33 Nd 332/2017-
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci
navrhovatelek 1) Slovenská sporiteľňa, a. s. se sídlem v Bratislavě, Tomášikova
48, identifikační číslo 00151653, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Dušanem
Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, a 2) PERFECT INVEST, a. s. se
sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, identifikační číslo 27736997, zastoupené
JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti
dlužníkovi M. D., o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího
soudu, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu 32 Cdo JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana
Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) podal v insolvenčním řízení
vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci, směřující
vůči předsedkyni senátu JUDr. Heleně Myškové a soudcům JUDr. Ivaně Waltrové a
Mgr. Martinu Hejdovi. Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího
soudu číslo 29, přičemž předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce
Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek. Věci byla přidělena spisová značka 29 NSČR
35/2016. Podáním ze 17. 2. 2016 vznesl dlužník proti Mgr. Milanu Poláškovi námitku
podjatosti, a Nejvyšší soud o ní rozhodl usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 30
Nd 63/2016-A-138, tak, že tento soudce „není vyloučen z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016“. Dne 21. 4. 2016 podal dlužník námitku podjatosti vůči soudcům Nejvyššího soudu
JUDr. Petru Gemmelovi, JUDr. Zdeňku Krčmářovi, JUDr. Petru Šukovi, JUDr. Jiřímu
Zavázalovi a JUDr. Filipu Cilečkovi, o níž má rozhodovat Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, v senátu, ve kterém mohou zasedat JUDr. František Ištvánek,
JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák,
LL.M a Mgr. Vít Bičák. I vůči nim vznesl dlužník námitku podjatosti, k jejímuž
vyřízení byl jako soudce zpravodaj rozvrhem práce určen soudce Nejvyššího soudu
JUDr. Pavel Příhoda. Proti němu uplatnil dlužník námitku podjatosti dne 29. 7. 2016. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník rozšířil
námitku podjatosti i na další soudce senátu Nejvyššího soudu číslo 32 – JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hanu Gajdziokovou a JUDr. Marka Doležala. Usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, Nejvyšší soud rozhodl
tak, že soudci senátu Nejvyššího soudu 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda, JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Marek Doležal nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd
212/2016. Usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016, Nejvyšší soud rozhodl
tak, že soudci senátu Nejvyššího soudu 30 Cdo JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák,
Ph.D., LL.M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Usnesením ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 33 Nd 217/2017, Nejvyšší soud rozhodl tak,
že soudce senátu Nejvyššího soudu 32 Cdo JUDr. Pavel Příhoda není vyloučen z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd
170/2017. Podáním ze dne 31. 7. 2017 dlužník vznesl námitku podjatosti soudců senátu 32
Cdo JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse, kterou odůvodnil tím, že
tito soudci díky tomu, že rozhodovali ve věci jeho žaloby pro zmatečnost proti
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn.
KSBR 31 INS 25648/2014,
30 Nd 63/2016-A, se „z obsahu spisu seznámili s řadou relevantních informací o
námitkách podaných ze strany dlužníka“, a proto zde existuje důvodná
pochybnost, že došlo k ovlivnění úsudku těchto soudců. Tím totiž získali
„mimoprocesní cestou relevantní informace o řízení, utvořili si předem
představu o dlužníkovi a apriorně disponovali s řadou informací dříve, než jim
byla věc v rámci Nejvyššího soudu přidělena k projednání námitky podjatosti.“
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu na rok 2017 byla věc přidělena k
rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu číslo 33 pod sp. zn. 33 Nd 332/2017. Podáním ze dne 15. 9. 2017 doplněným dne 22. 9. 2017 dlužník uplatnil námitku
podjatosti vůči soudcům senátu číslo 33 Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Krbkovi,
JUDr. Blance Moudré a JUDr. Ivaně Zlatohlávkové. Odůvodňuje ji tím, že u těchto
soudců jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti, jelikož byli členy KSČ,
tj. politické strany, která systematicky potírala kapitalismus a svobodné
podnikání, a proto nebudou vůči dlužníku, jako podnikateli, nestranní a
nezávislí. Ze strany soudkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové je dán zjevně
nepřátelský vztah, neboť ji podezírá z manipulace se spisem sp. zn. 33 Nd
217/2017; v této věci byla JUDr. Ivana Zlatohlávková soudcem zpravodajem a
zároveň předsedkyní rozhodujícího senátu. Již v řízení o námitce podjatosti vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Nd
282/2016, se JUDr. Hana Gajdzioková a JUDr. Miroslav Gallus vyjádřili shodně
tak, že k věci, k účastníkům řízení ani k zástupci žalobkyně nemají žádný
vztah, a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnost o
jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se
zákonem nezaujatě a spravedlivě. Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29
Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Tak je tomu
bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně
žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším
účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled
na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími
poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či
naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li
zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující
tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich
zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Ze shora uvedeného přehledu dosavadního průběhu řízení ve věci je evidentní, že
dlužník opakovaně vznáší námitky podjatosti soudců Nejvyššího soudu, kteří mají
rozhodovat o jeho vrstvených námitkách podjatosti vůči - podle rozvrhu práce k
rozhodování o námitce podjatosti povolaným - soudcům Nejvyššího soudu. Naposled
(18. 9. 2017) takto uplatnil námitku podjatosti vůči členům senátu Nejvyššího
soudu číslo 33 JUDr. Pavlu Krbkovi, JUDr. Blance Moudré a JUDr. Ivaně
Zlatohlávkové z důvodu jejich předchozího členství v KSČ. Nejvyšší soud
považuje za nezbytné poukázat na své usnesením ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 33 Nd
217/2017 (to obstálo i v ústavní rovině, neboť ústavní stížnost proti němu
podanou Ústavní soud usnesením ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17,
odmítl). V něm se přihlásil k závěrům řady svých rozhodnutí, podle nichž
námitka vyloučení soudce Nejvyššího soudu opřená pouze obecně o jeho někdejší
členství v KSČ není způsobilá vést k závěru o jeho vyloučení z projednávání
věci (viz usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, ze dne
26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011,
ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách
Nejvyššího soudu); obdobně judikuje i Ústavní soud (srovnej usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11,
ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS
2293/11, ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, ze dne
5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, ze dne 14. 3. 2011, sp.
zn. III. ÚS 536/11,
či usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10; všechna rozhodnutí
jsou dostupná na www.nalus.usoud.cz). Citovaná rozhodnutí přitom respektují
závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v něm mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na
členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není
skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto
míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé
členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným
okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce,
jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl
za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti
soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z
projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením
daného procesního řádu. S ohledem na způsob, jakým je námitka podjatosti části členů senátu Nejvyššího
soudu číslo 33 formulována, jakož i s přihlédnutím k tomu, že jediným důvodem,
pro který dlužník namítá podjatost vyjmenovaných soudců, je jejich členství v
KSČ, se zřetelem k dosavadnímu průběhu řízení, Nejvyšší soud považuje vznesenou
námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu; proto k této
námitce nepřihlížel (§ 2 o. s. ř.). Zneužití procesního práva totiž může mít
jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu
maření řádného postupu v řízení, tak jak se tomu děje v nyní probíhajícím
řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a
není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [k tomu srov. Lavický, P. a kol. Občanský
soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha:
Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10.; shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 32 Nd 216/2017, ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. K samotné námitce podjatosti soudců senátu Nejvyššího soudu 32 Cdo JUDr. Hany
Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nebyly
zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné
dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti výše označených soudců
Nejvyššího soudu. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14
odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich
vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci. Jestliže důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti spojuje dlužník s tím, že v souvislosti s
řízením ve věci sp. zn. 32 Nd 174/2016, získali tito soudci poznatky o věci
(rozuměj věci sp. zn.
32 Nd 170/2017) jiným způsobem, něž z dokazování a v
důsledku toho je jejich pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti
případu deformován jejich vlastními poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem,
je nezbytné poukázat na to, že senát Nejvyššího soudu složený z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Hany Gajdziokové,
zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd
63/2016-A-138, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek
podmínky řízení. V této věci se tak žádné dokazování neprovádělo. Ostatně v
řízení o námitce podjatosti se dokazování ve smyslu § 120 a násl. o. s. ř. neprovádí. Proto bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.