4 As 204/2024

4 As 204/2024- 52 - text 4 As 204/2024-57 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Česká znalecká, a.s., se sídlem Nezvalova 423/8, Hradec Králové, zast. JUDr. Janem Malým, advokátem, se sídlem Sokolovská 5/49, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 18. 3. 2022, č. j. MSP-1/2022-OINS-SRZT/4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 3 A 64/2022-72, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 3 A 64/2022-72, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Odůvodnění:

I.

[1] Žalovaný (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 9. 2021, č. j. MSP-48/2019-ODKA-ROZ/3, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 25b odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), neboť vykonala znaleckou činnost v rozporu s § 8 téhož zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč. Žalobkyně vypracovala dne 28. 5. 2015 znalecký posudek č. 5 269-26-2018 nazvaný „Zodpovězení zadaných otázek v trestní věci AGENTURA FACE CZ a.s.

Agentura Hera, s.r.o. PROSTOR a.s.“ (dále jen „znalecký posudek“), jehož předmětem bylo zodpovězení sedmi otázek zadaných opatřením Policie České republiky ze dne 18. 10. 2017, č. j. NCOZ-2227-1147/TČ-2016-412301-C (dále jen „opatření“). Žalobkyně podle žalovaného porušila zásady znalecké činnosti, zejména zásadu komplexnosti, úplnosti a opakovatelnosti, neboť uvedla ve znaleckém posudku závěry, aniž bylo zřejmé, na základě čeho k nim dospěla; odpovídala na právní otázky, což jí nepřísluší; neodpověděla na některé otázky položené v zadání; odpovídala na otázky v zadání nepoložené; zatížila znalecký posudek formálními vadami.

[2] Ministr spravedlnosti (dále také již jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 18. 3. 2022, č. j. MSP-1/2022-OINS-SRZT/4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl žalobkyní podaný rozklad a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II.

[3] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[4] Městský soud předeslal, že nyní projednávanou věc je třeba posoudit podle zákona o znalcích a tlumočnících, nikoliv podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Poukázal na přechodné ustanovení § 45 odst. 2 posledně uvedeného zákona, podle nějž se řízení o přestupku, které nebylo pravomocně skončeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2021), dokončí podle původního zákona o znalcích a tlumočnících.

[5] Dále městský soud shrnul obsah jednotlivých žalobních bodů, z nichž však přistoupil k vypořádání pouze dílčího tvrzení, které podřadil pod druhý žalobní bod (viz dále).

Ke zbylým žalobním bodům (z celkem devíti formulovaných) městský soud uvedl, že je nelze vypořádat, neboť správní orgány zatížily správní řízení zásadními vadami, které mohly mít vliv na zákonnost jimi vydaných rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

[6] Klíčové pochybení spočívalo podle městského soudu v tom, že správní orgány nikdy nedisponovaly originálním znaleckým posudkem, nýbrž pracovaly pouze s jeho neověřenou kopií poskytnutou jim M. H., obviněným v trestní věci (dále také jen „obviněný“), pro niž byl znalecký posudek vypracován. Právě M. H. podal stížnost, která upozornila žalovaného na možné nesrovnalosti znaleckého posudku. Správní orgány si však od objednatele znaleckého posudku (Policie České republiky) nevyžádaly jeho originální vyhotovení s přílohami, přestože z předložené kopie znaleckého posudku bylo zjevné, že obsahuje odkazy na řadu příloh včetně datového nosiče (CD), které správní orgány vůbec neměly k dispozici.

Ve správním řízení v důsledku toho nebyla splněna základní podmínka, aby byla přezkoumávána úplná a formálně řádná verze znaleckého posudku, jak to vyžaduje zákon o znalcích a tlumočnících a vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen „vyhláška č. 37/1967“). Městský soud poukázal také na to, že není zřejmé, zda např. nedošlo v rámci trestního řízení ke změně okolností, či zda nebyl vydán doplněk ke znaleckému posudku, přičemž ověření těchto skutečností bylo povinností správních orgánů, které nedostály.

[7] Za pochybení správních orgánů považoval městský soud také to, že správní spis neobsahoval samotnou stížnost M. H., kterou měl podle jeho názoru správní spis započít. Jelikož osobou, která podala stížnost vztahující se k danému znaleckému posudku, byla osoba trestně stíhaná, vyvolávala tato okolnost pochybnosti, zda a popř. do jaké míry, se ze strany této osoby jednalo o účelovou stížnost. Pochybnost byla umocněna v pořadí druhým podáním tohoto obviněného, který urgoval žalovaného o vyřízení dané věci, stejně jako informací Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), podle níž se M. H. hájil v trestní věci tím, že znalecký posudek jako klíčový důkaz zpochybňuje v řízení před správním orgány. Žalovaný přesto bez dalšího vycházel z tvrzení tohoto obviněného, aniž by si ověřil existenci jeho stížnosti, její obsah, a aniž by zjišťoval, zda tato osoba využila procesních prostředků v trestním řízení (např. námitky podle § 105 odst. 3 zákona č. 141/1963 Sb., trestní řád).

[8] Třetí zásadní pochybení správních orgánů spatřoval městský soud v tom, že si správní orgán prvního stupně vyžádal stanovisko poradního sboru Ministerstva spravedlnosti (dále jen „poradní sbor“) dříve, než měl k dispozici opatření o přibrání znalce od orgánu činného v trestním řízení (Policie České republiky) a než znal samotné zadání znaleckého posudku. Poradní sbor tedy posuzoval neúplný znalecký posudek a nedisponoval ani informacemi nezbytnými k tomu, aby mohl zhodnotit, zda zpracovatel znaleckého posudku (žalobkyně) postupoval v intencích zadání.

Přes tyto skutečnosti správní orgány stanovisko poradního sboru převzaly, ačkoliv to samo není rozhodnutím a nadto vycházelo z vadného skutkového základu.

[9] Městský soud dodal, že znalecký posudek byl vypracován pro potřeby trestního řízení, proto jeho obsahovou správnost a odborné závěry by měl primárně posoudit trestní soud za použití procesních prostředků trestního řádu. Žalovaný mohl a měl posuzovat pouze otázku řádnosti výkonu znalecké činnosti ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících, nikoliv vstupovat do úvah o odborné správnosti jednotlivých závěrů uvedených ve znaleckém posudku tak, jak to učinil. Bez úplného originálního znaleckého posudku totiž nemohl řádně prověřit, zda splňuje předepsané náležitosti a zda případné nedostatky vyplývají z jeho obsahu nebo jen z neúplnosti jeho kopie, s níž žalovaný (i správní orgán prvního stupně) pracoval.

[10] Uvedené zásadní procesní vady považoval městský soud za překážku posouzení zbylých žalobních námitek. III.

[11] Proti napadenému rozsudku se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[12] Stěžovatel namítá nesprávné právní posouzení otázky, zda bylo nezbytné, aby správní orgány disponovaly originálním vyhotovením znaleckého posudku včetně všech příloh a nosiče dat. Přestože to i stěžovatel považuje za nejvhodnější, správní řád připouští posuzování věci na základě kopií listin, pokud jejich pravost a obsah nejsou racionálně zpochybněny. K tomu v dané věci nedošlo. Podle stěžovatele kopie znaleckého posudku odpovídala tomu vyhotovení, z něhož vycházely i orgány činné v trestním řízení, neboť zřejmě od nich ji obdržel M.

H.. Požadavek na to, aby obstaral originál znaleckého posudku, je v daném kontextu přepjatým formalismem, který nebere v potaz povahu přestupkového řízení a zásadu procesní ekonomie. Žalobkyně přitom měla možnost se seznámit s podklady rozhodnutí, k pravosti či celistvosti znaleckého posudku však žádné námitky nevznesla. Městský soud nadto neuvedl, z jakého ustanovení platné právní úpravy tento svůj závěr dovozuje a nevysvětlil, proč je nezbytné, aby správní orgány disponovaly originálním vyhotovením znaleckého posudku.

Při přezkumu jiných rozhodnutí vydaných stěžovatelem týkajících se znaleckých posudků přitom městský soud takto nepostupoval a spokojil se s prostou kopií přezkoumávaných znaleckých posudků.

[13] Co se týče příloh znaleckého posudku, konkrétně absence 7. rozšířené přílohy, která měla být součástí CD (dále také jen „rozšířená příloha“), její absenci stěžovatel žalobkyni nevytýkal. To vyplývá z kontextu rozhodnutí o přestupku, v jehož bodech 26 a 116 pouze popsal jednotlivé části znaleckého posudku, aniž považoval za pochybení, že tato rozšířená příloha na nosiči CD ke znaleckému posudku nebyla připojena. Doložení rozšířené přílohy nebylo podle stěžovatele potřebné, neboť vina žalobkyně byla v dostatečné míře prokázána na základě shromážděných podkladů a důkazů a obsah rozšířené přílohy pro posouzení věci nebyl relevantní.

Doplnění spisového materiálu o rozšířenou přílohu na CD nadto nebylo způsobilé vady znaleckého posudku zhojit. Stěžovatel taktéž namítá, že se městský soud nezabýval otázkou, zda shromážděný důkazní materiál byl dostatečný pro dovození odpovědnosti žalobkyně za spáchání předmětného přestupku. Stěžovatel má za to, že dostatečný byl a městský soud nevypořádáním této otázky zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti.

[14] Stěžovatel také tvrdí, že s Policií České republiky jakožto zadavatelem znaleckého posudku komunikoval, a to v rozsahu potřebném pro posouzení znaleckého posudku a zjištění skutkového stavu věci a komunikoval i s krajským soudem. Zjišťování dalších otázek, které naznačil městský soud v napadeném rozsudku, bylo zcela irelevantní. Městský soud svůj požadavek na doplnění informací do spisu neodůvodnil a stěžovatel jej považuje za nadbytečný.

[15] Stěžovatel dále brojí proti závěru městského soudu, že stanovisko poradního sboru vycházelo z neúplných podkladů, a tudíž k němu neměl stěžovatel přihlížet. Poradní sbor neposuzoval skutkový stav věci, ani nepřebíral roli rozhodujícího orgánu, nýbrž hodnotil metodologii, vnitřní logiku, úplnost a přezkoumatelnost znaleckého posudku v rozsahu, který nevyžaduje přítomnost všech příloh, ale zejména znalost jeho zadání a textu, což měl poradní sbor k dispozici. Stanovisko poradního sboru bylo nadto pouze jedním z podkladů rozhodnutí, nikoliv podkladem jediným, a závěr o naplnění skutkové podstaty daného přestupku učinil správní orgán prvního stupně samostatně.

[16] Podle stěžovatelova mínění městský soud pochybil i v tom, že dovodil souvislost mezi „původcem“ podnětu (osobou M. H.) a vytčenou procesní vadou řízení. Správní orgán je povinen podnět posoudit bez ohledu na osobu podatele a je-li podnět důvodný, zahájit řízení. Úvahy o možné účelovosti podnětu jsou právně irelevantní, neprokazují porušení práv účastníka a nemohou založit závěr o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, nebylo-li zjištěno zkreslení dokazování či porušení zásady nestrannosti v řízení. Stížnost M. H. správní orgán prvního stupně nezaložil do správního spisu z důvodu ochrany oznamovatele, což je běžnou praxí. To, že správní orgány nezkoumaly účelovost jím podané stížnosti, přitom městský soud nepovažoval za vadu v jiných věcech, v nichž se řešily obdobné věci jako v té nynější.

[17] Stěžovatel polemizuje i s úvahou městského soudu, že probíhající či souběžné trestní řízení má bránit přezkumu řádnosti výkonu znalecké činnosti ve správním řízení. Zákon o znalcích a tlumočnících takové omezení nestanoví. Účel obou řízení je odlišný, neboť trestní soud hodnotí důkazní význam znaleckého posudku v trestní věci, zatímco správní orgán dohlíží na dodržování profesních standardů znalce jako nositele veřejného oprávnění. Městský soud nevhodně směšuje obě tyto roviny. Nejvyšší správní soud přitom ve své judikatuře dovodil, že souběžné řízení o přestupku se znalcem vedle probíhajícího soudního řízení, v němž byl znalecký posudek předložen jako důkaz, je možné, mimo jiné z důvodu hrozby uplynutí promlčecí doby a zániku odpovědnosti za přestupek.

Stěžovatel poukazuje také na to, že městský soud nikterak neodůvodnil svůj závěr o neobvyklém a nežádoucím zahájení správního řízení.

[18] Stěžovatel konečně nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, podle nějž může v rámci správního řízení posoudit pouze část znaleckého posudku obsahující nález znalce a znaleckou doložku osvědčující znalcovu kvalifikaci. Takový závěr je nejen v rozporu s praxí městského soudu, ale i s judikaturou Nejvyššího správního soudu, který dovodil oprávněnost stěžovatele zabývat se přezkoumatelností závěrů znaleckého posudku. Nadto městský soud tyto své závěry neodůvodnil, ani neopřel o jakékoliv zákonné ustanovení, čímž také zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. IV.

[19] Žalobkyně svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila. V.

[20] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025; shodně dále).

[21] Kasační stížnost je důvodná.

[22] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami, v nichž stěžovatel tvrdí nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

[23] Problematika nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí je v judikatuře Nejvyššího správního soudu bohatě zastoupena (srov. např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245, a ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, a řada dalších).

[24] Tato kritéria podle Nejvyššího správního soudu napadený rozsudek splňuje. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč městský soud rozhodl tak, jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku. Městský soud své závěry opřel o skutečnosti, jež mají svůj základ ve správním spise, a zabýval se námitkami žalobkyně, které bylo možné podle jeho názoru posoudit. Nesouhlas stěžovatele s takovými závěry nemá za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

[25] Městský soud napříč napadeným rozsudkem uvádí důvody, pro které považuje za nezbytné, aby správní orgány disponovaly ve správním řízení originálem znaleckého posudku. Skutečnost, že tyto důvody neopírá o konkrétní zákonné ustanovení, nýbrž je dovozuje ze skutkových okolností případu, nezakládá bez dalšího nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud vysvětlil, že znalecký posudek byl vypracován pro účely trestního řízení, přičemž v nyní projednávané věci předložil kopii znaleckého posudku M. H. jako obviněný v této trestní věci, správní orgány však ohledně této kopie znaleckého posudku žádným způsobem nekomunikovaly s orgány činnými v trestním řízení, které jej nechaly vypracovat a až v rozhodnutí o přestupku žalobkyni vytýkají, že neobsahuje např. CD s rozšířenými přílohami. Přitom ani nezjišťovaly, zda byl znalecký posudek např. doplněn či zda nedošlo ke změně okolností.

S ohledem na uvedené zastával názor, že pokud nebyl ve správním řízení k dispozici originál znaleckého posudku, nemohly jej správní orgány řádně posoudit. Je tedy zjevné, že důvody podporující výrok napadeného rozsudku v něm nechybějí. Stěžovatelův nesouhlas s těmito závěry nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů nezakládá. K tomu, zda jsou tyto závěry městského soudu také správné, se Nejvyšší správní soud vyjádří dále. Lze uzavřít, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. není naplněn.

[26] Podstatnou nyní projednávané věci je především otázka, zda bylo povinností správních orgánů obstarat pro posouzení odpovědnosti žalobkyně za spáchání přestupku ve správním řízení originál znaleckého posudku se všemi jeho přílohami.

[27] V řízení není sporným, že podnět k posouzení znaleckého posudku zpracovaného žalobkyní pro účely trestního řízení na základě požadavku Policie České republiky jako orgánu činného v trestním řízení učinil M. H., který byl v postavení obviněného (a později i obžalovaného) v trestní věci, pro kterou byl znalecký posudek vypracován. Ten také na základě žádosti správnímu orgánu prvního stupně poskytl (dne 17. 9. 2019) v kopii předmětný znalecký posudek (jako dokument ve formátu pdf). Správní orgán prvního stupně následně (dne 15.

4. 2020) požádal poradní sbor o stanovisko k deseti otázkám týkajícím se předloženého znaleckého posudku. Poradní sbor toto stanovisko (ze dne 2. 6. 2020, č. j. MSP-48/2019-ODKAROZ/3; dále jen „stanovisko“) poskytl a správní orgán prvního stupně si poté (18. 6. 2020) vyžádal od Policie České republiky opatření o přibrání znalce, které obdržel dne 22. 6. 2020. Bezprostředně na to se obhájce M. H. dotazoval na to, zda je již s žalobkyní vedeno řízení týkající se vyhotovování znaleckých posudků, a poukázal na to, že daný znalecký posudek je jedním z důležitých důkazů v jeho trestní věci, v níž má začít dokazování.

Dne 12. 11. 2020 správní orgán prvního stupně vydal oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední, které oznámil žalobkyni a dne 18. 11. 2020 o tom informoval také podatele stížnosti M. H..

[28] Jak již uvedeno, městský soud dospěl k závěru, že správní orgány podstatným způsobem porušily ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé především proto, že neměly k dispozici originál znaleckého posudku, o jehož posouzení se jednalo a také proto, že ke kopii, která byla součástí správního spisu, nebyly připojeny přílohy, zejména rozšířená příloha na CD. Pro uvedené shledal, že skutkový stav zjištěný správními orgány vychází z neúplného spisového materiálu. Stěžovatel však namítá, že o úplnosti znaleckého posudku neměl pochyby a pro účely zjištění skutkového stavu věci potřebného k posouzení případu a rozhodnutí byla jeho kopie dostačující a ani žalobkyně jeho neúplnost nezpochybňovala s výjimkou argumentace, která se týkala chybějící rozšířené přílohy na CD (k tomu viz dále odst.

[44] a [45]).

[29] Nejvyšší správní soud se již v rozsudku ze dne 17. 10. 2014, č. j.

4 As 171/2014-26, vyslovil tak, že „prosté kopie mohou sloužit jako důkazní prostředky před správními i civilními soudy, a proto není důvod, aby toto pravidlo neplatilo i ve správním řízení.“ Také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75, vyplývá, že za běžných okolností nemůže správní orgán a priori odmítnout důkaz prostou kopií listiny. Výjimkou jsou situace, kdy ve správním řízení vyvstane odůvodněná potřeba ověřit, že dokument skutečně existoval a co bylo jeho obsahem. Obdobné lze podle Nejvyššího správního soudu dovodit i ve vztahu k listinám, které tvoří podklady rozhodnutí, jako tomu bylo v nynějším případě se znaleckým posudkem.

[30] V souzené věci přitom z ničeho nelze dovodit, že by zde byly jakékoliv pochybnosti ohledně úplnosti či celistvosti posuzované kopie znaleckého posudku. Ani žalobkyně ve správním řízení nenamítala jeho neúplnost či provedení jakýchkoliv nepovolených úprav proto, že je k dispozici pouze v podobě prosté kopie, přitom měla možnost se se všemi podklady rozhodnutí ve správním spise, tedy i s posuzovaným znaleckým posudkem v prosté kopii, seznámit a vyjádřit se k nim. Z obsahu správního spisu je současně zřejmé, že již před touto výzvou stěžovatelka do správního spisu nahlížela (viz protokol o nahlížení do spisu ze dne 28. 1. 2021) a znalecký posudek v té podobě (prosté kopii), v jaké jej následně správní orgány posuzovaly, byl jeho součástí.

[31] Přes právě uvedené však městský soud dovodil, že absence originálu znaleckého posudku zakládá neúplnost spisového materiálu, z nějž správní orgány vycházely, v důsledku čehož správní orgány zatížily řízení formální vadou. To považoval (spolu s nutností doplnit znalecký posudek o rozšířenou přílohu na CD a s požadavkem na obstarání doplňujících informací od orgánů činných v trestním řízení – k tomu viz dále odst.

[38]) za důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. S takovým závěrem se ale Nejvyšší správní soud neztotožňuje a nepovažuje jej v souzené věci za správný.

[32] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, vyslovil, že „ustanovení § 76 odst. 1 s. ř. s. upravuje postup soudu v případech, kdy soud může rozhodnutí zrušit i bez nařízení jednání – z toho lze dovodit jen to, že případy tam uvedené jsou důvodem ke zrušení správního rozhodnutí. Výslovně předpokládá postup z moci úřední – tj. bez návrhu – pouze v případě nicotnosti rozhodnutí, kterou lze vyslovit podle odst. 2 cit. ustanovení. Z povahy vady pak postup z moci úřední přichází v úvahu i u vad spočívajících v nepřezkoumatelnosti podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to proto, že nepřezkoumatelnost brání zpravidla věcnému přezkumu a posouzení důvodnosti žalobních námitek.“ Správní soud je tedy oprávněn a povinen přihlížet z úřední povinnosti i k vadám uvedeným v odst.

1 citovaného ustanovení toliko tehdy, pokud napadené správní rozhodnutí vůbec není způsobilé k přezkumu soudem, přičemž tato vadnost a nemožnost podrobit rozhodnutí posouzení ze strany soudu musí být zjevná buď ze spisu (či z jeho absence), nebo z přezkoumávaného rozhodnutí samotného (pro jeho nesrozumitelnost, chybějící důvody, či s ohledem na jiné skutečnosti, jež se dostanou do sféry soudu provádějícího přezkum). Jinak řečeno, správní soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, nehledě na to, zda byly v žalobě uplatněny, či nikoliv za předpokladu, že brání přezkoumání rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009-84). Skutečnost, že správní orgány vycházely při posouzení nynější věci z prosté kopie znaleckého posudku, takovou vadu nepředstavuje.

[33] Městskému soudu nelze přisvědčit, že samotná skutečnost, že si správní orgány pro účely svého posouzení neobstaraly znalecký posudek v originále, zakládá takovou vadu řízení, pro kterou byl oprávněn napadeného rozhodnutí zrušit, neboť neposkytuje dostatečný podklad pro závěr o skutkovém stavu věci. Městský soud má pravdu v tom, že provedení znaleckého posudku, které je ve správním spise, neobsahuje originální sešití sešívací šňůrou, přetištěnou znaleckou pečetí a nejsou k němu připojeny ani přílohy, na které text znaleckého posudku odkazuje.

Přesto ale Nejvyšší správní soud nepovažuje za zcela nezbytné, aby v nynější věci správní orgány disponovaly výlučně originálem znaleckého posudku. Je tomu tak proto, že se při posouzení řádnosti výkonu znalecké činnosti ve smyslu § 8 zákona o znalcích a tlumočnících zaměřily nikoliv na tyto formální vady (tj. chybějící sešití a pečeť), nýbrž na jiné aspekty znalecké činnosti (přezkoumatelnost závěrů znalce) či náležitosti daného posudku (formální vadou, kterou správní orgány žalobkyni vytýkaly, bylo to, zda znalecký posudek obsahuje uvedení osoby oprávněné stvrdit jeho správnost, což však bylo možno zhodnotit z jeho prosté kopie), pro jejichž posouzení byla prostá kopie podkladem dostačujícím.

[34] Jinými slovy, správní orgány z městským soudem zmiňovaných chybějících náležitostí (tj. chybějící sešití a pečeť) či částí znaleckého posudku (chybějící rozšířená příloha na CD) nevyvozovaly negativní důsledky pro žalobkyni. Jak již uvedeno, žalobkyně úplnost kopie znaleckého posudku také nezpochybňovala a pro účely posouzení těch náležitostí, které prověřovaly správní orgány, byl znalecký posudek v kopii a bez příloh či sešití a chybějící znalecké pečeti dostatečný. V řízení totiž vůbec nevyvstal spor o to, že by v kopii chyběla nějaká strana tohoto posudku, nebo že by tato kopie neodpovídala originálu (s výjimkou chybějící rozšířené přílohy na CD - k tomu viz dále odst.

[44] a [45]).

[35] Nejvyšší správní soud tudíž v tomto směru shrnuje, že by mělo být pravidlem, aby správní orgány v řízení, které má povahu správního trestání, v němž jde o posouzení toho, zda zhotovitel posudku neporušil některou ze svých zákonných povinností vyplývajících ze zákona o znalcích a tlumočnících, disponovaly originálním zněním znaleckého posudku.

Současně ale platí, že pokud chybějící části či náležitosti posuzované kopie znaleckého posudku nekladou zpracovateli k tíži, lze akceptovat i takový postup, jaký zvolily správní orgány v dané věci, když se spokojily právě jen s kopií, byť by se tak mělo dít spíše výjimečně.

[36] V posouzení uvedené otázky tedy městský soud pochybil v tom, že bez ohledu na skutkové okolnosti případu vyžadoval, aby správní orgány vycházely při posouzení věci výlučně z originálu znaleckého posudku, aniž to bylo v dané věci nezbytné, a z toho následně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o nutnosti zrušit napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro podstatné porušení ustanovení o řízní před správním orgánem, které mohlo mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

[37] Důvodem pro kasaci napadeného rozhodnutí městským soudem nemůže být ani skutečnost, že si správní orgány nevyžádaly znalecký posudek od zadavatele, tedy Policie České republiky. I v tomto směru lze odkázat na shora již uvedené, totiž že pokud ve správním řízení nebyla nastolena otázka, že správní orgány vycházejí pouze z prosté kopie znaleckého posudku bez některých (shora uvedených) formálních náležitostí, pak je zcela bez právního významu, zda kopii takového znaleckého posudku poskytl podatel stížnosti M. H., sama žalobkyně či ji správní orgány obstaraly u orgánu činného v trestním řízení.

[38] Stejně tak nelze správním orgánům vytýkat, že z vlastní iniciativy a bez jakékoliv relevantní argumentace nezjišťovaly, zda nebylo ke znaleckému posudku vypracováno doplnění, či nedošlo ke změně okolností, když tyto okolnosti z ničeho v řízení nevyplynuly. Obecně sice jistě mohou mít vliv na závěry správních orgánů, avšak v daném případě nic takového nevyplývá ani ze skutkových okolností případu, ani z tvrzení žalobkyně jako zpracovatelky posudku. Městským soudem vyslovený požadavek na zjišťování hypotetických skutečností, o jejichž existenci nic v řízení nenasvědčovalo, jde nad rámec povinností, které správní orgány mají v řízení zahajovaném z úřední povinnosti podle § 50 odst. 3 správního řádu.

Podle něj jsou totiž povinny zjišťovat jak všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch účastníka, nicméně se nejedná o zjišťování jakýchkoliv myslitelných skutečností, nýbrž jen těch, které lze s ohledem na skutkové okolnosti případu považovat za reálné. Povinností správních orgánů pak nepochybně není domýšlet za účastníka řízení, jaké další okolnosti by mohly být předmětem skutkových zjištění, když tyto z průběhu správního řízení nevyplývají, a ani účastník v tomto ohledu ničeho netvrdí.

Jedná-li se nadto o skutečnosti, které souvisejí s právní sférou žalobkyně, je to primárně právě ona, kdo má o takových okolnostech povědomí, a je to tudíž také ona, kdo byl měl prvořadě na tyto okolnosti správní orgány upozornit v rámci svých tvrzení. Jakkoliv v přestupkovém řízení platí zákaz sebeobviňování, uvedení tvrzení o tom, že znalecký posudek byl, ať již ústě či písemně v trestním řízení doplněn, má-li mít tato skutečnosti pro nynější řízení význam, nelze pod tuto zásadu podřadit.

[39] Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, podle nějž správní orgány pochybily v tom, že neposkytly poradnímu sboru v souvislosti se žádostí o jeho stanovisko také opatření, kterým byla žalobkyně jako znalecký ústav přibrána do trestního řízení, jakož i v tom, že součástí správního spisu není stížnost podatele M. H..

[40] Není sporu o tom, že poradní sbor je pouze poradním orgánem (viz § 16 zákona o znalcích a tlumočnících), jehož závěry nejsou pro správní orgán prvního stupně závazné. Přestože správní orgány ve svých rozhodnutích ze stanoviska poradního sboru čerpaly, svoje závěry odůvodnily vlastními úvahami. Pokud jde o opatření, které podle městského soudu mělo být poradnímu sboru před vypracováním jeho stanoviska zasláno, pak to považuje Nejvyšší správní soud za nadbytečné, neboť přesné znění otázek, které byly v tomto opatření znaleckému ústavu (žalobkyni) položeny a pro které městský soud považoval za nezbytné toto opatření poradnímu sboru předem předat, jsou součástí znaleckého posudku na jeho stranách 3-5. Opačné závěry městského soudu obsažené v odst. 90. napadeného rozsudku tudíž nejsou správné.

[41] Městský soud pochybil i v tom, že žalovanému vytýká absenci stížnosti podatele M. H. jako součásti správního spisu. Dané řízení o přestupku žalobkyně je řízením zahájeným z moci úřední, které se nezahajuje tímto podnětem, ale až oznámením o zahájení řízení, k němuž došlo dne 12. 11. 2020. Nejvyšší správní soud přitom již ve své dřívější judikatuře uvedl, že „[v]eškeré úkony před zahájením správního řízení tedy slouží výhradně potřebám správního orgánu k jedinému účelu: vyhodnotit, zda zahájí správní řízení. V něm je pak povinen seznámit účastníka řízení se všemi podklady pro rozhodnutí. Které skutečnosti byly podkladem pro jeho rozhodnutí a jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů, musí uvést v odůvodnění rozhodnutí.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, čj. 8 Afs 74/2007-140).

[42] Správní orgán je povinen vést spis, neboť podle § 17 odst. 1 věta první a třetí správního řádu, v každé věci se zakládá spis; spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Správní spis tedy tvoří všechny dokumenty týkající se téže věci. Toto pravidlo se neuplatní pouze tehdy, stanoví-li zákon jinak. Součástí správního spisu tedy musí zůstat vše, co svědčí o úkonech správního orgánu a účastníků řízení, neboť jde o materiální ‚stopu‘ postupu řízení. Jak také vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541, „[s]oučástí spisu jsou jak dokumenty, z nichž správní orgán přímo vycházel, tak i ty, které správnímu orgánu ‚příliš nepomohly‘, případně byly získány v rozporu se zákonem.“

[43] Jakkoliv byla stížnost M. H. v nynější věci pro správní orgány podnětem k tomu, aby se věcí začaly zabývat, což posléze vyústilo v zahájení řízení z moci úřední, nelze z ničeho dovodit, že by měla být tato stížnost součástí správního spisu. M. H. ji učinil předtím, než se vůbec nějaké řízení zahájilo, a nejednalo se současně o listinu, z níž by správní orgány v řízení přímo vycházely.

Správní orgány tímto podnětem nebyly nikterak vázány a úsudek o tom, zda vůbec přistoupí k zahájení řízení z moci úřední učinily nezávisle na obsahu tohoto podnětu. Stěžovateli lze ostatně přisvědčit i v tom, že nezařazení této stížnosti do spisu plní zpravidla funkci ochrany podatele, byť lze jedním dechem dodat, že v daném případě jsou součástí spisu další písemnosti, z nichž lze osobu podatele podnětu identifkovat (zejména sdělení správního orgánu prvního stupně ze dne 18. 11. 2020 o tom, že shledal důvody pro zahájení správního řízení). V nynější věci tedy takovou funkci nezařazení podnětu M. H. do správního spisu neplnilo. To však nic nemění na skutečnosti, že správní orgány nepochybily, pokud tuto listinu do správního spisu nezažurnalizovaly. Opačný požadavek městského soudu nemá oporu v platné právní úpravě, a nemůže tudíž založit vadu řízení před správními orgány s vlivem na zákonnost jejich rozhodnutí.

[44] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem týkajícím se rozšířené přílohy na CD. Městský soud k této otázce nad rámec úvah týkajících se nezbytnosti obstarat originál znaleckého posudku v odst. 69. napadeného rozsudku vyslovil, žalovaný zkoumal jen „nepoužitelnou“ kopii znaleckého posudku a žalobkyni vytýkal, že rozšířená příloha na CD je zmíněna jen v obsahu znaleckého posudku, aniž by k němu byla připojena. Nejvyšší správní soud i zde stěžovateli přitakává v tom, že žalobkyni nebyla chybějící příloha znaleckého posudku na CD v žádném z rozhodnutí správních orgánů vytýkána.

Poukázal-li městský soud na to, že správní orgán prvního stupně na str. 25 rozhodnutí o přestupku uvedl, že tato rozšířená příloha je v posudku pouze zmíněna, ale není fakticky doložena, zbývá dodat, že tato pasáž uvedeného rozhodnutí představuje shrnutí jednotlivých částí znaleckého posudku (viz odst. 116 rozhodnutí o přestupku), aniž by správní orgán prvního stupně tuto chybějící rozšířenou přílohu na CD kladl stěžovatelce k tíži.

[45] Není přitom sporu o tom, že rozšířenou přílohou znaleckého posudku správní orgány vůbec nedisponovaly (podatel stížnosti M. H. poskytl správnímu orgánu pouze kopii znaleckého posudku, nikoliv tuto její přílohu). Ze samotného obsahu znaleckého posudku vyplývá, že součástí této přílohy měly být výpisy z registru DPH jmenovitě uvedených 19 společností, k nimž se znalecký posudek vztahoval. Žalovaný pak tuto přílohu skutečně v napadeném rozhodnutí zmínil v odst. 62, neboť k tomu směřovala odvolací námitka.

Uvedl však, že vychází z toho, že „předmětný CD ROM ke znaleckému posudku připojen nebyl, neboť toto plyne z obsahu spisu. I v případě že by původně ke znaleckému posudku připojen byl a ke ztrátě CD ROMu došlo později, tato skutečnost není rozhodnou pro učinění závěru o nedostatečném opatření znaleckého posudku podklady, neboť tento závěr se zakládá především na jiných výše uvedených skutečnostech.“ (důraz přidán soudem). Z této citace je zřejmé, že byť stěžovatel žalobkyni vytýkal pochybení (včetně neuvedení některých podkladů potřebných pro přijetí závěrů znalce), která ve svém souhrnu považoval za porušení její povinnosti k řádnému výkonu znalecké činnosti (v podrobnostech zejména odst. 51 až 64.

napadeného rozhodnutí), chybějící CD nosič nebyl takovým podkladem, z jehož absence toto porušení dovozoval. Žalobní námitka vztahující se k této rozšířené příloze tudíž směřovala mimo ratio decidendi napadeného rozhodnutí. S ohledem na uvedené nemohla tato skutečnost zakládat vadu řízení před správními orgány s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jak nesprávně dovodil městský soud.

[46] Úvahy o souběžném správním a trestním řízení a zároveň o rozsahu přezkumu znaleckého posudku správními orgány, které stěžovatel v kasační stížnosti také napadá, uvedl městský soud pouze nad rámec nezbytného, neboť předeslal (viz odst. 72 napadeného rozsudku), že s ohledem na to, že žalovaný vycházel pouze z prosté kopie znaleckého posudku, nemohl vypořádat uplatněné žalobní námitky. Pokud tedy přesto dále poukázal na odlišnosti obou zmíněných řízení, považuje to Nejvyšší správní soud za předčasné, vedené ze strany městského soudu nejspíše snahou o to, aby žalovaného navedl, jak má dále v řízení postupovat. Ani městský soud v napadeném rozsudku, ani stěžovatel v kasační stížnosti však nerozporují, že vedení těchto řízení souběžně možné je. Netřeba tudíž v tomto směru vést žádnou další polemiku. Také Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, že obě řízení lze vést vedle sebe, neboť mají odlišné předměty a sledují zcela jiný účel, nikterak si tedy nekonkurují.

[47] Nejvyšší správní soud nemohl přehlédnout, že ač městský soud zdůraznil, že z důvodu chybějícího originálu znaleckého posudku nemůže žalobní námitky vypořádat, přesto se v napadeném rozsudku zabýval i tím, v jakém rozsahu je stěžovatel oprávněn znalecký posudek hodnotit při posouzení toho, zda žalobkyně vykonala znaleckou činnost řádně ve smyslu § 8 zákona o znalcích a tlumočnících. Poukázal přitom na skutečnost, že stěžovatel není oprávněn přezkoumávat samotné závěry odborného posouzení, a stěžovateli uložil, aby poradnímu sboru předložil opatření Policie České republiky o přibrání znaleckého ústavu, pokud hodlá z jeho závěrů vycházet, aby provedl šetření v tom směru, zda znalecký posudek byl v trestním řízení doplněn, zda podatel stížnosti M.

H. brojil proti znaleckému posudku v trestním řízení a výslovně pak vyjmenoval některé podklady zmiňované ve znaleckém posudku, které by podle něj měl mít stěžovatel také k dispozici, aby mohl posoudit, zda žalobkyně provedla znaleckou činnost řádně (konkrétně viz odst. 90. napadeného rozsudku). Uvedené požadavky však považuje Nejvyšší správní soud přinejmenším za předčasné za situace, kdy se městský soud jednotlivými žalobními námitkami věcně nezabýval, neboť dospěl k závěru, že pro chybějící originál znaleckého posudku vycházely správní orgány z neúplného spisového materiálu, který je tak třeba nejprve doplnit.

[48] Pro úplnost a nad rámec potřebného k právě uvedenému Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že k přijetí závěru o tom, zda žalobkyně vykonala znaleckou činnost řádně (§ 8 zákona o znalcích a tlumočnících), je stěžovatel oprávněn posoudit nejen formální náležitosti znaleckého posudku, ale též to, zda jsou závěry učiněné znalcem (znaleckým ústavem) přezkoumatelné, tj.

zda jsou srozumitelné, bezrozporné, odůvodněné a mají oporu v jeho obsahu a/nebo v jeho přílohách, pokud na ně odkazují. Naproti tomu správní orgány nemohou přezkoumávat věcnou správnost znalcem přijatých odborných závěrů (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2024, č. j. 9 As 252/2023-51). Právě s ohledem na tyto skutečnosti je městský soud povinen v dalším řízení přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí.

[49] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud pochybil, dospěl-li k závěru, že se správní orgány dopustily podstatného porušení ustanovení o řízení s vlivem na zákonnost jejich rozhodnutí v důsledku toho, že hodnotily toliko prostou kopii znaleckého posudku poskytnutou podatelem stížnosti M. H. bez chybějící rozšířeného přílohy na CD za situace, kdy ve správním řízení nevyvstaly pochyby o pravosti a úplnosti prosté kopie znaleckého posudku a chybějící rozšířená příloha na CD nebyla kladena žalobkyni k tíži. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je tudíž naplněn. VI.

[50] Kasační stížnost je důvodná, a proto Nejvyšší správní soud ve smyslu § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

[51] V novém rozhodnutí městský soud posoudí všechny řádně a včas uplatněné žalobní body a bude přitom vycházet z toho, že správní orgány se nedopustily vady řízení s vlivem na zákonnost jejich rozhodnutí tím, že vycházely z prosté kopie znaleckého posudku, k němuž nebyla připojena rozšířená příloha na CD nosiči.

[52] V novém rozhodnutí městský soud současně rozhodne o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. března 2026 Mgr.

Petra Weissová předsedkyně senátu