5 Tdo 3/2012-38
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
25. července 2012 o dovolání, které podal obviněný T. D. H., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 11 To 66/2011, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T
8/2011, t a k t o :
Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, s e věc obviněného T. D. H. p o s t u p u j e velkému
senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 2 T 8/2011, byl
obviněný T. D. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a),
odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „tr. zákoník“), za který mu byl
uložen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti
roků, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s
ostrahou. Zároveň mu byly uloženy tresty vyhoštění na dobu neurčitou podle § 80
odst. 1, 2 tr. zákoníku a propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku.
Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněného rozhodl rozsudkem ze
dne 30. 9. 2011, sp. zn. 11 To 66/2011 tak, že zrušil podle § 258 odst. 1 písm.
e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o
trestu, jímž byl obviněnému uložen trest odnětí svobody. Podle § 259 odst. 3
tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku
trest odnětí svobody v trvání šesti roků, se zařazením do věznice s ostrahou
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný T. D.
H. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podstatou dovolací námitky obviněného bylo zpochybnění kvalifikace předmětného
skutku jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku s
odůvodněním, že nebyl naplněn zákonný znak „velkého rozsahu“. Poukázal na
skutkové zjištění, podle kterého byl zadržen s 6.903,7 g sušiny konopí, jež
obsahovala 1.264,95 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol. Podle jeho
názoru však uvedené množství ani v kombinaci s dalšími okolnostmi případu
nepostačuje podle relevantní judikatury ke splnění znaku „velkého rozsahu“. V
této souvislosti připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp.
zn. 7 Tdo 1337/2010, a ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, z nichž
vyplývá, že „velký rozsah“ by měl být minimálně dvacetinásobkem „značného
rozsahu“, což by odpovídalo více jak 12 kg účinné látky. Závěr odvolacího soudu
je proto v rozporu s uvedeným interpretačním pravidlem, přičemž množství účinné
látky odpovídá dokonce dolní hranici tímto způsobem určeného „značného
rozsahu“. Kromě množství účinné látky, které je z hlediska posouzení tohoto
zákonného znaku klíčové, nebyly zjištěny ani další okolnosti, které by
odůvodňovaly použití vyšší trestní sazby. Obviněný s drogou ani delší dobu
nenakládal, drogu nedistribuoval, pouze převážel, a ani jeho případný prospěch
nemohl odpovídat znaku „velkého rozsahu“. Mimo to se jedná o tzv. lehkou drogu,
zdraví méně škodlivou, což rovněž snižuje intenzitu újmy. Jako zcela
nedostatečnou a nepřezkoumatelnou označil obviněný argumentaci soudu prvního
stupně, že drogou mohlo být uspokojeno velké množství potencionálních
konzumentů, že se jednalo o 460-ti násobek množství většího než malého, které
určuje nařízení vlády č. 467/2009 Sb., a že by množství drogy určené násobky a
odpovídající znaku „velkého rozsahu“ bylo těžko přepravitelné běžným způsobem.
Současně znovu poukázal na již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo
729/2010, podle kterého zákonodárce zavedením znaku „ve značném rozsahu“ v nové
právní úpravě trestního práva hmotného zmírnil podmínky pro trestní postih
pachatelů tohoto druhu trestné činnosti. Závěrem svého dovolání se obviněný
ohradil proti postupu odvolacího soudu, jenž obviněnému mimořádně snížil trest
odnětí svobody za použití ustanovení § 58 tr. zákoníku, ačkoliv měl své úvahy
primárně promítnout do právní kvalifikace skutku a použít ustanovení § 283
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů
obou stupňů a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného T. D. H. vyjádřil
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství,
který poukázal na vhodnost odstupňování znaku rozsahu spáchání trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 tr. zákoníku s ohledem na množství psychotropní látky, k čemuž
v podrobnostech odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1137/2010
a 8 Tdo 1103/2011. Na druhou stranu nesouhlasil se způsobem, jakým bylo v
citovaných rozhodnutích určeno konkrétní množství účinné látky naplňující
jednotlivé rozsahy kvalifikovaných skutkových podstat, které vychází z násobků
množství uvedeného v pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008
aplikovaného na nařízení vlády č. 467/2009 Sb., podle kterého by v případě
marihuany byl znak „velkého rozsahu“ naplněn teprve množstvím větším než 23 kg
účinné látky THC, což by se vztahovalo pouze na výjimečné případy. Současně by
takové množství nepochybně znamenalo naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe
nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, a alternativa uvedená v odst. 3 pod písm. c) tohoto ustanovení by
potom ztratila praktický význam. Metoda exponenciálního výpočtu jednotlivých
kritérií naznačená v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu se tak nedá pro
znak „ve velkém rozsahu“ použít. Připomněl, že v daném případě bylo zajištěno
6,9 kg sušiny konopí, profesionálně zpracovaného, zabaleného a velmi kvalitního
s průměrným obsahem přes 19 % THC v sušině, když v citovaném nařízení vlády se
počítá s obsahem 10 %. Jak správně dovodily soudy obou stupňů, tyto další
okolnosti případu odůvodňují závěr, že obviněný spáchal posuzovaný trestný čin
ve „velkém rozsahu“ a napadené rozhodnutí není zatíženo hmotně právní vadou
nesprávné právní kvalifikace. Státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako
zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil splnění formálních podmínek pro projednání dovolání,
neboť obviněný T. D. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1
písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr.
ř.), včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a
obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného odpovídaly jím uplatněnému
dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci, a Nejvyšší soud
neshledal podmínky pro jeho odmítnutí, rozhodl se je přezkoumat podle § 265i
odst. 3, 4 tr. ř. Při posuzování dosavadního způsobu hodnocení jednotlivých
kvalifikačních znaků ve vztahu k určení rozsahu omamné nebo psychotropní látky
podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 dosud není v senátech
Nejvyššího soudu zcela jasná shoda, byť převážná část dosud rozhodnutých věcí
vychází z dovolatelem zmíněné „metody dvacetinásobku“, v případě marihuany
dokonce pětadvacetinásobku „množství většího než malého“ stanoveného u
jednotlivých druhů omamných a psychotropních látek v nařízení vlády č. 467/2009
Sb. Lze dokonce zaznamenat rozporné přístupy k řešení nastolené otázky, jež
byly vyjádřeny např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7
Tdo 12/2011, (dále jen „senát 7 Tdo“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2005. Přijetím citovaného usnesení senátu 8 Tdo k
publikaci pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr. došlo k určitému posunu jednotlivých
senátů k otázce stanovení množství omamné nebo psychotropní látky, byť v
podstatě pouze ve vztahu k pojmu „značný rozsah“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku. Použitá argumentace některých senátů však směřovala též k
vyšším kvalifikačním znakům tj. k „většímu rozsahu“ a „velkému rozsahu“.
Společným rysem všech dosavadních rozhodnutí při určování jednotlivých typů
rozsahů nově definovaných v trestním zákoníku (větší, značný, velký) však
zůstaly násobky (v rozlišení od druhu látky) v hodnotě, jež odpovídala
předcházejícímu pravidlu výpočtu stanoveného pokynem obecné povahy nejvyšší
státní zástupkyně č. 1/2008 účinného do 31. 12. 2009, přičemž u marihuany,
resp. látky THC byl „větší rozsah“ pětadvacetinásobkem „množství většího než
malé“. Senát 5 Tdo považuje dosavadní výkladová pravidla týkající se určování
množství omamné a psychotropní látky, resp. účinné látky v ní obsažené, za
nesprávná a hodlá se odklonit od dosud aplikovaného způsobu výpočtu množství
látek u jednotlivých kvalifikačních znaků, které víceméně dosud akceptovaly
senáty Nejvyššího soudu, jak vyplyne z další části tohoto rozhodnutí.
Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spáchá trestný čin ten, kdo
neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo
jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Zato
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
Přísnější sankce ve vztahu k množství omamné nebo psychotropní látky hrozí
pachateli podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchá-li čin podle
odstavci 1 „ve značném rozsahu“ a podle písm. d) „ve větším rozsahu“ vůči
dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Další zákonný pojem množství látky obsahuje odstavec 3 ustanovení § 283 tr.
zákoníku, který postihuje pachatele, jež spáchá čin podle odstavce 1 ve „velkém
rozsahu“.
Je třeba připomenout, že zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění
pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009, rozlišoval pouze „množství větší
než malé“ a „větší rozsah“ (srov. §§ 187 až 188 citovaného zákona). Tyto znaky
nebyly trestním zákonem ani jiným obecně závazným právním předpisem definovány
a jejich výklad se v soudní praxi ustálil na podkladě pokynů, které vydal
nejvyšší státní zástupce pod č. 6/2000, resp. nejvyšší státní zástupkyně pod č.
2/2006 a č. 1/2008 Sbírky pokynů obecné povahy Nejvyššího státního
zastupitelství za účelem sjednocení postupu státních zástupců při postihu
drogových trestných činů. To, jak byly uvedené pojmy v těchto pokynech obecné
povahy konkrétně stanoveny, sice nebylo pro soudy závazné, avšak soudy toto
vymezení akceptovaly z důvodu, že se opíraly o poznatky lékařské vědy týkající
se vlivu drog na lidský organismus a o mezinárodní zkušenosti.
Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 rozlišuje celkem tři úrovně
množství omamné a psychotropní látky, které podmiňují použití přísnější trestní
sazby. Jedná se o „větší rozsah“, jehož užití je vázáno podmínkou, že pachatel
jedná vůči dítěti, resp. dítěti mladšímu patnácti let /srov. § 283 odst. 2
písm. d) a odst. 3 písm. d) tr. zákoníku/. Ve vztahu k dospělým osobám, k
ochraně jejichž zdraví je ustanovení určeno, pak byl zaveden pojem „značný
rozsah“ a „velký rozsah“ /srov. § 283 odst. 2 písm. c) a odst. 3 písm. c) tr.
zákoníku/. Stejně jako předcházející ani nová právní úprava v tomto ohledu
neobsahuje žádné ustanovení, v němž by byla podána definice uvedených pojmů či
alespoň některého z nich. Ustanovením § 289 odst. 2 tr. zákoníku byla vláda
zmocněna, aby nařízením stanovila „množství větší než malé“ u omamných,
psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Vláda tak učinila
nařízením č. 467/2009 Sb., jež nabylo účinnosti dne 1. 1. 2010 a podle § 2
tohoto nařízení jsou hodnoty určující množství větší než malé u omamných látek,
psychotropních látek a přípravků je obsahujících uvedeny v příloze 2. Tímto
nařízením vlády tak byl definován nejnižší kvantifikační stupeň pro posuzování
trestní odpovědnosti pachatelů tohoto druhu trestné činnosti podle základní
skutkové podstaty § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedená příloha č. 2 je členěna
do pěti sloupců, v prvním z nich je uveden tzv. typ drogy, ve druhém
mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, ve třetím sloupci je uvedeno
množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci účinná psychotropní látka a v pátém
sloupci nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka,
označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než
malé.
Senát 7 Tdo ve svých usneseních ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, a
ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, k předmětné problematice
konstatoval, že určení rozsahu množství pro naplnění zákonem stanovené škály
„ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí
vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou
škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující
rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň
dostatečně citelný odstup tak, aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v
níž je dotčen chráněný zájem. Pro stanovení hranice rozsahů vycházel z
dosavadní soudní praxe aplikované za účinnosti trestního zákona (tj. do 31. 12.
2009), která určovala vzájemný poměr mezi „množstvím větším než malým“ a
„větším rozsahem“, nakolik trestní zákon obsahoval pouze tyto dva znaky
charakterizující rozsah omamné a psychotropní látky. Podle senátu 7 Tdo
výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby,
jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro
to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad
pojmu, který v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu
používají oba kodexy. Tento závěr podkládá tím, že pokud bylo ve vztahu k
jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. definováno „množství
větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu,
na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních
zástupců usměrněný citovanými pokyny obecné povahy.
Pro přesnost je pak nutno uvést, že např. u metamfetaminu (pervitinu) dospěl
senát 7 Tdo podle výše uvedených kritérií k závěru, že „větší množství“ této
zakázané látky bylo při výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009
stanoveno jako dvacetinásobek „množství většího než malého“. Toto pak aplikoval
na nově upravené typy rozsahů v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010, a
proto pokud podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. je u
metamfetaminu vyžadováno 0,6 g účinné látky pro „množství větší než malé“, pak
12 g jako dvacetinásobek naplňuje „větší množství“, „značný rozsah“
dvacetinásobkem vyžaduje přítomnost alespoň 240 g a pro naplnění znaku „ve
velkém rozsahu“ je nutné 4800 g metamfetaminu jako účinné látky.
Z toho je zřejmé, že senát 7 Tdo přistoupil k naplnění určitého rozsahu v
podstatě z matematického hlediska, a to tak, že násobek aplikovaný dosavadní
praxí u jednotlivých druhů látek mezi „množstvím větším než malým“ a „větším
rozsahem“, je třeba užít také pro určení „značného rozsahu“ a „velkého
rozsahu“, jež nově zavedl trestní zákoník. Pouze jako podpůrné hledisko tento
senát připustil, že je potřeba přihlížet k dalším okolnostem, za nichž byl čin
spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s látkou nakládal, dobu, po kterou tak
činil, počet osob, jimž látku opatřil, atd., čímž respektoval rozhodnutí
publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr. Uvedené okolnosti budou mít význam pro
určení právní kvalifikace skutku v těch případech, kdy množství drogy se bude
pohybovat blízko hranice rozhodné pro naplnění okolnosti podmiňující použití
přísnější trestní sazby. Poté, co bylo publikováno rozhodnutí č. 12/2011 Sb.
rozh. tr., které ještě bude podrobněji citováno, senát 7 Tdo aplikoval v něm
uvedené závěry a v usnesení ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 7 Tdo 945/2011,
připustil, že tyto okolnosti jsou pro stanovení kvantifikačního znaku činu
(větší, značný, velký) neméně důležité, když nelze naplnění rozsahu jako znaku
kvalifikované skutkové podstaty založit pouze na množství zakázané látky,
zvláště v situaci, kdy soudy zejména u distribuce nejsou schopné prokázat s
jakým množstvím účinné látky bylo manipulováno a skutková zjištění musí omezit
pouze na „nezjištěné množství“. Mohla by pak nastat situace, že při značném
počtu případů distribuce, při značném počtu osob, kterým bylo distribuováno,
při dosažení značných finančních prostředků z této trestné činnosti, nebo při
dalších okolnostech, které by svědčily o „značném rozsahu“, by byl soud nucen
uzavřít, že se nejedná o spáchání skutku ve značném rozsahu podle kvalifikované
skutkové podstaty § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jen díky nenaplnění
určeného množství. Senát 7 Tdo proto připustil, že při posuzování viny nelze
vycházet jen z judikaturou uznávaného kvantifikačního hlediska, a naplnění
znaku kvalifikované skutkové podstaty (konkrétně značného rozsahu) bude možné
uznat i při menším množství zakázané látky, když k tomu přistoupí další
okolnosti demonstrativně uvedené jak v rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005,
publikovaném pod T 787 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit
15, ročník 2005, jež zůstávají v platnosti i podle současné právní úpravy, tak
z dalších hledisek, na něž poukazovalo rozhodnutí publikované pod č. 12/2011
Sb. rozh. tr.
Obdobná argumentace byla užita senátem 3 Tdo v usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp.
zn. 3 Tdo 187/2011, který nespecifikoval přesné množství drogy pro právní
kvalifikaci činu spáchaného ve „větším rozsahu“, „značném rozsahu“ a „velkém
rozsahu“, nicméně uvedl, že závěr o naplnění některého z rozsahů je nutné opřít
především o množství omamné nebo psychotropní látky, a to i s ohledem na druh a
kvalitu této látky, přičemž je třeba podpůrně zohlednit další okolnosti, za
nichž byl čin spáchán. Kvalifikaci činu podle rozsahu vymezeného trestním
zákoníkem nelze zužovat toliko na množství (objem a hmotnost) příslušné látky,
ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění
příslušné skutkové podstaty.
Rovněž senát 6 Tdo v usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010,
zaujal k předmětné problematice stanovisko, že kvantita je jedním ze základních
kritérií pro určení, zda byl naplněn znak „větší rozsah“ nebo „značný rozsah“
či „velký rozsah“. Přitom však je také nevyhnutné vedle množství zkoumat další
okolnosti jako druh účinných látek, četnost osob, jejichž potřebu mohou
potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje
jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je způsobilé
ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. V odůvodnění
rozhodnutí se tento senát k otázce množství vyjádřil tak, že soudní praxe
akceptovala jistý vzájemný poměr mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „množství
větší než malé“, kdy „větší rozsah“ je dán např. desetinásobkem množství
„většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem množství „většího než malého“ u
metamfetamin-base (pervitin) a dvacetipětinásobkem množství „většího než
malého“ u THC (marihuana, hašiš). Jakkoli nelze tuto skutečnost brát
zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším
rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané
problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy
vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“.
Senát 8 Tdo ve svém usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010,
publikovaném pod č. 12/2011, Sb. rozh. tr., shledal i při posuzovaném množství
59,8 g metamfetaminu jako zakázané látky naplnění znaku „ve značném rozsahu“, a
to na základě dalších okolností, které nastaly v posuzované trestní věci. Tím
do určité míry odmítl názory vyjádřené v již citovaných rozhodnutích senátu 7
Tdo, který pro uvedený znak předpokládal množství alespoň 240 g metamfetaminu,
přičemž pouze v případech hraničících se stanoveným násobkem připustil vliv i
dalších okolností posuzovaného případu. Argumentace senátu 8 Tdo v uvedeném
rozhodnutí spočívala v tom, že s ohledem na konkrétní skutečnosti, zejména
prostředí, v němž obviněný drogu vyráběl, způsob, jak si zajišťoval suroviny,
blízkost dětí, doba po kterou takto činil, jakož i konkrétně zjištěné množství,
které bylo způsobilé u více lidí přivodit nežádoucí a negativní účinky drog,
svědčí o tom, že obviněný tuto činnost provozoval ve značném rozsahu. Senát 8
Tdo sice považuje množství za rozhodné pro určení rozsahu, avšak stejný důraz
klade na další skutečnosti, přičemž pokud z těchto lze dovodit, že čin byl
spáchán v rozsáhlejším měřítku, je nutné ho kvalifikovat podle vyššího stupně
rozsahu i v případě, kdy množství zakázané látky neodpovídá tomuto stupni
rozsahu. Od přijetí uvedeného rozhodnutí k publikaci ve sbírce rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu se i další senáty v rámci konkrétního rozhodování
snažily zohlednit veškeré pro právní kvalifikaci významné okolnosti, avšak při
určování hranice zákonem definovaných rozsahů (byť se jednalo víceméně vždy jen
o „značný rozsah) zásadně vycházely ze stejné kategorie násobků, jak byly
definovány ve zmíněném pokynu nejvyšší státní zástupkyně u jednotlivých druhů
omamných a psychotropních látek za účinnosti trestního zákona.
Například v usnesení ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, senát 8 Tdo
vycházel při rozhodování, zda byl čin spáchán ve „větším rozsahu“ nebo „značném
rozsahu“ z původní argumentace senátu 7 Tdo, když v odůvodnění v podstatě
zopakoval, že za přiměřené vyjádření rozdílu mezi nově určenými stupni rozsahu
lze považovat odstup, který byl určen dosavadní soudní praxí pro „množství
větší než malé“ a „větší rozsah“, kdy „větší rozsah“ je dán např.
desetinásobkem množství „většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem
množství „většího než malého“ u metamfetamin-base (pervitin) a
dvacetipětinásobkem množství „většího než malého“ u THC (marihuana, hašiš),
neboť tím je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně
vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu. Podle
stávající právní úpravy (příloha č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb.) je u
konopí vyžadováno množství 1,5 gramu látky v droze, aby mohlo jít o „množství
větší než malé“, pak pro naplnění znaku „značný rozsah“ musí jít o 937,5 gramů
této látky. V určitém rozporu s touto argumentací však senát 8 Tdo v další
části svého odůvodnění připustil, že při posuzování znaku „ve značném rozsahu“
nelze předpokládat, aby byl v uvedeném smyslu dovozován až při hmotnosti drogy
pohybující se např. v kilogramech, ale tento znak mohou naplnit i hodnoty
výrazně nižší, neboť hmotnost běžně užívaných dávek drog se pohybuje řádově v
desetinách gramu. Z toho vyplývá, že několik gramů omamné či psychotropní látky
(míněna je čistá hmotnost účinné látky) již představuje desítky nebo případně i
stovky dávek, jež jsou způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob. Spáchání
činu „ve značném rozsahu“ u pervitinu a marihuany tak tento senát nakonec
shledal v okolnostech případu (délka distribuce, počet osob), když jednotlivá
množství zdaleka nedosahovala násobků určených podle předtím uvedeného klíče.
V článku JUDr. Františka Púryho, uveřejněném v časopise Trestněprávní
revue č. 7/2011, autor upozornil na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.
2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, v němž rozhodující senát poukazuje na ostatní
rozhodnutí Nejvyššího soudu reagující na novou právní úpravu zavedením nových
znaků kvalifikovaných skutkových podstat ustanovení § 283 tr. zákoníku (dříve §
187 tr. zák.) vázaných na rozsah spáchání tohoto činu. V konkrétní věci bylo
předmětem trestního stíhání nakládání s heroinem a senát 6 Tdo přitom zaujal
názor, že hranice jednotlivých rozsahů (větší, značný, velký) je u této drogy
určována desetinásobkem předchozího pojmu, přičemž předcházející rozhodnutí
senátu 7 Tdo 1337/2010 u téže látky počítalo s dvacetinásobkem. Zásadní
připomínkou však autor tohoto článku naznačil pochybnosti o správnosti
dosavadního přístupu Nejvyššího soudu k určování poměrů mezi jednotlivými
okolnostmi použití přísnější trestní sazby ve vztahu k rozsahu spáchání
trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Násobky, které používala soudní praxe
za účinnosti předcházející právní úpravy, totiž byly převzaty z přílohy č. 2
pokynu obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008 Sbírky pokynů obecné
povahy Nejvyššího státního zastupitelství. Ten se však vztahoval k ustanovení §
187a tr. zák. pro stanovení „množství většího než malého“ a vymezil poměr mezi
tímto množstvím a „větším rozsahem“ jako znakem kvalifikované skutkové podstaty
tohoto trestného činu. Současně autor článku pozitivně hodnotil snahu soudů
posuzovat znaky přísnější trestní sazby u trestného činu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.
zákoníku nejen podle násobků množství účinné látky, které ani nelze v některých
případech zjistit (např. byly spotřebovány), nýbrž je lze dovodit i z dalších
rozhodných okolností, jak jsou např. vyjmenovány v rozhodnutí č. 1/2006 Sb.
rozh. tr.
Z výše uvedených stanovisek vyplývá, že senáty Nejvyššího soudu se shodují na
obecné argumentaci pro právní kvalifikaci činu spáchaného „ve větším rozsahu“,
„značném rozsahu“ nebo „velkém rozsahu“ a to tak, že dosažení jednoho z těchto
stupňů rozsahu je především otázkou množství zakázané látky v konkrétním druhu
drogy obsažené, a současně je třeba hodnotit i další okolnosti případu. Přitom
lze vysledovat určitý rozpor v přístupu senátů k posuzování míry vlivu těchto
„dalších okolností“ na případnou změnu rozsahu činu i při splnění množství
dosud považovaného za odpovídající v zákoně definovanému stupni rozsahu. V
usnesení ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, senát považuje tyto
skutečnosti pouze za podpůrné, významné pouze tehdy, kdy množství dosahuje
hranice vyššího stupně rozsahu, v podstatě shodně se stejný senát vyjádřil i v
usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Naproti tomu v usnesení
ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, jež bylo publikováno pod č. 12/2011
Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud zaujal názor, že o naplnění určitého typu rozsahu
může jít nejen při zjištění konkrétního množství a kvality omamné nebo
psychotropní látky, ale i z „dalších okolností“, tzn. že je staví do pozice v
podstatě rovnocenné s množstvím látky a připouští tedy možnost shledat
obviněného vinným vyšším stupněm rozsahu, pokud právě tyto okolnosti svědčí o
spáchání činu ve větším měřítku, než zjištěné množství zakázané látky.
Senát 5 Tdo nehodlá zpochybnit výše citovaný judikát, neboť v soudní praxi
dochází často k případům, kdy není možné prokázat množství zakázané látky, s
níž pachatel manipuloval, tj. např. vyráběl či distribuoval. Soudy se v tomto
ohledu musí spoléhat pouze na výpovědi svědků, kterým byla droga předávána,
avšak tito s odstupem času nebo i z jiných důvodů nedokáží specifikovat
množství přijaté omamné či psychotropní látky a už vůbec nemohou určit množství
účinné látky v droze obsažené, která je pro právní posouzení primární. Soudy v
takových případech musí vycházet z „nezjištěného množství“ látky a hlediska
posouzení rozsahu spáchání činu tak musí mít podklad v „jiných okolnostech“.
Jinak by nebylo možné postihnout situace, kdy skutková zjištění svědčí o
rozsáhlém počtu případů distribuce, počtu osob, kterým byla zakázaná látka
distribuována, dosažení vysokého finančního zisku z této trestné činnosti a
dalších okolností, z kterých je pak zřejmé spáchání činu v rozsáhlejším
měřítku, a soudy by pachatele nemohly uznat vinným podle přísnější právní
kvalifikace ve vztahu ke znaku rozsahu jen proto, že množství zakázané látky
nedosáhlo požadované kvantity nebo nebylo vůbec zjistitelné. Tímto přístupem by
však docházelo ke zmaření smyslu nové právní úpravy tohoto trestného činu, jež
přijetím více stupňů rozsahů jako okolností podmiňujících použití vyšší trestní
sazby umožnila lépe a výstižněji rozlišit jednání odpovídající základní
skutkové podstatě od škodlivějších a zejména pro ochranu společnosti a zdraví
lidí nebezpečnějších způsobů nakládání s omamnými a psychotropními látkami.
Senát 5 Tdo však nepovažuje za správný dosavadní způsob stanovení množství
omamné a psychotropní látky, jaký zvolily a v podstatě shodně aplikují senáty
Nejvyššího soudu pro určení většího, značného a velkého rozsahu. Východiskem
pro výpočet množství určujícího tyto znaky kvalifikovaných skutkových podstat
ustanovení § 283 tr. zákoníku se jim totiž staly násobky, které stanovil pokyn
obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008 platný do 31. 12. 2009, tj.
za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších
předpisů. Pro připomenutí je však nutné na počátku zdůraznit, že v tomto zákoně
byl v podstatě stejný trestný čin upraven v § 187, přičemž jedinou okolností
podmiňující použití přísnější trestní sazby ve vztahu k množství omamné a
psychotropní látky, s níž bylo nakládáno, byl „větší rozsah“. Soudní praxe v
podstatě přejala kvantitativní rozlišení dvou hranic pro množství látky,
přičemž vyšší z nich stanovila násobkem dolní hranice u jednotlivých druhů
omamných a psychotropních látek z citovaného pokynu nejvyšší státní zástupkyně.
V případě dovolání obviněného T. D. H. je předmětem přezkumu množství zakázané
látky sušiny konopí s účinnou látkou delta-9-tetrahydrocannabinol (dále „THC“).
Vycházíme-li z dosavadního výkladu senátů Nejvyššího soudu pro určení množství
jednotlivých typů rozsahů navazujícího na předcházející způsob určení násobku u
této drogy aplikováno na hodnoty uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č.
467/2009 Sb., dostáváme u marihuany tyto údaje:
- „množství větší než malé“ je 1,5 g účinné látky
delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), a musí jít o více než 15 g sušiny
- „větší rozsah“ jako dvacetipětinásobek množství většího než malého je
37,5 g účinné látky THC, čímž může samotná sušina dosahovat více než 375 g
- „značný rozsah“ jako dvacetipětinásobek většího rozsahu je 937,5 g
účinné látky THC, ve více jak 9,375 kg sušiny,
- „velký rozsah“ při dvacetipětinásobku značného rozsahu je již 23,4375
kg účinné látky THC, ve více jak 234,375 kg sušiny
Tento exponenciální nárůst hodnot jednotlivých stupňů rozsahu vymezeného
kvalifikačními znaky trestného činu podle § 283 tr. zákoníku při dosavadním
způsobu výpočtu množství omamné či psychotropní látky neodpovídá typicky se
vyskytujícím případům posuzovaným v soudní praxi. Předpokládá totiž natolik
extrémní množství, jež ani nejsou pachateli tohoto trestného činu
realizovatelná ve společenských podmínkách nejen na území České republiky. I v
evropském měřítku by se jednalo o zcela výjimečné případy. Jen těžko si lze
např. představit samotné nakládání s více jak 234 kilogramy (velký rozsah)
marihuany či hašiše, neboť se jedná o tak velký objem sušiny, že samotná
manipulace s ním by musela přinášet obrovské potíže. Proto i z těchto důvodů
není možné podle názoru senátu 5 Tdo navázat na princip určování hraničních
hodnot násobky jednotlivých druhů omamných a psychotropních látek užívaný za
účinnosti předcházející právní úpravy, neboť zjevně by byl takový výklad proti
smyslu definice tohoto trestného činu v trestním zákoníku, jehož záměrem s
jistotou nebylo zmírnění postihu pachatelů této již dlouhodobě vysoce
společensky škodlivé trestné činnosti. Pokud bylo za účinnosti předcházející
právní úpravy, která obsahovala pouze dva typy rozsahů, pro výpočet „většího
rozsahu“ účinné látky THC použito pravidlo dvacetipětinásobku „množství většího
než malého“, lze předpokládat, že tak vysoká hodnota byla zvolena zejména
proto, že násobené „množství větší než malé“ bylo zcela nepatrné, a proto k
dosažení dostatečného odstupu bylo nutné zvolit mnohonásobek této hodnoty.
Navíc při vymezení pouze dvou hranic množství zakázané látky bylo pro praxi
vhodné ponechat větší prostor mezi nimi tak, aby bylo možné využít většího
rozpětí k postihu mnohdy velice rozdílných rozsahů této trestné činnosti. Pokud
však tento násobek zůstává stejný i při vyšších číslech, kde se nejedná o
hodnoty nepatrné, vznikají tak nepřijatelné odstupy mezi jednotlivými typy
rozsahů, obzvlášť mezi „značným rozsahem“ uskutečněným při necelém 1 kg účinné
látky THC, což představuje při obvyklém obsahu účinné látky přes 9 kg sušiny, a
„velkým rozsahem“, který by tak vyžadoval nakládání s více jak 23 kg této
účinné látky, a tedy 234 kg sušiny.
Nová právní úprava naopak přijetím nové skupiny rozsahů (rozšíření o značný a
velký rozsah) požaduje přísnější trestání při spáchání tohoto ohrožujícího činu
v rozsáhlejší povaze, přičemž nelze předpokládat, že záměrem bylo, aby nejvyšší
stupeň rozsahu byl pro pachatele v praxi nedosažitelný. Senát 5 Tdo považuje za
vhodné pro potřeby soudní praxe, resp. orgánů činných v trestním řízení při
objasňování a posuzování trestní odpovědnosti pachatelů tohoto trestného činu
určit nejnižší hranici množství jednotlivých zákonem definovaných rozsahů
(větší, značný, velký) jako znaků kvalifikovaných skutkových podstat u
trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Bude i nadále nezbytné zachovat
povinnost orgánů činných v trestním řízení zjišťovat množství drogy. Jestliže
výsledky dokazování umožní poskytnout informaci o množství, s nímž bylo
nakládáno, stane se zjištění účinné látky v droze obsažené základním
předpokladem pro hodnocení všech následujících okolností rozhodných pro určitou
právní kvalifikaci ustanovení § 283 tr. zákoníku.
Senát 5 Tdo však v otázce způsobu vymezení jednotlivých hranic rozsahů dospěl k
přesvědčení, že nelze vůbec vycházet z násobků užívaných za předcházející
právní úpravy, a to již proto, že v příloze č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb.
byla stanovena jiná hranice nejnižšího množství marihuany než v již citovaném
pokynu nejvyšší státní zástupkyně č. 1/2008 účinném do 31. 12. 2009. Nová
právní úprava vymezila množství větší než malé u tohoto typu drogy množstvím 15
g sušiny s obsahem 1,5 g účinné psychotropní látky THC, oproti původním pouhým
0,3 g této látky. Porovnáním těchto veličin je zcela zjevné, že při
pětinásobném navýšení spodní hranice postižitelné trestním zákoníkem není možné
uvažovat o určení „značného rozsahu“ dvacetipětinásobkem. Jak již bylo
připomenuto, původní právní úprava definovala pouze dvě hranice rozsahů pro
nakládání s drogou a již samotný tento fakt vyvolává potřebu rozlišit jinak
jednotlivé pojmy při výkladu trestního zákoníku. Rovněž bylo naznačeno, že při
ponechání úvahy o dvaceti či pětadvacetinásobcích jednotlivých hranic množství
látky by se došlo k naprosto absurdním číslům, a prakticky by bylo vyloučeno
trestní stíhání podle vyšší kvalifikace ve vztahu ke znaku rozsahu, neboť není
reálné ani provedení obchodní transakce s takovým množstvím drogy, o jaké by se
muselo jednat. Nabízí se např. srovnání se způsobem, jaký nová právní úprava
zvolila při určování hranic škody v § 138 odst. 1 tr. zákoníku, když jednotlivé
kategorie škod činí pětinásobky (škoda nikoli nepatrná 5.000 Kč a škoda nikoli
malá 25.000 Kč), resp. desetinásobky mezi škodou nikoli nepatrnou a větší
škodou (50.000 Kč), značnou škodou (500.000 Kč) a škodou velkého rozsahu
(5.000.000 Kč). Shodnými částkami určil trestní zákoník i výši prospěchu,
nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí, hodnoty věci a
jiné majetkové hodnoty (srov. § 138 odst. 2 tr. zákoníku).
Při tomto způsobu vymezení hranic mezi rozsahy definovanými v § 283 tr.
zákoníku by v případě desetinásobku musel pachatel nakládat se 150 g sušiny a
15 g účinné látky THC a znak velkého rozsahu by byl naplněn při množství 15.000
g drogy a 1.500 g účinné látky. V posuzované trestní věci obviněného T. D. H.
bylo předmětem nakládání celkem 6.9 kg sušiny konopí vysoké kvality s obsahem
9,5 násobku účinné látky THC. Senát 5 Tdo, jemuž byla věc přidělena v rámci
rozvrhu práce, v rámci neveřejného zasedání dospěl k závěru, že při dosavadním
hodnocení otázky množství zakázané látky nepřistupovaly ostatní senáty
Nejvyššího soudu naprosto jednotně, i když obecně uznávaly způsob stanovení
hranic mezi rozsahy shodně s předcházejícím právní úpravou. Takový přístup však
senát 5 Tdo považuje za nesprávný již s ohledem na zásadní rozdíly vymezující
jak jednotlivé pojmy, tak i nejnižší hranici nutnou pro trestní odpovědnost
pachatele nakládajícího s omamnou a psychotropní látkou. Samotná otázka určení
kvantitativního ukazatele má zásadní význam pro hmotně právní posouzení nejen
žalovaného jednání, ale i při aplikaci ustanovení § 283 tr. zákoníku vůbec. V
souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
ve znění pozdějších předpisů, senát 5 Tdo postoupil trestní věci obviněného T.
D. H. k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, aby v
zájmu sjednocení výkladu této závažné otázky zaujal sjednocující názor.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová