6 Tdo 235/2024-2362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 5. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 121/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 53/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 2 T 53/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. J. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a pod body 2) a 3) dvěma přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
1) v období od září roku 2018 do 31. 3. 2020, postupně na různých místech ve společně obývaných pronajatých bytech na adresách XY, Praha 5, dále v ul. XY XY v Praze 9, ul. XY XY v Praze 9, v ul. XY XY v Praze 8 a nakonec v Praze 9, ul. XY XY, i jinde, úmyslně omezoval v kontaktech a aktivitách s přáteli i rodinou, a dále psychicky týral, fyzicky napadal a vyhrožoval způsobením vážné zdravotní újmy, svoji tehdejší družku, poškozenou M. K., nar. XY, kterou zároveň ekonomicky zneužíval, a to tak, že již v počátku vztahu s poškozenou ji pod příslibem brzkého navrácení po ní požadované finanční částky na nákup osobního motorového vozidla účelově vmanipuloval ke sjednání úvěrové smlouvy č. 1717090 ze dne 30.
10. 2018 se spol. Air Bank a.s. na zapůjčení finanční částky ve výši 300.000 Kč, kterou dne 3. 11. 2018 použil ke koupi osobního motorového vozidla zn. Nissan 350Z, registrační značky XY, přičemž takto získanou finanční hotovost neměl v úmyslu nikdy splácet a toto vozidlo dále výhradně užíval pro svou potřebu, kdy s tímto vozidlem následně dne 2. 2. 2019 kolem 01:00 hodin v ulici XY v Praze 5 - XY havaroval a způsobil na něm škodu, přičemž při vědomí, že on sám má soudem uložený trest zákazu řízení motorových vozidel, poškozenou pod pohrůžkou fyzického násilí, smrtí její osoby a jejích rodinných příslušníků přinutil před orgány Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.
m. Prahy, oddělení dopravních nehod v řízení vedeném pod Č.j.
KRPA-50321/PŘ-2019-000006, k přiznání se k řízení uvedeného motorového vozidla a způsobení výše uvedené dopravní nehody s tímto vozidlem, dále poškozenou opakovaně při vzájemném soužití pod vlivem konzumování alkoholu urážel hrubými a vulgárními výrazy jako „kundo, mrdko, děvko, jsi sračka“ , dále ji ponižoval, že je na nic, že je na hovno a podobně, a to zejména, když po něm poškozená požadovala uhrazení finanční částky z úvěrové smlouvy k nákupu vozidla, kdy následně stupňujícími se výhrůžkami smrtí vůči její osobě i blízkým členům její rodiny, z nichž měla poškozená důvodnou obavu, se souběžnými dalšími stupňujícími se útoky vůči její osobě v podobě bití fackami do obličeje, hlavy a dále údery pěstí a kopy nohou do celého těla, vmanipuloval poškozenou k zapůjčení dalších finančních prostředků u různých finančních společností i v nebankovním sektoru, nutných k opravě uvedeného jím nabouraného motorového vozidla, opět s vědomím, že tyto finanční prostředky nebude nikdy splácet, když pod tímto nátlakem poškozená na jeho požadavky k dalšímu svému zadlužení přistoupila, tak i přesto obžalovaný nadále opakovaně poškozenou psychicky i fyzicky napadal, čímž jí způsoboval podlitiny a pohmožděniny na různých částech hlavy a těla, a to zejména opět v souvislosti s požadavkem poškozené na úhradu jí uzavřených půjček pro potřeby obžalovaného, opakovaně, když neměl již žádné finanční prostředky, po poškozené požadoval vydání dalších peněz, zejména na nákup alkoholu, cigaret a na další svoje osobní potřeby, aniž by on sám na provoz společné domácnosti přispíval, což mu poškozená z obavy z jeho dalšího chování a jednání vůči ní včetně obavy o svůj život a zdraví, tyto jím požadované a vymáhané finanční částky, poskytovala,
dále poškozenou M. K., u které mu vázly předchozí dluhy, pod opakovaným příslibem jejich splacení přesvědčil a vmanipuloval k založení obchodní společnosti E. C. s.r.o., IČ: XY, k čemuž došlo dne 10. 4. 2019, s prvopočátečním úmyslem takto vzniklou obchodní společnost provozovat výhradně sám, což odůvodňoval tím, že nemůže z důvodů vlastních dluhů zakládat žádnou podnikatelskou aktivitu na sebe, a dále tím, že vydělanými penězi splatí poškozené dluhy, což však neměl reálně v úmyslu učinit, a z těchto uvedených důvodů přiměl poškozenou sjednat a přepsat v rámci dalších následně uzavřených smluvních vztahů veškerá bankovní a účetní práva na její osobu, čímž ji dále účelově proti její vůli ekonomicky využíval, neboť v souvislosti s provozováním shora označené společnosti přiměl poškozenou k uzavírání dalších úvěrových smluv na zapůjčení finančních částek v celkové výši nejméně 400 000 Kč,
dále v měsíci říjnu roku 2019 ve společně obývaném bytě v Praze 8, ul. XY XY, po poškozené nečekaně a bezdůvodně s velkou razancí hodil plnou 1,5 l plastovou láhev s nápojem Coca-Cola, kterou ji zasáhl do oblasti obličeje, čím poškozené způsobil, resp. zhoršil, dosud přesně neustanovené poranění v podobě pohmoždění krční páteře a pohmoždění mozku, což si až do současné doby vyžaduje léčení poškozené na neurologii a jiných odborných lékařských pracovištích, které lze ze soudně lékařského hlediska považovat za ublížení na zdraví s takovou poruchou zdraví, která omezovala poškozenou v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, dále poškozenou nepodloženě obviňoval z nevěry, kontroloval její pohyb a následně ji opět slovně urážel a vyhrožoval, že si takové jednání nenechá líbit, že se k němu poškozená nebude takto chovat, zejména takto jednal v situacích, když se poškozená snažila jejich partnerský vztah ukončit, opakovaně poškozené vyhrožoval plynovou pistolí, kterou jí přikládal k hlavě, dále ji v době, když poškozená již spala, dusil peřinou přiloženou na ústa, uvázal ji kravatu přes ústa a stahoval tak, že poškozené odlomil část přední zubu, a když poškozená křičela, tak ji bil pěstmi a rukojetí legálně držené plynové pistole, což poškozenou již donutilo obrátit se na organizaci Bílý kruh bezpečí, a to dne 21.
listopadu 2019 a opustit jejich společné soužití, o což se pokusila za asistence rodinného známého, který jí pomohl přestěhovat její osobní věci do bydliště sestry, a dále s tímto rodinným přítelem pobývala v jeho bydlišti v rámci nadcházejícího víkendu, avšak pod opětovnými soustavnými telefonickými výhrůžkami obžalovaného o fyzickém násilí a smrti rodinných příslušníků poškozené včetně malého synovce a dále pak po příslibu, že se tak již nebude chovat a splatí všechny své dluhy váznoucí u poškozené, což poškozené sděloval mnoha hodinovými telefonickými hovory a SMS zprávami, se poškozená M.
K. k obžalovanému po uplynutí víkendu opět vrátila do společné domácnosti, kde ji však znovu začal urážet výrazy typu „ stará svině, podívej se na sebe, jak vypadáš, jsi na nic, hovno“, apod., hrubě ji fyzicky napadal a vyhrožoval, a to i v přítomnosti své matky Z. J., která s nimi střídavě sdílela společnou domácnost a kterou obžalovaný rovněž opakovaně fyzicky napadal a ohrožoval střelnou zbraní, v důsledku toho se znovu dne 6. 2. 2020 rozhodla poškozená M. K. opustit společnou domácnost s obžalovaným, v čemž jí obžalovaný zabraňoval hrubým fyzickým útokem včetně škrcení s výhrůžkou usmrcení a vyhrožováním plynovou pistolí značky Ekol Gediz, výrobního čísla XY, a to hlavní namířenou z bezprostřední blízkosti proti poškozené, dále poškozené s nataženým závěrem tuto zbraň opakovaně s namířenou hlavní přikládal k její hlavě, kdy v konečném důsledku pak jednání obžalovaného usměrnil jeho kamarád M.
S., který dorazil na telefonickou výzvu obžalovaného do jejich tehdejšího bydliště ve XY ulici, poškozené se posléze podařilo vyjít před dům a zde vyčkala příjezdu přivolané hlídky policie, mezitím obžalovaný s M. S.
byt opustili a poškozená učinila svoji prvotní výpověď na MO Policie ČR Prosek; a na to jí znovu začal přes sociální sítě a telefonicky obžalovaný vyhrožovat v souvislosti s tím, že proti němu učinila výpověď před orgány policie, sdělil jí, že toto jí již neprojde a ji i členy její rodiny postřílí jak prasata, následně ji opětovně začal citově vydírat, doprošovat a slibovat, že splatí své dluhy, proto s ním obnovila osobní kontakt, docházela za ním do pronajatého bytu ve XY ulici, kde však již v tu dobu soustavně nežila, avšak stále platila náklady za jeho pronájem, neboť obžalovaný se svojí matkou se odmítli z bytu vystěhovat,
2) v přesně nezjištěnou dobu nejméně od měsíce dubna do konce měsíce května 2019 ve společně obývaném bytě na adrese XY XY, Praha 9 a jinde, úmyslně fyzicky a psychicky týral svou bývalou přítelkyni, poškozenou V. F., nar. XY, s níž udržoval paralelní partnerský vztah souběžně s partnerským vztahem s poškozenou M. K., nar. XY, a to zejména tak, že ji často slovně urážel vulgárními a hrubými výrazy typu “kundo, sračko, píčo“, apod., kdy tyto vulgární nadávky vůči ní se stupňovaly v závislosti na míře zkonzumovaného alkoholu obžalovaným a byly téměř na denním pořádku, doprovázené byly i slovními výhrůžkami ublížením na zdraví až smrtí poškozené, které měli na poškozené, případně na jejích rodičích, vykonat blíže neoznačení kamarádi obžalovaného z XY, stupňovaným psychickým nátlakem na poškozenou ji přiměl dne 9.
5. 2019 registrovat se v živnostenském rejstříku pro provozování koncesované živnosti v oboru osobní silniční motorové dopravy provozované vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob, kterou měl v úmyslu ve skutečnosti provozovat obžalovaný sám, ačkoli neměl potřebná oprávnění, s tím, že veškeré závazky a jiné právní vztahy z této činnosti plynoucí, by řešila poškozená, což se následně dělo a v souvislosti s dalšími neuhrazenými finančními pohledávkami z této činnosti obžalovaného vzniklými, vypukaly hádky mezi poškozenou F.
a obžalovaným doprovázené hrubými vulgárními výrazy, které byly ze strany obžalovaného vystupňovány následně i ve vztahu k jeho v bytě přítomné matce Z. J., kterou bezdůvodně fyzicky atakoval tak, že ji rukama opakovaně udeřil do hlavy takovou silou, až Z. J. upadla na zem a zde do ní nohama kopal, poškozené F. před tímto jednáním odňal její mobilní telefon, aby nemohla přivolat pomoc a souběžně jí v souvislosti s řešením finančních otázek váznoucích s jím provozovanou živností, vyhrožoval, že ji postupně zabije tím způsobem, že jí vyndá ledviny, aby u toho trpěla, což v poškozené vyvolalo důvodné obavy o její zdraví a život, dále zejména pod vlivem alkoholu poškozenou F.
ve třech případech fyzicky napadl strkáním proti zdi a pohazováním po zemi, nutil poškozenou k včasným příchodům domů bez opoždění a dále ji občas nutil k úklidu a vaření v nočních hodinách, v jednom případě přes nesouhlas poškozené na této vykonal anální sex bez užití fyzického násilí, a ač věděl, že má poškozená strach z vody, tak ji v jednom případě na výletě při opalování strčil prudce ze srázu do vody v zatopeném lomu, přičemž nedošlo ke zranění poškozené, dále poškozenou dne 7. 5. 2019 výhrůžkami směřovanými zejména vůči členům její rodiny přiměl, aby označila sebe jako viníka dopravní nehody v Praze 5.
ul. XY s vozidlem zn. ŠKODA Superb, reg. zn. XY, které ve skutečnosti řídil obžalovaný, v souvislosti s provozováním živnosti v oboru taxislužby psychickým nátlakem přiměl poškozenou F. k zápůjčce finanční hotovosti ve výši 51.000 Kč, kterou získala uzavřením smlouvy o půjčce se společností Equa bank dne 29. 4.
2019, jež dále předala obžalovanému a který se na jejím splácení žádným způsobem již nepodílel, v důsledku všech těchto popsaných událostí od obžalovaného ze společné domácnosti na konci května 2019 poškozená F. odešla a po krátkých kontaktech v průběhu měsíce července vztah s obžalovaným ukončila zcela,
3) od 1. 4. 2020 do 6. 8. 2020 v pokoji hotelového domu XY v Praze 2, ul. XY č.p. XY, kde vedli společnou domácnost obžalovaný, poškozená M. K. spolu s matkou obžalovaného Z. J., i jinde, opakovaně, s úmyslem čerpat od poškozené M. K. finanční zdroje ke své obživě, podnikatelským a dalším aktivitám, obžalovaný poškozenou M. K. znovu opakovaně za užití nadávek fyzicky napadal, zejména v situacích, když mu poškozená odmítla dobrovolně vydat svoji výplatu, kterou obdržela na svůj bankovní účet, v této souvislosti ji nejčastěji bil rukou do obličeje, do hlavy, dával jí kopance nohou do zad a do břicha, v některém z těchto útoků zaútočil proti poškozené i kovovým hrotem deštníku, který jí zapíchl do stehen, do břicha a do zad, přičemž vzápětí ji silně udeřil ranou pod koleny takovou silou, že se jí podlomily nohy, poškozená K.
upadla na zem, v důsledku takového útoku utrpěla krvavé podlitiny, avšak lékařské ošetření nevyhledala, přičemž v konečném důsledku byla takto donucena vydat své finanční prostředky obžalovanému v přítomnosti jeho matky Z. J., která jednání obžalovaného pouze mlčky sledovala, dále v souvislosti s neustálým vyhrožováním obžalovaného a jeho stupňujícími se fyzickými útoky nebyla jako oběť schopná podat úplnou a pravdivou svědeckou výpověď před policejním orgánem dne 23. 4. 2020,
v průběhu měsíce června 2020 pod psychickým nátlakem a výhrůžkami o její fyzické likvidaci obdobně jako v předešlých případech, přiměl poškozenou K. k řízení osobního motorového vozidla zn. Seat Leon, reg. zn. XY, majitele T. K., nar. XY, který dané vozidlo obžalovanému dříve zapůjčil pro účely provozování společnosti E. C. s.r.o., ale nedal souhlas od 1. 6. 2020 s jeho dalším užíváním z důvodu nehrazení dohodnutých finančních závazků ze strany obžalovaného, kdy jako cílové místo určil konkrétní adresu pobytu v Chorvatsku, s čímž poškozená nejprve z důvodu svých obav ze zvládnutí takové cesty a prakticky nulových řidičských zkušeností nesouhlasila, avšak nakonec přistoupila k řízení označeného vozidla zejména v oblasti hraničních pásem mezi jednotlivými státy pro případ silniční kontroly, po dojezdu do místa předem zajištěného ubytování ji proti její vůli obžalovaný zadržoval v Chorvatsku po dobu cca dvou týdnů, zejména z důvodu zajištění finančního příjmu pro svoji osobu z jejích zdrojů, což dílem zajišťovala i jeho na místě přítomná matka Z.
J., poté se podařilo poškozené zakoupit jízdenku linkovým autobusem zpět do ČR a vrátila se zpět do Prahy k vyřízení nutných úředních i rodinných povinností, posléze se ale znovu pod psychickým telefonickým nátlakem obžalovaného vrátila zpět za ním a jeho matkou do apartmánu v Chorvatsku, aby všichni pobyt zde ukončili a stejným způsobem se dopravili za pomoci shora označeného vozu do ČR, kde dále společně pobývali v hotelu XY v Praze 2, zde ji po dobu několika dnů obžalovaný zadržoval v hotelovém pokoji a zabraňoval jí v kontaktu s rodinou a zároveň po ní hrubými vulgárními nadávkami, tak jako v předešlých případech, a fyzickým napadáním zahrnujícím i dušení peřinami, vynutil vydání finanční hotovosti ve výši 7.000 Kč, kterou měla poškozená při sobě a teprve poté jí umožnil hotelový pokoj opustit, ona následně za asistence rodinného příslušníka a přivolané hlídky policie odstěhovala svoje věci ze společného ubytování a fakticky tak v měsíci srpnu 2020 ukončila společné bydlení s obžalovaným, i když i v následujícím období v řádu několika týdnů si kontakt s ní obžalovaný telefonicky či jiným způsobem zprostředkovaně vynucoval.
2. Za přečin uvedený pod bodem 2) a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 2 T 74/2019, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 38 T 140/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 7 To 60/2020, byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Za zločin uvedený pod bodem 1) a přečin uvedený pod bodem 3) byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále byl uložen trest propadnutí věci, a to plynové pistole zn. Ekol Gediz se zásobníkem a 4 ks nábojů.
4. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit jednak poškozené V. F. náhradu škody ve výši 15 000 Kč k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé, jednak poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky náhradu škody ve výši 26 334 Kč.
5. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost uhradit poškozeným v penězích nemajetkovou újmu, a to poškozené M. K. ve výši 300 000 kč k rukám zmocněnkyně JUDr. Hany Kukrálové a poškozené V. F. ve výši 10 000 Kč k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé.
6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. K. odkázána s nárokem na náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená V. F. odkázána se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti shora citovanému rozsudku podali obviněný, obě poškozené a matka obviněného odvolání. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 121/2023, jímž podle 258 odst. 1 písm. a), b), c) a f) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o vině obviněného shodně jako pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně (s minimální úpravou – vypuštěním dílčí události strčení poškozené ze srázu do vody v zatopeném lomu) a odsoudil obviněného podle § 199 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku (opět ve vztahu souhrnnosti k trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 74/2019 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 140/2019) k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit škodu poškozené V. F. ve výši 15 000 Kč k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé a podle § 228 odst. 1 tr. ř. uhradit v penězích nemajetkovou újmu poškozené V. F. ve výši 50 000 Kč k rukám zmocněnkyně JUDr. Lucie Hrdé. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně skutků pod bodem 1) a 3) napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tato je pak po novém rozhodnutí soudů obou nižších stupňů aktuálně vedena s dovoláním obviněného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 297/2024.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Za zásadní pochybení označil skutečnost, že ve věci v prvém stupni rozhodovali soudci, kteří byli vyloučeni, neboť projevovali zjevnou podjatost, zejména pak předsedkyně senátu. Svou námitku odůvodnil dehonestujícím vyjádřením předsedkyně senátu ohledně jeho vztahu s matkou, akceptací jejího nevhodného chování zbylými členy senátu, nepatřičným zdůrazňováním citlivých osobních údajů soudem, nepředložením spisu nadřízenému soudu se stížností do rozhodnutí o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby a snahou soudu prvního stupně o odstranění pochybení v podstatě opakovaným rozhodnutím. Uvedenou námitkou o podjatosti soudců se odvolací soud vůbec nezabýval a pouze konstatoval, že se jedná o tzv. „res iudicatu“, byť návrh na vyloučení soudce je možno vznést opakovaně, čemuž odpovídá i systematické zařazení dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Nemůže obstát ani argumentace Městského soudu v Praze v usnesení ze dne 21. 10. 2022, č. j. 7 To 317/2022-1057, že (jinak konsternující) vyjádření předsedkyně senátu se týkala svědka (matky obviněného), nikoli některé poškozené, a tudíž z hlediska učiněné právní kvalifikace byla irelevantní. Jednání obviněného vůči matce bylo totiž vzato za prokázané a je součástí popisu skutku spáchaného vůči poškozené V. F.
9. Zjevně vadných rozhodných skutkových zjištění se měly soudy obou stupňů dopustit, když nekriticky přijaly jinak nepravdivá tvrzení poškozené V. F., která vystoupila jako svědek na nátlak druhé poškozené M. K. Jakákoliv shoda výpovědí obou poškozených, kterou argumentuje soud prvního stupně, není přesvědčivá, neboť poškozená M. K. nevypovídala pravdu, jak ostatně konstatoval odvolací soud. Nepravdivě se vyjádřila i poškozená V. F. k výši částky předané obviněnému. Ostatně žádný ze svědků skutkovou verzi této poškozené nepotvrdil a nelze ani spatřovat shodu v podstatných faktech mezi výpovědí poškozené a ostatními svědky. Obdobně ani provedený audiozáznam nesvědčí tvrzení poškozené F., nýbrž pouze zachycuje vzájemnou hádku, ve které je zmíněno fyzické napadení obviněného poškozenou. Odmítl proto, že by jeho jednání naplňovalo znaky týrání (připustil pouze vulgarity a strčení do poškozené), nebo ekonomického zneužívání, zvláště, když hradil náklady poškozené. Obě poškozené vypovídaly v jeho neprospěch ze zištných důvodů a rovněž s ohledem na časový odstup od ukončení společného soužití a prožité životní zkušenosti poškozené V. F. (od 16 let se léčí na deprese a úzkosti, po rozchodu s obviněným vystřídala dva partnery a potratila apod.) lze podle něj těžko dávat do souvislostí její psychický stav a jednání obviněného. Svou dovolací argumentaci uzavřel námitkou o nedodržení zásady in dubio pro reo soudem prvního stupně a následným selháním odvolacího soudu provést adekvátní přezkum správnosti skutkových zjištění.
10. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a tomuto soudu přikázal, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření konstatoval, že ačkoliv obviněný namítá údajnou podjatost předsedkyně senátu, současně netvrdí, že by na její straně byl dán poměr k projednávané věci, k dotčeným osobám či orgánům ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. K tomu dále uvedl, že nemůže postačit poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru a z něj vycházejícího přístupu k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci, ale toliko o
odlišný názor na právní posouzení skutku. Nemůže postačit ani neshoda v pohledu na způsob vedení trestního řízení, nesouhlas s obsahem kladených otázek, nepříjemné pocity vyvolané výslechem apod. Z námitek obviněného žádný vztah předsedkyně senátu ke skutku ani osobní poměr k dotčeným osobám či orgánům nevyplývá, ani jej obviněný netvrdí. Obviněný v podstatě pouze vytýká soudu, že se k němu nechoval dostatečně korektně, což však nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr.
ř. Soudy obou stupňů taktéž nepochybily ve svých skutkových zjištěních. Nesouhlas obviněného s hodnocením důkazů, především výpovědi poškozené a její věrohodnosti, nezakládá s ohledem na ustálenou judikaturu namítaný zjevný rozpor a nebyl tak naplněn ani dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naopak z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr.
ř.
12. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
14. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 5 To 121/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativních podmínek a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
IV. Důvodnost dovolání
18. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky je možno formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Nelze je však hodnotit jako námitky, jež by mohly odůvodnit obviněnými požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí.
19. Z uplatněných námitek plyne, že obviněný brojil proti osobě předsedkyně senátu (a v menší míře i proti přísedícím) soudu prvního stupně, která podle něj rozhodla ve věci jako vyloučený orgán ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Důvod jejího vyloučení dovozuje zejména z toho, že v hlavním líčení konaném dne 13. 9. 2022 užila dehonestujících vyjádření, na což měla navázat pochybení v nakládání se spisovým materiálem. Obviněný dále brojil proti učiněným skutkovým zjištěním, která nemají mít oporu v provedeném dokazování. Své skutkové námitky primárně vztáhl na hodnocení výpovědí poškozených, které jsou podle jeho mínění lživé, nekonzistentní a stojící jako osamocený důkaz.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
20. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
21. V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecnosti uvádí, že nestrannost soudce podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Ústavní soud do své judikatury k čl. 36 odst. 1 ústavního zákona, č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) přejal kritéria plynoucí z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), na jejichž základě lze posoudit, zda je soudce v konkrétní věci nestranný (viz např. nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1965/15 a další). Procesní právo na nestranného soudce bude zachováno, pokud daný soudce bude nestranný subjektivně ve vztahu ke stranám řízení (subjektivní test nestrannosti) a také objektivně pro vnějšího pozorovatele (objektivní test nestrannosti; blíže ke kritériím nestrannosti soudce viz zejména rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice proti Francii, stížnost č. 29369/10). Je třeba uvést, že podjatost soudce pro poměr k věci nemůže představovat každá skutečnost dovozovaná jen ze subjektivních názorů obviněného či jiných ničím nepodložených předpokladů a domněnek. Na podjatost lze usuzovat jen tehdy, pokud existují skutečné a konkrétní okolnosti svědčící o tom, že soudce není schopen spravedlivě a nestranně rozhodovat.
22. Subjektivní test nestrannosti vychází z vyvratitelné domněnky nestrannosti soudce. Soudce se podle ní pokládá za nestranného, dokud neexistují subjektivní, k jeho osobnosti se vztahující, důvody podjatosti (viz Morice proti Francii, cit. výše). K prokázání nedostatku nestrannosti soudce se přitom vyžaduje přísnější stupeň individualizace a přímé spojitosti osobní předpojatosti soudce vůči jedné ze stran. Samotné vnímání soudce jako zaujatého dotčeným účastníkem řízení neobstojí.
23. Objektivní test nestrannosti naopak vyžaduje méně přísný stupeň individualizace a přímé spojitosti mezi osobní předpojatostí soudce a jednou ze stran. Unesení důkazního břemene pro stěžovatele je proto méně přísné. Předpojatost soudce nebo legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti musí být dostatečné z pohledu běžného a rozumného pozorovatele. Jinými slovy je třeba se ptát, zda by informovaná a rozumná osoba vnímala daného soudce jako nestranného (viz Morice proti Francii, cit. výše, či rozsudek ESLP ze dne 15. 12. 2005 ve věci Kyprianou proti Kypru, stížnost č. 73797/01). Podle judikatury ESLP zde také platí opačná zásada oproti subjektivnímu testu co do domněnky nestrannosti. Odůvodněná námitka objektivní nestrannosti vytváří vyvratitelnou domněnku o podjatosti soudce, kterou poté musí stát vyvrátit, a prokázat, že existují dostatečné procesní pojistky vylučující jakoukoliv legitimní pochybnost o nestrannosti (viz rozsudky ESLP ze dne 6. 9. 2005 ve věci Salov proti Ukrajině, stížnost č. 65518/01; a ze dne 16. 1. 2007 ve věci Farhi proti Francii, stížnost č. 17070/05).
24. Nejvyšší soud považuje za vhodné také zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 30 tr. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 88 odst. 2 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Soudce tak lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku ze závažných důvodů, které soudci reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
25. Jak již bylo naznačeno, formálním předpokladem pro použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je, že okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z obsahu spisu vyplývá, že zmíněná okolnost, tj. že ve věci rozhodovala předsedkyně senátu Mgr. Markéta Ivičičová jako vyloučený orgán, byla v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 9, jakož i Městským soudem v Praze, namítnuta. Před soudem prvního stupně dovolatel uplatnil námitku podjatosti předsedkyně senátu, kdy o této námitce rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 2 T 53/2022-1040 tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. není označená předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 9 z důvodů uvedených v ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u tamějšího soudu pod sp. zn. 2 T 53/2022. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, jež byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2022, č. j. 7 To 317/2022-1057 (dále jen „stížnostní soud“), podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. Formální předpoklady pro použití tohoto důvodu dovolání ve vztahu k osobě jmenovaného soudce tak byly splněny.
26. Z hlediska věcného je třeba k námitkám dovolatele uvést, že dne 13. 9. 2022 v rámci hlavního líčení v souvislosti s rozhodnutím o dalším trvání vazby obviněný odůvodnil svou žádost o propuštění nutností pečovat o svou matku, k čemuž předsedkyně senátu při znalosti spisového materiálu popisující vztah obviněného k matce téměř jako násilný vyjádřila [stručně vyjádřeno - přesný přepis obsažen v návrhu obviněného na vyloučení soudkyně na č. l. 1038 verte bod 4)] pochyby a nechuť z toho, jakého jednání se podle spisového materiálu měl obviněný vůči matce dopouštět, konkrétně, že „se jí dělá špatně z toho, co je napsáno ve spise“. Rovněž však výslovně uvedla, že tak činí bez předjímání meritorního rozhodnutí ve věci. Stížnostní soud ve svém rozhodnutí (viz výše) potvrdil, že forma projevu předsedkyně senátu byla nepatřičná, avšak co do obsahu s ohledem na skutečnost, že se uvedené vyjádření týkalo matky obviněného jako svědka, nikoli poškozených, nevznikly důvodné pochybnosti o podjatosti dotyčné předsedkyně senátu ve vztahu k rozhodování o vině obviněného.
27. Při aplikaci výše zmíněného na předmětnou věc je třeba uvést, že námitka obviněného směřuje do oblasti testu subjektivního. V dané věci obviněný fakticky namítá, že předsedkyně senátu emotivně zhodnotila jeho žádost o propuštění z vazby s ohledem na skutečnosti obsažené ve spisovém materiálu a byť lze souhlasit, že její vyjádření byla pejorativní, samotné rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě bylo učiněno v intencích zákona. Je nutno mít na paměti, že k rozhodování o vazbě (resp. o ponechání obviněného v ní) soud musí přistupovat často v průběhu důkazního řízení, tedy hodnocení skutkových zjištění nemůže být konečné a nemusí být ani zcela jednoznačné. Samotné užití expresivních výrazů ve vztahu k okolnostem, které mají s ohledem na stadium (či fázi) trestního řízení reálnou (byť třeba neúplnou) oporu ve spisovém materiálu, jakkoli v dané věci nebylo zcela umírněné, není v dané věci způsobilé zapříčinit vyvrácení domněnky nestrannosti soudce stanovené subjektivním testem podjatosti.
28. S uvedeným se dále pojí i již zmíněná skutečnost, že předmětná vyjádření předsedkyně senátu byla vztažena k osobě svědka (matky obviněného) a jejího vztahu s obviněným, a tedy se netýkala podstaty projednávané trestní věci, byť popis násilného jednání obviněného vůči jeho matce tvoří součást popisu skutku (avšak ve zcela minimálním rozsahu). V tomto ohledu se Nejvyšší soud ztotožnil s přiléhavou argumentací stížnostního soudu, na kterou tímto odkazuje, že i přes nevhodnou formulaci nebyl dán po obsahové stránce důvod k pochybnosti o nestrannosti předsedkyně senátu v rozhodování o vině obviněného. Zvláště pak, pokud vztah obviněného a jeho matky představuje pouze nepatrnou část skutkových zjištění a nemá spojitost s užitou právní kvalifikací. Lze doplnit, že v dané fázi řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodováno o vazbě, předsedkyně senátu se tedy nevyjadřovala k dokazování v samotném meritu věci. Každopádně podstata projednávaného skutku (týrání poškozené V. F.) je zcela odlišná od posouzení vztahu obviněného k matce a eventuálního násilného postupu vůči ní. Neméně významnou skutečností je i upozornění předsedkyně senátu v předmětném hlavním líčení (a to přímo v rámci dovolatelem kritizovaného emočního verbálního projevu), že nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. Tím zároveň deklarovala, že nijak nepředjímá ani vinu obviněného. Obsah jejího, co do formy i obsahu nepříliš vhodného, vyjádření je třeba vnímat tak, že pouze na základě v té době jí známých skutečností plynoucích ze spisu nepovažovala argumentaci obviněného pro jeho eventuální propuštění z vazby za přesvědčivou, adekvátní a akceptovatelnou. Nelze však z takového jednání předsedkyně senátu dovodit neschopnost pro podjatost ve věci spravedlivě rozhodnout. Nebyl totiž detekován relevantní poměr předsedkyně senátu ani poměr k projednávané věci ani k osobám, jichž se úkony trestního řízení týkají, pro které by měla být předsedkyně senátu z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučena ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.
29. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám o podjatosti soudu prvního stupně lze podotknout, že poměr k projednávané věci soudce (či přísedícího) ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. nelze zaměňovat za právní názor, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházející přístup k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001). Důvodem vyslovení podjatosti soudce není ani případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 880/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016). Za této situace pak výhrady proti procesnímu postupu senátu soudu prvního stupně nelze interpretovat jako projev podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Jako zcela bezpředmětné a neodůvodněné Nejvyšší soud vnímá výhrady dovolatele vůči přísedícím senátu soudu prvního stupně, jejichž podjatost měla být založena pouze tím, že „akceptovali chování předsedkyně senátu“.
30. Nejvyšší soud proto po zhodnocení všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že v dané věci není naplněn uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť nebyly zjištěny natolik závažné důvody, které by byly způsobilé zpochybnit nestrannost rozhodování senátu soudu prvního stupně ve věci, tedy konkrétně v důsledku poměru k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon trestního řízení týká či poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Z povahy věci ani na základě dovolací argumentace nepřicházelo v úvahu posouzení podjatosti soudního senátu z důvodů uvedených v § 30 odst. 2 tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Argumentuje-li obviněný, že učiněné skutkové závěry soudů obou stupňů postrádají oporu v provedeném dokazování, či jsou nepřesvědčivé ve světle okolností předmětného případu, s jistou dávkou benevolence formálně naplňuje první alternativu dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Předpokladem pro naplnění uvedeného je ovšem zjištění hrubých vad ve skutkových závěrech, pro které nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí, jak ostatně bylo rozvedeno výše. O zjevný rozpor se jedná tehdy, když rozhodná skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
32. Dovolací soud však konstatuje, že v posuzované věci zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (především rozsudku soudu prvního stupně) je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry. Svá hodnocení pak oba soudy nižších stupňů řádně prezentovaly v rámci odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, jak už výše uvedeno, že soudy se při zjišťování skutkového stavu věci nedopustily pochybení, jež by vedlo k vadě v podobě zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů.
33. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
34. Určení rozhodných skutkových zjištění je projevem aplikace zásad ústnosti a bezprostřednosti podle § 2 odst. 11, 12 tr. ř. v kombinaci na již odkázanou zásadu volného hodnocení důkazů, prostřednictvím nichž soudy nižší instance provádějící dokazování ve věci posuzují (resp. hodnotí) jednotlivé důkazy na základě svého bezprostředního dojmu. V posuzovaném případě soud prvního stupně adekvátním způsobem a v potřebném rozsahu vyhledal a provedl důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, jež hodnotil právě z pohledu naplnění zásad ústnosti a bezprostřednosti způsobem korespondujícím s § 2 odst. 6 tr. ř. a nedopustil se excesivního nebo jinak nepřijatelného posouzení. Nepřijal-li tvrzení obviněného jako věrohodná a místo toho vybudoval své skutkové závěry především na výpovědi poškozené V. F., což zdůvodnil logickou návazností na ostatní provedené důkazy (především znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie), postupoval v souladu s uvedenými zákonnými východisky. Nelze proto přisvědčit námitce, že výpovědi poškozených jsou osamoceným důkazem, ba právě naopak (jak uzavřel též státní zástupce) provedené dokazování vytvořilo ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetězec důkazů, směřující jednoznačně k závěru o vině obviněného. Nutno taktéž podotknout, že odvolací soud svým rozsudkem stran poškozené M. K. věc částečně zrušil a následně vrátil soudu prvního stupně právě pro namítané nedostatky v rozsahu dokazování ve vztahu k její výpovědi, a tedy podstatná část výhrad uplatněných v dovolání nemůže být předmětem tohoto dovolacího přezkumu.
35. Zmíněná polemika je však hlavní náplní námitek obviněného, jež primárně brojí proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů týkajících se věrohodnosti poškozené M. K. a v menší míře poškozené V. F. a, podle jeho slov, neobjektivního hodnocení provedených výslechů svědků. Pro výše rozvedené důvody tato argumentace není způsobilá doložit (osvědčit) zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Za situace, kdy nebyl zjištěn zjevný rozpor mezi prováděnými důkazy a zjištěními, která z nich soudy učinily, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování posuzující jednotlivé důkazy v jednotlivých souvislostech, což v předmětném případě zahrnuje výpověď poškozené V. F., znalecké posudky a ostatní poznatky shrnuté (po předchozí podrobné prezentaci důkazů a skutečností z nich vyplývajících) soudem prvního stupně v bodě 194. jeho rozhodnutí.
36. Soudy nižších stupňů náležitě odůvodnily a věcně správně uzavřely, že poškozená V. F. podala opakovaně konzistentní věrohodnou výpověď podpořenou částečně doznáním obviněného v rozsahu nevhodného chování a napadání poškozené, aniž by však toto chování mělo dosahovat podle jeho mínění rozsahu týrání. Poškozená však autenticky a komplexně opakovaně popsala dlouhodobé šikanózní jednání obviněného projevující se fyzickým i psychickým násilím, ekonomickou šikanou, nucením k podnikatelským aktivitám, na nichž poškozená výrazně tratila, k účasti na dopravní nehodě, kterou fakticky způsobil obviněný apod. Byť předmětem přezkumu v této věci nemůže být část trestné činnosti obviněného týkající se poškozené M.
K., nelze přehlédnout, že i v tomto případě byl za obsahově totožnou trestnou činnost obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 2 T 53/2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2023, sp. zn. 5 To 271/2023 (věc je aktuálně vedena s dovoláním obviněného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tdo 297/2024). Přitom výpovědi obou poškozených, s nimiž obviněný udržoval po jistou část období trestné činnosti paralelní partnerský vztah, jej usvědčují z v podstatě stejných šikanózních praktik.
Nadto muselo být logicky přihlédnuto k lékařským zprávám stran poškozené V. F., podle nichž byla sice v minulosti řešena pro psychiatrické problémy, nicméně tyto se v období po ukončení soužití s obviněným zhoršily. Především pak znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, k osobě poškozené uzavřel zejména dobrou obecnou věrohodnost, absenci sklonu ke zkreslování výpovědi s tím, že v době soužití s obviněným trpěla mírnou reakcí na akutní stres (aniž by se rozvinula posttraumatická stresová či jiná porucha; oproti tomu běžná lékařská zpráva posttraumatickou stresovou poruchu shledala a konstatovala do současné doby přetrvávající nutnost psychiatrické kompenzace, která probíhá již od října 2022 pro obtíže vyvěrající z předmětných traumatizujících událostí).
Osobnostní profil obviněného pak zahrnuje mj. anomálně strukturovanou osobnost, pravděpodobné opakování protispolečenského chování a vysokou míru egocentrismu, disociální rysy projevující se právě v jeho vyjadřování o vztazích. Takový profil tedy koresponduje s projednávanou trestnou činností, nadto některé svědecké výpovědi konstatovaly despekt obviněného k poškozené, resp. obecně k ženám, a zneužívání alkoholu, ač přímé projevy týrání svědci nezaznamenali (M. S., T. K., K. P.). Pokud byla poškozená nucena se podílet na podnikání obviněného, brát půjčky či se označit jako účastník dopravní nehody, byly tyto skutečnosti podpořeny též potřebnou sumou relevantních listinných důkazů.
Pokud dovolatel poukázal na jemu svědčící svědeckou výpověď matky Z. J. a další svědecké výpovědi, shledal soud prvního stupně jejich sníženou věrohodnost zejména pro poměr k obviněnému, příp. jeho matce, jak odůvodnil zejména v bodech 169. a násl. rozsudku, přičemž na tuto pasáž lze pro stručnost odkázat.
Neobstojí ani výhrada obviněného ohledně hodnocení audiozáznamu konverzace mezi ním a poškozenou V. F., neboť se toliko dožaduje přehodnocení tohoto důkazu ve prospěch své vlastní verze skutkového děje, přičemž obsah uvedené nahrávky nikterak nevyvrací, ba ani neoslabuje odůvodněné závěry soudu. Spatřuje-li obviněný tendenčnost výpovědi poškozené v tom, že nesprávně určila výši částky, kterou mu předala, je tato nepřesnost snadno pochopitelná kvůli nevýznamnosti detailu, popřípadě daná časovým odstupem. Ani tato marginálie tak není schopna zvrátit základní a komplexní skutková zjištění popsaná ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Nelze tedy uzavřít ve smyslu dovolací argumentace, že by soudy dospěly k závěru o vině obviněného na základě deformovaného hodnocení důkazů a důkazní nedostatečnosti. Uplatněné skutkové námitky neměly potenciál ke zpochybnění závěrů soudu prvního stupně vybudovaných na patřičném hodnocení celé řady provedených důkazů.
37. Pokud podle shora uvedeného soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace důvodně dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
V. Způsob rozhodnutí
38. Obviněný P. J. své dovolání zdůvodnil výhradami, které materiálně nenaplnily dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 5. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu