5 Tdo 599/2020

5 Tdo 599/2020

34 35

5 Tdo 599/2020-10696

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovoláních, která podali obvinění T. K., nar. XY v XY, bytem XY, R. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. J., roz. K., nar. XY v XY, bytem XY, J. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. H., nar. XY v XY, bytem XY, V. P., nar. XY v XY, bytem XY, D. K., nar. XY v XY, bytem XY, J. Š., nar. XY v XY, bytem XY a P. P., nar. XY v XY, bytem XY a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, a v případě obviněného M. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 10/2014, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují

- v celém rozsahu ohledně obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. řádu i ohledně obviněných J. P., R. M., I. S., P. F. a P. H. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018,

- usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019.

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného P. P. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 57 T 10/2014, byli uznáni vinnými obvinění T. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 8 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, R. K., M. J., J. K. a D. K. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.

zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, V. P., R. M. a M. H. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1, 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 7 až 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr.

zákoníku (v bodě 2, 4, 5, 10 a 11), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3 a 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5, 7 až 10), J. Š. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokusem zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 3), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 4, 5 a 10), I. S. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 8), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku a pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 6), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 8), P. P. zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě 1), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, P. F. pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěží a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.

zákoníku (v bodě 7), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí k pokusu zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (v bodě 7), P. H. pokusem zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 21 odst. 1 a § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě 9), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pomocí k pokusu zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 21 odst. 1 a § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr.

zákoníku (v bodě 9).

2. Za to byl obviněný T. K. odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let.

Konečně byl tomuto obviněnému uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zastoupení zadavatele při výkonu jeho práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh podle § 151 zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách na dobu 5 let. Obviněný R. K. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest v počtu 730 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 3 650 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 let. Dále byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak jsou konkretizovány v citovaném rozsudku.

Obviněná M. J. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněné uložen peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb při výši denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

Obviněná J. K. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i peněžitý trest v počtu 400 denních sazeb při výši denní sazby 1 500 Kč, v celkové výši 600 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

Obviněný M. H. byl odsouzen podle § podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let. Obviněný V. P. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr.

zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Obviněný R. M. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 3 500 Kč, v celkové výši 1 750 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let.

Obviněný D. K. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 600 denních sazeb při výši denní sazby 4 000 Kč, v celkové výši 2 400 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců.

Obviněný J. Š. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 600 denních sazeb při výši denní sazby 4 000 Kč, v celkové výši 2 400 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců.

Obviněná I. S. byla odsouzena podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let.

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněný P. P. byl odsouzen podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb při výši denní sazby 10 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Obviněný P. F. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr.

zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 5 000 Kč, v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

Obviněný P. H. byl odsouzen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen i peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 2 500 Kč, v celkové výši 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců.

Dále bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto i podle § 229 odst. 1 tr. řádu o odkázání poškozených Krajského úřadu Jihočeského kraje, Ministerstva financí ČR a obce C. s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění T. K., J. P., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S., P. P., P. F., P. H., státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., M. H., V. P., R. M., D. K., J. Š., I. S. a poškozená obec C.. O těchto odvoláních, s výjimkou odvolání M. H. a státního zástupce v neprospěch tohoto obviněného (v tomto rozsahu došlo k vyloučení věci k samostatnému projednání a rozhodnutí), rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31.

1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018 následovně. Odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ohledně obviněných J. P., R. M., P. P., P. F. a P. H., a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl o tom, že se obviněnému J. P. ukládá podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon se podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 let.

Obviněnému R. M. byl podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 700 Kč, celkem ve výši 850 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl v určené lhůtě vykonán, byl stanoven podle § 69 odst. 1 tr.

zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Obviněnému P. P. byl podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Obviněným P. F. a P. H. byl shodně uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl oběma obviněným podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.

zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 let. Odvolání obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š., I. S., státního zástupce a poškozené obce C. byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta. Ohledně obviněného M. H. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, tak, že podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání tohoto obviněného i státního zástupce.

4. Obvinění se shora uvedené trestné činnosti měli ve stručnosti dopustit tím, že v období od ledna 2011 do 18. 10. 2011 ovlivňovali proces zadávání veřejných zakázek tak, aby veřejnou zakázku získala předem určená obchodní společnost, a to tím, že při zadávacích řízeních na veřejné zakázky, financované zčásti z dotací z rozpočtu Evropské unie a zčásti z dotací z národních rozpočtů, v úmyslu obcházet podmínky pro udělení a čerpání těchto dotací a postupy dané zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zejména při řízení o omezení počtu zájemců v užším řízení podle § 61 odst. 4 tohoto zákona tzv. náhodným výběrem za pomoci elektronického losovacího zařízení, ovlivňovali losování využitím nepřípustně upraveného losovacího zařízení, s jehož využitím byli do další účasti v zadávacím řízení, k podání nabídkové ceny, vyzváni výlučně již před losováním dohodnutí zájemci.

Na tomto jednání se podíleli obviněný V. P., jako jednatel obchodní společnosti N., vlastnící licenci na programové prostředí U., obviněný R. M., jako programátor v prostředí U., přičemž oba vytvořili program losování, který umožňoval provádět náhodná losování i losování zmanipulovaná, u nichž po skončení losování byla veškerá data automaticky odstraněna. Tito obvinění takto vytvořený program postupně nainstalovali do čtyř notebooků, konkretizovaných v rozsudku, které obstaral obviněný M. H., jehož prostřednictvím byly předány R.

K. a M. J. Obviněný M. H. rovněž zprostředkoval vzájemnou komunikaci mezi obviněným D. K., ředitelem obchodní společnosti I., specializované na provádění administrace zadávacích řízení i omezení počtu zájemců podle § 61 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, a obviněnými R. K. a V. P., přičemž fiktivní smluvní vztahy této obchodní společnosti a obchodních společností K., a Z., zastíraly původ losovacího zařízení. Obvinění R. K., M. J. a J. K. za obchodní společnost K., zajišťovali obsluhu takto upravených losovacích zařízení, prováděli s využitím takto upravených losovacích zařízení vlastní losování předem dohodnutých zájemců, přičemž R.

K., člen představenstva této obchodní společnosti, řídil činnost těchto spoluobviněných, organizoval s obviněnými T. K., jednatelem obchodní společnosti T., specializované na administrace zadávacích řízení, a J. P., jednatelem obchodní společnosti S., a zástupcem obchodní společnosti S., společností rovněž specializovaných na administraci zadávacích řízení, zmanipulovaná losování v bodech 1 až 11 rozsudku, od těchto spoluobviněných dostával obviněný R. K. nebo obviněná J. K. pokyny, které obchodní společnosti mají či nemají být vylosovány.

Tyto pokyny předávali obviněné M. J., místopředsedkyni představenstva obchodní společnosti K., která obsluhovala losovací zařízení. Obvinění T. K. (v bodech 3 až 6, 8 a 10) a J. P. (v bodech 1, 7 a 9) organizovali za výše uvedené obchodní společnosti, jejichž jménem jednali, administraci řízení při zastoupení zadavatele podle § 151 zákona o veřejných zakázkách, přičemž T. K. v bodě 8 a J. P.

v bodě 1 a 7 působili i jako členové komise pro hodnocení cenových nabídek. Takto tito obvinění zvýhodňovali konkrétní zájemce o veřejné zakázky, jejichž zájmy prosazovali, jimž předávali i neveřejné informace o přípravě a průběhu jimi vedených zadávacích řízení. Tito další obvinění se na této trestné činnosti podíleli jako zájemci o veřejné zakázky nebo jako osoby jednající za tyto zájemce, přičemž jednali po vzájemné dohodě o tom, jaký subjekt bude ve zmanipulovaném výběrovém řízení vybrán k další účasti v zadávacím řízení.

Takto jednal obviněný J. Š. v bodě 3, 4, 5 a 10, obviněná I. S. v bodě 6 a 8, obviněný P. P. v bodě 1, obviněný P. F. v bodě 7 a obviněný P. H. v bodě 9 rozsudku soudu prvního stupně. Všichni obvinění takto jednali v rozporu zejména s ustanovením § 6 zákona o veřejných zakázkách a obvinění T. K. a J. P. i v rozporu s ustanovením § 7 a § 151 odst. 1 tohoto zákona. Obvinění si přitom byli vědomi, že jednotlivá zadávací řízení na veřejné zakázky uvedená pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně jsou či mají být hrazeny s využitím národních nebo i unijních dotací, že nezbytnou podmínkou pro přiznání a čerpání dotace je provedení výběrového řízení v souladu se zněním zákona o veřejných zakázkách, že v důsledku jejich protiprávního jednání dojde k nesprávnému použití finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie (v bodech 2, 4, 5, 10 a 11) a národních rozpočtů (v bodech 3, 6, 7, 8 a 9), neboť příjemce dotace byl povinen předkládat i dokumentaci zadávacího řízení, případně i čestné prohlášení o jeho zákonném průběhu.

Přitom vylákání dotací od jejich poskytovatelů ve prospěch zadavatelů veřejných zakázek, z nichž měli zadavatelé uhradit dílo zvýhodněným dodavatelům, bylo nezbytnou podmínkou pro dosažení záměru obviněných. V důsledku jednání obviněných zadavatel dokládal poskytovateli dotace řádný průběh zadávacího řízení v mylném domnění o jeho zákonném průběhu, který nabyl ze zpracované dokumentace zadávacího řízení. Obvinění přitom jednali s vědomím, že jejich jednání je součástí zorganizovaného skrytého řetězce na sebe navazujících činností, rozdělených na základě dohod mezi zvýhodněnými zájemci, administrátory a osobami zajišťujícími losování.

Takto došlo ke zmanipulování zadávacího řízení na veřejné zakázky v bodě 1) „Zvýšení kapacity koryta Vltavy v k. ú. XY a XY“, ev. č. zakázky 60058017, zadavatele Povodí Vltavy, s. p., v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 26. 4. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 40 000 000 Kč bez DPH, která měla být financována z vlastních zdrojů zadavatele, přičemž došlo k dohodě mezi zástupcem administrátora obviněným J. P. a obviněným P. P., předsedou představenstva obchodní společnosti P., že zakázku získá tato společnost, při losování z 16 přihlášených zájemců bylo vylosováno 5 předem dohodnutých zájemců, mezi nimi i tato obchodní společnost, které byly vyzvány k podání cenové nabídky a hodnotící komise, jejímž byl obviněný J.

P. členem, vybrala tuto společnost, která uzavřela se zadavatelem smlouvu o dílo za uvedenou cenu, kterou realizovala.

V bodě 2) „Rekonstrukce a rozšíření využití budovy SDK“, ev. č. zakázky 60057327, zadavatele Statutárního města Kladno, v němž jako administrátor působila obchodní společnost EC Consulting, a. s., s datem losování 4. 5. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 135 000 000 Kč bez DPH, která měla být financována dílem z rozpočtu Evropské unie a dílem z národních zdrojů, přičemž při losování k omezení počtu zájemců obviněná M. J. chtěla využít po zkušebním losování instalovaný program umožňující zmanipulované losování, avšak k zamýšlenému následku nedošlo pro námitku zájemce obchodní společnosti HOCHTIEF CZ a administrátora i zadavatele zakázky, kteří rozhodli, že již první tzv. testovací losování bude považováno za platné.

K neoprávněnému čerpání dotace pak nedošlo, neboť po odhalení trestné činnosti zadavatel dne 24. 10. 2011 zadávací řízení zrušil a k čerpání dotace nedošlo. V bodě 3) „Rekonstrukce silnice III/1508 a 15015, průtah obcí XY“, ev. č. zakázky 60060198, zadavatele Jihočeského kraje, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 21. 6. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 21 700 000 Kč, která měla být financována z rozpočtu Jihočeského kraje a z mimořádné účelové investiční dotace Ministerstva financí, přičemž zástupce zadavatele obviněný T.

K. po dohodě s obviněným J. Š. ve spolupráci s obviněnými R. K., J. K. a M. J., která provedla losování s využitím upraveného losovacího zařízení, vylosovala z 13 zájemců 5 skrytě kooperujících zájemců, které obviněný T. K. vyzval k podání cenové nabídky, z nichž jako cenově nejvýhodnější byla vybrána hodnotící komisí nabídka obchodní společnosti SWIETELSKY stavební, s. r. o., následně byla mezi objednateli a tímto zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo, stavba byla touto obchodní společností zhotovena a zadavatelem uhrazena v celkové výši 19 599 757 Kč (z toho 2 013 081 Kč z rozpočtu Jihočeského kraje a zbytek 17 586 676 Kč z mimořádné účelové investiční dotace Ministerstva financí ČR).

V bodě 4-5) „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeského kraje P3“ a „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeského kraje P4“, ev. č. zakázky 60059872, resp. 60059873, zadavatele Jihočeského kraje, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 12. 7. 2011, resp. 13. 7. 2011, s předpokládanou cenou zakázky 321 503 838 Kč, resp. 251 070 066 Kč, bez DPH, kde příspěvek Evropského společenství činil 325 626 132 Kč, resp. 257 037 358 Kč, a finanční prostředky z rozpočtu Regionální rady regionu soudržnost Jihozápad činily 28 731 717 Kč, resp. 22 679 766 Kč, a ve stejné výši měly být použity i finanční prostředky z rozpočtu Jihočeského kraje.

V souvislosti s těmito veřejnými zakázkami obviněný T. K., jednající za zástupce zadavatele obchodní společnost T., poskytl neveřejné podklady a informace k zadávacímu řízení obviněnému J. Š., přičemž na základě jeho žádosti zajistil obviněný T. K.

snížení kvalifikačního předpokladu pro zájemce o zakázku ohledně výše požadovaného finančního objemu významných staveb provedených zájemcem v posledních pěti letech, dále od obviněného J. Š. obviněný T. K. zjistil, kteří žadatelé mají být v rámci zmanipulovaného losování prováděném M. J. vybráni. Po takto zmanipulovaném výběru dne 12. 7. 2011 z 16 přihlášených zájemců 8 subjektů, bylo losovací zařízení zajištěno policejním orgánem, došlo k opatření téhož dne nového losovacího zařízení obviněným R.

K. a M. J. od V. P., s nímž došlo k dalšímu losování dne 13. 7. 2011, opět z 16 zájemců bylo vylosováno 8 subjektů, kteří byli rovněž vyzváni k podání cenové nabídky, přičemž v prvním případě se vítězem zadávacího řízení stalo sdružení obchodních společností SWIETELSKY stavební, s. r. o., a EUROVIA CS, a. s., v druhém případě obchodní společnost STRABAG, a. s., nicméně k neoprávněnému čerpání dotací nedošlo, neboť zadavatel obě zadávací řízení zrušil po zjištění trestné činnosti obviněných ještě před uzavřením smluv o dílo s vítěznými subjekty.

V bodě 6) „Revitalizace společenského zařízení“, ev. č. zakázky 60061947, zadavatele obce XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 27. 7. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 11 100 225 Kč bez DPH, u níž financování ve výši 10 000 000 Kč se mělo uskutečnit z účelové dotace ze Středočeského Fondu rozvoje obcí a měst, Velké projekty, se obviněný T. K. z podnětu obviněné I. S. ucházel o administraci tohoto zadávacího řízení, společnost T., se stala zástupcem zadavatele a v této roli na základě požadavku obviněné I.

S. nejprve obviněný zkrátil termín ukončení zadávacího řízení, poté předal její požadavek na vylosování 5 zájemců, z nichž jedním měla být obchodní společnost F., R. K. a J. K., následně bylo uskutečněno dne 27. 7. 2011 losování 5 zájemců ze 7 uchazečů, kteří byli vyzváni administrátorem k podání cenové nabídky, přičemž obviněná I. S. zařídila, že z 5 uchazečů o veřejnou zakázku nejnižší cenovou nabídku podala obchodní společnost F., s cenou bez DPH 14 610 000,42 Kč, která byla vyhodnocena jako nejvhodnější, došlo k uzavření smlouvy o dílo dne 23.

8. 2011 a k financování díla byla využita dotace od shora uvedeného poskytovatele ve výši 7 500 000 Kč, která byla vyplacena v rozporu s podmínkami pro její udělení. V bodě 7) „Dokončení kanalizace XY, napojení části XY, intenzifikace ČOV XY“, ev. č. zakázky 60061992, zadavatele Městysu XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 9. 8. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 28 403 000 Kč bez DPH, která byla financována z rozpočtu zadavatele a z dotace Ministerstva zemědělství, programu 129 180, ve výši 15 891 000 Kč (z toho 12 891 000 Kč byl příspěvek ze státního rozpočtu a 3 000 000 Kč činil příspěvek z rozpočtu Pardubického kraje), se zástupcem zadavatele stala obchodní společnost S., za kterou jednal obviněný J.

P., který po dohodě s P. F., členem představenstva a ředitelem obchodní společnosti A., že zakázku získá tato společnost, tomuto předal seznam zájemců o tuto zakázku s tím, aby obviněné J.

K. v tomto seznamu vyznačil společnosti, jejichž vylosování požaduje a následně při losování dne 9. 8. 2011 bylo vybráno jím označených 5 zájemců z 11 přihlášených, které administrátor vyzval k podání cenové nabídky, obviněný J. P. se stal i členem hodnotící komise, která vybrala jako nejvhodnější nabídku obchodní společnosti A., s touto pak byla uzavřena smlouva o dílo dne 15. 9. 2011, k neoprávněnému čerpání dotace však nedošlo, neboť zadavatel po zjištění trestné činnosti od smlouvy odstoupil.

V bodě 8) „Kanalizace XY, IV. etapa“, ev. č. zakázky 60063748, zadavatele obce XY, XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování dne 7. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 16 427 000 Kč bez DPH, přičemž podmínkou zadavatele bylo, že získá dotaci v rámci programu Ministerstva zemědělství ve výši 15 770 000 Kč, obviněná I. S., jednatelka obchodní společnosti F., vyzvala obviněného T. K., aby se ucházel o administraci zadávacího řízení, takže obviněný uzavřel se zadavatelem dne 20.

6. 2011 mandátní smlouvu, na základě níž se obchodní společnost T., stala zástupcem zadavatele, poté tento obviněný zvýhodnil oproti jiným zájemcům I. S. tím, že jí předal neveřejnou zadávací dokumentaci před jejím zveřejněním, tuto s ní projednal, obviněná mu sdělila své požadavky na výsledky losování a následně podle požadavků této obviněné proběhlo losování prováděné M. J., byli vylosováni jí vybraní uchazeči z 20 zájemců, následně T. K. vyzval vylosované zájemce k podání cenové nabídky, zúčastnil se jednání hodnotící komise jako její člen, která vybrala nabídku obchodní společnosti SWIETELSKY stavební, s.

r. o., k uzavření smlouvy o dílo však nedošlo, neboť zadavatel požadovanou dotaci nezískal. V bodě 9) „Obnova rybníka XY v k. ú. XY“, ev. č. zakázky 60063922, zadavatele K. N. – L., v němž jako administrátor působila obchodní společnost S., s datem losování 21. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 16 000 000 Kč bez DPH, s předpokladem financování z prostředků zadavatele i s využitím dotace ministerstva zemědělství, program 129 130, ve výši 17 139 000 Kč, J. P. za zástupce dodavatele S., uzavřel s P.

H., který jednal za zadavatele jako ředitel této společnosti, dohodu, že zakázku získá obchodní společnost S., v níž byl jediným společníkem a jednatelem K. N., přičemž obviněnou J. K. měl kontaktovat obviněný P. H. s požadavkem jaké obchodní společnosti mají být vylosovány, k čemuž při losování dne 21. 9. 2011 došlo, ale k neoprávněnému čerpání dotace nedošlo, neboť ještě před výzvou vylosovaným zájemcům k předložení cenové nabídky zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení. V bodě 10) „ZOO XY – nová setkání 3.

etapa“, ev. č. zakázky 60064229, zadavatele Zoologická zahrada XY XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost T., s datem losování 16. 9. 2011 a 29. 9. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 33 925 485 Kč bez DPH, přičemž financování zakázky se mělo uskutečnit dílem z rozpočtu Evropské unie ve výši 26 742 481 Kč a dílem z rozpočtu regionální rady ve výši 2 359 630 Kč, obviněný T. K.

se jako zástupce zadavatele opakovaně sešel s obviněným J. Š., jemuž předal neveřejné podklady k zadávacímu řízení, převzal od něj seznam subjektů, které mají uspět v losování, který dále předal J. K. a R. K.. M. J. měla v úmyslu provést losování zájemců s předem připraveným výsledkem podle přání obviněného J. Š., k čemuž však nedošlo, neboť před vlastním losováním dne 16. 9. 2011 policejní orgán losovací zařízení zajistil. Přes tuto skutečnost obvinění D. K., R. K., M. J. s vědomím obviněné J. K.

a za pomoci obviněného M. H. obstarali od obviněných V. P. a R. M. třetí elektronické losovací zařízení s nepřípustně upraveným programem, umožňujícím předem určit následně vylosovaný subjekt, obvinění činili účelové kroky, aby nedošlo k opakovanému zmaření losování ze strany policejního orgánu, jak jsou popsány v rozsudku soudu prvního stupně, avšak dne 29. 9. 2011 k losování zájemců nedošlo, neboť policejní orgán i toto losovací zařízení ještě před vlastním losováním zajistil, tudíž k čerpání dotací nedošlo, neboť zadavatel od dalšího losování upustil a vyzval všechny zájemce k předložení cenové nabídky.

V bodě 11) „Zajištění dostupnosti atraktivit ČR v obci XY“, ev. č. zakázky 60065712, zadavatele obce XY, v němž jako administrátor působila obchodní společnost CEP, a. s., s plánovaným datem losování dne 19. 10. 2011, s předpokládanou hodnotou zakázky 22 482 252 Kč bez DPH, přičemž financování projektu mělo být dílem z rozpočtu Evropské unie v rámci programu ROP NUTS II – Severovýchod ve výši 25 326 765 Kč a z rozpočtu obce XY ve výši 4 469 429 Kč. K losování soutěžitelů mělo být využito v pořadí čtvrté losovací zařízení, které M.

H. převzal od V. P. dne 2. 10. 2011 a předal je tentýž den R. K.. Následně 14. 10. 2011 M. J. dne 14. 10. 2011 zařízení připravila k losování tak, aby z 16 přihlášených zájemců vybralo 5 předem určených zájemců, avšak k vlastnímu losování dne 19. 10. 2011 nedošlo, neboť dne 18. 10. 2011 byl R. K. vyzván k vydání tohoto zařízení a zadavatel veřejné zakázky k námitce proti předpokládanému omezení počtu zájemců losem zadávací řízení zrušil a zakázku později zadal v rámci otevřeného podlimitního řízení, tudíž k neoprávněnému čerpání uvedené dotace nedošlo.

II. Dovolání obviněných a dovolání nejvyššího státního zástupce

5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, podali dovolání prostřednictvím svých obhájců obvinění T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., D. K., J. Š. a P. P. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. K., R. K., M. J., J. K., V. P., R. M., D. K., J. Š. a I. S.. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, podal dovolání prostřednictvím svého obhájce obviněný M. H. a nejvyšší státní zástupce v neprospěch tohoto obviněného. a) Dovolání obviněného T. K.

6. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítl, že rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

7. Podle obviněného T. K. v řízení nebyly provedeny procesně účinné důkazy, které by jej usvědčovaly z trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Důkazy odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu označil obviněný za nepoužitelné, resp. nezákonné důkazy, neboť první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 5 řádně odůvodněn, jeho odůvodnění se vztahovalo k jinému typu losování, v rozhodnutí bylo tvrzeno, že omezení počtu zájemců o veřejnou zakázku bylo prováděno manipulací s losovacími lístky, tedy manipulací při mechanickém losování, nikoli při losování pomocí elektronického losovacího zařízení. Z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ani nevyplývalo, z čeho plynulo podezření o páchání trestné činnosti právě obviněným. Na žádné veřejné zakázce pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se nepodílel, resp. v této věci byl zproštěn obžaloby, jednalo se o trestní věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 3/2013, v níž odvolací řízení proběhlo u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 To 83/2014. Dále obviněný v podaném dovolání polemizoval i se závěrem odvolacího soudu o použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu jako důkazu v této trestní věci.

8. Ve vztahu ke znaleckým posudkům znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., obviněný namítl, že nesplňují požadavky na nezávislost znalce, neboť v přípravném řízení tento ústav spolupracoval s Policií ČR, které dal návod po zajištění prvního počítače, v jaké fázi zadávacího řízení má další počítač zajistit, aby v něm byla hledaná data, tedy před losováním. Obviněný poukázal na skutečnost, že znalecký ústav vypracovává 97 % svých posudků pro orgány činné v trestním řízení, i z této skutečnosti dovodil, že měl zájem na výsledku trestního řízení, což podle obviněného vyplynulo i z vyjadřování znalců.

Výhrady obviněný uplatnil i ke skutečnosti, že nikdo nezávislý ani obvinění a jejich obhájci nebyli přítomni rozpečeťování počítačů. Znalec s nimi nakládal, mohl do nich cokoli vložit. Výpověď znalce a předvedení losování nebylo konzistentní a přesvědčivé, znalec měnil svoji výpověď, zejména když obhajoba namítla, že losování neprobíhalo tak, jak je předváděl, že čísla nebyla všem zájemcům přidělena jedním kliknutím, jak znalec tvrdil. V tomto směru dovolatel odkázal i na notářský zápis, který obsahoval popis losování.

Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, který se otázkou zákonnosti znaleckých posudků zabýval v bodech 118. až 126., přičemž námitky obhajoby odmítl nebo je označil za neopodstatněné. V tomto směru obviněný dovodil porušení ústavních principů práva na spravedlivý proces. Znalci Risk Analysis Consultants, s. r. o., se nebyli schopni vyjádřit ke konkrétním losováním, hovořili o připojení USB flash disku k notebooku, avšak žádný takový disk neexistuje, nebyl zajištěn. Nebyla ani zjištěna souvislost mezi tvrzenými programy ovlivňujícími losování a obviněným.

Znalci se vyjádřili pouze k jednomu konkrétnímu losování. Obviněný namítl, že obchodní společnost T., využívala nejprve metodu mechanického losování, poté možnosti elektronického losování, s využitím služeb obviněných R. K., M. J. a J. K.. Právě proto, aby předešel výhradám obchodní společnosti Skanska, a. s., přešel na elektronické losování a požádal svědka K. M. odborníka na IT, aby osvědčil, že je losovací zařízení v pořádku. Závěry soudu prvního stupně i soudu druhého stupně (v bodu 152. rozsudku) neodpovídají výpovědi tohoto svědka.

Z výpovědi svědka K. M. totiž plyne, že postupoval jako administrátor pečlivě s potřebnou odbornou péčí.

9. Obviněný dovodil i tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem soudy nižších stupňů a provedenými důkazy, neboť soudy nehodnotily důkazy k jednotlivým veřejným zakázkám, ale pouze obecně, což mělo význam při posuzování otázky jeho viny. Závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího o jeho vině neodpovídají výsledkům dokazování. Soudy nižších stupňů některé důkazní prostředky nehodnotily vůbec, v některých případech z nich dokonce vyvodily opak toho, co z důkazního prostředku vyplývalo. Tyto výhrady však obviněný nijak nekonkretizoval ve vztahu ke konkrétním důkazům, pouze vytkl, že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl prokázán vztah jednotlivých zaznamenaných hovorů a SMS zpráv k jednotlivým veřejným zakázkám, když 39 zaznamenaných hovorů a SMS zpráv bylo použito ve vztahu k veřejným zakázkám pod body 6) a 8) výroku rozsudku o vině a 29 zaznamenaných hovorů a SMS zpráv k veřejným zakázkám pod body 3) až 5) rozsudku, 4 zaznamenané hovory byly použity jako důkaz ve vztahu k veřejným zakázkám pod body 8) a 10) rozsudku a 1 zaznamenaný hovor byl použit jako důkaz o vině k bodům 4), 5) a 8) rozsudku. Soudům obou stupňů v této souvislosti vytkl, že na tyto jeho námitky nijak ve svých rozhodnutích nereagovaly.

10. Podle tohoto obviněného je rozsudek soudu prvního stupně přes svoji obsáhlost nepřezkoumatelný, není z něj zřejmé, na podkladě jakých důkazů soud prvního stupně dovodil skutkový děj u jednotlivých veřejných zakázek, zejména pod body 3) až 6), 8) a 10) výroku o vině. Odvolací soud tuto vadu neodstranil ani v bodě 103. svého rozsudku, neboť zde pouze uvedl, jaké důkazy byly provedeny před soudem prvního stupně.

11. Ve vztahu k závěrům soudů nižších stupňů o jeho vině u jednotlivých soutěžených veřejných zakázek obviněný namítl, že v bodě 3) „Rekonstrukci silnice III/1508 a 15015, průtah obcí XY“ rozsudku nelze dovodit, že by si nechal předvést losovací zařízení umožňující zmanipulování losování zájemců o veřejnou zakázku, takový závěr je v rozporu se skutečnostmi uvedenými svědkem K. M. Dále vytkl oběma soudům nižších stupňů, že se průběhem veřejné zakázky a jeho námitkami uplatňovanými ve vztahu k této veřejné zakázce nezabývaly.

Obviněný jakékoli ovlivnění tohoto výběrového řízení popřel a v tomto směru poukázal na výpovědi A. F., investiční techničky Krajského úřadu XY i na výpověď jeho asistentky Z. K. Ve vztahu k výroku o vině pod body 4) a 5) „Program modernizace komunikací II. a III. třídy Jihočeský kraj P3 a P4“, obviněný uvedl, že kvalifikační předpoklady i výši rozpočtových nákladů určil zadavatel, on sám aktivně konzultoval s odborníky, mimo jiné i s J. Š. Na podkladě konzultací s odborníky navrhl zadavateli změnu podmínek, a to v zájmu odstranění tvrdosti zadávacích podmínek.

Zmírnění kvalifikačního předpokladu pro účast ve veřejné soutěži vedlo ke zvýšení počtu zájemců o tuto veřejnou zakázku, neznamenalo výhodu pro žádného zájemce. Společnost B., v níž byl J. Š. obchodním ředitelem, se předmětných veřejných zakázek neúčastnila, ani se jich účastnit nemohla. Obviněný poukázal i na skutečnost, že sám zadavatel veřejné zakázky mu zaslal pokyn k eliminaci rizika spojeného s losováním, který souvisel se sdělením Policie ČR. Tento pokyn před vlastním losováním předal oproti podpisu R.

K. O tomto svém postupu informoval i zástupce zadavatele. Ani jedno z těchto losování nebylo nijak zpochybněno, není zřejmé, v čem mělo spočívat soudy tvrzené zjednání výhody na úkor jiného soutěžitele. Ve vztahu k bodu 6) rozsudku „Revitalizace společenských zařízení“ v XY, obviněný poukázal na výpověď svědkyně starostky této obce, která uvedla i důvod zkrácení termínu, tímto důvodem byla podmínka Středočeského fondu rozvoje obcí a měst mít všechny podklady pro čerpání dotace do 31. 8. 2011. Při předpokladu zahájení prací v září 2011 došlo i ke změně termínu dokončení prací, změnu si vyžádaly technologické postupy.

Ve vztahu k předání I. S. zadávací dokumentace dne 1. 8. 2011, upozornil obviněný na to, že každý zájemce si mohl tuto dokumentaci vyzvednout od 29. 7. 2011. I jiní zájemci dokumentaci v uvedený den obdrželi. Obviněný rozhodně popřel, že by mu tato obviněná určila, kdo má v losování zájemců uspět. Ve vztahu k bodu 8) rozsudku „Kanalizace XY, IV. etapa“, obviněný namítl, že dne 1. 8. 2011 předal obviněné I. S. dokumentaci ve vztahu k předchozí veřejné zakázce uvedené v bodě 6) rozsudku, nikoli k veřejné zakázce uvedené pod bodem 8) rozsudku, ani z komunikace mezi nimi nevyplynulo, že by byly předávány podklady ke dvěma veřejným zakázkám.

Odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, včetně zajištěných SMS zpráv v tomto směru nepotvrzují opak. Konzultaci s obviněnou I. S.

uskutečnil proto, že obchodní společnost F., realizovala předchozí etapu kanalizace a měla tudíž praktické zkušenosti s realizací zakázky, žádné zvýhodnění této obchodní společnosti v této konzultaci nespatřoval. Obviněný zdůraznil, že ani tato obchodní společnost nebyla mezi vylosovanými firmami, které byly osloveny, aby podaly své cenové nabídky. S jeho činností byla starostka obce až do upozornění Policie ČR zcela spokojena. Ani I. S. nepotvrdila, že by tuto veřejnou zakázku jakkoli ovlivňovala, chybí jakýkoli důkaz, že by v souvislosti s touto veřejnou zakázkou kohokoli zvýhodnil. Konečně ve vztahu k bodu 10) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně „ZOO XY – nová setkání 3. etapa“ obviněný opět namítl, že žádné pokyny ve vztahu k výsledku losování ani v tomto případě nikomu nedal a neexistuje žádný důkaz o jeho vině.

12. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že opomenuly důkazy, výslechy osob, které navrhla obhajoba, jednalo se o svědky, kteří by mohli vypovídat k průběhu jednotlivých losování, zejména zástupci zájemců o účast na veřejných zakázkách, jejichž zmanipulování je mu s dalšími obviněnými kladeno za vinu. Nebyli ani vyslechnuti zástupci vylosovaných obchodních společností pod body 3) až 6), 8) a 10) rozsudku. Návrhy na jejich výslech byly soudem prvního stupně zamítnuty, provedení těchto důkazů odmítl i odvolací soud s poukazem na znalecký posudek z oboru kybernetiky. Obviněný znovu zopakoval, že žádné požadavky na vítěze losování nikomu nepředával ani obviněným R. K., M. J. a J. K., což výslech vítězných zájemců mohl prokázat. Neexistuje důkaz, o který by bylo možno závěr o takových dohodách opřít. Došlo proto k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

13. Konečně obviněný namítl i nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku a v důsledku toho použití vyšší trestní sazby. Obviněný totiž nerozhodoval o tom, jak bude veřejná zakázka financována, o tom rozhodoval zadavatel, nikdo z obviněných nemohl proces získání dotace ovlivnit, žádost o dotaci nepodávali, s poskytovatelem dotace nejednali. Nevyplňovali ani nepravdivé či zkreslené informace o zakázce. Ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, pak obviněný namítl, že podle odvolacího soudu je již účastenství ve formě pomoci na jednání postihovaném podle tohoto ustanovení kriminalizováno jako dokonaný trestný čin, nicméně on se nedopustil jednání, které je podle tohoto ustanovení postihováno.

14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání. b) Dovolání obviněného R. K.

15. Obviněný R. K. rovněž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

16. Rovněž tento obviněný zpochybnil zákonnost a použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mezi jeho osobou a dalšími osobami, neboť příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyl soudcem řádně odůvodněn. Navíc ani takto provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nepřinesly žádný důkaz o jeho vině. Ani znalecké posudky znaleckého ústavu Risk Analysis Consultants, s. r. o., nejsou důkazem, který by jeho vinu prokazoval, zejména když znalec připustil, že protokoly o předání notebooků byly antidatovány. Přitom při předání notebooků znalci nebyli přítomni ani obvinění ani jejich obhájci, ani nebyl proveden otisk disků těchto notebooků, aby případně bylo možno závěry znaleckých posudků znovu přezkoumat. Přitom znalci svá zkoumání prováděli přímo na těchto noteboocích, nahrávali data z jednoho do druhého, prováděli pokusy se soubory a programy v nich. Závěry, které učinili, byly nesprávné, neodpovídající objektivně zjištěným skutečnostem. O nezávislosti a objektivitě znalců nesvědčí ani skutečnost, že se aktivně podíleli na operativní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, kterým dávali rady, kdy má být zajištěna výpočetní technika používaná při losování. Znalci sice uvedli, že v zajištěných noteboocích nalezli program umožňující zmanipulování losování, ale současně nebyli schopni uvést, která losování a jak konkrétně byla zmanipulována. Obviněný poukázal i na skutečnost, že když měli zmanipulované losování znalci předvést, neodpovídalo jejich počínání notářským zápisům o provedených losováních. Teprve při opakované prezentaci postupu při manipulaci s losováním, při přehrání dat mezi notebooky, čímž došlo k znehodnocení těchto důkazů, byli znalci úspěšní. Požadavek na vypracování revizního znaleckého posudku byl přitom soudem prvního i druhého stupně odmítnut. Oba soudy nižších stupňů se s námitkami obhajoby o nezákonnosti postupu znalců vypořádaly zcela nedostatečně. Celé znalecké zkoumání bylo nepřesvědčivé, zmatečné a netransparentní, navíc výše uvedený postup znalců znemožnil přezkum správnosti jejich postupu i jimi učiněných závěrů.

17. Obviněný má za to, že v řízení předcházejícím rozsudku soudu druhého stupně došlo k hrubým procesním vadám, které mají vliv na správnost skutkových i právních závěrů soudů nižších stupňů. Došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy, některá zásadní skutková zjištění chybí, nejsou prokázána žádným důkazem a jsou ryzí spekulací soudů nižších stupňů, které nehodnotily provedené důkazy ve vztahu k jednotlivým skutkům ani ve vztahu k jednotlivým obviněným, ale pouze obecně tak, že pokud bylo zmanipulováno jedno losování, muselo být v dalších případech postupováno stejně. Závěry soudů nižších stupňů o vině obviněného proto neodpovídají výsledkům dokazování.

18. Obviněný rovněž vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly žádné důkazy navržené obhajobou, zejména výslechy svědků, kteří se účastnili losování, kteří mohli průběh losování popsat a prokázat tak nesprávnost závěrů znalců z oboru kybernetiky, pokud se tito vyjadřovali k jimi tvrzenému způsobu zmanipulování losování. V důsledku nevyslechnutí těchto svědků byl soudy učiněn i spekulativní závěr o dohodách o výsledcích jednotlivých losování. V tomto směru namítl obviněný zkrácení svého práva na obhajobu. Rovněž byla použita nesprávná právní kvalifikace na jednání obviněného jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.

19. Podle obviněného R. K. byla provedeným dokazováním vyvrácena výpověď spolupracujícího obviněného J. P., např. ohledně jeho tvrzení o kontaktech obviněné J. K. s dalšími obviněnými, což vyvrátily záznamy v pečlivě vedeném plánovacím kalendáři této obviněné, z něhož vyplynulo, že žádné takové schůzky se spoluobviněnými se neuskutečnily. Tento spolupracující obviněný si tvrzení o jeho trestné činnosti a trestné činnosti osob s ním spolupracujících vymyslel, přičemž s Policií spolupracoval dávno před tím, než získal statut spolupracujícího obviněného, a to již od dubna 2010, nikoli až od 4. 12. 2012, jak chybně uvedl odvolací soud. Přitom tento spolupracující obviněný uvedl v řízení před soudem, že zástupci firem, které měly být vylosovány, po něm zmanipulování losování nechtěli, že pouze chtěli vědět, kdo bude losování provádět a on jim dal kontakt na obviněnou J. K. a teprve následně po poradě s obhájcem uvedl skutečnosti usvědčující ostatní obviněné. Nicméně i tak připustil, že nebyl u žádného jednání, kde by docházelo k dohodě o ovlivnění veřejné zakázky nebo k dohodě o zmanipulování losování. Obviněný namítl, že nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že by obviněný T. K. jemu nebo jeho spolupracovnicím M. J. a J. K. předal nějaké požadavky soutěžitelů k tomu, jak má losování dopadnout, takový důkaz nebyl předložen ani ve vztahu k soutěžím organizovaným J. P., ani ve vztahu k soutěžím, v nichž působili další spoluobvinění. V tomto směru celý rozsudek soudu prvního a druhého stupně je založen na nepodložených spekulacích, které všichni obvinění shodně popřeli.

20. Obviněný R. K. rovněž poukázal na skutečnost, že konkrétní odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a SMS zprávy byly použity ve vztahu k různým dílčím útokům trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, a to zcela ve shodě s dovolacími námitkami T. K. uvedenými v bodu 9. tohoto rozhodnutí. Shodně s tímto dovolatelem poukázal i na výpověď svědka K. M. a nesprávné vyhodnocení jeho úlohy při ověřování elektronické formy losování soutěžitelů. I tento obviněný namítl nepřezkoumatelnost rozsudků soudů nižších stupňů a nedostatečné vyhodnocení provedených důkazů ve vztahu k jednotlivým zadávacím řízením pod body 1) až 11) rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti rovněž namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a

provedenými důkazy. Shodně s obviněným T. K. i namítl nesprávné právní posouzení věci v souvislosti s právní kvalifikací jeho jednání jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.

21. Závěrem odvolání obviněný R. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. c) Dovolání obviněné M. J.

22. Obviněná M. J. opřela své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, namítla, že výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje taková skutková zjištění, která by přesvědčivě naplnila všechny zákonné znaky skutkových podstat, kterými byla uznána vinnou. Nebyla naplněna ani subjektivní stránka těchto trestných činů. Obviněná zopakovala svoji obhajobu, že neovlivnila žádnou veřejnou zakázku za účelem zisku či s cílem způsobit někomu škodu. Na sepsání žádostí o dotace se nijak nepodílela, nekompletovala podklady, nemohla ovlivnit obsah žádostí o dotaci, a to ani ve vztahu k dotacím z rozpočtů Evropské unie.

23. Podle obviněné je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů prvního a druhého stupně, rozsudky obou soudů jsou postaveny na zcela chybném vyhodnocení provedených důkazů. Obviněná namítla i nepoužitelnost důkazů zejména znaleckých posudků z oboru kybernetiky, při jejichž zpracování došlo ke zkrácení práva obviněných na obhajobu, neboť nebyli přizváni k rozpečetění zajištěných počítačů, na nichž bylo nebo mělo být prováděno losování, pořízená fotodokumentace toto pochybení nemůže odstranit.

Není ani zřejmé, co se dělo s počítači od jejich zajištění do předání znalcům, ani následně, nelze zjistit, zda s nimi nebylo nějak manipulováno. Obviněná poukázala na zřejmé nesprávnosti při demonstrativním losování v soudním řízení, nejprve při hlavním líčení dne 4. 4. 2016, následně dne 14. 7. 2016. Znalci provedená demonstrace použití programu ke zmanipulování losování, neodpovídala notářským zápisům o losování (jedním kliknutím přiřazení pořadových čísel zájemcům, ve skutečnosti si každý zájemce sám vylosoval pořadové číslo, pokud zájemce nebyl přítomen, provedla přiřazení pořadového čísla zájemce ona, stejně tak k vylosování 5 zájemců nedošlo jedním kliknutím, ale samostatnými kliky, což vyplynulo i z notářského zápisu).

Rozdíly mezi prvním a druhým demonstrativním losováním měly vést soudy k závěru o potřebě nového znaleckého posudku i o možné manipulaci s důkazem, zejména když data o losování byla následně po prvním demonstrativním předvedení losování znalci nalezena, ačkoli tvrdili, že po ukončení losování se automaticky smazala. Nalezení části souboru svědčí o ručním zkopírování souboru do notebooku někým, kdo k němu měl přístup, což umožnilo předvést zmanipulované losování přímo ze zajištěného notebooku. I při druhém předvedení losování znalci nejprve chybně přiřadili jedním enterovým klikem čísla všem zájemcům.

Obviněné rovněž namítla antidatování předávacích protokolů k notebookům mezi PČR a znalci. K tvrzení o vkládání flash-disku do notebooku obviněná uvedla, že žádný takový disk nebyl zajištěn ani zkoumán, popřela, že by do notebooku vložila nějaký flash-disk s daty, přičemž je jen domněnkou soudů, jaká data by obsahoval a co by toto vložení umožnilo. Ve vztahu k znaleckému ústavu rovněž namítla jeho závislost na Policii ČR, která je jeho největším objednatelem zakázek, z toho obviněná dovodila, že znalecký ústav není nezávislý a objektivní, což se promítlo i do jeho znaleckého posudku.

24. Rovněž tato obviněná tvrdí extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a jejich právními závěry, pokud jde o hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného J. P.. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že odvolací soud dovodil první jeho kontakt s Policií ČR v červenci 2012, což je v rozporu s tvrzením tohoto obviněného, že v kontaktu s Policií byl již od prosince 2010. Obviněná dovodila, že právě na objednávku Policie kontaktoval spoluobviněnou J. K. s dotazem, zda jejich obchodní společnost „umí losovat“ a z kladné odpovědi dovodil, že umí zmanipulovat výběr v rámci losování. Poté začal obviněný J. P. znovu působit jako administrátor veřejných zakázek a policii sliboval, že přinese seznam společností s tečkami, které označují předem dohodnuté zájemce, kteří budou vylosováni, nicméně nikdy takový seznam nepřinesl a u hlavního líčení tvrdil, že jej zničil po jeho převzetí. Dále obviněná poukázala i na rozpor v tvrzení spolupracujícího obviněného o tom, kolik obviněný R. K. dostával za zmanipulování losování, což se promítlo do usnesení o zahájení trestního stíhání, následně však u hlavního líčení tento spolupracující obviněný uvedl, že nevěděl, jakou dostával R. K. odměnu za zmanipulované losování, že se tuto skutečnost dozvěděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání a tuto informaci jen zopakoval. Přes skutečnost, že obviněný J. P. soustavně měnil svoje výpovědi, byla na základě jeho výpovědi odsouzena. Přitom tvrzení J. P. jsou pouhými domněnkami, neboť sám uvedl, že nikdy nebyl osobně přítomen žádnému jednání, při kterém by se domlouvalo ovlivnění veřejné zakázky.

25. I tato obviněná namítla, že soudy neprovedly žádný důkaz navržený obhajobou (výslechy osob účastnících se losování, zástupců zadavatelů veřejných zakázek, zástupců společností přihlášených do veřejných zakázek). Obviněná poukázala i na to, že odsouzeni byli pouze tři zástupci společností, které se měly zmanipulovaných veřejných zakázek účastnit. Jinak byly soudy prováděny pouze důkazy obžaloby.

26. Ze stejných důvodů jako další obvinění namítla i nepoužitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, neboť vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly řádně odůvodněny, nesprávně v nich bylo tvrzeno, že probíhá mechanické losování, které zákon nepřipouštěl. Nepravdivě bylo i tvrzeno, že v losování vyhrála stavební společnost z XY a hrozí možnost opakování takové výhry, ačkoli taková společnost nikdy nevyhrála a neprošla při losování do užšího výběru. Ani pořízené záznamy telefonních hovorů však podle obviněné neprokázaly její vinu, neboť se neuskutečnil žádný její kontakt se zájemci o veřejné zakázky a jen minimálně byla v kontaktu s administrátory. Jinak vedla jen běžné hovory s otcem o provozních záležitostech. Rozhodně nelze dovodit ani nějakou konspirativní mluvu mezi ní a dalšími obviněnými. Navíc přes její žádost nebyly soudům poskytnuty všechny hovory, pouze vybrané. I v tom spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces.

27. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná poukázala na to, že jí byl uložen peněžitý trest, který označila za nepřiměřeně přísný, přitom její jednání spočívalo pouze v tom, že pomáhala otci, žádného protiprávního jednání se nedopustila. Vytkla oběma soudům, které ve věci rozhodovaly, že nezkoumaly její majetkové poměry, v této souvislosti uvedla, že je na rodičovské dovolené, jediným jejím příjmem jsou sociální dávky (rodičovská podpora měsíčně ve výši 7 100 Kč).

28. Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a sám ji obžaloby zprostil, případně aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí. d) Dovolání obviněné J. K.

29. Také obviněná J. K. opřela své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že jí byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu.

30. Obviněná namítla, že skutková zjištění, která odvolací soud ve věci učinil, nebyla z hlediska hmotného práva správně posouzena, výrok o vině ve spojení s odůvodněním rozsudku neobsahuje skutková zjištění, která by naplnila zákonné znaky trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Podle obviněné nebylo prokázáno, že by ovlivňovala zadávání veřejných zakázek tak, aby konkrétní subjekt zakázku získal či nezískal, žádným vědomým jednáním nenapomohla k ovlivnění jakékoli veřejné zakázky. Právní závěry, které odvolací soud učinil a před ním i soud prvního stupně, jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Obviněná uvedla, že nebyla statutárním orgánem žádné obchodní společnosti, která se účastnila soutěže o veřejnou zakázku jako soutěžitel, zadavatel nebo administrátor, neměla zájem ani motiv komukoli v tomto směru stranit. Byla pouhou sekretářkou obviněného R. K., pokud se podílela na přípravě a organizaci losování, bylo to podle jeho pokynů. Od žádné osoby nikdy nepřevzala pokyny, které by měly protiprávně ovlivnit průběh veřejné zakázky, zejména průběh losování omezujícího počet zájemců o veřejnou zakázku. Nikdy při losování s počítačem nepracovala. Veškerá jednání i schůzky si zapisovala do stolního diáře, pokud v něm žádný údaj nebyl, žádné jednání se neuskutečnilo. S obviněnými P. P., P. F. a P. H. se nesetkala.

31. Dále obviněná popřela, že by naplnila znaky skutkové podstaty zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť se nepodílela na uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů v rámci žádosti o poskytnutí dotace, ani žádné údaje nezamlčela. Nepřipravovala ani žádnou dokumentaci, která by byla použita v rámci zadávacího řízení k veřejné zakázce nebo k žádosti o dotaci. Takovouto dokumentaci včetně následné žádosti o dotaci vždy připravoval administrátor, nikoli ona. Přičítat jí jednání třetí osoby, které ani nemohla ovlivnit, je odporující zákonu. Stejně tak ani nemohla ovlivnit, jak bude konkrétní zakázka financována, jaké zdroje budou použity k jejímu financování, způsob financování zakázky byl výlučně na úvaze zadavatele. Za situace, že se nepodílela na sepsání žádosti, kompletaci podkladů a příloh, nemohla nijak ovlivnit ani její obsah. Stejně tak odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že svým jednáním naplnila objektivní i subjektivní stránku zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, neboť se nijak nepodílela ani na uvedení nepravdivých, nesprávných nebo neúplných dokladů a nikdy neuvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných. Neměla ani žádný vliv na určení, jakým způsobem bude konkrétní zakázka financována, bylo to na výlučné úvaze zadavatele.

32. Rovněž obviněná J. K. zdůraznila, že závěr o její vině byl soudy postaven pouze na výpovědi spolupracujícího obviněného J. P., ačkoli ten opakovaně měnil svoji výpověď. Mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů proto i ona spatřuje extrémní rozpor, neboť výpovědi spolupracujícího obviněného jsou pouhé jeho ničím nepodložené domněnky. Nevěrohodnost jeho tvrzení pak rovněž dovozuje již z rozporných údajů o tom, od jaké doby s Policií spolupracoval, na což poukázali i další obvinění i z rozporných tvrzení tohoto obviněného (např. bod 24. tohoto rozhodnutí), který místo faktů uváděl ve své výpovědi ničím nepodložené domněnky, včetně té, že zadavatelé nebo žadatelé chtěli nelegálně ovlivnit průběh veřejné zakázky. Rovněž tato obviněná zdůraznila, že obvinění P. P., P. F. a P. H. popřeli jakýkoli kontakt se spolupracujícím obviněným J. P. Obviněná zdůraznila, že pouhá komunikace s tímto obviněným ohledně průběhu veřejných zakázek, které jako administrátor zajišťoval, nemůže z její strany naplnit skutkovou podstatu žádného trestného činu. Přitom ona se nijak na omezení počtu zájemců losem nepodílela.

33. Rovněž tato obviněná poukázala na pochybení znalců z oboru kybernetiky, kteří u počítače zajištěného u ní doma provedli otisk jeho paměti, zatímco v případě notebooků, které byly nebo měly být použity k losování, prováděli zkoumání dat přímo na těchto noteboocích a následně i demonstraci toho, jak mělo docházet k zmanipulování losování. I tato obviněná vytkla antidatování předávacích protokolů a převzetí notebooků znalci bez přítomnosti obviněných a jejich obhájců. Stejně tak ve shodě s dalšími obviněnými poukázala i na chyby při demonstrativním předvedení losování, které prováděli znalci, přičemž má za to, že rozpory mezi prvním a druhým demonstrováním losování měly vést k vypracování nových znaleckých posudků.

34. Pochybení spatřuje i v odmítnutí soudem prvního stupně i soudem odvolacím návrhů obhajoby na doplnění dokazování o výslech zástupců obchodních společností, které se přihlásily do jednotlivých zadávacích řízení na veřejné zakázky, čímž došlo ke zkrácení jejího práva na obhajobu.

35. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněná namítla, že jí byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, který neodrážel její majetkové poměry, skutečnost, že je v invalidním důchodu, je jí vyplácena od ledna 2019 měsíčně částka 7 282 Kč a v rámci přivýdělku měla v roce 2019 příjem pouze 47 800 Kč. Tato svá tvrzení obviněná doložila příslušnými doklady.

36. Závěrem svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího a sám ji obžaloby zprostil, nebo věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. e) Dovolání obviněného V. P.

37. Obviněný V. P. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl tzv. extrémní rozpor mezi právními závěry soudu druhého stupně i jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně a skutkovými zjištěními, které tyto soudy učinily, přičemž tato skutková zjištění nemají oporu ve výsledcích důkazního řízení, navíc tyto skutkové i právní závěry obou soudů jsou i nelogické.

38. Obviněný znovu zopakoval svoji obhajobu uplatněnou již v předchozím řízení, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, neměl povědomost o tom, k čemu má jeho společností vyvinutý program sloužit, což potvrdil i obviněný R. K., když uvedl, že ani V. P. ani R. M. nevěděli, k čemu mají jednotlivé počítače sloužit. Skutečnost, že jsou používány k zúžení počtu zájemců o veřejnou zakázku, nevěděli, ani je to nezajímalo, byli osloveni s tím, aby vytvořili jednoduchý software v ceně 25 000 Kč. Náklady na hardware platil z vlastních prostředků, takže zakázka byla spíše ztrátová a přistoupil na ni proto, že byl osloven známým.

Sám se na vývoji softwaru nepodílel, to byla záležitost programátorů, detaily projektu neznal. Jednalo se o víceúčelové zařízení, což potvrdil i znalecký posudek. Podle obviněného R. K. měla zařízení sloužit k losování tomboly nebo pro nějakou televizní soutěž. Pouze obviněný R. K. tvrdil, že obvinění V. P. a R. M. měli přístup k zařízením před každým losováním, což je tvrzení nepravdivé. Obviněný namítl, že ani on ani obviněný R. M. nevěděli, že program a notebooky, v nichž byl nahrán, má sloužit k manipulaci s veřejnými zakázkami.

Ze znaleckého posudku vyplynulo, že s programem bylo po předání zadavateli zakázky dále manipulováno, ostatně předána byla jen testovací verze. On ani obviněný R. M. s programem nemanipulovali, aby byl využitelný k předmětné trestné činnosti. Navíc manipulace s daty byla možná až po vyplnění seznamu uchazečů. Pokud soudy nižších stupňů přijaly výpověď obviněného R. K. jako věrohodnou, považoval to obviněný za libovůli soudů při hodnocení důkazů. Software byl vyroben legálně ve vývojovém prostředí U., na jeho zpracování se podílelo několik zaměstnanců obchodní společnosti N.

Obviněný popřel, že by věděl o záměně dodaného softwaru a o falsifikaci certifikátů obchodní společnosti Z., tuto ani nezná a nemá s ní nic společného. Zastírání původu programu i zásahy do programu prováděly jiné osoby, o čemž svědčí i podle soudu prvního stupně nevěrohodná výpověď svědka J. Ž., jednatele obchodní společnosti Z., kterému mělo být v XY předváděno obviněnou M. J. a M. H. losovací zařízení, přičemž svědek jej měl spravovat. Z důkazů prokazujících tyto skutečnosti podle obviněného vyplývá, že ani on, ani R.

M. s programem nemanipulovali, nepodíleli se na zastírání původu softwaru. Opačný závěr, který učinily soudy nižších stupňů, nemá oporu v dokazování, stejně jako závěr, že vytvořili program na manipulaci s veřejnými zakázkami. Obviněný M. H. je absolventem Vyšší odborné školy aplikované kybernetiky, s. r. o., má tedy rovněž potřebnou odbornost k zásahům do programu, má i známosti mezi odborníky v této oblasti. Ani výše odměny za program 25 000 Kč, neodpovídá závažnosti jednání, na němž se měli podílet, navíc s vědomím hrozby přísného nepodmíněného trestu v případě odhalení trestné činnosti.

Obviněný uvedl, že žádnou stálou servisní činnost na předmětných noteboocích, s výjimkou připojení tiskárny k jednomu z nich, což trvalo 10 minut, nedělal.

Pokud by vytvářel sofistikované zařízení, musel by zákazníka učit s ním pracovat, tomu neodpovídá předání notebooku na autobusové zastávce 100 metrů od provozovny jejich společnosti. Z těchto důvodů proto závěr soudů nižších stupňů, že je autorem losovacího zařízení, s nímž bylo manipulováno při losování zájemců o veřejné zakázky, podle obviněného neodpovídá realitě. Z výše uvedených důvodů namítl, že nenaplnil ani po objektivní ani po subjektivní stránce skutkovou podstatu stíhaných trestných činů. Zásadní procesní pochybení soudů měla význam pro konečné hmotně právní posouzení skutku. Podle obviněného došlo v jeho případě ke zcela flagrantnímu porušení práva na spravedlivý proces a rozhodnutí soudů nerespektovalo princip presumpce neviny. Byla porušena i zásada volného hodnocení důkazů, neboť z provedených důkazů bylo možno učinit několik skutkových verzí, které by byly pro obviněného příznivější.

39. Obviněný V. P. dále vytkl soudům nižších stupňů i opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů navržených obhajobou, aniž by je však konkretizoval, dále i vytkl nezjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, přičemž podle něj ani odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům ustanovení § 125 tr. řádu a je zcela nedostatečné.

40. Podle obviněného popsaný skutkový děj v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani nenaplňuje všechny zákonné znaky soudem zvolené právní kvalifikace, neboť nebyly naplněny a popsány znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku k trestným činům podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a § 260 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku. Skutkový děj nevykazuje ani všechny znaky pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu dotačního podvodu. Odvolací soud podle obviněného jen paušalizoval námitky a vady vytýkané v odvolání a zamítl tento opravný prostředek bez řádného zdůvodnění, neboť odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je jen obecné, nevztahuje se k dílčím námitkám uplatněným obviněným v odvolání. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze ani dovodit naplnění všech znaků skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným po objektivní i subjektivní stránce. Nelze ani dovodit jeho úmyslné zavinění k trestněprávnímu následku i všem dalším znakům skutkových podstat (včetně kvalifikovaných), a to ani ve spolupachatelství, ani ve formě pomoci. Nebylo ani soudy nižších stupňů zkoumáno zavinění u každého obviněného zvlášť, a to ani ve vztahu k těžšímu následku. Nebyla mu ani prokázána pomoc k způsobení škody velkého rozsahu u trestného činu podle § 212 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku po subjektivní stránce.

41. Ve vztahu k uplatněnému dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítl, že trest, který mu byl uložen je v rozporu se zákonem. Za vytvořený software obdržel pouze částku 25 000 Kč, výše peněžitého trestu v kombinaci s podmíněným trestem odnětí svobody je nepřiměřeně přísná. Mělo být individuálně přihlédnuto k míře jeho účasti na předmětné trestné činnosti. Jeho míra účasti byla podstatně nižší než u dalších obviněných. Jemu uložený peněžitý trest nebyl ani řádně odůvodněn z hlediska závěru o jeho snaze získat majetkový prospěch trestnou činností. Soudy obou stupňů byly pouze obecně konstatovány zákonné podmínky pro ukládání peněžitého trestu, které nejsou nijak rozvedeny. Nebyly zohledněny v odůvodnění rozhodnutí při stanovení druhu a výše trestu ani přitěžující okolnosti [§ 39 odst. 6 písm. a) a b) tr. zákoníku]. Rovněž podle obviněného byly porušeny i zákonné podmínky pro ukládání peněžitého trestu v ustanovení § 68 odst. 3 a 6 tr. zákoníku, a to i z hlediska dobytnosti tohoto trestu, neboť nebyly náležitě zjištěny ani jeho majetkové poměry a jeho závazky.

42. Závěrem dovolání obviněný V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc v nezbytném rozsahu znovu projednal a rozhodl. f) Dovolání obviněného D. K.

43. Obviněný D. K. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu.

44. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl, že soudy nižších stupňů byly odmítnuty důkazy navržené obhajobou (výslechy zástupců zadavatelů veřejných zakázek, ostatních uchazečů, administrátorů veřejných zakázek), ačkoli odvolací soud připustil, že by k objasnění věci mohly přispět, nicméně pro odstup času by si již tito svědci podstatné skutečnosti nepamatovali, nebo pokud stáli mimo systém fungování zmanipulovaných veřejných soutěží, nemohli by k věci nic podstatného uvést. Obviněný uvedl, že jako ředitele obchodní společnosti I., nemohl ovlivnit rozhodnutí zadavatelů o volbě druhu zadávacího řízení, v daném případě užšího řízení ve smyslu § 28 zákona o veřejných zakázkách. Nemohl ani ovlivnit tvorbu určitého kartelu, v rámci něhož došlo k dohodě o vítězi zadávacího řízení. Zdůraznil, že neměl nadstandardní vztahy s administrátory a ani neměl v úmyslu opatřit jinému prospěch či způsobit škodu. Nebyl proveden žádný důkaz prokazující, že ve své funkci se dopustil úmyslného protiprávního jednání, kterým byl uznán vinným. Realizoval jen běžnou podnikatelskou činnost, a to i s obchodními společnostmi K., a Z. Popřel, že by se podílel na zastírání původu vlastníka či dodavatele nepřípustně upravených elektronických losovacích zařízení, s policií spolupracoval při objasňování tvrzené trestné činnosti, potřebné doklady jí vydal. S dalšími spoluobviněnými R. K., M. J. a J. K. se znal ze standardní obchodní spolupráce, působil jako dodavatel či subdodavatel pro jejich obchodní společnost, žádný důkaz neprokázal opak. Na losování se nijak nepodílel, tuto činnost zajišťoval přes smluvního partnera, pokud by o trestné činnosti věděl, nepokračoval by v ní po zajištění prvního losovacího zařízení Policií ČR. Naopak, to že obvinění v činnosti pokračovali, svědčí pro jejich nevinu.

45. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl, že u něj nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu, neboť nebyly zjištěny soudy nižších stupňů jeho majetkové poměry, proběhlo jen finanční šetření v přípravném řízení. Obviněný poukázal na skutečnost, že trestní řízení trvalo 8 let, nijak se tvrzenou trestnou činnosti neobohatil. Trestní řízení vedlo k jeho profesní likvidaci, nedisponuje žádnými finančními prostředky, movitým či nemovitým majetkem, je na hranici nouze a závislosti na rodině.

46. S ohledem na výše uplatněné námitky obviněný dovodil i existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

47. Závěrem svého dovolání tento obviněný navrhl, aby rozsudek soudu druhého stupně byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. g) Dovolání obviněného J. Š.

48. Obviněný J. Š. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný shledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy, neboť učiněná skutková zjištění soudy z provedených důkazů nevyplývají. Podle obviněného není patrno, jaké skutečnosti a informace se dozvěděl od obviněného T. K. jako administrátora v souvislosti se zadávacími řízeními a veřejnými zakázkami, které tento zajišťoval. Nebylo prokázáno, že šlo o takové informace, které mohly ovlivnit průběh zadávacího řízení nebo výsledky veřejných zakázek. Není ani zřejmé, z čeho pramení závěr o vlivu obviněného na stanovení zadávacích kritérií u zadavatelů veřejných zakázek. Pokud by tento vliv měl, je otázkou, proč by informace získával od administrátora, když měl vliv na zadavatele, jehož rozhodnutí mohl ovlivnit. Absurdní je závěr soudů nižších stupňů, že měl stejně spolupracovat s T. K. i J. P., což i tento spolupracující obviněný popřel. Spolupracujícímu obviněnému lze buď věřit zcela, nebo vůbec, není možno z jeho výpovědi selektivně vybírat, čemu soudy uvěří a čemu nikoli. V této souvislosti obviněný připomněl, že odvolací soud shledal výpověď spolupracujícího obviněného pravdivou a věrohodnou, aniž by ovšem vysvětlil, že tento obviněný spolupráci s ním výslovně popřel, pokud by v tomto směru tento obviněný lhal, utrpěla by tím jeho věrohodnost i závěr o pravdivosti jeho výpovědi.

49. Obviněný rovněž zpochybnil zákonnost a použitelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu s tím, že vydaný příkaz nebyl dostatečně odůvodněn, v tomto směru obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 4 Pzo 3/2013, podle něhož ve vydaném příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které odůvodňují vydání tohoto příkazu. Pokud je soud v příkazu neuvede a nevysvětlí, proč nelze sledovaného cíle dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztíženo a omezí se jen na popis skutku a obecné konstatování účelu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a splnění zákonných podmínek k jeho nařízení, porušuje tím ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr.

řádu. V jeho trestní věci podal policejní orgán dne 16. 6. 2011 podnět Městskému státnímu zastupitelství v Praze a žádal o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonním č. XY na dobu 4 měsíců, a to v souvislosti se zadávacím řízením administrovaným obchodní společností T., přičemž policejní orgán dospěl k závěru, že obviněný T. K. ovlivňuje omezování uchazečů losem a může předávat dovolateli informace v této souvislosti. Návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 21.

6. 2011, jak na toto telefonní číslo, tak i na číslo užívané S. T., a to na dobu 4 měsíců. Návrh byl odůvodněn podezřením na snahu ovlivnit přidělení nadlimitní veřejné zakázky zadávané Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ve prospěch obchodní společnosti eProjekty Praha, s. r. o., případně jiného podnikatelského subjektu s vazbami na podezřelé, k čemuž měla být využita obchodní společnost T. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl povolen příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.

6. 2011, sp. zn. Nt 1437/2011, na 2 měsíce (od 23. 6. do 22. 8. 2011). Obviněný v podaném dovolání cituje odůvodnění tohoto příkazu a z něj dovodil, že toto odůvodnění je nedostatečné, neboť v něm nejsou uvedeny žádné konkrétní skutkové okolnosti ve vztahu k jeho osobě, které by odůvodnily vydání tohoto příkazu. Podle obviněného byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu na jeho telefonní číslo přidán k prověřování jiné, s ním nesouvisející trestné činnosti. Ve vydaném příkazu nejsou uvedeny žádné skutečnosti, které by se týkaly obviněného a podezření ve vztahu k jeho trestné činnosti.

Příkaz k odposlechu jeho telefonního čísla má proto obviněný za nezákonný a zjištění, která z tohoto důkazního prostředku vyplynula, nemohou být v jeho trestním řízení použita, stejně jako následné odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu na jeho telefonním čísle, které byly pořízeny na základě prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příkazem Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. Nt 1237/2011.

50. Obviněný nesouhlasil ani s postupem soudů obou stupňů, které odmítly jím navržené důkazy, výslechy zástupců vítězných uchazečů ve vztahu k tvrzenému ovlivnění veřejných zakázek, kteří by o ovlivnění výběru vítěze těchto veřejných zakázek museli vědět a účastnit se předchozí dohody o takovémto postupu. V této souvislosti obviněný i namítl, že obchodní společnost B., ve které působil, se až na výjimky o tyto zakázky nezajímala, neměl proto ani žádný důvod k účasti na tvrzené trestné činnosti. Z hlediska jeho viny soudy pouze dovodily, že působil jako zprostředkovatel, zajišťující realizaci dohod jiných subjektů, skutečných soutěžitelů. S ohledem na výše uvedené námitky pak obviněný dovodil, že se nemohl dopustit trestných činů, kterými byl uznán vinným, zejména ne trestných činů souvisejících s financováním veřejných zakázek a ani trestného činu týkajícího se vlastního zadávacího řízení.

51. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. h) Dovolání obviněného P. P.

52. Obviněný P. P. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

53. Obviněný rovněž dovodil tzv. extrémní nesoulad skutkových zjištění obou soudů a jimi učiněných právních závěrů s provedenými důkazy, neboť podle něj se skutek, který je mu kladen za vinu nestal, Soud prvního stupně i soud odvolací nerespektovaly princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo. K žádnému jeho setkání s obviněnými J. P. a J. K. nedošlo, tento spolupracující obviněný jej nebyl schopen popsat a ztotožnit, uskutečnění nějaké schůzky mezi nimi nebylo prokázáno ani žádným jiným důkazem.

Obviněný zpochybnil věrohodnost spolupracujícího obviněného J. P. v zásadě stejnou argumentací jako ostatní obvinění, poukázal na hrubé rozpory v jeho výpovědi, které konstatoval i soud prvního stupně. Přitom závěr o jeho vině stojí jen na tvrzení obviněného J. P., který ke skutku pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně prakticky nebyl schopen nic uvést, a to ani v rámci prováděné konfrontace. Dovolatel poukázal na skutečnost, že ostatní obvinění jej ani neznají, nesetkali se s ním.

Ve vztahu k jeho podpisu smlouvy o dílo již dne 12. 5. 2011, když losování proběhlo až dne 18. 5. 2011 obviněný namítl, že ustanovení § 68 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách tehdy platného stanovilo, že „Nabídka obsahuje návrh smlouvy podepsaný osobou oprávněnou jednat jménem či za uchazeče.“ Zmíněná okolnost proto není důkazem o jeho vině, jak chybně dovodil soud prvního stupně. Ostatně odvolací soud v tomto připustil pochybení soudu prvního stupně, stejně jako ve skutečnosti, že na protokolu o osobním převzetí zadávací dokumentace ze dne 9.

9. 2011 není podpis dovolatele. Přes tyto skutečnosti však odvolací soud dovodil, že tato pochybení soudu prvního stupně nemohou mít zásadní vliv na správnost jeho rozsudku. S tímto závěrem odvolacího soudu obviněný vyslovil nesouhlas.

54. Dovolatel připomněl, že na rozdíl od ostatních obviněných byl stíhán pouze pro jediný skutek, přes tuto skutečnost byl zařazován rozsudkem soudu prvního stupně k ostatním obviněným, kteří se měli podílet na podstatně rozsáhlejší trestné činnosti. Podle obviněného skutková věta ve vztahu k jeho osobě neobsahuje takový popis skutku, který by naplnil všechny znaky trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) tr. zákoníku, chybí znak „v úmyslu způsobit jinému škodu“, není uvedeno, komu měla být škoda způsobena, obviněný rovněž postrádá v tzv. skutkové větě uvedení znaku „opatřit sobě nebo jinému prospěch“ a „způsobí takovým činem značnou škodu“. V popisu skutku chybí údaj, komu měla být způsobena, jakým jednáním a v jaké výši, navíc způsobení takové škody bylo vyvráceno provedeným dokazováním. Dále obviněný namítl, že ve skutkové větě absentuje i popis znaku „na úkor jiných soutěžitelů“, není uvedeno, na úkor kterých konkrétních soutěžitelů měla být zjednána přednost. Obviněný rovněž vytkl rozsudku soudu prvního stupně, že je vadná i právní věta, ve které je v rozporu se skutkovou větou uvedeno „zjednání přednosti dodavatelů na úkor jiných dodavatelů“, přitom podle skutkové věty mělo dojít ke „zjednání přednosti soutěžiteli“. Trestní zákoník přitom v ustanovení § 256 striktně rozlišuje mezi soutěžiteli a dodavateli. Právní věta musí rozlišovat mezi úmyslem způsobit škodu, nebo opatřit prospěch sobě nebo jinému, součástí skutkové věty musí být jen ta z alternativ, která vyplynula z dokazování, která je obsažena ve skutkové větě, nikoli obecně obě alternativy současně. Obviněný zdůraznil, že pokud chybí vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, není možné jeho existenci dovozovat pouze z odůvodnění (např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 182/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003).

55. Obviněný P. P. rovněž namítl neplatnost, neúčinnost a hmotně právní neaplikovatelnost ustanovení § 256 tr. zákoníku ve znění použitém soudem prvního stupně, neboť text zákona vyhlášený ve Sbírce zákonů není v souladu se zněním schváleným Parlamentem ČR a podepsaným prezidentem. Rozdíl ve schváleném a vyhlášeném znění zákona přitom byl zcela zásadní, neboť význam použitých pojmů (zjednání a sjednání) je odlišný, jde o pojmy různého významu. Obviněný dovodil, že ustanovení § 256 tr. zákoníku bylo v rozhodné době neplatné, neboť zákon nebyl vyhlášen ve znění schváleném Parlamentem ČR a podepsaném prezidentem, toto ustanovení nemohlo nabýt účinnosti. Oprava tiskové chyby byla uveřejněna ve Sbírce zákonů až dne 17. 9. 2015, proto v souladu se zásadou „nullum crimen sine lege“ od účinnosti tr. zákoníku až do zveřejnění opravy tiskové chyby bylo ustanovení § 256 tr. zákoníku neplatné. V roce 2011 jednání, které je mu kladeno za vinu, nebylo trestné.

56. Dále obviněný P. P. namítl, že v jeho případě nedošlo ani k naplnění objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť trestného jednání podle tohoto ustanovení se může dopustit jen speciální subjekt (člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, licitátor nebo člen organizované skupiny), v ustanovení § 256 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku je pak vyžadováno, aby zjednáním výhody došlo ke způsobení značné škody. Z hlediska naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu se u zjednání výhody v souvislosti se zadávacím řízením na veřejné zakázky jedná zpravidla o úkony v rámci přípravy zadávacích podmínek veřejné zakázky (přípravná fáze) nebo při posuzování a hodnocení nabídek uchazečů (výběrová fáze). Obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že by mohl ovlivnit zadávací podmínky, neboť nebyl zadavatelem ani neměl přístup k zadávací dokumentaci.

Přípravná fáze zadávacího řízení byla svěřena zadavatelem obchodní společnosti S. Obchodní společnost P., nesplňovala kvalifikační podmínky, potřebovala subdodavatele, kterým byla obchodní společnost PAS Natura, s. r. o., (dříve PAS Plus, s. r. o.). Podle rozsudku soudu prvního stupně k ovlivnění veřejné zakázky mělo dojít v průběhu losování, byli vylosování předem určení zájemci. Podle obviněného bylo chybou soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že ostatní vylosovaní soutěžitelé nebyli vyslechnuti, aby byla prokázána jakákoli dohoda mezi nimi, že zakázku získá obchodní společnost P.

V rámci trestního řízení bylo prověřováno 11 zadávacích řízení, z nichž u 10 zadávacích řízení došlo k zúžení výběru soutěžitelů losováním, v případě tvrzené dohody mezi soutěžiteli o vítězi, by stíhaných osob muselo být podstatně víc, pokud by došlo k existenci takovýchto tvrzených dohod mezi vylosovanými. Existence takovýchto dohod mezi soutěžiteli nebyla žádným důkazem prokázána. Obviněný dále poukázal i na skutečnost, že výsledná cena ve smlouvě o díle je nižší než předpokládaná cena podle kontrolního rozpočtu.

Proti losování ze strany účastníků nebyly žádné námitky. Nebylo prokázáno, že by obviněný jakkoli ovlivnil průběh výběrové fáze zadávacího řízení. Právní závěry soudů nižších stupňů stojí podle obviněného pouze na nepodložených domněnkách.

57. Podle obviněného nedošlo ani k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, že čin uvedený v § 256 odst. 1 tr. zákoníku spáchal jako „člen organizované skupiny“. Obviněný vytkl soudům, které ve věci rozhodovaly, že při zkoumání naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty vycházely pouze z tvrzení spolupracujícího obviněného J. P., který měl dovolatele instruovat, aby se spojil s obviněnou J. K. Dovolatel zdůraznil, že žádné takové setkání se neuskutečnilo, neexistuje důkaz, který by prokázal opak. Obviněný další obviněné neznal, výběrové řízení, jehož se účastnil, bylo první, žádného dalšího se neúčastnil. Ani obviněný J. P. podle vlastní výpovědi nebyl před touto veřejnou zakázkou s obviněnými R. K. a J. K. několik let v kontaktu, za této situace je dohoda o manipulaci s veřejnou zakázkou nepravděpodobná. Podle obviněného nebylo prokázáno žádným důkazem, že by byl členem organizované skupiny ve smyslu ustanovení § 256 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

58. Ve vztahu ke způsobení značné škody ve smyslu § 256 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, obviněný namítl, že nebylo prokázáno způsobení jakékoli škody. Dokonce znalec Ing. Radomil Kochánek uvedl, že výsledná cena zakázky byla spíše podhodnocena, přitom zakázka byla provedena řádně, včas a k plné spokojenosti zadavatele. Výše prospěchu obchodní společnosti P. byla nižší než 500 000 Kč. Argumentace odvolacího soudu, že škoda nevznikla zadavateli veřejné zakázky, ale vznikla dalším uchazečům o veřejnou zakázku jejich vyloučením z možnosti zakázku získat je podle obviněného chybná a závěr o značné škodě je spekulativní. Zákonné znaky nezbytné pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle § 256 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku tedy nebyly naplněny.

59. Obviněný P. P. dále dovodil v postupu soudů, zejména soudu prvního stupně pochybení, pokud se tento soud řádně nevypořádal s jeho obhajobou, v tomto směru vytkl neprovedení poznávacího řízení s J. P., pokud tento tvrdil, že se s ním dvakrát setkal, měla být proto v souladu s jeho návrhem provedena rekognice, při níž by tento spolupracující obviněný ztotožnil jeho osobu. Dále obviněný namítl, že odůvodnění rozsudku nesplňuje požadavky ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu a ani hodnocení důkazů neodpovídá požadavkům ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ve vztahu k situaci existence jediného usvědčujícího důkazu, přičemž za této situace je nutno klást zvýšené nároky na věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného. Podle dovolatele tyto požadavky v jeho trestní věci splněny nebyly a výpověď spolupracujícího obviněného J. P. pro závěr o jeho vině nemůže postačovat.

60. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího i soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám jej obžaloby zprostil. ch) Dovolání obviněného M. H.

61. Obviněný M. H. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, z důvodů předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

62. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítl existenci extrémního rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudem prvního stupně a soudem odvolacím a provedenými důkazy. Obviněný setrval na své obhajobě, kterou uplatňoval již v předchozím řízení, že nevěděl o účelu využití výpočetní techniky. Připustil, že zprostředkoval komunikaci mezi R. K., M. J. a V. P., vypomohl jim při předání výpočetní techniky, přitom věděl, že tato má být využita k losování ve výběrových řízeních. Bližší podrobnosti využití této techniky neznal, nevěděl, že losování uchazečů o veřejné zakázky má být zmanipulováno. Obviněný popřel závěr soudu prvního stupně i soudu odvolacího, že byl členem představenstva obchodní společnosti K., přičemž z této skutečnosti soudy vyvodily přesvědčení o jeho vědomí o tom, že dochází k zmanipulování losování při výběru uchazečů o veřejné zakázky. Podle obviněného byl členem představenstva této akciové společnosti jeho otec M. H., nar. XY. On ve věci vystupoval jen jako prostředník při předání techniky mezi R. K. působícím v XY, kde bydlí i dovolatel a V. P., který působil v XY, kam dovolatel často dojížděl. O jejich podnikatelských aktivitách přitom nijak nebyl informován, šlo jen z jeho strany o přátelskou výpomoc. Obviněný popřel, že by zajišťoval servis výpočetní techniky, kterou předal mezi těmito subjekty, popřel, že by vytvořil nějaký certifikát. Z obsahu těchto certifikátů přímo vyplývá, že je vytvořila obchodní společnost Z., což potvrdil i svědek J. Ž.

63. Obviněný dále i s ohledem na výše uvedené zpochybnil naplnění subjektivní stránky u trestných činů, kterými byl uznán vinným, není podle něj dána ani složka vědění (intelektuální) ani složka vůle (chtění nebo alespoň srozumění), k naplnění skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Závěr o zavinění je přitom právním závěrem, který naplňuje jím uplatněný dovolací důvod. Otázku jeho zavinění oba soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily. Nelze dovodit ani úmysl ve vztahu k znaku „způsobení jinému škody“ nebo „opatření sobě nebo jinému prospěch“. V tomto směru z jednání, kterého se dopustil, nelze dovodit naplnění subjektivní stránky trestných činů, kterými byl uznán vinným. Skutečnost, že výpočetní technika byla opakovaně zabavena Policií ČR mu byla R. K. vysvětlena tak, že si stěžoval neúspěšný uchazeč a Policie musí jeho stížnost prověřit. Stejně tak ani nevěděl a nebyl srozuměn s tím, že by docházelo k poškození finančních zájmů Evropské unie při poskytování dotací, že by v rámci tohoto procesu byly uváděny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, že by nějaké údaje byly zatajovány, nebo že by docházelo k jiným jednáním, kterým by byla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu.

64. Obviněný rovněž popřel, že by se na trestné činnosti, která je mu kladena za vinu podílel jako spolupachatel, namítl, že v toto směru soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně právně posoudily jeho jednání, opět zpochybnil i v této souvislosti, že by bylo možno dovodit jeho úmysl nebo alespoň srozumění s jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu trestných činů, kterými byl uznán vinným.

65. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný uvedl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný peněžitý trest, přitom soudy nižších stupňů nezjistily jeho majetkové poměry. Obviněný zdůraznil, že není vlastníkem žádné nemovitosti, má vyživovací povinnost k synovi, manželka je na další mateřské dovolené, neměl z trestné činnosti žádný zisk, tento trest by měl pro něj a jeho rodinu likvidační následky. Z těchto skutečností dovodil, že peněžitý trest mu byl uložen v rozporu s ustanovením § 68 tr. zákoníku.

66. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. i) Dovolání nejvyššího státního zástupce

67. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněných: T. K., V. P., D. K., J. Š., M. J., R. K., J. K., R. M., I. S. a M. H., které opřel o důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. u všech shora uvedených obviněných s výjimkou obviněného R. M., u něhož uplatnil přímo dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť u tohoto obviněného byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu změněn odvolacím soudem.

68. Nejvyšší státní zástupce podrobně uvedl dosavadní průběh řízení, popsal trestnou činnost, pro kterou obvinění byli uznáni vinnými, rozvedl, jaké tresty byly obviněným uloženy a zpochybnil důvodnost aplikace ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž podrobně rozvedl zákonné podmínky pro použití tohoto ustanovení, které v případě těchto obviněných neshledal, neboť pouhá existence polehčujících okolností u jednotlivých obviněných použití tohoto ustanovení neospravedlňuje.

Nejvyšší státní zástupce vytkl soudům nižších stupňů, že ani ve svých rozhodnutích konkrétně a podrobně nevysvětlily, v čem shledaly mimořádné okolnosti, atypické od obdobných případů trestné činnosti, které by právě u těchto obviněných ospravedlnily použití tohoto ustanovení. V tomto směru nejvyšší státní zástupce připomněl i judikaturu soudů ve vztahu k zákonným podmínkám pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a to s vědomím, že odvolací soud tyto okolnosti odůvodnil výhradně s poukazem na okolnosti případu, nikoli na poměry obviněných.

Přitom ani skutečnost, že zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy platném znění, nedostatečně reflektoval problémy v oblasti zadávacího procesu, na což stavební trh reagoval nelegálními praktikami, nemůže ospravedlnit aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že pokud se trestná činnost v určité oblasti rozmáhá, je nutno na takovou okolnost reagovat důraznější trestně právní represí, neboť jde o okolnost zvyšující závažnost daného činu. Obvinění se totiž značně sofistikovanými a vzájemně koordinovanými postupy snažili cíleně obejít kontrolní mechanismy a nedostatky v právní úpravě zadávání veřejných zakázek, které umožnily nebo usnadnily odsouzeným páchání trestné činnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek, což nelze považovat za výjimečné okolnosti případu podle § 58 odst. 1 tr.

zákoníku, které by měly obviněným jakkoli prospívat. Přitom se v této věci jednalo o výrazně závažnější a rozsáhlejší případ oproti jiným obvyklým případům této trestné činnosti.

69. Ve vztahu k argumentu délky trestního řízení pak nejvyšší státní zástupce připomněl, že sám odvolací soud v bodě 217 svého rozsudku uvedl, že orgánům činným v trestním řízení nelze vytýkat neodůvodněné průtahy, neboť se jednalo o věc obsáhlou a náročnou, s větším počtem obviněných, kteří v případě jednotlivých zakázek tvořili organizovanou skupinu a byli nejméně srozuměni s tím, že se účastní sofistikované, skryté a dobře organizované trestné činnosti více osob. Nelze akceptovat argumentaci, že by obvinění měli být zvýhodněni při jimi páchané složité a dobře organizované trestné činnosti aplikací § 58 odst. 1 tr.

zákoníku. Pokud délka trestního řízení byla způsobena složitostí věci, která byla způsobena právě jednáním obviněného, nemůže tato okolnost zapříčinit použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 3 Tdo 463/2017). Zjištěné výrazně přitěžující okolnosti na straně obviněných tedy podle nejvyššího státního zástupce vylučují důvodnost aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Pominout ani nelze v této souvislosti skutečnost, že obvinění se podíleli na manipulacích s veřejnými zakázkami, u nichž hrozilo způsobení výše škody v objemu 880 milionů Kč, mnohonásobně převyšující hranici škody velkého rozsahu.

Páchaní trestné činnosti s rozmyslem, se zvláštní lstí, při zneužití postavení obviněných, po delší dobu, míra organizovanosti jednání obviněných, vylučuje možnost úvah o aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce dále i zdůraznil, že žádný z obviněných, s výjimkou J. P., neprojevil kritický náhled na vlastní spáchanou trestnou činnost, což nesvědčí o výchovném vlivu vedeného trestního stíhání na obviněné, aby bylo možno aplikovat ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

V důsledku nesprávné aplikace tohoto zákonného ustanovení byl obviněným uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem na trestný čin, kterým byli uznáni vinnými. Podle nejvyššího státního zástupce tak byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, přičemž pochybení soudu prvního stupně nenapravil z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných ani Vrchní soud v Praze. Pokud soud druhého stupně zamítl odvolání státního zástupce, zatížil tím své rozhodnutí vadou ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr.

řádu. V případě obviněného R. M., u něhož odvolací soud sám znovu o trestu rozhodl, zatížil své rozhodnutí odvolací soud vytýkanou vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pokud nesprávně aplikoval ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

70. Závěrem svého dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 5 To 40/2018, i usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 To 8/2019, i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Vyjádření k dovoláním a repliky obviněných

a) Vyjádření státního zástupce k dovoláním obviněných

71. K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce upozornil, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Ryze skutkové námitky uplatnili ve svých dovoláních obvinění M. J. a D. K.. Dovolací námitky ostatních obviněných pak jen zčásti odpovídají tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu, nicméně je nutno je vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné. Dovolací námitky M. J., J. K., V. P., D. K. a M. H., pokud namítali nepřiměřenost uloženého peněžitého trestu, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Za této situace nebylo možno úspěšně obviněnými namítat ani existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

72. Ve vztahu ke všem uplatněným dovoláním obviněných, kteří svá dovolání opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce namítl, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat revize skutkových zjištění, která učinily soudy nižších stupňů, ani přezkumu správnosti jimi provedeného dokazování. Podle tohoto dovolacího důvodu lze namítat pouze nesprávnou aplikaci hmotného práva, nikoli vady procesní, spočívající ve vadném provádění důkazů, v hodnocení důkazů, anebo pochybení soudů při vyvozování skutkových závěrů na podkladě provedených důkazů.

Připustit lze pouze výjimečně zásah v případě extrémních vad procesu dokazování, které by mohly vést k věcně nesprávné aplikaci hmotného práva, nicméně o takovouto situaci v předmětné věci podle státního zástupce nejde. Skutková zjištění soudů nižších stupňů totiž mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy, které soud prvního stupně i soud odvolací hodnotily dostačujícím způsobem, v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, jak to předpokládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu. Oproti tomu obvinění izolovaně hodnotili pouze některé z důkazů, svědčících v jejich prospěch a takto se snažili činit skutková zjištění, přičemž převážná většina takto jimi uplatněných námitek je jen opakováním jejich předchozí obhajoby, se kterou se soud prvního stupně i soud odvolací ve svých rozhodnutích dostatečně vypořádaly.

Pokud obvinění v dovolacím řízení jen opakují námitky, s nimiž se soudy nižších stupňů věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání podle judikatury Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněné. Podle státního zástupce v této trestní věci jsou závěry soudů nižších stupňů správné a žádné pochybnosti nevyvolávají.

73. Ve vztahu k opakujícím se námitkám obviněných k použitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika zpracovaného Risk Analysis Consultants, s. r. o., i výpovědi spolupracujícího obviněného J. P. státní zástupce připomněl, že těmito námitkami obviněných se podrobně zabýval v odvolacím řízení již soud druhého stupně, přičemž na jeho závěry v bodech 115. až 117., 118. až 126. a 127. až 136. jeho rozhodnutí lze zcela odkázat.

Správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně pak odvolací soud ve vztahu k námitkám obviněných rozebral v bodech 138. až 180. svého rozsudku. Námitky obviněných založené jen na zpochybňování jednotlivých důkazů, aniž by vyvrátily návaznost mezi takovými důkazy, nemohou založit žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Odvolací soud i dostatečně vysvětlil, proč jsou tyto důkazy pro rozhodnutí procesně použitelné a námitky obviněných v tomto směru nedůvodné. Ani odmítnutí provedení dalších důkazů podle státního zástupce nečiní z těchto důkazů tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu, neboť odvolací soud stejně jako před ním i soud prvního stupně vysvětlily, proč mají tyto další navrhované důkazy na nadbytečné.

Právo na spravedlivý proces totiž ještě neznamená, že budou provedeny všechny důkazy navržené obviněnými a nezaručuje jim takový výsledek řízení, který odpovídá jejich představám. Námitky nerespektování zásady in dubio pro reo rovněž nemohou obstát, neboť jde o zásadu procesní, nikoli hmotně právní, přitom ani tato námitka nemůže obstát, neboť její aplikace je na místě v případě důvodných pochybností o skutkovém stavu věci, avšak takovéto pochybnosti nejsou v předmětné věci důvodné. Ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nelze dovodit jen z toho, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představovali obvinění.

Takový závěr soudů nižších stupňů totiž není porušením zásady volného hodnocení důkazů a není ani v rozporu s principem in dubio pro reo a dalšími zásadami spjatými s právem na spravedlivý proces.

74. Odvolací soud se podle státního zástupce i náležitě vypořádal s trestně právním posouzením jednání obviněných i s naplněním znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými. Z odůvodnění rozhodnutí tohoto soudu lze zjistit, proč odvolací soud dovodil úmyslné zavinění u jednotlivých obviněných ve vztahu k trestným činům, kterými byli uznáni vinnými, a to jak pokud jde o jejich vlastní jednání, tak i vědomí, že jednají v součinnosti s dalšími obviněnými. Správně byl dovozen i závěr o spolupachatelství jednotlivých obviněných na trestné činnosti, neboť jednání každého ze spoluobviněných bylo alespoň článkem řetězu, jednotlivá jednání obviněných působila současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřovala ke spáchání trestných činů, kterými byli uznáni vinnými. V této souvislosti státní zástupce citoval i z komentáře Trestního zákoníku, 2. vydání, autorů Šámal P., a kol., vydaného nakladatelstvím C. H. Beck, 2012.

75. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jimiž obvinění M. J., J. K., V. P., D. K. a M. H. zpochybňovali uložení peněžitého trestu, podle státního zástupce tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť obvinění v zásadě jen namítali nepřiměřenost tohoto trestu, resp. nezohlednění zákonných kritérií pro jeho ukládání.

76. Státní zástupce závěrem svého vyjádření z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že dovolání podaná obviněnými T. K., R. K., J. K., V. P., J. Š., P. P. a M. H. jsou zjevně neopodstatněná, a jako taková je navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Dovolání M. J. a D. K., která směřovala výlučně do oblasti skutkových zjištění, a neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu, navrhl státní zástupce odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. b) Vyjádření obviněných k dovolání nejvyššího státního zástupce a repliky obviněných

77. Obviněný R. K., M. J. a J. K. k dovolání nejvyššího státního zástupce shodně uvedli, že je považují za neopodstatněné a navrhli je odmítnout, přičemž současně poukázali na svoji argumentaci uvedenou v jimi podaných dovoláních. Obviněný R. K. dále konstatoval, že sám dovolání podal jen z důvodu, že dovolání v jeho neprospěch podal právě nejvyšší státní zástupce.

78. Obviněný P. P. vyslovil nesouhlas se závěry státního zástupce v jeho vyjádření, že obvinění ve svých dovoláních akcentovali z celého důkazního řetězce pouze jimi vybraná dílčí skutková zjištění, obviněný namítl, že jeho vinu soudy nižších stupňů založily výhradně na výpovědi spolupracujícího obviněného J. P., který nebyl schopen uvést vzhled dovolatele v době jejich setkání. Neprovedení rekognice označil obviněný za fatální pochybení orgánů činných v trestním řízení. Znovu zopakoval, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil podpis na smlouvě o dílo dne 12. 5. 2011, byť hodnotící komise zasedala až 18. 5. 2011, toto pochybení pramenilo z neznalosti ustanovení § 68 zákona o veřejných zakázkách, resp. procesu podávání nabídky v zadávacím řízení, což připustil v bodě 106. svého rozsudku i soud odvolací, který však chybně uvedl, že tyto nedostatky nemohou mít na celkovou správnost rozsudku soudu prvního stupně žádný zásadní vliv. Obviněný pak polemizoval i se závěrem státního zástupce, že se soud odvolací dostatečně a náležitě vypořádal s jeho námitkami uplatněnými v podaném odvolání, které znovu uplatnil i v podaném dovolání. Dále tento obviněný zopakoval svoji argumentaci uplatněnou v podaném dovolání a nesouhlasil se závěrem státního zástupce o logickém a přesvědčivém odůvodnění rozsudku soudů nižších stupňů, pročež setrval i na svém návrhu uplatněném v podaném dovolání. IV. Posouzení důvodnosti podaných dovolání a) Obecná východiska

79. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

80. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatelů takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.

81. Všichni obvinění, kteří podali dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, obvinění M. J., J. K., V. P., M. H. a V. K. uplatnili i dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „tr. řádu“). S odkazem na tyto dovolací důvody uplatnili obvinění V. K. a J. Š. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě.

82. Nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání ve vztahu k obviněným, jak je rozvedeno již v bodě 67. tohoto rozhodnutí o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Přímo tento dovolací důvod uplatnil nejvyšší státní zástupce u obviněného R. M.

83. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele.

Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.