USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný E. G., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 13 To 74/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 61/2024, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 2025, sp. zn. 3 T 61/2024, byl obviněný E. G. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku, přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku. Za to byl podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud prvního stupně uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně majetkovou škodu ve výši 208 271 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, poškozené P. Š. nemajetkovou újmu ve výši 1 263 278 Kč a majetkovou škodu ve výši 509 Kč. Se zbytkem nároku na odčinění nemajetkové újmy byla poškozená P.
Š. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou tato: „v období od ledna 2019 do 6. 2. 2024 ve XY, v domě č.p. XY, se ve společné domácnosti na své družce P. Š., dopouštěl minimálně jednou až dvakrát za 14 dní psychického, fyzického a ekonomického násilí, když ji vulgárně nadával výrazy jako kurvo, děvko, mrdko, píčo apod., fackoval ji otevřenou dlaní a bil ji pěstmi po celém těle včetně hlavy, tahal ji za vlasy, smýkal s ní po zemi, rdousil ji, v jednom případě ji udeřil do obličeje kuchyňským prkénkem, přičemž jí vyrazil zub, a bil ji plastovou tyčí, dále poškozené nedovoloval samotné opouštět společné bydliště, zcela ji izoloval od její původní rodiny, zakázal jí používat mobilní telefon a zcela jí omezil přístup k penězům, čímž nad ní získal moc a kontrolu, a u poškozené, která nebyla schopna ze vztahu odejít či jinak tuto pro ni nežádoucí situaci vyřešit, neboť měla strach o sebe a jejich tři nezletilé syny, se v důsledku jeho jednání rozvinula posttraumatická stresová porucha, a jeho protiprávní jednání vygradovalo poté, co jeho matka M.
G., která s nimi po celou dobu žila ve společné domácnosti, dne 13. 12. 2023 odjela s jejich nezletilým synem AAAAA (pseudonym), do Arménie, konkrétně v období od středy 7. 2. 2024 od 10:00 hodin do neděle 11. 2. 2024 do 21:20 hodin ve XY, v domě č.p. XY, kdy poškozenou P. Š. držel převážně v jedné místnosti, kterou na noc zajišťoval přisunutím lavice a stolu ke dveřím této místnosti, aby ji poškozená nemohla opustit, opakovaně po ní požadoval, aby mu na počítači vyhledala erotická videa, která měla v minulosti natočit a která se mají nacházet na internetu, přičemž jí opakovaně vyhrožoval zabitím, kdy tuto svoji výhrůžku zdůrazňoval držením násady od krumpáče nebo nože, a když předmětná videa na internetu nenašla, tak ji opakovaně bil násadou od krumpáče či rukojetí nože, kdy jeho údery směřovaly proti její hlavě a celému jejímu tělu, čepelí nože ji řezal do pravé ruky a dloubal jí prstem do levého oka, čímž poškozené P.
Š. způsobil lehký otok podkoží v krajině obou očnic, s prokrvácením zevní části spojivky levého oka, drobné oděrky na nose a na čele vpravo, na pravém bérci, na levém koleni a stehně, čárovité ranky se zaschlou spodinou na pravé paži zevně až oděrky zevní straně horního kvadrantu prsu vpravo, mnohočetné krevní podlitiny na těle, konkrétně na hlavě – v krajině obou očnic, více nalevo, čelně vlevo, lícně- tvářově a na bradě až krku až nalevo, na trupu – plošně na obou prsou, výrazně více vlevo, na břiše, na zádech vpravo od krajiny lopatkové po bederní, vlevo v dolní polovině plošně od páteře po čáru cca střední pažní a od cca dolního okraje žeber po střední bederní krajinu a na obou horních i dolních končetinách – v krajině levé lopatkové přecházející na levé rameno a paži, místy na pravém bérci, na obou pažích a podobně na obou stehnech, vpravo na stehně plošně, zevně s většími výbledy, 3 tržné rány ve vlasové část hlavy, 2 řezné rány na hřbetu pravé ruky (na 2.
a 4. prstu, hřbetní strana středních článků, do podkoží), tříštivou zlomeninu základny bližšího článku 4.
prstu levé ruky (bez posunu), zlomeninu dolního konce pravé loketní kosti (se zkratem a posunem), příčnou zlomeninu těla lýtkové kosti vlevo v dolní části a tříštivou zlomeninu dolního konce levé lýtkové kosti a odlomení příčných výběžků 1. a 2. bederního obratle vpravo, což si vyžádalo odborné lékařské ošetření poškozená a její hospitalizaci na jednotce intenzivní péče Pardubické nemocnice a vedlo k podstatnému omezení poškozené v běžném způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, a dále v přesně nezjištěných dnech v tomto období, tj. v době od 7. 2. 2024 do 11. 2. 2024, poškozené P. Š. přes její verbální odpor, kdy mu říkala, že ji to bolí, ať toho nechá, a fyzický odpor, kdy ho kopala, nereagoval, a opakovaně jí zasunul do vagíny násadu od krumpáče, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl v přítomnosti jejich nezletilých synů BBBBB (pseudonym), a CCCCC (pseudonym)“.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný E. G. a poškozená P. Š. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o nich rozhodl usnesením ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 13 To 74/2025, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o povinnosti obviněného nahradit poškozené P. Š. majetkovou škodu ve výši 509 Kč. V dalších výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolání poškozené P. Š. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání obviněného
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Simona Mesropyana, Ph.D., dovolání ze dne 30. 5. 2025, kterým napadl výroky o vině a trestu i adhezní výrok. Svůj mimořádný opravný prostředek výslovně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a současně uvedl, že z procesní opatrnosti dovolání podává i ze všech zbylých dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř.
5. Existenci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal se zjevnými pochybnostmi o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, zejména ve vztahu k té části skutku, kterou měl obviněný spáchat trestný čin znásilnění. Zopakoval svou obhajobu, že se vůči poškozené žádného násilí nedopouštěl a rozhodně popřel, že by ji zasouval do pochvy násadu od krumpáče. Současně poukázal na důkazy, které jeho obhajobu údajně podporují. Zmínil protokol o ohledání místa činu, ze kterého je zřejmé, že ačkoli policejní orgán prohlédl rodinný dům ve XY i jeho nejbližší okolí, nebyla nalezena násada od krumpáče, kterou měl být spáchán inkriminovaný skutek. Následně odkázal na lékařskou zprávu Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice Pardubického kraje, a.s., ze dne 12. 2. 2024, ve které je doslovně napsáno: „pacientka udává, že neměla pohlavní styk od 23. 12. 2023 “ a objektivně bylo zjištěno, že vulva je klidná, introitus bez poranění a bez krvácení. Vzhledem ke způsobu znásilnění a době jeho provedení, tj. 10. či 11. 2. 2024, by ale na pohlavních orgánech poškozené nepochybně musely být viditelné stopy násilí alespoň ve formě oděrek. Dalším důkazem, který obviněný rozebral, je odborné vyjádření soudního znalce z obou zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Tomáše Vojáčka, které obhajoba opatřila pro odvolací řízení. Podle obviněného s ohledem na standardní rozměry násady od krumpáče a skutečnost, že nebyly zjištěny žádné oděrky, krevní výrony či drobné trhlinky na zevním genitálu poškozené, ke znásilnění nemohlo dojít způsobem, který popsala poškozená. Konečně obviněný zmínil listinný důkaz – usnesení o odložení věci ze dne 16. 2. 2018, č. j. KRPE – 9469– 32/TČ-2018-170971 (viz č. l. 439), které nabylo právní moci dne 6. 3. 2018 a z něhož plyne, že poškozená v minulosti křivě obvinila svého tehdejšího druha ze znásilnění. Tato skutečnost významně snižuje věrohodnost poškozené v nyní posuzované věci.
6. V další části dovolací argumentace obviněný poukázal na pochybení soudů obou stupňů při hodnocení věrohodnosti výpovědí poškozené, obviněného a svědků.
7. Konkrétně obviněný uvedl, že soudy obou stupňů dostatečně nepřihlédly ke svědecké výpovědi M. G., matky obviněného, která s ním a poškozenou po celou dobu žila ve společné domácnosti. Tato svědkyně přitom jasně vyvrací skutková tvrzení, že obviněný poškozenou týral a omezoval její osobní svobodu, neboť vypověděla, že nebyla nikdy svědkem násilí mezi nimi. Dále poukázal na řadu zásadních rozporů mezi výpovědí poškozené P. Š., kterou soudy označují za věrohodnou a klíčovou svědkyni, a výpověďmi jiných svědků a obviněného samotného. Zdůraznil, že soužití poškozené a obviněného nedosáhlo délky 7 let, o kterých ona hovoří jako o době týrání, že matka poškozené R. Š. uvedla, že obviněnou o pohřbu jejího otce, na který ji obviněný údajně zakázal odjet, neinformovala, protože její dcera má za sebou drogovou minulost a ona se s ní v té době nestýkala. Poškozená ve své výpovědi dále uvedla, že ji obviněný donutil kontaktovat orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) a podat návrh na svěření dětí do její péče, přitom z výpovědi pracovnice OSPOD L. P. vyplynulo, že na OSPOD přišli společně oba rodiče a zažádali o svěření dětí do péče obviněného. Výpověď poškozené je dále v rozporu s výpovědí obviněného, M. G. a L. P. v tom, zda měla poškozená poměr s P. T. během vztahu s obviněným. Obviněná tvrdí, že s ním nebyla od roku 2019 v kontaktu, ovšem obviněný a jeho matka vypovídají jinak. A také pracovnice OSPOD L. P. hovořila o tom, že poškozená vysvětlila svůj souhlas s tím, aby děti byly svěřeny do péče obviněného, tím, že má úmyslu odcestovat do SRN za P. T. Obviněný také namítá, že výpověď poškozené se neshoduje s jeho výpovědí a výpovědí svědkyně M. G. o okolnostech cesty nejstaršího syna do Arménie. Poškozená uvedla, že na cestu syna se jí nikdo nezeptal, naproti tomu obviněný a svědkyně souhlasně vypověděli, že poškozená s cestou syna do Arménie předem souhlasila. Obviněný se ohradil i proti tvrzení poškozené, že telefonické hovory z období srpna 2024 mezi ní a obviněným, který se toho času nacházel ve vazbě, se odehrály z důvodu nátlaku ze strany obviněného. Tato skutečnost byla podle obviněného vyloučena přehráním těchto hovorů, ze kterých vyplývá, že poškozená s obviněným mluvila zcela dobrovolně.
8. Obviněný rovněž brojil proti závěru soudu prvního stupně v bodu 15 odůvodnění jeho rozsudku, že „obžalovaný chtěl svěřením dětí do své péče zabránit poškozené, aby opustila jejich společnou domácnost.“. Obviněný namítl, že tento závěr soudu prvního stupně je pouze domněnkou, která je ve svém důsledku porušením zásady materiální pravdy stanovené v § 2 odst. 5 tr. ř. Obdobně obviněný zkritizoval úsudek soudu prvního stupně o tom, že věrohodnost jeho výpovědi snižuje skutečnost, že odmítl odpovídat na jakékoli dotazy. Připomněl, že právo obviněného odmítnout vypovídat je zaručeno Listinou základních práv a svobod a rovněž čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Nerespektování a jakékoliv oslabování tohoto práva je porušením práva na spravedlivý proces.
9. Závěrem dovolání obviněný shrnul, že výše uvedené rozpory v hodnocení důkazů svědčí o extrémnímu nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se zásady presumce neviny a pravidla in dubio pro reo, která shodně vyžaduje, aby rozhodnutí o vině a trestu bylo opřeno o jednoznačná zjištění a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost.
10. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 13 To 74/2025 (které mylně označuje jako rozsudek), a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Dále obviněný učinil návrh, aby Nejvyšší soud po přikázání věci podle § 265l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby odvolací soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
11. K dovolání obviněného E. G. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Stručně shrnula dosavadní průběh řízení před soudy a podstatu dovolání obviněného. Následně se zabývala námitkami dovolatele z pohledu uplatněných dovolacích důvodů.
12. K dovolacím důvodům dle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), i), j), k) a l) tr. ř., které obviněný namítl z procesní opatrnosti, státní zástupkyně uvedla, že nebyly vůbec odůvodněny, pročež není možné zvažovat jejich naplnění.
13. Stran dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. státní zástupkyně konstatovala, že obviněným přednesené výhrady lze pod tyto dovolací důvody podřadit, jsou však zjevně neopodstatněné. Dovolání obviněného je totiž vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že pokud obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
14. Státní zástupkyně následně uvedla, že soud prvního stupně provedl v podstatě komplexní a bezvadné dokazování a vyvodil z něj odpovídající skutková zjištění. Odvolací soud podané odvolání řádně přezkoumal a námitkami v něm uvedenými se beze zbytku vypořádal. K věrohodnosti poškozené státní zástupkyně připomněla závěry znalců zkoumajících její duševní stav.
15. Státní zástupkyně konstatovala, že důkazní situace byla nejsložitější u útoku právně posouzenému jako znásilnění, a to vzhledem k absenci poranění pohlavních orgánů poškozené, které by jí popisovanému průběhu ataku obecně odpovídaly. Podle jejího názoru ale i zde soudy své skutkové závěry přesvědčivě vysvětlily. Připomněla, že na těle poškozené byla zjištěna dlouhá série nejrůznějších poranění, které odpovídají fyzickému týrání, o kterém poškozená vypovídala, a že pokud jde o znásilnění, poškozená popsala útok tak, že obviněný jí do pochvy násadu nezasunoval hluboko a že ji to nijak výrazně nebolelo, čímž lze absenci poranění genitálií poškozené dobře vysvětlit. Navíc nelze vyloučit zvlhčení pochvy o kterém se zmínil zpracovatel odborného vyjádření opatřeného obhajobou, byť on sám jej u násilného sexuálního styku nepředpokládá. Ze skutečnosti, že při domovní prohlídce nebyla nalezena zmiňovaná násada od krumpáče, není podle mínění státní zástupkyně možné činit významné závěry, protože k zadržení obviněného došlo až po určité době, takže měl možnost doličný předmět uschovat. Navíc je potřeba připomenout charakter zranění na těle poškozené, který vypovídá o tom, že musela být bita nějakým tupým předmětem.
16. Závěrem státní zástupkyně konstatovala, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutné a možné napravit cestou dovolání, a že žádný z deklarovaných důvodů dovolání naplněn nebyl. Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a aby tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. V případě, kdyby Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, státní zástupkyně dala ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
17. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání bylo Nejvyšším soudem zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce. Obviněný ve své replice k němu ze dne 12. 9. 2025 uvedl, že s argumenty státní zástupkyně nesouhlasí. V prvé řadě nelze akceptovat její tvrzení, že stejné námitky obviněného se prolínají celým trestním řízením a soudy obou stupňů se s nimi dostatečně a správně vypořádaly. Odborné vyjádření soudního znalce MUDr. Tomáše Vojáčka totiž bylo předloženo obviněným až v odvolacím řízení a soud prvního stupně se tedy tímto důkazem vůbec nezabýval. S ohledem na to považuje obviněný argumentaci státní zástupkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, za nepřiléhavou jeho věci. Rovněž nesouhlasil se závěrem státní zástupkyně, že soudy provedly komplexní a bezvadné dokazování, ani s jejím náhledem na závěry zmíněného odborného vyjádření MUDr. Tomáše Vojáčka. Uvedl, že pokud měl odvolací soud nějaké pochybnosti, měl znalce vyslechnout nebo opatřit revizní znalecký posudek. Poté obviněný znovu připomněl listinné důkazy, kterými argumentoval již v dovolání a které podle něj vylučují způsob provedení skutku znásilnění tak, jak je popsán ve výroku o vině. Připomněl znovu i zásadu objektivní pravdy a zásadu presumpce neviny a odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 46/1963 Sb. rozh. tr. a na judikaturu Ústavního soudu, jmenovitě na nález ze dne 6. 6. 2006 sp. zn. IV. ÚS 335/05, či usnesení ze dne 25. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3146/18.
IV. Důvodnost dovolání
18. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky obviněného pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud vzhledem k obsahu dovolání již na tomto místě připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad a dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, kterými je dovolací soud vázán stejně jako rozsahem a charakterem námitek, kterými obviněný jejich naplnění odůvodňuje (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Právně fundovanou argumentaci má při tomto restriktivním pojetí zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem– advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
19. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a z procesní opatrnosti uplatnil i všechny zbylé dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
20. Jak již bylo uvedeno výše, dovolací důvody je nutno vykládat materiálně, nikoli formálně, přičemž argumentace dovolatele musí jím zvolenému dovolacímu důvodu také odpovídat. Dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), i), j), k) a l) tr. ř. ovšem obviněný uplatnil v rozporu s § 265f odst. 1 tr. ř. bez jakéhokoli konkrétního odůvodnění, takže Nejvyšší soud se žádným z nich nemohl věcně zabývat.
21. Pokud jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že skutkové námitky obviněného lze s jistou mírou tolerance podřadit § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný poukazuje na konkrétní důkazy, které podle něj nejsou v souladu se zjištěným průběhem skutku, respektive s tou jeho částí, která vykazuje znaky trestného činu znásilnění. Jedná se ale o námitky zjevně neopodstatněné, založené v podstatě jen na jiném způsobu hodnocení věrohodnosti poškozené a pomíjející kontext celé důkazní situace.
22. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že na podkladě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zvažovat samotnou správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a způsob hodnocení jednotlivých důkazů soudy nižších stupňů, jak se toho obviněný domáhá. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, který důkazy provádí za nejširší účasti stran podle zásad bezprostřednosti a ústnosti, načež je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zvažuje individuálně i v souvislosti s důkazy dalšími tak, aby na jejich podkladě učinil spolehlivé skutkové závěry. Skutkové závěry soudu prvního stupně může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vyskytuje ve třech alternativách, které se vztahují k vadám skutkových zjištění, které mají
zásadní význam pro právní posouzení věci. Může být naplněn jen tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
24. První alternativou, jejíž aplikace se obviněný v dovolání fakticky domáhá, je situace, kdy jsou rozhodná skutková zjištění v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Jde o případy, ve kterých skutková zjištění postrádají logickou a obsahovou návaznost na důkazy, nebo z nich vůbec nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů hodnocení, případně jsou dokonce v přímém protikladu k obsahu důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 5 Tdo 455/2024). Tento rozpor se však musí týkat pouze těch skutkových zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění znaků trestného činu, nikoli jakýchkoli skutkových okolností uvedených ve výroku o vině.
25. Po seznámení se s obsahem napadených rozhodnutí a trestního spisu Nejvyšší soud ve shodě se státní zástupkyní konstatuje, že všechny dovolací námitky obviněného jsou v podstatě doslovným opakováním argumentace, kterou uplatnil v rámci svého řádného opravného prostředku a se kterou se odvolací soud přesvědčivě a úplně vypořádal, aniž by se přitom dopustil svévole, která je mu dovolatelem podsouvána.
26. Lze stručně zopakovat, že podle obviněného je extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a rozhodnými skutkovými zjištěními, která blíže nespecifikoval s výjimkou závěru o zasouvání násady krumpáče do pochvy poškozené, dán tím, že soud prvního stupně bez výhrad akceptoval výpověď poškozené a postavil na ní v podstatě všechny své skutkové závěry, přestože poškozená je zcela nevěrohodná. Její výpověď je podle obviněného plná rozporů a zjevných nepravd a její tvrzení nemají oporu v dalších důkazech, případně jsou jimi objektivně vyvrácena (viz gynekologický nález). Odvolací soud se podle jeho mínění s rozpory v hodnocení důkazů soudem prvního stupně nevypořádal a nepřiznal odpovídající váhu odbornému vyjádření, které obviněný opatřil a které bylo k důkazu v odvolacím řízení provedeno. Namísto toho fabuloval důvody, kterými lze i přes jasný odborný závěr skutková zjištění soudu prvního stupně mít za správná.
27. Námitky obviněného tedy reálně směřují jen proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a představují polemiku s jejich skutkovými závěry. Obviněný současně opakuje svou obhajobu, že se skutků kladených mu za vinu nedopustil a že poškozená záměrně lže.
28. Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že je oprávněn zasáhnout pouze v případech nejzávažnějších excesů, které představují porušení práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 a nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Nic takového v předmětné věci nezjistil.
29. Soud prvního stupně provedl v potřebném rozsahu kompletní a bezvadné dokazování, na jehož základě mohl s potřebnou mírou jistoty učinit skutkové závěry odpovídající zásadám formální logiky při hodnocení důkazů. Přesvědčivě se vypořádal i s obhajobou obviněného. Za zásadní usvědčující důkaz soud prvního stupně správně označil výpověď poškozené, kterou v hlavním líčení kontradiktorním způsobem formou videokonference vyslechl (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 620 až 622), Konfrontoval ji i s usnesením o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr.
ř. ze dne 16. 2. 2018, č. j. KRPE-6469-32/TČ-2018-170971 (č. l. 439–440 tr. spisu), kterým obhajoba opakovaně argumentovala v neprospěch její věrohodnosti. Poškozená podala spontánní popis soužití s obviněným, adekvátně svým vyjadřovacím schopnostem popsala týrání ze strany obviněného, jehož byla obětí, jeho postupnou gradaci a současně zcela akceptovatelně vysvětlila, proč nedokázala z tohoto toxického vztahu odejít, přestože atakům obviněného, a to i těm sexuálním, byly přítomny i jejich malé děti.
Poškozená nepřizpůsobovala svůj postoj důkazní situaci a podstata jejích tvrzení je od počátku trestního stíhání neměnná. K výše zmíněnému trestnímu oznámení poškozená uvedla, že jej podala na nátlak obviněného (pozn. u kterého v té době už v XY bydlela, jak je zřejmé z citace výpovědi matky poškozené R. Š. v odůvodnění předmětného usnesení), který je otčímem jejího dřívějšího druha P. Š., jehož v oznámení označila za pachatele, a nemá ho rád. Den poté ale zašla sama na policii a uvedla vše na pravou míru.
Poškozená akcepovatelně vysvětlila i svůj telefonický kontakt s obviněným v době jeho pobytu ve vazbě. Pokud jde o sexuální nátlak, poškozená uvedla, že k němu docházelo opakovaně, obviněný často používal různé předměty, které ji zasouval do přirození, a předmětnou násadu od krumpáče ji několikrát i zbil. Poškozená ji popsala jako přibližně 70 cm dlouhou a tenkou dřevěnou tyč.
30. Soud prvního stupně výpověď poškozené podrobil pečlivému rozboru a vysvětlil, proč i přes určité nesrovnalosti v některých jejích tvrzeních, na které posléze obviněný jak v odvolání, tak v dovolání poukázal, ji má za věrohodnou a nevykazující známky snahy obviněnému fabulacemi přitížit. Poukázal i na to, že schopnost poškozené pravdivě a úplně vypovědět k věci byla podpořena závěry znalce z obou zdravotnictví, odvětví psychiatrie, doc. MUDr. Vladimíra Pidrmana, Ph.D. (č. l. 265–288 tr. spisu), a znalce z oboru psychologie, doc. PhDr. Jana Laška, CSc. (č. l. 303–321 tr. spisu), kteří nezávisle na sobě uvedli, že poškozená je plně schopna správně vnímat prožívané a proběhlý děj spolehlivě reprodukovat, nemá sklony k patologické lhavosti, zveličování či zkreslování, nebyly u ní zjištěny tendence k revanši nebo záměrnému a účelovému pokroucení skutečnosti s úmyslem obviněnému ublížit. Naopak poškozená má potřebu nejrychleji opustit dříve prožívané. Znalci současně konstatovali, že poškozená je jedincem s mentální kapacitou v dolní hranici normy, je pasivní, výrazněji náchylná k psychickému vyčerpání, intenzivně prožívá strach, úzkost a obavy, obtížně zvládá stresové situace. Dále u poškozené zjistili nízké hodnoty sebejistoty, samostatnosti, výrazné znaky naučené bezmocnosti. Uvedli, že poškozená je mizivě autonomní a je u ní patrná zřetelná deprivace, což je typický mechanismus vyskytující se u dlouhodobě týraných žen. Vyšetřením bylo zjištěno, že vnímání, pozornost a paměť jsou rozvinuty zcela v normě, poškozená je plně schopna správně vnímat prožívané, zapamatovat si proběhlý děj a později ho věrně reprodukovat. Poškozená netrpí patologickou lhavostí, nemá sklony k bagatelizaci ani zveličování prožitého. Nebylo zjištěno, že by poškozená měla tendence k revanši nebo záměrnému a účelovému překrucování faktů s cílem obžalovanému ublížit. Poškozená byla extrémně závislá na obviněném, který ji velmi silně omezil v sociálních kontaktech, ekonomické samostatnosti a možnosti se svobodně rozhodovat, což vedlo k rozvoji syndromu naučené bezmocnosti a mizivé autonomii.
31. Poškozenou lze podle znaleckých závěrů chápat jako pravou oběť domácího násilí. V době vyšetření poškozená trpěla plně rozvinutou posttraumatickou stresovou poruchou, jejími projevy jsou permanentní úzkostné prožívání reality, návratné úzkostné prožitky s anticipací úzkosti, depresivní nestabilní emoce, vyhýbavé jednání, poruchy soustředění a koncentrace, děsivé sny, poruchy spánku, vtíravé a opakované obavy, pocity méněcennosti, výčitek, selhání a studu, včetně suicidálních ideací, permanentní pochybnosti o sobě, svých schopnostech a dovednostech. Je také přítomna somatizovaná vegetativní symptomatologie – zejména bušení srdce, svírání na hrudi, třes prstů, svalové napětí. Veškeré tyto symptomy vedou k zásadnímu dlouhodobému a globálnímu narušení veškerých funkčních schopností poškozené. Nelze kvalifikovat jedinou předmětnou událost, která by k rozvoji poruchy vedla, šlo o sérii řady prožitých traumatických a traumatizujících událostí.
32. Výpověď poškozené je navíc podporována výpovědí její matky, R. Š., která mimo jiné uvedla, že dcera měla jednou přeražený nos a otok na tváři, přičemž obviněný připustil, že mu ujely nervy, a potvrdila že dcera neměla mobilní telefon ani přístup k počítači v době, kdy žila u obviněného. Věrohodnost tvrzení poškozené dokládá i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který se týkal zdravotního stavu poškozené po ošetření dne 11. 2. 2024. Znalec popsal četná zranění na těle poškozené, která jsou uvedena ve výrokové části rozsudku s tím, že vznikla opakovaným tupým násilím různé intenzity, typicky například pěstí, kopnutím či v kombinaci s užitím pevného tupého předmětu. U poranění dolního konce levé lýtkové kosti (zevního kotníku) by zranění lépe vysvětlovalo nepřímo působící násilí, zlomenina levé lýtkové kosti by pak byla lépe vysvětlena přímím úderem tupým předmětem. U poranění na hlavě a pravé ruce, případně i poranění pravé paže a prsu vznik zranění vysvětlil působením ostrého nástroje, např. nože, v kombinaci s užitím tohoto předmětu jako tupého nástroje. Dle lokalizace a četnosti poranění lze odhadovat, že bylo nutných řádově až několik desítek tupých úderů, hrubým odhadem mezi 30 až 40. Popis událostí uvedený poškozenou je způsobilý vysvětlit vznik daných poranění a není pravděpodobné, že by vznikly jiným mechanismem, např. pouze pády, nárazy do pevné překážky apod. Ačkoliv je u jednotlivých poranění určení konkrétního stáří z hlediska soudně lékařského velmi obtížné, z charakteru, lokalizace a dalších nálezů (barevné změny) lze usuzovat, že tato poranění vznikala v průběhu několika dní před ošetřením. S ohledem na typ a množství zranění lze uvažovat až o mučivých útrapách. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na fotograficky zadokumentována poranění na těle poškozené na č. l. 246 až 253 tr. spisu, ze kterých je vizuálně zřejmá brutalita jejího napadení.
33. Soud prvního stupně rovněž dostatečně odůvodnil útok znásilnění (bod 17 rozsudku odůvodnění rozsudku). V návaznosti na výpověď poškozené zdůraznil, že důkazy předložené obviněným nevyvrací a ani zásadně nezpochybňují skutkový děj, který vylíčila. Soud prvního stupně poukázal především to, že zasouvání násady do pochvy poškozené podle její výpovědi nebylo učiněno surovým způsobem, naopak obviněný násadu nezasouval hluboko a bolestivě. Tím lze dobře vysvětlil, proč na pohlavních orgánech poškozené nebyly zjištěny oděrky nebo jiné stopy násilného vniknutí. Rovněž závěr soudu prvního stupně o možnostech obviněného ukrýt násadu od krumpáče je akceptovatelný vzhledem k údajům o čase a rozsahu provedené prohlídky domu a jeho bezprostředního okolí.
34. Také odvolací soud se s námitkami obviněného řádně a úplně vypořádal, a to včetně důkazu odborným vyjádřením, který si obviněný opatřil u znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Tomáše Vojáčka (č. l. 703–705 tr. spisu) a který byl na návrh obhajoby v odvolacím řízení přečten a odvolacím soudem řádně zhodnocen (viz odst. 16 odůvodnění jeho usnesení). V podrobnostech lze odkázat na podrobné odůvodnění jednotlivých námitek obviněného v odst. 14 až 20 usnesení odvolacího soudu, včetně vysvětlení toho, proč nelze činit žádné skutkové závěry ze skutečnosti, že se nepodařilo na místě činu nalézt předmětnou násadu (viz odst. 16 odůvodnění usnesení). Nad rámec tam uvedeného Nejvyšší soud dodává, že z odborného vyjádření je zřejmé, že znalec ve svém posudku vycházel z fotografií, které mu předal obhájce obviněného s tím, že jde o fotodokumentaci předmětu doličného, přičemž na fotografii je zachycena v podstatě nová používáním neohlazená násada s rozměry na jedné straně 4 x 6,5 cm a na druhé 3 x 4 cm (viz strana 4 odborného vyjádření na č. l. 704 tr. spisu). Násada, kterou obviněný k útoku na poškozenou použil, ale nebyla nalezena, takže její konkrétní rozměry ani stav (tedy míra toho, jak byla používáním ohlazena) není znám, přičemž poškozená v hlavním líčení před soudem prvního stupně dne 4. 12. 2024 vypověděla, že: „násada od krumpáče byla dlouhá asi 70 cm a byla tenká … zasouvání násady do pochvy nebylo hluboké a nebylo pro ni bolestivé …“. Uvedla současně, že ji obviněný stejnou násadou i bil (viz č. l. 621 tr. spisu). A na těle poškozené byla objektivně zjištěna poranění, zejména zlomeniny kostí, odpovídající tomu, že byla bita právě takovým předmětem.
35. Nejvyšší soud uzavírá, že neshledal mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným, žádný, natož extrémní rozpor, kterým obviněný v dovolání argumentuje. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přikloní k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 3 Tdo 660/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).
36. Pro úplnost Nejvyšší soud k námitce obviněného ke způsobu, jakým soud prvního stupně hodnotil věrohodnost jeho výpovědi, poznamenává, že ani zde nezjistil obviněným udávané pochybení. Obviněnému lze nepochybně přisvědčit v tom, že využití práva nevypovídat, respektive neodpovídat na konkrétní dotazy orgánů činných v trestním řízení, nemůže být vykládáno v jeho neprospěch. Ovšem závěr o tom, že obviněný nevypovídal pravdu o skutku, pro který byl stíhán, soudy nižších stupňů reálně učinily na základě řady na sebe navazujících důkazů svědčících naopak o tom, že obviněný poškozenou dlouhodobě v průběhu jejich společného soužití týral, mezi nimiž nad jiné vyniká znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a objektivní nálezy fyzického týrání na těle poškozené.
37. Obviněný dále výslovně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně či odvolacím soudem. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
38. K námitkám, které obviněný podřadil pod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tak, jak je obviněný přednesl, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný jimi totiž v zásadě opětovně brojil jen proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily provedené důkazy a proti skutkovým zjištěním, ke kterým na základě provedeného dokazování dospěly. Samotný hmotněprávní nesoulad, jež je podstatou dovolacího důvodu, obviněný vůbec nekonkretizoval. Takto koncipované námitky pod hmotněprávní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit nelze, protože nejde o relevantní výhrady vůči chybné aplikaci norem trestního zákoníku na skutkový stav formulovaný ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, nýbrž o snahu nejprve dosáhnout revize skutkových zjištění ve svých prospěch a teprve v návaznosti na tom i požadované změny v jejich právním posouzení. Takovou argumentační konstrukci však z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu není možné mít za právně relevantní.
39. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy v tom, že odvolací soud měl přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou, kterou uplatnil obviněný, je tvrzení, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k odvolacímu soudu, ale tento soud, ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, zamítl řádný opravný prostředek a neodstranil tak vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
40. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou žádnou z námitek obviněného směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, nelze přiznat důvodnost ani namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., protože odvolací soud odvolání obviněného věcně projednal, jeho námitkami se zabýval a řádně se s nimi vypořádal. Nejvyšší soud nadto ani nezjistil vadu zakládající některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, neboť výhrady obviněného se k těmto dovolacím důvodům nevztahovaly anebo byly shledány zjevně neopodstatněnými.
V. Závěrečné shrnutí
41. Nejvyšší soud dovolání obviněného E. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., učinil tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně