6 Tdo 743/2025-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 138/2025-236, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 T 137/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 12. 2. 2025, č. j. 9 T 137/2024-204, byl obviněný L. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že (stručně vyjádřeno)
v blíže nezjištěné době od 5. 2. 2024 do 20. 2. 2024 si opakovaně bez souhlasu a vědomí I. P., narozené XY, zejména v místě jejího bydliště na adrese XY XY, XY XY, zajistil přístup k platební kartě č. XY vystavené peněžním ústavem Česká spořitelna, a.s., na její jméno, tuto vzal do své dispozice a jejím prostřednictvím pro svou vlastní potřebu realizoval ve dnech 7. 2., 8. 2., 16. 2., 17. 2., 19. 2. a 20. 2. 2024 celkem dvanáct specifikovaných výběrů finanční hotovosti v celkové výši 120 000 Kč, a dále v blíže nezjištěné době od října 2023 do 10. 3. 2024 v místě bydliště I. P., narozené XY, na adrese XY XY, XY XY, přesně nezjištěným způsobem překonal uzamčení vstupních dveří ložnice, kde bez jejího souhlasu a vědomí vzal z kufříku uloženého pod ošacením v zásuvce plynovou poloautomatickou pistoli značky Kimar Lady K v hodnotě 600 Kč a s touto z místa odešel, čímž způsobil I. P., narozené XY, trvale bytem XY XY, XY XY, škodu v celkové výši 126 600 Kč, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 1. 2019, č. j. 2 T 29/2018-170, jenž nabyl právní moci dnem vyhlášení, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, načež bylo usnesením téhož soudu ze dne 4. 6. 2020, č. j. 2 T 29/2018-207, jež nabylo právní moci dnem vyhlášení, rozhodnuto, že uložený trest odnětí svobody vykoná, pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a trest vykonal dne 4. 1. 2022.
2. Obviněný byl za tyto přečiny a za sbíhající přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 8. 2024, č. j. 9 T 87/2024-58, odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 08. 2024, č. j. 9 T 87/2024-58, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené I. P. na náhradě majetkové škody částku 126 000 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 4 To 138/2025-236, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II.
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, uplatňuje tedy jeho první zákonnou alternativu.
5. Aniž by rozlišil, jaké námitky mají ten který dovolací důvod naplnit, v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný soudům vytýká, že nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin, neboť při správném hodnocení důkazů a aplikaci zásady in dubio pro reo mělo být rozhodnuto v jeho prospěch. Podle jeho hodnocení existují pochybnosti o skutkovém ději, neboť skutek nebyl zjištěn úplně. Soudy nikterak neobjasnily, jakým způsobem získal přístup k platební kartě poškozené a k jejímu PIN kódu. Tvrzení poškozené týkající se zjištění PIN kódu při společných nákupech považuje za nevěrohodné, když navíc nebylo ověřeno dalším dokazováním. Nebylo tedy zjištěno, při jakých konkrétních platbách a kde měl PIN ke kartě získat. Vysvětlení poškozené hodnotí jako nevěrohodné a samotou výpověď jako vnitřně rozpornou. Jakýkoliv bližší vztah poškozená popírá, ačkoliv spolu měli poměr. Dovolatel je přesvědčen, že výpověď poškozené nebylo možné hodnotit jako neměnnou, přesvědčivou a kompaktní, jak ji hodnotily soudy. Nebylo zvažováno, zda v posuzované věci nešlo o občanskoprávní spor (zápůjčku), nikoliv o trestný čin krádeže. Navazuje na své tvrzení, že finanční prostředky vybíral z účtu poškozené s jejím vědomím a souhlasem, a to v rámci jejich vztahu. Mezi jeho osobou a poškozenou mohlo jít o půjčování peněz na základě dohody, neboť sama poškozená uvedla, že mu půjčila postupně částku přesahující 100 000 Kč. Jestliže si vybral z účtu poškozené celkem 126 000 Kč, bylo namístě zkoumat, zda vybrané peníze nepředstavovaly právě ony půjčené finanční prostředky. Vůbec nebylo zjišťováno, zda peníze nečerpal se souhlasem poškozené jako zápůjčku, kterou hodlal vrátit. Tímto mohlo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku – jednání, které má povahu občanskoprávní zápůjčky, bylo posouzeno jako trestný čin.
6. Dále dovolatel odkazuje na porušení zásady in dubio pro reo. V řízení podle něj zůstaly neobjasněné pochybnosti, a to, jak se dostal k platební kartě poškozené, jak získal její PIN, v jakém rozsahu a za jakých podmínek u poškozené pracoval a zda za to dostával odměnu a zda výběry peněz byly skutečně provedeny bez souhlasu poškozené nebo naopak s jejím vědomím v rámci půjčky. Podle základní zásady trestního řízení musí být v případě přetrvávajících rozumných pochybností rozhodnuto ve prospěch obviněného. Krajský soud v napadeném usnesení však namísto toho dovodil, že výpověď poškozené je věrohodná a za nevěrohodnou označil jeho obhajobu. Podle dovolatele soud aplikoval trestní právo na situaci, v níž pro to nebyly dostatečné podklady v důkazech, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V dalším textu mimořádného opravného prostředku obviněný poukazuje na rozpor mezi zvukovým záznamem a písemným vyhotovením usnesení odvolacího soudu, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Písemné odůvodnění usnesení krajského soudu neodpovídá plně průběhu odvolacího jednání zachycenému na audiozáznamu. Existuje zde rozpor v tom, co odvolací soud při vyhlašování svého rozhodnutí ústně uvedl, a jak následně formuloval odůvodnění v písemné formě rozhodnutí. Neměl tedy možnost reagovat na určité argumenty nebo doplnit svá vyjádření, pokud tyto argumenty zazněly až v písemném odůvodnění a nebyly prohlášeny při veřejném zasedání.
8. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně (jehož
výroky podkládá dovolatel za na napadené usnesení obsahově navazující) a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v posuzovaném případě přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím, byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Tato alternativa dovolacího důvodu je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a jen ve spojení s ním se může uplatnit. Jestliže obviněný výslovně uvedl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tato alternativa dovolacího důvodu v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, ve kterých bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů, tedy podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, respektive případů, v nichž bylo odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem všech těchto případů je to, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 tr. ř. a že pokud takto rozhodl, nesprávně, odňal obviněnému přístup ke druhé instanci. Smyslem dovolání v těchto případech není meritorní přezkum rozsudku dovolacím soudem, ale zajištění toho, aby obviněný mohl dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. V posuzovaném případě bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Z toho je jasné, že obviněný nemohl dovolání opírat o tu alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která spočívá v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
10. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod nelze podle státní zástupkyně podřadit námitky obviněného týkající se údajného rozporu faktického průběhu veřejného zasedání, resp. vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem s písemným odůvodněním jeho usnesení. Dovolatel navíc tuto námitku ponechal pouze ve stadiu prostého konstatování, aniž by upřesnil, v čem se liší písemné vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu od faktického průběhu veřejného zasedání. Daná námitka tak zůstala v rovině pouhého prohlášení obviněného a není možné se k ní kvalifikovaně vyjádřit.
11. Nelze přehlédnout, že dovolání obviněného je postaveno z valné části na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly. Na případ, kdy dovolatel uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje kupříkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Je zjevné, že námitky, které zpochybňují skutková zjištění soudu, obviněný založil na své vlastní od soudu diametrálně odlišné interpretaci výsledku dokazování. Není ale smyslem řízení o dovolání, aby v něm byly znovu důkazy rozebírány, porovnávány, reprodukovány a přehodnocovány a aby z nich byly vyvozovány skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem a že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Okresní soud podrobně a logicky zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že to byl obviněný, kdo si zajistil přístup k platební kartě poškozené I. P., včetně zjištění PINu, a provedl v období od 7. 2. 2024 do 20. 2. 2024 celkem 12 výběrů v bankomatech v úhrnné částce 126 000 Kč a dále poškozené sebral plynovou poloautomatickou pistoli značky Kimar Lady K v hodnotě 600 Kč.
13. Vina obviněného je postavena na tom, že důkazy na sebe spolehlivě navazují a tvoří ve svém souhrnu ucelený řetězec, který nenabízí jiné logické vysvětlení než to, že to byl právě obviněný, kdo se této trestné činnosti dopustil. V posuzované trestní věci tedy není možné identifikovat zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. O zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů jde v případě, že skutková zjištění nemají na provedené důkazy žádnou obsahovou návaznost, nevyplývají z nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů.
14. Žádnou takovou vadu dovolatel nevytýká. Jeho argumentace spočívá pouze ve zpochybňování věrohodnosti výpovědi poškozené I. P. Dovolatel tedy nevytýká, že by soudy z výpovědí poškozené vyvozovaly zjištění, která z nich při žádném logicky přípustném způsobu hodnocení důkazů nevyplývá, ale naopak žádá, aby soudy její výpověď považovaly za nevěrohodnou a skutková zjištění z ní nevyvozovaly. Dovolatel se tedy domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem. Takovéto námitky nemohou naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněného o správném způsobu hodnocení důkazů. Uvedený dovolací důvod tedy nemohou naplnit tvrzení obviněného o jednostranném hodnocení důkazů a obecné odkazy na porušování zásad v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. jakož i zásad in dubio pro reo a presumpce neviny.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nemohl být naplněn námitkami dovolatele, pokud se dožaduje toho, aby skutek nebyl vyhodnocen jako trestný čin krádeže, neboť šlo o občanskoprávní zápůjčku, a to z toho důvodu, že nejprve žádá o úpravu skutkových zjištění a teprve posléze se domáhá zjištění o své beztrestnosti s tím, že věc má pouze občanskoprávní rozměr.
16. Jako námitku procesního charakteru, a tedy nepodřaditelnou pod uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ale ani žádné jiné z dovolacích důvodů, je nutno vyhodnotit tu, jejímž prostřednictvím obviněný zdůrazňuje skutečnost, že soudy hodnotily důkazy v jeho neprospěch, respektive že měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. K tomu lze uvést, že v postupu soudů obou stupňů není možno spatřovat namítané porušení této zásady, neboť odlišné hodnocení důkazů obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, pokud není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného nepostačuje pro závěr o pochybení soudu při hodnocení provedených důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
17. Nelze opomenout, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený ani žádný jiný dovolací důvod.
18. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., toto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
IV./1. Obecná východiska
20. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
21. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání.
22. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, neboť s tímto vyhodnocením souvisí (v kladném případě), zda jim lze přiznat důvodnost.
23. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
25. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů a poukazu na možnosti dalšího objasňování dílčích aspektů věci. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založil jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je, jak připomenula již státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání, označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní.
26. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit věrohodnost poškozené I. P.). Netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, k němuž zmíněné soudy dospěly. Ve své podstatě „toliko“ namítá, že při jiném náhledu na opatřené důkazy by takový skutkový závěr (odlišný od zjištění soudu) možný nebyl, uplatňuje však vlastní optiku, která soudy nižších stupňů akceptována nebyla. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby Nejvyšší soud, a potažmo po zrušení napadených rozhodnutí soudy nižších stupňů přijaly logiku jeho úvah. Opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice.
27. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazování, a to způsobem, že by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat.
28. Ve shodě se státní zástupkyní je třeba konstatovat, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění prvé varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.
29. Uvedená konstatování ústí do závěru shodnému s posouzením provedeném státní zástupkyní, tj. že dovolací argumentace obviněného se s požadavky plynoucími z úpravy první alternativy dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
30. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) ani její třetí alternativu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný nevznesl.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
31. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na
nesprávném právní posouzení skutku) je nezbytné zmínit, že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezil vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byl uznán vinným, pod soudy užité znaky trestného činu. Své úvahy o tom, že by se mělo jednat o občanskoprávní vztah, který je vně záběru trestního práva, staví na odlišném skutkovém základě, na potenciální alternativě („Z provedených důkazů vyplynuly indicie nasvědčující tomu, že mezi dovolatelem a poškozenou mohlo jít o půjčování peněz na základě dohody.“). Pomíjí tedy, že naplněnost této alternativy je třeba hodnotit na podkladě skutkových zjištění obsažených v napadaném usnesení, resp. v jemu předcházejícím rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil. Pokud tak dovolatel nečiní a své námitky zpochybňující hmotněprávní posouzení skutku buduje na odlišném skutkovém základě, poté se ocitá mimo dosah zákonné úpravy dovolacího důvodu podle písm. h), jak na to upozornila již státní zástupkyně ve svém vyjádření.
32. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) rovněž nelze dovolací námitky obviněného podřadit.
IV./4. Námitky nepodřaditelné pod žádný dovolací důvod
33. Za takovou je nezbytné označit výhradu dovolatele, že obsah odůvodnění usnesení odvolacího soudu neodpovídá audiozáznamu o veřejném zasedání, tedy patrně míněno přednesenému ústnímu zdůvodnění rozhodnutí. Nepřípadná je v tomto směru námitka, že dovolatel neměl možnost reagovat na to co, je obsaženo (patrně odlišně) v písemném vyhotovení rozhodnutí. V rámci odvolacího řízení totiž již ve vztahu k přijatému rozhodnutí zákon obviněnému žádná procesní práva (v podobě reakce na něj) nepřiznává. Umožňuje mu takové rozhodnutí napadnout mimořádným opravným prostředkem – dovoláním. Obviněný sice tvrdí, že jím označenou skutečností došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, avšak vůbec nevymezuje, v čem má spočívat jím tvrzená odlišnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. K porušení jeho práva na spravedlivý proces nedošlo.
IV./5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
34. Dovolací soud se zcela ztotožnil s tím, co ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla státní zástupkyně. Ta zcela správně vymezila rozdíly, mezi první (obviněným explicitně uplatněnou) a druhou alternativou tohoto dovolacího důvodu. První alternativa v důsledku meritorního přezkoumání napadeného rozsudku odvolacím soudem na podkladě řádného opravného prostředku obviněného nastat nemohla. Protože obviněný neosvědčil existenci vad zakládající dovolací důvody podle § 265b odt. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť svými námitkami ani nevyhověl jejich obsahovému zaměření, není naplněna ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle písm. m).
V. Způsob rozhodnutí
35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Již nad rámec nezbytného lze uvést, že by dovolací soud (ani při odlišném vyhodnocení důvodnosti mimořádného opravného prostředku dovolatele) nemohl rozhodnout způsobem jím navrženým, neboť zrušil-li by vyjma napadeného usnesení odvolacího soudu i výroky rozsudku soudu prvního stupně, pak by nepřicházelo v úvahu přikázat věc odvolacímu soudu, neboť ten by neměl (při zrušení rozsudku dovolacím soudem) o čem rozhodovat. Obviněný se mýlí, pokud výroky rozsudku soudu prvního stupně považuje za součást „dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících“, neboť těmi jsou myšlena rozhodnutí vydaná po rozhodnutí soudu druhého stupně, tedy vycházející v daném případě z odsuzujícího výroku (typicky rozhodnutí vykonávacího řízení).
36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 2. 9. 2025
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu