4 Tdo 1101/2025-981
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o
dovolání, které podal obviněný S. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 93/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 2
T 93/2024 byl obviněný S. K. uznán vinným ze spáchání pod bodem I zločinu
vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného v
jednočinném souběhu s přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr.
zákoníku, přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr.
zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II pokračujícího přečinu
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle
skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně
pravopisných chyb a překlepů):
„I. dne 14. 6. 2024 v blíže nezjištěné době od 22:10 hodin do 22:50 hodin v Praze
XY, v ulici XY, před domem číslo XY, přistoupil ke zde stojícímu osobnímu
motorovému vozidlu tovární značky Volkswagen Golf, černé barvy, registrační
značky XY, v němž na sedadle řidiče seděl poškozený V. O., a obžalovaný si do
tohoto vozidla sedl nejprve na zadní sedadlo za řidiče a začal po poškozeném
požadovat sdělení informací k blíže nezjištěné osobě jménem V. a odvoz na
adresu jeho pobytu, když mu poškozený opakovaně sdělil, že tyto informace nezná
a neví o žádném místě pobytu dotyčného V., který má být jejich společným
známým, poškozenému vzal z držáku na přístrojové desce vozidla jeho mobilní
telefon značky Apple iPhone 14 Pro Max v hodnotě 22.971 Kč, s vloženou SIM
kartou Vodafone, a vytáhl klíč od vozidla ze spínací skříňky, následně na
žádost poškozeného tomuto mobilní telefon vrátil poté, co si poškozený na jeho
pokyn přesedl na sedadlo spolujezdce vpředu, a obžalovaný si sám přesedl na
sedadlo řidiče, když se obžalovaný opětovně dožadoval informace k osobě V.,
přičemž ve své ruce držel směrem dolů kovové zednické kladivo o délce 28 cm a
poškozenému opakovaně v ukrajinském jazyce hlasitě říkal, že má vědět, kde V. bydlí, což v poškozeném způsobilo obavu, že by kladivo mohl použít, a vzápětí
poškozeného nejméně dvakrát udeřil rukou sevřenou v pěst do oblasti jeho hlavy
a obličeje, a stále se po poškozeném domáhal informací k V., a když mu
poškozený znovu uvedl, že nic neví, opakovaně údery rukou sevřenou v pěst
směřoval do oblasti obličeje a hlavy poškozeného, kterou si však tento již
chránil pažemi, tedy tyto údery poškozeného zasáhly do oblasti ramen, poté,
když mu poškozený řekl, že skutečně nic neví a žádal ho, aby ho pustil domů, se
nejprve otočil ke dveřím a poté zpět k poškozenému, kterého udeřil rukou
sevřenou v pěst do oblasti nosu, čímž mu způsobil zlomeninu nosních kostí bez
posunu úlomků s krvácením z pravé nosní dutiny a brýlový krevní výron v okolí
pravého oka, tedy zranění s obvyklou dobou léčení a omezením v obvyklém způsobu
života po dobu 2 až 3 týdnů, když poškozený následně z obavy o svůj život a
zdraví z vozidla vystoupil a chtěl si vzít z vozidla své věci, což mu
obžalovaný nedovolil a začal se s ním přetahovat o jeho příruční tašku značky
Guess v hodnotě 979 Kč, která obsahovala 2 ks mincí v nominální hodnotě 10 Kč,
svazek 3 ks klíčů, 1ks od vozidla značky Toyota Celica a 2 ks klíčů od bytu s
přívěskem Eiffelovy věži v celkové hodnotě 1.913 Kč, černé koženkové pouzdro
bez hodnoty s ukrajinským cestovním pasem číslo FZ589791 v hodnotě 600 Kč a
náhradním průkazem pojištěnce VZP formátu A4, oboje vydané na jméno
poškozeného, černou koženkovou peněženku značky Balisa bez hodnoty, s řidičským
průkazem číslo EP 663691 v hodnotě 200 Kč, platební kartou číslo XY, vydanou
ČSOB, a. s., na jméno poškozeného, slevovou kartu Nutrend číslo N202115425,
kartu Marionnaus Privilege číslo 9999348444229, měsíční permanentku do
posilovny Extragym s platností do 10. 12.
2023, kartičku Exchange Prague, kartu
Fitinn v hodnotě 250 Kč, dvě mince blíže nezjištěné měny, uschlý čtyřlístek,
osobní písemnosti, zdravotnický průkaz vydaný na jméno poškozeného v hodnotě
200 Kč, bankovku v nominální hodnotě 100 ruských rublů (v přepočtu 25,07 Kč),
bankovku v nominální hodnotě 100 srbské dinary (v přepočtu 21,14 Kč), bankovku
v nominální hodnotě 10 turecké liry (v přepočtu 7,09 Kč), 2 ks bankovek o
nominální hodnotě 1 USD (v přepočtu 46,31 Kč), bankovku v nominální hodnotě 100
běloruské rubly (v přepočtu 712 Kč), osvědčení o registraci vozidla značky
Volkswagen Golf, registrační značky XY, v hodnotě 500 Kč, finanční hotovost ve
výši 1 000 Kč a bílá bezdrátová sluchátka značky AirPods Pro 3 v hodnotě 4.193
Kč, poškozený poté sevření této příruční tašky uvolnil a od vozidla utekl přes
park na tramvajovou zastávku XY, odkud zavolal na tísňovou linku 158,
obžalovaný po útěku poškozeného z vozidla i s věcmi poškozeného a klíčem od
vozidla, které předtím uzamkl, odešel, čímž poškozenému způsobil na odcizených
věcech dle znaleckého posudku celkovou škodu ve výši 13.221 Kč, přičemž se
uvedeného jednání dopustil, ačkoli byl v posledních třech letech pro přečin
krádeže opakovaně odsouzen i potrestán, a to naposledy rozsudkem Obvodního
soudu pro Prahu 5, spisová značka 40 T 20/2024 ze dne 15. 4. 2024, který nabyl
právní moci dne 20. 5. 2024, jímž mu byl uložen mimo jiné i nepodmíněný trest
odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož
výkonu byl propuštěn dne 22. 5. 2024,
II.
1) v blíže nezjištěné době od 13:30 hodin dne 26. 5. 2024 do 02:40 hodin dne
29. 5. 2024, v Praze XY - XY, v ulici XY, před domem číslo XY, odcizil ze zde
zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky KIA CEE´D, registrační
značky XY, bílé barvy, přední i zadní registrační značku s úmyslem tyto použít
na jiném motorovém vozidle, čímž způsobil poškozené K. D., škodu v minimální
výši 300 Kč,
2) dne 29. 5. 2024 kolem 02:42 hodin, na čerpací stanici OMV v Praze XY - XY,
XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla
Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž byly umístěny jím dříve odcizené
registrační značky XY, natankoval do nádrže uvedeného vozidla a přivezeného
kanystru celkem 71,070 litrů pohonných hmot značky MaxxMotion Diesel v celkové
hodnotě 3.119,97 Kč a následně s vozidlem odjel pryč bez jejich zaplacení, čímž
způsobil poškozené L. Š., IČO XY, se sídlem XY, škodu ve výši 3.120 Kč,
3) v blíže nezjištěné době od 23. 5. 2024 do 22:40 hodin dne 13. 6. 2024, v
Praze XY - XY, v ulici XY, na parkovišti v blízkosti sloupu veřejného osvětlení
číslo XY, odcizil ze zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární
značky Volkswagen Polo, registrační značky XY, červené barvy, VIN: XY, přední a
zadní registrační značku s úmyslem tyto použít na jiném motorovém vozidle, čímž
způsobil poškozenému J. D., škodu ve výši 400 Kč,
4) dne 9. 6. 2024 kolem 18:36 hodin, na čerpací stanici SHELL v Praze XY - XY,
XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla
Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž nebyla umístěna přední registrační značka
a vzadu byla připevněna registrační značka XY, natankoval do nádrže uvedeného
vozidla a přivezeného kanystru celkem 77,18 litrů nafty v celkové hodnotě
3.280,20 Kč a následně s vozidlem odjel pryč bez jejího zaplacení, čímž
způsobil poškozené společnosti RDK Smart Trade s.r.o., IČO: 09592580, se sídlem
V Lukách 3601/26, 400 11 Ústí nad Labem škodu ve výši 3 280 Kč,
5) dne 13. 6. 2024 kolem 22:41 hodin, na čerpací stanici OMV v Praze XY - XY,
XY, kam přijel jako řidič motorového vozidla tovární značky Toyota Corolla
Verso, černé barvy, VIN: XY, na němž byly umístěny jím dříve odcizené
registrační značky XY, natankoval do nádrže uvedeného vozidla 50,96 litrů
pohonných hmot značky MaxxMotion Diesel v celkové hodnotě 2.186,20 Kč a
následně s vozidlem odjel pryč bez jejich zaplacení, čímž způsobil poškozené L.
Š., škodu ve výši 2.186 Kč,
6) v blíže nezjištěné době od 17:00 hodin dne 13. 6. 2024 do 07:25 hodin dne
14. 6. 2024, v Praze XY - XY, XY, na parkovišti u provozovny Lidl, odcizil ze
zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Fiat Punto,
registrační značky XY, oranžové barvy, VIN: XY, přední a zadní registrační
značku v úmyslu je použít na jiném motorovém vozidle, čímž způsobil poškozené
L. G., škodu ve výši 500 Kč,
7) dne 15. 6. 2024 kolem 21:51 hodin, v Praze XY - XY, XY, v provozovně AZAD
Kebab, v době, kdy obsluhující zaměstnanec nesledoval oblast prodejního okénka,
odcizil z pokladního pultu bílý tablet značky Apple iPad, určený k vyřizová/ní
objednávek prostřednictvím společnosti WOLT, a to tím způsobem, že se pro
tablet natáhl prodejním okénkem a po jeho uchopení s tímto následně z místa
činu ihned odešel, čímž způsobil poškozené společnosti ELIDEMAT s.r.o., IČO:
10843256, se sídlem Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel, přímou škodu ve výši
9.400 Kč,
8) dne 23. 6. 2024 v době od 17:23 do 17:55 hodin, v Praze XY, XY, v prodejně
TESCO v Obchodním centru Nový Smíchov, odcizil z volného prodeje zboží 1 ks
pánského trička značky F&F, velikost S, v hodnotě 129 Kč, 1 ks pánského tílka
značky F&F, velikost M, v hodnotě 99 Kč, a 1ks pánských krátkých kalhot značky
F&F, velikost M, v hodnotě 599 Kč, a to tím způsobem, že si uvedené věci ve
zkušební kabince na sebe oblékl, na tyto si oblékl své oblečení a následně
prošel pokladní zónou bez zaplacení, čímž způsobil poškozené společnosti Tesco
Stores ČR a.s., IČO: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 -
Vršovice, škodu v celkové výši 827 Kč, přičemž obžalovaný byl po odchodu z
nákupního centra dostižen a zadržen v ulici XY, před provozovnou Bageterie
Boulevard, pracovníky ostrahy společnosti M2C a odcizené oblečení bylo následně
nepoškozené vráceno zpět do prodeje,
a uvedeného jednání pod body 1-8, kterým způsobil škodu v celkové výši 20.013
Kč, se dopustil, ačkoliv byl v posledních třech letech pro přečin krádeže
odsouzen i potrestán, a to naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5,
spisová značka 40 T 20/2024, ze dne 15. 4. 2024, který nabyl právní moci dne
20. 5. 2024, kterým mu byl mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odstavec 1
písmeno a), b), odstavec 3 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí
svobody v trvání 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu
byl propuštěn dne 22. 5. 2024“.
2. Za shora uvedené jednání byl obviněný S. K. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání 2 (dvou) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon
trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest vyhoštění z
území České republiky na dobu 2 (dvou) let.
4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest
propadnutí věci, a to zednického kladiva.
5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit
poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Regionální pobočka
Praha, Pobočka pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj se sídlem Na Perštýně 6,
Praha 1, IČO: 41197518, náhradu škody ve výši 9.966 Kč se zákonným úrokem z
prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9.966 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení.
6. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit
poškozené K. D., náhradu škody ve výši 300 Kč, poškozené L. Š., náhradu škody
ve výši 5.306 Kč, poškozené ELIDEMAT, s. r. o., IČO: 10843256, se sídlem
Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel, náhradu škody ve výši 9.400 Kč, poškozené
RDK Smart Trade, s. r. o., IČO: 09592580, se sídlem V Lukách 3601/26, 400 11
Ústí nad Labem, náhradu škody ve výši 3.280 Kč.
7. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená ELIDEMAT s.r.o., IČO: 10843256, se
sídlem Boskovicova 782/5, 784 01 Litovel a poškozená Tesco Stores ČR, a. s.,
IČO: 45308314, se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10 – Vršovice,
odkázány se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení
ve věcech občanskoprávních.
8. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, sp. zn. 2 T
93/2024, podal obviněný S. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze
usnesením ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To 146/2025, tak, že podle § 256 tr. ř.
odvolání zamítl.
9. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To
146/2025, podal následně obviněný S. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání,
opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Obviněný nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že
měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině napadeného rozsudku v ruce
kladivo, které soud prvního stupně kvalifikoval jako zbraň, a že tímto kladivem
vyvolal u poškozeného obavu z jeho použití. Takový skutkový závěr není podložen
důkazy v míře vylučující pochybnosti o držení kladiva obviněným a překračuje
rámec jedné ze základních zásad trestního procesu, tj. zásady in dubio pro reo.
Dodává, že držení kladiva je zpochybněno řadou skutečností, mezi něž se řadí
skutečnost, že obviněný držení kladiva výslovně popřel, skutečnost, že na
kladivu nalezeném ve dveřích automobilu poškozeného nebyly zjištěny žádné DNA
stopy obviněného, a zejména skutečnost, že poškozený při podání trestního
oznámení dne 15. 6. 2024 neuvedl, že by obviněný měl při incidentu kladivo v
ruce. Lze přitom důvodně předpokládat, že poškozený by takovou skutečnost,
pokud by nastala a pokud by měla vliv na jeho obavu či vnímání hrozby, uvedl.
Obviněný poukazuje na rozpor mezi výpovědí poškozeného u hlavního líčení, kde
vypověděl, že obviněný držel kladivo v levé ruce a trestním oznámením ze dne
15. 6. 2024, v němž uvedl, že si myslí, že jej obviněný uhodil nejprve pěstí
levé ruky a potom se jej snažil udeřit oběma rukama sevřenýma v pěst. Obviněný
konstatuje, že za situace, kdy použil obě ruce k tomu, aby poškozeného napadl,
přičemž měl obě ruce sevřené v pěst, nemohl v nich potom držet žádnou zbraň. S
ohledem na výše uvedené shledal závěr soudu o tom, že by při incidentu s
poškozeným měl držet kladivo nejenom za nepodložený, nýbrž i za zjevně rozporný
se zjištěnými skutečnostmi. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. 5 To
146/2025, stejně jako rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025,
č. j. 2 T 93/2024-893, ve výroku o vině v bodě I, a aby vrátil věc k rozhodnutí
Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že vzhledem k procesní situaci a zaměření
vlastní argumentace se obviněnému při podání dovolání nabízel primárně odkaz na
§ 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, která dopadá na případy,
kdy bylo v řádném opravném řízení rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
odvolání či stížnosti proti některému z rozhodnutí soudu prvního stupně, jež
jsou vyjmenována v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože v
předcházejícím řízení byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. ř. Podstata této varianty tkví v tom, že dovolateli sice
nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud –
ačkoli v opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního
stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vytýkanou vadu zakládající
některý z dovolacích důvodů, ač tak učinit měl, anebo dokonce sám zatížil
řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů.
Jestliže obviněný tento dovolací důvod neuplatnil, lze v tom spatřovat jistou
nelogičnost či nedůslednost, což ovšem zároveň nepředstavuje natolik zásadní
vadu, aby dovolací senát striktně trval na formálním upřesnění předloženého
opravného prostředku dříve, než přistoupí k vlastnímu posouzení v něm
obsažených námitek. Obviněný rovněž neuvedl, které ze svých výhrad spojuje s
jednotlivými dovolacími důvody, které uplatnil. Ale ani tato skutečnost nebrání
Nejvyššímu soudu v projednání předmětného mimořádného opravného prostředku.
11. Státní zástupce dále uvedl, že dovolací argumentace obviněného, v jejímž
rámci poukazoval na skutkové vady, a to především formou přímého i nepřímého
zpochybňování výpovědí svědka a současně poškozeného V. O., nepřesahuje meze
běžné polemiky nejen s provedeným dokazováním, ale především se způsobem jeho
hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Proto zde nelze shledat rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním [natož rozpor extrémní] ve
smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by mohl
vést ke zcela výjimečnému zásahu Nejvyššího soudu do již stabilizovaných
skutkových zjištění. Vyjádřením poškozeného V. O. lze přiznat stěžejní váhu z
hlediska objasnění aktivního jednání obviněného (a to včetně použití zednického
kladiva jako zbraně) při vydírání poškozeného. Státní zástupce má za to, že si
byl Obvodní soud pro Prahu 5 vědom nastolené situace, ve které vůči sobě stály
různé skutkové varianty, a postupoval obezřetně nejen při hodnocení výpovědi
poškozeného, ale i v situaci, pokud vyvozoval skutkové závěry pramenící z
tohoto důkazního prostředku, jak se ostatně očekává ve věcech uvedeného
charakteru (srov. zejména odstavec č. 39 rozsudku soudu nalézacího, ze kterého
je zřejmé, že soud při hodnocení věrohodnosti poškozeného vzal v potaz i
svědectví Y. F. a E. K.). Pro rozhodnutí soudů obou stupňů o vině obviněného je
klíčová věrohodnost výpovědi poškozeného V. O., což je závěr, který
druhoinstanční soud zcela správně odvíjel od toho, že dovolatel v rámci
kontradiktorně vedeného přípravného řízení při svých výsleších konaných za
účasti jeho obhájce nejdříve před policejním orgánem a posléze i před soudcem,
jenž rozhodoval v dané věci o návrhu na uvalení vazby, uvedl, že se trestné
činnosti dopustil způsobem, jak je uvedeno v usnesení o zahájení trestního
stíhání, které obsahovalo i popis toho, kterak obviněný užil zednické kladivo
jako zbraň vůči vydíranému poškozenému. Z uvedených důvodů není možné výhrady
dovolatele podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a
tímto způsobem relevantně zpochybňovat stávající skutkové okolnosti, ze kterých
soudy obou stupňů vycházely při formulaci svých závěrů.
12. Za právně relevantní z pohledu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze
považovat ani námitku dovolatele směřující vůči užití kvalifikačního momentu
„se zbraní“ jako předpokladu právní kvalifikace podle litery c) odstavce
druhého § 175 tr. zákoníku, protože i tuto výhradu odvíjí od argumentů, které
vznášel proti skutkovému stavu v té podobě, jak ji nejdříve zjistil a právně
kvalifikoval soud nalézací a posléze v obou uvedených směrech verifikoval i
soud odvolací. Námitky dovolatele tudíž nelze podřadit ani pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Protože předmětné námitky obviněného S. K.
nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g),
h) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů zakotvených v § 265b
odst. 1 tr. ř., navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby
Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně
vyjádřil souhlas s tím, aby o něm rozhodoval ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v
neveřejném zasedání.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c)
tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání
byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné
zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. ř.
15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do
trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na
otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace
již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad
důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod
uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první
skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést
důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu
věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz,
avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu
vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah,
není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do
hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení
důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného
dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků
důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým
zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho
pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
17. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil
obviněný námitku, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, a to že
měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině napadeného rozsudku v ruce
kladivo, které soud prvního stupně kvalifikoval jako zbraň, a že tímto kladivem
vyvolal u poškozeného obavu z jeho použití. Dovolatel namítl, že držení kladiva
je zpochybněno řadou skutečností, mezi něž se řadí skutečnost, že obviněný
držení kladiva výslovně popřel, skutečnost, že na kladivu nalezeném ve dveřích
automobilu poškozeného nebyly zjištěny žádné DNA stopy obviněného a zejména
skutečnost, že poškozený při podání trestního oznámení dne 15. 6. 2024 neuvedl,
že by obviněný měl při incidentu kladivo v ruce.
18. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že
obsahem řádného i mimořádného opravného prostředku obviněného byla v dané věci
obdobná či dokonce identická tvrzení, s nimiž se vypořádal v odůvodnění svého
rozhodnutí odvolací soud, a to konkrétně v odstavci č. 13 svého usnesení.
Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že pokud obviněný v podstatě toliko opakuje v
dovolání námitky uplatněné již v procesu konaném před soudem prvního stupně
nebo v odvolacím řízení, kteréžto soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5.
2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Je však dále nutno dodat, že odmítnutí dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud
obviněným uplatněné námitky lze z pohledu jím zvoleného dovolacího důvodu
označit za právně relevantní. V případě, že námitky směřují pouze proti
hodnocení důkazů a zpochybnění zjištěného skutkového stavu na základě jím
tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, pak jde o námitky irelevantní a je
nutno takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo
1251/2017).
19. V projednávané věci označil obviněný ohledně bodu I. výroku rozsudku
všechny skutečnosti za nesporné a popřel pouze to, že by poškozenému O.
vyhrožoval s kladivem v ruce. Soud prvního stupně si za tímto účelem vyžádal
odborné vyjádření ke stanovení DNA profilu ze stěru, který byl z kladiva
pořízen, avšak nepodařilo se získat konkluzivní vzorek profilu DNA, který by
umožňoval jednoznačnou identifikaci. Soud však po provedeném dokazování
vyhodnotil výpovědi obviněného a poškozeného a dospěl k závěru, že je namístě
uvěřit výpovědi poškozeného, kterou shledal věrohodnou. Poškozený tuto
skutečnost uváděl již v přípravném řízení a sdělil ji také bezprostředně po
činu své přítelkyni, svědkyni K. Jak vyplývá z protokolů o ohledání automobilu,
kde se celý skutek stal, předmětné kladivo bylo nalezeno ve vnitřní přihrádce
dveří na straně řidiče, kam si obviněný přesedl předtím, než udeřil
poškozeného. Lze proto souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, který na
základě provedeného dokazování, zejména výpovědi poškozeného, dospěl k závěru,
že obviněný měl při činu popsaném v bodě I výroku o vině rozsudku v ruce
kladivo, které soud prvního stupně správně kvalifikoval jako zbraň. Skutková
zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, považuje Nejvyšší soud za úplná a
správná, plně se s nimi ztotožňuje a na argumenty nalézacího soudu odkazuje.
Závěr o tom, že obviněný držel při incidentu kladivo, proto nelze považovat za
nepodložený, ani za zjevně rozporný se zjištěnými skutečnostmi.
20. K námitce obviněného, který poukazuje na rozpor mezi výpovědí poškozeného u
hlavního líčení, kde vypověděl, že obviněný držel kladivo v levé ruce a
trestním oznámením ze dne 15. 6. 2024, v němž poškozený uvedl, že si myslí, že
jej obviněný uhodil nejprve pěstí levé ruky a potom se jej snažil udeřit oběma
rukama sevřenýma v pěst, když za této situace nemohl držet v rukou žádnou
zbraň, Nejvyšší soud uvádí, že ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze
dne 15. 6. 2024 vyplývá, že poškozený při svém výslechu vypověděl, že obviněný
měl ve své ruce zednické kladivo celé kovové s gumovou rukojetí, přičemž s
tímto nic nedělal, jen jej držel. Tato skutečnost je rozvedena také v
odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 6. 2024. Obviněný
při prvém výslechu na policii dne 25. 6. 2024 uvedl, že se k trestné činnosti
doznává, popisované činnosti se dopustil přesně tím způsobem, jak je popsáno v
usnesení o zahájení trestního stíhání (čl. l. 30). Tohoto byl přítomen obhájce
obviněného Mgr. Leonid Kushnarenko. Taktéž při výslechu ve vazebním zasedání u
Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 26. 6. 2024, uvedl, že obsah usnesení o
zahájení trestního stíhání se zakládá na pravdě, popisovaného jednání se
dopustil přesně tím způsobem, jak je v usnesení popsáno, aniž by jakkoli
popřel, že by měl předmětné kladivo (č. l. 86). Nejvyšší soud proto konstatuje,
že vina obviněného a jeho účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit
se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především
výpovědí poškozeného V. O., která byla shledána logickou, věrohodnou a
přesvědčivou, neboť byla podporována dalšími ve věci provedenými důkazy.
21. V reakci na tvrzené porušení zásady in dubio pro reo nutno podotknout, že
se jedná o procesní zásadu, která nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani
žádný jiný. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že toto pravidlo vyplývá
ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a
svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci
na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5
tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obecně tak
znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci
relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve
vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího
důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí tedy, že jakkoli vysoký stupeň
podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok
(nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak
vyjádřeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň
jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného
pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy
Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009,
sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.).
Současně je ovšem nezbytné zdůraznit, že existence rozporů mezi důkazy ale sama
o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným předmětným
trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k
uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve
prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní
důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu
obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže
existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po
pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení
dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto
směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších
stupňů, které odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., jelikož z
těchto vina dovolatele jednoznačně vyplývá a nemá o ní pochyb ani Nejvyšší soud.
22. Obviněný S. K. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze
dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto
dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně
právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde
o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve
skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že
Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v
předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení
jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným
skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02,
IV. ÚS 449/03).
23. K výše uvedenému dovolacímu důvodu obviněný v návaznosti na předchozí
námitky uvedl, že v jeho případě nedošlo ke zločinu vydírání podle § 175 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to z důvodu, že nebylo prokázáno naplnění
znaku podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to spáchání takového činu se
zbraní. Tyto námitky tedy opět směřují pouze proti hodnocení důkazů a
zpochybnění zjištěného skutkového stavu na základě tvrzeného nesprávného
hodnocení důkazů.
24. Zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku spáchá
ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nutí, aby něco
konal, opomenul nebo trpěl a tento čin spáchá se zbraní. Za pohrůžku násilím je
možno považovat i to, když pachatel ve snaze dosáhnout svého záměru, k němuž
poškozeného donutí a vede jej k tomu, aby se podrobil jeho vůli, což jinak
poškozený odmítá, manipuluje se střelnou (ale i jinou) zbraní, kterou však
nepoužije přímo proti poškozenému a ani výslovně nesděluje, že ji dříve či
později užije, ale pouze manipuluje s touto zbraní tak, aby bylo zřejmé, že by
ji mohl ke střelbě (či jiným způsobem, k němuž slouží) užít, přitom k takovému
zacházení se zbraní není s ohledem na danou situaci žádný opodstatněný důvod.
Jestliže je zbraň použita v takto uvedených souvislostech, není pochyb o tom,
že čin je spáchán se zbraní. Rovněž je zbraní i předmět, který pachatel použije
v úmyslu vyvolat v poškozeném obavu z hrozícího fyzického násilí, je-li užit za
takových okolností, kdy se poškozený může důvodně domnívat, že hrozba zbraní je
reálná a že se násilí uskuteční, jestliže se poškozený nepodřídí vůli pachatele
(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 Tdo 253/2004).
25. Nejvyšší soud ve vztahu k činu, jak byl soudy zjištěn a ve výroku rozsudku
soudu prvního stupně popsán, a rovněž i se zřetelem na shora rozvedené další
skutečnosti, které z obsahu spisového materiálu vyplynuly, shledal, že obviněný
nutil poškozeného, aby mu sdělil informace k blíže nezjištěné osobě jménem V. a
aby jej odvezl na adresu jeho pobytu, přičemž ve své ruce držel směrem dolů
kovové zednické kladivo a poškozenému opakovaně a hlasitě říkal, že má vědět,
kde V. bydlí, což v poškozeném způsobilo obavu, že by kladivo mohl použít. Z
právní věty v rozsudku soudu prvního stupně se tedy podává, že obviněný
skutkovou podstatu uvedeného zločinu naplnil v alternativě, že jiného pohrůžkou
násilí nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin se zbraní. Ze všech výše
rozvedených důvodů a právních hledisek Nejvyšší soud považuje napadená
rozhodnutí s ohledem na popsaná skutková zjištění v projednávané věci za
správná. Protože se soudy obou stupňů všemi rozhodnými a důležitými okolnostmi
zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí, na něž Nejvyšší soud pro stručnost
odkazuje, se se všemi podstatnými skutečnostmi vypořádaly, je správný i závěr,
že čin, jenž obviněnému kladly za vinu, je zločinem vydírání podle § 175 odst.
1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
26. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat
podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 1. 2026
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu