4 Tdo 510/2023-1787
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o
dovoláních, která podali obvinění 1. O. I., nar. XY v XY, Ukrajina, státní
příslušník Ukrajiny, trvale bytem XY, Zakarpatská oblast, ulice XY, Ukrajina, v
ČR se zdržující na adrese XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Ostrov, 2. Y. D., nar. XY v XY, Ukrajina, státní příslušník Ukrajiny, trvale
bytem XY, ulice XY, XY, Ukrajina, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve
Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, sp. zn.
3 To 1/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T
11/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022, sp. zn. 34 T
11/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění
O. I. (dále jen „obviněný I.“, popř. „dovolatel I.“), Y. D. (dále jen „obviněný
D.“, popř. „dovolatel D.“), a nyní již odsouzený O. M. uznáni vinnými, že
spáchali jednak pokračující zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první,
odst. 4 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), jednak
pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3, odst. 4 písm. a) tr.
zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), zčásti ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), a to ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022).
Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím že:
dne 23.3.2022 nejméně v XY společně a koordinovaně s další neustanovenou osobou
po předchozí vzájemné domluvě s cílem opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch si opatřovali a následně jako pravý používali padělaný platební
prostředek, a to tak, že poté, co dosud neustanovená osoba v internetovém
prostředí pod smyšlenou záminkou vylákala údaje k cizím platebním kartám tím
způsobem, že oslovovala prodávající na inzertních serverech a předstírala zájem
o koupi jimi nabízeného zboží, kdy těmto prodávajícím odeslala e-mailem,
případně jiným způsobem webový odkaz, po jehož rozkliknutí byli tito
prodávající přesměrováni na podvodnou webovou stránku s formulářem, ve kterém
na popud této dosud neustanovené osoby vyplnili údaje ke své platební kartě,
zejména číslo platební karty, jméno držitele, datum expirace platební karty,
CVV kód a PIN kód, načež obžalovaní za využití takto podvodně vylákaných údajů
o platebních kartách prodávajících zaktivovali na mobilním elektronickém
zařízení službu Google Pay, tedy službu mobilní peněženky, a dále za využití
elektronického systému od firmy Google umožňujícího placení prostřednictvím
mobilních telefonů a tabletů pomocí bezkontaktního NFC, následně ve vzájemné
součinnosti a navzájem koordinovaným postupem prováděli s využitím uvedeného
mobilního elektronického zařízení, ve kterém byl nahrán padělaný platební
prostředek, z bankovních účtů prodávajících, tj. poškozených, neoprávněné
hotovostní výběry peněžních prostředků prostřednictvím veřejně přístupných
bankomatů a neoprávněné bezhotovostní úhrady nakupovaného zboží, kdy konkrétně
1) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z e-mailové
schránky n.@v.cz poškozené E. J., nar. XY, jež prostřednictvím aplikace Vinted
inzerovala prodej obuvi, do její e-mailové schránky zprávu, v níž projevila
zájem o nabízené zboží, přičemž jí zaslala i odkaz na vyzvednutí peněz, který
E. J. přesměroval na podvodnou webovou stránku, kde ona posléze vyplnila
informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo, datum
expirace, CVV kód a PIN kód, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k
platební kartě E. J. použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném
mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního
prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného
platebního prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené,
konkrétně dne 23.3.2022 v čase 10:53:24 hodin ve výši 900 Kč prostřednictvím
bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s.,
umístěného na adrese XY, XY, kdy samotný výběr fyzicky uskutečnili obžalovaní
O. I. a O. M., zatímco obžalovaný Y. D. zpovzdálí hlídal a monitoroval okolí
bankomatu a celého prostoru s cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro
úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního výběru, čímž
byla poškozené E. J. způsobena škoda ve výši 900,- Kč,
2) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala poškozené M. H.,
nar. XY, jež prostřednictvím aplikace Vinted inzerovala prodej oblečení, do
její e mailové schránky zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž
tato osoba v následné komunikaci pod smyšlenou záminkou vylákala od M. H. údaje
k jejímu bankovnímu účtu a platební kartě číslo XY, obžalovaní takto podvodně
vylákané údaje k platební kartě M. H. použili pro aktivaci služby Google Pay v
jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení
funkčního platebního prostředku, přičemž následně obžalovaní uskutečnili za
využití takto padělaného platebního prostředku opakované peněžní transakce za
účelem výběru hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne 23.3.2022 v
čase 11:09:23 hodin ve výši 9.000,- Kč, v čase 11:10:00 hodin ve výši 5.000,-
Kč a v čase 11:10:53 hodin ve výši 4.500,- Kč, ve všech případech
prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká
spořitelna, a. s., umístěného na adrese XY, XY, kdy samotné transakce u
bankomatu prováděli všichni tři obžalovaní společně, přičemž peněžní prostředky
se jim vybrat nepodařilo z důvodu omezení na straně banky, čímž jejich společné
jednání směrovalo ke způsobení škody M. H. ve výši nejméně 9.000,- Kč,
3) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla
XY poškozené V. Z., nar. XY, jež prostřednictvím webového portálu Sbazar.cz
inzerovala prodej pračky, na její mobilní telefon prostřednictvím aplikace
WhatsApp zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné
komunikaci jí zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který V. Z. přesměroval na
podvodnou webovou stránku dopravce Česká pošta, kde ona posléze vyplnila
informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo a CVV kód,
obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě V. Z. použili
pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém
zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž
následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního
prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně dne
23.3.2022 v čase 11:56:45 hodin ve výši 20.000,- Kč prostřednictvím bankomatu
číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného v
nákupním centru Kaufland na adrese XY, XY, kdy samotný výběr peněžních
prostředků fyzicky uskutečnil obžalovaný O. M., zatímco obžalovaní O. I. a Y.
D. zpovzdálí hlídali a monitorovali okolí bankomatu a nákupního centra s cílem
vytvořit mu podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného
hotovostního výběru, čímž byla poškozené V. Z. způsobena škoda ve výši 20.000,-
Kč,
4) dne 23.3.2022 poté, co dosud neustanovená osoba odeslala z telefonního čísla
XY poškozené J. M., nar. XY, jež prostřednictvím webového portálu Sbazar.cz
inzerovala prodej oblečení, na její mobilní telefon prostřednictvím aplikace
WhatsApp zprávu, v níž projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné
komunikaci jí zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který J. M. přesměroval na
podvodnou webovou stránku dopravce Česká pošta, kde ona posléze vyplnila
informace o své platební kartě číslo XY, tedy zejména její číslo, CVV kód a PIN
kód, obžalovaní takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě J. M.
použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém
zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, přičemž
následně obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního
prostředku opakovaný výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené,
konkrétně dne 23.3.2022 v čase 12:12:18 hodin ve výši 8.000,- Kč a v čase
12:18:57 hodin ve výši 400,- Kč, v obou případech prostřednictvím bankomatu
číslo XY patřícího obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., umístěného v
nákupním centru Kaufland na adrese XY, XY, kdy samotné výběry peněžních
prostředků fyzicky uskutečnil obžalovaný O. M., zatímco obžalovaní O. I. a Y.
D. zpovzdálí hlídali a monitorovali okolí bankomatu a nákupního centra s cílem
vytvořit mu podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto neoprávněných
hotovostních výběrů, čímž byla poškozené J. M. způsobena škoda ve výši 8.400,-
Kč,
5) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 12:28 hodin dosud neustanovená osoba
odeslala z telefonního čísla +XY poškozené K. B., nar. XY, jež prostřednictvím
aplikace Vinted inzerovala prodej oblečení, na její mobilní telefon číslo +XY
prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu s textem „Zaplatila přes Vinted,
klikněte na odkaz a získejte peníze nyní“, kdy prodávající K. B. otevřela
zaslaný odkaz, který ji přesměroval na podvodnou webovou stránku, vizuálně
obdobnou stránce Vinted.cz, kde ve formuláři zadala údaje ke své platební
kartě, konkrétně číslo platební karty XY, číslo bankovního účtu XY,
bezpečnostní CVV kód a PIN kód ke kartě, posléze i kód pro aktivaci karty ve
službě Google Pay, jenž jí byl doručen od banky UniCredit Bank, a. s.,
prostřednictvím SMS zprávy, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k platební
kartě K. B. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném
mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního
prostředku, přičemž následně dne 23.3.2022 ve 12:56 hodin obžalovaní
uskutečnili za využití takto padělaného platebního prostředku výběr peněžní
hotovosti z bankovního účtu poškozené ve výši 5.000,- Kč prostřednictvím
bankomatu číslo 3032 patřícího obchodní společnosti MONETA Money bank, a.s.,
umístěného v obchodním centru P. na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a O. I.
fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný Y. D. hlídal a
monitoroval okolí obchodního centra s cílem vytvořit zbylým obžalovaným
podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto neoprávněného hotovostního
výběru, čímž byla poškozené K. B. způsobena škoda ve výši 5.000,- Kč,
6) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne v přesně nezjištěné době dosud neustanovená
osoba komunikovala s poškozenou D. V., nar. XY, prostřednictvím aplikace Vinted
jako údajný zájemce o koupi dámského trička, jehož prodej D. V. v rámci dané
aplikaci inzerovala, kdy tato dosud neustanovená osoba požádala prodávající o
její emailovou adresu z důvodu potvrzení objednávky, a kdy následně dne
23.3.2022 ve 12:54 hodin této prodávající odeslala e-mail z adresy
v.-c.@e.-o.com, který měl vizuální podobu shodnou s aplikací Vinted a který
obsahoval odkaz k potvrzení objednávky, který D. V. otevřela a který ji
přesměroval na podvodnou platební bránu, kam ona posléze vyplnila údaje ze své
platební karty čísla XY, tedy číslo platební karty, jméno držitele, datum
expirace, CVV kód a vydavatelskou banku MONETA Money bank, a. s., přičemž
současně tato prodávající zadala také PIN kód k této platební kartě, posléze
vyplnila i kód, který jí přišel od banky prostřednictvím SMS zprávy, a toto
následně ještě potvrdila ve svém internetovém bankovnictví, kdy takto podvodně
vylákané údaje a kódy k platební kartě D. V. obžalovaní použili pro aktivaci
služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo
k vyhotovení funkčního platebního prostředku, načež poté dne 23.3.2022 v čase
13:19 hodin obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního
prostředku výběr peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené ve výši 2.000,-
Kč prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti MONETA
Money bank, a. s., umístěného v obchodním centru P. na adrese XY, XY, kdy
obžalovaní O. M. a O. I. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco
obžalovaný Y. D. hlídal a monitoroval okolí obchodního centra s cílem vytvořit
zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění tohoto
neoprávněného hotovostního výběru, čímž byla poškozené D. V. způsobena škoda ve
výši 2.000,- Kč,
7) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 13:48 hodin dosud neustanovená osoba
odeslala z emailové schránky a.@p.-t.m. e-mailovou zprávu poškozené L. L., nar.
XY, která prostřednictvím aplikace Vinted nabízela k prodeji zboží, přičemž
e-mailová zpráva, jež měla design aplikace Vinted, tuto prodávající informovala
o tom, že zboží bylo zakoupeno a byl zde umístěn i odkaz, který L. L.
přesměroval na podvodnou platební bránu, kam ona posléze vyplnila údaje ze své
platební karty číslo XY, tedy jednak číslo platební karty, jméno držitele,
datum expirace a CVV kód, přičemž současně zadala také PIN kód k této platební
kartě, a posléze pravděpodobně vyplnila i bezpečnostní kód, který jí přišel od
banky prostřednictvím SMS zprávy, kdy takto podvodně vylákané údaje a kódy k
platební kartě L. L. obžalovaní použili pro aktivaci služby Google Pay v jimi
ovládaném mobilním elektronickém zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního
platebního prostředku, načež poté dne 23.3.2022 obžalovaní uskutečnili za
využití takto padělaného platebního prostředku opakovaný výběr peněžní
hotovosti z bankovního účtu poškozené, konkrétně v čase 14:36:08 hodin ve výši
50.000,- Kč, v čase 14:37:15 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 14:38:03 hodin
ve výši 10.000,-Kč a v čase 14:38:47 hodin ve výši 2.000,-Kč, a to ve všech
případech prostřednictvím bankomatu číslo XY patřícího obchodní společnosti
Raiffeisenbank, a. s., umístěného v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY,
kdy obžalovaní O. M. a Y. D. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco
obžalovaný O. I. zpovzdálí hlídal a monitoroval okolí bankomatu s cílem
vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto
neoprávněných hotovostních výběrů, čímž byla poškozené L. L. způsobena škoda ve
výši 112.000,- Kč,
8) dne 23.3.2022 poté, co téhož dne ve 12:23 hodin dosud neustanovená osoba
odeslala z telefonního čísla XY poškozené I. Z., nar. XY, jež prostřednictvím
webového portálu Sbazar.cz inzerovala prodej dětské autosedačky, na její
mobilní telefon číslo XY prostřednictvím aplikace WhatsApp zprávu, v niž
projevila zájem o nabízené zboží, přičemž v následné komunikaci této
prodávající zaslala odkaz na vyzvednutí peněz, který I. Z. přesměroval na
podvodnou webovou stránku, kde ona posléze vyplnila informace o své platební
kartě číslo XY, tedy číslo platební karty, datum expirace a CVV kód, kdy takto
podvodně vylákané údaje a kódy k platební kartě I. Z. obžalovaní použili pro
aktivaci služby Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém zařízení,
čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, načež poté dne
23.3.2022 obžalovaní uskutečnili za využití takto padělaného platebního
prostředku opakované výběry peněžní hotovosti z bankovního účtu poškozené,
konkrétně v čase 15:01:43 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:02:36 hodin ve
výši 50.000,- Kč, v čase 15:03:45 hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:04:48
hodin ve výši 50.000,- Kč, v čase 15:05:41 hodin ve výši 50.000,- Kč a v čase
15:06:24 hodin ve výši 50.000,- Kč, a to ve všech případech prostřednictvím
bankomatu číslo 2054 patřícího obchodní společnosti Raiffeisenbank, a. s.,
umístěného v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY, kdy obžalovaní O. M. a
Y. D. fyzicky vybírali peněžní prostředky, zatímco obžalovaný O. I. zpovzdálí
hlídal a monitoroval okolí bankomatu s cílem vytvořit zbylým obžalovaným
podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění těchto neoprávněných hotovostních
výběrů, čímž byla poškozené I. Z. způsobena škoda ve výši 300.000,- Kč,
9) poté, co dne 23.3.2022 způsobem popsaným pod bodem 8) dosud neustanovená
osoba podvodně vylákala od I. Z. údaje a kódy k platební kartě číslo XY a co
obžalovaní aktivovali službu Google Pay v jimi ovládaném mobilním elektronickém
zařízení, čímž došlo k vyhotovení funkčního platebního prostředku, obžalovaní
téhož dne uskutečnili opakované nákupy zboží v prodejně obchodní společnosti
Smarty CZ, a.s., umístěné v obchodním centru Olympia na adrese XY, XY, které
uhradili bezhotovostně za využití takto padělaného platebního prostředku,
konkrétně v čase 15:14 hodin uhradili nákup mobilního telefonu Apple iPhone 13
Pro, sériového čísla XY, v hodnotě 28.990,- Kč, a v čase 15:16 hodin uhradili
nákup dvou mobilních telefonů Apple iPhone 13 Pro, sériových čísel XY a XY, v
celkové hodnotě 57.980,- Kč, kdy nákupy a úhrady uskutečnili obžalovaní O. I. a
O. M., zatímco obžalovaný Y. D. hlídal a monitoroval okolí obchodního centra s
cílem vytvořit zbylým obžalovaným podmínky pro úspěšné a bezpečné uskutečnění
těchto nákupů a jejich neoprávněných úhrad, čímž byla poškozené I. Z. způsobena
škoda ve výši 86.970,- Kč,
v důsledku čehož všichni tři obžalovaní tímto svým společným jednáním cíleně na
cizím majetku způsobili škodu v úhrnné výši 535.270,- Kč a zároveň se neúspěšně
pokusili způsobit další škodu ve výši nejméně 9.000, - Kč.
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněným I.
a D. a již odsouzenému M. shodně podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění
účinném do 27. 6. 2022) za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku (ve zněním účinném
do 27. 6. 2022) úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti (6) roků. Pro výkon
trestu všechny tři zúčastněné podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve
zněním účinném do 27. 6. 2022) zařadil soud do věznice s ostrahou. Nalézací
soud současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (účinném do 27. 6. 2022)
obviněným I. a D. a již odsouzenému M. uložil trest propadnutí věcí
specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku.
3. Soud prvního stupně dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil jmenovaným
povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným, a to E. J.
částku 1 Kč, V. Z. částku 18 Kč, J. M. částku 7 Kč, K. B. částku 4 Kč, D. V.
částku 2 Kč, L. L. částku 100 Kč a I. Z. částku 268 Kč. Se zbytkem nároků
poškozené podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech
občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni tři jmenovaní
odvolání směřované do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní
soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením
ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, tak, že podle § 265 tr. ř. napadený
rozsudek z podnětu odvolání obviněného D. zrušil ve výroku o náhradě škody ve
vztahu k poškozeným V. Z., J. M. a K. B., a tyto poškozené se svým nárokem na
náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř.
odvolání obviněných M. a I. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 3 To
1/2023, podali obviněný I. a obviněný D. prostřednictvím obhájce dovolání.
6. Obviněný I. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neboť má za to, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Následně
podává výklad o důsledcích aplikace institutu prohlášení viny podle § 206d
odst. 6 tr. ř. [dovolatel zjevně myslel § 206c odst. 6 tr. ř.] a § 206c odst. 7
tr. ř. Poté dovolatel vyslovuje přesvědčení, že soud mu měl uložit trest pod
spodní hranicí trestní sazby stanovenou § 234 odst. 4 tr. zákoníku.
7. Dovolatel připomíná, že byť soud nemusí obligatorně postupovat podle
§ 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v případě prohlášení viny obviněným, tak
toto nicméně musí podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku zohlednit při stanovení druhu
a výměry trestu. Obviněný následně v dovolání rozporuje výši uloženého trestu.
Hodnotí jej jako nepřiměřeně přísný a odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018. Poté jsou v dovolání (bez
řádné citace) vloženy doslovné části (včetně překlepů) článku Romana Vicherka z
portálu EPRAVO.cz, ze dne 22. 3. 2013, s názvem „Účel trestu“. S odkazem na
závěr v tomto článku, že „účelem trestu není odplata, ale ochrana společnosti
před pachateli trestného činu“, dovolatel namítá, že mu byl uložen tak vysoký
nepodmíněný trest jen a pouze z toho důvodu, že v poslední době probíhala
značná mediální kampaň týkající se typově shodné trestné činnosti, a že
vynesený rozsudek má být jakýsi exemplární příklad. Uvádí, že se taktéž nemůže
ztotožnit s tím, že všem spolupachatelům byl uložen stejný trest, ačkoliv
jejich poměry jsou rozdílné. V této souvislosti rozebírá význam uvedené
skutečnosti a zdůrazňuje své poměry, když má vazby na území ČR, žije zde jeho
družka, se kterou mají společné dítě. Tyto skutečnosti podle jeho názoru nebyly
soudy dostatečně zhodnoceny.
8. Obviněný zdůrazňuje, že policie z jeho mobilních zařízení nezjistila
žádnou závadovou komunikaci ve vztahu k projednávané věci. Je přesvědčen, že je
postaveno najisto, že jeho setkání s ostatními odsouzenými bylo spíše náhodné.
Tvrdí, že po celou dobu trestního řízení spolupracoval, byť se rozhodl
nevypovídat. To odůvodňuje tím, že mu bylo vyhrožováno, že pokud bude
spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, bude to mít nepříznivé dopady
pro jeho rodinu, tyto informace měly i orgány činné v trestním řízení.
Akcentuje, že výraznou polehčující okolnost představuje skutečnost, že byl v
plném rozsahu odstraněn následek trestné činnosti. Připouští, že se sice
jednalo o více dílčích útoků, avšak tyto byly učiněny v krátké časové
návaznosti během jediného dne. Poukazuje také svůj věk, ale i věk
spoluodsouzených, způsob, jakým si počínali, kdy jejich jednání nevykazovalo
přílišné známky sofistikovanosti. Uvádí, že jednou z funkcí trestu je i funkce
výchovná, kdy má za to, že právě tuto funkci uložená výše trestu nenaplňuje.
Dodává, že vzhledem k rozumovým, ale i jiným jeho vlastnostem je nepochybné, že
nemohl vymyslet daný způsob páchání trestné činnosti, tj. v dané situaci byl
pouhým „pěšákem“, který byl až na „samotném článku řetězce“. Nikdy nebyl ve své
domovině ani na území České republiky soudně trestán, společně s družkou
vychovávají dceru.
9. Obviněný také podává výklad k § 58 tr. zákoníku zejména s akcentem na
to, kdy lze daného ustanovení využít. Je přesvědčen o tom, že trest, který mu
byl uložen, je nepřiměřený a exemplární.
10. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022, č. j. 34 T 11/2022,
ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 3 To
1/2023, a poté aby postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití ustanovení
§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obviněný D. podal dovolání také z důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., neboť je taktéž přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Dovolání obviněného je téměř totožné s dovoláním obviněného I. V
dovolání obviněného D. je pouze vynechána část užitá v dovolání obviněného I. o
neztotožnění se s dalšími tresty spolupachatelů, náhodnosti jejich setkání a
dále podání neobsahuje námitku, že mu bylo vyhrožováno ze strany neznámých
osob, také absentuje výklad o poměrech a vazbách obviněného na Českou
republiku, jak tomu je v dovolání u druhého obviněného. Jinak je dovolání
obviněného D., ohledně dovolací argumentace identické, což v obsahu přiznává i
sám dovolatel.
12. Závěrem dovolání tak obviněný D. navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 12. 2022,
č. j. 34 T 11/2022, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2.
2023, č. j. 3 To 1/2023, a poté aby postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. za
použití ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu,
aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k
dovoláním obviněných ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 340/2023, nejprve
stručně shrnul průběh trestního řízení, uplatněný dovolací důvod a zvolenou
argumentaci obviněných. Státní zástupce konstatuje, že dovolatelé při volbě
dovolacího důvodu zjevně nereflektovali novelu provedenou zákonem č. 220/2021
Sb., kdy obsahově je zjevné, že chtěli podle současné právní úpravy uplatnit
dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dodává, že jejich výtky však
směřují výhradně do uloženého trestu a v rámci svého mimořádného opravného
prostředku se domáhají toho, aby jim byl mimořádně snížen trest odnětí svobody
podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
14. Podle státního zástupce dovolateli uplatněná argumentace není
podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů. Zdůrazňuje, že za jiné nesprávné
hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o
výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení
hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, potažmo jeho
přiměřenosti, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či
neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9.
2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nevyužití fakultativního moderačního oprávnění
podle § 58 odst. 1 až 3, 6 až 7 tr. zákoníku však dovolacímu přezkumu s ohledem
na konzistentní judikaturu Nejvyššího soudu podrobit nelze. K tomu odkazuje na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002. V
případě, že by se jednalo o opačný případ, a sice využití moderačního
oprávnění, aniž by pro něj byly splněny podmínky, to by již představovalo
námitku formálně podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i)
tr. ř. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo
259/2023). O takový případ se však nejedná.
15. Státní zástupce dodává, že výrok o trestu lze napadnout především
prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
Daný dovolací důvod postihuje ovšem pouze dva nejzávažnější typy selhání soudu
při ukládání trestu, a sice uložení takového druhu trestu, jejž zákon
nepřipouští, anebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani jednou z
těchto vad však rozsudek nalézacího soudu podle státního zástupce netrpí. Jiná
pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39
až § 42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř.
16. Nehledě na výše uvedené, státní zástupce doplňuje, že Nejvyšší soud
by nicméně mohl zasáhnout do trestu i mimo dovolací důvody, to však pouze v
případech výjimečných svou nespravedlností. Tedy pokud by byl uložený trest v
rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, jak plyne z již poměrně
obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu. Odkazuje přitom např. na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013 aj. O takový případ
se však podle státního zástupce nejedná. Trestná činnost dovolatelů je vysoce
společensky škodlivá. Dovolatelé spáchali zvlášť závažné zločiny ve
spolupachatelství, a to jako členové organizované skupiny, přičemž devíti
dílčími útoky způsobili škodu přesahující půl milionu korun. Za takových
okolností nelze podle státního zástupce shledat uložení nepodmíněného trestu
odnětí svobody v trvání šesti let jakkoli excesivní.
17. Závěrem státní zástupce uvádí, že námitky dovolatelů nejsou formálně
podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů, přičemž v dané věci ani nelze
shledat uložený trest nepřiměřeným. Proto státní zástupce navrhuje, aby
Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může
přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím,
aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněných je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.],
bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d
odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k
podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i
obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
19. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř.,
bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými, naplňují jimi
uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně
nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem
podle § 265i odst. 3 tr. ř.
20. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným
opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a
hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního
a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště
dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry
může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání
jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí
dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími
důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi
napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má
přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
22. Z podaných dovolání je patrné, že z důvodu nereflektování změny
právní úpravy obvinění označili dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
nicméně ve znění účinném do 31. 12. 2021, i přes to, že dovolání byla podána v
roce 2023. Tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., který formálně rozšířil
dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 tr. ř. o dovolací důvod tzv.
extrémního nesouladu. Tedy o případy, kdy rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy. Tento dovolací důvod byl v minulosti judikaturně podřazován pod
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31.
12. 2021 (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS
55/04, či ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, a jiné). Po novele
provedené zákonem č. 220/2021 Sb., se dočkal tento dovolací důvod samostatného
zakotvení zákonodárcem v taxativním výčtu dovolacích důvodů uvedených v § 265b
odst. 1 tr. ř., a to konkrétně pod písmenem g), přičemž dovolací důvod
spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení byl podle nového znění zakotven v uvedeném ustanovení pod
písmenem h).
23. Ze slovního vyjádření obsaženého v obou dovoláních je zřejmé, že
obvinění fakticky uplatňují dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu
tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve
výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení
skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě
trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně
ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu
skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem
(soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
25. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek
považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obvinění v rámci podaného
dovolání uplatňují shodné námitky jako v řízení před odvolacím soudem, přičemž
tento soud na jejich obhajobu dostatečně reagoval, tedy zabýval se jí. V
souvislosti s námitkami, které obvinění uplatnili v rámci podaného dovolání a
jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že v
situaci, kdy obvinění v rámci dovolání opakují shodné námitky, které uplatnili
před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se
jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou
situaci se v dané věci jedná.
26. Nejvyšší soud i přes shora uvedené přistoupil k posouzení důvodnosti
dovolání obviněných. Jak již bylo uvedeno, dovolatelé ve své podstatě uplatňují
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pod tento subsumují svůj
nesouhlas s výší uloženého trestu, přičemž namítají, že soudy měly aplikovat
institut mimořádného snížení trestu podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Takto formulovaná argumentace však není podřaditelná pod dovolateli uplatněný
dovolací důvod, ani pod žádný jiný. Obecně lze uvést, že standardně lze výrok o
trestu napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b
odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani pod tento nelze námitky dovolatelů podřadit
(jak bude uvedeno detailněji níže). Nejvyšší soud tak námitky obviněných odmítl
jako zcela zjevně neopodstatněné.
27. Nejvyšší soud bez ohledu na skutečnost, že námitky obviněných nejsou
podřaditelné pod zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný, považuje za vhodné
se k uplatněným námitkám obviněných alespoň stručně vyjádřit. Jak již bylo
uvedeno výše, dovolatelé pouze rozporují přísnost trestu uloženého nalézacím
soudem, když tento nepoužil ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Takovou námitku dovolatelé fakticky podřazují pod současný dovolací důvod §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je již bylo konstatováno, tak takovou námitku pod
uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod, podřadit nelze. Námitky vztahující se k
hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu,
lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. i) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který
zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným „[j]iná
pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu,
zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zákona
(nyní zejm. § 39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného
přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím
tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.“ (viz
rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
28. Lze připustit, že k určitému průlomu do shora uvedeného závěru může
dojít ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně
nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod
obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp.
zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Pak by zásah Nejvyššího
soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní
sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním
principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí
je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti
sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé
podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z
principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení
nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní
svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě
proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
29. Nejvyšší soud však neshledal, že by nalézací soud uložil dovolatelům
extrémně přísný a zjevně nespravedlivý trest. V tomto ohledu lze poukázat na
to, že obvinění ve svém dovolání převážně opakují námitky, které uplatnili již
v odvolání (obviněný I. viz konkrétně bod 6 usnesení odvolacího soudu, obviněný
D. pak viz bod 7 předmětného usnesení), přičemž k aplikaci § 58 odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku se vyjadřoval již nalézací soud v bodech 3 a 4 svého rozsudku.
Soud prvního stupně k námitce stran neuplatnění § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zejména akcentoval, že se jedná o „mimořádný“ postup. Z pohledu tohoto
závěru zohlednil, že se jednalo o velmi sofistikovaný a promyšlený systém páchání
trestné činnosti, k němuž byla nutná spolupráce více osob, kdy čin spáchali
obvinění ze ziskuchtivosti, dopustili se více útoků vůči více poškozeným, došlo
ke spáchání více trestných činů a v neposlední řadě i způsobení vyšší škody,
než je kvalifikační znak skutkové podstaty podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku.
Přesáhli tedy pětinásobně hranici škody, která je znakem skutkové podstaty
trestného činu, pro který jsou odsouzeni. Zdůraznil, že jednání jmenovaných
mělo probíhat po dobu cca čtyř hodin jednoho dne, kdy za tuto dobu byly získány
(či byl učiněn pokus o získání) finanční prostředky osmi poškozených v celkové
výši přes 500 000 Kč. Poukázal rovněž na skutečnost, že se jedná o typ trestné
činnosti, který je vysoce finančně výnosný, navíc velmi problematicky
odhalitelný. Nalézací soud také zdůraznil důležitost generální prevence ohledně
této rozmáhající se trestné činnosti. Ohledně prohlášení viny akcentoval, že
bylo učiněno za situace, kdy v průběhu přípravného řízení jmenovaní
nevypovídali, případně se okrajově vyjadřovali k věci, avšak rozhodně
nedoznávali trestnou činnost. Proto dospěl k závěru, že nelze dovodit, že by
obvinění svým postojem zjednodušili činnost orgánů činných v trestním řízení ve
fázi přípravného řízení, kdy jejich prohlášení viny nepochybně reflektovalo
nashromážděný důkazní materiál. Na druhou stranu ovšem zároveň nalézací soud
připustil, že prohlášení viny obviněných ve fázi hlavního líčení nepochybně
mělo vliv na určité zjednodušení řízení před soudem, nicméně podle nalézacího
soudu bylo toto hledisko spíše podružné. Podle nalézacího soudu ovšem za
podstatnou z hlediska prohlášení viny v dané věci a z hlediska úvah o stanovení
druhu a výše trestu bylo nutno považovat tu skutečnost, že prohlášením obvinění
dobrovolně přebrali odpovědnost za své jednání, tedy přijali trestní
odpovědnost za spáchanou trestnou činnost. Právě tuto zmíněnou skutečnost
nalézací soud významně zohlednil ve prospěch jmenovaných při stanovení trestu
(blíže viz bod 3 nalézacího soudu). Nalézací soud tedy uzavřel, že na straně
jmenovaných neexistují mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly postup podle
§ 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když ovšem nepochybně k prohlášení viny z
jejich strany při stanovení trestu přihlédl.
30. Na uvedené námitky zároveň reagoval rozsáhle i odvolací soud v bodě
12 svého usnesení a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho úvahy odkazuje.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že soudy nižších stupňů zcela precizně odůvodnily,
proč při stanovení druhu a výše trestu nebylo aplikováno ustanovení § 58 odst.
2 písm. b) tr. zákoníku. Nad to je nutno zopakovat, že argumentace obviněných
se zcela míjí s dovolacími důvody tak, jak je v § 265b tr. ř. stanovil
zákonodárce a jak jsou i konstantní judikaturou vykládány. Proto námitky
dovolatelů Nejvyšší soud odmítl jako zcela neopodstatněné.
31. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud přesto za vhodné
uvést, že prohlášení viny podle § 206c tr. ř. a jeho přijetí podle § 206c odst.
6 tr. ř. neznamená automaticky nutnost použití § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku při stanovení druhu a výše trestu, což nakonec připouštějí i oba
dovolatelé. Podmínky mimořádného snížení trestu odnětí svobody v § 58 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku jsou totiž stanoveny tak, že má-li soud za to, že
vzhledem k poměrům pachatele a jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho
nápravy i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní
hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil
svoji vinu. Již z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že samotné prohlášení viny
tedy neznamená, že soud bude postupovat podle § 58 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo
258/2021). Pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení je tedy nezbytné, aby soud
kumulativně zhodnotil poměry pachatele a povahu jím spáchané trestné činnosti a
posoudil, zda by vzhledem k nim mohlo být dosaženo nápravy pachatele i trestem
kratšího trvání. Lze mít za to, že takto soudy nižších stupňů v předmětné věci
postupovaly, když poukázaly na rozsah trestné činnosti, její sofistikovanost,
její promyšlenost, obtížnou možnost jejího objasnění, ale i rozmach této
trestné činnosti a její vysokou společenskou nebezpečnost. Současně je třeba
uvést, že oba soudy nižších stupňů vzaly v úvahu i význam prohlášení viny
obviněných pro zjednodušení celého trestního řízení, tedy zda toto prohlášení
významně přispělo k zjednodušení činnosti orgánů činných v trestním řízení,
když zejména posoudily jeho význam pro jednotlivé fáze trestního řízení. Oba
soudy vzaly v úvahu i polehčující okolnosti, a právě při zhodnocení povahy
spáchané trestné činnosti a osob obviněných dospěly k závěru, že v dané věci
nejsou splněny zákonné podmínky pro použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
Nad rámec těchto úvah je třeba ještě pro jistou přesnost zdůraznit, že obvinění
si byli vědomi i toho, jaké tresty navrhuje státní zástupce v podané obžalobě,
což sice neznamená, že takové tresty jim budou soudem uloženy, ovšem výše
navrhovaných trestů jim byla známa v době prohlášení viny. Soud prvního stupně
jim pak uložil trest mírnější ovšem v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a
to právě s přihlédnout ke všem shora zjištěným skutečnostem, včetně jejich
prohlášení viny učiněné v řízení před soudem.
32. Nejvyšší soud považuje rovněž za vhodné uvést, že problematikou
stran námitek opětovně uplatněných v dovolání a také problematikou nutností
reakce (odpovědí) na stále se opakující otázky (argumentaci) obviněných se
zabýval Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva. Ústavní soud ve svém
rozhodnutí ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, mj. zmínil, že i
Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný
závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na
odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na
každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může
omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc G. proti Španělsku).
Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro
dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že
soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
33. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obvinění svou
argumentací obsaženou v podaných dovoláních s věcným naplněním uplatněného
dovolacího důvodu rozešli a vznesli námitky, které nejsou podřaditelné pod
dovolací důvod jimi deklarovaný, ale ani žádný jiný. Proto dospěl Nejvyšší soud
k závěru, že o dovoláních obviněných je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným
v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne
„bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.“. Za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném
prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto
usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v
odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod
odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 7. 2023
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu