6 Tdo 463/2016-131
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2016 o dovolání,
které podal obviněný A. A. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
4. 2015, sp. zn. 9 To 13/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 11/2012, t a k t o :
Podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, se věc obviněného A. A. P. postupuje velkému senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. a 12. 11. 2014, sp. zn. 34
T 11/2012, uznal obviněného A. A. P. vinným v bodech A/I, II a III
pokračujícím zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a
pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm.
b) tr. zákoníku, dílem (A/I,II) dokonaným, dílem (A/III) nedokonaným ve stádiu
přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech A/I, II pokračujícím
účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na
trestném činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaném, dílem nedokonaném ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
Za to mu uložil podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr.
zákoníku a za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v
trvání 4 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do
věznice s dozorem. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil trest
vyhoštění z území České republiky na dobu 8 let. Podle § 101 odst. 1 písm. c)
tr. zákoníku vyslovil zabrání věcí v daném rozsudku jmenovitě uvedených. Podle
§ 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody
poškozeným Československé obchodní bance, a. s. částku 765.350,83 Kč a Sberbank
CZ, a. s. částku 58.168,42 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tyto
poškozené se zbytky jejich nároků na náhradu škody uplatněných vůči obviněnému
na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Na okraj se dodává, že soud prvého stupně citovaným rozsudkem dále
rozhodl o vině a trestu spoluobviněných N. R. N. a E. D. A. a naopak je pro
jiná, tam popsaná, jednání zprostil obžaloby. Poškozenou Československou
obchodní banku a. s. poté s nárokem na náhradu škody, který uplatnila ve vztahu
ke jmenovaným spoluobviněným, odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný A. A. P.,
státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ohledně všech shora
jmenovaných obviněných a poškozená Komerční banka a. s., rozhodl v druhém
stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 9 To 13/2015.
4. Z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), e)
tr. ř. ohledně obviněného A. A. P. a podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.
ohledně obviněných N. R. N. a E. D. A. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil
(bod A).
5. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak (bod B), že obviněného
A. A. P. uznal vinným, že
„po předchozí dohodě a v součinnosti s odděleně stíhaným obžalovaným M. C. S.,
státní občan Rumunska, v níže popsaných případech vždy poté, co použitím tzv.
testovacích karet, jimiž byly platební karta č. … vydaná Raiffeisen Bank S. A.,
Bukurešť, Rumunsko, na jméno A. S. s platností do 5/13, karta č. … - dárková
karta H&M Česká republika, karta č. … - karta klubu COSTA COFFEE CLUB, karta č.
… vydaná bankou BRD Groupe Societe Generale, Bukurešť, Rumunsko, na jméno C.
S., a karta č. … - dárková karta H&M Česká republika, ověřili funkčnost a
vhodnost bankomatů provozovaných v České republice společnostmi Volksbank CZ,
a. s. (nyní Sberbank CZ, a. s.), Československou obchodní bankou, a. s., a GE
Money Bank, a. s., k případné instalaci skimmovacího zařízení,
na takto jimi vytipovaný a zvolený bankomat nainstalovali jednak skimmovací
zařízení, jež se skládalo ze čtecí hlavy magnetických proužků, elektroniky,
napájecí baterie, konektorů i vodičů a jehož účelem bylo nelegálně kopírovat
identifikační a přístupová data k účtům cizích osob z paměťové části pravých
platebních karet těchto cizích osob, jednak skimmovací lištu, která se skládala
z miniaturní videokamery, paměťového čipu, mini USB konektoru pro připojení k
PC a stažení videozáznamu, baterie pro nabíjení elektroniky i konektorů pro
dobíjení baterií a která sloužila ke zjištění a archivaci PIN kódů k platebním
kartám, přičemž po několika hodinách skimmovací zařízení se zaznamenanými
identifikačními a přístupovými daty k účtům cizích osob z jejich pravých
platebních karet, které byly v mezidobí na příslušném bankomatu použity, i
skimmovací lištu se zaznamenanými PIN kódy k těmto pravým platebním kartám z
bankomatu sejmuli,
následně nejméně odděleně stíhaný S., s nímž obžalovaný při výše popsaném
počínání jednal v součinnosti, na základě takto získaných údajů o platebních
kartách nezjištěným způsobem zhotovil padělky minimálně části takových
platebních karet, které poté v níže uvedených případech nejméně odděleně
stíhaný S. – a ve dvou případech osoba jiná – použil na území cizích států k
neoprávněným výběrům finanční hotovosti z bankomatů, případně se o takové
jednání pokusil, ale k vydání finanční hotovosti bankomatem nedošlo, přičemž s
veškerým takovým následným jednáním byl obžalovaný nejméně srozuměn,
dále obžalovaný s odděleně stíhaným S. nejméně v jednom níže uvedeném případě
plánovali a připravovali se k instalaci skimmovacího zařízení a skimmovací
lišty na vhodný bankomat, přičemž však k takovému jednání a tedy ani k
následnému neoprávněnému zhotovení padělků platebních karet a jejich použití k
neoprávněným výběrům finanční hotovosti z bankomatů nedošlo,“
a takto jednal v případech podrobně popsaných pod body I., II. a III. uvedeného
rozsudku,
přičemž tímto jednáním
ad) I.
- Volksbank CZ, a. s. byla způsobena škoda ve výši 15.246,38 Kč,
- Raiffeisen Bank, a. s. byla způsobena škoda ve výši 7.005,25 Kč,
- ve vztahu k Československé obchodní bance, a. s. byl učiněn pokus o způsobení
škody ve výši 27.270,14 Kč,
ad) II.a)
- Ge Money Bank, a.s. byla způsobena škoda v celkové výši 85.806,--Kč a ve
vztahu ke stejnému poškozenému byl učiněn pokus o způsobení škody v celkové
výši 104.762,--Kč,
ad II.b)
- Československé obchodní bance, a. s. byla způsobena škoda ve výši 105.252,92
Kč a byl učiněn pokus o způsobení škody ve výši 212.891,17 Kč,
- Komerční bance, a. s. byla způsobena škoda ve výši 4.084,36 Kč,
- České spořitelně, a. s. byla způsobena škoda ve výši 41.358,10 Kč a byl
učiněn pokus o způsobení škody ve výši 12.904,58 Kč,
- Volksbank CZ, a. s. byla způsobena škoda ve výši 40.859.56 Kč a byl učiněn
pokus o způsobení škody ve výši 11.406,04 Kč,
- Raiffeisenbank, a. s. byla způsobena škoda ve výši 11.318,83 Kč,
ad II.c)
- Československé obchodní bance, a. s., byla způsobena škoda ve výši 660.097,91
Kč a byl učiněn pokus o způsobení škody ve výši 960.572,14 Kč,
- Fio bance, a. s., byla způsobena škoda ve výši 99.915,22 Kč a byl učiněn
pokus o způsobení škody ve výši 35.129,29 Kč,
- Volksbank CZ, a. s., byla způsobena škoda ve výši 2.062,48 Kč a byl učiněn
pokus o způsobení škody ve výši 4.057,77 Kč,
- Komerční bance, a. s., byla způsobena škoda ve výši 32.476,46 Kč,
- České spořitelně, a. s., byla způsobena škoda ve výši 26.871,90 Kč a byl
učiněn pokus o způsobení škody ve výši 15.978,-- Kč,
- u Citibank Europe plc, byl učiněn pokus o způsobení škody ve výši 6.335,53
Kč,
- u CETELEM ČR, a. s., byl učiněn pokus o způsobení škody ve výši 4.057,77 Kč,
- Home Credit, a. s., Moravské náměstí 249/8, 602 00 Brno, byla způsobena škoda
ve výši 2.506,38 Kč.
ad) III. „dne 6. 9. 2011 obžalovaný a odděleně stíhaný S. přicestovali do P. se
záměrem zde nejméně v jednom případě na vhodný bankomat nainstalovat skimmovací
zařízení i skimmovací lištu, aby tak získali identifikační a přístupová data k
účtům cizích osob z paměťové části pravých platebních karet i PIN kódy k
uvedeným platebním kartám, za pomoci nichž by pak odděleně stíhaný S. zhotovil
padělky alespoň části takových platebních karet, přičemž pro realizaci
uvedeného záměru byli vybaveni testovacími kartami č. … a č. …, skimmovacím
zařízením, skimmovací lištou i technickými prostředky určenými jednak k
instalaci uvedených zařízení na zvolený bankomat (vteřinové lepidlo, lepicí
pásky), jednak k uložení naskimmovaných dat (notebook, propojovací kabely), za
účelem určení bankomatu vhodného k instalaci skimmovacího zařízení pak
uvedeného dne vložili:
- v 12.32.17 hodin do bankomatu č. …, provozovaného Československou
obchodní bankou, a. s., a umístěného na adrese P., n. R., testovací kartu č. …,
- v nezjištěném čase do bankomatu č. …, provozovaného Volksbank CZ, a. s., a
umístěného na adrese P., A. n., testovací kartu číslo …,
k následné instalaci skimmovacího zařízení a skimmovací lišty na žádný z
bankomatů však nedošlo, neboť obžalovaný i odděleně stíhaný S. byli dne 7. 9.
2011 v dopoledních hodinách zadrženi Policií ČR.“
6. Takto popsaný skutek soud druhého stupně právně kvalifikoval (ad I.,
II., III.) jako pokračující zvlášť závažný zločin neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první,
odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, dílem (I., II.) dokonaný, dílem (III.)
nedokonaný ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a současně (ad
I., II.) jako pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d)
tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku.
7. Za to obviněnému A. A. P. uložil podle § 234 odst. 5 tr. zákoníku ve
spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 let,
pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu dále uložil trest
vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 101 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku vyslovil zabrání v rozhodnutí vyjmenovaných věcí. Podle § 228
odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit jako náhradu škody
poškozeným Československé obchodní bance, a. s. částku 765.350,83 Kč, a
Sberbank CZ, a. s. částku 58.168,42 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. tyto
poškozené odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody, které uplatnily
vůči obviněnému, na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně obviněných N. R. N. a E. D.
A. vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí (bod C).
9. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného A. A. P. a poškozené Komerční
banky, a. s. ohledně tohoto obviněného zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
10. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný A.
A. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Uvedl, že konkrétním dovolacím důvodem, pro který rozsudek
odvolacího soudu napadá, je nesprávné právní posouzení skutku jako zvlášť
závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku.
Rozporoval přitom závěr odvolacího soudu, že došlo k naplnění kvalifikačního
znaku „ve velkém rozsahu“. Odvolací soud totiž změnil rozsudek soudu prvního
stupně, který vycházel z naplnění kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“, s
tím, že závěr o tom, zda byl čin spáchán ve značném nebo velkém rozsahu, je
třeba posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na základě
počtu padělaných či pozměněných platebních prostředků, jejich využitelnosti, a
pokud byly použity, v jakém rozsahu se to dělo. Odvolací soud též dovodil, že
spáchání činu ve značném či velkém rozsahu nelze ztotožňovat se způsobením
škody značné a velkého rozsahu ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Podle
názoru obviněného však v případech, kdy lze hranici výše škody v konkrétním
případě vyjádřit v penězích, je možno se analogicky řídit hledisky uvedenými v
ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku a soud by z něj měl v zásadě vycházet. Z
výše způsobené škody přitom oba soudy vycházely i při kvalifikaci trestného
činu podvodu, kdy byl obviněný uznán vinným podle § 209 odst. 1, odst. 4
písm. d) tr. zákoníku a nikoli podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku. Jednání postižené v ustanovení § 234 odst. 3 alinea první tr.
zákoníku by se dalo připodobnit k určité formě krádeže spáchané vloupáním. Toto
srovnání sice naráží na závažnost skimmingu představující velké množství
poškozených a narušení důvěry v bankovní systém, nicméně je třeba poukázat na
to, že zmíněná vyšší závažnost je vyjádřena již v základní skutkové podstatě ve
smyslu citovaného zákonného ustanovení. Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se
značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou
velkého rozsahu škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč. V daném případě
byla způsobena škoda ve výši necelých 1.150.000,- Kč, tedy škoda blížící se
dolní hranici škody značné. Důvody, které uvedl odvolací soud ohledně naplnění
kvalifikačního znaku velkého rozsahu, podle obviněného neobstojí, když vyšší
společenská nebezpečnost je již vyjádřena v trestní sazbě základní skutkové
podstaty daného trestného činu a četnost útoků odpovídá povaze samotné trestné
činnosti. Obviněný ještě poukázal na skutečnost, že trestní právo musí být
předvídatelné a musí být dopředu zřejmé, jaký je rozdíl mezi kvalifikačním
znakem značného a velkého rozsahu ve vztahu k předmětnému trestnému činu.
Odvolací soud z žádných pravidel při právní kvalifikaci nevycházel a aplikoval
přísnější ustanovení trestního zákoníku výhradně na základě vlastního uvážení,
které hraničilo s libovůlí. Jasným a srozumitelným způsobem nevysvětlil, kde se
nachází hranice mezi kvalifikačním znakem značného rozsahu a velkého rozsahu.
12. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 9 To
13/2015, a podle § 265 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej (obviněného) uzná vinným
zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3, alinea první, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. Současně navrhl, aby stran výše a druhu uloženého trestu bylo
rozhodnuto v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Plzni.
13. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky
dovolatele odpovídají užitému dovolacímu důvodu. Odvolací soud spatřoval „velký
rozsah“ v tom, že obviněný zkopíroval údaje z 399 karet a na jejich základě
zhotovil 277 karet padělaných, padělané karty užil v 670 případech, provedl
přitom 7 útoků na bankomaty 3 bank a v zahraničí poškodil dalších 30 bank. Svou
úvahu o naplnění znaků „velkého rozsahu“ shrnul tak, že se jednalo o:
a) déle trvající činnost (viz více než 1 měsíc podle výroku rozsudku),
b) vícenásobný skimming (viz 399 karet shora),
c) zhotovení velkého množství padělků (viz 277 padělků shora),
d) vysoký počet neoprávněných transakcí (viz 670 užití shora).
Jelikož znaky pod body b) až d) byly naplněny „v řádu stovek“ a nikoliv jen „v
řádu desítek“ považoval odvolací soud takový rozsah za „velký“ a nikoliv jen
„značný“. Jednáním dovolatele přitom měla být způsobena škoda 823.927 Kč a o
další škodu 1.025.000 Kč se měl dovolatel pokusit.
14. Následně státní zástupce konstatoval, že odvolací soud se výrazně
odchýlil od posuzování velkého či značného rozsahu podle § 234 tr. zákoníku
Nejvyšším soudem, přičemž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1.
2013, sp. zn. 7 Tdo 1539/2012, v němž tento soud shledal za naplněné toliko
znaky rozsahu značného podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku. Dále státní zástupce
porovnal skutkové okolnosti obou případů. Uvedl, že v judikované věci se
jednalo o skutek vcelku závažnější, než jakým je skutek dovolatele, neboť v
uvedené věci pachatel jednal téměř po dobu dvou měsíců, provedl skimming 1500
karet, padělky karet (jejich počet není v citovaném rozhodnutí uveden) užil v
574 případech, způsobil škodu 1.171.819,- Kč a o škodu ve výši 2.215.837,- Kč
se pokusil. Dodal, že Nejvyšší soud se ve zmíněné věci nezabýval otázkou, zda
a jak má být vymezena hranice mezi značným a velkým rozsahem podle § 234 odst.
4 a odst. 5 tr. zákoníku. Je však zřejmé, že pokud uvedené znaky postačovaly
pouze k naplnění znaků rozsahu značného, nemohou ve svém souhrnu méně závažné
znaky postačovat k naplnění znaků rozsahu velkého. Ani v ostatní judikatuře
nelze takové jasné vodítko nalézt. Podstatnou otázkou je rovněž to, zda má být
vůbec hranice mezi značným a velkým rozsahem jasněji definována, když takovou
definici si zákonodárce zjevně nepřál, neboť kdyby takovou hranici definovat
chtěl, učinil by tak.
15. Státní zástupce však pokračoval, že v zájmu právní jistoty by snad
bylo vhodné pokusit se alespoň v případě skimmingu platebních karet o obecné
vymezení hranice mezi značným a velkým rozsahem páchání takové typické trestné
činnosti, čímž by bylo zamezeno překvapivým soudním rozhodnutím. Za
nejdůležitější znaky rozsahu takové trestné činnosti považoval počet padělaných
karet, případně rozsah jejich užití. Vhodnou inspirací k odstupňování rozsahu
této trestné činnosti by mohlo být usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikované pod
č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Ačkoliv se tento judikát zabývá odstupňováním rozsahu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy, jsou co do rozsahu zde užité pojmy shodné – rozsah páchání je mimo jiné
„značný“ a „velký“. V případě padělání platebních karet je základem trestnosti
jedna platební karta, když i padělání jediné takové karty postačuje k naplnění
základní skutkové podstaty trestného činu podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku.
Značným rozsahem by pak mělo být padělání či užití nejméně 100 platebních karet
a velkým rozsahem padělání nebo užití 1.000 takových karet. Pokud způsobená či
zamýšlená škoda přesáhne hranici značné škody či škody velkého rozsahu, sníží
se tím uvedený počet padělaných či užitých karet potřebných k naplnění znaku
značného či velkého rozsahu. Takovým způsobem by bylo možno zajistit jednotný
výklad znaků „značný rozsah“ a „velký rozsah“ u jinak různorodého padělání
platebních karet a přiléhavě vystihnout poměr závažnosti toho kterého
konkrétního jednání.
16. V dovolatelově věci vedly uvedené úvahy k závěru, že předmětný
trestný čin spáchal pouze ve značném a nikoliv ve velkém rozsahu. Pokud totiž
vyrobil 277 karet a užil 670 karet, nepřesáhly tyto počty shora uvažovanou
hranici velkého rozsahu odpovídající počtu 1.000 karet. Ani způsobená či
zamýšlená škoda nepřesáhla pomocnou hranici 5.000.000 Kč. Bylo-li jednání
dovolatele kvalifikováno podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku, mělo být dále
posouzeno pouze podle odst. 4 písm. b) a nikoliv podle odst. 5 písm. b)
citovaného ustanovení.
17. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v
odsuzující části (výrok pod písm. B.), podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně
zrušil veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval
podle § 265m odst. 1 tr. ř., tedy obviněného uznal vinným ve stejném rozsahu, v
jakém byl uznán vinným zrušeným rozsudkem, pouze s tou změnou, že se činu
dopustil ve značném rozsahu podle § 234 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a učinil
stejný výrok o trestu, o zabrání věcí i o náhradě škody, jaký učinil odvolací
soud ve zrušeném rozsudku. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
souhlasil státní zástupce s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro
odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
19. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015,
sp. zn. 9 To 13/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d
odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v
souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1
tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o
něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném
zákonném ustanovení.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje,
že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud
tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle
norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek
nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou
právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
č. 7 k Úmluvě.
23. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy
vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná
skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku
rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti
relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních
odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy.
25. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Dovolání obviněného je zaměřeno na zpochybnění právních závěrů, jež
odvolací soud učinil v otázce naplnění kvalifikačního znaku spáchání trestného
činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §
234 tr. zákoníku „ve velkém rozsahu“ a tím na zpochybnění důvodnosti aplikace
ustanovení § 234 odst. 3, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku na skutek, jímž byl
uznán vinným. Takto uplatněná argumentace formálně koresponduje jím
deklarovanému dovolacímu důvodu. Podle názoru senátu, jemuž podle rozvrhu práce
Nejvyššího soudu přísluší o dovolání obviněného rozhodnout (dále jen „senát č.
6“) však důvodnosti argumentace obviněného nelze přiznat opodstatnění.
27. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který při shodných skutkových
zjištěních naznal, že skutek obviněného je nezbytné kvalifikovat jako zločin
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť podle jeho
posouzení čin spáchal „ve značném rozsahu“, soud druhého stupně zaujal názor,
že popsaným skutkem již byly naplněny znaky zvlášť závažného zločinu
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku (dílem dokonaného, dílem
nedokonaného ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku), neboť podle
jeho hodnocení již čin spáchal „ve velkém rozsahu“. Své závěry stran nutnosti
odlišného právního posouzení skutku vyložil na str. 70 a násl. svého
rozhodnutí.
28. Odvolací soud nejprve v obecnosti vyložil (ve shodě s teorií i praxí –
viz níže), že závěr o tom, zda byl trestný čin spáchán ve značném či velkém
rozsahu, je třeba posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na
základě počtu padělaných či pozměněných platebních prostředků, jejich
využitelnosti v posuzovaném případě, pokud byly použity, v jakém rozsahu se tak
stalo. Důležité je též, zda pachatelé jednali ojediněle, či zda šlo o
soustavnou nebo déle trvající činnost, což je u velkého rozsahu pravidlem. Při
spáchání činu ve velkém rozsahu ve srovnání se spácháním činu ve značném
rozsahu musí jít o několika násobně větší rozsah, zejména z hlediska množství
padělaných prostředků a z hlediska provedených operací. Spáchání činu ve
značném či velkém rozsahu nelze ztotožňovat se způsobením škody značné nebo
velkého rozsahu ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Jedná se o odlišné
zákonné kategorie, které nelze vzájemně kombinovat ani slučovat, neboť jejich
posouzení je odvislé od rozdílných ukazatelů.
29. V návaznosti na uvedené soud druhého stupně zdůraznil, že pro řešení výše
naznačené právní otázky jsou rozhodné skutkové okolnosti, které soud prvního
stupně v hlavním líčení správně zjistil, a jež jsou dostatečně popsány ve
výroku o vině. Obviněný se stíhané trestné činnosti dopouštěl od konce července
do začátku září 2011, přičemž ve čtyřech případech se účastnil úspěšné
instalace skimmovacího zařízení na bankomatech umístěných na frekventovaných
místech, v pátém případě byl v souvislosti s touto činností zadržen. Skimmovací
zařízení na bankomatech bylo v aktivní činnosti v řádu desítek hodin (cca 35),
podařilo se neoprávněně zkopírovat identifikační a přístupová data k pravým
platebním kartám v řádu stovek (399). Následně bylo vyhotoveno celkem 277
padělků platebních karet, jimiž bylo uskutečněno ve třech státech (Rumunsko,
Argentina, USA) více jak 670 neoprávněných platebních transakcí. Fakticky
způsobená škoda dosáhla částky cca 1.100.000 Kč, další bezprostředně hrozící
škoda představuje částku cca 1.300.000 Kč. V neposlední řadě je třeba vzít v
úvahu vysokou škodlivost činu danou rozsahem škodlivých následků. Činem byla
významně dotčena ochrana zájmu na zajištění bezpečnosti a spolehlivosti
bezhotovostního platebního styku, který je základem fungujícího tržního
hospodářství. Došlo ke zneužití bankovních karet nejen českých občanů, nýbrž i
cizinců, kteří v České republice v rozhodné době pobývali. Byť samotným
klientům byla přímá majetková škoda převážně bankami nahrazena, již samotné
zneužití platební karty jistě vnímali negativně a jsou touto okolností
ovlivněni ve svém dalším chování, kterým obdobná rizika do budoucna eliminují.
Největší zátěž z trestné činnosti nesou poškozené bankovní instituce, kterých
byly zhruba tři desítky; kromě bank se sídlem v České republice, též banky se
sídlem v zahraničí (Polsko, Slovensko, Itálie, USA, Rumunsko, Nizozemí,
Německo, Rakousko, Ruská federace, Irsko). Z uvedeného vyplývá, že posuzovaná
trestná činnost spáchaná na území České republiky měla významný dopad i do
zahraničí. Důvodně lze usoudit, že fakticky způsobená přímá majetková škoda
byla vyšší, než ve výroku rozsudku uvedeno. Především nebyl a nemohl být
prověřován úplný soubor zneužitých platebních karet (cca 400) u všech dotčených
bank a jejich klientů, protože takové detailní šetření v mnoha státech by bylo
ve více směrech neúměrně náročné. Výsledný záměr pachatelů posuzované trestné
činnosti, tj. dosáhnout co nejvyššího majetkového obohacení, je v konečné fázi
výrazně limitován okolnostmi na jejich vůli nezávislými; kvalitou
bezpečnostních bankovních mechanismů, výší zůstatků na napadených účtech a
sjednanými limity povolených výběrů, aktuálním stavem objemu peněžních
prostředků v bankomatu apod. Kromě toho bankovní domy s touto trestnou činností
mají vysoké nepřímé náklady. Musí investovat nemalé finanční částky do
bezpečnostních, kontrolních a preventivních mechanismů, aby obdobné trestné
činnosti úspěšně čelily, ochránily majetkové zájmy své i svých klientů a
neohrozily bezpečné fungování bankovního sektoru a bezhotovostního platebního
styku.
30. Na základě výše uvedeného Vrchní soud v Praze učinil oproti napadenému
rozsudku odlišný právní závěr spočívající v tom, že obžalovaný se zjištěným
jednáním činu dopustil ve velkém rozsahu. Především se jednalo o déle trvající
činnost, vícenásobný skimming s dlouhou dobou aktivity. Byla opatřena data k
vysokému počtu pravých platebních karet, bylo zhotoveno vysoké množství
padělků, které byly užity ve více státech k enormně vysokému počtu
neoprávněných transakcí, vše v řádu stovek. Zjištěný rozsah a vysokou
škodlivost posuzovaného činu již nelze podřadit pod zákonnou kategorii značného
rozsahu, jemuž mohou odpovídat počty zneužitých platebních karet, zhotovených
padělků platebních karet a neoprávněných transakcí v řádu desítek, jakož i
menší škodlivé následky. V posuzovaném případě šlo o čtyři stovky zneužitých
platebních karet s potenciálem způsobení vysoké škody zhruba třem desítkám
českých a zahraničních bankovních a finančních institucí, kterým tato trestná
činnost působí velké problémy. Z těchto důvodů Vrchní soud v Praze jednání
obviněného kvalifikoval podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku, neboť čin byl spáchán ve velkém rozsahu.
31. Dovolací soud (resp. senát č. 6) shledává výše uvedené úvahy
odvolacího soudu opodstatněnými a v důsledku toho se i ztotožňuje s právní
kvalifikací skutku uvedeným soudem. Protože v otázce jeho právního posouzení
(též) jako pokračujícího zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d)
tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, žádné pochybnosti nevznikají, resp. ze strany dovolatele ani žádné
námitky uplatněny nejsou, soustředí svou pozornost výlučně na tu část právního
posouzení skutku, která odůvodňuje aplikaci § 234 tr. zákoníku.
32. Trestní odpovědnost pachatele, který protiprávně, způsoby v něm
specifikovanými, nakládá s platebním prostředkem, vymezuje ustanovení § 234
odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož: Kdo padělá nebo pozmění platební prostředek
v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, nebo kdo padělaný nebo pozměněný
platební prostředek použije jako pravý nebo platný, bude potrestán odnětím
svobody na tři léta až osm let. Zvýšenou trestní sazbou (odnětím svobody na pět
až deset let nebo propadnutím majetku) je pachatel ohrožen spáchá-li takový čin
ve značném rozsahu, resp. (odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo
propadnutím majetku) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu. Stran kritérií,
která rozhodují o naplnění kvalifikačního znaku spáchání činu ve značném
rozsahu upraveného v odst. 4 písm. b) § 234 tr. zákoníku či kvalifikačního
znaku spáchání činu ve velkém rozsahu upraveného v odst. 5 písm. b) § 234 tr.
zákoníku, zákon mlčí.
33. V samotném znění zákona (ať již v jeho části obecné či zvláštní)
nejsou hranice znaků spočívajících ve spáchání trestného činu neoprávněného
opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku „ve značném rozsahu“ a „ve
velkém rozsahu“ nikterak definovány. Absence této definice vyplývá ze
složitosti dané trestné činnosti a její různorodosti, v níž se objevuje více
významných skutečností. V obecné rovině o nich hovoří komentář k trestnímu
zákoníku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140-421. Komentář. 2. vydání.
Praha. C. H. Beck. 2012, 2369, 2370s.), když uvádí, že „otázku, zda je trestný
čin podle odstavce 1, 2 nebo 3 (§ 234 tr. zákoníku) spáchán ve značném rozsahu,
je třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na
základě počtu opatřených anebo padělaných či pozměněných platebních prostředků
a jejich využitelnosti v posuzovaném případě, resp. pokud již byly použity, i
rozsahu, v jakém se tak stalo. Důležité bude též, zda pachatel nebo
spolupachatelé jednali ojediněle, anebo zda šlo o soustavnou nebo déletrvající
činnost. Obdobně pak i otázku, zda je trestný čin podle odstavce 1, 2 nebo 3 (§
234 tr. zákoníku) spáchán ve velkém rozsahu je třeba vždy posoudit na základě
konkrétních okolností případu, zejména na základě počtu padělaných nebo
pozměněných opatřených anebo padělaných či pozměněných platebních prostředků a
jejich využitelnosti v posuzovaném případě, resp. pokud byly použity, i
rozsahu, v jakém se tak stalo. Důležité bude též, zda pachatel nebo
spolupachatelé jednali ojediněle, nebo zda šlo o soustavnou, déletrvající
činnost (např. ve formě padělatelské dílny), což je u velkého rozsahu
pravidlem. Ve srovnání se spácháním činu ve značném rozsahu musí jít o několika
násobně větší rozsah, zejména z hlediska množství opatřených, padělaných nebo
pozměněných, popř. i použitých platebních prostředků, a to s přihlédnutím i k
rozsahu provedených akcí či operací.
34. Dovolací soud nesdílí přesvědčení dovolatele, že by závěr o naplnění
toho či onoho kvalifikačního znaku daného rozsahem spáchání trestného činu
neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234
tr. zákoníku mělo být primárně odvislé od výše škody, která takovým činem byla
způsobena, resp. hrozila.
35. V daných souvislostech senát č. 6 konstatuje, že nikterak
nezpochybňuje obecná teoretická východiska vymezená teorií (viz shora odkaz na
Šámal Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha. C. H. Beck.
2012) a praxí (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp.
zn. 7 Tdo 1487/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 5
Tdo 1365/2012), a koneckonců aplikovaná i dovoláním napadeným rozhodnutím. Ve
shodě s nimi tedy ve stručnosti v obecné rovině opakuje, že obsah zákonných
pojmů „značný rozsah“ a „velký rozsah“ ve smyslu § 234 odst. 4 písm. b), resp.
odst. 5 písm. b) tr. zákoníku není v zákoně výslovně určen nějakou nominální
peněžní částkou. Takovým způsobem jsou vymezeny zákonné znaky, které se
vztahují ke kvantifikaci škody, prospěchu, nákladů k odstranění poškození
životního prostředí a hodnoty věci, a to v ustanoveních § 138 odst. 1, 2 tr.
zákoníku. Tato ustanovení jsou konstruována tak, že u každého ze zákonných
kvantifikačních znaků je stanovena minimální peněžní částka, při jejímž
dosažení je příslušný zákonný znak naplněn. Citovaná ustanovení se nevztahují
na případy, kdy je spáchání činu kvantifikováno zákonným znakem, který je
vymezen jako „rozsah“. Jestliže zákon v ustanoveních § 138 odst. 1, 2 tr.
zákoníku nezmiňuje „rozsah“ spáchání činu, pak tím dává najevo, že nominální
peněžní částka, resp. výše škody, o kterou v konkrétní věci jde, nemůže sama o
sobě odůvodnit naplnění tohoto zákonného znaku, že vedle této částky jsou
relevantní i další okolnosti a že teprve ze širšího souhrnu všech významných
okolností může vyplývat závěr, zda čin byl spáchán v určitém „rozsahu“.
36. Otázku, zda byl zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku spáchán ve značném rozsahu nebo
ve velkém rozsahu je tedy třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností
případu, zejména na základě počtu padělaných nebo pozměněných opatřených nebo
padělaných či pozměněných platebních prostředků a jejich využitelnosti z
hlediska potenciálního počtu platebních operací, resp. pokud byly použity, i
rozsahu, v jakém se tak stalo. Důležité bude též, zda pachatel nebo
spolupachatelé jednali ojediněle, nebo zda šlo o soustavnou, déletrvající
činnost, zda se dotklo nějakého širšího okruhu účastníků platebního styku apod.
Ve srovnání se spácháním činu ve značném rozsahu musí jít v případě velkého
rozsahu o několikanásobně větší rozsah, zejména z hlediska množství opatřených,
padělaných nebo pozměněných, popř. i použitých platebních prostředků, a to s
přihlédnutím i k rozsahu provedených akcí či operací.
37. Na tomto místě senát č. 6 uvádí, že nemohl akceptovat jistě podnětný
návrh státního zástupce stran způsobu, jakým by měl být určován obsah pojmů „ve
značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ v případě, kdy je zločin neoprávněného
opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku spáchán v souvislosti s
platebními kartami. Důvodem tohoto postoje je skutečnost, že v případě
posuzování otázky rozsahu, v jakém byl daný trestný čin spáchán, je třeba
hodnotit podstatně větší okruh okolností (kriterií), než jaké zmínil státní
zástupce (počet padělků platebních karet s korektivem v podobě výše škody, ať
již přímo způsobené či škody, k níž jednání pachatele bezprostředně směřovalo),
přičemž teprve jejich komplexním posouzením lze dospět ke správnému právnímu
závěru.
38. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem pak především neobstojí názor
obviněného, že v případech, kdy lze výši škody vyjádřit v penězích, je možno
se analogicky řídit hledisky uvedenými v ustanovení § 138 odst. 1 tr.
zákoníku a soud by z něj měl vycházet, čímž určuje znaky kvalifikované
skutkové podstaty podle § 234 odst. 4 písm. b), resp. odst. 5 písm. b) tr.
zákoníku „spáchání činu ve značném rozsahu“, resp. „spáchání činu ve velkém
rozsahu“ podle škody značné (tj. škody dosahující částky nejméně 500.000,- Kč),
resp. podle škody velkého rozsahu (tj. škody dosahující nejméně částky
5.000.000,- Kč), jak je stanoveno v § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Tomuto
přístupu nelze přisvědčit, neboť dovolatel zde srovnává (v podstatě mechanicky
klade rovnítko mezi) různé zákonné pojmy, z nichž pouze pojem škody (nikoli
nepatrné, nikoli malé, větší, značné a velkého rozsahu) je zákonem konkrétně
vymezen. Jak již přitom bylo konstatováno, škoda (trestným činem způsobená)
není totožná s rozsahem, v jakém byl trestný čin spáchán. Značná škoda podle §
138 odst. 1 tr. zákoníku tak není totožná se značným rozsahem uvedeným v § 234
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a stejně tak škoda velkého rozsahu podle § 138
odst. 1 tr. zákoníku není totožná s velkým rozsahem podle § 234 odst. 5 písm.
b) tr. zákoníku.
39. Vzhledem k dosud uvedenému se senát č. 6 při posouzení skutku
popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině ztotožnil s úvahami a právním
závěrem Vrchního soudu v Praze. Jeho právní závěr, že jednáním dovolatele došlo
k naplnění všech znaků kvalifikované skutkové podstaty pokračujícího zvlášť
závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku,
dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr.
zákoníku, by odůvodňoval to, aby o dovolání obviněného rozhodl způsobem
upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší
soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. K takovému procesnímu postupu však senát č. 6 neshledal zákonných
podmínek, neboť nemohl odhlédnout od právního názoru, jenž je obsažen v jiném
časově předcházejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž byla řešena obdobná
otázka, tj. otázka rozsahu spáchání trestného činu neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku pachatelem,
který padělal platební karty. Tímto rozhodnutím je usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 1. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1539/2012, které ve svém vyjádření k dovolání
obviněného zmínil státní zástupce, jenž svůj návrh na kasaci dovoláním
napadeného rozhodnutí opřel právě o právní názor, který je v něm obsažen.
41. V označené věci byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26.
3. 2012, sp. zn. 3 T 1/ 2012, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze
dne 7. 8. 2012, sp. zn. 12 To 43/2012, obvinění N. V. K. a P. G. R. uznáni
vinnými zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění
platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
a zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem
samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
42. Obvinění se daných činů dopustili (zkráceně řečeno) tím, že si po
vzájemné dohodě ještě s dalšími neztotožněnými osobami, v úmyslu získat
finanční prostředky z bankovních účtů třetích osob, nezjištěným způsobem
opatřili nejméně dvě skimmovací zařízení, sloužící k nelegálnímu kopírování
identifikačních a přístupových dat k účtům cizích osob z paměťové části
platebních karet, včetně zjištění PIN kódů a jejich archivace, a následně
nainstalovali uvedená technická zařízení na bankomaty, následně skimmovali
údaje z pravých platebních karet, získali tak údaje z nejméně 1.500 kusů
pravých platebních karet, na tomto základě byly zhotoveny padělky platebních
karet, které nezjištěné osoby užily celkem v 574 případech neoprávněných
transakcí ve výši 3.387.657,93 Kč, byla tato částka jednak neoprávněně
odčerpána z účtů třetích osob ve výši 1.171.819,94 Kč a dále došlo k pokusům o
neoprávněné výběry finančních hotovostí ve výši 2.215.837,99 Kč, a to celkem ve
22 případech uvedených ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního
stupně, tímto jednáním nainstalováním skimmovacího zařízení a nelegálním
kopírováním identifikačních a přístupových dat k účtům cizích osob z paměťové
části platebních karet, včetně zjištění PIN kódů a jejich archivace, a
následným zneužitím platebních karet, způsobili České spořitelně, a. s., škodu
ve výši 1.064.188,92 Kč, a dále se pokusili způsobit škodu ve výši 1.942.142,-
Kč, Komerční bance, a. s., škodu ve výši 71.677,78 Kč, a dále se pokusili
způsobit škodu ve výši 213.373,02 Kč, Raiffeisenbank, a. s., škodu ve výši
24.725,84 Kč, a dále se pokusili způsobit škodu ve výši 2.361,- USD (dle kurzu
platného ke dni 4. 1. 2011 škodu ve výši 18.275,- Kč) a 10.254,16 Kč, celkem
28.529,16 Kč, UniCredit Bank Czech Republic, a. s., škodu ve výši 11.227,40 Kč,
a dále se pokusili způsobit škodu ve výši 31.793,81 Kč.
43. Soud prvého stupně v dané věci dovození znaku „ve značném rozsahu“
odůvodnil tak, že je mimo jakoukoli pochybnost nejen otázka výše způsobené
škody, která je v částce přes milion Kč, ale i skutečnost, že se obvinění
dopustili ať již sami o sobě nebo společně dohromady celkem 22 dílčích útoků
proti bankomatům poškozených finančních institucí. V souvislosti uvedl, že
nejen z výše způsobené škody lze odvozovat v tomto případě značný rozsah, ale
je zapotřebí přihlédnout i k té skutečnosti, že skimmovací zařízení bylo
obviněnými umisťováno a instalováno na bankomatech opakovaně, a převážně na
bankomatech, které byly na poměrně frekventovaném místě. Obvinění získali a
měli na svém notebooku poměrně rozsáhlé množství dat k bankovním platebním
kartám, které posléze předali dalším zatím neztotožněným spolupachatelům, kteří
je pak použili k výrobě více padělků platebních karet, které pak byly udávány v
řadě případů. Jednalo se prakticky o desítky až stovky úspěšných více či méně
udaných těchto padělků. Celkově bylo použito více jak 500 padělaných platebních
karet. Zřejmě i díky monitoringu finančních ústavů byla škoda s ohledem i na
množství takto získaných a použitých údajů při padělaných kartách relativně
minimální. Obžalovaní způsobili škodu prakticky ve výši více jak 1 milion Kč,
čímž naplnili znak skutkové podstaty trestného činu jak ve vztahu k podvodu,
ale s ohledem na výše uvedené i k § 234 tr. zákoníku jako škodu značnou.
44. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 12
To 43/2012, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných a
státního zástupce, podal dovolání obviněný N. V. K. opírající se o dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud v usnesení z 23.
1. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1539/2012, kterým toto dovolání jako zjevně
neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, uvedl, že otázku,
zda je trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku podle ustanovení § 234 odst. 3 alinea 1 tr. zákoníku spáchán ve
značném rozsahu [ve smyslu odst. 4 písm. b) citovaného zákonného ustanovení],
je třeba vždy posoudit na základě konkrétních okolností případu, zejména na
základě počtu opatřených anebo padělaných či pozměněných platebních prostředků
a jejich využitelnosti v posuzovaném případě, pokud již byly použity, i rozsahu
v jakém se tak stalo. Důležité je rovněž zda pachatel (spolupachatelé) jednal
ojediněle, anebo zda šlo o soustavnou nebo déle trvající činnost. Z odůvodnění
rozhodnutí soudu I. stupně je pak zřejmé, že se těmito hledisky řídil a správně
shledal za naplněnou i tuto okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.
Především je nutné uvést, že soud nedovodil znak „ve značném rozsahu“ z
přibližného počtu naskimmovaných pravých karet (ve skutkové větě výroku o vině
rozhodnutí soudu prvního stupně uvedený počet min. 1500 ks), jak se domníval
obviněný, ale právě ze souhrnu různých hledisek, jakými byla výše způsobené
škody (částka, která byla pomocí padělaných platebních karet neoprávněně
odčerpána z účtu peněžních ústavů) přesahující jeden milion korun, skutečnost,
že se obvinění dopustili celkem 22 dílčích útoků proti bankomatům poškozených
peněžních ústavů, přičemž skimmovací zařízení instalovali na bankomaty
opakovaně, zejména na frekventovaná místa a tím získali velké množství dat k
výrobě padělků platebních karet. Nejvyšší soud proto vyjádřil souhlas s názorem
soudu prvního stupně, že také tento znak skutkové podstaty uvedeného zločinu
(spáchání činu ve značném rozsahu) byl jednáním obviněných naplněn.
45. Akceptování právního závěru obsaženého v označeném rozhodnutí
senátem č. 6 by se nutně muselo projevit kasací dovoláním napadeného
rozhodnutí. Porovnáním skutkových zjištění ve věci nyní posuzované s věcí
rozhodnutou v dovolacím řízení pod sp. zn. 7 Tdo 1539/2012 je třeba dospět k
závěru, že hodnocená věc nevykazuje parametry, jež by svědčily o větší
společenské škodlivosti činu. Skutková zjištění svědčí spíše závěru opačnému.
Protože však senát č. 6 dospěl k závěru, že právní posouzení provedené soudem
odvolacím je zákonu odpovídající (což implicitně vyjadřuje, že nesouhlasí s
posouzením věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 1539/2012), nemohl akceptovat návrh
dovolatele (a shodně vyznívající návrh státního zástupce) učiněný v posuzované
věci. Při vědomí závaznosti senátu Nejvyššího soudu právním názorem obsaženým v
dříve vydaném rozhodnutí však nemohl rozhodnout ani způsobem, který jeho
právnímu názoru odpovídá, tj. formou odmítnutí dovolání obviněného jako
dovolání zjevně neopodstatněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V
nastalé situaci musel senát č. 6 přistoupit k aplikaci § 20 odst. 1 zákona č.
6/2002 Sb. a předložit věc k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu, aby ten při rozdílnosti právních názorů senátů Nejvyššího
soudu v otázce vykladu znaků spáchání trestného činu neoprávněného opatření,
padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku ve značeném
rozsahu a ve velkém rozsahu o dovolání obviněného rozhodl.
46. Zmiňuje-li senát č. 6 rozdílnost právních závěrů senátů Nejvyššího
soudu v označené otázce, nemíní tím toliko rozdílnost právního posouzení senáty
č. 6 a 7 ve výše zmíněných věcech. V souvislosti s přípravou rozhodnutí totiž
senát č. 6 zjistil, že rozdílnost právního posouzení označených kvalifikačních
znaků se projevila, byť v souvislosti s nakládáním s jinými typy platebních
prostředků (převážně směnky), i v jiných rozhodnutích senátů Nejvyššího soudu.
V konkrétnosti lze poukázat na rozhodnutí senátů č. 7 (usnesení ze dne 15. 2.
2011, sp. zn. 7 Tdo 1317/2010, usnesení ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo
933/2012, a usnesení ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1487/2015) a č. 8
(usnesení ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 939/2013), případně i rozhodnutí
senátu č. 5 (usnesení ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1365/2012). Přestože
tato rozhodnutí vycházejí v podstatě ze stejných východisek, při posouzení
konkrétních skutkových zjištění se rozešla, když na straně jedné naplnění znaku
spáchání činu ve velkém rozsahu shledala při nakládání s jednou (7 Tdo
1317/2010), či třemi směnkami (8 Tdo 939/2013) a na straně druhé dovodila (7
Tdo 1487/2015), že tento nízký počet platebních prostředků, v dané věci jedna
směnka, bez ohledu na výši škody (směnka znějící na směnečnou sumu 38 672 000
Kč), která jejich užitím byla způsobena či hrozila, odůvodňuje posouzení skutku
pouze při právním závěru, že čin byl spáchán ve značném rozsahu, případně i bez
užití tohoto kvalifikačního znaku (usnesení ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo
933/2012.). Stran konkrétní argumentace senátů v těchto rozhodnutích odkazuje
senát č. 6 na jejich odůvodnění.
47. Jak již zmíněno výše, s ohledem na rozdílnost právního
posouzení hodnocené věci oproti závěru, jenž by plynul při akceptaci právního
závěru obsaženého v rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 1539/2012, rozhodl senát č. 6 o
předložení věci obviněného A. A. P. k rozhodnutí velkému senátu trestního
kolegia Nejvyššího soudu. Tento procesní postup shledává nezbytným z důvodu
nutného sjednocení výkladu uvedených kvalifikačních znaků, a to nejen ve vztahu
k nakládání s platebními kartami (případ posuzovaný), nýbrž i ve vztahu k
dalším platebním prostředkům, jichž zneužití způsoby upravenými v § 234 tr.
zákoníku je nezbytné trestně postihovat.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu