USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 8. 2022 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. Z., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 4 To 57/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 4/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Z. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. 52 T 4/2019-592, byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. schválena dohoda o vině a trestu, uzavřená mezi státním zástupcem a obviněným Z. Z. a obviněný byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 209 odst. 5, za použití § 58 odst. 3 tr. zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v celkové výměře 8 000 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. soud dále rozhodl o náhradě škody, a to nad rámec uzavřené dohody o vině a trestu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a poškozená Česká republika zastoupená ministerstvem průmyslu a obchodu odvolání, která směřovali výhradně proti výroku o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně. Vrchní soud v Olomouci obě odvolání usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 4 To 57/2021-728, podle § 256 tr. ř. zamítl.
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve svém dovolání obviněný brojí pouze proti výroku o náhradě škody a domáhá se zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů v části, podle níž mu byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené majetkovou škodu, přičemž navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že poškozenou s nárokem na náhradu majetkové škody odkáže na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
5. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci dovolání přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
6. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Odstavec druhý uvedeného ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g) usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.
7. V nyní projednávaném případě směřovalo dovolání proti usnesení odvolacího soudu, který podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného a poškozené podaná výhradně proti výroku o náhradě škody. Výroky o vině a trestu tak nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud se zabýval jen správností výroku o náhradě škody, který byl odvoláními napaden. Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., neboť nejde o žádné rozhodnutí uvedené v již citovaném § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ani o rozhodnutí podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo 193/2020).
8. Lze přitom rovněž odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných případech, kdy odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podá toliko poškozený proti výroku o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně tak nabude právní moci a následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, je posouzeno jako nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1310/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1070/2017 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020). Tyto závěry ostatně v rámci své rozhodovací praxe opakovaně podpořil i Ústavní soud, který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. III. ÚS 391/02; usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1435/11; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 1901/12 či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2418/15).
9. S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, Nejvyšší soud učinil závěr, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé a zákon tak proti tomuto rozhodnutí dovolání nepřipouští.
10. Nejvyšší soud proto bez věcného přezkoumání rozhodnutí dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné.
11. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že předseda senátu soudu prvního stupně nenavrhl Nejvyššímu soudu ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. odklad výkonu rozhodnutí ve vztahu k obviněnému, a pokud obviněný dal podnět k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud k odkladu výkonu rozhodnutí neshledal důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu