6 Tdo 104/2024-3215
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2024 o dovolání,
které podal obviněný O. F., t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Věznici
Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023, sp.
zn. 12 To 38/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn.46 T 5/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j.
46 T 5/2023-3001, byl obviněný O. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán
vinným zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst.
4 písm. d) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému
systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným pod bodem I. výroku o vině, a
dále zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea
1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným pod
bodem II. tohoto rozsudku. Vše spácháno ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku za použití §
58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku
mu byl uložen trest propadnutí věci – částky 271 000 Kč a podle § 70 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – specifikovaných mobilních
telefonů a SIM karet.
3. O odvolání státního zástupce podaného v neprospěch
obviněného proti výroku o trestu obsaženém v tomuto rozsudku rozhodl Vrchní
soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 12 To 38//2023-3114. Z podnětu
tohoto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu
prvního stupně v napadené části zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu
rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 234 odst. 4 za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro
jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podal obviněný
prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Slováčka, Ph.D. dovolání, jež opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že
při určování výměry trestu postupoval v jeho neprospěch a nesprávně posoudil
polehčující a přitěžující okolnosti. Podle názoru dovolatele založil odvolací
soud skutková zjištění na zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť
údajně vybočují z mezí spravedlivého rozhodování zejména v rozsahu výroku o
trestu a jeho výkonu. Odvolací soud podle něj pochybil, pokud nepoužil § 58
odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že existence několika polehčujících
okolností včetně prohlášení viny nepostačuje k závěru o mimořádném snížení
trestu odnětí svobody podle citovaného ustanovení. Uvedený soud se měl
vypořádat s otázkou, proč považoval polehčující okolnosti za nedostatečné.
5. Obviněný, jenž se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního
stupně o použití § 58 tr. zákoníku, které stručně shrnul, proto navrhl, aby
Nejvyšší soud z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. změnil rozsudek Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. 8. 2023, sp. zn. 12 To 38/2023, a to tak, že se
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 46 T 5/2023,
potvrzuje.
6. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupce“). Ten po připomenutí faktu, že rozsudek soudu
prvního stupně napadl odvoláním pouze státní zástupce (a to jen proti výroku o
trestu), což ovlivnilo rozsah přezkumu odvolacího soudu, a zmínění obsahového
zaměření obviněným zvoleného důvodu dovolání, uvedl, že námitky obviněného,
jimiž brojí vůči mu uloženému trestu, nejsou způsobilé naplnit uplatněný důvod
dovolání. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS
631/23, však podle státního zástupce mohou z hlediska jejich obsahového
vymezení naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., popř.
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V posuzované věci lze ovšem
dospět k závěru, že nejsou opodstatněné.
7. V návaznosti na uvedené zmiňuje státní zástupce, v jakých případech
lze při nesouhlasu s uloženým trestem využít dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. a připomíná i příslušnou judikaturu (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, rozhodnutí
uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) a názory obsažené v příslušných
komentářích (Šámal, P., a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha:
Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní
řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) týkající
se posuzované problematiky. Výjimkou z uplatňujících se pravidel mohou být
pouze případy zjevného zásahu do základních práv a svobod obviněného (např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 11 Tdo 303/2023) majících
podobu uložení trestu v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní
represe.
8. Podle státního zástupce k takovému zásahu do práv dovolatele nedošlo.
Odvolací soud dostatečně odůvodnil (viz s. 4 a 5, odstavce 17. až 19. jeho
rozsudku), proč považoval závěry soudu prvního stupně o použití § 58 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku při stanovení výměry trestu odnětí svobody pod dolní
hranici trestní sazby za nezákonné.
9. Prohlášení viny podle § 206c tr. ř. a jeho přijetí podle § 206c odst.
6 tr. ř. bez dalšího nezakládá použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 4 Tdo 510/2023).
Podle citovaného ustanovení může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní
hranici trestní sazby též tehdy, pokud odsuzuje pachatele, který prohlásil
svoji vinu a současně má za to, že vzhledem k poměrům pachatele a povaze jím
spáchané trestné činnosti lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání.
Zmíněný postup soudu je přitom fakultativní.
10. Poměry pachatele představují takové jeho osobní, rodinné, majetkové
a jiné poměry, které nesouvisí přímo se spácháním trestného činu, a které
existují v době, kdy se rozhoduje o trestu. Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací
činnosti Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo
258/2021), význam těchto okolností je třeba vždy posuzovat z hlediska trestu,
který má být uložen konkrétnímu pachateli. Součástí posouzení poměrů je i
vyhodnocení bezúhonnosti obviněného, či naopak závěr o významu jeho předchozích
odsouzeních.
11. Povahu trestného činu určují především zákonné znaky skutkové
podstaty, která byla naplněna trestnou činností (zejména druh a význam
porušeného nebo ohroženého zájmu chráněného trestním zákonem, jednání
charakterizující objektivní stránku trestného činu, forma zavinění), a dále též
konkrétní okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán (způsob provedení činu,
pohnutka, záměr nebo cíl pachatele, míra jeho zavinění, existence polehčujících
a přitěžujících okolností aj.), jakož i společenská škodlivost činu.
12. Jednání obviněného popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu
prvního stupně je vysoce společensky škodlivé. Třebaže to soudy obou stupňů ve
svých rozsudcích výslovně neuvedly, povaha trestné činnosti obviněného
neumožnuje uložit mu trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby
stanovené za zločin podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku, která činí 5 let.
Obviněný se totiž dopustil poměrně sofistikované majetkové (resp. hospodářské)
trestné činnosti, kterou zasáhl do majetkových práv celkem 88 poškozených a
způsobil jim škodu ve výši 856 763 Kč, resp. se pokusil způsobit škodu ve výši
991 000 Kč. Navíc se jedná o trestnou činnost, která je v posledních několika
letech na vzestupu a má závažné celospolečenské dopady. Soudy obou stupňů vzaly
rovněž v úvahu prohlášení viny obviněným, polehčující i přitěžující okolnosti a
zabývaly se poměry obviněného.
13. Výrok odvolacího soudu o trestu odnětí svobody a způsobu jeho
výkonu je z těchto důvodů podle státního zástupce zákonný a důvodný. V
posuzované věci nebyly splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu
odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jak správně
konstatoval odvolací soud. Námitky obviněného, v nichž tvrdil opak, jsou tedy
neopodstatněné.
14. Podle státní zástupce je dovolání obviněného v rozsahu
odpovídajícím jím neuplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř. jako celek zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby je Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, k jehož
konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě
a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§
265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové
náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání
založil na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím
vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu.
IV./1. K obviněným vznesenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.
17. K naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází (jak již
zmínil ve svém vyjádření státní zástupce) tehdy, jestliže rozhodná skutková
zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve
zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy.
18. Již státní zástupce poukázal na to, že všechny tři alternativy
tohoto dovolacího důvodu jsou určeny k nápravě vad, které mají vztah ke
skutkovým zjištěním rozhodným pro právní kvalifikaci skutku, z čehož zcela
evidentně plyne, že tento dovolací důvod je určen k nápravě vad týkajících se
výroku o vině. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat kasace
výroku o trestu (aniž by vyvstal důvod pro jeho zrušení pro vadnost výroku o
vině), neboť k nápravě vad, které zatěžují uvedený výrok slouží jiné dovolací
důvody [již státním zástupcem zmíněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. h) a i) tr. ř.]. Pokud tedy obviněný své námitky podřadil pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak zjevně procesně
neefektivně, neboť jeho výhrady pod uvedený dovolací důvod nelze vůbec
podřadit. Jejich vznesením se s tímto dovolacím důvodem zcela míjí.
19. Toliko pro úplnost dovolací soud uvádí, že obviněný žádné konkrétní
námitky, které by bylo možno považovat za obsahově odpovídající některé ze tří
vznesených alternativ tohoto dovolacího důvodu, neformuluje, patrně při vědomí,
že dovolání zaměřené proti výroku o vině by Nejvyšší soud v této části označil
za nepřípustné s ohledem na to, že tento výrok vůbec nebyl (a ani ve smyslu §
254 odst. 2 tr. ř. nemusel být) předmětem přezkumu odvolacího soudu.
20. Uplatněná dovolací argumentace – v důsledku výtek vůči od soudu
prvního stupně odlišnému posouzení přitěžujících a polehčujících okolností
odvolacím soudem – směřuje k otázce posouzení přiměřenosti trestu obviněnému
uloženému, což rovněž dovolacímu soudu umožňuje, aby se důvodností jeho námitek
blíže nezabýval, neboť, jak je uvedeno dále, tato otázka (s výjimkou excesů
dosahujících ústavní dimenze) je vně jeho pozornosti. Nespadá totiž pod žádný
ze zákonem uplatněných dovolacích důvodů.
IV./2. K obviněným neuplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř.
21. Nejvyšší soud neshledává důvod k tomu, aby se zabýval obviněným
formulovanými námitkami na podkladě druhé alternativy dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení). V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu bylo zřetelně
vymezeno, které typy vad výroku o trestu lze podřadit pod tuto alternativu.
Rozhodně jím nejsou skutečnosti, které mají význam z hlediska ukládání
konkrétního (individualizovaného) trestu, tj. zohlednění či nezohlednění
okolností přitěžujících a polehčujících. Jak již odeznělo, otázka přiměřenosti
trestu (s výjimkou zjevného excesu dosahující ústavní úrovně) není předmětem
dovolacího řízení, neboť ve vztahu k ní není zákonem upraven žádný dovolací
důvod.
22. Na tomto konstatování nic nemění fakt, že jinak bylo k posouzení
námitek směřujících vůči výroku o trestu přistoupeno v rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo
668/2007 [podle zde vysloveného názoru nesprávné nepoužití § 58 tr. zákoníku je
podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (nyní
písm. h)]. Názor obsažený v tomto starším rozhodnutí byl překonán dlouhodobou
jednotnou rozhodovací praxí senátů Nejvyššího soudu a i trestním kolegiem
přijatým a pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr. publikovaným rozhodnutím. V označeném
rozhodnutí, tj. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo
317/2020, bylo výslovně konstatováno, že námitka spočívající v tom, že trest
odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle
některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný
z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. Dodává se, že výčet označených
odstavců § 58 tr. zákoníku obsahuje veškeré alternativy fakultativního ukládání
trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby. Přitom ve věci
dovolatele soud prvního stupně trest mu uložený pod dolní hranicí trestní sazby
odůvodnil aplikací § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, podle něhož tak soud
může postupovat u pachatele, který prohlásil svoji vinu. Prohlášení viny tudíž
nezakládá nárok obviněného na to, aby mu byl trest odnětí svobody uložen pod
dolní hranicí trestní sazby.
23. Senát rozhodující o dovolání obviněného neshledává důvodu k tomu se
od právního názoru vysloveného ve výše (bod 19.) citovaném judikaturním
rozhodnutí distancovat a věc posuzovat odlišně (což již ostatně dříve vyjádřil
– viz např. usnesení ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 6 Tdo 879/2023). Námitky
dovolatele tedy formálně nenaplňují obsahové zaměření ani tohoto, případně
dalších zákonem upravených důvodů dovolání.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém
dovolání vznesl námitky, které se nejen s jím uplatněným dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i ostatními důvody dovolání věcně
rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem
uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne,
bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Takto rozhodl proto, že
důvod ke kasaci dovoláním napadeného rozsudku odvolací soudu nenastal ani
proto, že by trest obviněnému uložený (na samé dolní hranici trestní sazby) byl
zjevně excesivní a takto porušoval základní kritéria a zásady ukládání
trestních sankcí.
25. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o
tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.,
podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 4. 2024
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu