33 Cdo 2017/2024-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně Marcely Pagáčové, se sídlem v Roštění 40 (identifikační číslo osoby 675 23 200), zastoupené Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, proti žalované GTH catering a.s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1 (identifikační číslo osoby 093 42 061), zastoupené JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, o 38 704 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 18/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2023, č. j. 28 Co 175/2022-246, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 581,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Zápotočného, advokáta.
Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 6. 2021, č. j. 18 C 18/2019-168, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 82 578,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení a v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 3 100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení, žalobu zamítl. Žalovanou zavázal nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 74 706 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 28 Co 175/2022-246, rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 43 874,70 Kč, potvrdil (výrok I) a ve zbývající části vyhovujícího výroku změnil tak, že se žaloba co do 38 704 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 11. 2018 do zaplacení zamítá (výrok II). Výrok, jímž soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení změnil tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).
Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV).
Proti výrokům II, III a IV rozsudku odvolacího soudu, podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, konkrétně na posouzení, „ zda má být při určení výše ušlého zisku započítávána do nákladů, které by jinak (nebýt škodné události) poškozený musel na dosažení zisku vynaložit (a které se odečítají od předpokládaného zisku) i paušální částka za opotřebení vozidla, jež je k vygenerování onoho zisku používáno, když se jedná o podnikatelskou činnost spočívající mj. v přepravě; a pokud ano, zda má/může být výše takového opotřebení ztotožněna s výší sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve smyslu vyhlášky MPSV č. 463/2017 Sb.“ Žalobkyně se domnívá, že odvolací soud tuto otázku posoudil nesprávně. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, popř. zamítnuto.
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, nebo usnesení ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1082/2024, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018) vychází z premisy, že v případě tzv. štěpení nároku, ke kterému došlo tím, že
dovolatel napadl jemu nevyhovující výrok rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém plnění přesahujícím 50 000 Kč jen v rozsahu, který tuto částku nepřesahuje, nebo tím, že odvolací soud v řízení o peněžitém plnění přesahujícím 50 000 Kč dovolateli částečně vyhověl a nevyhověl mu jen v části nároku, jejíž výše nepřesahuje 50 000 Kč, dovolání přípustné není (viz např. Doležílek, J. Komentář k § 238 občanského soudního rádu [Výjimky z přípustnosti dovolání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol.
Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 9). Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, jímž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, ze dne 24.
10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018, ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 633/2020, či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2318/2020).
V posuzovaném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu ve věci samé rozhodnuto „pouze“ o částce 38 704 Kč s příslušenstvím a o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nejedná.
Další dovoláním výslovně napadené výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu jsou výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolání proti nim není samostatně objektivně přípustné [k tomu srovnej § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř].
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu