U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2018 o
dovolání obviněných 1) F. O., 2) J. Č. a 3) M. E. proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 To 292/2016-5944, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2
T 176/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných F. O., J. Č. a M.
E. o d m í t a j í .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 5. 2016, č. j. 2 T
176/2015-5775, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2016, č. j. 2 T
176/2015-5814, (dále jen „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný 1) F. O. uznán vinným spácháním přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d),
odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „tr. zákoníku“), za který mu byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle §
81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 3 let. Vedle toho byl obviněnému 1) F. O. podle § 73 odst. 1, odst. 3
tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a
družstvech v trvání 2 (dvou) let. Dále byl rozsudkem nalézacího soudu
spoluobviněný 2) J. Č. uznán vinným spácháním přečinu poškození věřitele podle
§ 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl podle §
222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož
výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Rozsudkem nalézacího soudu byl dále
spoluobviněný 3) M. E. uznán vinným ze spáchání pomoci k přečinu poškození
věřitele podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. d),
odst. 3 písm. a), § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obviněnému 3) M. E. byl za tento přečin a za sbíhající se přečin ohrožení pod
vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu
Okresního soudu v Blansku ze dne 13. 7. 2012, sp. zn. 1 T 219/2012, a taktéž za
sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 1 T 241/2012, podle § 222 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen
souhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž jeho výkon mu byl
podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání 2 let. Vedle toho byl obviněnému 3) M. E. podle § 73 odst. 1,
odst. 3 a § 43 odst. 2 tr zákoníku uložen souhrnný trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let. Podle § 43
odst. 2 tr. zákoníku byly nalézacím soudem zrušeny výroky o trestech z
trestních příkazů Okresního soudu v Blansku, a to ze dne 13. 7. 2012, sp. zn. 1
T 219/2012, a ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 1 T 241/2012, jakož i všechny další
rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke
které došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961
Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „tr. ř.“) byla všem třem obviněným uložena povinnost zaplatit společně a
nerozdílně náhradu škody poškozeným specifikovaným ve výrokové části rozsudku
nalézacího soudu (v podrobnostech srov. str. 8 – 10 rozsudku nalézacího soudu). Podle § 229 odst. 2 tr. ř.
byli poškození specifikovaní ve výrokové části
rozsudku nalézacího soudu (v podrobnostech srov. str. 10 rozsudku nalézacího
soudu) se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech
občanskoprávních.
2. Uvedených trestných činů se měli spoluobvinění dopustit tím, že
obviněný J. Č., jako předseda představenstva ZONZITA, a. s., IČ: 29240981,
Merhautova 1024/155, Brno (dále též jen „ZONZITA“), po společné domluvě s
obviněným F. O. přihlásil dne 9. 1. 2012 do insolvenčního řízení proti
společnosti LIGA, s. r. o., IČ: 49435647, se sídlem Hlohovec 194, (dále též jen
„LIGA“), vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 16065/2011
na základě vyhlášky ze dne 8. 9. 2011, fiktivní pohledávku ve výši 30 763
109,60 Kč, která vyplynula z fiktivní směnky s datem údajného vystavení dne 1. 11. 2010 v H., na částku ve výši 1 208 880 EUR, kterou měl vyhotovit a za
výstavce LIGA, s. r. o., podepsal coby jednatel obviněný F. O., na které byl
česky psaný indosament podepsaný jen iniciálami psanými hůlkovým písmem, že ji
indosuje společnost BELL-KI Kft. 7694, Hosszuheteny, Morolo Utca 50, Maďarsko,
identifikační číslo 22961446-2-13 (dále též jen „BELL-KI“), dne 10. 5. 2011
společnosti KEMPSTAVBY, s. r. o., IČ: 29220939, Brno, Svatopetrská 7 (dále též
jen „KEMPSTAVBY“), jejímž jednatelem byl obviněný M. E., a tuto fiktivní směnku
měla KEMPSTAVBY, s. r. o., indosovat dne 20. 10. 2011 na společnost ZONZITA, a. s., kdy za tímto účelem byla vytvořena smlouva o převodu směnky ze dne 20. 10. 2011 mezi KEMPSTAVBY, s. r. o., a ZONZITA, a. s., která podle této smlouvy měla
uhradit společnosti KEMPSTAVBY, s. r. o., částky 350 000 Kč, 350 000 Kč, 400
000 Kč a údajnému zprostředkovateli S. V. částku 900 000 Kč, kdy žádná z těchto
finančních částek nebyla společností ZONZITA, a. s., nikdy předána a kvitance z
31. 10. 2011 a z 26. 10. 2011 potvrzující zaplacení těchto částek jsou
fiktivní, tedy obviněný J. Č. shora popsanou pohledávku ve výši 30 763 109,60
Kč do insolvenčního řízení přihlašoval s vědomím, že je fiktivní, neboť za
převod směnky ve skutečnosti společnost ZONZITA, a. s., vůbec nic nezaplatila,
přičemž byly vytvořeny další nepravdivé písemnosti Smlouva o převodu směnky ze
společnosti KEMPSTAVBY, s. r. o., na společnost ZONZITA, a. s., podepsaná
obviněnými M. E. a J. Č., a výdajové pokladní doklady č. 151002 na částku 350
000 Kč, č. 151004 na částku 1 100 000 Kč a všeobecný účetní doklad č. 551016 na
částku 2 000 000 Kč, kdy obviněný F. O. jako jednatel společnosti LIGA, s. r. o., v přezkumném řízení ve vyjádření dlužníka celou pohledávku ve výši 30 763
109,60 Kč zcela uznal, i když věděl, že ve skutečnosti žádný závazek
společnosti LIGA, s. r. o., v takové výši neexistoval, společnosti LIGA, s. r. o., a BELL-KI Kft. mezi sebou nikdy o žádném obchodu nejednaly a tehdejší
jediný jednatel BELL-KI Kft. T. R. žádnou směnku ve výši 1 208 880 EUR
vystavenou společností LIGA, s. r. o., na řad společnosti BELL-KI Kft., nikdy
neviděl, na rub této směnky nic nepsal, kdy společnosti KEMPSTAVBY, s. r. o., a
LIGA, s. r. o., ani M. E., S. V. a F. O. nezná, ve skutečnosti tato fiktivní
směnka byla úmyslně v blíže nezjištěné době od října 2011 do jejího přihlášení
v insolvenčním řízení dne 9. 1. 2012 uvedena do oběhu obviněným F. O. za
přispění obviněného M. E., který věděl, že společnost LIGA, s.
r. o., je v
insolvenci a rovněž věděl, že se jedná o fiktivní pohledávku a směnku, protože
za její údajný převod na společnost KEMPSTAVBY, s. r. o., tato společnost nic
nezaplatila, a takto všichni tři obvinění jednali s úmyslem předstírání
neexistujícího práva ve formě největší pohledávky společnosti LIGA, s. r. o.,
obvinění F. O. a J. Č. takto společně jednali s cílem získání neoprávněných
výhod v insolvenčním řízení na úkor skutečných věřitelů společnosti LIGA, s. r. o., a to zejména specifikovaných pod body 1. – 101. skutkové věty výrokové
části rozsudku nalézacího soudu (v podrobnostech srov. str. 2 – 6 rozsudku
nalézacího soudu), kteří jsou přihlášeni v insolvenčním řízení s uznanou
dlužnou částkou vůči společnosti LIGA, s. r. o., v celkové výši 134 172 285,86
Kč, a kterým tímto svým úmyslným jednáním všichni tři obvinění společně
způsobili škodu spočívající u všech přihlášených nezajištěných věřitelů v
rozsahu celkem nejméně ve výši 1 076 708,82 Kč, kterážto částka byla při
reorganizaci společnosti LIGA, s. r. o., vyplacena dne 3. 6. 2015 na základě
přihlášení shora popsané fiktivní pohledávky na účet společnosti ZONZITA, a. s., v likvidaci, jejímž jediným akcionářem je od 11. 11. 2014 syn obviněného F. O. D. O.
3. Krajský soud v Brně, který jako soud odvolací projednal odvolání
všech spoluobviněných, rozhodl usnesením ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 To
292/2016-5944 (dále jen „usnesení odvolacího soudu“) tak, že podle § 256 tr.
ř., odvolání všech obviněných jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 11. 2016, č. j. 9 To
292/2016-5944, podali všichni tři obvinění dovolání. Obviněný 1) F. O. podal
dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klima, a to z důvodů
uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Obviněný 2) J. Č. podal
dovolání prostřednictvím svého obhájce doc. JUDr. et Mgr. Jana Brázdy, Ph.D., a
to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný 3) M. E. podal
dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Martiny Holotňákové, a to z důvodů
uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.
A) Dovolání F. O.
5. Obviněný F. O. v rámci svého mimořádného opravného prostředku předně
uvedl, že odvolací soud zcela zásadně pochybil v hodnocení provedených důkazů,
přičemž dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a následně učinil nesprávný
závěr o skutkovém stavu věci, který byl v extrémním rozporu se stavem
skutečným. K namítanému extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními dovolatel zejména uvedl, že těžištěm dokazování bylo, zda
předmětná směnka vystavená dne 1. 11. 2010 v H. spolu se souvisejícími
listinami byla fiktivní či nikoli. Odvolací soud zpochybnil kauzu směnky. K
tomu obviněný uvedl, že směnka byla vystavena v souvislosti se smlouvou na
dodávku vepřových půlek uzavřenou mezi společnostmi LIGA a BELL-KI. Soudy obou
stupňů dovozovaly, že předmětná smlouva musela být fiktivní z důvodu, že
společnost LIGA nikdy s vepřovými půlkami neobchodovala. Toto zjištění je v
extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť společnost LIGA má zapsaný
předmět podnikání řeznictví a uzenářství a výroba, obchod a služby neuvedené v
přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, přičemž z výpovědí svědků a ostatních
důkazů vyplývá, že výrobou a prodejem masných výrobků se skutečně zaobírá.
Dovolatel dále uvedl, že on sám předložil listinné důkazy prokazující, že
obchodoval s vepřovými půlkami v řádu stovek tun. Svědecké výpovědi zaměstnanců
a jednatelů společnosti LIGA rovněž potvrzují, že dovolatel jako jednatel
společnosti LIGA skutečně s vepřovými půlkami obchodoval, když např. svědek Č.
uvádí, že se nakupovala výrobní masa – půlky, a že si tyto obchody řešil
obviněný. Dále tuto skutečnost potvrdili i svědkové M., P., A. a H. Dovolatel
vytkl soudům nižších stupňů, že názor o fiktivnosti smlouvy o dodávkách
vepřových půlek odůvodňují tím, že jejím předmětem bylo velké množství těchto
půlek, přičemž takové množství nebylo nikdy dříve zaobchodováno. K uvedenému
závěru dovolatel namítá, že je nelogický i z toho důvodu, že s podstatou
podnikání je spojeno určité riziko, kdy podnikatel často musí riskovat za
účelem rozšíření své podnikatelské činnosti tak, jako tomu bylo v tomto
případě, kdy obviněný chtěl využít lákavou obchodní nabídku. Navíc mělo dojít k
postupným a průběžným dodávkám vepřových půlek, které byla společnost LIGA
schopná, na rozdíl od závěrů soudů, splnit. Tehdy nemohl obviněný O. vědět, že
dojde ke změně obchodních pravidel vůči Rusku, které zásadně ovlivní ceny
vepřových půlek, když každoročně byl vývoj cen obdobný a právě na konci roku
2010 došlo na trhu k anomálii.
6. Dovolatel dále v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v podrobnostech
uvedl, že údajná fiktivnost uzavření předmětné smlouvy spolu s vystavením
samotné směnky je v rozporu se zjištěními soudů obou stupňů vycházejících
prokazatelně ze lživé výpovědi svědka R., jež je vyvrácena výpověďmi obviněného
O. a svědka V., kteří byli osobně přítomni uzavření smlouvy, přičemž potvrdili,
že svědek R. smlouvu i směnku vlastnoručně podepsal a částečně i prohlášení
svědka R. o existenci dodávek masa a vzniku dluhu společnosti LIGA. Obviněný E.
pak potvrdil, že podepsanou směnku od svědka R. koupil v zastoupení společnosti
KEMPSTAVBY. Dovolatel dále vytkl odvolacímu soudu, že hodnotil svědeckou
výpověď svědka R. jako věrohodnou, kdy nebyl důvod svědkovi nevěřit, a to v
příkrém rozporu s výpověďmi ostatních svědků i obviněných 1) a 3) a navzdory
existenci listinného prohlášení tohoto svědka ověřeného notářem, jehož
vystavení svědek potvrdil a které v rozporu s jeho výpovědí mimo jiné uvádí, že
se společností LIGA jednal prostřednictvím společnosti BELL-KI o dodávkách
masa. Sám svědek ve své výpovědi potvrdil, že prohlášení podepsal, avšak
protichůdně uvedl, že nikdy se společností LIGA neobchodoval, žádnou smlouvu
ani směnku nepodepsal. Dovolatel dále vytkl odvolacímu soudu, že v odůvodnění
svého usnesení uvedl, že výpověď svědka R. je podpořena výpověďmi svědků V.,
J., M., M., H., P., K. a P., a to přes to, že výpověď svědka R. je výpovědí
zejména svědka V. v podstatných částech vyvrácena, zejména co se podpisu směnky
a smlouvy týče. Svědek V. totiž vypověděl, že byl tlumočníkem svědka R., že s
ním jezdil vícekrát obchodně do České republiky, že byl osobně přítomen jednání
i podpisu smlouvy a směnky ve společnosti LIGA s obviněným O., který toto
jednání taktéž svou výpovědí potvrzuje. Skutečnost, že svědek V. byl
tlumočníkem svědka R. a jezdil s ním obchodně do České republiky, výslovně
potvrdili i svědkové J. a M., kteří uvedli, že se svědkem R. obchodovali.
Tvrzení svědka R., že nikdy neobchodoval s Českou republikou, je tak v přímém
rozporu s výpověďmi právě uvedených svědků. Z tohoto hlediska tak dovolatel
považuje závěry obou soudů nižších stupňů o věrohodnosti svědka R. za extrémně
nesprávné.
7. Obviněný F. O. v rámci svého dovolání dále uplatnil námitku proti
zjištění obou soudů nižších stupňů, které učinily v rozporu s výpovědí svědkyně
M., které je explicitně uvedeno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, že
směnka byla uvedena do oběhu v době od října 2011 do 9. 1. 2012, přitom tato
svědkyně uvedla, že smlouva spolu se směnkou byly normálně uloženy v šanonech
společnosti, kdy k tomuto založení nedošlo po 30. 9. 2011. Smlouva ani směnka
tedy nebyly vytvořeny ex post až v souvislosti s insolvenčním řízením, ale
skutečně tehdy, na kdy jsou datovány. K tomu dovolatel uvedl, že datum
vystavení směnky potvrzují výpovědi celkově tří osob a samotný údaj na této
listině, což podle názoru dovolatele oba soudy nižších stupňů opomenuly. Ani
důkazem odborného vyjádření nebylo prokázáno, že by podpisy na smlouvě a směnce
nebyly svědka R. Dovolatel dále zdůraznil, že státní zástupce v závěrečné řeči
před nalézacím soudem uvedl, že podle jeho názoru se nepodařilo prokázat, že by
skutečně směnka byla fiktivní a nebyla vystavena tak, jak tvrdí obviněný O.
Dovolatel dále vytkl odvolacímu soudu, že v rozporu se zásadou in dubio pro reo
a vyšetřovací zásadou neprovedl žádný důkaz, kterým by vyvrátil jeho obhajobu
spočívající v tvrzení, že svědek R. popírá obchodování s vepřovými půlkami a
podpis směnky z důvodu, že obdržel 1,8 mil. Kč a tento příjem by musel v
Maďarsku zdanit, což neudělal a mohl se tak dopustit trestného činu krácení
daně.
8. Dovolatel se dále podrobněji vyjádřil k hodnocení svědeckých výpovědí
soudy nižších stupňů. Podle dovolatele svědek V. svojí výpovědí o účasti
jednání i podpisu smlouvy a směnky mezi svědkem R. a obviněným O. jednoznačně
prokazuje jeho nevinu. Odvolací soud však považoval svědeckou výpověď svědka V.
za nevěrohodnou, přičemž za důvody nevěrohodnosti považoval shodně se soudem
nalézacím nepravdivou výpověď svědka R., která je v rozporu s výpovědí svědka
V., dále údajně nezvyklou přesnost jeho výpovědi stran časových údajů a údajné
tvrzení, že jednání o odstoupení od smlouvy mělo být více, kdežto sám dovolatel
hovořil o jednom jednání. K tomu dovolatel uvedl, že v tomto případě nalézací
soud nevycházel z výpovědi svědka V., neboť ten ve své výpovědi uvedl, že za
jeho účasti proběhlo pouze jedno jednání mezi svědkem R. a obviněným O. o
odstoupení od smlouvy. Skutkové zjištění obou soudů nižších stupňů ohledně
počtu jednání o odstoupení od smlouvy jsou tak v hrubém rozporu s provedeným
důkazem v podobě svědecké výpovědi svědka V. Obviněný O. vytkl odvolacímu
soudu, že hodnotí svědeckou výpověď svědka J. s odkazem na závěr soudu
nalézacího jako lživou, přičemž toto hodnocení vychází ze závěru, který je v
rozporu s obsahem tohoto důkazu. Svědek totiž vypověděl, že „s panem R. jsem
byl v obchodním styku asi od konce 2008 nebo 2010, v desátém měsíci roku 2011
jsem mu odprodával akcie své firmy“. Soudy nižších stupňů hodnotí výpověď
svědka jako lživou vzhledem k tomu, že společnost BELL-KI vznikla až v září
2010 a tudíž s ní nemohl obviněný od konce roku 2008 nebo 2009 obchodovat. K
tomu obviněný uvedl, že svědek J. hovoří o spolupráci se svědkem R., nikoli se
společností BELL-KI. Svědek R. se narodil v roce 1972, tudíž mu nic nebránilo,
aby spolupracoval se svědkem J.
9. Dovolatel O. dále uvedl, že další extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními a provedenými důkazy spočívá v závěru soudů o nevěrohodnosti
výpovědi samotného dovolatele z toho důvodu, že nemohl jednat se společností
BELL-KI v roce 2010 na veletrhu v S., jak ve své výpovědi uvedl, neboť tento
veletrh se koná každý rok na jaře, kdežto společnost BELL-KI vznikla až 24. 9.
2010. K tomu obviněný namítl, že ve své výpovědi uvedl, že na veletrhu v S. v
roce 2010 zkontaktoval dva partnery, společnost KEDVENS a druhého obchodníka s
masem, který nabízel zobchodovat vepřové maso. O společnosti BELL-KI či panu R.
však v rozporu se zjištěními soudů nižších stupňů nepadlo ani slovo.
10. Obviněný O. v rámci svého mimořádného opravného prostředku dále
rozporuje závěr odvolacího soudu o tom, že všichni spoluobvinění jsou usvědčeni
výpovědí obviněného Č., ze které vyplývá, že motivem jeho jednání byla ochrana
jeho investic vynaložených do objektů v majetku společnosti LIGA. Motiv
obviněného Č. by byl způsobilý usvědčit toliko jeho samotného, nikoli ostatní
spoluobviněné. Motiv obviněného Č. je navíc zcela legální, neboť je běžnou
obchodní praktikou, že subjekty v rámci své podnikatelské činnosti skupují
pohledávky za účelem jejich následného prodeje či vymáhání, přičemž tyto
pohledávky nezřídka přihlašují do insolvenčního řízení.
11. Obviněný dále namítl, že ohledně předmětného skutku není v jeho
případě naplněn obligatorní znak subjektivní stránky trestného činu v podobě
zavinění, navíc ve formě přímého úmyslu. Obviněný k tomu uvedl, že v době, kdy
uzavíral smlouvu na dodávku vepřových půlek a vystavoval směnku, si nemohl být
vědom pozdějšího úpadku společnosti LIGA, ani toho, že směnka bude dále
převáděna, či jakým způsobem, když u těchto úkonů nebyl přítomen, tudíž nemohl
mít ani povědomí o tom, že by případně mohlo dojít k převodům jím vystavené
směnky fiktivně. Obviněný dále vytkl odvolacímu soudu, že hodnotí výpověď
svědka P. H. jako nevýznamnou. Svědek uvedl, že se za ním obviněný O. dostavil
s žádostí o posouzení možnosti rozporovat indosovanou směnku v rámci
insolvenčního řízení. Ze svědecké výpovědi svědka H. a z výpovědi samotného
obviněného O. přitom jednoznačně vyplývá, že nepopření pohledávky ze strany
obviněného nebylo činěno s úmyslem spáchat trestný čin.
12. Dovolatel O. rovněž namítá, že odvolací soud v souladu se soudem
nalézacím hodnotil provedené důkazy a činil skutkové a právní závěry čistě v
jeho neprospěch. Dovolatel v tomto postupu s odkazem na nález Ústavního soudu
ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, uveřejněný pod č. 141 ve sv. 70 Sb.
nál. a usn. ÚS ČR, spatřuje ze strany odvolacího soudu porušení zásady in dubio
pro reo. Odvolací soud rovněž v rozporu s principem presumpce neviny a priori
nahlížel na obviněného jako na vinného. Dovolatel považuje usnesení odvolacího
soudu za nepřezkoumatelné, tendenční stran provedených důkazů a za nedostatečně
odůvodněné. Odvolací soud totiž pouze mechanicky doslovně přepisoval rozsudek
nalézacího soudu, jednotlivá podání spoluobviněných a vlastnímu odůvodnění
svého rozhodnutí věnoval pouze dvě strany z celého usnesení, kde navíc pouze
nepřípustně odkazoval na rozsudek nalézacího soudu, aniž by sám zdůvodnil, na
podkladě jakých úvah se ztotožnil s jeho závěry. Odvolací soud navíc velmi
podrobné odvolání obviněného odbyl a rezignoval na vypořádání se s jeho
námitkami a argumenty v něm uvedenými s odůvodněním, že se námitkami již
zabýval nalézací soud, přičemž z jejich obsahu je seznatelné, že nejsou
totožné. Dovolatel k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se
problematiky odůvodnění rozhodnutí, konkrétně na nález ze dne 10. 11. 2008, sp.
zn. I. ÚS 684/06, uveřejněný pod č. 193 ve sv. 51 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a
nález ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12, uveřejněný pod č. 154 ve sv.
70 Sb. nál. a usn. ÚS ČR.
13. V rámci poslední námitky, kterou obviněný O. uplatnil ve svém
mimořádném opravném prostředku, uvedl, že odvolací soud nesprávně hmotněprávně
kvalifikoval jeho údajný skutek. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu,
převzatého od nalézacího soudu, měl pohledávku ze směnky do insolvenčního
řízení proti společnosti LIGA přihlásit obviněný Č. Tímto skutkem tak podle
odvolacího soudu došlo ze strany obviněného Č. ke spáchání trestného činu podle
§ 222 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za této situace měl odvolací soud posoudit
jednání dovolatele O. jako pomoc ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k
trestnému činu podle § 222 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel k tomu dále
uvedl, že pokud podle názoru odvolacího soudu měli všichni spoluobvinění
společnou trestnou činností zavinit, že pohledávky jednotlivých poškozených
věřitelů byly poměrně zkráceny, musel by se tento zjištěný skutkový stav
projevit i ve výrokové části usnesení, kdy by trestná činnost byla posouzena
jako spáchaná ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Nikoli tedy
ve vztahu k obviněným O. a Č. jako spáchání skutků naplňujících znaky různých
skutkových podstat, byť spadají pod jeden konkrétní paragraf zvláštní části tr.
zákoníku. S ohledem na uvedené právní posouzení by tak ani obviněný E. nemohl
být toliko pouze pomocníkem ve smyslu § 24 tr. zákoníku. K tomu obviněný
odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 7 Tdo
1401/2006.
14. Závěrem svého dovolání obviněný F. O. navrhl, aby Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu podle § 265k tr. ř. zrušil a sám ve smyslu § 265m tr.
ř. rozhodl tak, že se obviněný F. O. podle § 225 odst. 1 tr. ř. zprošťuje v
celém rozsahu obžaloby, neboť ve smyslu § 226 písm. a) tr. ř. nebylo prokázáno,
že se stal skutek, pro nějž je obviněný 1) stíhán. Pro případ, že Nejvyšší soud
dospěje k závěru, že sám nemůže rozhodnout, navrhl dovolatel jako eventuální
petit, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se věc podle § 265l odst. 1 tr. ř.
vrací odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 3 tr.
ř. tak, že nařídí, aby odvolací soud věc projednal a rozhodl v jiném složení
senátu.
B) Dovolání J. Č.
15. Obviněný J. Č. v úvodu svého dovolání označil usnesení odvolacího
soudu jakož i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu ve výrocích o
spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm.
a) tr. zákoníku za nesprávné z hlediska právního posouzení skutku a rovněž za
nepřezkoumatelné vzhledem k závěrům, které oba soudy prezentují.
16. Dovolatel následně v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podrobnostech uvedl, že nebylo nijak prokázáno,
že by věděl, odkud se předmětná směnka vzala. Z výpovědi obviněného pouze
vyplynulo, že on sám se směnkou neměl nic společného, nevěděl o ní a pouze na
pokyn obviněného O. ji přihlásil do insolvenčního řízení. Je nutno vycházet z
toho, že obviněný Č. není právník, neznal všechny souvislosti a vše bylo
připraveno jiným obviněným. Dovolatel byl pouze využit k tomu, aby podal
přihlášku do insolvenčního řízení. Přečin poškození věřitele podle § 222 odst.
2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je úmyslným trestným činem, proto
soud musí prokazovat bez důvodných pochybností, že obviněný Č. věděl a chtěl
porušit chráněný zájem. Ani jedno se však nepodařilo nalézacímu soudu prokázat.
K tomu dovolatel dodal, že si toho byl vědom i státní zástupce, který v
závěrečné řeči před nalézacím soudem navrhl zproštění obviněného obžaloby, a to
z důvodu podle § 226 písm. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek
popsaný v obžalobě. Dovolatel dále podotkl, že v řízení před soudem prvního
stupně mohla být prokázána pouze jeho nedbalost, v tom případě ale není
naplněna skutková podstata uvedeného přečinu. Již v odvolání obviněný Č.
poukazoval na skutečnost, že nalézací soud se v důkazním řízení převážně
zaměřoval na prokázání viny obviněného a nikoli na zvážení všech okolností jak
v jeho prospěch, tak i v jeho neprospěch. K tomu odkázal na nález Ústavního
soudu ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03, uveřejněný pod č. 196 ve sv.
35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR.
17. Obviněný Č. ve svém dovolání dále uvedl, že odvoláním napadl i výrok
rozsudku nalézacího soudu o náhradě škody, neboť v daném případě nebyla
naplněna objektivní stránka předmětného přečinu, jelikož vznik škody nebyl v
příčinné souvislosti s jednáním obviněného Č. Obsáhle přitom odůvodnil, že je
mylné stanovisko, že škoda vznikla přihlášením pohledávky do insolvenčního
řízení, neboť škoda vznikne až tehdy, kdy je věřitelům v předmětném
insolvenčním řízení vyplacena nižší částka, než by jim náležela. K tomu
dovolatel uvedl, že před soudem prvního stupně jasně zazněly důkazy o tom, že
obviněný Č. opakovaně upozorňoval policii dne 12. 5. 2015 a 25. 3. 2015 na
skutečnosti, které se dozvěděl až po přihlášení pohledávky do insolvenčního
řízení, ze kterých muselo být jasné, že přihlášená směnka je fiktivní.
Policejní orgán na tuto skutečnost nijak nereagoval, ač tak učinit měl, aby
zabránil spáchání protiprávního jednání. Dovolatel zdůraznil zásadu ultima
ratio a ustanovení § 12 odst. 2 tr. ř. s tím, že nalézací soud se tímto
ustanovením nezabýval, ale uložil obviněnému povinnost zaplatit společně a
nerozdílně náhradu škody poškozeným, i když nebylo prokázáno, že by škodu
způsobil on. Ostatně k takovému závěru dospěl i státní zástupce u soudu prvního
stupně. Odvolací soud ve svém usnesení popsal důkazní situaci před soudem
nalézacím tím, že vylíčil jednotlivé důkazy a konstatoval, že v řízení, které
předcházelo napadenému rozsudku, bylo důsledně postupováno v souladu s
ustanoveními trestního řádu, zejména pak s těmi, která mají zabezpečit
objasnění věci, a právo obžalovaného na obhajobu. Odvolací soud vycházel z
toho, že z výpovědi obviněného Č. vyplynulo, že motivem jeho chování byla
ochrana jeho investic vynaložených do objektu v majetku společnosti LIGA v H.,
které potřeboval nezbytně pro své podnikání, a že chtěl získat výhodu při
získání nemovitostí ve vlastnictví společnosti LIGA, která byla v insolvenci, a
že společnost ZONZITA za údajný převod směnky ve skutečnosti nic nezaplatila,
neboť neměla peníze. K tomu dovolatel namítl, že uvedená tvrzení odvolacího
soudu nemají oporu v důkazním řízení, neboť jak již konstatoval, nevěděl o
fiktivní směnce, byl využit pouze k tomu, aby podal žádost o insolvenční řízení
na krajský soud, což učinil, neboť předpokládal, že obviněný O., který vše
konzultoval s právníkem, má vše zařízeno správně. Dovolatel totiž právníkem
není a skutečnosti týkající se insolvenčního řízení nezná. Obviněný Č. dále s
odkazem na § 2 odst. 5 tr. ř. rozporoval tvrzení odvolacího soudu, že nalézací
soud měl dostatek důkazů pro své rozhodnutí a že logicky zdůvodnil, proč
neprovedl další navrhované důkazy, neboť je toho názoru, že nalézací soud
tomuto ustanovení nedostál. Proto má dovolatel za to, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotném
právním posouzení, a je tedy dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
18. Závěrem svého dovolání obviněný J. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. za použití § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 9 To
292/2016, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
19. Obviněný J. Č. podáním ze dne 27. 4. 2017 vyslovil souhlas s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
20. Obviněný J. Č. podáním ze dne 2. 5. 2017 požádal o odložení nebo
přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., případně podle § 265o
odst. 1 tr. ř.
C) Dovolání M. E.
21. Obviněný M. E. v rámci svého dovolání předně uvedl, že rozhodnutí
nalézacího soudu napadá v plném rozsahu všech výroků, které nebyly odvolacím
soudem zrušeny, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr.
ř., neboť obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení
skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a bylo rozhodnuto o
zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byly splněny
procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
22. Ve vztahu k výroku o vině dovolatel namítl nesprávné hodnocení
otázky protiprávního jednání neboli porušení právní povinnosti, dále otázky
zavinění a rovněž příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, jakožto
pojmových znaků trestného činu. Obviněný E. vytkl soudům nižších stupňů
nesprávné hmotně právní posouzení dané extrémním nesouladem mezi právními
závěry a zjištěnými okolnostmi. K tomu dovolatel uvedl, že ze skutkové věty
rozsudku nalézacího soudu nelze rozpoznat, co konkrétně soud považuje za
porušení povinností, a co pouze konstatuje jako postup obviněného E. během
sledu událostí. Nalézací soud nekonkretizuje žádnou právní povinnost stanovenou
právním předpisem, kterou měl obviněný porušit. Dovolatel se žádného úmyslného
jednání nedopustil, jak ostatně vyplývá ze všech důkazů popisujících jeho
konání ve vztahu k insolvenčnímu řízení, resp. jednání dalších obviněných.
23. Dovolatel dále vytkl soudům nižších stupňů, že porušily jeho právo
na řádnou obhajobu, a na nestranné posuzování věci, když jednostranně a
nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou
navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému
hodnocení všech pro rozhodování relevantních skutečností a okolností.
24. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. E.
navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a napadená rozhodnutí
zrušil a zprostil ho obžaloby. Dovolatel rovněž navrhl, aby mu byly uhrazeny
náklady řízení.
D) Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním
a repliky dovolatelů k tomuto vyjádření
25. K dovoláním všech tří obviněných se vyjádřil státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství, kterému byla dovolání obviněných doručena
ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., podáním ze dne 30. 8. 2017, v němž nejprve
stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a námitky jednotlivých
dovolatelů. K dovolací argumentaci obviněných intervenující státní zástupce
předně uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
uplatnili všichni dovolatelé, slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Nelze tedy vytýkat nesprávnost nebo
neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy.
26. K argumentaci, kterou uplatnil obviněný F. O. ve svém mimořádném
opravném prostředku, státní zástupce předně uvedl, že značná část jeho námitek
formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Obviněný O.
především na základě vlastního hodnocení důkazů, kdy hodnověrnost své vlastní
výpovědi a výpovědí svědků hodnotí protichůdně ve srovnání s jejich hodnocením
soudy, odmítá skutkové zjištění o fiktivnosti ve skutkové větě vymezené
pohledávky a směnky, přičemž trvá na tom, že směnku vystavil v souvislosti s
reálně provedeným obchodem s vepřovým masem. Teprve na podkladě uvedené vlastní
skutkové verze odmítá dovolatel závěr o existenci úmyslného zavinění na jeho
straně; námitka týkající se existence subjektivní stránky trestného činu je
proto námitkou primárně skutkovou. O primárně skutkovém charakteru uplatněných
námitek ostatně svědčí i požadavek dovolatele, aby byl dovolacím soudem
zproštěn obžaloby z vyloženě skutkového důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr.
ř.
27. Státní zástupce dále konstatoval, že podle skutkových zjištění
dovolatel jako jednatel úpadce – společnosti LIGA, tj. v postavení dlužníka, v
přezkumném řízení v rámci řízení insolvenčního předmětnou fiktivní pohledávku
zcela uznal, čímž částečně znemožnil uspokojení dalších věřitelů. Takovéto
jednání přesně odpovídá zákonným znakům přečinu poškození podle § 222 odst. 1
písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, proto nepřicházelo v úvahu posoudit
jednání obviněného jako pomoc k přečinu poškození věřitele podle § 24 odst. 1
písm. c) a § 222 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak žádá dovolatel. Státní
zástupce však přisvědčil námitce obviněného O., pokud uvádí, že se uvedeného
přečinu dopustil jako spolupachatel (§ 23 tr. zákoníku) obviněného Č., který
předmětnou pohledávku uplatnil. Neznamená to ovšem, že by právní kvalifikace
skutku u dovolatele nebo spoluobviněného O. podle odlišných skutkových podstat
byla nesprávná. K tomu státní zástupce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu,
konkrétně na usnesení ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 5 Tdo 414/2009, z níž
vyplývá, že pokud pachatel trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst.
2 tr. zákoníku, tj. osoba od dlužníka odlišná, jednal po dohodě a v součinnosti
s dlužníkem a se shodným záměrem, může spáchat trestný čin ve spolupachatelství
s dlužníkem jako pachatelem trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst.
1 tr. zákoníku. Spolupachatelství však není samostatnou formou trestného činu.
Proto není nutné ve výroku o vině při označení trestného činu podle jeho
zákonných znaků uvádět, že trestný čin byl spáchán ve spolupachatelství, a
citovat zákonné ustanovení § 23 tr. zákoníku. Skutečnost, že obvinění nebyli ve
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně výslovně označeni jako
spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, tedy v žádném případě vadu rozhodnutí
ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezakládá. Státní zástupce dále uvedl,
že pokud dovolatel O. uvádí, že obviněný M. E. nemohl být toliko pomocníkem
podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, je tato námitka nepřípustná, neboť
obviněný může rozhodnutí napadat pouze pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu,
který se ho bezprostředně dotýká [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Dovolatel
tedy nemůže zpochybňovat správnost právní kvalifikace skutku u některého ze
spoluobviněných. Státní zástupce své vyjádření k dovolání obviněného F. O.
uzavřel s tím, že námitky, které uplatnil v dovolání ohledně dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zčásti neodpovídají formálně deklarovanému
dovolacímu důvodu, zčásti pak jde o námitky zjevně nedůvodné. Není proto
důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle
něhož v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán některý
jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až k)
tr. ř. Podle dovolatele měl být v předcházejícím řízení dán právě dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Ke konkrétním námitkám, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný J. Č.
státní zástupce uvedl, že formálně zpochybňuje subjektivní stránku trestného
činu, avšak na základě primárně skutkové polemiky, kterou zpochybňuje svoji
vědomost o fiktivnosti předmětné pohledávky. Fakticky tak odmítá ve skutkové
větě uvedené zjištění, podle kterého pohledávku do insolvenčního řízení
přihlašoval s vědomím, že je fiktivní, neboť společnost ZONZITA, za převod
směnky nic nezaplatila, přičemž v souvislosti s převodem byly vytvořeny v tzv.
skutkové větě specifikované nepravdivé doklady. Takovéto námitky ovšem formálně
deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
neodpovídají, stejně jako veškeré další námitky týkající se kvality skutkových
zjištění a hodnocení důkazů soudy. Státní zástupce dále uvedl, že pokud
dovolatel shrnuje námitky uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního
stupně, činí tak způsobem, ze kterého není ani zřejmé, zda a jaké hmotně právní
vady dovoláním napadenému rozhodnutí vytýká. K tomu státní zástupce toliko
konstatoval, že nepochybně existuje příčinná souvislost mezi jednáním
obviněného Č. a vznikem škody věřitelům, neboť pokud by obviněný předmětnou
pohledávku v insolvenčním řízení neuplatnil, samozřejmě by nemohla být tato
fiktivní pohledávka v insolvenčním řízení částečně uspokojena a nemohla by tak
vzniknout škoda ostatním věřitelům s pohledávkami reálně existujícími. Jednání
dovolatele tedy bylo takovou okolností, bez které by škodlivý následek
nenastal. Za této situace je pak správný i výrok o náhradě škody.
29. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce formálně
podřadit námitku obviněného Č. týkající se nerespektování zásady subsidiarity
trestní represe, byť v této souvislosti užívá nepřiléhavé argumentace o
nezpůsobení škody, neboť se týká existence formálního znaku stíhaného trestného
činu. K tomu státní zástupce zdůraznil, že v této trestní věci nejsou dány
žádné konkrétní skutečnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost činu
natolik, že by nedosahovala škodlivosti ani nejlehčích v praxi se vyskytujících
trestných činů poškození věřitele spáchaných v kvalifikované skutkové podstatě
podle § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a dovolatel ani žádné takové
konkrétní okolnosti neuvádí. Státní zástupce dále konstatoval, že prostředky
práva civilního se v této věci ukázaly být nedostatečné k prosazení zájmu
společnosti na ochraně majetkových práv věřitelů a na řádném průběhu
insolvenčního řízení, neboť fiktivnost dané pohledávky nebyla v přezkumném
řízení v rámci řízení insolvenčního zjištěna a fiktivní pohledávka byla
částečně uspokojena. Bylo proto plně namístě použití prostředků trestního
práva. Námitky obviněného Č. jsou tedy podle státního zástupce zčásti
neodpovídající formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a zčásti jde o námitky
zjevně nedůvodné.
30. Státní zástupce se rovněž vyjádřil k extrémnímu rozporu mezi
provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními, který ve svých
dovoláních namítali obvinění O. a Č. Státní zástupce považuje skutkový stav
popsaný soudem prvního stupně v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího
rozsudku za zcela logicky vyplývající z provedených důkazů a navazující na
jejich obsah. Přitom zejména soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku
dostatečným způsobem vysvětlil, proč neuvěřil výpovědím svědků R. J. a A. V., a
naopak za pravdivé považoval výpovědi ostatních svědků k zásadním skutkovým
otázkám. Závěrem k námitce obviněných O. a Č. státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství uvedl, že obvinění fakticky nevytýkají existenci tzv.
extrémního rozporu, ale domáhají se pouze toho, aby provedené důkazy ve vztahu
k právnímu posouzení skutku podstatným skutkovým otázkám (fiktivnosti předmětné
pohledávky, fiktivnost obchodu s vepřovými půlkami, se kterým měla souviset)
byly hodnoceny jiným, představám dovolatelů odpovídajícím způsobem.
31. K dovolání obviněného J. (pozn. Nejvyššího soudu – správně M.) E.
státní zástupce předně uvedl, že uplatňuje dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. neodpovídající a navíc zcela kusé a nekonkrétní námitky,
týkající se nesprávného a jednostranného hodnocení důkazů soudy, porušení práva
na obhajobu a odmítnutí obhajobou navrhovaného doplnění dokazování. Další
námitky se sice formálně týkají existence obligatorních znaků trestného činu,
avšak jsou natolik obecné a nekonkrétní, že je pochybné, zda jsou vůbec
způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V podrobnostech pak
státní zástupce konstatoval, že skutková podstata přečinu poškození věřitele
podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ani účastenství na
tomto trestném činu není skutkovou podstatou s blanketní dispozicí. Není proto
nutné, aby pachatel porušil povinnost stanovenou nějakým jiným právním
předpisem a aby takováto povinnost byla ve výroku o vině specifikována.
Existence úmyslného zavinění na straně obviněného E. vyplývá ze zjištění, že se
podílel na převodu předmětné směnky na společnost ZONZITA, při vědomí, že
směnka je fiktivní a že společnost LIGA je v insolvenci, takže nepochybně má
věřitele. Nepochybně též existuje příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele
a škodlivým následkem, neboť pokud by nedošlo k převodu směnky na společnost
ZONZITA, nemohla by být pohledávka touto společností přihlášena do
insolvenčního řízení a věřitelům by nemohla vzniknout škoda v důsledku
částečného uspokojení fiktivní pohledávky na jejich úkor. Námitka týkající se
údajného „nesprávného hmotně právního posouzení daného extrémním nesouladem
mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi“ je natolik obecná a nekonkrétní,
že k ní nelze v dovolacím řízení přihlížet. Státní zástupce námitky dovolatele
uplatněné obviněným E. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. považuje za zjevně nedůvodné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. nelze v dovolacím řízení přihlížet, neboť v předmětné trestní
věci nepřicházelo uplatnění tohoto dovolacího důvodu vůbec v úvahu, protože
odvolací soud zamítl odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním
přezkumu napadeného rozhodnutí.
32. Závěrem svého vyjádření k dovoláním státní zástupce nejvyššího
státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně
neopodstatněná. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska
Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
33. Obviněný F. O. ve své replice k vyjádření státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním ze dne 27. 9. 2017 předně
rozporoval závěry státního zástupce stran subsumpce námitek dovolatele pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu uvedl, že s odkazem
na dovolání a námitky v něm obsažené lze souhrnně konstatovat, že pokud jde o
dokazování, soudy obou instancí nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in
dubio pro reo, vyplývající z principu presumpce neviny zakotveného v článku 40
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Extrémní porušení této zásady,
zakotvené v trestním řádu jako zásada zjišťování materiální pravdy (zjišťování
skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak plyne z § 2 odst. 5 tr. ř.), vedlo v posuzovaném případě též k dotčení ústavně chráněného práva
na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod a čl. 6 Úmluvy a k nedodržení principu zákonnosti postupu orgánů státní
moci stanoveného v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod. Soudy obou stupňů totiž s náležitou pečlivostí nehodnotily
obhajobu obviněného O., jejich postup neodpovídal zásadám stanoveným v § 2
odst. 5, odst. 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídalo § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř. K tomu dovolatel dodal, že se nesnaží
dovolacímu soudu vnutit „vlastní hodnocení“ důkazů, jak tvrdí státní zástupce,
ale pouze poukazuje na extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a
obsahem skutkových zjištění. Dovolatel dále uvedl, že zásada volného hodnocení
důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. nesmí být projevem libovůle soudů, přičemž je
nezbytná transparentnost rozhodování soudů, kdy soudy mají povinnost
vyčerpávajícím způsobem popsat a přesvědčivým způsobem odůvodnit své
rozhodnutí. K tomu obviněný O. odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 8 Tdo 853/2007, a na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017,
sp. zn. I. ÚS 1501/16, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou-li přítomny
v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením
dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. V právě
projednávané věci bylo stěžejní posouzení, zda byla směnka a smlouva na dodávku
vepřových půlek fiktivní. Soudy obou stupňů učinily závěr o fiktivnosti těchto
listin mimo jiné i na základě pouhé domněnky, že dříve společnost LIGA v tak
velkém objemu s vepřovými půlkami neobchodovala, přičemž takový postup soudů je
podle obviněného O. v příkrém rozporu se závěry Ústavního soudu prezentovanými
v nálezu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 1604/13, uveřejněném pod č. 78 ve
sv. 73 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Obviněný O. dále namítl, že i pokud by bylo možné
tyto domněnky považovat alespoň za nepřímé důkazy, nedostály by však požadavku
logicky propojeného řetězce nepřímých důkazů tak, aby bylo možné obviněného
shledat vinným, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2010,
sp. zn. I. ÚS 3622/10, uveřejněný pod č. 114 ve sv. 61 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a
dále na nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III.
ÚS 722/09,
uveřejněný pod č. 2 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Dovolatel v rámci své
repliky dále uvedl, že přestože uznal směnku v rámci insolvenčního řízení, kdy
tak učinil s ohledem na poskytnutý právní rozbor možnosti rozporovat
indosovanou směnku z pozice dlužníka, a naplnil tak typové znaky trestného činu
podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neučinil tak v
úmyslu přímém. Obviněný totiž nevěděl a ani nemohl vědět, zda a jak byla či
nebyla směnka skutečně převedena. Vědomost obviněného o okolnostech převodu
směnky však nebyla soudy nijak prokázána, přitom subjektivní stránku trestného
činu je nutno prokázat. Závěrem své repliky k vyjádření státního zástupce
dovolatel namítl, že názor státního zástupce, že v rámci dovolání nemůže
namítat nesprávné právní posouzení soudu o účastenství či spolupachatelství
ostatních obviněných z důvodu, že se jedná o výrok, který se obviněného
bezprostředně netýká, není správný. Otázka hodnocení, který z obviněných se měl
jakou měrou údajně podílet na trestné činnosti, kdo měl jakou roli a jaká byla
úloha jednotlivých obviněných, je zásadní mimo jiné pro stanovení druhu a
výměry trestu u každého z obviněných, proto se tak jedná o přípustnou dovolací
námitku. S ohledem na uvedené tedy obviněný F. O. setrval na svém podaném
dovolání.
34. Obviněný J. Č. ve své replice k vyjádření státního zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství k dovoláním ze dne 25. 9. 2017 uvedl, že
nesouhlasí s vyjádřením státního zástupce, že nepochybně existuje příčinná
souvislost mezi jednáním dovolatele a vznikem škody věřitelům. Ze spisového
materiálu totiž vyplývá, že před soudem prvního stupně zcela jasně zazněly
důkazy o tom, že obviněný Č. upozorňoval opakovaně před orgány činnými v
trestním řízení, a to na policii dne 23. 5. 2015 (poznámka Nejvyššího soudu –
správně 25. 3. 2015) a následně dne 12. 5. 2015 na skutečnosti, které se
dozvěděl až po přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení, ze kterých muselo
být více než jasné policejnímu orgánu, že směnka, která byla přihlášena do
insolvenčního řízení, je fiktivní. Policejní orgán na tuto skutečnost nijak
nereagoval, byť je jeho povinností předejít spáchání protiprávního jednání. K
tomu obviněný namítl, že sám státní zástupce by měl nařídit prošetření těchto
skutečností a případně stíhat orgány policie, které zřejmě nesplnily svoji
zákonnou povinnost. Nikdo se těmito skutečnostmi nezabýval – ani policie, ani
státní zastupitelství, ba ani soud. Z jednání obviněného, který vše oznámil
policejnímu orgánu, je možno vyvodit účinnou lítost, kdy obviněný v době, kdy
bylo možno ještě poškození věřitelů zabránit, učinil výpověď před policejním
orgánem. Závěrem dovolatel uvedl, že má za to, že rozhodnutí obou soudů spočívá
na nesprávném posouzení skutku tak, jak uvedl ve svém dovolání. S ohledem na
uvedené dovolatel trvá na tom, aby Nejvyšší sodu podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265r odst. 1 písm. b) tr.
ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a
rozhodl.
35. Dovolatel M. E. se k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k
dovoláním obviněných nijak nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání
36. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem
zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i
odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání obviněných F.
O., J. Č. a M. E. ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. jsou
přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.) a splňují náležitosti
dovolání. Dovolací soud dále dospěl k závěru, že dovolateli uplatněné námitky
alespoň z části naplňují jimi uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně
neopodstatněná.
37. Všichni tři dovolatelé uplatnili zejména dovolací důvod uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost
právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v
původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva,
anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem
dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové
zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně
právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve
skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho
odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo
jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na
tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné
skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na
základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení
v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší
soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který
je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §
265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající
skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role
soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení
soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu
věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž
přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS
412/02, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02,
usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03,
uveřejněné pod č. 23 ve sv. 31 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a usnesení Ústavního
soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba
zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s
ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud.
Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do
takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla
v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz
např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99,
uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu
ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3
Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995,
sp. zn. III. ÚS 166/95, uveřejněný pod č. 79 ve sv. 4 Sb. nál. a usn. ÚS ČR
nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03,
uveřejněné pod č. 1 ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Zásah do skutkových
zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li
dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006), jak tomu bylo v tomto případě
dovolání podaných obviněnými F. O., J. Č. a částečně i M. E. K extrémnímu
nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010,
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05,
uveřejněné pod č. 22 ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Takový závěr, že by
skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v
napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a
jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném
spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit, jak na to bude ještě níže v
podrobnostech poukázáno. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené
podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý
proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou
základních práv a svobod, neboť Nejvyšší soud je povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko
pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14,
vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Právě z těchto uvedených hledisek se
tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy
nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněných F. O., J. Č. a
potažmo i M. E., a to z hlediska posouzení jejich jednání specifikovaného ve
skutkové větě rozsudku nalézacího soudu u F. O. jako přečin poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, u J. Č. přečin
poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
a u M. E. jako pomoc k přečinu poškození věřitele podle § 24 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku k § 222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), § 222 odst. 2 písm. b), odst.
3 písm. a) tr. zákoníku. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za
nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval,
že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné zjištění skutkového stavu
striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku, protože tyto dvě
kategorie jsou v podstatě neoddělitelné, však neznamená, že by Nejvyšší soud v
každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým
zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý
proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], popřípadě jiný z dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 tr. ř., je
na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího
soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není
dovolacím důvodem. Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu
přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku
Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze
dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto
posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti
(ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného
stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb.,
uveřejněného pod č. 38 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
38. Obvinění F. O. a M. E. také uplatnili dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §
265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy
spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z
tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §
253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro
takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových
náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně
poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo
řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou
důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému
rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z podaných dovolání vyplývá, že obvinění
uplatnili uvedený dovolací důvod v posledně uvedené alternativě, protože jsou
názoru, že vada zakládající některý z důvodů dovolání, konkrétně zejména důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zatěžovala řízení před nalézacím soudem.
Pokud však touto vadou rozhodnutí nalézacího soudu zatíženo není (viz dále),
nemůže být ani naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
39. Nejvyšší soud předně konstatuje, že argumentace obviněných, kterou
použili ve svých dovoláních, je z převážné části shodná s námitkami, které již
obvinění, zejména pak obvinění O. a Č., uplatnili nejenom ve svých odvoláních
proti rozsudku nalézacího soudu (srov. odvolání obviněného F. O. založené na č.
l. 5833 – 5835 spisu, resp. doplnění jeho odvolání na č. l. 5921 – 5930 p. v.
spisu, odvolání obviněného J. Č. na č. l. 5840 – 5841 p. v. spisu, dále srov.
odvolání obviněného M. E. na č. l. 5838 spisu), ale i v rámci své obhajoby v
průběhu celého trestního řízení.
A) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
40. Obviněný O. zejména namítá, že v průběhu trestního řízení nebylo
prokázáno, že kupní smlouva na dodávku vepřových půlek uzavřená dne 1. 11. 2010
mezi společností LIGA, s. r. o., a společností BELL-KI Kft., a rovněž tak, že
směnka vystavená na řad společnosti BELL-KI Kft. na částku 1 208 880 EUR dne 1.
10. 2010 k zajištění závazku plynoucího z předmětné kupní smlouvy, jsou
fiktivní (v podrobnostech srov. body 5. – 10. tohoto usnesení). Nejvyšší soud
konstatuje, že v právě projednávané věci se jedná o zcela stěžejní otázky,
které je třeba jednoznačně určit, neboť jsou základem celé trestné činnosti
všech spoluobviněných v právě projednávané věci. Obviněný Č. k těmto závazkům
namítá, že nevěděl o jejich fiktivnosti. V neposlední řadě pak obviněný Č.
namítal, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem
škody, když nebylo prokázáno, že by škodu způsobil on. V návaznosti na skutková
zjištění odvolacího soudu, která učinil ve spojitosti se skutkovými zjištěními
nalézacího soudu, Nejvyšší soud konstatuje, že námitky vztahující se ke způsobu
hodnocení důkazů obsažené v dovoláních jsou obsahově shodné s těmi, jež byly
obviněnými O. a Č. uplatněny v řízení před soudy obou stupňů, přičemž tyto
soudy se s nimi zevrubně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, což bude
dále podrobněji rozebráno ve vztahu k jednotlivým skutkovým námitkám
dovolatelů. Uvedené námitky dovolatelů jsou převážně skutkové, ale mají i
určitý právní rozměr, a proto se jimi Nejvyšší soud ve stručnosti také zabýval.
V prvé řadě je však namístě uvést, že se všemi těmito námitkami se již řádně
vypořádal nalézací soud a rovněž byly obsahem podaných odvolání a také odvolací
soud se s nimi důsledně vypořádal. Uvedené námitky nelze podřadit pod
hmotněprávní povahu deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., neboť jejich podstatou je kritika způsobu, jakým soudy nižších
stupňů hodnotily povedené důkazy. Obviněný O. přitom Nejvyššímu soudu nabízí
své vlastní hodnocení provedených důkazů a na jeho základě se dožaduje zrušení
napadeného rozsudku odvolacího soudu. To však samo o sobě nemůže zakládat
naplnění uvedeného dovolacího důvodu.
41. Nejvyšší soud se však z hlediska v bodě 37. tohoto usnesení
uvedeného extrémního nesouladu s přihlédnutím k citovanému stanovisku pléna
Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, ve stručnosti
zabýval i právě uvedenými skutkovými námitkami dovolatele O. ve vztahu k
fiktivnosti smlouvy na dodávku vepřových půlek a navazující směnky
specifikované ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu, byť se nejedná o
námitky hmotněprávní povahy. Přestože tyto námitky neodpovídají uplatněnému
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nicméně
závěry nalézacího i odvolacího soudu přezkoumal z pohledu možného extrémního
nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi
skutkovými zjištěními a na základě nich učiněnými právními závěry, a dospěl k
zjištění, že takovýto extrémní rozpor v projednávané věci nelze shledat, jak
bude podrobněji rozebráno níže.
42. Nalézací soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že obhajoba
obviněného F. O., že v případě pohledávky ve výši 30 763 109,60 Kč
konkretizované ve výroku rozsudku se nejednalo o fiktivní závazek, protože se
svědkem T. R., jako statutárním zástupcem společnosti BELL-KI uzavřel smlouvu o
dodávkách vepřových půlek, k jejímuž zajištění podepsal směnku, je kromě toho,
že výpovědi obviněných F. O. i M. E. jsou nevěrohodné samy o sobě a jsou
vyvráceny výpovědí obviněného J. Č., rovněž vyvrácena také dalšími provedenými
důkazy. Pokud se jedná o svědka T. R. a jeho roli v celém případu, ze souhrnu
níže rozebraných důkazů a z nich vyplývajících skutečností je jednoznačné, že
svědek T. R. zde figuroval až jako dodatečně nastrčená osoba, jako tzv. „bílý
kůň“. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného u Maďarského ministerstva
spravedlnosti (č. l. 490 – 492 a 532 – 535) vyplývá, že společnost BELL-KI
obchod a služby, společnost s ručením omezeným, vznikla teprve dne 24. 9. 2010. To znamená, že obviněný F. O. lhal, když se hájil tím, že kontakt na zástupce
firmy BELL-KI získal už na veletrhu S. v Brně v roce 2010. Je obecně známo, že
tento veletrh se koná v jarních měsících. Bylo prokázáno, že na jaře 2010
společnost BELL-KI ještě ani neexistovala. Při svém založení měla společnost
BELL-KI evidovánu jedinou činnost, a to velkoobchod s ovocem a zeleninou. Další
činnosti měla společnost BELL-KI do obchodního rejstříku zapsány až s účinností
od 2. 2. 2013 a mezi tyto další činnosti patřil například velkoobchod s masem a
masnými výrobky, maloobchod s masem a masnými výrobky, s účinností od 2. 2. 2013 měla společnost do obchodního rejstříku zapsáno celkem 29 různých typů
činnosti. Svědek T. R. jako jediný jednatel společnosti BELL-KI figuroval od
vzniku společnosti 24. 9. 2010 až do 1. 8. 2011 a ve stejné době byl i jediným
společníkem, od 1. 8. 2011 se jedinou jednatelkou a společnicí stala žena
jménem J. R., bytem v Srbsku. Cestou právní pomoci z Maďarska byly získány i
údaje z účetních závěrek a výkazu zisku a ztrát a rozvaha zjednodušené výroční
zprávy společnosti BELL-KI za období od 24. 9. do 31. 12. 2010 (č. l. 534). Z
těchto listin je zřejmé, že v daném období roku 2010 společnost BELL-KI žádnou
skutečnou činnost nevyvíjela. Nalézací soud dále dospěl k závěru, že předmětný
obchodní vztah s vepřovými půlkami musel být fiktivní, protože jeho nereálnost
je zjevná i z toho, v jakém objemu byl tento obchod údajně dohodnut. Jak
vyplývá ze znaleckého posudku (konkrétně tabulka na čl. 3878 spisu), tak při
zkoumání vývoje hospodaření společnosti LIGA bylo zjištěno, že celkové roční
tržby za prodej zboží v roce 2010 činily 52 180 000 Kč. Smlouva však měla znít
na dodávku minimálně 192 tun vepřových půlek týdně, smlouva měla být uzavřena
na celkem 73 000 kusů vepřových půlek, tedy 3 358 tun masa. Kupní cena byla
dohodnuta na 1 200 Euro za jednu tunu. Celkem se tak mělo jednat o obchod za 4
029 600 Euro. Mělo se tedy jednat o jediný obchodní vztah za celkem více než 90
000 000 Kč. Přesto se snažil obviněný F. O.
v rámci své obhajoby prokázat, že
nebylo ani nutné, aby o natolik významném obchodu někoho z dalších společníků a
jednatelů či hlavní ekonomku informoval. Takto velký obchod má obviněný F. O. uzavírat s nově vzniklou jemu dříve neznámou maďarskou společností BELL-KI. V
neprospěch obviněného F. O. tak svědčí samotný obsah kupní smlouvy (č. l. 431,
432), protože nastavené smluvní podmínky, zejména co se týká druhu prodávaného
zboží a jeho objemu, byly v příkrém nesouladu s dosavadním zaměřením podnikání
společnosti LIGA, s. r. o., zejména zpracování masa, tedy výrobu mastných
výrobků, šlo o obchod, který se zcela vymykal dosavadní mnohaleté podnikatelské
praxi společnosti LIGA, s. r. o. Stran předmětné směnky dospěl nalézací soud k
závěru, že směnka je fiktivní a byla až v souvislosti s probíhajícím
insolvenčním řízením proti LIGA úmyslně v blíže nezjištěné době od října 2011
do jejího přihlášení v insolvenčním řízení dne 9. 1. 2012 uvedena do oběhu
obviněným F. O. za přispění obviněného M. E., které spočívalo v tom, že u
společnosti KEMPSTAVBY, jejímž jednatelem byl obviněný E., který nechal směnku
fiktivně převést, k žádnému skutečnému jednání o převodu směnky na společnost
KEMPSTAVBY nedošlo. Společnost KEMPSTAVBY za získání směnky nikomu nic
nezaplatila. Fiktivní indosování směnky na společnost KEMPSTAVBY mělo pouze
zajistit její hladké uplatnění v insolvenčním řízení proti společnosti LIGA a
znesnadnit skutečným věřitelům společnosti LIGA obranu proti směnce. Obvinění
F. O. a J. Č. jednali společně s cílem získání neoprávněných výhod v
insolvenčním řízení, šlo jim především o udržení výrobního areálu v H. ve
faktické moci obviněných F. O. a J. Č. jako statutárních zástupců společnosti
LIGA a ZONZITA. Společnost KEMPSTAVBY v celé záležitosti se směnkou figurovala
pouze fiktivně, aby byl účelově vytvořen rubopis, na základě kterého by bylo
možno vytvořit legendu, kterou se ostatně hájí obviněný F. O., že směnka byla
převedena, tedy indosována, a proto navzdory celé nevýhodnosti obviněný F. O.,
jako výstavce směnky, však nemá žádnou právní obranu. Nalézací soud dále při
hodnocení provedeného dokazování dospěl k závěru, že z výpovědi obviněného J. Č. sice skutečně vyplývá, že jeho primárním cílem nebylo poškodit věřitele
společnosti LIGA, nýbrž hlavním motivem jeho jednání bylo, aby zamezil ztrátě
svých finančních prostředků vynaložených na rekonstrukci haly, vybudování
mrazírny, v objektu patřícímu společnosti LIGA v H. Výpověď usvědčuje jeho
samého ze spáchání skutku popsaného ve výroku rozsudku a současně je podstatným
usvědčujícím důkazem v neprospěch dalších dvou obviněných (v podrobnostech
srov. str. 11 – 12 a str. 15 – 22 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
43. Odvolací soud zejména dospěl k závěru, že skutkový děj byl nalézacím
soudem zjištěn správně, s tím, že nalézací soud své skutkové i právní závěry
přesně, jasně a přesvědčivě zdůvodnil. Odvolací soud toliko konstatoval, že
nalézací soud se vypořádal rovněž s námitkami obviněných. Odvolací soud proto
odkázal na podrobnou a přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně obsaženou v
rozsudku, ke které neměl žádné výhrady a naopak se s ní plně ztotožnil. K
samotnému dokazování odvolací soud uvedl, že obvinění byli usvědčeni výpovědí
obviněného J. Č., dále svědeckou výpovědí T. R., přičemž jeho výpověď je
podpořena svědeckými výpověďmi R. J., P. M., A. V., S. H., E. M., T. P., P. K.,
M. P. Výpovědi těchto svědků byly potvrzeny listinnými důkazy, takže odvolací
soud dospěl k závěru, že není důvod těmto svědkům nevěřit (srov. str. 26
odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
44. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru,
že oba soudy nižších stupňů přiléhavě vyložily, jakými úvahami byly vedeny,
pokud opřely svá rozhodnutí o fiktivnosti kupní smlouvy na dodávku vepřových
půlek ze dne 1. 11. 2010 uzavřené mezi společností LIGA, s. r. o., jakožto
prodávajícím a společností BELL-KI Kft. jakožto kupujícím, a směnky ze dne 1.
11. 2010, která měla být vystavena společností LIGA, s. r. o., na řad
společnosti BELL-KI Kft. na částku 1 208 880 EUR, a která měla být následně
indosována na společnost KEMPSTAVBY, s. r. o., a dále na společnost ZONZITA, a.
s., a poté byla obviněným J. Č. přihlášena do insolvenčního řízení proti
společnosti LIGA, s. r. o., a na to navazující právní kvalifikaci skutku
specifikovaného ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu jako přečin
poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
u obviněného F. O., dále jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 2
písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku u obviněného J. Č. a jako pomoc k
přečinu poškození věřitele podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 222
odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a), § 222 odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a)
tr. zákoníku u obviněného M. E.
A.1 K fiktivnosti kupní smlouvy
45. Nejvyšší soud k otázce fiktivnosti kupní smlouvy na dodávky
vepřových půlek zdůrazňuje, že stran závazku na dodávky vepřových půlek oba
soudy správně vycházely mimo svědeckých výpovědí, jež budou podrobněji
rozebrány níže, zejména z následujících listinných důkazů. Z kupní smlouvy na
dodávky vepřových půlek ze dne 1. 11. 2010, z níž vyplývá, že společnost LIGA,
s. r. o., se jako prodávající zavazuje dodat společnosti BELL-KI Kft. jakožto
kupujícímu vepřové půlky chlazené s normovanou váhou 46 kg/1 ks v celkovém
množství 73 000 ks (tj. 3 358 tun) v období od 1. 1. 2011 do 30. 4. 2011 a
kupující se zavazuje zaplatit prodávajícímu kupní cenu ve výši 1 200 EUR za
tunu zboží. Podle čl. 5 kupní smlouvy v případě, že se prodávající dostane do
prodlení s dodávkou zboží o objemu více než 1 000 tun po dobu delší než 2 týdny
nebo s dodávkou jakéhokoli množství zboží po dobu delší než 4 týdny, je
kupující oprávněn od této smlouvy bez dalšího odstoupit, přičemž není povinen
činit vůči prodávajícímu žádnou výzvu k plnění (srov. č. l. 431 – 432, č. l. 588 – 590 spisu). Z odstoupení od kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2011 (srov. č. l. 432 p. v. a 591 spisu) Nejvyšší soud zejména zjistil, že společnost BELL-KI,
jakožto kupující, v zastoupení T. R., odstoupila od předmětné kupní smlouvy, že
společnost LIGA neučinila ani jednu týdenní dodávku vepřových půlek, ač k tomu
byla kupujícím vyzvána. V odstoupení od smlouvy je dále obsaženo sdělení, že T. R. pojede dne 3. 3. 2011 na jednání do P. a mohl by se mezi 10:00 a 11:00 hod
zastavit v H. Ve spise jsou dále založeny dva typy téže směnky vystavené dne 1. listopadu 2010. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti BELL-KI Kft. (srov. č. l. 490 – 492 a 532 – 535 spisu) má Nejvyšší soud za prokázané, že společnost
vznikla dne 24. 9. 2010 a její hlavní činností je velkoobchod s ovocem a
zeleninou, s tím, že velkoobchod s masem a masnými výrobky byl zapsán s
účinností od 2. 2. 2013, tedy až po údajném uzavření předmětné kupní smlouvy. Z
tohoto výpisu z obchodního rejstříku se dále podává, že od 1. 8. 2011 je
jednatelkou, která je oprávněná společnost BELL-KI samostatně zastupovat, J. R., přičemž je současně jedinou společnicí v této společnosti. Ze znaleckého
posudku znaleckého ústavu A&CE Consulting, s. r. o. (č. l. 3856 – 3932 spisu),
vyplývá, že celková roční tržba společnosti LIGA v roce 2010 za prodej zboží
činila 52 180 Kč (srov. tabulka na str. 23 znaleckého posudku na č. l. 3878
spisu). K námitce dovolatele O., že předložil listinné důkazy prokazující, že
obchodoval s vepřovými půlkami v řádu stovek tun, Nejvyšší soud podotýká, že
dovolatel má zřejmě na mysli listiny založené na č. l. 54 a 55 spisu, z nichž
však nelze zjistit nic bližšího stran případného obchodování společnosti LIGA s
vepřovými půlkami. Navíc je zde třeba zdůraznit, že sám obviněný u výslechu
uvedl „… Podotýkám, že jsem před tím s vepřovými půlkami nikdy
neobchodoval…“ (srov. str. 4 protokolu o výslechu obviněného ze dne 12. 3. 2014
na č. l. 50 – 53 p. v. spisu, který byl podle § 207 odst. 2 tr. ř. čten v rámci
hlavního líčení konaného dne 5. 5. 2016 – srov. str.
46. Nejvyšší soud dále konstatuje, že závěr o fiktivnosti předmětné
kupní smlouvy na dodávky vepřových půlek je podpořen mimo výše specifikované
listinné důkazy také svědeckými výpověďmi svědků T. R., T. P., D. A. a Z. Č. Svědek T. R. v rámci své výpovědi mimo jiné uvedl, že byl určitou dobu jediným
jednatelem společnosti BELL-KI, která se zabývala obchodem se zeleninou a
ovocem, nikdy se nezabývala obchodem s vepřovým masem. Svědek dále uvedl, že se
potravinářského veletrhu S. v Brně nezúčastnil, že nikdy neobchodoval s Českou
republikou a že společnost LIGA, s. r. o., mu nic neříká. Svědek dále uvedl, že
žádnou smlouvu o nákupu vepřových půlek se společností Liga Hlohovec
neuzavíral. K předloženým listinám – kopie kupní smlouvy a směnka – svědek
sdělil, že podpis není jeho. Podpisy na čestném prohlášení na č. l. 317 uznal
za své s tím, že blíže uvedl, že „…podepsal jsem to, protože ta dáma, které
jsem prodal firmu BELL-KI, tvrdila, že by to strašně potřebovala … přečetl jsem
si maďarskou část … před tím podpisem … jmenovala se J. R. …“ K tomu Nejvyšší
soud pro úplnost zdůrazňuje, že uvedené koresponduje s údaji zveřejněnými v
obchodním rejstříku ohledně společnosti BELL-KI (srov. výše pod bodem 45. tohoto usnesení). Svědek dále uvedl, že osoby jménem M. E. a F. O. nezná (srov. str. 41 – 44 protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na
č. l. 4949 – 4996 spisu). Svědek S. H. u hlavního líčení vypověděl, že „… než
se změnily pravidla EU, které nám nepovolily porážku, půlky se dodávaly na
výrobu a sem tam se nějaká prodala, ale ve velkém se půlky neprodávaly,
…“ (srov. str. 29 – 31 protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 – 4996 spisu). Svědek Z. Č. v rámci výslechu mimo jiné uvedl, že „… se nakupovala jen výrobní masa –
půlky, jako surovina na další výrobu… My jsme vepřové půlky nakupovali jako
výrobní maso, ale nevyváželi jsme je…“. K dotazu stran vývozu většího množství
něčeho svědek uvedl, že tyto obchody řešil obviněný O. (srov. str. 32 – 34
protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 – 4996 spisu). Svědek T. P. pak obdobně uvedl, že tak velké množství
(100 tun vepřových půlek týdně) by se v podniku nezpracovalo s ohledem na
možnosti výroby cca 15 tun denně. Svědek dále vypověděl, že neví o tom, že by
společnost LIGA v roce 2010 obchodovala s Maďarskem, přitom by o tom vědět
musel s tím, že společnost LIGA nevyvážela do zahraničí. Svědek rovněž uvedl,
že se obviněný O. nikdy na poradách nezmínil o změně strategie společnosti tak,
že by začala obchodovat s vepřovými půlkami (v podrobnostech srov. str. 45 – 47
protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 – 4996 spisu). Rovněž tak ze svědecké výpovědi D. A. nevyplývá, že by
společnost LIGA běžně obchodovala s vepřovými půlkami (srov. str. 27 – 29
protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 – 4996 spisu). Svědkyně E. M.
vypověděla, že „… co se týče maďarské
společnosti BELL-KI … je tam smlouva, ke které byla přiložena nějaká směnka,
která byla nevyplněná …“, a připustila, že mohlo dojít ke zneužití. Svědkyně
dále uvedla, že pokud ví, tak žádný obchodní vztah nenastal, přičemž uvedla, že
by o realizaci větší zakázky např. zmíněný nákup půlek a prodej v řádu 100 tun
týdně vědět musela, neboť by to řešili na poradách vedení za účasti svědků O.,
Č., P. a obviněného O. (v podrobnostech srov. str. 35 – 39 protokolu o hlavním
líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 – 4996
spisu). Nejvyšší soud uzavírá, že nelze tedy přisvědčit námitce dovolatele O.,
že společnost LIGA ve velkém obchodovala s vepřovými půlkami ve smyslu koupě
vepřových půlek a jejich následného prodeje, ba naopak z právě citovaných
svědeckých výpovědí vyplývá závěr opačný. Dále je třeba připomenout, že
obviněný v rámci přípravného řízení vypověděl, že před tím s vepřovými půlkami
nikdy neobchodoval (srov. protokol o výslechu obviněného ze dne 12. 3. 2014 na
č. l. 50 – 53 p. v. spisu). Ostatně skutečnost, že obviněný O., resp. společnost LIGA, do uzavření fiktivní kupní smlouvy v tak velkém množství s
vepřovými půlkami nikdy neobchodovala, rovněž svědčí o fiktivnosti závazku na
dodávky vepřových půlek.
47. Nejvyšší soud dále konstatuje, že na závěru o fiktivnosti předmětné
smlouvy na dodávku vepřových půlek nic nemění ani svědecké výpovědi svědků R. J., A. V. a P. M., na jejichž výpovědi poukazuje obviněný F. O. s tím, že
svědek V. vypověděl, že byl tlumočníkem svědka R., že s ním jezdil vícekrát
obchodně do České republiky, že byl osobně přítomen jednání i podpisu smlouvy a
směnky ve společnosti LIGA s obviněným O. Skutečnost, že byl svědek V. tlumočníkem svědka R. a jezdil s ním obchodně do České republiky, pak podle
dovolatele výslovně potvrdil i svědek J. a svědek M. Nejvyšší soud shodně s
oběma soudy nižších stupňů považuje svědecké výpovědi svědků A. V. a R. J. za
zčásti nevěrohodné s ohledem na rozpory s dalšími provedenými důkazy, jak bude
podrobněji rozebráno níže. Svědeckou výpověď svědka P. M. pak s ohledem na
obsah projednávané trestné činnosti nepovažuje Nejvyšší soud za důkazně
zásadní, a to s ohledem na obsah jeho výpovědi (viz níže). Nejvyšší soud dále
konstatuje, že nalézací soud právě uvedené svědecké výpovědi řádně vyhodnotil,
přičemž velmi podrobně rozebral skutečnosti z nich vyplývající a rovněž tak
důvody, proč považuje tyto svědecké výpovědi za nevěrohodné (blíže srov. str. 18, 22 – 23 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Uvedené závěry pak
přezkoumal i soud odvolací, jenž se s nimi plně ztotožnil (srov. 26 – 27
odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Svědek R. J. (srov. str. 8 – 11
protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu)
mimo jiné vypověděl, že společnost BELL-KI byla jeho obchodním partnerem,
přičemž s touto společností obchodoval s kompletním sortimentem drogistiky
domácí, kdy se jednalo o tři nebo čtyři kamiony měsíčně, tak 30 000 EUR
měsíčně. Nejvyšší soud s odkazem na údaje z účetních závěrek a výkazů zisků a
ztrát společnosti BELL-KI (srov. č. l. 534 spisu) podotýká, že tato společnost
de facto žádnou skutečnou obchodní činnost nevyvíjela. Navíc nelze pominout
skutečnost, že společnost BELL-KI Kft. vznikla teprve 24. 9. 2010 a svědek T. R. byl jako její statutární zástupce veden pouze do 1. 8. 2011 (srov. výpis z
obchodního rejstříku společnosti BELL-KI (č. l. 490 – 492 a 532 – 535 spisu). Je tedy vyloučeno, aby svědek J. se společností BELL-KI několik let obchodoval. Výpověď tohoto svědka však svědčí o jeho propojení s obviněným F. O., když
výslovně u hlavního líčení uvedl, „Pan O. mi volal, protože sháněl pana R.,
bylo to … zkraje tohoto roku (pozn. Nejvyššího soudu jedná se o rok 2016). Sešli jsme se…“. Rovněž tak výpověď svědka vypovídá o jeho propojení se svědky
A. V. a P. M. Pravdivě svědek vypověděl toliko ohledně převodu obchodního
podílu společnosti PARTNERS 4 YOU, a. s., na svědka T. R., když svědek R. rovněž o jednání ohledně této společnosti vypověděl v přípravném řízení v rámci
právní pomoci (srov. i protokol o výslechu svědka ze dne 6. 11. 2014 na č. l. 480 – 486 spisu, který byl podle § 213 odst. 1 tr. ř. předložen stranám k
nahlédnutí při hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016, k tomu srov. str. 3
protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu). Svědek P. M.
vypovídal toliko o jeho obchodu se svědkem T. R. ohledně koreb
nákladních aut. Z jeho svědecké výpovědi však nic zásadního pro posouzení právě
projednávané věci, kromě jeho propojení se svědky R. J. a P. H., nevyplynulo
(srov. str. 11 – 13 protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu). Ke svědecké výpovědi svědka A. V. Nejvyšší soud konstatuje,
že svědek, byť obecně obhajobu obviněného F. O. podporuje, vypovídá ve všech
podstatných konkrétních bodech, na které bude dále poukázáno, odlišně od
obviněného F. O. (k tomu srov. protokol o výslechu obviněného ze dne 12. 3. 2014 na č. l. 50 – 53 spisu, jenž byl podle § 207 odst. 2 tr. ř. přečten u
hlavního líčení dne 5. 5. 2016, k tomu srov. str. 2 protokolu o hlavním líčení
konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu). Svědek A. V. mimo jiné v
rámci své svědecké výpovědi (srov. str. 13 – 16 protokolu o hlavním líčení
konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu) opakovaně uvedl, že jednání
mezi obviněným O. a svědkem R. ohledně smlouvy na dodávku vepřových půlek
proběhla celkem 4, přičemž svědek byl jednání přítomen. Svědek dále vypověděl,
že všechno bylo v češtině a že mu svědek R. zavolal, zda by mu nepřeložil
nějaké smlouvy, což svědek V. odmítl s tím, že není oficiální překladatel. V
tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje, že svědecká výpověď je v rozporu s
výpovědí obviněného F. O., který v přípravném řízení uvedl, že se s jednatelem
společnosti BELL-KI setkal pouze jednou v H. při podpisu smlouvy a potom v H. dne 3. 3. 2011, kde učinil nabídku odškodnění ve výši 10 EUR za tunu (srov. str. 6 a 7 protokolu o výslechu obviněného ze dne 12. 3. 2014 na č. l. 50 – 53
spisu). Obviněný dále vypověděl, že při příležitosti uzavření smlouvy o dodávce
vepřových půlek proběhlo pouze jedno setkání, na které zprostředkovatel (pozn. Nejvyššího soudu svědek A. V.) a svědek T. R. dovezli smlouvu v maďarštině,
kterou svědek A. V. měl překládat u nich. Dále je třeba upozornit na rozpor
obou výpovědí ohledně ukončení smluvního vztahu se společností BELL-KI, kdy
obviněný O. uvedl, že při této příležitosti proběhlo rovněž pouze jedno
setkání, na tuto schůzku mu zprostředkovatel (svědek A. V.) přivezl písemnost
„Odstupenie od zmluvy“ ze dne 15. 2. 2011. Obviněný dále uvedl, že se setkal se
zprostředkovatelem „minimálně pětkrát do podpisu smlouvy, jedenkrát v Maďarsku
na benzince, když jel se vzorky salámů do té druhé společnosti, jedenkrát v B. a potom v B. v cukrárně“, však svědek A. V. o dalších četných schůzkách s
obžalovaným F. O. vůbec nehovoří. Pro úplnost pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že
samotná výpověď obviněného O. je nevěrohodná, o čemž svědčí i tvrzení
obviněného, že jméno zprostředkovatele obchodu nezná, a to byť se s ním měl
setkat minimálně sedmkrát, jak je zřejmé z jeho výpovědi. Závěrem pak Nejvyšší
soud konstatuje, že ani ze svědeckých výpovědí svědků R. J., A. V. a P. M. nevyplynulo, že by k uzavření obchodu mezi společností BELL-KI a LIGA na
dodávky vepřových půlek skutečně došlo.
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší
soud dále konstatuje, že obecný odkaz odvolacího soudu na svědecké výpovědi
svědků R. J., P. M., A. V. (srov. „obvinění byli usvědčeni výpovědí obviněného
J. Č., dále svědeckou výpovědí T. R., přičemž jeho výpověď je podpořena
svědeckými výpověďmi R. J., P. M., A. V.“ na str. 26 odůvodnění usnesení
odvolacího soudu) byl proveden jen v obecné poloze a navíc v návaznosti na
konkrétní hodnocení svědeckých výpovědí značně nepřesně, neboť jmenovaní svědci
vypovídali podle závěrů soudu prvního stupně částečně nevěrohodně, částečně
byly jejich výpovědi ve vztahu k projednávané trestné činnosti důkazně bez
významu.
48. Nejvyšší soud dále z obsahu spisového materiálu zjistil následující:
Ze směnky vystavené v H. společností LIGA, zastoupené jednatelem F. O., dne 1. 11. 2010 na řad společnosti BELL-KI se podává, že výstavce zaplatí směnečnému
věřiteli částku 1 208 880 EUR dne 23. 5. 2011 s tím, že směnečný dlužník
připojil doložku „bez protestu!“ (srov. č. l. 309, 314 a 430 spisu). Na
rubopisu této směnky je uvedeno „Za mne bez závazků na řad společnosti
Kempstavby, s. r. o., se sídlem …; v Brně 10. května 2011, Bell-Ki Kft. a
podpis“ a dále „Za mne bez závazků na řad společnosti ZONZITA a. s. se sídlem
BRNO, ČERNÁ POLE, Merhautova 1024/…; V Brně 20. října 2011; M. E. jednatel
společnosti KEMPSTAVBY s. r. o. a podpis“. Ze směnky, kterou policejnímu orgánu
dodal svědek P. H. (srov. č. l. 433 a 592 spisu) Nejvyšší soud zjistil, že
směnka vystavená v H. dne 1. 11. 2010 společností BELL-KI na řad společnosti
LIGA nemá vyplněné údaje ohledně splatnosti a částky. Přesto obsahuje podpis
jednatele výstavce (T. R.) a doložku „bez protestu!“. Součástí spisového
materiálu je rovněž čestné prohlášení podepsané svědkem T. R. dne 2. 8. 2012
(srov. č. l. 317 spisu), v němž svědek prohlašuje, že se společností LIGA
jednal o dodávkách masa. Vzhledem k tomu, že společnost LIGA nedodržela
smlouvu, vznikla společnosti BELL-KI pohledávka, kterou společnost BELL-KI
prodala společnosti KEMPSTAVBY, přičemž vše by mělo být zaevidováno v
účetnictví společnosti BELL-KI. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika –
odvětví zkoumání ručního písma ze dne 30. 7. 2015 založeného na č. l. 706 – 713
spisu se podává, že podpis znějící na jméno T. R. uvedený na rubové straně
předmětné směnky (srov. č. l. 433 a 592 spisu) byl vyhodnocen jako konstrukčně
velmi jednoduchý, jeho odolnost vůči padělání je nízká a dále byl vyhodnocen
jako velmi obtížně zpracovatelný nebo až na hranici zpracovatelnosti. Na str. 4
tohoto odborného vyjádření je také konstatováno, že sporný podpis není pravým
spontánním podpisem, který T. R. užívá. Srovnávací materiál přitom vyhovoval
požadavkům zkoumání rovněž jen zčásti, ke zkoumání nebylo předloženo více
ukázek podpisů z roku 2011, nelze tedy objektivně rozhodnout, zda se zmiňované
znaky méně podobné a rozdílné v jeho podpisech vyskytují či nikoliv, zda by šlo
o pravý podpis nebo o padělek by však bylo obtížné rozhodnout i po případném
doplnění srovnávacího materiálu, protože písařská úroveň svědka T. R. je
taková, že by stejně nebylo možno sporný podpis jednoznačně vyhodnotit. Závěr
ohledně sporného podpisu je tedy takový, že nelze jednoznačně rozhodnout, zda
je pravým podpisem T. R. nebo je padělkem jeho podpisu. Další závěr předmětného
odborného vyjádření je, že pisatel sporných údajů na směnce, a to na první
straně ve znění „23. května 2011“, „1.208.880“,
„jedenmiliondvesteosmtisícosmsetosmdesát eur“ a dále na rubové straně ve znění
„Za mne bez závazků na řad společnosti Kempstavby, s. r. o., se sídlem Brno,
Svatopetrská 38/7, IČO 29220939“, „v Brno 10. května 2011“, „BELL-KI Kft.“,
není svědek T. R. Ostatně svědek T. R.
v rámci výslechu popřel, že by podpis na
směnce byl jeho, k čemuž konkrétně uvedl, že v životě neměl se směnkami nic
společného (srov. str. 42 a 43 protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949 – 4996 spisu). Ze znaleckého posudku k posouzení
účetnictví společnosti LIGA, s. r. o., mimo jiné vyplývá, že v účetnictví není
závazek vyplývající ze směnky vystavené dne 1. 11. 2010 za společností BELL-KI
Kft. v částce 1 208 880 EUR evidován (srov. č. l. 3856 – 3935 spisu). Ze
smlouvy o převodu směnky uzavřené mezi převodcem společností KEMPSTAVBY a
nabyvatelem společností ZONZITA v Brně dne 20. 10. 2011 (srov. č. l. 300 – 301
a 329 – 330 spisu) Nejvyšší soud zjistil, že nabyvatel a převodce se dohodli na
úplatném převodu směnky, jejímž vlastníkem je převodce, která byla vystavena
společností LIGA na řad společnosti BELL-KI na celkovou směnečnou sumu ve výši
1 208 880 EUR, a to za cenu 2 000 000 Kč s tím, že částku 700 000 Kč uhradil
nabyvatel před podpisem smlouvy tak, že dne 18. 10. 2011 uhradil zálohu ve výši
350 000 Kč a před podpisem smlouvy dne 20. 10. 2011 uhradil částku 350 000 Kč. Zbytek kupní ceny ve výši 1 300 000 Kč je nabyvatel povinen uhradit převodci
jednak tím, že za něj uhradí půjčku, kterou má vůči S. V. ve výši 900 000 Kč a
zbytek kupní ceny ve výši 400 000 Kč uhradí nejpozději do 31. 10. 2011. Pod
bodem 4. smlouvy je uvedeno, že převodce učinil rubopis. Kvitancí ze dne 31. 10. 2011 (č. l. 332 spisu) obviněný E. potvrzuje za společnost KEMPSTAVBY, s. r. o., že ta převzala od společnosti ZONZITA, a. s., dne 18. 10. 2011 částku
350 000 Kč, dále dne 20. 10. 2011 částku 350 000 Kč, dne 27. 10. 2011 částku
200 000 Kč a dne 31. 10. 2011 částku 200 000 Kč, čímž cena za převod směnky na
základě smlouvy ze dne 20. 10. 2011 byla uhrazena. Kvitancí ze dne 26. 10. 2011
(srov. č. l. 335 spisu) svědek S. V. potvrzuje, že dne 21. 10. 2011 převzal od
společnosti ZONZITA, a. s., částku 300 000 Kč, dne 25. 10. 2011 částku 300 000
Kč a dne 26. 10. 2011 částku 300 000 Kč, čímž byla uhrazena celá částka 900 000
Kč za půjčku pro společnost KEMPSTAVBY, s. r. o., jak je uvedeno ve smlouvě o
převodu směnky ze dne 20. 10. 2011. Z účetních dokladů společnosti ZONZITA, s. r. o., (srov. č. l. 352 – 362 a 367 – 369 spisu) včetně výdajových dokladů
(srov. č. l. 351 a 363 – 365 spisu) Nejvyšší soud zjistil, že jednotlivé platby
odpovídají, co se týká částek a data, kdy měly být zaplaceny, výše
specifikovaným údajům. Z pokladní knihy společnosti ZONZITA za období 12. 2011
Nejvyšší soud zjistil, že počáteční stav pokladny byl ve výši 1 998 600 Kč a po
zaplacení částky 900 000 Kč ke dni 31. 10. 2011 byl ve výši – 71 821 Kč. K tomu
Nejvyšší soud upozorňuje na výpověď obviněného J. Č., který mimo jiné uvedl, že
„ … já jsem fyzicky žádné peníze nikomu za tu směnku nedával … Ve skutečnosti
žádné peníze – 900 000 Kč za tu směnku jsem nikomu nezaplatil… ZONZITA v té
době ani takové peníze na úhradu neměla. Ona měla fakticky v pokladně 2 mil. Kč
z doby, kdy se koupila ZONZITA jako taková. Peníze v pokladně fyzicky nebyly,
byly tam účetně.
Úhrada kvitance a úhrada těch ostatních dokumentů, které jsou
k tomu převodu smlouvy, tak to jsou pouze dokumenty…“ (srov. str. 10 protokolu
o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949 – 4996
spisu). Obviněný dále k dotazu státního zástupce stran úhrady ceny za převod
směnky uvedl, že žádné platby neproběhly a že „… to bral jako výhodu, že za ni
nemusí zaplatit…“ (srov. str. 13 a str. 14 protokolu o hlavním líčení konaném
ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949 – 4996 spisu). Uvedené částky, resp. celková částka ve výši 2 000 000 Kč, tak společnosti KEMPSTAVBY nebyly ze
strany společnosti ZONZITA uhrazeny. Součástí spisového materiálu jsou rovněž
listiny, jež jsou obsahem spisu vedeného u Krajského soudu v Brně ohledně
insolvenčního řízení proti společnosti LIGA, s. r. o., pod sp. zn. KSBR 26 INS
16065/2011. Na č. l. 337 – 339 a 794 – 796 spisu je založena přihláška
pohledávky věřitele ZONZITA vůči dlužníkovi LIGA do insolvenčního řízení z
vlastní směnky vystavené dlužníkem dne 1. 11. 2010 na řad společnosti BELL-KI
Kft na částku 1 208 880 EUR, ve výši 30 763 190,60 Kč, která je podepsaná
obviněným Č. Součástí přihlášky je mimo jiné také prohlášení věřitele, že údaje
v přihlášce jsou pravdivé. V Seznamu přihlášených pohledávek je i předmětná
pohledávka věřitele ZONZITA (srov. č. l. 831 spisu), kterou obviněný O. svým
podpisem zcela uznal. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu A&CE Consulting,
s. r. o. (č. l. 3856 – 3932 spisu), vyplývá, že společnost LIGA vedla
účetnictví v letech 2009 – 2011 řádně (srov. str. 9 znaleckého posudku na č. l. 3864 spisu), přesto však nebylo v letech 2010 – 2011 v účetních knihách o
závazku vůči společnosti BELL-KI ve výši 1 208 880 EUR nic evidováno (srov. str. 71 znaleckého posudku na č. l. 3926 spisu).
49. Nejvyšší soud dále po prostudování spisového materiálu dospěl k
závěru, že o fiktivnosti předmětné směnky svědčí mimo právě uvedených
listinných důkazů zejména výpověď obviněného J. Č. Z ní sice vyplývá, že jeho
primárním cílem nebylo poškodit věřitele společnosti LIGA, ale hlavním motivem
jeho jednání bylo, aby zamezil ztrátě svých finančních prostředků vynaložených
na rekonstrukci haly, vybudování mrazírny, v objektu patřícímu LIGA v H. Sám
obviněný J. Č. doznal, že originál směnky ani její kopii předtím, než ji
přihlásil do insolvenčního řízení, vůbec neviděl. Dále doznal, že s návrhem na
uskutečnění transakce se směnkou jej oslovil právě obviněný F. O., se kterým
měl blízký vztah, nikoliv obviněný M. E., který přitom v té době měl být jako
statutární zástupce KEMPSTAVBY oprávněným držitelem směnky. Obviněný J. Č. se
do jednání popsaného ve skutku zapojil právě z toho důvodu, že vše mělo být
tak, jak mu to obviněný F. O.l navrhl, výhodné při vyjednávání o ceně odkupu
nemovitosti v H. Sám obviněný J. Č. tudíž doznal, že chtěl získat výhodu při
získání vlastnictví nemovitosti patřící společnosti LIGA, která byla v
insolvenci. Obviněný J. Č. dále doznal, že ZONZITA za údajný převod oné směnky
ve skutečnosti vůbec nic nezaplatila. V pokladně společnosti ZONZITA byla
finanční hotovost vykazována pouze účetně, fakticky zde žádné peníze nebyly. V
té době ZONZITA částku na úhradu za převod směnky rozhodně neměla. Obviněný
rovněž uvedl, že nevěděl nic o tom, odkud se směnka vzala, jak vznikla, vůbec
ji neviděl, přesto však pohledávku vzniklou z této směnky přihlásil do
insolvenčního řízení, doznal však, že přihlášku této pohledávky podepsal. Pokud
jde o samotný průběh insolvenčního řízení, tak obviněný J. Č. v neprospěch sebe
i obviněného F. O. vypověděl, že v této době byl stále v úzkém kontaktu s
obviněným F. O. a ten mu určoval, jak má coby věřitel za společnost ZONZITA
postupovat. V neprospěch obviněného F. O. obviněný J. Č. potvrdil, že když bylo
vedeno insolvenční řízení ve vztahu ke směnce u Vrchního soudu v Olomouci, tak
mu obviněný F. O. ukazoval fotku svědka R., aby v případě své svědecké výpovědi
mohl potvrdit, že ví, jak svědek R. vypadá, že s ním osobně jednal v P., žádné
takové jednání však ve skutečnosti neproběhlo a pravda byla taková, že obviněný
J. Č. se se svědkem R. nikdy nesetkal (blíže srov. str. 3 – 17 protokolu o
hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 –
4996 spisu, a str. 5 a 6 protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 na
č. l. 5741 – 5771 spisu). Nejvyšší soud uzavírá, že výpověď dovolatele
usvědčuje jeho samého ze spáchání skutku popsaného ve výroku rozsudku
nalézacího soudu a současně je podstatným usvědčujícím důkazem v neprospěch
dalších dvou obviněných.
50. Stran fiktivnosti předmětné směnky Nejvyšší soud dále kromě shora
citovaných listinných důkazů (srov. bod 48. tohoto usnesení) akcentuje výpověď
svědka S. V., jehož výpověď byla v hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 podle
§ 211 odst. 1 tr. ř. čtena ve vztahu k obviněným J. Č. a M. E. (srov. str. 3
protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016 na č. l. 5741 – 5771 spisu).
Svědek v rámci právní pomoci vypověděl, že obviněného M. E. nezná, rovněž tak
nezná ani ostatní dva obviněné, svědka R., ani společnosti KEMPSTAVBY, ZONZITA,
LIGA, BELL-KI. Svědek dále uvedl, že podpis na dokumentu (pozn. Nejvyššího
soudu jedná se o kvitanci ze dne 26. 10. 2011 založenou na č. l. 112 a 335
spisu) není jeho (blíže srov. protokol o výslechu svědka ze dne 23. 12. 2014 na
č. l. 671 – 672 spisu). Ohledně námitky dovolatele O., že soudy nižších stupňů
učinily skutkové zjištění v rozporu s výpovědí svědkyně M., které je explicitně
uvedeno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, že směnka byla uvedena do
oběhu v době od října 2011 do 9. 1. 2012, přitom tato svědkyně uvedla, že
smlouva spolu se směnkou byly normálně uloženy v šanonech společnosti, kdy k
tomuto založení nedošlo po 30. 9. 2011, což má svědčit o tom, že smlouva ani
směnka tedy nebyly vytvořeny ex post až v souvislosti s insolvenčním řízením,
ale skutečně tehdy, na kdy jsou datovány, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je
nedůvodná. Svědkyně E. M. byla v pracovním poměru u společnosti LIGA od
listopadu 1996 do 30. 6. 2011. Zde je třeba připomenout, že předmětná směnka je
datována ke dni 1. 11. 2010, tedy do doby, v níž byla svědkyně zaměstnankyní
společnosti LIGA. Svědkyně však vypověděla: „Co se týče maďarské společnosti
BELL-KI, tak vím, že je tam smlouva, u které byla přiložena nějaká směnka,
která byla nevyplněná, … u mě byly založeny veškeré hospodářské smlouvy … žádný
obchodní vztah jako takový nenastal…“ (v podrobnostech srov. str. 36 protokolu
o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 založeném na č. l. 4949 –
4996 spisu). S ohledem na právě citovanou výpověď svědkyně M. lze uzavřít, že
předmětná směnka sice byla v období do 30. 6. 2011, tedy v době do ukončení
pracovního poměru svědkyně, v účetnictví společnosti LIGA fyzicky založena,
nicméně v nevyplněné formě. Lze tedy uzavřít, že směnka byla datována až ex
post v době, kdy již svědkyně nebyla zaměstnankyní společnosti LIGA. S ohledem
na uvedené tak lze hodnotit námitku dovolatele jakožto vytrhávání vět z
kontextu svědecké výpovědi svědkyně M.
51. Nejvyšší soud dále konstatuje, že se ztotožňuje se závěry nalézacího
soudu, jež byly potvrzeny i soudem odvolacím, stran hodnocení svědeckých
výpovědí svědků P. K. a M. P., kteří vypovídali k předmětné směnce „z pohledu
zevnitř společnosti KEMPSTAVBY“. M. P. v rámci podaného vysvětlení v přípravném
řízení uvedl, že směnku ze dne 1. 11. 2010 na částku 1 208 880 EUR přinesl
někdy v listopadu obviněný M. E., aby ji jmenovaný zaúčtoval i s dalšími
doklady. P. K. dále uvedl, že požadoval více informací k nákupu směnky, důvod
nákupu, plány se směnkou, přičemž dodal: „E. ještě pravděpodobně nevěděl, za
jakou částku ji chce koupit. Jako důvod nákupu uváděl, že chce koupit nějakou
nemovitost v H. nebo v K. … Asi za 3 – 4 týdny za mnou M. E. přišel a řekl mi,
že celý případ padl a nic se zaúčtovávat nebude…“ (srov. úřední záznam ze dne
6. 5. 2013 na č. l. 649 – 650 p. v. spisu, jež byl podle § 211 odst. 6 tr. ř.
čten v rámci hlavního líčení konaného dne 5. 5. 2016, srov. str. 3 protokolu o
hlavním líčení na č. l. 5741 – 5771 spisu). Svědek P. K., jenž byl v předmětné
době spolu s obviněným E. jednatelem společnosti KEMPSTAVBY v rámci své
výpovědi uvedl, že společnost LIGA mu nic neříká a předmětnou směnku viděl jen
jednou, a to na policii, přičemž obviněný E. se o směnce nezmiňoval. Od
obviněného E. slyšel, že by společnost KEMPSTAVBY měla kupovat výhodně nějakou
nemovitost v H. Svědek dále uvedl, že v době, kdy ze společnosti KEMPSTAVBY
odcházel, společnost neměla na to, aby třeba někde v bance dostala úvěr milion
korun, „…firma neměla nějaké extra obraty, nebylo čím ručit, neměli nemovitý
majetek…“ (srov. str. 7 – 8 protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 5. 2016
na č. l. 5741 – 5771 spisu).
52. Z výpovědi obviněného M. E., jež byla podle § 207 odst. 2 tr. ř.
přečtena u hlavního líčení Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uvedl, že mu
telefonoval jemu dříve neznámý muž jménem V., který ho informoval o existenci
směnky vystavené obviněným F. O. na firmu BELL-KI Kft. Na další schůzku už V.
přivezl kopii směnky a ukazoval mu ji s tím, že by mu směnku mohl prodat zhruba
za 2 500 000 Kč. S V. se domluvili na kupní ceně za směnku 1 800 000 Kč s tím,
že by svědek V. polovinu přispěl. Obviněný dále uvedl, že společnost KEMPSTAVBY
prostřednictvím obviněného E. zaplatila zástupci společnosti BELL-KI, zřejmě
svědku R., částku 1 800 000 Kč dohromady se svědkem V., s tím, že předání
částky 900 000 Kč za společnost KEMSPTAVBY proběhlo v O., přičemž tyto peníze
získal ze soukromých zdrojů, které odmítl upřesnit. V účetnictví společnosti
KEMPSTAVBY však úhrada poloviny kupní ceny směnky a ani půjčka od svědka S. V.
na zbývající polovinu kupní ceny směnky zavedena není. Obviněný dále uvedl, že
směnku podepsal a napsal na ni text v dolní polovině. Obviněný dále vypověděl,
že příjem peněz od společnosti ZONZITA za prodej směnky není v účetnictví
rovněž uveden, a to z toho důvodu, že v účetnictví není veden ani nákup směnky.
Při převodu směnky na společnost ZONZITA byli přítomni obvinění J. Č. a M. E. a
svědek V. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výpověď obviněného E. je
nevěrohodná, neboť byla jednoznačně vyvrácena právě citovanými svědeckými
výpověďmi svědků V., P. a K., výpovědí spoluobviněného Č., ale i listinnými
důkazy.
53. Nejvyšší soud dále konstatuje, že na závěru o fiktivnosti předmětné
směnky nic nemění ani svědecká výpověď P. H., z níž pro posouzení právě
projednávané trestné činnosti nic podstatného nevyplynulo. Ostatně k témuž
závěru správně dospěly i oba soudy nižších stupňů (srov. str. 23 – 24
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a str. 26 – 27 odůvodnění usnesení
odvolacího soudu). Výpověď svědka však zčásti usvědčuje obviněného F. O. a
svědčí o účelovosti jeho výpovědi. Svědek totiž mimo jiné vypověděl, že „… řekl
O., že by bylo dobré, kdyby nějak kontaktoval toho maďarského jednatele a
získal od něj potvrzení o tom, že směnku podepsal. O. mi řekl, že má kontakt na
nějakého toho tlumočníka, který tehdy tlumočil tomu Maďarovi…“ (srov. str. 18 –
27 protokolu o hlavním líčení konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949
– 4996 spisu) Obviněný totiž výslovně v rámci výslechu v přípravném řízení
uvedl, že kontakt na zprostředkovatele společnosti BELL-KI nemá (srov. str. 6
protokolu o výslechu obviněného ze dne 12. 3. 2014 na č. l. 50 – 53 spisu).
54. K námitce dovolatele O., že z výslechu svědka H. vyplývá, že
nepopření pohledávky z jeho strany nebylo činěno s úmyslem spáchat trestný čin,
Nejvyšší soud podotýká, že takový závěr nelze učinit. Ostatně svědek podrobně
uvedl průběh jednání s obviněným ohledně předmětné směnky a insolvenčního
řízení, kdy opakovaně uváděl, že by protestace indosované směnky byla
bezúspěšná, nicméně mohla by vést ke zmaření účelu reorganizace společnosti
LIGA (v podrobnostech srov. str. 18 – 27 protokolu o hlavním líčení konaném ve
dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949 – 4996 spisu). V průběhu trestního řízení
bylo nepochybně prokázáno, že se obviněný žalovaného skutku dopustil s úmyslem
zajistit výhodu společnosti ZONZITA v insolvenčním řízení vedeném proti
společnosti LIGA, jejímž jednatelem v předmětné době byl, přičemž zmaření
reorganizace by tuto výhodu znemožnilo. Pro úplnost pak Nejvyšší soud
zdůrazňuje, že v této souvislosti nelze opomenout další skutečnosti,
vyplývající z výpovědi obviněného J. Č. který u hlavního líčení uvedl, že na
chodu a podnikání společnosti ZONZITA se ve skutečnosti podíleli obviněný F. O. a jeho syn svědek D. O., kteří dokonce předávali většinu účetních dokladů
účetnímu společnosti ZONZITA (srov. str. 11 – 13 protokolu o hlavním líčení
konaném ve dnech 21. a 22. 1. 2016 na č. l. 4949 – 4996 spisu). Z přílohy k
účetní závěrce společnosti ZONZITA za rok 2013 (srov. č. l. 205 a 306 spisu)
vyplývá, že v daném období jako jediný akcionář měla figurovat svědkyně R. M. Ta ve své svědecké výpovědi připustila, že jakýmsi způsobem sice ve společnosti
ZONZITA figurovala, nicméně akcie společnosti od obviněného Č. nikdy nekoupila. Do celé záležitosti se zapojila na žádost svého druha T. M., ten ji seznámil s
Č., který začínal s výrobou salámů, a bylo by tedy dobré se do toho zapojit s
tím, že by akcie byly napsány na svědkyni. Společnost se jmenovala ZONZITA. Ona
sama ničemu však nerozuměla, druhovi důvěřovala. Šla s oběma k notáři, kde něco
podepsala, akcie na ni byly napsány. Nic však reálně nekupovala, nic za to
nikomu neplatila. Akcie ani nikdy neměla v ruce, byly pouze zapsány na její
jméno. Není jí známo nic o tom, že by akcie na někoho převedla. Svědka D. O. nezná, pouze její druh jí dal podepsat výzvu (č. l. 621 spisu). K dotazu, proč
v dopise uvádí, že akcie předala J. Č., svědkyně uvedla, že měla za to, že se
jedná o schůzku u notáře. Svědkyně dále vypověděla, že neví nic o tom, že by
společnosti ZONZITA byla v insolvenčním řízení vyplacena částka 1 mil. Kč, že
by společnost koupila od společnosti LIGA, tato společnost jí nic neříká. Ona
se o věc dále nezajímá (v podrobnostech srov. str. 1 – 4 protokolu o výsleších
svědků sepsaný mimo hlavní líčení dne 31. 3. 2016 založený na č. l. 5680 – 5685
spisu). Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti ZONZITA, a. s., v likvidaci
(č. l. 5737 spisu), se podává, že jediným akcionářem společnosti ZONZITA je od
11. 11. 2014 svědek D. O., tedy syn obžalovaného F. O.
Nejvyšší soud uzavírá,
že tato skutečná provázanost mezi společnostmi LIGA a ZONZITA zcela odpovídá
logice celého skutkového děje, když na základě přihlášky fiktivní pohledávky ve
výši přes 30 000 000 Kč byla při reorganizaci společnosti LIGA na účet
společnosti ZONZITA, jehož disponentem v té době byl svědek D. O., dne 3. 6. 2015 připsána částka ve výši 1 076 708,82 Kč.
55. S ohledem na právě uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud
nalézací i soud odvolací nijak nepochybily, když při hodnocení důkazů
upřednostnily svědecké výpovědi svědků zejména T. R., dále T. P., D. A. a Z.
Č., E. M., M. P. a S. V., a rovněž tak výpověď obviněného J. Č., které považují
za usvědčující. Rovněž oba soudy nižších stupňů řádně odůvodnily, proč považují
svědecké výpovědi svědků R. J. a A. V. za nevěrohodné (srov. str. 18 a 22 – 23
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a str. 26 – 27 odůvodnění usnesení
odvolacího soudu). V žádném případě nelze hovořit o jakékoli svévoli při
procesu dokazování a hodnocení provedených důkazů, naopak šlo o postup plně v
souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Pro úplnost pak lze uvést, že oba soudy nižších
stupňů měly ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. dostatečný podklad pro závěr o
fiktivnosti jak kupní smlouvy na dodávky vepřových půlek, tak i předmětné
směnky.
56. Nejvyšší soud na základě shora citovaných důkazů má za jednoznačně
prokázané, že obviněný F. O. fiktivně podepsal předmětnou kupní smlouvu na
dodávky vepřových půlek a směnku, přičemž svědek T. R. v celé kauze figuroval
jako dodatečně nastrčená osoba, jako tzv. „bílý kůň“, a následně s ostatními
dvěma spoluobviněnými činili další navazující právní úkony, na jejichž základě
došlo k fiktivnímu indosování předmětné směnky, která však nebyla vystavena
jako skutečný cenný papír a neměla reálně souvislost s žádným skutečně
sjednaným obchodem, a přihlášení fiktivní pohledávky do insolvenčního řízení
proti společnosti LIGA v důsledku čehož následně došlo v rámci insolvenčního
řízení k vyplacení částky ve výši 1 076 708,82 Kč společnosti ZONZITA.
Společnost KEMPSTAVBY přitom v celé záležitosti s předmětnou směnkou figurovala
toliko fiktivně za účelem vytvoření rubopisu a podpory celé legendy o převodu
směnky, přičemž fiktivní indosování směnky na společnost KEMPSTAVBY mělo
zajistit její uplatnění v insolvenčním řízení proti společnosti LIGA a
znesnadnit jejím skutečným věřitelům obranu proti této směnce. Lze se rovněž
ztotožnit se závěrem nalézacího soudu, že vzhledem k obsahu obhajoby obviněného
F. O., že se mělo jednat o směnku na základě obchodního vztahu s Maďarskem s
firmou BELL-KI Kft., který byl údajně původně dojednán, vzhledem k tomu, že
stejnou legendou o údajném obchodním případu s firmou BELL-KI Kft. se hájí i
obviněný M. E., je zřejmé, že celý skutek musel proběhnout právě z iniciativy
obviněného F. O. coby jednatele společnosti LIGA a otce svědka D. O., který je
od 11. 11. 2014 jediným akcionářem společnosti ZONZITA, jíž byla v rámci
insolvenčního řízení na základě shora popsaného jednání všech obviněných
vyplacena částka ve výši 1 076 708,82 Kč. Verze prezentovaná zejména obviněným
F. O. je tak s ohledem na právě uvedené prokázané skutečnosti zcela
nevěrohodná. Verze fiktivní pohledávky je naopak zcela logická a zapadající do
prokázaných skutečností, tedy že obvinění F. O. a M. E. uvedli do oběhu
fiktivní směnku, obviněný J. Č. tuto fiktivní směnku nechal přepsat na
společnost ZONZITA, jejímž byl v té době statutárním zástupcem, na základě této
fiktivní směnky obviněný J. Č. podepsal přihlášku takovéto nepravdivé smyšlené
pohledávky do insolvenčního řízení a tuto přihlášku podal u Krajského soudu v
Brně, přičemž cílem společného jednání všech tří obviněných bylo v rámci
insolvenčního řízení neoprávněně získat finanční prostředky na úkor věřitelů
společnosti LIGA. S ohledem na všechny výše citované důkazy nelze přisvědčit
námitce dovolatelů, že fiktivnost předmětných právních úkonů nebyla provedeným
dokazování prokázána, když podle názoru Nejvyššího soudy byla provedenými a
oběma soudy náležitě zhodnocenými důkazy tato jejich obhajoba přesvědčivě
vyvrácena.