30 Cdo 3848/2019-264
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní
věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem
Schreiberem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti žalované Obec
Zálesná Zhoř, se sídlem v Zastávce u Brna, Zálesná Zhoř 33, zastoupené Mgr.
Filipem Lederem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 57, o odčinění nemajetkové
újmy, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 370/2016, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č.
j. 70 Co 55/2018-196, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, č. j. 70 Co
55/2018-196, a rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 1. 11. 2017, č. j.
7 C 370/2016-141, se ve výrocích I. II., IV. a V. se zrušují a věc se vrací
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. V řízení vedeném u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C
370/2016 se žalobce domáhal vůči žalované náhrady nemajetkové újmy, která měla
žalobci vzniknout vyhotovením Zprávy žalovanou, týkající se osoby žalobce, a to
na základě žádosti Generální inspekce bezpečnostních sborů dle § 8 odst. 1
tr. řádu (dále jen „Zpráva“). Tvrzená nemajetková újma měla žalobci vzniknout
poskytnutím Zprávy Generální inspekci bezpečnostních sborů, Krajskému
ředitelství policie Jihomoravského kraje a jejím zveřejněním na webových
stránkách žalované v anonymizované podobě. Žalobce se žalobou domáhal vůči
žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy a peněžitého
zadostiučinění ve výši 100 000,- Kč. Dle tvrzení žalobce nejsou výroky uvedené
ve Zprávě pravdivé, jsou výsledkem dlouhodobého negativního vztahu k rodině
žalobce ze strany představitelů žalované, a jejím vydáním a následným
uveřejněním bylo žalovanou zasaženo do osobnostních práv žalobce, v důsledku
čehož mu měla být způsobena nemajetková újma.
2. Okresní soud Brno - venkov jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
1. 11. 2017, č. j. 7 C 370/2016-141, rozhodl tak, že žalované uložil povinnost
omluvit se žalobci za vyhotovení a zveřejnění Zprávy z místa bydliště ve
specifikovaném znění (výrok I.), žaloba byla co do částky 100 000,- Kč
zamítnuta (výrok II.), řízení bylo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby co do
3. Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně jako soud odvolací
rozhodl ve věci žalobce tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.
mění tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), co do výroku II. byl rozsudek soudu
prvního stupně potvrzen (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení (výrok III., IV.).
4. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního
stupně. Generální inspekce bezpečnostních sborů požádala žalovanou o
vypracování Zprávy týkající se žalobce. Ta byla vypracována starostou žalované,
schválena zastupitelstvem žalované a obsahovala mj. i následující výrok: „pokud
již veřejně vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní.
Navenek neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně
agresivní chování vůči starším občanům obce“. Žalobce požádal žalovanou o
vydání Zprávy z místa bydliště dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném
přístupu k informacím“). Žalovaná Zprávu žalobci vydala a následně ji v její
anonymizované formě zveřejnila na svých webových stránkách.
5. Právní stránku ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy
způsobené poskytnutím informací o žalobci k žádosti Generální inspekce
bezpečnostních sborů dle § 8 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), zhodnotil odvolací soud
následovně. Odvolací soud vyšel ze závěru, že povinnost součinnosti dle § 8
odst. 1 tr. řádu je obecnou povinností součinnosti, která není vázána na
jakoukoli zvláštní pravomoc adresátů žádosti o součinnost, a proto plnění této
povinnosti není výkonem veřejné moci. S ohledem na tuto skutečnost nepodléhá
posuzovaný případ dle názoru odvolacího soudu režimu zákona č. 82/1998 Sb., o
odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992
Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „OdpŠk“), nýbrž výlučně obecnému režimu odpovědnosti za škodu dle
zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. z.“). Odvolací soud proto vyloučil jakoukoli polemiku ohledně toho, zda je
podání Zprávy výkonem samostatné působnosti obce, nebo přenesené působnosti
obce, která by byla rozhodnou otázkou pouze v případě aplikace OdpŠk. Odvolací
soud vyšel z konstantní judikatury soudů v řízeních na ochranu osobnosti,
předně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. Cpjn 13/2007, uveřejněného pod
číslem 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na
www.nsoud.cz (dále jen „Stanovisko sp. zn. Cpjn 13/2007“), dle kterého, došlo-
li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění,
resp. povinností, pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud subjekt (osoba
fyzická či právnická), jež se zásahu dopustil, nevybočil z mezí takto
stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v
kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci,
kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Odvolací soud rovněž vyšel
ze závěru, že výroky uvedené ve Zprávě jsou kryty zákonnou licencí v podobě
plnění zákonné povinnosti součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu jako okolnosti
vylučující protiprávnost, a proto u nich není rozhodná pravdivost. Odvolací
soud dále konstatoval, že ne všechny výroky uvedené ve Zprávě jsou skutkovými
tvrzeními, když zejména výroky týkající se zištnosti, arogance a projevů
žalobce na veřejnosti jsou svou právní povahou hodnotícími úsudky; odvolací
soud se dále odmítl zabývat pravdivostí skutkových tvrzení a pravdivostí
skutečností, z nichž vyplývají hodnotící soudy. Odvolací soud následně
konstatoval absenci obsahového a intenzivního excesu žalované při zpracování
Zprávy a uzavřel, že je nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy zcela
nedůvodný z důvodu neexistence odpovědnostního titulu žalované.
6. Právní stránku ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy
způsobené zveřejněním anonymizované Zprávy způsobem umožňujícím dálkový přístup
dle zákona o svobodném přístupu k informacím, v návaznosti na žádost o
poskytnutí Zprávy žalobcem, zhodnotil odvolací soud tak, že neshledal v jednání
žalované nesprávný úřední postup dle OdpŠk a i v této části uplatněného nároku
žalobce na náhradu nemajetkové újmy odvolací soud posoudil nárok jako zcela
nedůvodný z důvodu neexistence odpovědnostního titulu žalované.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu do všech jeho výroků napadl žalobce
dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na
vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího
soudu doposud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné
právní posouzení věci. Dovolatel namítá následující:
a) Odvolací soud založil své rozhodnutí na posouzení otázky, která
nebyla v praxi dovolacího soudu doposud řešena, a to, zda sepis a poskytnutí
zprávy z místa bydliště orgánům činným v trestním řízení na základě žádosti
dle § 8 tr. řádu je případem, který ospravedlňuje zásah do osobnostních práv;
b) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a
to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo
4352/2010, když nebyly zkoumány okolnosti, za kterých došlo k vydání zprávy z
místa bydliště, a zda tyto okolnosti neměly vliv na její obsah, a nebylo
přihlédnuto k funkci, kterou podání zprávy z místa bydliště plnilo;
c) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a
to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo
2002/2002, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 29 Cdo
18/2004, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo
5117/2009, když v průběhu odvolacího řízení řádně nesplnil poučovací povinnost
dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když žalobce pouze seznámil se svým odlišným
právním názorem na uplatněný nárok;
d) Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a
to konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo
1174/2007, a od rozhodovací praxe Ústavního soudu, a to konkrétně od nálezu
Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 4022/17, a nálezu Ústavního
soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, když některé výroky obsažené ve
Zprávě z místa bydliště posoudil jako hodnotící soudy.
8. S ohledem na právě uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud
rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobce
považuje za nedůvodné a navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Žalovaná
má za to, že se vyloučení protiprávnosti na podání zprávy z místa bydliště dle
§ 8 odst. 1 tr. řádu vztahuje, neboť se jedná o výkon zákonem stanoveného
oprávnění, resp. povinností, jak je uvedeno v demonstrativním výčtu ve
Stanovisku sp. zn. Cpjn 13/2007. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by obsah
Zprávy byl excesivním. Žalovaná má za to, že případ je srovnatelný se situací
řešenou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo
3543/2006. Žalovaná nemůže odmítnout poskytnout stanovisko na žádost dle § 8
tr. řádu a to i tehdy, pokud by její vyznění nemělo být pro posuzovaného
pozitivní. Dle názoru žalované je zcela nerozhodné, zda tvrzení obsažená ve
Zprávě o pověsti z místa bydliště jsou skutkovými tvrzeními, nebo hodnotícími
soudy, neboť v obou případech je vyloučena protiprávnost zásahu do osobnostních
práv žalobce. Žalovaná dále uvádí, že odvolací soud nepochybil v otázce
poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., neboť na základě postupu odvolacího
soudu v průběhu celého řízení musel mít žalobce představu o tom, jak a na
základě čeho rozhodne. Ke zveřejnění Zprávy z místa bydliště žalovaná uvádí, že
se jednalo rovněž o výkon povinnosti žalované dle § 5 odst. 3 zákona o
svobodném přístupu k informacím.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9.
2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně
zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho
přípustností.
12. Námitka dovolatele, dle které se měl odvolací soud odchýlit od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dovolateli neposkytl poučení
dle § 118a o. s. ř., ačkoli odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu názoru na
uplatněný nárok, přípustnost nezakládá, neboť se odvolací soud od dovolatelem
uvedené judikatury dovolacího soudu neodchýlil.
13. Dle § 213b o. s. ř. se v odvolacím řízení postupuje podle § 118a;
tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v
rozporu s § 205a nebo § 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za
odvolacího řízení nepřípustná.
14. Dle § 118a odst. 2 o. s. ř., má-li předseda senátu za to, že věc je
možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru,
vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných
skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1, dle kterého předseda
senátu současně účastníka poučí, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly
následky nesplnění této výzvy.
15. Uvedená právní úprava má vést k naplnění předvídatelnosti soudního
rozhodnutí, které však neznamená nutnou vědomost účastníka řízení o tom, jak
bude ve věci rozhodnuto. Výzva předsedy senátu dle § 118 odst. 2 o. s. ř.
směřuje účastníka řízení k uvedení jiných skutkových tvrzení v tom případě, kdy
předseda senátu dospěl k předběžnému závěru, že podle hmotného práva je třeba
nárok kvalifikovat určitým způsobem, k němuž se však dosavadní tvrzení
účastníka nevztahují. Uvedené ustanovení směřuje k vyloučení situace, kdy by
byla žaloba soudem zamítnuta z toho důvodu, že účastník řízení nesprávně
hmotněprávně kvalifikoval uplatňovaný nárok, a za tímto účelem mu poskytuje
prostor pro doplnění tvrzení (a důkazů). Účelem tohoto ustanovení je tedy
vyloučení překvapivého rozhodnutí pro účastníka řízení, které by bylo založeno
na neunesení břemene tvrzení účastníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1522/2010).
16. Dovolatel namítá, že odvolací soud jej poté, co jej seznámil se svým
odlišným právním názorem na jím uplatněný nárok, nevyzval k doplnění rozhodných
skutečností a nepoučil jej o způsobu jejich doplnění a o následcích nesplnění
této výzvy, dle § 118a o. s. ř., a z tohoto důvodu mělo být dovoláním napadené
rozhodnutí pro dovolatele překvapivé, což má být v rozporu s dovolatelem
uvedenou judikaturou.
17. Odvolací soud vycházel v odvolacím řízení ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně se shodnou hmotněprávní kvalifikací žalobcem uplatňovaného
nároku; dovoláním napadené rozhodnutí, kterým byl nárok žalobce zamítnut v
plném rozsahu, nebylo založeno na neunesení břemene tvrzení účastníka. V
situaci, kdy se odvolací soud pouze neztotožnil s právními argumenty účastníka,
není pro poučení dle § 118a o. s. ř., resp. dle § 118a odst. 2 o. s. ř.,
prostor.
18. Dovolací soud dále dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro
posouzení otázky, zda sepis a poskytnutí zprávy z místa bydliště orgánům činným
v trestním řízení na základě žádosti dle § 8 tr. řádu je případem, který
ospravedlňuje zásah do osobnostních práv, neboť předestřená otázka doposud
nebyla v praxi dovolacího soudu výslovně řešena; dovolání je rovněž přípustné
pro posouzení otázky nutnosti zkoumání okolností vydání Zprávy a její funkce a
otázky posouzení výroků jako skutkových tvrzení a hodnotících soudů, neboť se
při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího
soudu.
IV. Důvodnost dovolání
19. Dovolání je důvodné.
20. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3
o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
21. Dovolací soud v tomto směru neshledal vady řízení, ve kterém bylo
vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, ke kterým by bylo možné přihlédnout.
22. K námitce dovolatele, dle které doposud v praxi dovolacího soudu
nebyla řešena otázka, zda je sepis Zprávy důvodem, který ospravedlňuje zásah do
osobnostních práv, vychází dovolací soud z názoru, že povinnost poskytnout
zprávu o pověsti z místa bydliště na žádost orgánu činného v trestním řízení
vyplývá z obecné povinnosti poskytnutí součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu,
dle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny bez
zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty
vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.
23. Smyslem Zprávy v kontextu trestního řízení je podání informací
orgánům činným v trestním řízení o stíhané nebo odsouzené osobě, které povedou
k utvoření celistvějšího obrazu o jejím chování a aktivitách, za účelem
následných úvah o polehčujících okolnostech, hodnocení toho, zda odsouzený v
době podmíněného odsouzení nebo podmíněného propuštění nebo v průběhu výkonu
některých alternativních trestů vedl řádný život nebo zda splnil uložená
přiměřená omezení nebo povinnosti (k tomu viz důvodová zpráva k zákonu č.
204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony). Obsahem zprávy z místa bydliště
jsou informace známé dotazovanému subjektu z jeho úřední činnosti, tj.
především (a v řadě případů pouze), s ohledem na smysl Zprávy, údaje o
pravomocném rozhodnutí o přestupku, případně další pro daný případ relevantní
informace, jako je podání stížností apod.
24. Ochrana osobnosti člověka včetně jeho přirozených práv vyplývá z §
81 o. z. a násl. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho
zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí
a jeho projevy osobní povahy (§ 81 odst. 2 o. z.). Člověk, jehož osobnost byla
dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno
nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 82 odst. 1 o. z.). Neoprávněný zásah je
takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s právním řádem a
který je objektivně způsobilý vyvolat v příčinné souvislosti nemajetkovou újmu
spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby. O takový zásah se
nejedná, pokud je možnost zásahu předpokládána zákonem v případech, kdy nad
individuálními zájmy ochrany osobnosti jednotlivých fyzických osob převládá
významnější zvláštní veřejný zájem, za splnění zákonem stanovených podmínek (k
tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo
608/2007).
25. Jádrem dovolatelem předestřené otázky je aplikace Stanoviska sp. zn.
Cpjn 13/2007 na daný případ, ze kterého vyplývají podmínky vyloučení
neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se
soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem. Dle
Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, došlo-
li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění,
resp. povinností, a budou splněny následující podmínky:
a) osoba, která se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených
práv a povinností;
b) zásah je třeba vždy posuzovat s přihlédnutím k funkci, kterou výkon
dotčených práv, resp. povinností, plní;
c) zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za
nichž k němu došlo.
26. Podání Zprávy na žádost orgánu činného v trestním řízení je plněním
povinnosti součinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 tr. řádu a závěry Stanoviska
sp. zn. Cpjn 13/2007 se na uvedený případ vztahují. Vydání Zprávy je tak
důvodem, který dle Stanoviska sp. zn. Cpjn 13/2007 zpravidla ospravedlňuje
zásah do osobnostních práv dotčené osoby, které se Zpráva týká, jestliže
informace v ní uvedené nepřesahují její funkci a případný zásah do osobnostních
práv dotčené osoby je nevyhnutelným průvodním jevem splnění zákonem stanovené
povinnosti a je zcela přiměřený okolnostem daného případu (k tomu srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007;
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).
27. Ačkoliv odvolací soud na daný případ aplikoval východisko Stanoviska
sp. zn. Cpjn 13/2007, jeho hodnocení splnění podmínek vyloučení neoprávněnosti
zásahu žalované vydáním Zprávy do osobnostních práv žalobce je neúplné a
nedostačující. Odvolací soud dospěl k závěru o splnění výše uvedených podmínek
vyloučení neoprávněnosti zásahu žalovanou, aniž by se zabýval samotným obsahem
Zprávy. Právě výroky uvedené ve Zprávě o pověsti z místa bydliště jsou klíčové
pro zhodnocení, zda žalovaná těmito výroky nepřesáhla funkci a smysl Zprávy, a
pokud nikoli, pak zda byl tvrzený zásah do osobnostních práv nevyhnutelným
průvodním jevem splnění zákonem stanovené povinnosti ze strany žalované. To vše
je nutno hodnotit s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu a v tomto
ohledu nelze než přitakat další námitce dovolatele, že odvolací soud v rozporu
s judikaturou dovolacího soudu této povinnosti v dovoláním napadeném rozhodnutí
nedostál (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30
Cdo 4352/2010).
28. S právě uvedeným rovněž souvisí námitka dovolatele, dle které se
odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když některé
výroky obsažené ve Zprávě o pověsti z místa bydliště posoudil jako hodnotící
soudy.
29. Odlišení, zda je určitý výrok skutkovým tvrzením, nebo hodnotícím
soudem, je základem pro posouzení přiměřenosti a intenzity výroku, stejně tak
jako pro posouzení možného obsahového a funkčního excesu s ohledem na okolnosti
jeho vyřčení. Dle ustálené judikatury dovolacího soudu (k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007) vyjadřuje
hodnotící soud subjektivní názor autora, který hodnotí určitý fakt z hlediska
správnosti a přijatelnosti dle vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící
soud nelze dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé
informaci, zda je forma jeho prezentace přiměřená a zda je zásah do
osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, to znamená, zda
primárním cílem není hanobení nebo zneuctění dané osoby (k tomu srov. nález
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97 sv. 10, č. 17). Naproti tomu skutkové
tvrzení se opírá o objektivně existující realitu, kterou lze zjistit
dokazováním, a proto je u skutkového tvrzení možné ověřit jeho pravdivost. V
zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu
osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není
natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské
důstojnosti. Každé zveřejnění nepravdivé informace však nemusí automaticky
znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze
tehdy, jestliže existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná
souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou
přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti
tolerovat nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007,
sp. zn. 30 Cdo 1174/2007).
30. Odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí konstatuje, že ne
všechny výroky uvedené ve Zprávě z místa bydliště jsou skutkovými tvrzeními,
když zejména výroky týkající se zištnosti, arogance a projevů žalobce na
veřejnosti jsou svou právní povahou hodnotícími úsudky. Odvolací soud však v
dovoláním napadeném rozhodnutí zároveň odmítá nutnost posuzování pravdivosti a
nepravdivosti skutkových tvrzení obsažených ve Zprávě z místa bydliště, stejně
tak jako v případě hodnotících soudů posuzování pravdivosti podkladových
informací, a vychází ze zákonné licence v podobě plnění zákonem stanovené
povinnosti součinnosti dle § 8 odst. 1 tr. řádu jako okolnosti vylučující
protiprávnost.
31. Odvolací soud se při posouzení výroků týkajících se zištnosti a
arogance žalobce a projevů žalobce na veřejnosti jako hodnotících soudů
neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Výrok „pokud již veřejně
vystoupí, pak výhradně ve svůj prospěch a bez ohledu na ostatní; navenek
neudržuje přátelské vztahy a je známo i jeho arogantní a verbálně agresivní
chování vůči starším občanům obce“ je z právního hlediska hodnotícím soudem,
neboť vychází ze subjektivního názoru žalované na základě jí stanovených
subjektivních kritérií a nelze prokazovat pravdivost takového soudu; lze však
prokazovat pravdivost skutečností, ze kterých hodnotící soud vychází. Odvolací
soud rovněž v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vyhodnotil výrok
ohledně přestupkové agendy jako skutkové tvrzení, neboť se jedná o objektivně
existující realitu, jejíž pravdivost lze dokazovat. Odvolací soud se však
odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, když rozlišení výroků
obsažených ve Zprávě z místa bydliště nepovažoval za podstatné a odmítl se
zabývat funkční podstatou jednotlivých výroků ve vztahu k podstatě Zprávy,
otázkou pravdivosti skutkových tvrzení a pravdivosti skutečností, na nichž
stojí uvedené hodnotící soudy, ačkoli právě uvedené je klíčem k posouzení
existence obsahového a funkčního excesu ve Zprávě o pověsti z místa bydliště,
stejně tak jako následné zohlednění okolností daného případu k posouzení, zda
byl případný zásah do osobnostních práv nevyhnutelným průvodním jevem splnění
zákonem stanovených povinností (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 608/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11.
2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007; Stanovisko sp. zn. Cpjn 13/2007).
32. Dovolací soud považuje rovněž za nezbytné vyjádřit se k otázce
odpovědnosti územního samosprávného celku za škodu způsobenou vydáním Zprávy,
která byla rovněž řešena odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí.
33. Dle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk odpovídá za škodu způsobenou orgány
územních samosprávných celků při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen
zákonem nebo na základě zákona, stát.
34. Dle § 1 odst. 2 OdpŠk odpovídá za škodu způsobenou územním
samosprávným celkem při výkonu veřejné moci svěřené mu zákonem v rámci
samostatné působnosti územní samosprávný celek.
35. Státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává
tento orgán jako svou přenesenou působnost (§ 7 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.,
o obcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o obcích“). Pokud
zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou
působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost (§ 8 zákona o
obcích).
36. Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu
obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o
přenesenou působnost obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena
správním úřadům jako výkon státní správy a dále záležitosti, které do
samostatné působnosti svěří zákon (§ 35 odst. 1 zákona o obcích). Do samostatné
působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102 zákona o
obcích; obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v
souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro
rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů; jde především o
uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů,
potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany
veřejného pořádku (§ 35 odst. 2 zákona o obcích).
37. Dle § 19 OdpŠk odpovídají územní samosprávné celky za škodu, kterou
způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem. Územní celky odpovídají za škodu dle OdpŠk nejen tam, kde
vystupují jako nositelé veřejné moci rozhodující autoritativně o právech a
povinnostech fyzických a právnických osob, ale i tam, kde plní svou
veřejnoprávní pravomoc v rámci jiných postupů v oblasti veřejné správy. Stejně
tak jako v případě odpovědnosti státu je třeba jakékoli veřejnoprávní postupy
územních samosprávných celků hodnotit jako výkon veřejné správy, za který je
nutno nést odpovědnost v případě jejich nesprávnosti a z toho plynoucího vzniku
škody. Opačný závěr by měl totiž za následek to, že osobám dotčeným činností
orgánu veřejné moci, při níž nebylo přímo či nepřímo rozhodováno o jejich
právech a povinnostech, ale dotýkala se jejich práv, by buď nebyla vůbec
poskytnuta ochrana proti daným postupem způsobené újmě, čímž by došlo k
odepření soudní ochrany v rozporu s čl. 36 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., o
vyhlášení listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, nebo
by byly odkázány na prostředky nápravy v rámci obecné ochrany osobnosti dle o.
z., což není možné, neboť se nejedná o občanskoprávní vztah. Tam kde územní
samosprávné celky vystupují coby fiskus, tj. v oblasti soukromého práva,
odpovídají za škodu dle obecných předpisů, tj. dle § 2894 a násl. o. z., neboť
za výkon veřejné moci, resp. veřejné správy nelze považovat výkon práv např. v
oblasti nakládání s majetkem, smluvního práva nebo v oblasti pracovních a
jiných obdobných poměrů (k tomu srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo
nesprávným úředním postupem. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017).
38. Podání Zprávy je výkonem veřejné moci územního samosprávného celku,
který není zákonem stanoven jako výkon přenesené působnosti obce; podání Zprávy
je výkonem samostatné působnosti územního samosprávného celku a za škodu
způsobenou tímto podáním odpovídá územní samosprávný celek dle OdpŠk.
39. Odvolací soud označil v dovoláním napadeném rozhodnutí podání Zprávy
za zvláštní postup územního samosprávného celku, tj. žalované, v oblasti
soukromého práva a odvodil tak případnou odpovědnost obce za dovolatelem
tvrzenou újmu dle o. z. s vyloučením možnosti užití OdpŠk. Odvolací soud však
nezohlednil, že mezi žadatelem o podání Zprávy a žalovanou na základě § 8
odst. 1 tr. řádu není soukromoprávní vztah, ze kterého by mohl vyplývat
zmiňovaný zvláštní postup žalované, a proto užití obecných ustanovení na
ochranu osobnosti dle o. z. na daný případ není přiléhavé. Odvolací soud v
dovoláním napadeném rozsudku rovněž nepřiléhavě posoudil výkon veřejné správy,
který nezahrnuje pouze autoritativní rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob, ale jakékoli veřejnoprávní postupy územních
samosprávných celků.
40. Ačkoli se dovolatelem uvedené námitky vztahují pouze k části nároku
na náhradu nemajetkové újmy vzniklé dle jeho tvrzení podáním Zprávy, nikoli té
části nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé dle jeho tvrzení zveřejněním
Zprávy v její anonymizované podobě, bylo nutné dovoláním napadené rozhodnutí
zrušit v celém jeho rozsahu. V dosavadním řízení nebyl vymezen předmět řízení
tak, aby bylo možné určit, v jaké výši žalobce náhradu nemajetkové újmy
uplatňoval z titulu podání Zprávy a v jaké výši z titulu zveřejnění Zprávy, a
proto dovolacímu soudu nezbylo jiného postupu, než dovoláním napadené
rozhodnutí zrušit.
41. V souvislosti se shora uvedeným bude úkolem soudu v dalším řízení
vedení účastníka řízení k vymezení předmětu řízení, tj. v jaké výši žalobce
uplatňuje nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu
podání Zprávy žalovanou a v jaké výši uplatňuje nárok na poskytnutí
zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu zveřejnění Zprávy žalovanou.
Teprve poté bude úkolem soudu zjištění existence odpovědnostního titulu a
dalších předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované v souladu s výše uvedeným.
42. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu co do výroku I. za neúplný v právním posouzení, a tudíž za nesprávný, a
proto rozsudek odvolacího soudu a z těchže důvodů rozsudek soudu prvního stupně
podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil.
43. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem,
o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v
tomto rozhodnutí vyslovenými.
44. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu