6 Tdo 568/2024

6 Tdo 568/2024-1513

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 7. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 10 To 4/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 12/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2023, sp. zn. 34 T 12/2023 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr, zákoníku, pod bodem 3) jednak zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 4) přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

1) od přesně nezjištěné doby od počátku měsíce května 2022 nejméně do 6. července 2022 z nezjištěných míst navázal prostřednictvím sociální sítě Snapchat ze svého profilu "XY" a sociální sítě Instagram ze svého profilu "XY" komunikaci s poškozenou nezletilou AAAAA (pseudonym), užívající na sociální síti Instagram profil "_.XY.__" a na sociální síti Snapchat profil "XY" a "XY", která komunikaci s ním přijímala a reagovala na ni z adresy XY XY, XY, okres XY-XY, kdy po ní požadoval zaslání videa, kde bude nahá, jinak zveřejní video její kamarádky K. B., nezletilá AAAAA mu poslala video, ve kterém byla nahá a osahávala si prsa, zadek i přirození, následně ji za několik dní znovu kontaktoval na sociální síti Instagram a požadoval po ní, aby s ním komunikovala na sociální síti Snapchat a požadoval zaslání dalších videí, kde bude obnažená, poškozená to nejprve odmítla, poté jí vyhrožoval, že pokud mu nezašle videa, kde je nahá, tak její dříve zaslané video rozešle jejím známým a zveřejní ho na sociálních sítích, AAAAA podlehla jeho nátlaku a ze strachu, že výhrůžky uskuteční, zaslala další nezjištěný počet svých obnažených fotografií a videí, kdy ji i instruoval, jaké manipulace sexuálního charakteru s vlastním tělem má provádět, což ona realizovala, přičemž jednoznačně věděl, že poškozená ještě nedovršila věku 15 let, 2) od 10. září 2022 do 3. října 2022 z nezjištěných míst navázal prostřednictvím sociální sítě Snapchat ze svého profilu "XY" a sociální sítě Instagram ze svého profilu "XY" komunikaci s poškozenou E. B., užívající na sociální síti Instagram profil "XY" a na sociální síti Snapchat profil "XY", která komunikaci s ním přijímala a reagovala na ni z adresy XY XY, XY, kdy po předchozí komunikaci a výměně intimních fotografií požadoval po poškozené zaslání dalších intimních fotografií, když to poškozená odmítla, tak jí napsal zprávu ve znění "chceš být slavná", přičemž jí poslal její intimní fotografii, ke které připsal jména jejích přátel a dotaz, zda by se jim fotografie líbila, poškozená v obavě, aby takové fotografie nezveřejnil, mu odeslala svou další intimní fotografii,

3) v době od 2. prosince 2022 do 15. prosince 2022 z nezjištěných míst navázal prostřednictvím sociální sítě Snapchat ze svého profilu "XY", kde vystupoval pod přezdívkou B., komunikaci s poškozenou nezletilou BBBBB (pseudonym), užívající na sociální síti Snapchat profil "XY", která komunikaci s ním přijímala a reagovala na ni z adresy XY XY, XY, okres XY, kdy po předchozí komunikaci, kde mimo jiné poškozené uvedl, že zná její spolužáky i maminku, požadoval zaslání intimní fotografie poškozené, a když to poškozená odmítla, začal na ni opětovně naléhat, aby poslala intimní fotografie nebo video, a když tak neučiní, přepošle spolužákům a matce pornografická videa, na kterých není dívkám vidět do obličeje a u těchto bude uvádět, že dívka na videích je samotná poškozená, přičemž poškozená uvěřila jeho výhrůžkám a podlehla jeho nátlaku, a tak souhlasila, přičemž obžalovaný jí napsal, aby natočila video, kde bude vidět její vagína, prsty ve vagíně a ať si tam něco strčí, což poškozená udělala, video natočila a poslala obžalovanému, který následně požadoval po poškozené další fotografie, což poškozená odmítla, kdy jí začal opět vyhrožovat zasláním jejích intimních fotografií matce a kamarádům, pokud jej neposlechne, přičemž poškozená reagovala tak, že si zablokovala profil na Snapchatu v domnění, že video nepůjde dále sdílet, následně obžalovaný intimní video poškozené skutečně rozeslal mezi kamarády poškozené na Snapchatu, což poškozená zjistila dne 5. 12. 2022, přičemž obžalovaný věděl, že poškozená ještě nedovršila věku 15 let,

4) nejméně v období od 29. prosince 2019 do 13. února 2023 ve svém bydlišti na adrese XY č.p. XY, XY, a na dalších blíže nezjištěných místech přechovával ve svém mobilním telefonu zn. Samsung SM-A505FN (Galaxy A50, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY), na externím úložišti zn. WD My Cloud (S/N XY) a na externím disku zn. Seagate (SN: XY), přesně nezjištěné velké množství fotografických souborů a videosouborů zobrazujících nahé dívky zjevně mladší osmnácti let a předvádějící detaily genitálií nebo při sexuálních praktikách, konkrétně uložené v souboru s názvem „kurvyzasrany.txt“, v souboru „Pornografické soubory\Fotky a videa xd\ obsahujícím 660 položek, z toho 576 porno videí a porno fotografií, včetně této produkce s dětmi a dalších 84 složek s dalšími desítkami porno videí a porno fotografiemi převážně s dětskými aktéry, včetně sadomasochistických praktik s dětmi, v souboru „Pornografické soubory\Fotky a videa xd\ Screenshots\ obsahujícím 147 různých videí a fotografií, včetně porno fotografií a videí, v souboru „Pornografické soubory\Fotky a videa xd\ Screeny 3“, v němž bylo uloženo celkem 3663 položek, z toho 3552 porno videí a porno fotografií, včetně profilů a neúplných komunikací a dalších 111 složek se jmény dívek, přičemž si byl vědom toho, že se jedná o osoby mladší osmnácti let.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 40 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to to mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy A50, externího úložiště zn. WD My Cloud, externího disku zn. Seagate, které byly zajištěny při domovní prohlídce v bydlišti obviněného. Podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, a poškozené BBBBB ve výši 50.000 Kč. Se zbytkem jejich nároků na náhradu nemajetkové újmy v penězích byly poškozené podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti shora citovanému rozsudku podala státní zástupkyně odvolání. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 10 To 4/2024, jímž z podnětu řádného opravného prostředku podle 258 odst. 1 písm. e) napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu odnětí svobody, včetně výroku o jeho podmíněném odkladu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za výše popsanou trestnou činnost odsoudil obviněného podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 40 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak, tj. ve výroku o vině, ve výroku o propadnutí věci, ve výroku o ochranném léčení a ve výrocích o povinnosti hradit nemajetkovou újmu v penězích, včetně částečných odkazů na občanskoprávní řízení, zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Odvolací soud se měl uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody dopustit závažného pochybení, neboť na rozdíl od soudu prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že k ochraně společnosti a rehabilitaci obviněného je zcela stěžejní vykonat ochranné ústavní sexuologickou léčbu co možná nejdříve. Upřednostnění ochranné léčby před nepodmíněným trestem je podporováno nejen znaleckým posudkem, podle kterého povaha obviněného není riziková, ba právě se předpokládá jeho plná spolupráce v rámci ochranného léčení, ale také rodinným zázemím a věkem obviněného. Odvolací soud při svém rozhodování rovněž nezohlednil výchovný a nápravný vliv téměř ročního trvání vazby, přičemž nepodmíněný trest odnětí svobody bude mít jen negativní vliv na osobu obviněného a jeho motivaci spolupracovat při výkonu ochranného léčení. Udělený test se rovněž vymyká i ustálené rozhodovací praxi, jež v obdobných případech (které dovolatel zmínil odkazem na internetové články) dovodila dostatečnost podmíněného trestu odnětí svobody. Bylo postaveno najisto, že ovládací schopnost obviněného byla velmi výrazně snížena od samotného počátku jeho trestné činnosti, nikoliv až v době vynucení intimních fotografií a videí, jak uvedl odvolací soud. Nedůvodným je i tvrzení, že soud prvního stupně hodnotil zmenšenou příčetnost obviněného jako polehčující okolnost, který se naopak s uvedenou skutečností korektně vypořádal. Zjevně rozporná je pak úvaha odvolacího soudu, že v případě podmíněného trestu odnětí svobody by obviněný musel čekat na uvolnění kapacity pro vykonání ochranného léčení, neboť v tomto ohledu byl předložen důkaz v podobě potvrzení Psychiatrické nemocnice Bohnice o možnosti jeho okamžitého přijetí do ústavního léčení. V neposlední řadě obviněný odmítl, že by ve svých omluvných dopisech měl bagatelizovat svou trestnou činnost.

5. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že výtky obviněného se týkají výhradně nepodmíněného trestu odnětí svobody, ačkoliv uplatnil dovolací důvody týkající se učiněných rozhodných skutkových zjištění určujících naplnění znaků trestného činu a jejich hmotněprávního posouzení. Jím uplatněné dovolací důvody proto nebyly naplněny. Platí, že výrok o trestu lze napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pod nějž ovšem tvrzené vady nelze podřadit a obviněný takové vady ani netvrdí. Jelikož v projednávaném případě byl trest vyměřen pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, nelze jej považovat ani za extrémně přísný či zjevně nespravedlivý. Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil své námitky mimo rámec zákonem stanovených dovolacích důvodů.

7. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.; v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

9. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 10 To 4/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněným vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat

též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

IV. Důvodnost dovolání

13. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky neodpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a ani jinému z taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř.

14. Nutno konstatovat, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání sice odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., prostřednictvím kterých ovšem brojil výlučně proti nedostatečnému vyhodnocení všech rozhodných hledisek pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody odvolacím soudem, jež byl trestem relativně přísnějším než trest uložený rozsudkem soudu prvního stupně (proti němuž nepodával ani řádný opravný prostředek), tedy domáhal se uložení toliko podmíněného trestu odnětí svobody odkazem na kritéria pro uložení druhu trestu a jeho výměry a při akcentaci „větší vhodnosti“ kombinace podmíněného trestu s uloženým sexuologickým ochranným léčením v ústavní formě.

15. V daných souvislostech je nutno připomenout, že důvodnost dovolání je hodnocena zásadně na podkladě námitek, které dovolatel uplatní ve svém mimořádném opravném prostředku. Úkolem dovolacího soudu totiž není, aby z vlastní iniciativy vyhledával případné vady dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v řízení o dovolání se neuplatňuje revizní princip. Kasaci napadeného rozhodnutí tak ve své podstatě může odůvodnit jen zjištění o důvodnosti dovolací argumentace o existenci vady zakládající uplatněný dovolací důvod, případně námitka osvědčující vadu odpovídající jinému (než explicitně uplatněnému) dovolacímu důvodu, či důvodná námitka o porušení základního práva dovolatele, např. jeho práva na spravedlivý proces.

16. Argumentace obviněného byla uplatněna ve vztahu k výroku o trestu odnětí svobody, který se mu jevil v nepodmíněné formě nepřiměřeně přísným. V tomto ohledu jde však o námitky, které se zcela míjí s uplatněnými důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a nejsou podřaditelné ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného, nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, aj.). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit právě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr? ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Takové pochybení však dovolatel nevytýkal a uvedený důvod dovolání ani formálně neuplatnil.

17. Nakonec ze samotné výrokové části rozsudku odvolacího soudu prvního stupně je zjevné, že trest odnětí svobody byl uložen jako druh trestu, který zákon v ustanovení § 186 odst. 5 tr. zákoníku výslovně připouští. Pokud jde o konkrétní výměru v trvání 30 měsíců, jde o trest sice mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl mj. obviněný uznán vinným (trest odnětí svobody na 5 až 12 let), avšak nikoli ve smyslu zákonem předpokládaného překročení trestní sazby v neprospěch dovolatele, nýbrž v jeho prospěch pod dolní hranici při aplikaci benefitních ustanovení § 40 odst. 2 a § 58 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (viz body 84. – 86. rozsudku odvolacího soudu).

18. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí.

Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31.

3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17.

4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.

19. Jak se podává z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, který zpřísnění uloženého trestu odnětí svobody ve svém rozsudku podrobně zdůvodnil, soud vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v § 39 a § 38 odst. 2 tr. zákoníku, zohledňujíc okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného a stupně jeho zmenšené příčetnosti v době páchání trestné činnosti, avšak i rozsah a charakter projednávané trestné činnosti. V tomto ohledu poukázal v bodě 70. a násl. svého rozhodnutí, že podstatné snížení ovládacích schopností obviněného se vztahovalo toliko na komunikaci na sociálních sítích s poškozenými, nikoliv však už na trestní jednání spočívající v rozesílání získaných intimních fotografií popsaném ve výroku o vině pod bodem 3). Tomuto odůvodnění ostatně svědčí i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a psychologie, na který obviněný ve svém dovolání odkazuje, neboť znalkyně v hlavním líčení explicitně uvedla, že k tomuto jednání ovládací schopnosti byly zachovány (viz č. l. 1218). Vzhledem k různorodému a vícečinnému souběhu trestných činů v kombinaci s dlouhodobostí stíhaného jednání, ale i skutečností, že jednání směřovalo vůči třem poškozeným, včetně poškozených ve věku mladším 15 let, odvolací soud dospěl k zcela odpovídajícímu závěru, že pro naplnění funkcí trestního práva je vyžadováno uložení přísnějšího trestu v podobě nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 30 měsíců. Nelze rovněž pominout (jak bylo uvedeno výše), že tento trest odnětí svobody byl uložen pod dolní hranicí zákonné trestní sazby vzhledem ke zmenšené příčetnosti obviněného ve smyslu § 40 odst. 2 tr. zákoníku a k jeho prohlášení viny ve smyslu § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

20. Nejvyšší soud se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu, přičemž shledal uložený trest v rámci příslušné trestní sazby za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 40 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zákonným a přiměřeným. Je totiž třeba zdůraznit, že se nadále jedná o trest uložený významně pod pětiletou dolní hranicí trestní sazby, když za trestnou činnost, jíž byl obviněný uznán vinným, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let. Námitka obviněného, který na pozadí jím uvedených konkrétních skutečností projednávané věci přesto považuje již takto snížený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 30 měsíců za nepřiměřeně přísný, tak žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá, neboť se zjevně jedná toliko o námitku pouhé nepřiměřenosti trestu. Jde-li o sankci pod dolní hranicí trestní sazby, nemůže se z povahy věci jednat o trest nepřiměřeně přísný z pohledu výše zmíněné proporcionality trestní represe, byť jde o trest odnětí svobody nepodmíněný.

21. Nejvyšší soud přesto podotýká, že výrok o trestu vzhledem k uvedenému nepředstavuje akt libovůle, který by jinak mohl odůvodnit kasační zásah i přes absenci dovolacího důvodu. V takových případech dovolací soud nemůže rezignovat na svou povinnost přezkumu rozhodnutí, ze kterého je patrná nezákonnost a porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Pokud však odvolací soud v posuzovaném případě podrobně rozvedl skutečnosti, které opodstatňovaly uložení sankce, byť z pohledu dovolatele nepřiměřeně přísné, nelze přistoupit k přezkumu a následné kasaci rozhodnutí pouze z toho důvodu, že dovolací soud by případně mohl vnímat tento trest jako přísnější, neboť by tím došlo k zásahu do rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů, ke kterému není dovolací soud v takové situaci oprávněn.

22. Pro úplnost možno podotknout, že obviněným vznesené srovnání výše jemu uloženého trestu odnětí svobody s jinými soudními rozhodnutími týkajícími se typově podobné trestné činnosti nemohlo mít relevanci z hlediska posouzení výroku o trestu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že k uložení trestu nelze přistupovat mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Uplatněná výhrada se však v rozporu s naznačeným principem individualizace trestu zaměřuje pouze na komparaci výroků o trestu, čímž přehlíží významné skutkové i právní rozdíly, které jsou dány jedinečností každého trestního případu.

23. Dále Nejvyšší soud poznamenává, že čl. 3 a 8 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakládají státu pozitivní závazek nejen účinně vyšetřovat každé sexuální jednání porušující normy trestního práva, ale i jejich následný efektivní trestní postih, který zahrnuje účelné a spravedlivé potrestání reflektující postavení oběti (a její zranitelnosti s ohledem např. na věk) a současně má generálně preventivní odrazující účinek, čímž se naplňují funkce trestního práva hmotného (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva – dále jen „ESLP“ – ze dne 20. 2. 2024, M. G. proti Litvě, č. 6406/21 a rozsudek ESLP ze dne 4. 12. 2003, M. C. proti Bulharsku, č. 39272/98). Uložení nepřiměřeně mírného trestu vzhledem ke konkrétním okolnostem, zvláště v případě sexuálně motivovaných trestných činů, pak představuje závažné pochybení narušující základní funkce trestní sankce, jak ostatně konstatoval i ESLP např. ve svém nedávném rozsudku ze dne 12. 12. 2023, Vučković proti Chorvatsku, č. 15798/20 a Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 8 Tz 18/2024, týkajících se obdobné trestné činnosti. Tím spíše tyto závěry o nutném nikoli mírném trestání platí v posuzovaném případě, v němž figurují jako poškozené oběti trestného činu dívky – děti (§ 126 tr. zákoníku) ve věku mladším 15 let.

24. Jelikož v projednávaném případě proběhlo řádné posouzení všech skutečností významných pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody respektující proporcionalitu trestní represe, přičemž odvolací soud akcentoval potřebu přísnějšího trestu pro naplnění funkce ochrany společnosti, nelze s ohledem na uvedená východiska dovodit, že by uložený trest byl neslučitelný s uvedeným ústavním principem proporcionality trestní represe pro extrémní rozpor s povahou a závažností trestných činů a s dalšími relevantními hledisky.

V. Způsob rozhodnutí

25. Je tedy možno uzavřít, že dovolací argumentace obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 7. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu