33 Cdo 5213/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Ostrava, Matiční 730/3, proti žalované L. J., zastoupené Mgr. Janou Šimkovou, advokátkou se sídlem Bohumín-Nový Bohumín, Studentská 1225, o zaplacení 150.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 184 EC 210/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2014, č. j. 8 Co 527/2014-192, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.954,- Kč k rukám Mgr. Jany Šimkové, advokátky se sídlem Bohumín-Nový Bohumín, Studentská 1225.
rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 7. 2014, č. j. 8 Co 527/2014-192, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v části požadující zaplacení smluvní pokuty ve výši 150.000,- Kč zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudem prvního stupně (výrok II. a III.) a o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.)
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Jakkoliv je posouzení otázky (ne)platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů závislé na jednotlivých okolnostech daného případu, je třeba napadené rozhodnutí odvolacího soudu považovat za souladné s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby dovolací soud nastolenou otázku posoudil jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 33 Odo 313/2002, ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 117/2009, ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 753/2001, ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001, ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 61/2005, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2626/2013). Dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání tak ve vztahu k napadeným nákladovým výrokům postrádá obligatorní náležitost vyžadovanou § 241a odst. 2 o. s. ř. Žalobce přitom tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas, tj. ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř., neodstranil. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu