5 Tdo 167/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. T. K., 2. M. H., 3. R. K., 4. M. J., 5. J. K., 6. V. P., 7. R. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 40/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 10/2014 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných T. K., M. H., R. K., M. J., J. K., V. P. a R. M. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 57 T 10/2014, byli uznáni vinnými obviněný T. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným (v bodě 3 a 6 výroku o vině), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodech 4, 5, 8 a 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku, dále pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obvinění R. K., M. J., J. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.

zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obvinění V. P., R. M. a M. H. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10). Za to byl obviněný T. K. odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, na dobu 5 let. Obviněnému R. K. byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr.

zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let.

Dále byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak je konkretizován v citovaném rozsudku. Obviněné M. J. byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněné uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněné J. K. byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb s výší denní sazby 1 500 Kč, v celkové výši 600 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněnému M. H. byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl i tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Obviněnému V. P. byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr.

zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Obviněnému R. M. byl uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Dále bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto i podle § 229 odst. 1 tr. ř. o odkázání poškozených Krajského úřadu Jihočeského kraje, Ministerstva financí ČR a obce Cítov s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výroky o vině dalších obviněných a výroky o jim uložených trestech, nejsou pro toto rozhodnutí významné a v tomto směru lze proto odkázat na rozsudek soudu prvního stupně.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění T. K., J. P., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S., P. P., P. F., P. H. a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S. a poškozená obec Cítov. O těchto odvoláních, s výjimkou odvolání M. H. a státního zástupce v neprospěch tohoto obviněného (v tomto rozsahu došlo k vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí), rozhodl Vrchní soud v Praze v pořadí prvním rozsudkem ze dne 31.

1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018. Odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ohledně obviněných J. P., R. M., P. P., P. F. a P. H., a to ve výroku o trestech uložených těmto obviněným a sám o trestech uložených těmto obviněným rozhodl. V tomto směru lze na citované rozhodnutí odvolacího soudu odkázat, pouze ve vztahu k dovolateli R. M. je nutno uvést, že mu byl odvolacím soudem podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr.

zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 700 Kč, celkem ve výši 850 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

Odvolání obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š., I. S., státního zástupce a poškozené obce Cítov byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Ohledně obviněného M. H. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání tohoto obviněného i státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

3. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, podali dovolání obvinění T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a P. P. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, podal dovolání prostřednictvím svého obhájce obviněný M. H. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch tohoto obviněného. Nejvyšší soud o citovaných dovoláních rozhodl usnesením ze dne 28.

7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020, tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu ohledně obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. ř. i ohledně obviněných J. P., R. M., I. S., P. F. a P. H. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce a dovolání obviněného P. P. Pokud jde o důvody tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, lze zcela odkázat na argumentaci obsaženou v odůvodnění tohoto usnesení.

4. Na základě tohoto usnesení Nejvyššího soudu Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v pořadí svým druhým rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 40/2018, rozhodl o odvolání dovolatelů i dalších obviněných a o odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných T.

K., J. P., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S., P. F. a P. H. a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. sám rozhodl o tom, že se ohledně obviněné I. S. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4 T 21/2013–33778, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26.

6. 2019, č. j. 6 To 64/2018–34994. Odvolací soud uznal vinným obviněného T. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněného J. P. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.

zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 7 a 9), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněné R. K., M. J., J. K. a D. K. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku, obviněné V. P., R. M. a M. H. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněného J. Š. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.

zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 10), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obviněnou I. S. pokračujícím zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (v bodě 8), a v bodě 12, 13 výroku o vině rovněž vinnou tímto zločinem podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a c) tr. zákoníku dílem dokonaným (v bodě 12), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 13), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Dále byla obviněná I. S. uznána vinnou pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodech 12, 13) a pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodech 12, 13), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Konečně byli odvolacím soudem uznáni vinnými i obvinění P. F. (v bodě 7) a P. H. (v bodě 9) pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

5. Tímto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 40/2018, byl uložen obviněnému T. K. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 485 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 2 425 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, na dobu 5 let.

Obviněnému R. K. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 485 denních sazeb s výší denní sazby 5 000 Kč, celkem ve výši 2 425 000 Kč a trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak je konkretizován v citovaném rozsudku. Obviněné M. J.

byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let a dále i peněžitý trest podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 266 denních sazeb s výší denní sazby 2 500 Kč, celkem ve výši 665 000 Kč. Obviněné J. K. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let a dále i peněžitý trest podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 266 denních sazeb s výší denní sazby 1 500 Kč, celkem ve výši 399 000 Kč. Obviněnému M. H. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a rovněž i peněžitý trest podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku v počtu 333 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, celkem ve výši 1 165 000 Kč. Obviněnému V. P. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a dále i peněžitý trest podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 333 denních sazeb s výší denní sazby 3 500 Kč, celkem ve výši 1 165 000 Kč. Obviněnému R. M. byl uložen podle § 256 odst. 2 tr.

zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a peněžitý trest podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 333 denních sazeb s výší denní sazby 1 700 Kč, celkem ve výši 566 100 Kč.

Tresty uložené ostatním obviněným citovaným rozsudkem odvolacího soudu nejsou pro rozhodnutí o dovolání výše uvedených obviněných podstatné. Dále bylo tímto rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškození Krajský úřad Jihočeského kraje a Ministerstvo financí ČR odkazují s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Pokud jde o skutek, kterým byli obvinění dovolatelé uznáni vinnými, lze zcela odkázat na rozsudek odvolacího soudu ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 5 To 40/2018, neboť je účastníkům tohoto řízení dostatečně znám a pro rozhodnutí ve věci jej není nutné opakovat, a to i s ohledem na již zmíněné předchozí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020, v němž se zdejší soud s řadou totožných námitek dovolatelů již vypořádal.

II. Dovolání obviněných

7. Proti v pořadí druhému rozsudku odvolacího soudu podali opět dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P. a R. M.

a) Dovolání obviněného T. K.

8. Obviněný T. K. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Úvodem svého dovolání poukázal na závěry předchozího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020, z nichž vyplynula nutnost podstatně mírnějšího právního posouzení jeho jednání, což však odvolací soud v následném svém rozhodnutí dostatečně nepromítl do výroku o uložených trestech, a to přes zmírnění výměry trestu odnětí svobody i výše peněžitého trestu. Právě ve vztahu k peněžitému trestu poukázal dovolatel na své majetkové poměry (výši starobního důchodu, skutečnost, že jiným majetkem nedisponuje), přičemž na zaplacení uloženého peněžitého trestu posílal do jeho zrušení výše uvedeným usnesením Nejvyššího soudu prakticky celý svůj důchod a veškeré životní náklady zajišťovala jeho manželka. Obviněný namítl, že výše uloženého peněžitého trestu neodpovídá jeho reálným možnostem.

9. Podle obviněného T. K. odvolací soud v nyní dovoláním napadeném rozhodnutí nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a nevzal v úvahu jeho námitky ve vztahu k chybným skutkovým zjištěním, z nichž dovodil naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný znovu namítl, že nejednal v úmyslu někoho poškodit, opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, uvedl, že závěr o jeho vině neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Znovu rovněž zpochybňoval závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s.

r. o., který opět označil za nezákonný pro pochybnosti o nestrannosti znalců, v tomto směru znovu opakoval své námitky uplatněné již v rámci předchozího dovolání. Zcela v souladu s tímto předchozím mimořádným prostředkem přes rozhodnutí o něm Nejvyšším soudem zopakoval i námitky ve vztahu k procesní použitelnosti a k hodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu soudy nižších stupňů. Opět namítl i nesprávné hodnocení dalších důkazních prostředků k jednotlivým veřejným zakázkám a odvolacímu soudu vytkl, že na tyto jeho výhrady nijak nereagoval.

Podle přesvědčení obviněného se odvolací soud nezabýval jednotlivými veřejnými zakázkami z hlediska stíhaného jednání a tyto detailně nehodnotil. Z popisu jednání obviněných nelze podle jeho názoru spolehlivě dovodit, čeho se měl právě on dopustit a z jakých konkrétních důkazů to odvolací soud dovodil. Existuje proto podle dovolatele tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a provedenými důkazy, přičemž některá zásadní skutková zjištění zcela chybí a některá jsou dokonce zjevným opakem toho, co bylo skutečným výsledkem dokazování.

V této souvislosti shrnuje dotčené veřejné zakázky a odvolacímu soudu vytýká, že nehodnotil některé konkrétní důkazy.

10. K závěrům soudů nižších stupňů o jeho vině u jednotlivých soutěžených veřejných zakázek obviněný namítl, že v bodě 3) „Rekonstrukce silnice III/1508 a 15015, průtah obcí Rapšach“ nelze dovodit, že by si nechal předvést losovací zařízení umožňující zmanipulování losování zájemců o veřejnou zakázku. Tento závěr je v rozporu s výpovědí svědka K. M., který uvedl, že obviněný IT nerozuměl, a proto si před zahájením losování chtěl ověřit, zda je losovací zařízení v pořádku. Dále znovu vytkl soudům nižších stupňů, že se průběhem veřejné zakázky a jeho námitkami nezabývaly, neboť z dokumentace k veřejné zakázce vyplývá, že ani jedna ze společností (APLPINE Bau CZ, s.

r. o. a ČNES dopravní stavby, a. s.), jejichž nabídky měly být doplňovány, neměla nejnižší cenu. V užším řízení se pak vybíralo z pěti nabídek. Ze zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), přitom vyplývalo, že bylo možné uzavřít smlouvu i v případě, že by po posouzení nabídek zůstala pro hodnocení pouze jediná z nich. Účast obchodních společností s tvrzenými doplněnými nabídkami by proto na výsledek neměla žádný vliv, popsané jednání postrádalo logiku a nebyl pro ně žádný důvod.

Obviněný jakékoli ovlivnění tohoto výběrového řízení popřel a poukázal na výpovědi svědkyně A. F., investiční techničky Krajského úřadu Jihočeského kraje, i na výpověď jeho asistentky Z. K. Odvolací soud se nezabýval tím, zda se děj popsaný v tzv. skutkové větě skutečně stal a jaké konkrétní důkazy pro něj svědčí. K výroku o vině pod body 4) a 5) „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeský kraj P3 a P4“, dovolatel uvedl, že kvalifikační předpoklady i výši rozpočtových nákladů určil zadavatel, on sám aktivně konzultoval s odborníky, mimo jiné i se spoluobviněným J.

Š. Na podkladě těchto konzultací navrhl zadavateli změnu v zájmu odstranění tvrdosti zadávacích podmínek. Zmírnění kvalifikačního předpokladu pro účast ve veřejné soutěži vedlo ke zvýšení počtu zájemců o tuto veřejnou zakázku, neznamenalo výhodu pro žádného zájemce. Společnost BETVAR, a. s., v níž byl J. Š. obchodním ředitelem, se předmětných veřejných zakázek neúčastnila, ani účastnit nemohla. Sám zadavatel veřejné zakázky mu zaslal pokyn k eliminaci rizika spojeného s losováním, který souvisel se sdělením Policie ČR.

Tento pokyn před losováním předal oproti podpisu spoluobviněnému R. K., o čemž informoval zástupce zadavatele. Ani jedno z těchto losování nebylo nijak zpochybněno, není zřejmé, v čem mělo spočívat tvrzené zjednání výhody na úkor jiného soutěžitele. K bodu 6) výroku o vině „Revitalizace společenského zařízení“ zadavatele obce Cítov, obviněný poukázal na výpověď svědkyně starostky této obce, která uvedla důvod zkrácení termínu, jímž byla podmínka Středočeského fondu rozvoje obcí a měst mít všechny podklady pro čerpání dotace do 31.

8. 2011. Při předpokladu zahájení prací v září 2011 došlo ke změně termínu dokončení prací, kterou si vyžádaly technologické postupy. K předání zadávací dokumentace I. S. dne 1. 8.

2011, upozornil dovolatel na to, že každý zájemce si mohl tuto dokumentaci vyzvednout již od 29. 7. 2011. Popřel, že by mu tato spoluobviněná určila, kdo má v losování uspět. Podle dovolatele neexistují důkazy potvrzující jeho vinu. K bodu 8) výroku o vině „Kanalizace Jimlín – Zeměchy, IV. etapa“, obviněný namítl, že dne 1. 8. 2011 předal obviněné I. S. dokumentaci k předchozí veřejné zakázce uvedené v bodě 6) výroku o vině, nikoli k veřejné zakázce uvedené pod bodem 8). Ani z komunikace mezi nimi nevyplynulo, že by byly předávány podklady ke dvěma veřejným zakázkám.

Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, včetně zajištěných SMS zpráv ze dne 1. 8. 2011, byly použity dvakrát u obou zakázek, s cílem dotvořit skutkový děj. Konzultaci se spoluobviněnou I. S. uskutečnil proto, že obchodní společnost FISA, s. r. o., realizovala předchozí etapu kanalizace a měla praktické zkušenosti s realizací zakázky, žádné zvýhodnění této obchodní společnosti v této konzultaci nespatřoval. Navíc zadávací podmínky byly obratem poskytnuty všem zájemcům o veřejnou zakázku. Obviněný zdůraznil, že ani tato obchodní společnost nebyla mezi vylosovanými firmami, které byly osloveny, aby podaly své cenové nabídky.

S jeho činností byla starostka obce až do upozornění Policie ČR zcela spokojena. Rovněž ÚOHS neshledal žádné pochybení ve věci zadání veřejné zakázky užším řízením s omezením počtu uchazečů losem. Ani spoluobviněná I. S. nepotvrdila, že by tuto veřejnou zakázku jakkoli ovlivňovala. Chybí důkaz, že by v souvislosti s touto veřejnou zakázkou kohokoli zvýhodnil. Konečně ve vztahu k bodu 10) výroku o vině „ZOO Ohrada – nová setkání 3. etapa“ obviněný namítl, že není vůbec zřejmé, čeho se měl dopustit.

Byl přesvědčen, že losovací zařízení splňovalo všechny podmínky pro použití k omezení počtu zájemců. S ohledem na zásah Policie nebylo možné předvídat přesný termín losování, a proto nebylo losování uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek a bylo písemně sděleno všem zájemcům v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Skutečnost, že zadavateli navrhl, aby veřejná zakázka byla dokončena formou otevřeného řízení dokazuje, že na výsledku zadávacího řízení neměl žádný zájem a nemohl jej ovlivnit. Žádné pokyny ve vztahu k výsledku losování od nikoho nedostal a nikomu nedal, neexistuje žádný důkaz o jeho vině.

Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., nelze určit, kdy přesně byly vloženy do losovacího zařízení soubory týkající se losování, kdo, kde a jak je vytvořil. Lze pouze určit datum posledního připojení flash disku, který však nebyl Policií zajištěn. Není tak vůbec zřejmé, jakou konkrétní činností se měl na manipulaci této veřejné zakázky podílet, ani že by byl s takovou činností jiného srozuměn.

11. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že opomenuly důkazy, výslechy zástupců vylosovaných uchazečů o veřejné zakázky, které navrhla obhajoba, zejména ve vztahu k výrokům o vině pod body 3) až 6), 8) a 10) rozsudku odvolacího soudu. Návrhy na jejich výslech byly soudem prvního stupně zamítnuty a doplnění dokazování k jeho návrhu neprovedl ani odvolací soud. Obviněný znovu zopakoval, že žádné požadavky na vítěze losování nikomu nepředával, ani obviněným R. K., M. J. a J. K., což výslech vítězných zájemců mohl prokázat. Neexistuje důkaz potvrzující závěr o takovýchto dohodách. Došlo proto k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

b) Dovolání obviněných R. K., J. K. a M. J.

13. Výše uvedení obvinění uplatnili ve svém dovolání podaném prostřednictvím společného obhájce shodně dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. I oni úvodem svého mimořádného opravného prostředku namítli, že jim uložené, byť zmírněné tresty, jsou nepřiměřené, neočekávané a nepředvídatelné, neboť do nich nebyla promítnuta skutečnost, že oproti původnímu odsouzení i za další dva zvlášť závažné zločiny [§ 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 a § 212 odst. 1, 5 písm. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku] s vyšší trestní sazbou trestu odnětí svobody, byli nyní odsouzeni pouze za zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku s nižší sazbou trestu odnětí svobody. Za nepřiměřeně nízké a nepředvídatelné označili především snížení původně uložených peněžitých trestů pouze o 1/3. Odvolací soud nyní dovoláními napadeným rozsudkem totiž neukládal obviněným tresty odnětí svobody snížené pod dolní hranici trestní sazby, oproti svému prvnímu rozhodnutí a nezabýval se ani jejich majetkovými poměry a nezohlednil ani dobu, která uplynula.

14. Dále obvinění namítli extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů podle nich nehodnotily důkazy ve vztahu k jednotlivým veřejným zakázkám, ale pouze velmi obecně v souhrnu.

15. Podle obviněných byly ve věci zajištěny a provedeny procesně neúčinné důkazy, především znalecké posudky znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o. Obvinění odvolacímu soudu vytkli, že odmítl provést důkaz znaleckým posudkem soudního znalce Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., který nechala vypracovat obhajoba, z něhož vyplývá nepřípustná manipulace s důkazy – zajištěnými notebooky. Ve shodě s předchozím dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020, znovu za nepřípustný a nezákonný důkaz označili znalecké posudky výše uvedeného znaleckého ústavu, znovu zopakovali, že v souvislosti se zkoumáním zajištěných notebooků, při jejich rozpečetění nebyl přizván nikdo z obviněných nebo jejich obhájců, ani nebyl proveden otisk disků těchto notebooků. Přitom znalec připustil, že protokoly o předání notebooků byly antedatovány. Znalci svá zkoumání prováděli přímo na těchto noteboocích, nahrávali data z jednoho do druhého, prováděli pokusy se soubory a programy v nich. Znalci v hlavním líčení demonstrovali svá zjištění způsobem, který byl podle obviněných falešný, zkreslený a podvodný. Jejich nezávislost a objektivitu popřela i skutečnost, že se aktivně podíleli na operativní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, kterým dávali pokyny ohledně doby zajištění výpočetní techniky používané při losování. Znalci přitom tvrdili, že v zajištěných noteboocích nalezli program umožňující zmanipulování losování, ale nebyli schopni uvést, která losování a jak konkrétně byla zmanipulována. Obvinění znovu poukázali i na zřejmé nesprávnosti při demonstrativním losování při hlavním líčení dne 4. 4. 2016, následně dne 14. 7. 2016. Znalci provedená demonstrace použití programu ke zmanipulování losování neodpovídala notářským zápisům o losování, a to ani po umožnění znalcům znalecký posudek a jejich prezentaci opravit. Opět dovolatelé poukázali na skutečnost, že jejich požadavek na vypracování revizního znaleckého posudku byl soudem prvního i druhého stupně odmítnut a nebyl ani připuštěn jako důkaz znalecký posudek vypracovaný na žádost obviněného V. P. soudním znalcem Ing. Miroslavem Ludvíkem, Ph.D. Obvinění rovněž znovu namítli, že nebylo prokázáno, že by proběhla zmanipulovaná losování a dále odkázali na svoji argumentaci v dříve podaném dovolání, o němž bylo již Nejvyšším soudem rozhodnuto. Za tzv. opomenuté důkazy rovněž znovu označili neprovedení svědeckých výpovědí zástupců obchodních společností, které se účastnily veřejných soutěží v jednotlivých dílčích skutcích, kteří podle nich mohli potvrdit, že k žádnému zmanipulování losování nedošlo.

16. Závěrem svých dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl o snížení trestů odnětí svobody a peněžitých trestů, které jim byly uloženy.

c) Dovolání obviněného V. P.

17. Obviněný V. P. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.

18. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že nebylo prokázáno jeho spojení s obviněným R. M., ani to, že měli vytvořit losovací program, který umožňoval manipulaci při výběru uchazeče o veřejnou zakázku. Podle obviněného k zásahům do programu docházelo až v době od předání notebooků do jejich zajištění policejním orgánem, v níž nemohl ovlivnit posuzované jednání. Obviněný uvedl, že ani nevěděl, že program bude využíván k losování zájemců o veřejné zakázky. Výrok o jeho vině odvolacího soudu neobsahuje ani zjištění svědčící o naplnění zákonných znaků zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

19. Odvolací soud podle tohoto dovolatele nedůvodně neprovedl některé navrhované důkazní prostředky, zejména znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. Miroslavem Ludvíkem, Ph.D., čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a ke zkrácení jeho práva na obhajobu.

20. Za nepřijatelný a protiprávní postup soudů nižších stupňů označil obviněný to, že nebyly provedeny otisky zajištěných notebooků. Pokud znalci data z těchto notebooků nahráli do jiného důkazu, došlo k porušení stavu důkazu. Za závažné pochybení považoval obviněný i to, že došlo k rozpečetění notebooků bez přítomnosti obviněných nebo jejich obhájců. Dále znovu poukázal na antedatování předávacích protokolů. Výhrady obviněný vznesl i proti demonstrativnímu losování v hlavním líčení před soudem prvního stupně, které se významně lišilo od losování zachyceného na CD nosiči, jenž byl součástí znaleckého posudku.

21. Za nedůvodný a nezákonný označil obviněný i postup soudů, kterým byly zamítnuty návrhy na výslechy svědků, kteří se osobně účastnili losování, či byli statutárními orgány zájemců o veřejné zakázky. Tím bylo obviněnému upřeno jeho právo na obhajobu a na řádné objasnění celé prošetřované věci.

22. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění ani to, že by poskytl předmětný software třetí osobě (nad rámec zakázky objednatele) nebo že by k softwaru poskytl zdrojový kód za účelem následných úprav softwaru. Jeho úmysl nesměřoval k vytvoření programu, který by umožňoval manipulaci s losovacím zařízením. S ohledem na to nemohla být podle jeho názoru naplněna skutková podstata pokračujícího zločinu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

23. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný namítl, že výměra uloženého trestu je nepřiměřená, odvolací soud nepřihlédl k okolnostem případu, a zejména k jeho osobním a majetkovým poměrům. V této souvislosti citoval některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se přiměřenosti ukládaných sankcí. Dovolatel zdůraznil, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s prvním rozhodnutím Nejvyššího soudu neodůvodňuje uložení a výši peněžitého trestu. Rozhodnutí odvolacího soudu označil za nedůvodné, neodůvodněné a zcela svévolné, nerespektující rozhodnutí dovolacího soudu. Pokud bylo argumentováno tím, že obvinění vlastnili kromě finančních prostředků na běžných účtech i nemovitosti a měli přístup k účtům obchodních společností, pak dovolatel zdůraznil, že bankovní účet obchodní společnosti není bankovním účtem obviněného, nelze tak s ním nakládat svévolně, natož z něj hradit peněžitý trest.

24. Závěrem svého dovolání obviněný V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. d) Dovolání obviněného M. H.

25. Obviněný M. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř.

26. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl existenci extrémního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Obviněný zopakoval svoji obhajobu, že nevěděl o účelu využití výpočetní techniky. Připustil, že zprostředkoval komunikaci mezi R. K., M. J. a V. P., pomohl jim při předání výpočetní techniky, o níž věděl, že má být využita při losování ve výběrových řízeních. Bližší podrobnosti využití této techniky neznal, nevěděl, že losování uchazečů o veřejné zakázky má být zmanipulováno. Obviněný popřel závěr soudů nižších stupňů, že byl členem představenstva obchodní společnosti KLERIS CZ, a. s., z něhož tyto soudy vyvodily přesvědčení o jeho vědomí, že dochází k zmanipulování losování při výběru uchazečů o veřejné zakázky. Obviněný uvedl, že členem představenstva této akciové společnosti byl jeho otec M. H., nar. XY. Vystupoval jen jako prostředník při předání techniky mezi R. K. působícím v Hlinsku, kde bydlí i on, a V. P., který působil v Pardubicích, kam obviněný často dojížděl. O jejich podnikatelských aktivitách nebyl informován, šlo z jeho strany pouze o přátelskou výpomoc. Obviněný popřel, že by zajišťoval servis výpočetní techniky, kterou předal mezi těmito subjekty, že by vytvořil nějaký certifikát. Z obsahu těchto certifikátů přímo vyplývá, že je vytvořila obchodní společnost ZERON, s. r. o., což potvrdil i svědek Jan Žoudlík.

27. Obviněný s ohledem na výše uvedené zpochybnil naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterým byl uznán vinným. Není podle něj dána ani složka vědění (intelektuální) ani složka vůle (chtění nebo alespoň srozumění) k naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Závěr o zavinění je přitom podle jeho názoru právním závěrem, který naplňuje jím uplatněný dovolací důvod. Otázku jeho zavinění soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily. Nelze dovodit ani úmysl ve vztahu k znaku skutkové podstaty „způsobení jinému škody“ nebo „opatření sobě nebo jinému prospěch“. V tomto směru z jednání, kterého se dopustil, nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Skutečnost, že výpočetní technika byla zabavena Policií ČR, mu byla R. K. vysvětlena tak, že si stěžoval neúspěšný uchazeč a Policie musí jeho stížnost prověřit. Nebyl srozuměn s tím, že by mělo docházet k ovlivňování procesu zadávání veřejných zakázek v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, což vylučuje jeho zavinění.

28. Obviněný rovněž popřel, že by se na trestné činnosti, která je mu kladena za vinu podílel jako spolupachatel. Namítl, že v tomto směru soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily jeho jednání. Opět zpochybnil, že by bylo možno dovodit jeho úmysl nebo alespoň srozumění s jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl uznán vinným. Své jednání považuje za okrajové, které nelze považovat za složku skutkového děje, za součást jednání ostatních obviněných, jímž by přispěl k dokonání společně zamýšleného trestného činu.

29. Za pochybení odvolacího soudu označil dovolatel i to, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., který nechal vypracovat spoluobviněný R. M. Závěr odvolacího soudu, že uvedený znalecký posudek není způsobilý zvrátit již jednou přijaté závěry soudu, je podle jeho názoru přinejmenším předčasný, neboť by jej soud mohl učinit až poté, co předmětný důkaz znaleckým posudkem provede. Neprovedením důkazu předloženým znaleckým posudkem a neprovedením výslechu jeho zpracovatele došlo podle názoru obviněného k porušení zásady ústnosti a kontradiktornosti řízení. Současně v uvedeném obviněný spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť mu byla odepřena možnost klást znalci otázky a s předloženým důkazem se seznámit a vyjádřit se k němu.

30. Dále obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však vyjádřil slovní formulací odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Z hlediska změny právní kvalifikace skutku, jakož i z hlediska délky trvání trestního řízení a doby, která uplynula od údajného spáchání trestného činu, považuje obviněný výši trestu za neadekvátní a odporující ustanovení § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku. Obviněný uvedl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, přitom soudy nižších stupňů nezjistily jeho majetkové poměry, neboť vycházely pouze z výpisu z obchodního rejstříku. Obviněný zdůraznil, že neměl z trestné činnosti žádný zisk a tento trest by měl pro něj likvidační následky. Dovodil, že peněžitý trest mu byl uložen v rozporu s ustanovením § 68 tr. zákoníku.

31. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další na toto rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí.

e) Dovolání obviněného R. M.

32. Rovněž tento obviněný formálně uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., avšak z obsahu podaného dovolání vyplývá, že nesouhlasí s právním posouzením skutku a s uloženým druhem a výměrou trestu. Tomu by odpovídaly dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.

33. Obviněný namítl, že byl zaměstnancem obchodní společnosti NEXTCOM, s. r. o., a v rámci této pracovní činnosti splnil úkol spočívající ve vytvoření počítačového programu. Neměl možnost jakkoliv ovlivnit zásahy do softwaru nebo se na nich podílet. Podle jeho názoru výrok o vině neobsahuje konkrétní skutková zjištění, která odpovídají znakům trestného činu podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, žádné protiprávní jednání mu nebylo prokázáno. Konkrétně nebylo prokázáno, že by poskytl předmětný software třetí osobě nebo jí k tomuto softwaru poskytl zdrojový kód za účelem následných úprav. Rovněž nebylo ani prokázáno, že by věděl, že program bude použit k losování v rámci omezení uchazečů o veřejné zakázky a že naprogramoval funkcionalitu „preferencí výběru“. Nebylo podle jeho názoru ani prokázáno, že by se dopustil vědomě či nevědomě ovlivňování zadávání veřejné zakázky. Na těchto zakázkách se ani nepodílel. Obviněný dovodil, že nebyla v jeho případě naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

34. Za extrémní rozpor obviněný označil závěr odvolacího soudu, že k zásahu do programu došlo v době od předání notebooků do jejich zajištění policejním orgánem, tedy v době, kdy je neměl v dispozici. V této souvislosti poukázal na znalecký posudek Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., který odvolací soud hodnotil jako nadbytečný a neprovedl jím důkaz. Podle přesvědčení obviněného jde o tzv. opomenutý důkaz, v důsledku jeho neprovedení došlo k porušení jeho práva na obhajobu. Obviněný dále shodně jako v předchozím dovolání nesouhlasil s postupem policejního orgánu, který neprovedl otisky dat ze zajištěných notebooků. Soudy nižších stupňů se podle něj ani nevypořádaly s antedatací předávacích protokolů mezi policejním orgánem a znalci. Opět poukázal i na chyby při demonstrativním losování v řízení před soudem prvního stupně, které bylo zcela odlišné od záznamu zachyceném na nosiči CD. Znovu uvedl, že tyto rozpory měly soudy nižších stupňů vést k zadání nového znaleckého posudku.

35. Dále obviněný znovu soudům nižších stupňů vytkl, že neprovedly navrhované výslechy svědků (osob, které se účastnily losování, statutárních zástupců společností, které měly mít zájem na zmanipulovaném losování, případně zástupců zadavatele veřejných zakázek), čímž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu a na řádné objasnění věci.

36. Obviněný vznesl výhrady proti výši uloženého peněžitého trestu, jehož výměru považuje za nepřiměřenou a šokující. Odvolací soud se nezabýval jeho osobními, majetkovými poměry ani dobou, která uplynula od spáchání trestné činnosti, jakož ani skutečností, že došlo ke změně právní kvalifikace jeho jednání. Obviněný ke svým majetkovým poměrům uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 1 270 euro (tj. asi 30 000 Kč), v rámci společného jmění manželů vlastní rodinný dům, v němž žije s rodinou, nemá žádné další možnosti přivýdělku a k úhradě peněžitého trestu si vzal úvěr. Do uloženého peněžitého trestu nebyla přiměřeně promítnuta skutečnost, že původně byl odsouzen za další dva zvlášť závažné zločiny s vyšší trestní sazbou trestu odnětí svobody, avšak následně bylo jeho jednání posouzeno jen jako trestný čin podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody 2 až 8 let). Odvolací soud neodůvodnil ani snížení původně uloženého peněžitého trestu jen o 1/3. Odvolací soud přitom napadeným rozsudkem neukládal obviněnému trest pod spodní zákonnou hranicí tak, jako ve svém prvním rozhodnutí. Dále obviněný zdůraznil svoji bezúhonnost, přičemž uložený trest označil za exemplární, uložený v rozporu se zásadami pro ukládání trestů (§ 38, resp. § 39 tr. zákoníku).

37. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a v souladu s ustanovením § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl a zprostil jej obžaloby, případně sám rozhodl a uložený trest odnětí svobody a peněžitý trest výrazně zmírnil.

III. Vyjádření státního zástupce k dovoláním obviněných

38. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).

39. Státní zástupce zdůraznil, že námitky obviněných podle jeho názoru neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů § 265b tr. ř., přitom řada těchto námitek byla dovolateli uplatněna opakovaně, ač byly již Nejvyšším soudem vyřešeny v usnesení ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020. Jedná se o námitky proti zákonnosti a procesní použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, výhrady obviněných proti objektivitě a nestrannosti znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., námitku k použitelnosti a věrohodnosti výpovědi spoluobviněného J. P. a námitku obviněného M. H., že nebyl členem představenstva obchodní společnosti KLERIS CZ, s. r. o.

40. Za neopodstatněné označil státní zástupce námitky obviněných, že soudy nižších stupňů neprovedly některé navržené důkazní prostředky. Odvolací soud podle jeho názoru přesvědčivě vysvětlil, proč odmítl provést navržené důkazy (viz strana 70 a 71, odstavec 141. až 146. odůvodnění v pořadí druhého rozsudku odvolacího soudu). Postup odvolacího soudu byl podle státního zástupce zákonný, důvodný, odpovídal ustanovení článku 82 Ústavy České republiky a byl v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu.

41. Pokud obvinění tvrdili existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, pak tyto námitky dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, neboť v nich dovolatelé nekonkretizovali rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pouze zpochybnili výsledky provedeného dokazování a postup soudů nižších stupňů, kterým hodnotily provedené důkazní prostředky.

42. Pokud obvinění uplatnili námitky proti výroku o peněžitém trestu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze podle státního zástupce vznášet tyto námitky toliko v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pokud takovéto výhrady uplatnili v rámci tohoto posledně uvedeného dovolacího důvodu, nelze je podle státního zástupce shledat důvodnými. V souvislosti s výhradami obviněných proti výši a přiměřenosti peněžitého trestu státní zástupce poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Odvolací soud podle jeho názoru při ukládání peněžitých trestů obviněným nepochybil. Měl dostatečné podklady pro závěr, že obvinění mají prostředky k zaplacení peněžitého trestu, což současně vylučuje úvahu o nedobytnosti peněžitého trestu. Na uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že si někteří obvinění na zaplacení peněžitého trestu museli peněžní prostředky půjčit. Státní zástupce konstatoval, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanovením § 67 a § 68 tr. zákoníku, přičemž při svých úvahách zohlednil nejen povahu a závažnost spáchaného zločinu, ale i osobní a majetkové poměry jednotlivých obviněných, jakož i délku trestního řízení, která uplynula v této věci.

43. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídaly ani námitky obviněných směřující proti správnosti právního posouzení skutku jako zločinu zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, které obvinění zaměřili výhradně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a způsobu hodnocení důkazních prostředků.

44. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) uplatněnému obviněným T. K. státní zástupce uvedl, že nemohl být naplněn, a to vzhledem k tomu, že takto uplatněné námitky podřazené pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zčásti neodpovídaly těmto dovolacím důvodům a ani žádným jiným a částečně se jednalo o námitky zjevně neopodstatněné.

45. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

IV. Posouzení důvodnosti podaných dovolání

a) Obecná východiska

46. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

47. Je nutno zdůraznit, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu či důvodům svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

48. Všichni obvinění, kteří podali dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na tyto dovolací důvody uplatnil obviněný T. K. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Obviněný V. P., M. H. a R. M. opřeli svá dovolání rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

49. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod dopadá na případy, v nichž soudy nižších stupňů pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených s právem na spravedlivý proces, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, a situaci, že skutková zjištění nemají návaznost na výsledky provedeného dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se o situace, v nichž se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

50. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného

činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

51. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) § 265b odst. 1 tr. ř.

52. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti apod. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003). Pokud však byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší posuzovat, zda byl uložen trest mírný nebo naopak příliš přísný. Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Námitku porušení pravidel pro výběr druhu trestu a jeho výměry podle § 39 až § 42 tr. zákoníku tak nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

b) K dovolacím námitkám obviněných obecně

53. K většině dovolacích námitek uplatněných obviněnými Nejvyšší soud předně podotýká, že jde o opakování obhajoby obviněných z předchozích stadií trestního řízení, se kterou se již soudy nižších stupňů, jakož i dovolací soud v jeho v pořadí prvním rozhodnutí, náležitým způsobem vypořádaly. Rovněž je možno přisvědčit i státnímu zástupci, že obvinění ve svých dovoláních vznesli ve značné míře námitky, které svým obsahem vůbec nebyly způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody. Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit, jak už bylo výše zmíněno, že ve věci již jednou rozhodoval svým usnesením ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 5 Tdo 599/2020, kterým k dovolání obviněných zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, a to rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, a usnesení tohoto soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019 (týkající se obviněného M. H.). Tímto kasačním rozhodnutím Nejvyšší soud zavázal odvolací soud právním názorem v tomto usnesení vysloveným (srov. § 265s odst. 1 tr. ř.). Obvinění v nyní podaných dovoláních namítali, že tento závazný právní názor odvolací soud nerespektoval, naproti tomu státní zástupce byl opačného názoru. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že od těchto dříve vyslovených názorů nemá důvod ani možnost se jakkoliv odchylovat, proto na ně ve stručnosti odkazuje, protože zavazují soudy nižších stupňů i nadále po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Odvolací soud, jemuž byla věc vrácena s pokynem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, vytýkané vady odstranil, více se zabýval podstatou skutku, nadále již v jednání obviněných nespatřoval naplnění znaků skutkových podstat zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.

54. Dovolatelé v nyní podaných dovoláních znovu uplatnili především řadu procesních námitek vztahujících se k odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Vyjádřili přesvědčení, že rozsudky soudů nižších stupňů jsou nesprávné, zejména rozsudek odvolacího soudu napadený dovoláními obviněných nereagoval adekvátně a dostatečně přesvědčivě na jejich odvolací námitky a návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků, kteří se účastnili losování v pozici zástupců obchodních společností ucházejících se o veřejné zakázky. Dále brojili i proti procesu dokazování, poukazovali na vady související s vypracováním znaleckých posudků znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o. Někteří z obviněných znovu zpochybňovali i své vědomí o účelu, k němuž má sloužit vytvořený počítačový program a výpočetní technika, v níž byl tento program využíván. Všechny tyto námitky, pokud by nebylo jiných, by nebylo možno v dovolacím řízení úspěšně uplatnit, protože o nich již bylo rozhodnuto v předchozím dovolacím řízení, v němž nebyly shledány důvodnými, proto je nutné je označit za nepřípustné.

b) K dovolacím námitkám obviněných konkrétně

55. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a námitkami obviněných o porušení jejich práva na spravedlivý proces je nutno připomenout, že i Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře formuloval tři množiny případů, v nichž pochybení v průběhu dokazování před obecnými soudy mohou nabýt takové intenzity, že je nezbytný jeho kasační zásah z důvodu ochrany dotčených základních práv a svobod. V prvé řadě jde o situace, kdy důkaz není získán procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového stavu věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20.

6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Námitky obviněných tohoto druhu byly z dále uvedených důvodů shledány nedůvodnými. Druhou skupinu případů tvoří tzv. opomenuté důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000), jde jednak o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž takový návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či pouze okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci.

Dále jde o situace, že v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí (ať již negativně či pozitivně) zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Ani v tomto směru uplatněné námitky obviněných nebyly shledány důvodnými. Třetí skupinu vad důkazního řízení, jež jsou relevantní z ústavněprávního hlediska, tvoří vady, spočívající v tom, že z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. že v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za rozporné s čl. 90 Ústavy a s čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Stejně tak nutno považovat za rozpor s principy řádného procesu situaci, jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.

11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95). Ani takováto pochybení nebyla, jak je dále rozvedeno, Nejvyšším soudem v rozhodnutích soudů nižších stupňů zjištěna.

56. Pokud jde o výhrady obviněných ve vztahu k objektivitě a nestrannosti přibraného znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., k vypracování znaleckých posudků z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky na zajištěné notebooky s programem, který umožňoval zmanipulované losování uchazečů o jednotlivé veřejné zakázky popsané pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně, je především nezbytné uvést, že s těmito výhradami obviněných se Nejvyšší soud vypořádal již ve svém předchozím rozhodnutí (viz bod 91.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 5 Tdo 599/2020). Ostatně i odvolací soud se s těmito námitkami obviněných správně vypořádal v bodech 122. až 131. svého rozsudku. Takto uplatněné opakované námitky obviněných jsou z výše uvedených důvodů nepřípustné, neboť se s nimi Nejvyšší soud již vypořádal ve svém předchozím rozhodnutí a neshledal je důvodnými, stejně jako požadavek na svědecké výslechy osob účastnících se jednotlivých losování např. v pozici zástupců obchodních společností, které se ucházely o jednotlivé veřejné zakázky, které byly předmětem tohoto řízení.

Pokud se pak jednotliví obvinění dovolávali konkrétní výpovědi některého svědka (např. K. M., provádějícího na žádost obviněného T. K. ověření funkčnosti losovacího zařízení), je nutno připomenout, že v tomto směru obvinění ignorovali další provedené důkazy, které je z trestné činnosti usvědčovaly, a závěry zpochybňující jejich vinu činili pouze na základě části provedených důkazních prostředků, ignorujíce důkazy další, které závěr o jejich vině prokazovaly. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

ř. totiž nelze opřít pouze o skutečnost, že soudy nižších stupňů nerozhodly podle představ obviněných, pokud při svém rozhodování respektovaly ustanovení trestního řádu z hlediska rozsahu provedeného dokazování (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a způsobu hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. stručně vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané a o které důkazy opřely svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporovaly, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídily při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.

57. Důvodnými nebyly shledány ani výhrady obviněných, že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl prokázán vztah jednotlivých zaznamenaných hovorů a SMS zpráv k jednotlivým veřejným zakázkám, v čemž spatřovali tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem soudy nižších stupňů a provedenými důkazy. V této souvislosti je nutno připomenout, že obviněnými byl při páchání předmětné trestné činnosti využíván v zásadě shodný modus operandi, přičemž jednotliví obvinění měli i rozdělené funkce a činnosti, jimiž se na trestné činnosti podíleli.

Tato skutečnost umožnila použít podpůrně jednotlivé důkazy i ve vztahu k dalším útokům, které byly dovolatelům kladeny za vinu. Uvedený postup soudů nižších stupňů vyplýval z konkrétních skutkových zjištění a závěrů. Rozhodně nelze dovodit, že by šlo o nepodložené závěry, jak namítali obvinění, a nelze proto ani dovodit existenci tzv. extrémního rozporu. Nutno dodat, že odvolací soud správně zdůraznil, že při sledování časové linie se skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně více útoků v některých případech musela opírat o stejný zachycený rozhovor, neboť přípravy zadávacích řízení včetně jednotlivých losování se vzájemně prolínaly a komunikující osoby řešily v jednom dni a často i v rámci jednoho telefonátu více problémů a požadavků najednou.

Vzhledem k tomu, že obvinění se často dorozumívali v náznacích, bylo místy obtížné obsah hovoru správně rozklíčovat. To však nemělo podstatný vliv na celkově správný závěr o roli každého z obviněných a jejich jednání ohledně konkrétních veřejných zakázek, jak byly vyjádřeny ve skutkové větě dovoláními napadeného rozsudku.

58. K dalším uplatněným námitkám odpovídajícím dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zejména k provedení důkazu znaleckým posudkem, který zpracoval znalec Ing. Miroslav Ludvík, Ph.D.) je třeba připomenout, že není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby. Jak již vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“.

Nutno dodat, že Ústavní soud v řadě svých nálezů podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.

Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV.

ÚS 570/03, nález ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a další).

59. V této souvislosti lze k námitce opomenutého důkazu znaleckým posudkem Znalecké kanceláře Dr. Ludvíka, s. r. o., č. 39/6/2022 ze dne 28. 9. 2022, konstatovat, že odvolací soud dospěl ohledně uvedeného důkazu k závěru, že případné doplnění dokazování jeho provedením by nemohlo vést k odlišným závěrům, než jaké ve vztahu k jednání obviněných učinil (na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu Risk Anylysis Consultants, s. r. o.) soud prvního stupně (viz bod 133. odůvodnění v pořadí druhého rozhodnutí odvolacího soudu). Při svých úvahách, zda shora zmíněný znalecký posudek provede jako důkaz, odvolací soud zohlednil i fakt, že jeho znalecké zkoumání se omezilo izolovaně na aplikaci Losování dostupnou pouze na jednom ze zajištěných notebooků, což jej vedlo k jiným závěrům oproti znaleckému posudku znaleckého ústavu Risk Anylysis Consultants, s. r. o., který se zabýval zkoumáním zajištěné výpočetní techniky komplexněji (na všech čtyřech zajištěných losovacích zařízeních). Navíc se podle odvolacího soudu navrhovaný znalecký posudek zcela nepřípadně vyjadřoval k otázkám, které náleží po zhodnocení všech důkazů toliko soudu. Vzhledem k uvedenému odvolací soud učinil závěr, že není důvod k revizi znaleckého posudku znaleckého ústavu Risk Anylysis Consultants, s. r. o., a k provedení navrhovaného důkazu znaleckým posudkem Znalecké kanceláře Dr. Ludvíka, s. r. o., č. 39/6/2022 ze dne 28. 9. 2022 a že výslech znalce Ing. Miroslava Ludvíka, Ph.D., by byl nadbytečný, neboť by nemohl vést k jiným skutkovým závěrům než k těm, které učinil soud prvního stupně v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. V tomto směru lze uzavřít, že odvolací soud řádně zdůvodnil, proč uvedený znalecký posudek nepřipustil jako důkaz, a řízení tedy ani v tomto případě netrpí vadou v podobě tzv. opomenutého důkazu.

60. Všichni obvinění tak v různé podobě shora popsaným způsobem napadali především proces dokazování, zejména způsob hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků, jakož i na jeho základě proces utváření závěrů o proběhlém skutkovém ději, a to i z hlediska závěrů o naplnění znaku subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Z těchto svých výhrad pak obvinění dovozovali, že skutky kladené jim za vinu nebyly prokázány, resp. nebyly zjištěny příslušné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Uvedenými námitkami tak brojili především proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a v dovoláních předkládali vlastní verze skutkového děje, které žádali právně posoudit, což jsou námitky v zásadě neodpovídající dovolacím důvodům, jak již bylo uvedeno shora. Nejvyšší soud totiž není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role v trestním řízení nebyla koncipována, na tom nic nezměnil ani dovolací důvod nyní uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění v tomto směru uplatňovali.

61. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněných ohledně skutkového stavu, rozsahu dokazování, použitelnosti jednotlivých důkazů a případně dalších ryze procesních výhrad nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani práva na spravedlivý proces. Dovolací soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění zmíněných dovolacích námitek tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V daném případě však žádný nesoulad, natožpak extrémní, mezi důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků a na jejich základě dovozeným skutkovým stavem neshledal. Soudy obou stupňů se posuzovanou věcí řádně zabývaly, provedly dokazování v potřebném rozsahu a na podkladě jeho výsledků mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, resp. rozsudku odvolacího soudu. Skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudy nižších stupňů hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

62. Ke skupině námitek, které lze (byť s určitou mírou benevolence) označit za právní námitky, a které je možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že již ve svém předchozím rozhodnutí nijak nezpochybnil právní kvalifikaci jednání obviněných jako zločinu zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjednal některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů. Kvalifikovanou skutkovou podstatu podle § 256 odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku naplní ten, kdo a) spáchal čin uvedený v odstavci 1 jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo jako člen organizované skupiny, b) způsobil takovým činem značnou škodu.

63. K námitce obviněného M. H., který opět uvedl, že sice zprostředkoval kontakt mezi R. K. a jeho spolupracovnicemi, že i znal účel, k němuž budou pořízené notebooky a v nich instalovaný program na losování použity, ale nevěděl o zmanipulování losování uchazečů o veřejné zakázky, lze poznamenat, že jeho obhajoba v tomto směru byla vyvrácena, a to i přes pochybení, jímž byl označen za člena představenstva obchodní společnosti KLERIS CZ, a. s., která organizovala losování uchazečů o veřejné zakázky, neboť členem představenstva byl jeho otec.

Tyto námitky obviněného, jimiž se snažil zpochybnit subjektivní stránku svého jednání (složku vědomí o trestné činnosti, na níž se podílí a složku vůle k naplnění skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným), byly vyvráceny tím, že sám připustil, že věděl o důvodech nutnosti opakovaného zajištění hardwaru i softwaru k losování uchazečů o veřejné zakázky (losovací zařízení bylo celkem čtyřikrát zajištěno orgány činnými v trestním řízení). Pokud za této situace i s vědomím dalších důkazů soudy nižších stupňů dospěly k závěru o jeho vědomé účasti na stíhané trestné činnosti i k závěru, že se dopustil jednání, které je mu přičítáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, je tento závěr podepřen výsledky provedeného dokazování.

V tomto směru tedy námitky tohoto obviněného rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídaly, neboť šlo o námitky směřující výlučně proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů, učiněným v rozporu s představou a přáním obviněného. Ostatně i tyto námitky byly v zásadě odmítnuty již v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu, stejně jako námitky o jeho pouze okrajové roli při páchání předmětné trestné činnosti. Trestného činu podle § 256 tr. zákoníku se totiž může dopustit kdokoliv, nežádá se speciální ani konkrétní subjekt, ve skutkové podstatě není vyžadována žádná zvláštní vlastnost, postavení či způsobilost, může se jej dopustit kdokoliv, pokud alespoň dílčím způsobem (jako spolupachatel) přispěje k naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu.

U obviněného M. H. není pochyb o naplnění všech znaků skutkové podstaty shora popsaného zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce, i ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty, neboť obviněný vědomě jednal jako člen organizované skupiny a byl si i vědom, že tímto jednáním způsobí značnou škodu. Obviněný byl nejméně srozuměn s tím, že svým jednáním naplní nejenom všechny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto zločinu, ale rovněž věděl, že tímto jednáním způsobí jinému škodu nebo opatří sobě nebo jinému prospěch (tzv. druhý úmysl).

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplynulo, že obviněný M. H. obstaral a předal obviněnému R. K. a obviněné M. J. čtyři losovací zařízení s programem umožňujícím zmanipulované losování a že rovněž zprostředkoval vzájemnou komunikaci mezi obviněným D. K., ředitelem obchodní společnosti I. S. H. K., s. r.

o., specializované na provádění administrace zadávacích řízení i omezení počtu zájemců podle § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a obviněnými R. K. a V. P., přičemž fiktivní smluvní vztahy této obchodní společnosti a obchodních společností KLERIS CZ, a. s., a ZERON, s. r. o., zastíraly původ losovacího zařízení. V tomto ohledu tak obviněný měl významnou roli, proto též bylo i v jeho jednání spatřováno spolupachatelství zmíněného trestného činu a nelze tak přisvědčit názoru, že by jeho účast na páchané trestné činnosti byla pouze okrajová.

64. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze přisvědčit ani námitce obviněného V. P., že v jeho případě nebyla naplněna skutková podstata předmětného pokračujícího zločinu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, neboť mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění. Nutno připomenout, že i tato námitka byla dovolatelem uplatněna již v předchozím dovolání, přičemž v této souvislosti bylo poukázáno na závěry soudů nižších stupňů, v nichž z provedených důkazů dovodily jeho aktivní účast na činnosti organizované skupiny, a to mezi obviněnými, kteří zajišťovali ostatním obviněným technickou podporu, v podobě vytvoření software k losování a zajištění výpočetní techniky nezbytné k losování. Závěr o vědomé účasti tohoto obviněného na předmětné trestné činnosti tak tyto soudy opřely právě o okolnosti, za nichž tato technická podpora byla dalším spoluobviněným poskytována i s vědomím charakteru programu, který umožňoval zmanipulování výběru konkrétních uchazečů o veřejnou zakázku v rámci omezení počtu uchazečů.

65. Ani další námitky obviněných V. P. a R. M. nebyly shledány důvodnými, neboť ustanovení § 256 tr. zákoníku v základní skutkové podstatě nevyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele ve smyslu § 114 odst. 1 tr. zákoníku, pachatelem může být jakákoli osoba, která jedná v tomto ustanovení předpokládaným způsobem v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou (viz výše). Trestné je i jednání osoby, která se na této trestné činnosti podílela jako jeden z dodavatelů, soutěžitelů nebo dražitelů, pokud jedná jako spolupachatel v součinnosti s dalšími subjekty vystupujícími jako zadavatelé veřejné zakázky, veřejné soutěže nebo veřejné dražby nebo jako jejich zástupci. Ve vztahu k obviněným zpochybňované účasti na takovémto jednání naplňujícím skutkovou podstatu tohoto zločinu, případně obviněnými zpochybňované složky vědomí o takovémto protiprávním jednání, je v tomto směru nutno uvést, že jde o námitky proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a s nimiž se vypořádal soud odvolací. Ostatně opět jde jen o opakovaní již dříve uplatněných dovolacích námitek.

66. Pokud se obvinění v souvislosti s uloženými tresty snažili dovodit existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze uvést, že argument uplatněný obviněným R. K., obviněnou M. J. a J. K. spočíval v tom, že jim byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, který nezohlednil jejich majetkové poměry, dobu, která uplynula od podání obžaloby a dřívějších rozhodnutí, jakož i změnu právní kvalifikace jejich jednání. Obdobně namítl T. K., že soudy nižších stupňů nezohlednily při rozhodování o výměře trestu skutečnost, že je v důchodovém věku, nepracuje a nemá možnost přivýdělku. Stejně tak námitka obviněného V. P., kterou uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., spočívala v tom, že je výměra uloženého trestu nepřiměřená, přičemž soudy nižších stupňů nezkoumaly jeho osobní a majetkové poměry. Shodnou námitku uplatnil i M. H., který dovodil, že jemu uložený peněžitý trest je nepřiměřeně přísný, navíc nebyly ani řádně zjištěny jeho majetkové poměry a byla pominuta i okolnost, že z trestné činnosti neměl žádný zisk, peněžitý trest by pro něj byl likvidační a byl uložen v rozporu s ustanovením § 68 tr. zákoníku. Je nutno konstatovat, že takto uplatněné námitky obviněných neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jak bylo již rozvedeno v bodě 55. tohoto usnesení. Peněžitý trest, který byl obviněným uložen, není ani trestem, který by zákon nepřipouštěl, ani nedošlo k jeho uložení ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku ve vztahu k trestnému činu, kterým byli obvinění uznáni vinnými. Námitky obviněných tedy neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neboť pouhá obviněnými tvrzená nepřiměřenost jim uložených peněžitých trestů nemůže tento dovolací důvod naplnit. Přitom za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k výroku o trestu lze považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry konkrétního trestu, jakými je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl být uložen souhrnný nebo společný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 5 Tdo 314/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

V. Závěrečné shrnutí

67. Obvinění v projednávané věci uplatnili námitky, které byly až na výhrady k jim uloženým trestům v zásadě totožné s těmi, které již uplatňovali v předcházejících fázích tohoto trestního řízení i v rámci prvního dovolacího řízení a rovněž před soudem odvolacím, který z podnětu kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci znovu rozhodoval, přičemž se všemi těmito námitkami dovolatelů se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádal. Uplatněné námitky dovolatelů byly zčásti nepřípustné, neboť se s nimi Nejvyšší soud vypořádal již ve svém předchozím řízení, zčásti pak vůbec neodpovídaly uplatněným dovolacím důvodům.

S ohledem na tuto skutečnost proto Nejvyššímu soudu nezbylo než podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání všech obviněných odmítnout, a to z důvodů, které jsou výše uvedeny, aniž by podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Takovéto rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 6. 2024

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu