U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve
věci navrhovatelek 1) Slovenská sporiteľňa, a. s., se sídlem v Bratislavě,
Tomášikova 48, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 00151653,
zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, a 2)
PERFECT INVEST, a. s., se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, identifikační
číslo osoby 27736997, zastoupené JUDr. Stanislavem Kešnerem, advokátem se
sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti dlužníkovi M. D., o insolvenčním návrhu
věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o
námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Příhody, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Příhoda není vyloučen z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd
170/2017.
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) uplatnil dne 14. 12. 2015
námitku podjatosti soudců druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Heleny
Myškové, JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v odvolacím řízení vedeném u
tohoto soudu pod sp. zn. 2 VSOL 1311/2015. Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího
soudu č. 29, je vedena pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016 a předsedou senátu a soudcem
zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek. Podáním ze dne 17. 2. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudce
Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, o níž rozhodl Nejvyšší soud v senátě
složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta
Bičáka usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd
63/2016-A-138, tak, že soudce Mgr. Milan Polášek není vyloučen z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016. Dne 21. 4. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudců senátu č. 29
Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Zdeňka
Krčmáře, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala, o které podle rozvrhu práce
Nejvyššího soudu pro rok 2016 přísluší rozhodovat senátu č. 30 Nejvyššího
soudu, v němž mohou zasedat JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít
Bičák. Věc je vedena pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Podáním ze dne 3. 6. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti též všech těchto
soudců. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce přísluší senátu č. 32
Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana
Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným
Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník namítl podjatost i těchto soudců. O
této námitce rozhodl příslušný senát Nejvyššího soudu č. 33 usnesením ze dne
31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, tak že tito soudci nejsou vyloučeni z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd
212/2016. Rozhodnutí nabylo dne 23. 2. 2017 právní moci. Poté bylo rozhodnuto
senátem č. 32 usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016 tak, že
soudci senátu Nejvyššího soudu č. 30 JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel
Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL. M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Podáními ze dne 19. 4. 2017, 21. 4. 2017 a 28. 4. 2017 dlužník opět uplatnil
námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL. M. a JUDr. Františka Ištvánka. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce
náleží senátu č. 32 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek
Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2017 dlužník namítl
podjatost soudce JUDr. Pavla Příhody. Svou námitku odůvodnil působením JUDr.
Pavla Příhody v KSČ, tedy politické straně, která „systematicky potírala
kapitalismus a svobodné podnikání“ a je dána tedy důvodná obava, že JUDr. Pavel
Příhoda nebude schopen námitku podjatosti (směřující k soudcům JUDr. Vrchy,
JUDr. Dvořáka a JUDr. Ištvánka) projednat a rozhodnout jako soudce zcela
nezávislý a nestranný. K námitce podjatosti dlužníka se JUDr. Pavel Příhoda vyjádřil tak, že nemá
žádný vztah k souzené věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne
jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se
zákonem nezaujatě a spravedlivě. Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29
Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu
bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně
žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším
účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci
poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled
na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími
poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či
naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li
zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující
tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich
zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
Nejvyšší soud po posouzení okolnosti, v níž dlužník spatřuje důvod pro
vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v dané
věci o případ vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nejedná. V posuzované věci je námitka podjatosti uvedeného soudce Nejvyššího soudu
opřena pouze obecně o jeho někdejší členství v KSČ. Takto odůvodněnou námitkou
podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších
rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011,
usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd
159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne
31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22
Nd 223/2012, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná
rozhodnutí, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rovněž Ústavní soud se
danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou
argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11,
usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS
2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne
19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne
30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS
860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, či usnesení ze dne
24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10; všechna rozhodnutí jsou dostupná, tak
jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná, na
http://www.nalus.usoud.cz). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu
Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto
nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce
v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež
by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti
a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno
posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného
případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by
chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce
je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně
vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu. Ve shora citovaném rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 3268/10 Ústavní soud zdůraznil,
že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou
činností za minulého režimu, řeší zákon č.
451/1991 Sb., kterým se stanoví
některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a
organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské
republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že
prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala
soudce z rozhodovacího procesu. Závěr o podjatosti JUDr. Pavla Příhody by se musel opírat o existenci jeho
vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení, a to s ohledem na
jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Dlužník žádné takové
okolnosti netvrdil ani nedokládal. Proto bylo rozhodnuto, že soudce uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí není
vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.