USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovolání obviněného N. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 12 To 47/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 2/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 9 T 2/2020, byl obviněný N. A. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„N. A. v období od října 2017 nejméně do března 2018 na různých místech v Pardubickém kraji a v Hradci Králové za pomoci dalších jemu blízkých osob opakovaně úmyslně neoprávněně jednal jménem společnosti KNB Invest, s.r.o., v přímém rozporu s vůlí a bez vědomí jediné jednatelky společnosti KNB Invest, s.r.o. Ing. Blanky Albahriové (nyní Čeřovské), své tehdejší manželky, jež byla ode dne 27. 4. 2011 rovněž jediným společníkem společnosti KNB Invest, s.r.o., využívaje a předkládaje při tomto jednání za účelem doložení zdánlivě oprávněného zastupování společnosti KNB Invest, s.r.o., písemně vystavenou plnou moc ze dne 18. 2. 2010 udělenou za společnost KNB Invest, s.r.o., tehdejším jednatelem společnosti Václavem Slavíkem, ačkoli N. A. bylo nejpozději ke dni 9. 6. 2016 známo, že tato plná moc pozbyla platnosti, neboť byla jedinou jednatelkou společnosti Ing. Blankou Albahriovou (nyní Čeřovskou) e-mailovou zprávou doručenou dne 5. 5. 2016 v 15.20 hod. na jím užívanou e-mailovou adresu XY a následně i prostřednictvím obsahu listovní zásilky doručené N. A. dne 9. 6. 2016 do vlastních rukou na adresu trvalého bydliště XY, XY Pardubice, ze strany společnost KNB Invest, s.r.o., odvolána; a to konkrétně:
a)
N. A. jednal s úmyslem podvodně neoprávněným prodejem převést do dispozice obchodní společnosti PONAPART spol. s r.o., IČ: 27494136, se sídlem V Ráji 2785, 530 02 Pardubice (dále v textu pouze jako „PONAPART, spol. s r.o.“), zastupované jemu spřízněnou blízkou osobou Ing. Vladimirasem Beloglovkou, občanem Litevské republiky, v ČR přechodně bytem Pardubice, kpt. Jaroše 1831, nemovitý majetek – skladový areál v katastrálním území Kukleny, obec Hradec Králové, zapsaný na listu vlastnictví č. 9417 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, ve vlastnictví společnosti KNB Invest, s.r.o., aniž by bylo smluvně sjednáno jakékoli přímé finanční plnění ze strany kupujícího, přičemž záměrem N.
A. bylo následné uskutečnění bezúplatného převodu nemovitosti do své majetkové dispozice, a to tak, že N. A. po předchozím ujednání s jím ovládanou osobou M. P. nechal v intencích jím zpracovaného předchozího zadání vyhotovit Mgr. Ditou Kuštovou, notářkou se sídlem Chrudim, Masarykovo náměstí 59, v její notářské kanceláři dne 20. 10. 2017 notářský zápis č. NZ 599/2017 a následně dne 25. 10. 2017 pokračování tohoto zápisu č. NZ 606/2017, jejichž obsahem je prohlášení o existenci dluhu, uznání dluhu a závazku ke splacení dluhu ve výši 21.000.000 Kč včetně svolení k vykonatelnosti mezi M.
P. jako věřitelem a spol. KNB Invest, s.r.o., jako dlužníkem, přičemž jako jediný účastník notářského zápisu č. NZ 606/2017 vystupoval jménem údajného dlužníka - společnosti KNB Invest, s.r.o., N. A., jenž za účelem vyhotovení notářského zápisu předložil notářce Mgr. Kuštové písemnou plnou moc ze dne 18. 2. 2010 udělenou za společnost KNB Invest, s.r.o., Václavem Slavíkem, a to s úmyslem neoprávněného dosažení vyhotovení požadovaného notářského zápisu, neboť notářce Mgr. Kuštové nebylo v době sepsání uvedených notářských zápisů známo, že N.
A. předložená plná moc k zastupování společnosti KNB Invest, s.r.o., již tuto osobu k jednání za společnost KNB Invest, s.r.o., neopravňuje, neboť plná moc byla nejpozději dne 9. 6. 2016 Ing. Blankou Albahriovou (nyní Čeřovskou) odvolána, a že existence závazku vyjádřeného notářskými zápisy č. NZ 599/2017 a NZ 606/2017 není vyjádřením skutečné vůle spol. KNB Invest, s.r.o., resp. jejího statutárního orgánu;
soupis uvedených notářských zápisů byl nutným krokem pro uskutečnění navazujících právních kroků ve vztahu k majetku společnosti KNB Invest, s.r.o., spočívajících v uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2017, kterou dle předchozích instrukcí udělených N. A. uzavřel M. P. jako postupitel a spol. PONAPART, spol. s r.o., zastoupená Ing. Vladimirasem Beloglovkou jako postupník, kdy předmětem postoupení měla být pohledávka M. P. coby věřitele za společností KNB Invest, s.r.o., vyplývající z N.
A. neoprávněně jménem společnosti KNB Invest, s.r.o., uznaného dluhu ve výši 21.000.000 Kč; záměrem N. A., jenž postoupení pohledávky zosnoval, bylo vytvoření fiktivního závazku společnosti KNB Invest, s.r.o., a převod tohoto závazku uskutečněný bez vědomí údajného dlužníka – společnosti KNB Invest, s.r.o., jehož N. A. zdánlivě jménem postupníka M. P. vyrozuměl o postoupení pohledávky listovní zásilkou podanou N. A. k poštovnímu doručení v Chrudimi dne 15. 11. 2017 pod č. RR 103184500CZ, nicméně vzhledem ke zřízení služby dosílky (změny místa dodání) České pošty, s.p., pro společnost KNB Invest, s.r.o., požadované pro období od 13.
11. 2017 do 13. 2. 2018 N. A., který se při podání žádosti o zřízení této služby dne 7. 11. 2017 vydával za osobu oprávněnou jednat za společnost KNB Invest, s.r.o., byla tato zásilka dne 22. 11. 2017 v souladu s předchozím záměrem N. A. doručena namísto společnosti KNB Invest, s.r.o., zpět k jeho rukám na adresu V Ráji 2785, 530 02 Pardubice, aniž by byl údajný dlužník – společnost KNB Invest, s.r.o. – seznámen s jejím obsahem představovaným jedním vloženým prázdným listem papíru formátu A4, aby v případě nedoručení zásilky vinou přepravce listovní zásilka hmotnostně odpovídala originálu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2.
11. 2017, po předchozí dohodě s Ing. Vladimirasem Beloglovkou o dalším nakládání s majetkem společnosti KNB Invest, s.r.o., spočívající v záměru získat tento majetek do dispozice N. A. s vyloučením oprávněných zájmů společnosti KNB Invest, s.r.o., či její jednatelky Ing. Blanky Albahriové (nyní Čeřovské) N. A., zastupující neoprávněně společnost KNB Invest, s.r.o., na základě plné moci ze dne 18. 2. 2010, o níž věděl, že byla Ing. Blankou Albahriovou (nyní Čeřovskou) odvolána, uzavřel dne 9. 11.
2017 v Chrudimi kupní smlouvu mezi společností KNB Invest, s.r.o., jako prodávajícím a společností PONAPART, spol. s r.o., jako kupujícím, kdy předmětem kupní smlouvy byl prodej nemovitostí – skladového areálu v katastrálním území Kukleny, obec Hradec Králové, zapsaný na listu vlastnictví č. 9417 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, ve vlastnictví společnosti KNB Invest, s.r.o., přičemž úhrada kupní ceny ve výši 21.000.000 Kč měla být provedena formou zápočtu pohledávky v identické hodnotě, tj. v hodnotě 21.000.000 Kč, kterou společnost PONAPART, spol.
s r.o., na základě N. A. předem připraveného scénáře nabyla z titulu uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2017 (podpisy úředně ověřeny dne 6. 11. 2017) od M. P.; následně ačkoli kupní smlouva ze dne 9. 11.
2017 nebyla účastníky smluvního vztahu nikterak zneplatněna, inicioval N. A. v řádu několika dní po jejím uzavření soupis nové kupní smlouvy v identickém obsahovém znění, ale s ohledem na vyšší právní váhu vyhotovený formou notářského zápisu, kdy tuto službu objednal N. A. v listopadu 2017 u notářky Mgr. Dity Kuštové v notářské kanceláři v Chrudimi pod č. NZ 519/2017, dne 22. 11. 2017 pak notářka Mgr. Kuštová, aniž by jí bylo známo, že N. A. již není oprávněn jednat za společností KNB Invest, s.r.o., dle předchozího zadání vyhotovila notářský zápis č. NZ 655/2017, jehož obsahem je kupní smlouva mezi společností KNB Invest, s.r.o., jako prodávajícím a společností PONAPART, spol.
s r.o., jako kupujícím, kdy předmětem kupní smlouvy byl prodej nemovitostí – skladového areálu v katastrálním území Kukleny, obec Hradec Králové, zapsaný na listu vlastnictví č. 9417 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, ve vlastnictví společnosti KNB Invest, s.r.o., přičemž úhrada kupní ceny ve výši 21.000.000 Kč měla být provedena formou zápočtu pohledávky v identické hodnotě, tj. v hodnotě 21.000.000 Kč, kterou společnost PONAPART, spol. s r.o., na základě N.
A. předem připraveného scénáře nabyla z titulu uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2017 od M. P.; tuto kupní smlouvu ve formě notářského zápisu úmyslně neoprávněně podepsal jménem společnosti KNB Invest, s.r.o., N. A., ačkoli věděl, že již není oprávněn tuto společnost zastupovat, a současně s vědomím, že tímto de facto bezúplatným převodem nemovitého majetku společnosti KNB Invest, s.r.o., do vlastnictví společnosti PONAPART, spol. s r.o., způsobí společnosti KNB Invest, s.r.o., škodu ve výši nejméně 32.000.000 Kč představující hodnotu předmětných nemovitostí k datu uzavření kupní smlouvy, tj. ke dni 22.
11. 2017;
s úmyslem vyvést nemovitý majetek mimo dispozici oprávněného vlastníka – společnosti KNB Invest, s.r.o., poté N. A. spolupodepsal „Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí“ přijatý a zaevidovaný Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrálním pracovištěm v Hradci Králové dne 22. 12. 2017 pod sp. zn. V-15154/2017, tento návrh ve snaze předejít včasnému vyrozumění a potenciální obraně společnosti KNB Invest, s.r.o., coby účastníka řízení v rozporu s jejímiž zájmy konal, záměrně N. A. doručil na podatelnu katastrálního úřadu až v odpoledních hodinách posledního pracovního dne před vánočními svátky roku 2017, ačkoli k uzavření kupní smlouvy došlo již dne 22. 11. 2017, tj. celý jeden měsíc před podáním návrhu katastru nemovitostí, přičemž v podaném návrhu současně v poznámce „Další sdělení“ uvedl požadavek ve znění „Doručování písemností pro společnost KNB Invest, s.r.o., oprávněné osobě, panu N. A., společnost KNB Invest, s.r.o., coby účastník řízení se nicméně o podání návrhu na vklad vlastnického práva pro společnost PONAPART, spol. s r.o., dozvěděla díky placenému servisnímu elektronickému hlášení tzv. „Zprávy služby sledování změn“ dne 22. 12. 2017, načež podala dne 9. 1. 2018 u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem včetně návrhu na nařízení předběžného opatření;
N. A. na základě seznámení se s dokumentem vydaným Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, katastrálním pracovištěm Hradec Králové, dne 30. 1. 2018 pod č. j. V-15154/2017-602 označeným jako „Seznámení s podklady pro rozhodnutí“, v němž katastrální úřad sděluje, že navrhovaný vklad nelze povolit, v úmyslu přesto dosáhnout zamýšleného převodu vlastnického práva, oslovil nejpozději dne 19. 2. 2018 svého právního zástupce JUDr. Jaroslava Poláčka, od něhož A. dne 19. 2. 2018 přijal do své mailové schránky XY zprávu nazvanou "Sdělení" s přílohou označenou jako "Sdělení účastníků řízení k výzvě katastrálního úřadu k seznámení s podklady pro rozhodnutí", kdy obsahem tohoto dokumentu, který následně N. A. dne 20. 2. 2018 doručil Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, je vyjádření nesouhlasu se sdělením katastrálního úřadu a opětovný návrh k zápisu vkladu vlastnického práva pro společnost PONAPART, spol. s r.o., Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj přes opětovnou snahu N. A. však dne 20. 2. 2018 návrh na vklad vlastnického práva pro spol. PONAPART, spol. s r.o., s ohledem na usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2018, č. j. 14 C 5/2018-62, jímž bylo nařízeno předběžné opatření spočívající v zákazu nakládání s nemovitým majetkem ve vlastnictví společnosti KNB Invest, s.r.o., zamítl“.
2. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 2 T 165/2019, byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 2 T 165/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
4. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest sestávající ze 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tj. v celkové výměře 500 000 Kč.
5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Ing. Blanka Čeřovská, odkázána se svým nárokem na úhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních a poškozená společnost KNB Invest, s. r. o., se sídlem Pražská 839, Hradec Králové byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 9 T 2/2020, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 12 To 47/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ohledně obviněného N. A. zrušil v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za jednání konkretizované v nedotčeném výroku o vině napadeného rozsudku byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž peněžitý trest, sestávající ze 100 denních sazeb po 5 000 Kč, tj. v celkové výměře 500 000 Kč.
7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 12 To 47/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
8. V dovolání obviněný nejdříve rozebral dosavadní průběh trestního řízení a podal zjednodušený popis protiprávního jednání, pro které byl odsouzen. V návaznosti na to uvedl, že takové jednání by mohlo být kvalifikováno i jako zločin podvodu, kdyby však nebylo prokázáno, že to byl právě on, z jehož iniciativy byla společnost KNB Invest, s. r. o., pořízena a za jeho finanční prostředky. Dále bylo podle jeho názoru prokázáno, že byl od počátku vzniku uvedené společnosti jejím faktickým vlastníkem a ovládal ji, a to i v době, kdy jednateli byli Václav Slavík a poté jeho bývalá manželka poškozená Ing. Blanka Čeřovská. Změna nastala v souvislosti s rozpadem manželství s poškozenou, která využila svého formálního práva a zrušila mu dříve udělenou plnou moc, na základě níž mohl mít nad společností kontrolu, čímž ho fakticky zbavila jeho majetku.
9. Obviněný dodává, že se skutkovými zjištěními učiněnými soudy nepolemizuje, problém zůstává pouze v posouzení zjevné diskrepance mezi tím, kdo je formálně deklarován jako vlastník společnosti a kdo je od počátku pořízení společnosti vnímán legitimně a důvodně jako její jediný společník a jednatel. Nesprávné
právní posouzení obviněný spatřuje v tom, jak soudy hodnotily jeho pokus vyvést z majetku společnosti nemovitosti v daném kontextu, současně však připouští, že interpretace práva, kterou soudy použily, se nijak nevymyká posuzování obdobných případů. Přesto má zato, že soud měl přihlédnout minimálně pokud jde o ukládání trestu k aplikaci § 58 tr. zákoníku.
10. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že jediný (100 %) obchodní podíl společnosti měl být součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“) obviněného a poškozené, které dosud nebylo vypořádáno a je předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 135/2018. V souvislosti s tím poukazuje na fakt, že i ze skutkových zjištění nalézacího soudu je zřejmé, že podíl ve společnosti nemohla poškozená pořídit za vlastní oddělené finanční prostředky, téměř s jistotou spadá do SJM. Dovolatel dále poukazuje na diferenci mezi vlastnictvím podílu v obchodní společnosti jako majetkem osobním a majetkem této společnosti a vznáší otázku správnosti takové interpretace vlastnických vztahů. Rozvádí, že není pochyb o tom, že jeho jednání nebylo zcela standardní, zároveň polemizuje s tím, zda (cit.) „14) (…) tato nestandardnost má být faktickým důvodem tomu, že následné jednání, které by v jen o trochu odlišné formě bylo zcela legální, má být kvalifikováno jako zločin podvodu. Je patrné, že ke zmíněné legálnosti prostě stačilo, aby obviněný od Václava Slavíka převedl společnost KNB Invest s.r.o. na sebe, a pak, nejlépe po rozvodu manželství, prostě společnost zlikvidoval se shora uvedeným efektem.“. K tomu poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014 sp. zn. 11 Tdo 1406/2013, které se zabývá ustanovením § 209 odst. 1 trestního zákoníku ve světle problematiky pojmu „cizí majetek“ versus „společné jmění manželů“. Oba soudy podle dovolatele pochybily, pakliže vycházely striktně z faktu, že ať již je společníkem společnosti kdokoliv, poškozenou zůstává sama společnost.
11. Ve světle všech shora rozvedených námitek pak obviněný dovozuje nepřiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody s ohledem na specifika projednávané věci (formální porušení vlastnického práva), dosud nevypořádané SJM, potažmo dosud nevyřešenou otázku, zda podíl společnosti byl či nebyl součástí SJM. Soudy navíc podle něho nezohlednily, že formálně bylo oprávnění obviněného vyjádřeno plnou mocí, ve skutečnosti ale z pohledu všech zúčastněných šlo jen o nezbytný podklad, neboť oprávnění vyplývalo z prosté skutečnosti, že zmíněná společnost byla pořízena z jeho vůle, z prostředků jeho rodiny a s tím, že ji fakticky bude řídit a její majetek spravovat. Soudy podle názoru dovolatele pochybily, pakliže všechny uvedené námitky nehodnotily i ve vztahu k přiměřenosti uloženého trestu a možné aplikace § 58 odst. 1, resp. 3 tr. zákoníku.
12. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil případně také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 9 T 2/2020, a aby věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
13. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obviněný ve svém dovolání zcela opakuje svoji obhajobu, kterou uplatnil před nalézacím soudem i v rámci odvolacího řízení a obsah jeho stěžejní části odvolání je totožný – vyjma námitek o právních závěrech odvolacího soudu – s obsahem nyní přezkoumávaného dovolání. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k němuž je vhodné v obecné rovině uvést, že výchozím předpokladem pro jeho uplatnění je nesprávná aplikace hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, příp. jde o jiný trestný čin, než pro který byl obviněný uznán vinným. Vedle vad týkajících se nesprávného právního posouzení skutku lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Tím se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
14. Je třeba upozornit i na to, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, jak činí dovolatel v nyní projednávané věci. Konkrétní námitky obviněného uplatněné v jeho dovolání na podporu uvedeného dovolacího důvodu v jeho první alternativě jsou z podstatné části právě takovými námitkami, které směřují proti zjištěnému skutkovému stavu věci, provedeným důkazům a jejich hodnocení, a to ve snaze prosadit pro obviněného příznivější skutková zjištění. S ohledem na tuto skutečnost je možno obviněným uplatněné námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit jen s určitou mírou tolerance, neboť tyto spadají pod uvedený dovolací důvod pouze svým formálním označením.
15. Obviněný ve svém dovolání zpochybňuje, že jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny zákonné znaky pokusu zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku k § 21 odst. 1 tr. zákoníku a rozporuje tak hmotněprávní posouzení, čímž je nutno označit jeho námitku za zjevně neopodstatněnou. Navíc nelze odhlédnout od obsahového znění jeho dovolání, ve kterém sám na několika místech opakovaně uvádí, že nepolemizuje se skutkovými zjištěními, ale tato měla být právně posouzena jinak, pro něho příznivěji.
16. V podrobnostech odkázala zejména na argumentaci uvedenou v odstavcích 274 až 279 na str. 72–75 odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, se kterou se odvolací soud ve svém rozsudku ztotožnil a plně na ni odkázal (viz odstavec 19.). Co se týká otázky vlastnictví obchodního podílu společnosti KNB Invest, s. r. o., nelze z dostupného listinného materiálu zjistit, zda je stále předmětem probíhajícího civilního soudního řízení (vypořádání SJM), nicméně v rámci trestního řízení bylo odpovídajícím způsobem prokázáno (zejména z výpovědi Ing. Blanky Čeřovské a Z. B.), že Ing. Blanka Čeřovská podíl nabyla z finančních prostředků, které jí darovala sestra, tedy z finančních prostředků, které do SJM nespadají.
17. Zbývající argumentaci obviněného, jíž brojí proti neužití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku a domáhá se snížení výměry uloženého trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, nebylo možné podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu v jeho druhé alternativě. Ústavní soud se ve své konstantní judikatuře (např. usnesení ze dne 20. 12. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3227/18, nebo ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. III. ÚS 817/21) opakovaně zabýval mj. i zmíněným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007 sp. zn. 3 Tdo 668/2007, které označil za ojedinělé a z hlediska řešené problematiky za nevýznamné. Ve shodě s Nejvyšším soudem vycházel z toho, že ustanovení trestního zákoníku umožňující snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby je fakultativním ustanovením, které předpokládá úvahu soudu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu tak platí, že pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. nelze podřadit námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020 sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.).
18. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
19. Obviněný využil možné uplatnění repliky a vyjádřil se k podání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, přičemž setrval na svém dovolání a procesním návrhu z toho plynoucím.
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
22. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
23. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.
24. Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky týkající se naplnění subjektivní a objektivní stránky pokusu trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Jen s určitou mírou tolerance lze některé námitky obviněného označit jako takové, které sice formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud v této spojitosti též upozorňuje, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 4 až 5 odůvodnění jeho rozsudku) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
25. K uvedené námitce Nejvyšší soud nejdříve vysvětluje, že k trestní odpovědnosti za trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku zákon vyžaduje úmyslné zavinění (§ 13 odst. 2 tr. zákoníku). K naplnění formálních znaků tohoto trestného činu je tedy, stran znaků základní skutkové podstaty, zapotřebí, aby pachatel jednal úmyslně, ať už formou přímého úmyslu, v němž chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo nepřímého (eventuálního) úmyslu, v němž pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Dále platí, že subjektivní stránka trestného činu se musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného činu. U trestného činu podvodu tak úmysl musí pokrývat nejen uvedení v omyl, ale i vznik škody, obohacení a příčinnou souvislost mezi nimi (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 226/2023).
26. Podle soudu prvního stupně obviněný předstíral, že je řádně zplnomocněn k zastupování společnosti KNB Invest, a to i přesto, že mu plná moc k zastupování této společnosti byla Ing. Blankou Čeřovskou zrušena. On však za tuto společnost formou notářských zápisů uznal neexistující závazky, kdy se pokusil vyvést majetek společnosti KNB Invest tak, jak je podrobně v odsuzujícím výroku tohoto rozsudku popsáno a činil veškeré kroky k tomu, aby vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo přepsáno na jím ovládanou společnost PONAPART, čímž by se nemovitosti dostaly mimo dispozici společnosti KNB Invest a k tomuto následku nedošlo pouze díky tomu, že Ing. Blanka Čeřovská převodu vlastnického práva a následné exekuci na majetek KNB Invest dokázala zabránit, čímž jednal v úmyslu přímém (bod 279. prvostupňového rozhodnutí). S tím se ztotožnil i soud odvolací (bod 22 odvolacího rozhodnutí).
27. I Nejvyšší soud se pak s navazujícím hmotněprávním posouzením zavinění učiněným soudy v předchozím řízení ztotožňuje. Ze skutkových zjištění, kterými je Nejvyšší soud v rámci uplatněného dovolacího důvodu vázán, totiž vyplývá, že obviněný věděl, že se dopouští podvodného jednání a že toto povede k majetkové dispozici, aniž by ta byla kompenzována adekvátní a materiálně pravou pohledávkou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 226/2023, bod 43.), čímž byla naplněna vědomostní složka zavinění. Obviněný navíc evidentně chtěl, aby k této majetkové dispozici došlo, tedy byla naplněna i volní složka v tom smyslu, že měl obviněný pozitivní vztah k následku trestného činu.
28. Jinak řečeno, pro právní posouzení jednání obviněného je namístě vycházet z učiněných skutkových zjištění, podle nichž, zjednodušeně řečeno a vedle dalších momentů, obviněný se pokusil z vlastnictví společnosti KNB Invest, s. r. o., převést fingovaným prodejem na společnost PONAPART, spol. s r. o., nemovitý majetek – skladový areál. K úhradě kupní ceny obviněný sjednal uzavření dohody o uznání dluhu a závazku ke splacení dluhu ve výši 21.000.000 Kč, v níž jako dlužník vystupovala společnost KNB Invest, s.
r. o., a jako věřitel pan M. P. Za společnost KNB Invest, s. r. o., jednal obviněný, a to na základě plné moci ze dne 18. 2. 2010, která již ale podle pravomocného rozsudku byla zrušena, a tedy obviněný nebyl oprávněn za tuto společnost jednat. Uvedenou pohledávku za společnost KNB Invest, s. r. o., pak pan M. P. jako postupitel převedl na společnost PONAPART, spol. s r. o., a ta v rámci následného vypořádání zřejmě měla namítnout započtení své pohledávky proti pohledávce prodávající společnosti KNB Invest, s.
r. o., ve stejné výši. Obviněný přitom jednal cíleně sebe obohatit, tedy nejsou namístě ani jakékoli úvahy o lhostejnosti k následku, ať již pravé či nepravé (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 343 a 344). Takovému skutkovému ději odpovídá právní posouzení jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to spáchaný v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku.
29. V posuzované věci lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod body 274–279, v nichž soud popsal všechny důležité okolnosti, které předcházely pokusu převodu nemovité věci. Na jednání obviněného je nutno nahlížet komplexně, uvážit časový sled a logiku jednotlivých kroků obviněného. Ing. Blanka Čeřovská (dříve Albahriová), která byla v předmětné době jedinou jednatelkou a společnicí společnosti KNB Invest, po rozpadu manželství s obviněným jeho faktické činnosti zamezila (vypověděla mu plnou moc, o čemž obviněný nejméně od 9. 9. 2016 věděl). Obviněný chtěl jakýmkoliv způsobem majetek ze společnosti KNB Invest vyvést. Kromě samotného podvodného tvrzení obžalovaného, že je oprávněn za spol. KNB Invest jednat, je závěr soudu o jeho úmyslném jednání umocněn i dalšími nestandartními kroky, které obžalovaný činil, např. zasílání zásilek v předmětném období od katastrálního úřadu na jinou adresu, než kde bydlela Blanka Čeřovská, nesdělení skutečnosti, že již není oprávněn za KNB Invest jednat Mgr. Kuštové při sepisování notářských zápisů a to i včetně samotného, velice problematického a pro něj za normálních okolností velice nepříznivého obsahu podmínek těchto notářských zápisů. Byla tak jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že nevěděl o tom, že již není oprávněn za spol. KNB Invest jednat, a proto činil další kroky popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku v dobré víře, kdy rozhodně neměl v úmyslu někoho podvést. Žil v domnění, že majetek společnosti KNB Invest patří jemu, nicméně to bylo všemi výše uvedenými důkazy vyvráceno.
30. Na podkladě výše popsaných skutečností shledal Nejvyšší soud ty námitky obviněného, které byly právně relevantně uplatněny, ve vztahu k právnímu posouzení jeho jednání jako zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku za zjevně neopodstatněné a právní kvalifikaci užitou soudy nižších stupňů za důvodnou a odpovídající.
31. Je nutné poznamenat, že otázkou uloženého trestu a jeho výměry se podrobně zabýval teprve soud odvolací, když z tohoto důvodu byl k odvolání obviněného zrušen celý výrok o trestu z rozsudku soudu prvého stupně.
32. Námitku obviněného brojící proti neuplatnění moderace uloženého trestu odnětí svobody aplikací § 58 tr. zákoníku odvolacím soudem nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř., když výhrady obviněného směřují pouze do výše (neboli přísnosti) uloženého trestu odnětí svobody (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V tomto směru lze také přiměřeně odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 356/2002, podle něhož „námitka, že obviněnému měl být trest odnětí svobody uložen podle § 40 odst. 1 trestního zákona (pozn. dnes ustanovení § 58 tr. zákoníku) pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není žádným z dovolacích důvodů podle § 265b trestního řádu, protože takovou skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) trestního řádu neobsahují a nejedná se ani o nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu“.
33. Nejvyšší soud neshledal sebemenšího důvodu k tomu, aby se odchýlil od ustálené judikatury, podle níž pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost podle § 58 tr. zákoníku zmírnit uložený trest pod dolní hranici zákonné trestní sazby. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené tímto ustanovením splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
34. Ve vztahu k postupu podle § 58 odst.1 tr. zákoníku je nutné zdůraznit výjimečný charakter tohoto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, na který poukazuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., kde bylo konstatováno, že pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
35. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu