33 Cdo 1475/2023-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. S.,
zastoupeného JUDr. Miroslavou Kamenickou, advokátkou se sídlem v Buchlovicích,
Kostelní 670, proti žalované Schlieger, s. r. o., se sídlem v Praze 3, U
nákladového nádraží 3265/10 (identifikační číslo 287 87 803), zastoupené JUDr.
Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28,
o 228.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o 252.062,70 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 115 C
36/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 20. 12. 2022, č. j. 47 Co 205/2019-409, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou po žalované domáhal vrácení záloh ceny díla ve výši 228.000
Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Vzájemnou žalobou uplatnila žalovaná proti žalobci práva na doplatek ceny díla
(151.845 Kč) a na smluvní pokutu za prodlení s úhradou doplatku (100.217,70 Kč)
s příslušenstvím (úroky z prodlení). V řízení před odvolacím soudem žalovaná vznesla námitku započtení pohledávky
náhrady za ztrátu hodnoty zhotoveného díla (192.062 Kč) proti pohledávce,
kterou žalobce učinil předmětem sporu. Rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 47 Co 205/2019-409, Krajský soud v Hradci
Králové změnil rozsudek ze dne 27. 6. 2019, č. j. 115 C 36/2017-189, jímž
Okresní soud v Havlíčkově Brodě žalobu zamítl a vyhověl vzájemné žalobě, tak,
že žalované uložil zaplatit žalobci 228.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 1. 9. 2017 do zaplacení a vzájemnou žalobu o 252.062,70 Kč s 8,05 % úroky z
prodlení z částky 151.845 Kč od 10. 8. 2017 a z částky 100.217,70 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu
před soudy obou stupňů. Právní vztah založený smlouvou o dílo je
spotřebitelským vztahem, a proto – argumentuje odvolací soud – je třeba právní
jednání vyložit způsobem pro žalobce (spotřebitele) nejpříznivějším. Nejasnosti
smlouvy musí jít k tíži žalované (podnikatelky), která se prezentovala jako
odbornice v oblasti instalace a zprovozňování fotovoltaických elektráren (§ 5,
§ 1812 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „o. z.“). Zařízení fotovoltaické elektrárny dodané a
instalované žalovanou vykazovalo vady a nebylo plně funkční. Žalobce odstoupil
od smlouvy oprávněně, neboť obě podmínky ujednané v článku VII.2 pod písmeny a/
a b/ byly splněny (§ 2001 o. z.), a bez zbytečného odkladu, tj. patnáct dnů od
výměny vadných baterií, která však nefunkčnost zařízení neodstranila (§ 2002, §
2111, § 2615 odst. 2 o. z.). Byla-li smlouva zrušena, jsou strany povinny
vrátit si vše, co si na jejím základě poskytly (§ 2004 odst. 1, § 2993 o. z.). To znamená, že žalovaná vrátí žalobci zálohy ceny díla a žalobce vrátí, resp. umožní demontáž všech částí fotovoltaické elektrárny, která se nestala součástí
žalobcova domu. K pohledávce na náhradu za ztrátu hodnoty zhotoveného díla
odvolací soud nepřihlédl, neboť žalobce nezpůsobil nemožnost vrácení zhotovené
věci v nezměněném stavu; její případné znehodnocení či opotřebení jde na vrub
žalované, která zařízení fotovoltaické elektrárny bez zbytečné prodlevy
nedemontovala a nepřevzala (§ 2110 písm. c/, § 2615 odst. 2 o. z.). Nad rámec
rationis decidendi odvolací soud poznamenal, že pokud by žalované právo na
náhradu za ztrátu hodnoty zhotoveného díla vzniklo, šlo by ve smyslu § 1987
odst. 2 o. z. o neurčitou pohledávku (míra opotřebení, resp. současná hodnota
zařízení není známa). Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Poté, co doplnil dokazování posudkem znalce Ing. Milana Hoška a jeho výslechem
(§ 213 odst. 1, 4, 5, § 213a odst. 2 o. s. ř.), vyšel odvolací soud z toho, že
smlouvou ze 17. 11. 2016 se žalovaná zavázala v době od 15. 11. 2016 do 15. 2. 2017 dodat a zhotovit „plně funkční fotovoltaickou elektrárnu“ včetně „montáže
… na rodinný dům … a uvedení solárního systému do provozu“. Podle článku VII.2
byl žalobce oprávněn odstoupit od smlouvy „ocitne-li se objednatel v prodlení
se zhotovením díla po dobu delší než jeden měsíc“ (a/) nebo „vykazuje-li dílo
vady či nedodělky bránící řádnému užívání díla v souladu s předmětem této
smlouvy a nedojde-li k odstranění těchto vad či nedodělků zhotovitelem ve lhůtě
jednoho měsíce ode dne, kdy uplynula lhůta k provedení díla“ (b/). Účastníci
sjednali utvrzení dluhu objednatele smluvní pokutou: „Za prodlení s úhradou
ceny za provedení díla zaplatí objednatel zhotoviteli … smluvní pokutu ve výši
0,5% dlužné částky, ohledně které je v prodlení, a to za každý i započatý den
prodlení. Smluvní pokutu je povinen … zaplatit nejpozději do 10 dnů ode dne
doručení písemné výzvy zhotovitele k uhrazení smluvní pokuty“ (článek V.1). Žalobce zaplatil žalované zálohy na cenu díla (50.000 Kč dne 1. 12. 2016 a
178.000 Kč dne 10. 4. 2017). Dílo bylo provedeno ve dnech 3. 4. až 7. 4. 2017. Po oznámení vad uplatnil žalobce právo na jejich odstranění a žalovaná ve dnech
2. 5. až 7. 6. 2017 prostřednictvím partnerské společnosti vyměnila vadné
baterie. Dopisem z 22. 6. 2017 – doručeným žalované následujícího dne –
odstoupil žalobce od smlouvy, protože povinnost dodat a zhotovit plně funkční
fotovoltaickou elektrárnu včetně montáže na dům a uvedení do provozu žalovaná
nesplnila. Ze znaleckého posudku č. 07/2020 z 28. 9. 2020 a z výslechu znalce odvolací
soud zjistil, že žalovanou zhotovená fotovoltaická elektrárna – připojená bez
provedení výchozí revize na síť distributora v rozporu se zákonem č. 458/2000
Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů –
vyžaduje osazení 4Q elektroměru s ovladačem HDO pro Eon dispečerské ovládání. Konstrukce, provedení a rozměry stávajícího elektroměrového rozvaděče
neumožňují jeho umístění vně objektu (na veřejném místě).
Na zařízení není
provedeno ochranné pospojování neživých částí konstrukcí fotovoltaických panelů
a jeho uzemnění mimo hromosvod. Rozvaděč DC je – v rozporu s ČSN EN 62 305 –
osazen v zóně LPZ1, tj. uvnitř domu, namísto zóny LPZ0. Elektrárna je ohrožena
technickým stavem hromosvodu, není chráněna před účinky blesku. Obě skupiny
panelů jsou v rozvaděči DC chybně spojeny paralelně, takže elektrárna dává
nižší než deklarovaný výkon. Hrozí nebezpečí požáru, poškození domu i
smrtelného úrazu. Elektrárnu nelze provozovat jako plně funkční, tedy schopnou
bezpečného provozu v souladu s platnými předpisy a produkující očekávané
množství elektrické energie. Výhrady proti posouzení oprávněnosti a včasnosti odstoupení od smlouvy
přípustnost dovolání nezakládají. Právní závěry odvolacího soudu – formulované
na zjištění, podle něhož zařízení fotovoltaické elektrárny nedodala žalovaná
řádně, tj. plně funkční (bez vad díla představujících podstatné porušení
smlouvy) a ve sjednané lhůtě (do 15. 2. 2017) a že žalobce oznámil vady díla
včas – jsou v souladu s rozsudky ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 ICdo 81/2019, a
ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 456/2021, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že
„nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu pro odstoupení od smlouvy má význam
tehdy, jestliže dlužník splní povinnost (byť dodatečně) předtím, než mu věřitel
oznámí, že od smlouvy odstupuje. Při trvajícím prodlení dlužníka je skutečnost,
zda věřitel od smlouvy odstoupil bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení
dozvěděl (§ 1977 o. z.), bez právního významu, neboť i odstoupení od smlouvy po
marném uplynutí uvedené lhůty – při trvajícím prodlení dlužníka – vyvolalo
právní následky předvídané ustanovením § 2004 odst. 1 o. z. Jinak řečeno -
prokáže-li věřitel, že od smlouvy z důvodu porušení povinnosti dlužníkem
odstoupil, je na dlužníkovi, aby prokázal, že závazek splnil včas (neboť jedině
tehdy může mít dodržení uvedené lhůty právní význam), nebo že důvod pro
odstoupení neexistoval“. Odvolací soud tedy správně dovodil, že námitka
opožděného odstoupení od smlouvy nemohla mít na rozhodnutí v této věci žádný
vliv. Námitky žalované týkající se vzájemného vypořádání plnění smluvních stran
zrušené smlouvy o dílo nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti
správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že
výkony zhotovitelky (dodání a montáž zařízení fotovoltaické elektrárny, která
se nestala součástí nemovitosti) nezhodnotily dům žalobce a že to, co žalovaná
plnila, jí může být vráceno. Z toho důvodu nejsou pro daný případ použitelné
závěry rozsudků ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5705/2015, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4552/2015, a ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006,
v nichž šlo o situace, kdy výkony zhotovitele zhodnotily věc objednatele a kdy
plnění zhotovitelem poskytnuté již nešlo vrátit, takže objednatel byl povinen v
rámci vzájemného vypořádání poskytnout zhotoviteli finanční plnění (náhradu) v
rozsahu odpovídajícím tomu, oč se jeho plněním obohatil. Uplatněním způsobilého
dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
není zpochybnění právního
posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného –
skutkového stavu. Otázka, zda povaha plnění umožňuje jeho vrácení, není otázkou
právní, nýbrž otázkou skutkovou, jejíž řešení musí nutně vzejít z provedeného
dokazování, a skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem je dovolací soud
vázán. Nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, na který žalovaná odkázala, se
týká odstoupení objednatele od smlouvy před zhotovením díla; na řešenou věc
tudíž nedopadá. Předloženou argumentací se tedy žalovaná domáhá přezkumu
právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Postup odvolacího soudu při doplnění dokazování o žalobcem navržené důkazy se
nepříčí závěrům, k nimž po účinnosti novely občanského soudního řádu provedené
zákonem č. 59/2005 Sb. dospěla judikatura Nejvyššího soudu. Principy neúplné
apelace nebyl odvolací soud vázán, protože soud prvního stupně nepoučil
žalobce, že jeho tvrzení o tom, že žalovaná neprovedla dílo řádně a ve sjednané
lhůtě, nemá za prokázané, a nevyzval ho k označení důkazů potřebných k
prokázání jeho sporných tvrzení (§ 118a odst. 3, § 205a písm. d/ o. s. ř.). Ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. nestanoví meze, které odvolací soud nesmí při
doplnění dokazování překročit, nýbrž jen určuje, za jakých podmínek není
povinen dokazování doplňovat (jde-li o rozsáhlé doplnění dokazování a nebylo-li
dosud k dané skutečnosti provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování). V
případě splnění obou podmínek ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda navržené
důkazy provede v odvolacím řízení nebo zda za účelem jejich provedení
rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zruší a věc mu
vrátí k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování. I kdyby se mělo jednat o
rozsáhlé dokazování ke skutečnostem, k nimž dosud nebylo provedeno žádné nebo
zcela nedostatečné dokazování, není odvolací soud zbaven možnosti provést
takové dokazování sám. Dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního
řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu
řízení. Odvolací soud proto nemůže odmítnout provést za odvolacího řízení
jakýkoliv důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu věci jen s poukazem na
zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení, jestliže mu zákon takový
důkaz provést umožňuje (srov. rozsudky ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo
3820/2009, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011, a usnesení ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo
2079/2019, ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2142/2012, ze dne 30. 10. 2014,
sp. zn. 29 ICdo 6/2013, a ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3345/2017). Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo
procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu