33 Cdo 368/2024-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Mgr. Ivy Krejčířové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně MAXIMA REALITY, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1 (identifikační číslo osoby 251 49 610), zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému SNVD družstvu, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 371/1 (identifikační číslo osoby 055 17 362), zastoupenému Mgr. Janem Gebouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1246/1, o určení a nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 256/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 58 Co 267/2023-128, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 082 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Gebouského, advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2023, č. j. 29 C 256/2022-97, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že závazkový vztah ze smlouvy ze dne 4. 6. 2021 mezi účastníky trvá, dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení prohlášení vůle žalovaného udělit plnou moc opravňující žalobkyni k jednání, podepisování a konání veškerých jednání a úkonů v souvislosti s ujednáním a uzavřením rezervační smlouvy se zájemci o koupi nemovitostí - parcel č. 3541/15, 3541/16, 3541/17, 3541/18, 3541/19, 3541/20, 3541/21, 3541/27 a 3541/29 evidovaných v katastrálním území Žižkov, obec Praha, zapsaných na listu vlastnictví č. 1070 vedených Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na nichž je realizována výstavba bytového domu, ve kterém se budou nacházet jak bytové, tak i nebytové prostory, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 58 Co 267/2023-128, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně jako obchodní zástupce a žalovaný jako zastoupený uzavřeli dne 4. 6. 2021 smlouvu o obchodním zastoupení, v níž žalovaný prohlásil, že je vlastníkem pozemků parc. č. 3541/15, 3541/16, 3541/17, 3541/18, 3541/19, 3541/20, 3541/21, 3541/27 a 3541/29 evidovaných v katastrálním území Žižkov, obec Praha, zapsaných na LV č. 1070, a na základě realizované výstavby se stane vlastníkem budovy bytového domu postaveného na předmětných pozemcích, který se stane jejich součástí, a jednotek – bytů a nebytových prostor, vymezených v tomto domě, to vše ve smlouvě souhrnně označeno jako „byty Mechanika“.
Žalobkyně se ve smlouvě zavázala vyvíjet pro žalovaného činnost spočívající v prezentaci nabídky bytů Mechanika a obstarávání zájemců o jejich koupi; tato činnost měla zahrnovat prezentaci bytů zájemcům, vyhledávání zájemců o koupi, prohlídky na místě, poskytnutí informací o bytech Mechanika, sdělení budoucí kupní ceny a vysvětlení možností financování; vše měla žalobkyně činit jako výhradní obchodní zástupce. Žalovaný se zavázal poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost a za každého zájemce, který na základě činnosti žalobkyně uzavře rezervační smlouvu a smlouvu o smlouvě budoucí kupní, vyplatit žalobkyni provizi.
Smlouva dále stanoví, že pokud makléř žalobkyně vyhledá vážného zájemce, uzavře žalobkyně s tímto zájemcem jménem žalovaného rezervační smlouvu a následně zašle žalovanému emailem informaci o uzavření rezervační smlouvy a její podepsaný scan. Za účelem podpisu rezervační smlouvy vystaví žalovaný žalobkyni plnou moc. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že každá ze stran je oprávněna ji vypovědět s výpovědní lhůtou 6 měsíců, která začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně (čl.
6.2). Dopisem ze dne 14. 1.
2022 žalobkyně žalovanému oznámila, že získala dva vážné zájemce pro koupi bytů Mechanika a vyzvala ho, aby jí udělil plnou moc s tím, že připravila návrh rezervační smlouvy, kterou měl zájemce se Stavebním bytovým družstvem Praha uzavřít; zájemce návrh podepsal 15. 2. 2022. Dne 21. 1. 2022 žalovaný vypověděl smlouvu o obchodním zastoupení s odkazem na její čl. 6.2, s tím, že smlouva zanikne uplynutím výpovědní doby ke dni 31. 7. 2022. Na to reagovala žalobkyně dopisem z 18. 2. 2022, v němž označila výpověď za neplatnou, a vyzvala žalovaného k zaplacení provize.
Předžalobní výzvou ze 4. 5. 2022 žalovaného vyzvala k tomu, aby pokračoval v plnění svých povinností ze smlouvy, zejména aby jí podepsal plnou moc nebo uzavřel rezervační smlouvu se Stavebním bytovým družstvem Praha, zároveň opět označila výpověď za neplatnou. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně nemá na určení, že závazkový vztah ze smlouvy ze dne 4. 6. 2021 trvá, naléhavý právní zájem, neboť se jedná o situaci, kdy bylo možno žalovat na plnění (na splnění povinnosti či případně na náhradu škody).
Zdůraznil, že nejde o situaci, kdy by vyhovujícím výrokem byl vytvořen právní rámec pro řešení vztahů mezi účastníky a odpadl tak důvod dalších sporů; z řízení totiž vyplynulo, že mezi účastníky je sporný i konkrétní obsah závazkového vztahu, tedy nejen skutečnost, zda došlo k jeho zániku či nikoliv. Dále dospěl k závěru, že ani druhému žalobnímu požadavku nelze vyhovět, neboť (bez ohledu na to, zda smluvní vztah mezi účastníky dosud trvá) nárok na udělení plné moci ze smlouvy o obchodním zastoupení nevyplývá.
Připomněl, že má- li být nahrazeno prohlášení vůle potřebné ke konkrétnímu právnímu jednání, musí být toto právní jednání přesně vymezeno v žalobě a poté uvedeno ve výroku rozsudku. Ze smluvního ujednání, že žalovaný má zmocnit žalobkyni k podpisu rezervační smlouvy, nelze dovodit závazek žalovaného zmocnit žalobkyni k jeho zastupování v tak širokém, v podstatě ničím neomezeném rozsahu, jak žalobkyně žalobou požaduje.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadený rozsudek je založen na otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o otázku, zda existují výjimky z pravidla, že lze-li žalovat na plnění, nelze žalovat na určení, tedy, zda je možné žalovat na určení i tehdy, je-li možné žalovat na plnění například proto, že bude určovacím výrokem dán pevný právní základ pro vztahy účastníků, jehož primárním smyslem je předejít rozmnožování sporů, a dále o otázku, zda je odvolací soud oprávněn potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud je rozporné, a tudíž nepřezkoumatelné.
Jako dovolacím soudem dosud neřešenou formuluje v dovolání otázku, zda je obecně možné, aby soud předběžnou otázku, jejíž zodpovězení je pro posouzení nároků na plnění nezbytné, zakomponoval do výroku svého rozhodnutí, tj. aby „vedle výroku týkajícího se nároku na plnění do svého rozhodnutí uvedl i výrok na určení, jež je odpovědí na předběžnou otázku pro posouzení nároku na plnění“. Žalobkyně je přesvědčena, že na daný případ lze aplikovat rozhodnutí ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2138/2006, v němž Nejvyšší soud dovodil, že jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možné žalovat na splnění povinnosti.
V nyní posuzované věci odvolací soud chybně dovodil, že se nejednalo o situaci, kdy by výrokem na určení byl vytvořen právní rámec pro řešení vztahů mezi účastníky a odpadl tak důvod dalších sporů. Zamítnutím žaloby nastala situace, kdy stále není postaveno na jisto, zda vztah ze smlouvy uzavřené 4. 6. 2021 nadále trvá, což může přivodit další spory. V části týkající se požadavku na nahrazení prohlášení vůle k udělení plné moci považuje dovolatelka napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Nadále prosazuje, že soud je oprávněn do svého rozhodnutí začlenit i výrok o nároku na plnění (byl-li řešen jako otázka předběžná), byť v žalobním petitu nebyl formulován.
Nadto namítá, že od soudů nedostala řádné poučení podle § 118a o. s. ř., a že rozhodnutí odvolacího soudu je pro ni překvapivé. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně coby nepřezkoumatelné, ačkoliv podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tak učinit měl. Žalovaný je přesvědčen, že dovolací soud se neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Určovací žaloba by totiž nesloužila potřebám praktického života, nýbrž by vedla ke zbytečnému rozmnožování sporů.
Za nadbytečnou má otázku nahrazení prohlášení jeho vůle udělit žalobkyni plnou moc; nadto žalobním návrhem je v tomto směru požadováno něco, co je v rozporu s ujednáním zprostředkovatelské smlouvy. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s.
ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o.
s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo zprostředkovaně o námitky právní. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá, je pro dovolací soud závazný. Žalobkyně v dovolání sice brojí proti závěru odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, neboť nejde o případ, kdy by určovacím výrokem byl vytvořen právní rámec pro řešení vztahů mezi účastníky (a odpadl tak důvod jejich dalších sporů), nevymezila však v této souvislosti řádně dovolací důvod, tj. neuvedla, v čem konkrétně podle ní určení, že závazkový vztah účastníků z dotčené smlouvy trvá, do budoucna postaví najisto existenci i jiných práv a povinností ze smlouvy (a jakých).
Nelze tak vyloučit, že ve skutečnosti odvolacímu soudu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007,
sp. zn. 21 Cdo 2138/2006, vytýká, že právní posouzení založil na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Polemika žalobkyně s právními závěry odvolacího soudu stran vázanosti žalobním návrhem je založena na účelové interpretaci smlouvy uzavřené dne 4. 6. 2021. Žalobkyně se domáhá nahrazení prohlášení vůle žalovaného udělit jí plnou moc, která by ji opravňovala k jednání za něho, k podepisování listin a konání veškerých jednání a úkonů v souvislosti se sjednáním a uzavřením rezervačních smluv se zájemci o koupi specifikovaných nemovitostí.
Ze smluvního ujednání, že žalovaný má zmocnit žalobkyni k podpisu rezervační smlouvy, nelze dovodit závazek žalovaného zmocnit žalobkyni k jeho zastupování v tak širokém rozsahu, jak žalobou požaduje. Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích dovodil, že soud není oprávněn jakkoliv upravovat znění plné moci, ohledně níž účastník požaduje nahrazení prohlášení vůle jiného účastníka řízení.
Otázka formulovaná v dovolání jako dosud dovolacím soudem neřešená byla v judikatuře Nejvyššího soudu již mnohokrát řešena. Soud je návrhem na zahájení řízení (žalobou) vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). V důsledku této vázanosti nesmí v případě žaloby na nahrazení prohlášení vůle uzavřít smlouvu na jejím znění ničeho měnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1990, sp. zn. 3 Cz 45/90, publikovaný pod č. 53/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 22 Cdo 369/2024, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že pokud žaloba na nahrazení prohlášení vůle obsahuje v neprospěch žalovaného i projev vůle, který není žalovaný povinen učinit, je to důvodem pro zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
Výtkami, že odvolací soud pochybil, nezrušil-li rozhodnutí soudu prvního stupně z důvodu nepřezkoumatelnosti, že nebyla soudy poučena podle § 118a o. s. ř., a výhradami ke kvalitě odůvodnění napadeného rozsudku žalobkyně nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení, k nimž (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Řečeno jinak, není jimi namítána otázka správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o.
s. ř., tj. otázka, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Žalobkyně sice v dovolání výslovně uvedla, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, proti jeho nákladovým výrokům však žádné konkrétní výhrady neuplatnila.
Ostatně ve vztahu k nim není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu