5 Tdo 616/2024

5 Tdo 616/2024-1065

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2024 o dovolání, které podal obviněný Ing. Libor Martinek, bytem Údolní 1687/29, Praha 4 – Braník, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. 67 To 387/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 74/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Libora Martinka odmítá.

1. Obviněný Ing. Libor Martinek byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 1. 2023, sp. zn. 1 T 74/2022, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 15 měsíců. Obviněnému byl rovněž uložen i peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 100 denních sazeb, s výší denní sazby 300 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč. Současně bylo podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozhodnuto, že tento peněžitý trest bude zaplacen ve čtyřech splátkách po 7 500 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže nebude dílčí splátka zaplacena včas. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost POTIFOB, s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Ing. Libor Martinek a poškozená obchodní společnost POTIFOB, s. r. o. Městský soud v Praze jako soud odvolací o těchto odvoláních rozhodl usnesením ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 67 To 136/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 následně rozsudkem ze dne 9. 10. 2023, sp. zn. 1 T 74/2022, znovu obviněného Ing. Libora Martinka uznal vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a opět mu uložil trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 15 měsíců. Dále obviněnému uložil peněžitý trest podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 100 denních sazeb, s výší denní sazby 300 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč. Znovu rovněž podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozhodl, že tento peněžitý trest bude zaplacen ve čtyřech splátkách po 7 500 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, a že výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, jestliže nebude dílčí splátka zaplacena včas. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost POTIFOB, s. r. o., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Rovněž proti tomuto druhému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný Ing. Libor Martinek a poškozená obchodní společnost POTIFOB, s. r. o. Odvolací soud svým usnesením ze dne 18. 1. 2024, sp. zn. 67 To 387/2023, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu (ve výroku o podmíněném odkladu tohoto trestu odnětí svobody na zkušební dobu 15 měsíců), jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání poškozené obchodní společnosti podle § 256 tr. ř. zamítl.

5. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, ve stručnosti spočíval v tom, že dne 14. 5. 2020 jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o. (nyní Vertikstav, s. r. o.), v úmyslu zbavit se odpovědnosti za stav a fungování této obchodní společnosti, s vědomím, že společnost má na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 11. 2018, sp. zn. 23 C 234/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 15 Co 425/2019, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2020 a stal se vykonatelným dne 28. 2. 2020, povinnost zaplatit obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., částku 220 413,60 Kč, převedl svůj obchodní podíl v obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., na Jaromíra Šulce, který byl téhož dne jmenován jejím jednatelem, přestože věděl, že Jaromír Šulc nemá úmysl v její činnosti pokračovat a převedení obchodního podílu a funkce jednatele na něj je pouze účelové. Obviněný přitom v rozporu se svojí zákonnou povinností řádně vést účetnictví této obchodní společnosti podle § 196 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a podle § 4 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jejímu novému jednateli nepředal účetnictví, s nímž naložil blíže nezjištěným způsobem, čímž znemožnil řádné zjištění finančního stavu společnosti, v důsledku čehož ohrozil majetková práva věřitelské společnosti POTIFOB, s. r. o., konkrétně byť částečné vymožení její pohledávky vůči obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., ve výši 220 413,60 Kč.

II. Dovolání obviněného

6. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. Libor Martinek dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle jeho názoru soudy nižších stupňů věc nesprávně právně posoudily, přičemž ke svým právním závěrům dospěly na základě nesprávných skutkových zjištění, která z provedeného dokazování nevyplynula a jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

7. Obviněný namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Podle přesvědčení obviněného ani soud prvního stupně neodstranil vady, které mu vytýkal odvolací soud ve svém prvním kasačním usnesení. Sám odvolací soud přitom v tomto svém rozhodnutí vyslovil pochybnosti o možnosti posouzení jeho jednání jako tohoto trestného činu a zabýval se otázkou, zda by jeho jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, nicméně naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu vyloučily již orgány přípravného řízení.

8. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, neboť o předání účetnictví novému jednateli obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., nejsou žádné pochybnosti. Nepředání tohoto účetnictví by pro něj nemělo žádný význam, o pohledávce obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., nového jednatele i nabyvatele obchodního podílu informoval, plyne to i z listinných důkazů. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že vycházely pouze z tvrzení svědka Jaromíra Šulce, že žádné účetní doklady nepřevzal a ignorovaly rozpory v jeho výpovědi, např. tvrzení, že u notáře s obviněným nebyl, ačkoli to potvrzují listinné důkazy, stejně jako skutečnost, že účetnictví bylo předáno. Ostatně tento svědek ve vztahu k obvyklému postupu při spolupráci s M. K. tvrdil, že osoba prodávající obchodní podíly společnosti obvykle předávala účetnictví M. K. nebo mu je zasílala poštou. Obviněný zdůraznil, že přípravu na předání účetnictví potvrdil i jeho účetní svědek T. D.

9. Obviněný zpochybnil i závěr o tom, že by zatajil účetnictví obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., s cílem ohrozit tím majetková práva třetí osoby (věřitele této obchodní společnosti). Účetnictví totiž po celou dobu, v níž byl jejím jednatelem, řádně vedl a účetní závěrky zakládal do sbírky listin v obchodním rejstříku. Za dobu svého jednatelství nikdy nebyl nikým vyzván k předložení účetnictví. Nepříznivý ekonomický stav obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., byl ostatně věřitelské společnosti POTIFOB, s.

r. o., znám nejméně z žádosti o osvobození od soudního poplatku. Účetnictví ani stav hospodaření a ekonomickou situaci jím vedené obchodní společnosti tedy nezatajoval ani nezkresloval. Pokud nebyl nikým vyzván k předložení či předání účetnictví (ani novým jednatelem) a ani nikým nebylo sporováno, že je při převodu obchodních podílů předal, nemohl toto účetnictví ani zatajit. Nemožnost předložit účetnictví podle dovolatele nemůže být považována za jeho zatajení, zejména ne v době, ve které byl pro tento trestný čin již stíhán.

Navíc podle něj i absentuje popis toho, vůči komu se měl zatajení účetnictví dopustit a jakým způsobem. Přitom bylo prokázáno, že účetnictví řádně vedl do konce výkonu funkce jednatele, stejně jako skutečnost, že obchodní společnost neměla žádný majetek. Soudní exekutor si mohl potřebné údaje zjistit z účetních závěrek ve sbírce listin i od správce daně, neboť společnost byla plátcem daně z přidané hodnoty. Dovolatel zdůraznil, že nabízel možnost zrekonstruovat účetnictví, přičemž značná část účetních dokladů byla dohledatelná i v elektronické podobě.

Stav hospodaření a majetková situace obchodní společnosti přitom byla patrna i z dokladů a účetních závěrek předložených v civilním sporu s věřitelskou společností POTIFOB, s. r. o.

10. Za chybné obviněný označil závěry soudů nižších stupňů, že převodem obchodních podílů společnosti a nepředáním účetnictví bylo ztíženo řádné zjištění finančního stavu společnosti při vymáhání pohledávky obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., neboť její pozice se nijak nezhoršila, ani zhoršit nemohla. Obchodní společnost POTIFOB, s. r. o., se totiž obrátila na exekutora za účelem vymožení své pohledávky. Bylo jen na něm, aby využil svá oprávnění při výkonu rozhodnutí. Obviněný zdůraznil, že exekutor po něm nepožadoval, aby sdělil ekonomický stav společnosti či předložil účetnictví. Exekutor pouze sdělil údajně poškozené obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., že se mu nepodařilo zajistit žádný majetek dlužníka, ten ostatně obchodní společnost VERTIKA, s. r. o., neměla již v době převodu obchodních podílů na nového nabyvatele ani v době civilního řízení, což muselo být známo věřitelské společnosti POTIFOB, s. r. o. Exekutor přitom měl i další možnosti pro zjištění majetku dlužníka než pouze kontrolu účetních dokladů. Přístup k účetním závěrkám obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., měl exekutor umožněn z rejstříkového spisu, mohl kontaktovat i finanční správu. Pokud s exekutorem nový nabyvatel obchodních podílů společnosti VERTIKA, s. r. o., nekomunikoval, nemělo a nemohlo to mít žádnou souvislost s tím, zda bylo či nebylo svědku Jaromíru Šulcovi, předáno účetnictví. Na dovolatele se v této souvislosti neobrátil ani svědek, ani exekutor.

11. Podle názoru obviněného nemohlo dojít ani k ohrožení majetkových práv třetí osoby, obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., neboť stav hospodaření a jmění obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., byl znám z veřejně dostupných informací, účetních závěrek založených ve sbírce listin obchodního rejstříku i z civilního řízení v rámci sporu vedeného mezi těmito obchodními společnostmi. Tudíž ani tato část skutkové podstaty přečinu, kterým byl uznán vinným, nemohla být naplněna. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1182/2020, a ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 Tdo 456/2023, podle nichž je za zatajení účetních knih nutné považovat situaci, v níž pachatel předstírá vůči jiným osobám, zpravidla kontrolním či daňovým orgánům, že určité doklady vůbec nemá, anebo je umístí nebo ukryje na takovém místě, kde jsou pro tyto orgány, popřípadě pro jiné osoby běžnými prostředky nedostupné. Obviněný zdůraznil, že až policejní orgán se v rámci vedeného trestního řízení proti němu zajímal o to, kde se nachází účetnictví obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., nemohl proto podle něj naplnit objektivní stránku trestného činu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, neboť předložení účetnictví po něm nikdo nepožadoval. Žádné osobě nepředstíral, že předmětné účetnictví nemá, nedošlo tedy k zatajení tohoto účetnictví. Ani v popisu skutku není uvedeno, vůči komu by mělo k jeho zatajení dojít.

12. Obviněný zdůraznil, že nedošlo ani k ohrožení majetkových práv jiného, včetně obchodní společnosti POTIFOB, s. r. o., neboť špatný finanční stav a absence majetku obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., byl této věřitelské společnosti znám. Jeho jednání proto nemohlo ohrozit její majetková práva, neboť finanční situaci jím řízené obchodní společnosti nijak neskrýval a existenci pohledávky věřitelské společnosti nezamlčel ani novému majiteli obchodních podílů společnosti VERTIKA, s. r. o. Podle dovolatele absentuje nejenom objektivní stránka stíhaného trestného činu, ale i objekt a subjektivní stránka.

13. Obviněný v této souvislosti vytkl nedostatečný popis skutku v rámci tzv. skutkové věty, v níž je pouze uvedeno, že účetnictví novému jednateli nepředal a naložil s ním blíže nezjištěným způsobem. Přitom skutková podstata přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku není naplněna jakoukoli dispozicí s účetními doklady, která objektivně ohrožuje majetková práva jiného nebo řádné vyměření daně, ale pouze takovou dispozicí, která odpovídá některé z forem jednání taxativně uvedených v tomto zákonném ustanovení. Za zatajení přitom nelze považovat jednání spočívající pouze v neoprávněném zadržování účetních dokladů a jejich nepředání oprávněné osobě, takové jednání nelze podřadit ani pod jinou z forem jednání popsaných v § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1220/2007, uveřejněné pod č. 7/2009 Sb. rozh. tr. Podle obviněného neexistuje žádná osoba, před níž by zatajoval účetnictví obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o. Nikdy nebyl vyzván k jeho předložení a pokud toto účetnictví novému jednateli nepředal, není toto jednání samo o sobě způsobilé naplnit všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku.

14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a zprostil jej obžaloby.

15. Do rozhodnutí o dovolání obviněného nebylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání obviněného.

III. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného

a) Obecná východiska

16. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

17. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na některý z vyjmenovaných dovolacích důvodů, aniž by bylo možné podřadit uplatněné výhrady takovému důvodu či důvodům, Nejvyšší soud dovolání zpravidla odmítne podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha; usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 68/11).

18. Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

19. Dovolání z důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného

trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad pro závěr o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Na základě tohoto dovolacího důvodu však nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu podle § 2 odst. 5 tr. ř. či prověřovat zákonnost provedeného dokazování ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. jakožto otázek práva procesního. Nejvyšší soud se tak nemůže odchýlit od skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení. Není oprávněn nahrazovat činnost soudů nižších stupňů a zjištěným skutkovým stavem je vázán (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

b) K jednotlivým námitkám obviněného

20. Nejvyšší soud ve vztahu k námitkám obviněného, v nichž brojil proti údajným vadným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, je nucen konstatovat, že tvoří pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, v níž dovolatel předkládá vlastní verzi skutkového stavu, která je odlišná od závěrů, které tyto soudy na základě provedeného dokazování učinily. Takové námitky nejsou způsobilé naplnit uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265 odst. 1 tr.

ř. Tyto námitky svým obsahem směřují výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pouhé odlišné hodnocení obviněného ani v případě, v němž by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů nižších stupňů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.

5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Konkrétní výhrady obviněného byly přitom založeny výlučně na jeho vlastním hodnocení provedených důkazů a náhledu na způsob provedení činu, který se odlišuje od skutkového zjištění soudů nižších stupňů. Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, které vyplývá z výsledků provedeného dokazování, a to v případě, že nezjistí zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, nebo pokud nedospěje k závěru, že tato skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k těmto skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Nejvyšší soud je nucen zdůraznit, že v nyní projednávané věci nezjistil žádné (natož zjevné) rozpory mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a obsahem jednotlivých důkazních prostředků, které byly v rámci dosavadního řízení provedeny.

21. Rovněž je třeba v tomto směru připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem. Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.; Fenyk, J., Císařová, D. Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 110 a násl.) uvádí, že nejlepším způsobem pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

22. Nejvyšší soud neshledal ani zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. O takový rozpor se ve smyslu jeho výkladu jedná v případě, že by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, tedy že tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna. Zjevný nesoulad je tak dán pouze v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, pokud skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo 164/2014). Soudy nižších stupňů se však věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně.

23. Obviněný ve svém dovolání namítal, že novému jednateli obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., svědku Jaromíru Šulcovi účetnictví této obchodní společnosti řádně předal, v této souvislosti poukazoval na předávací protokol, podle něhož k předání účetnictví mělo dojít a dále poukazoval i na rozpory ve výpovědi tohoto svědka a na výpověď účetního svědka T. D., který potvrdil, že obviněný po něm požadoval zkompletování účetnictví a přípravu mimořádné účetní závěrky v souvislosti s prodejem obchodního podílu společnosti a předáním účetnictví novému jednateli.

S těmito námitkami dovolatele se však věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly již soudy nižších stupňů, přičemž ve svých rozhodnutích vysvětlily i motivaci obviněného k převodu obchodního podílu obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., i předání funkce jednatele osobě, která na jejím dalším fungování neměla žádný zájem, o čemž jednoznačně svědčí nejenom výpověď svědka Jaromíra Šulce, ale i výpověď svědka M. K., který popsal roli svědka Jaromíra Šulce při převodech obchodních podílů a funkce jednatele u celé řady společností, jejichž jednatelé a vlastníci obchodních podílů usilovali o jejich převod s jediným cílem, a to zbavit se odpovědnosti za závazky předlužených společností včetně předstíraného předání jejich účetnictví z důvodu snahy vyhnout se možnosti zjištění v rámci insolvenčního či exekučního řízení, jak bylo s finančními prostředky a majetkem těchto obchodních společností nakládáno.

Skutečnost, že toto bylo cílem i dovolatele, potvrzuje právě i to, že po shlédnutí obsahu webových stránek PROEXPRES, nabízejících odkup a řízenou likvidaci „nepohodlných a zadlužených“ společností za jednorázový poplatek 17 500 Kč, kontaktoval svědka M. K. s vědomím, že za převod obchodních podílů společnosti VERTIKA, s. r. o., a přechod funkce jednatele na svědka Jaromíra Šulce bude muset uvedenou částku zaplatit. Motivaci tohoto jednání obviněného soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil především v bodě 14.

odůvodnění svého v pořadí druhého rozsudku, zatímco učiněná zjištění ve vztahu k jednání obviněného jsou nad rámec tzv. skutkové věty shrnuta v bodě 12. odůvodnění tohoto rozsudku. Dovolací námitky uplatněné obviněným ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nepřekračují meze prosté polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. V těchto námitkách nelze shledat žádný, natož pak zjevný či dokonce extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich vyvozenými ve smyslu obviněným uplatňovaného dovolacího důvodu.

Obviněný přitom ani nenamítl, že by učiněná rozhodná skutková zjištění byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, rovněž nenamítl, že by došlo k nedůvodnému odmítnutí pro rozhodnutí podstatných důkazů, přičemž ani žádné takové důkazy nekonkretizoval.

Argumentace dovolatele o nerespektování zásady „in dubio pro reo“ tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, navíc je i nedůvodná, neboť jde o procesní zásadu, pro jejíž aplikaci v předmětné trestní věci nebyl žádný důvod, neboť jednoznačná skutková zjištění soudů nižších stupňů její aplikaci neodůvodňovala.

24. Námitky dovolatele uplatněné v rámci § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. sice zčásti tomuto dovolacímu důvodu odpovídaly, ale byly neopodstatněné. K námitce dovolatele, že odvolací soud ve svém prvním kasačním usnesení uložil soudu prvního stupně zabývat se i možnou právní kvalifikací skutku jako přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, je nutno uvést, že odvolání proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně podal pouze obviněný a poškozená obchodní společnost POTIFOB, s. r. o., nikoli státní zástupce v neprospěch obviněného, proto v dalším řízení již při respektování zásady zákazu „reformationis in peius“ nepřicházela v úvahu změna právní kvalifikace jednání obviněného v jeho neprospěch, a to s vědomím poměru subsidiarity přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr.

zákoníku k přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, který je jako poruchový delikt primární a teprve v případě, že skutková podstata tohoto deliktu není prokázána, je namístě zkoumat, zda nelze jednání obviněného posoudit alespoň jako ohrožovací delikt podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto směru argumentace uplatněná dovolatelem je v zásadě v jeho neprospěch.

25. Ve vztahu k použité právní kvalifikaci jako přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku je nutno připomenout, že tohoto trestného činu se dopustí pachatel, který účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady (sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole) změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a v důsledku toho ohrozí majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Zatajením je i předstírání toho, že účetnictví bylo předáno jiné osobě (typicky např. novému statutárnímu orgánu obchodní korporace), ačkoli tak pachatel neučinil a s účetními doklady naložil blíže nezjištěným způsobem.

Pod pojem majetková práva jiného je třeba zahrnout veškerá práva vztahující se k cizímu majetku, tedy nejen práva věcná (např. vlastnictví věci), ale i majetková práva vyplývající ze závazkových vztahů (typicky práva věřitelů), jakož i práva z jiných vztahů, která mají majetkový charakter (např. práva k obchodním podílům v obchodních společnostech a v družstvech, ke vkladu tichého společníka apod.). K naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu přitom postačí ohrožení majetkových práv jiného, nemusí dojít k jejich skutečnému porušení.

Pokud jde o subjektivní stránku, vyžaduje zákon úmyslné zavinění podle § 15 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1182/2020). Pokud obviněný argumentoval, že věřitel POTIFOB, s. r. o., byl informován o stavu hospodaření jím tehdy vedené obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., ze sbírky listin obchodního rejstříku i z dokladů předložených v rámci civilního sporu vedeného mezi těmito společnostmi, a to nejméně v souvislosti s žádostí o osvobození od soudního poplatku, je třeba připomenout, že zcela shodnou námitkou se zabývaly již soudy nižších stupňů a neshledaly ji opodstatněnou.

V tomto směru lze zcela odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů. Pro naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku přitom stačí, že obviněný zatajením účetnictví dlužníka znemožnil jejímu věřiteli a následně v exekučním řízení soudnímu exekutorovi či v insolvenčním řízení insolvenčnímu správci zjistit stav majetku a hospodaření dlužníka, příčin, které vedly k vyvolání stavu insolvence, v jehož důsledku došlo k ohrožení uspokojení pohledávky věřitele vzniklé v souvislosti s vedeným soudním sporem mezi těmito obchodními společnostmi.

Jak již konstatoval soud prvního stupně (viz bod 14. odůvodnění jeho v pořadí druhého rozsudku), není pochyb o tom, že právě výsledek tohoto soudního řízení a vznik povinnosti obviněným řízené společnosti uhradit poškozené POTIFOB, s. r. o., částku 220 413,60 Kč vedl obviněného ke snaze ukončit činnost obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., převést obchodní podíly této společnosti a funkci jednatele na osobu tzv.

bílého koně za dohodnutou odměnu a v souvislosti s tím zatajit účetnictví společnosti, v důsledku čehož by byla nejméně ohrožena úhrada předmětné částky dlužníkem, a to i v rámci exekučního řízení, neboť bez účetnictví dlužníka nebylo možno ani zjistit, zda nedošlo k nějakým majetkovým převodům, jejichž cílem bylo uspokojení věřitele zmařit. Pominout v této souvislosti nelze svědkem T. D., účetním obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., zmíněné půjčky obviněného společnosti a jejich následné splácení, hrazení nájemného za sídlo společnosti obviněnému, vrácení přeplatku na DPH ze strany správce daně v únoru 2020 a způsob, jak s ním bylo naloženo, atd.

(viz bod 4. druhého rozsudku soudu prvního stupně). V důsledku neexistence účetnictví obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., nelze zjistit stav jejího majetku k době vzniku pohledávky věřitelské společnosti. V této souvislosti je nutno k argumentaci dovolatele připomenout, že ani řádná účetní závěrka za rok 2019, ani mimořádná účetní závěrka vypracovaná svědkem T. D. nebyla v době vzniku pohledávky POTIFOB, s. r. o., vůči dlužníkovi do sbírky listin obchodního rejstříku založena. Poukaz obviněného v podaném dovolání na jím zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž se snažil zpochybnit svoji trestní odpovědnost, byl z výše uvedených důvodů zcela nedůvodný, neboť rozhodnutí soudů nižších stupňů v nyní projednávané věci jsou zcela v souladu s těmito rozhodnutími.

26. K argumentaci dovolatele, že nebyl nikým, ani soudním exekutorem, ani věřitelem, vyzván k vydání účetnictví obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., je nutno zdůraznit, že trestní odpovědnost obviněného za přečin podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku žádnou takovouto výzvu nevyžaduje, neboť nepředáním účetnictví novému jednateli obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o., došlo k vyvolání ohrožovacího stavu v podobě ohrožení majetkových práv věřitele. Okamžikem přechodu funkce jednatele na tzv. bílého koně, svědka Jaromíra Šulce, přitom obviněnému skončil právní vztah vyplývající z této funkce ve vztahu k obchodní společnosti VERTIKA, s. r. o. Věřitel a následně i soudní exekutor se proto logicky obraceli na nového jednatele, který byl oprávněn za obchodní společnost jednat, čehož si byl obviněný vědom. V důsledku tohoto stavu se pak v následném exekučním řízení nepodařilo zjistit potřebné skutečnosti týkající se stavu hospodaření a majetku dlužníka, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu, přičemž po subjektivní stránce obviněný jednal v přímém úmyslu (viz bod 15. odůvodnění druhého rozsudku soudu prvního stupně).

IV. Závěrečné shrnutí

27. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť ačkoliv bylo možné část námitek uplatněných obviněným podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud je neshledal důvodnými. O dovolání obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a Nejvyšší soud takto mohl rozhodnout na podkladě trestního spisu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. 7. 2024

JUDr. Bohuslav Horký předseda senátu