33 Cdo 1139/2024-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně J. H., zastoupené Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem se sídlem v Praze 4, U Hellady 697/4, proti žalované Simplea pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 4, Türkova 2319/5b (identifikační číslo osoby 078 80 014), o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 45/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 36 Co 326/2023-68, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 246 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Pavla Grošpice, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 39 C 45/2023-36, zamítl žalobu požadující, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % p. a., a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 36 Co 326/2023-68, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s úroky z prodlení ve výši
15 % ročně z této částky od 4. 1. 2023 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 soudní poplatek ze žaloby ve výši 50 000 Kč. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně byla manželkou pojistníka a pojištěného z životního pojištění J. H. a také obmyšlenou pro případ smrti pojistníka. J. H. uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu s počátkem všech pojištění dne 1. 5. 2020. Jedním z dílčích pojištění bylo také pojištění pro případ smrti s klesající pojistnou částkou, kdy pojistná částka při sjednání pojištění činila 1 000 000 Kč a měla se snížit ke každému výročí smlouvy o 250 000 Kč. J.
H. zemřel, tedy ještě před prvním výročím pojistné smlouvy. Příčinou úmrtí byla rakovina jater; choroba se objevila a rozvinula až do termálního stádia po uzavření pojistné smlouvy. Po úmrtí manžela požádala žalobkyně o výplatu plnění z pojistné smlouvy, což žalovaná odmítla s odůvodněním, že se dovolává neplatnosti dotčené pojistné smlouvy, protože zemřelý J. H. zamlčel při vyplňování osobního dotazníku ischemickou chorobu a chronickou bronchitidu. Pojištěný trpěl ischemickou chorobou srdeční s postižením 2 koronárních tepen s projevy angíny pectoris s dlouhodobým užíváním léků na ředění krve potvrzené selektivní koronarografií, poruchou kinetiky myokardu potvrzenou echokardiografickým vyšetřením, chronickou bronchitidou, arteriální hypertenzí na terapii a nikotinismem.
Manžel žalobkyně vyplnil osobní (zdravotní) dotazník žalované tak, že v něm výslovně uvedl, že je kuřák a v části, kde se žalobkyně dotazovala, zda „vyhledal pojištěný v posledních 10 letech zdravotnické zařízení či byl v posledních 10 letech nebo je v současné době vyšetřován, léčen nebo sledován pro a) onemocnění oběhové soustavy nebo krve“ výslovně uvedl, že „Ano“, když pro uvedení dalších podrobností v dotazníku nezbýval téměř žádný prostor. V dotazníku nebylo uvedeno, že v případě, kdy pojištěný odpoví kladně na příslušný dotaz, musí také rozvést, jaké konkrétní vyšetření podstoupil a zda se s případným onemocněním nadále léčí.
Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že tím, že neuvedl podstatné informace o svém zdravotním stavu, uvedl manžel žalobkyně žalovanou v omyl a na daný případ aplikoval ustanovení § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Minimálně neuvedením ischemické choroby srdeční byla žalovaná uvedena v omyl podstatný, splnila potřebnou míru opatrnosti, aby se takovému omylu vyhnula, a proto se z její strany jednalo o omyl omluvitelný. Jednání v omylu podle § 583 o.
z. je stiženo relativní neplatností právního úkonu, kterého se žalovaná také dovolala, a proto byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud oproti tomu dospěl k závěru, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení § 2808 odst. 1 o. z.; svou argumentaci podpořil rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 592/2009. Dovodil, že odpověděl-li pojištěný na to, na co se ho v dotazníku žalovaná ptala, nemohl ji uvést v omyl.
Pokud žalované nedostačovala úroveň odpovědi pojištěného, mohla a měla se jej doptat, případně věc sama prověřit. Nezjistila-li si žalovaná okolnostem odpovídající objektivní informace, nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, která po ní mohla být požadována, aby se případnému omylu vyhnula. Žalovaná proto nebyla oprávněna žalobkyni odmítnout vyplatit pojistné plnění; odmítnout pojistné plnění mohl v tomto případě pojistitel pouze tehdy, pokud byla porušena povinnost odpovědět pravdivě a úplně na jeho dotazy, přičemž toto porušení muselo být vědomé, zatajená skutečnost musela být pro uzavření smlouvy podstatná a musela být příčinnou pojistné události. Odvolací soud uzavřel, že pojištěný žalované nic nezatajil, resp. odpověděl jí na to, na co se ho dotazovala, a i kdyby jí neodpověděl úplně, pak zde chyběla příčinná souvislost mezi zatajenou informací a pojistnou událostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že se „odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo je možné na věc nahlížet tak, že jde o věc dovolacím soudem ještě neřešenou“. Žalovaná je přesvědčena, že na daný případ lze aplikovat rozhodnutí ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 124/2014, kde se Nejvyšší soud zabýval neplatností uzavřené pojistné smlouvy s ohledem na neúplné či nepravdivé vyplnění osobního dotazníku.
Namítá, že nelze dělat individuální šetření u každého klienta zvlášť a pátrat po dalších onemocněních, kterými trpí. Není v silách žalované zkoumat každou jednotlivou smlouvu a vyhodnocovat, zda je dotazník vyplněn správně. Dovolatelka odkazuje také na rozhodnutí ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, kde se Nejvyšší soud zabýval uvedením účastníka v omyl v případě nepravdivých prohlášení. Prosazuje, že pojištěným byla uvedena v omyl, pokud pravdivě a úplně nevyplnil osobní dotazník týkající se jeho zdravotního stavu.
Nadto namítá, že nebyla soudy řádně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř. a že rozhodnutí odvolacího soudu je pro ni překvapivé. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolací soud v minulosti řešil opakovaně otázku odstoupení od pojistné smlouvy pro údajné neúplné vyplnění zdravotního dotazníku po pojistné události, např. v rozsudcích ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4261/2008, a ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2907/2000; v nich dovodil, že následně po pojistné události (smrti pojištěného) pojišťovna nemůže od smlouvy odstoupit, může pouze za splnění všech kumulativních podmínek pojistné plnění odmítnout.
V tomto případě pojištěný žalovanou v omyl neuvedl, neboť osobní dotazník řádně vyplnil, a už vůbec nelze dovozovat, že by byly splněny podmínky pro možnost žalované odmítnout vyplatit plnění. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být k řešení konkrétní právní otázky splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
6. 2014, sp. zn.
26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16). Shledává-li žalovaná jako „eventuální“ předpoklad přípustnosti, že jí nastolená právní otázka je otázkou dovolacím soudem dosud neřešenou, vyvrací to sama současným tvrzením, že odvolací soud řešil jí nastolenou právní otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle § 2808 odst. 1 o.
z. porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost stanovenou v § 2789. Právo odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila nebo musela zjistit porušení povinnosti stanovené v § 2788. Podle § 2809 o. z. pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou pojistné události skutečnost, a) o které se dozvěděl až po vzniku pojistné události, b) kterou při sjednávání pojištění nebo jeho změny nemohl zjistit v důsledku zaviněného porušení povinnosti stanovené v § 2788 a c) pokud by při znalosti této skutečnosti při uzavírání smlouvy tuto smlouvu neuzavřel nebo pokud by ji uzavřel za jiných podmínek.
Podle § 2788 odst. 1 o. z. dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného. Přípustnost dovolání není s to založit dovolací námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2015, sp. zn. 32 Cdo 124/2014, a ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016) v otázce odstoupení od pojistné smlouvy pro uvedení v omyl. Odkaz dovolatelky na uvedená rozhodnutí je nepřiléhavý z důvodu odlišného skutkového terénu porovnávaných kauz. Naopak závěry dovozené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 592/2009, kterými odvolací soud, podpořil svou argumentaci, na posuzovanou věc plně dopadají, neboť Nejvyšší soud se v citovaném rozhodnutí zabýval otázkou odstoupení od pojistné smlouvy pro neuvedení všech skutečností v osobním zdravotním dotazníku.
Polemika žalované s právními závěry odvolacího soudu je založena na chybné (účelové) interpretaci ustanovení § 2808 o. z. Argumentace, že kdyby manžel žalobkyně splnil při sjednávání pojištění svou informační povinnost, mohla by si udělat úsudek o míře rizika jeho zdravotních obtíží a na základě tohoto přijmout odpovídající rozhodnutí, odpovídá situaci, na niž míří ustanovení § 2808 odst. 1 obč. zák., umožňující pojistiteli od pojistné smlouvy odstoupit.
O takovou situaci však v projednávané věci nejde. Žalovaná od pojistné smlouvy neodstoupila; o předchozích zdravotních obtížích zemřelého manžela žalobkyně se dozvěděla až po pojistné události (smrti pojištěného), kdy již od smlouvy odstoupit nemohla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2249/99), a proto s poukazem na ně odmítla poskytnout žalobkyni pojistné plnění. Na věc se tedy vztahuje ustanovení § 2809 o. z., v jehož hypotéze jsou stanoveny předpoklady, jež musí být všechny splněny, aby se uplatnilo pravidlo upravené v dispozici, tj. aby pojistiteli vzniklo právo odmítnout pojistné plnění.
Musí tedy být porušena povinnost odpovědět pravdivě a úplně na dotazy pojistitele, toto porušení musí být vědomé, zatajená skutečnost musela být pro uzavření smlouvy podstatná a tato skutečnost musela být příčinou pojistné události (srov. shodně např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2249/99, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 3 Odo 1149/2006, a ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 315/2008). Zatajená skutečnost tedy musela být nejen podstatná pro uzavření pojistné smlouvy (tento předpoklad se obsahově shoduje s obsahem hypotézy § 2808 o.
z.), nýbrž musela být především příčinou vzniku pojistné události, a tento předpoklad v projednávané věci splněn nebyl. Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že odůvodnění jeho rozhodnutí je pro ni v bodě 21 překvapivé a že nebyla poučena podle § 118a o. s. ř., nezpochybňuje
právní posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Řečeno jinak, není tím namítána otázka správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Žalovaná sice v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí také proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti nim však neuplatnila. Ostatně ve vztahu k nákladovým výrokům není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu