33 Cdo 2634/2024-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně RJ Investment, s.r.o., se sídlem v Mratíně, Slunečná 424, identifikační číslo 095 48 432, zastoupené JUDr. Davidem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalované MAZELA FOOD s.r.o., se sídlem v Praze 9, Semonická 2179/16, identifikační číslo 048 44 475, zastoupené Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o 354.004 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. EPR 17809/2024, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. EPR 17809/2024-16, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. EPR 17809/2024-16, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronické platebního rozkazu domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 354.004 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) vydal dne 9. 2. 2024 elektronický platební rozkaz, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 354.004 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Elektrický platební rozkaz byl do vlastních rukou žalované doručen den 7. 3. 2024. Žalovaná podala dne 5. 5. 2024 odpor spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu z důvodu zdravotních komplikací jednatele žalované.
Usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. EPR 17809/2024-11 soud prvního stupně návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu zamítl. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je právnickou osobou, která má povinně zřízenou datovou schránku a jednatel společnosti je oprávněn se do ní přihlašovat a činit úkony. Dne 7. 3. 2024 se jednatel žalované do datové schránky přihlásil a vyzvedl si elektronický platební rozkaz. Podle soudu tak jednateli nic nebránilo, aby obratem zaslal odpor datovou schránkou.
Z lékařské zprávy se dle soudu nepodává, že by jeho stav byl natolik vážný, aby nemohl tento úkon učinit. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. EPR 17809/2024-16, změnil usnesení soudu prvního stupně a žalované prominul zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Dospěl k závěru, že v průběhu lhůty k podání odporu jednatel žalované onemocněl, přičemž jeho zdravotní problém mu bránil v podání odporu. Lékařská zpráva potvrdila, že v období března 2024 došlo u jednatele žalované trpícího diabetem ke zhoršení v oblasti plosky dolní končetiny, na které se objevily hluboké ruptury.
Dne 18. 3. 2024 byl u jednatele žalované zjištěn zánětu nosohltanu, léčený antibiotiky, s klidovým režimem a s péčí domácí sestry jako prevence recidivy infektu dolní končetiny, která v roce 2023 zapříčinila sepsi s nutností hospitalizace. Odvolací soud uzavřel, že důvod zmeškání na straně účastníka je omluvitelný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky prominutí zmeškání lhůty, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále má dovolatelka za to, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, když jí nebylo doručeno odvolání žalované k vyjádření. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud zamítl návrh na zmeškání lhůty.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolání je v otázce prominutí zmeškání lhůty z omluvitelných důvodů přípustné i důvodné, neboť odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. například usnesení ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod č. 63/2016 Sb. rozh. obč., ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5379/2015, a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1573/2020) za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o.
s. ř. považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. Účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“.
Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas.
Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti, tj. toho, co lze v dané situaci omluvit. Vždy je však nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3449/2020). Judikatura Nejvyššího soudu se rovněž ustálila v závěru, že trvale nepříznivý zdravotní stav účastníka, jenž se v průběhu trvání lhůty k podání odvolání nezměnil, nelze považovat za omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty a že omluvitelným důvodem jsou zpravidla takové skutečnosti objektivní i subjektivní povahy, jež nastanou v průběhu lhůty k učinění úkonu (např. náhlá nemoc nebo úraz), po jejichž odpadnutí je účastník schopen zmeškaný úkon učinit (srov. usnesení ze dne 14.
10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, uveřejněné pod č. 99/2016 Sb. rozh. obč., či ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 976/2017). Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, zda byly splněny podmínky aplikace ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). V usnesení ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 23 Cdo 297/2015 Nejvyšší soud vyjádřil názor, že nepovažuje za omluvitelný důvod u právnické osoby nevyjádření se k žalobě včas, jestliže je důvodem, že se na adrese pro doručování „nikdo nezdržoval“ pro nemoc jejího jediného jednatele.
Bylo na jednateli účastníka, aby zajistil pro případ své nepřítomnosti nebo nemoci, aby společnost byla pro takový případ zastoupena pověřenou osobou, například v obchodním rejstříku zapsaným společníkem, zaměstnancem apod. Za právnickou osobu nemusí jednat pouze statutární orgány zapsané v obchodním rejstříku, ale mohou za ni jednat také jí pověření zástupci, kteří mohou činit právní úkony v rozsahu stanoveném statutárním zástupcem společnosti. Pokud právnická osoba neučiní žádné právní úkony k tomu, aby zabránila zmeškání lhůt, nelze takovou skutečnost považovat za omluvitelnou.
Předně je třeba uvést, že zdravotní problémy musí být objektivně takového charakteru, že účastníka ze zmeškaného úkonu zcela vyloučí; soud přitom bere v úvahu nejen povahu zdravotních problémů, ale i charakter úkonu a možnost jej učinit prostřednictvím zástupce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5355/2017). Z obsahu návrhu na prominutí lhůty i z podaného odvolaní proti rozhodnutí soudu prvního stupně se především podává, že jednatel žalované byl léčen pro vážné komplikace s diabetem v kombinaci s prasklinou na plosce nohy, přičemž s těmito komplikacemi byl hospitalizován koncem roku 2023.
Počátkem března 2024 došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, kdy byl omezen v pohybu a k tomu se přidaly progresivní potíže v oblasti nosní sliznice. Od 18. 3. 2024 se přidaly komplikace, jež vyžadovaly léčbu antibiotiky; v tomto období trpěl teplotami a hnisavou rýmou. Jeho stav byl o to závažnější, neboť již v minulosti prodělal sepsi s nutností hospitalizace a každá další infekce je pro jeho zdravotní stav mnohem závažnější než u běžného zdravého člověka. Žalovaná kromě jednatele nemá žádného dalšího zaměstnance.
Odvolací soud měl vzít v úvahu nejen zdravotní indispozici, ale i charakter úkonu, který bylo nutno učinit. Taktéž měl posoudit, zda zdravotní problémy byly takového objektivního charakteru, že účastníka ze zmeškaného úkonu zcela vyloučily, tzn. že mu provedení procesního úkonu (podání odporu) nejen ztížily, ale objektivně znemožnily učinit jej včas. Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu; dovolací soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.
s. ř.). Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Václav Duda předseda senátu