alkoholem a stimulancií, syndromem závislosti na alkoholu a smíšenou poruchou
osobnosti, což mělo za následek snížené rozpoznávací a ovládací schopnosti,
vždy úměrně hloubce intoxikace. V případě, že by zde nebylo vlivu akutní
intoxikace alkoholem nebo stimulancia, pak by jeho rozpoznávací a ovládací
schopnosti byly jen lehce a nepodstatně sníženy s ohledem na smíšenou poruchu
osobnosti. S ohledem na skutečnost, že obviněný se v době spáchání jemu za vinu
kladeného jednání dopustil během výkonu vazby, kde je intoxikace alkoholem či
návykovými látkami vyloučena, mohly být jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti
vlivem smíšené poruchy osobnosti jen lehce až nepodstatně sníženy. „Navíc v
případě obžalovaného šlo o celou řadu cílených písemných projevů adresovaných
nejen poškozené, ale i na celou řadu institucí, což vyžaduje komplexnost,
cílevědomost, koncentraci, koordinaci a plánování“ (body 4. a 6. rozsudku).
Nalézací soud tedy neshledal, že by s ohledem na konkrétní okolnosti zjištěné v
průběhu dokazování, vyvstaly pochybnosti o duševním stavu obviněného z hlediska
jeho příčetnosti. Odvolací soud se s uvedeným postupem ztotožnil, kdy uvedl, že
„ani odvolací soud v projednávané věci neshledal žádné takové poznatky, na
základě kterých by bylo nezbytné přistoupit k přibrání znalce ke zkoumání
duševního stavu obžalovaného“ (bod 11. usnesení). Soudy nižších stupňů tedy
řádně odůvodnily, že ze žádných okolností, ať již z jednání obviněného nebo ze
samotného způsobu spáchání předmětné trestné činnosti, nevyplývá nic, co by
svědčilo pro zmenšenou příčetnost obviněného či dokonce pro jeho nepříčetnost.
Skutečnost, že již jednou bylo provedeno znalecké zkoumání osoby obviněného,
automaticky neznamená, že v každé následující věci musí být obviněný znalecky
zkoumán, když potřeba znaleckého zkoumání se musí odvíjet od konkrétních
skutečností zjištěných v konkrétně projednávané trestní věci (srov. rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo 84/2020). Ani zde se tedy
nejednalo o opomenutý důkaz. Tyto důkazy byly soudy řádným způsobem provedeny a
podrobeny hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Obviněný dále namítl, že shledává jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody
za nepřiměřeně přísný, uložený v rozporu se zásadou přiměřenosti sankcí.
Obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku podřadit zhodnocení otázky,
která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové
okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva
trestního, tak i jiných právních odvětví.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve
smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno,
pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve
vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví
jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženému trestu
odnětí svobody se odvíjí od jeho výše, resp. že obviněný shledává jemu uložený
nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. Žádnou bližší
argumentaci nepodává. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení
skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného
důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle § 39
odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností),
čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů
stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu