6 Tdo 104/2024-3215
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný O. F., t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 12 To 38/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.46 T 5/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 46 T 5/2023-3001, byl obviněný O. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem I. výroku o vině, a dále zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem II. tohoto rozsudku. Vše spácháno ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci – částky 271 000 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – specifikovaných mobilních telefonů a SIM karet.
3. O odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu obsaženém v tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 12 To 38//2023-3114. Z podnětu tohoto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 234 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Slováčka, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že při určování výměry trestu postupoval v jeho neprospěch a nesprávně posoudil polehčující a přitěžující okolnosti. Podle názoru dovolatele založil odvolací soud skutková zjištění na zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť údajně vybočují z mezí spravedlivého rozhodování zejména v rozsahu výroku o trestu a jeho výkonu. Odvolací soud podle něj pochybil, pokud nepoužil § 58 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že existence několika polehčujících okolností včetně prohlášení viny nepostačuje k závěru o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle citovaného ustanovení. Uvedený soud se měl vypořádat s otázkou, proč považoval polehčující okolnosti za nedostatečné.
5. Obviněný, jenž se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně o použití § 58 tr. zákoníku, které stručně shrnul, proto navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. změnil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 12 To 38/2023, a to tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 46 T 5/2023, potvrzuje.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten po připomenutí faktu, že rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním pouze státní zástupce (a to jen proti výroku o trestu), což ovlivnilo rozsah přezkumu odvolacího soudu, a zmínění obsahového zaměření obviněným zvoleného důvodu dovolání, uvedl, že námitky obviněného, jimiž brojí vůči mu uloženému trestu, nejsou způsobilé naplnit uplatněný důvod dovolání. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, však podle státního zástupce mohou z hlediska jejich obsahového vymezení naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., popř. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V posuzované věci lze ovšem dospět k závěru, že nejsou opodstatněné.
7. V návaznosti na uvedené zmiňuje státní zástupce, v jakých případech lze při nesouhlasu s uloženým trestem využít dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. a připomíná i příslušnou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) a názory obsažené v příslušných komentářích (Šámal, P., a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) týkající se posuzované problematiky. Výjimkou z uplatňujících se pravidel mohou být pouze případy zjevného zásahu do základních práv a svobod obviněného (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 11 Tdo 303/2023) majících podobu uložení trestu v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe.
8. Podle státního zástupce k takovému zásahu do práv dovolatele nedošlo. Odvolací soud dostatečně odůvodnil (viz s. 4 a 5, odstavce 17. až 19. jeho rozsudku), proč považoval závěry soudu prvního stupně o použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při stanovení výměry trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za nezákonné.
9. Prohlášení viny podle § 206c tr. ř. a jeho přijetí podle § 206c odst. 6 tr. ř. bez dalšího nezakládá použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 4 Tdo 510/2023). Podle citovaného ustanovení může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil svoji vinu a současně má za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání. Zmíněný postup soudu je přitom fakultativní.
10. Poměry pachatele představují takové jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, které nesouvisí přímo se spácháním trestného činu, a které existují v době, kdy se rozhoduje o trestu. Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021), význam těchto okolností je třeba vždy posuzovat z hlediska trestu, který má být uložen konkrétnímu pachateli. Součástí posouzení poměrů je i vyhodnocení bezúhonnosti obviněného, či naopak závěr o významu jeho předchozích odsouzeních.
11. Povahu trestného činu určují především zákonné znaky skutkové podstaty, která byla naplněna trestnou činností (zejména druh a význam porušeného nebo ohroženého zájmu chráněného trestním zákonem, jednání charakterizující objektivní stránku trestného činu, forma zavinění), a dále též konkrétní okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán (způsob provedení činu, pohnutka, záměr nebo cíl pachatele, míra jeho zavinění, existence polehčujících a přitěžujících okolností aj.), jakož i společenská škodlivost činu.
12. Jednání obviněného popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně je vysoce společensky škodlivé. Třebaže to soudy obou stupňů ve svých rozsudcích výslovně neuvedly, povaha trestné činnosti obviněného neumožnuje uložit mu trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby stanovené za zločin podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku, která činí 5 let. Obviněný se totiž dopustil poměrně sofistikované majetkové (resp. hospodářské) trestné činnosti, kterou zasáhl do majetkových práv celkem 88 poškozených a způsobil jim škodu ve výši 856 763 Kč, resp. se pokusil způsobit škodu ve výši 991 000 Kč. Navíc se jedná o trestnou činnost, která je v posledních několika letech na vzestupu a má závažné celospolečenské dopady. Soudy obou stupňů vzaly rovněž v úvahu prohlášení viny obviněným, polehčující i přitěžující okolnosti a zabývaly se poměry obviněného.
13. Výrok odvolacího soudu o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu je z těchto důvodů podle státního zástupce zákonný a důvodný. V posuzované věci nebyly splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak správně konstatoval odvolací soud. Námitky obviněného, v nichž tvrdil opak, jsou tedy neopodstatněné.
14. Podle státní zástupce je dovolání obviněného v rozsahu odpovídajícím jím neuplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jako celek zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu.
IV./1. K obviněným vznesenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. K naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází (jak již zmínil ve svém vyjádření státní zástupce) tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Již státní zástupce poukázal na to, že všechny tři alternativy tohoto dovolacího důvodu jsou určeny k nápravě vad, které mají vztah ke skutkovým zjištěním rozhodným pro právní kvalifikaci skutku, z čehož zcela evidentně plyne, že tento dovolací důvod je určen k nápravě vad týkajících se výroku o vině. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat kasace výroku o trestu (aniž by vyvstal důvod pro jeho zrušení pro vadnost výroku o vině), neboť k nápravě vad, které zatěžují uvedený výrok slouží jiné dovolací důvody [již státním zástupcem zmíněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř.]. Pokud tedy obviněný své námitky podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak zjevně procesně neefektivně, neboť jeho výhrady pod uvedený dovolací důvod nelze vůbec podřadit. Jejich vznesením se s tímto dovolacím důvodem zcela míjí.
19. Toliko pro úplnost dovolací soud uvádí, že obviněný žádné konkrétní námitky, které by bylo možno považovat za obsahově odpovídající některé ze tří vznesených alternativ tohoto dovolacího důvodu, neformuluje, patrně při vědomí, že dovolání zaměřené proti výroku o vině by Nejvyšší soud v této části označil za nepřípustné s ohledem na to, že tento výrok vůbec nebyl (a ani ve smyslu § 254 odst. 2 tr. ř. nemusel být) předmětem přezkumu odvolacího soudu.
20. Uplatněná dovolací argumentace – v důsledku výtek vůči od soudu prvního stupně odlišnému posouzení přitěžujících a polehčujících okolností odvolacím soudem – směřuje k otázce posouzení přiměřenosti trestu obviněnému uloženému, což rovněž dovolacímu soudu umožňuje, aby se důvodností jeho námitek blíže nezabýval, neboť, jak je uvedeno dále, tato otázka (s výjimkou excesů dosahujících ústavní dimenze) je vně jeho pozornosti. Nespadá totiž pod žádný ze zákonem uplatněných dovolacích důvodů. IV./2. K obviněným neuplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Nejvyšší soud neshledává důvod k tomu, aby se zabýval obviněným formulovanými námitkami na podkladě druhé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení). V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bylo zřetelně vymezeno, které typy vad výroku o trestu lze podřadit pod tuto alternativu. Rozhodně jím nejsou skutečnosti, které mají význam z hlediska ukládání konkrétního (individualizovaného) trestu, tj. zohlednění či nezohlednění okolností přitěžujících a polehčujících. Jak již odeznělo, otázka přiměřenosti trestu (s výjimkou zjevného excesu dosahující ústavní úrovně) není předmětem dovolacího řízení, neboť ve vztahu k ní není zákonem upraven žádný dovolací důvod.
22. Na tomto konstatování nic nemění fakt, že jinak bylo k posouzení námitek směřujících vůči výroku o trestu přistoupeno v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 668/2007 [podle zde vysloveného názoru nesprávné nepoužití § 58 tr. zákoníku je podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní písm. h)]. Názor obsažený v tomto starším rozhodnutí byl překonán dlouhodobou jednotnou rozhodovací praxí senátů Nejvyššího soudu a i trestním kolegiem přijatým a pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr. publikovaným rozhodnutím. V označeném rozhodnutí, tj. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, bylo výslovně konstatováno, že námitka spočívající v tom, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. Dodává se, že výčet označených odstavců § 58 tr. zákoníku obsahuje veškeré alternativy fakultativního ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Přitom ve věci dovolatele soud prvního stupně trest mu uložený pod dolní hranicí trestní sazby odůvodnil aplikací § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, podle něhož tak soud může postupovat u pachatele, který prohlásil svoji vinu. Prohlášení viny tudíž nezakládá nárok obviněného na to, aby mu byl trest odnětí svobody uložen pod dolní hranicí trestní sazby.
23. Senát rozhodující o dovolání obviněného neshledává důvodu k tomu se od právního názoru vysloveného ve výše (bod 19.) citovaném judikaturním rozhodnutí distancovat a věc posuzovat odlišně (což již ostatně dříve vyjádřil – viz např. usnesení ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023). Námitky dovolatele tedy formálně nenaplňují obsahové zaměření ani tohoto, případně dalších zákonem upravených důvodů dovolání.
V. Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se nejen s jím uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatními důvody dovolání věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Takto rozhodl proto, že důvod ke kasaci dovoláním napadeného rozsudku odvolací soudu nenastal ani proto, že by trest obviněnému uložený (na samé dolní hranici trestní sazby) byl zjevně excesivní a takto porušoval základní kritéria a zásady ukládání trestních sankcí.
25. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 4. 2024
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu