8 Tdo 1175/2023

8 Tdo 1175/2023-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2023, č. j. 44 To 259/2023-69, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 66/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá.

1. Obviněný J. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 9 T 66/2023, zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. návrhu na potrestání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 4. 5. 2023, č. j. 1 ZK 124/2023 – 3, která mu kladla za vinu, že se měl dopustit přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku za skutek popsaný ve výrokové části uvedeného rozsudku (viz dále bod 14), a to z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

2. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 9 T 66/2023, napadl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 44 To 259/2023-69, podle § 256 tr. ř. zamítl. I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Nejvyšší státní zástupce (dále zpravidla jen „dovolatel“, příp. „nejvyšší státní zástupce“) podal proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze v neprospěch obviněného dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Z podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel se neztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů ve vztahu k výkladu skutkové podstaty trestného činu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku a trestného činu výtržnictví podle § 358 tr.

zákoníku. V této souvislosti odkázal na doktrinální výklad obsažený v odborné literatuře a některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se uvedenou problematikou zabývala v minulosti. Podle nejvyššího státního zástupce nelze souhlasit se závěry soudů nižších stupňů, že předmětná výzva obviněného učiněná v hromadném e-mailu nebyla způsobilá ve druhých osobách vyvolat rozhodnutí spáchat trestný čin, neboť podle dovolatele představovala velmi konkrétní návod, jak si mají její adresáti počínat, když obsahovala přesnou denní dobu, veřejně přístupná místa (XY v Praze, centrální náměstí v jiných městech) a vyzvala její příjemce k tomu, aby si přinesli tyče, háky a žebříky, za jejichž pomoci mělo docházet ke snímání ukrajinských vlajek.

Podle dovolatele se tak jednoznačně nejednalo pouze o vyjádření rozjitřených emocí, jak bylo Nejvyšší soudem akcentováno např. ve věci sp. zn. 8 Tdo 1171/2020, ale z e-mailu přímo vyplynulo, že ke strhávání vlajek mělo dojít nejen na jednom místě, ale strženy měly být všechny další ukrajinské vlajky v širším dosahu. Právě tato zamýšlená živelnost a hromadnost akce, která měla proběhnout nejen v Praze, ale i blíže neurčených městech ČR byla způsobilá naplnit znaky výtržnosti ve smyslu přečinu výtržnictví podle § 358 tr.

zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce nelze přehlédnout, že cílem obviněného nebyly pouze vlajky v bezprostředním dosahu shromáždění, nýbrž se mělo jednat o vlajky vyvěšené na všech budovách, které měly být strženy pomocí háků, tyčí a žebříků, tedy po překonání určitého výškového rozdílu, z míst, která nejsou pro kolemjdoucí přímo dostupná. Přestože soudy ve prospěch obviněného zmínily skutečnost, že v předmětném e-mailu nebylo přímo uvedeno, jak bude posléze s vlajkami naloženo, zda budou například hanobeny nebo zničeny, není tento způsob podle dovolatele pro závěry o možném naplnění přečinu výtržnictví podstatný, neboť klíčové je to, že obviněný zamýšlel zasáhnout do svobody projevu jiných osob hromadným strháváním vlajek za pomoci uvedených nástrojů z většího počtu budov, a to veřejných i soukromých.

Nejvyšší státní zástupce dále označil za nepřiléhavou argumentaci soudů obou stupňů, pokud poukázaly na odlišnosti jiné věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 26/2023, kdy zdůraznil, že i z této věci je zřejmé, že obviněný po delší dobu cílil svým jednáním na odstranění vlajky z budovy XY, což je pro posouzení trestnosti řešené věci rovněž významné. Podle jeho názoru soudy dostatečně nevyhodnotily, že se obviněný o stržení ukrajinské vlajky pokouší opětovně, přičemž jeho jednání nabírá na intenzitě.

Právě tato opakovanost pak neumožňuje aplikovat princip subsidiarity trestní represe z důvodu, že by jednání obviněného nebylo dostatečně společensky škodlivé. Podle dovolatele tak byla předmětná výzva (e-mailová zpráva) způsobilá nejméně v okruhu několika vyšších desítek adresátů vyvolat rozhodnutí spáchat trestný čin, přičemž s ohledem na uváděné prostředky a místa předpokládaného spáchání bylo možno alespoň v hrubých rysech dovodit, že tímto trestným činem bude nejméně přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr.

zákoníku naplněn. Nejvyšší státní zástupce rovněž vyjádřil nesouhlas s názorem odvolacího soudu zpochybňující prokázání úmyslného zavinění obviněného, neboť s ohledem na zcela konkrétní formulaci e-mailové výzvy chtěl podnítit adresáty ke strhávání vlajek z více budov za pomocí uvedených nástrojů, přičemž si musel být vědom, že se akce může zúčastnit více lidí a může se tak v konečném důsledku jednat o živelný průběh akce mající potenciál výtržnosti narušit veřejný klid neukázněným postojem k mezilidskému soužití.

V této souvislosti dovolatel podotkl, že trestnost obviněného nemohla zaniknout ani jeho jednáním na místě shromáždění svolaného L. V. dne 6. 5. 2023 na XY v Praze, kdy obviněný měl rozhodnout o posunutí akce týkající se sundávání vlajky o cca 1 hodinu, neboť předmětný trestný čin byl dokonán již rozesláním předmětné výzvy. Závěrem podaného dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2023, č. j. 44 To 259/2023-69, podle § 265k odst. 1 tr.

ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil, dále zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 7. 2023, sp. zn. 9 T 66/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

4. Obviněný se k podanému dovolání nevyjádřil. II. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

9. Ve vztahu k uvedenému lze tedy konstatovat, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování, pokud nemají charakter pochybení, v tomto dovolacím důvodu výslovně zmíněných. Ke shora uvedenému je dále vhodné podotknout, že závěr obsažený ve výroku o vině [ve skutkovém zjištění] je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Stejně tak lze namítat nesprávnou aplikaci jiných norem hmotného práva.

11. Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který nejvyšší státní zástupce v dovolání rovněž uplatnil, uvádí, že tento v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. III. Důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud považuje primárně za nutné uvést, že není jeho úkolem jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určující, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný (extrémní) nesoulad. Nadto lze dodat, že existence případného zjevného (extrémního) nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že dovolatel předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

13. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je, jak již bylo uvedeno, naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K uvedenému ustanovení je potřebné také uvést, že toto (novelizované ustanovení) je reakcí na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a z nich vyplývající praxi, podle které bylo nutno ve výjimečných případech (extrémního rozporu-nesouladu) přezkoumat také procesní postup orgánů činných v trestním řízení a učiněná skutková zjištění i za situace, kdy námitky neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů, tj. za situace, kdy existoval extrémní rozpor-nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem řádně procesně opatřených a provedených důkazů.

V takových případech je zásah Nejvyššího soudu důvodný s ohledem na ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivý proces [čl. 4, čl. 90 Ústavy]. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat tři případy, které mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jednak jde o opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. Další skupinu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů.

Třetí skupina pak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Uvedený rozsah se pak promítnul do již zmíněného novelizovaného ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022]. Ze shora uvedeného současně vyplývá, že uvedeným ustanovením nedošlo k omezení dosahu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zabývající se problematikou základních práv obviněných zakotvených v Ústavě, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Listiny základních práv a svobod.

Shodně též se vyjádřil Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 581/22.

14. Ve vztahu k dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolacímu důvodu je nutno konstatovat, že v podaném dovolání dovolatel nespecifikoval, jaká rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Stejně tak dovolání neobsahuje vymezení, jaké procesně nepoužitelné důkazy se staly základem pro učiněná skutková zjištění či jaké navrhované podstatné důkazy nebyly nedůvodně provedeny. Lze tedy konstatovat, že uvedený dovolací důvod byl sice formálně uplatněn, avšak dovolání stěží obsahuje relevantní námitku podřaditelnou pod uvedený dovolací důvod. V takovém případě musí Nejvyšší soud konstatovat, že není jeho povinností za dovolatele domýšlet směr jeho úvah, kterými měl být dovolací důvod naplněn (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Je vhodné uvést, že z podaného dovolání vyplývá pouze tolik, že jeho úvod obsahuje vymezení dovolacích důvodů, avšak od jeho bodu I., odůvodnění dovolání rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení s odkazy na pasáže z rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz bod II.), aby následně dovolatel vyjádřil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, pokud dospěly k závěru o nutnosti aplikace § 226 písm. b) tr. ř., aniž by specifikoval procesně nepoužitelné důkazy, které se staly základem pro učiněná skutková zjištění či jaké navrhované podstatné důkazy nebyly nedůvodně provedeny, případně jaká rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (ve své podstatě jde pouze o vyjádření nesouhlasu s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů). Nutno též podotknout, že obviněný byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. – tj., že v žalobním návrhu označený skutek se stal, není však trestným činem. Soudy nižších stupňů dospěly tedy ke shodnému závěru jako státní zástupkyně podávající návrh na potrestání, tj. závěru, že se stal skutek spočívající v tom, že obviněný „dne 19. 3. 2023 v 17:15 hodin, zaslal z nezjištěného místa z e-mailové adresy XY hromadnou zprávu s předmětem „co bude s vlajkami“ a s textem ve znění:

„Den D E F E N E S T R A C E UK vlajek.

Hlavní akce bude v sobotu 6. května od 15. 00 před XY.

Dále po celém území ČR se lidé shromáždí ve stejný den rovněž v 15.00 na centrálním náměstí nejbližšího města. Vybavení - tyče s háky. popř. skládací žebříky či jiné prostředky k odstranění vlajek. Pak se půjde po městě a budou strženy, popř. vyhozeny z oken všechny vlajky banderovského, nacistického režimu, který dnes vládne v Kyjevě. Toto je poslední varování vládě, aby přestala podporovat banderovský režim. Nemáme nic proti obyčejným Ukrajincům. Vadí nám nacistický režim, který se dostal k moci krvavým pučem a 8 let zabíjel civilisty na Dombase. S. P. www.holesovskavyzvasp.cz

Petice za zřízení parlamentní komise pro vyšetření brutálního zásahu policie proti demonstrantům u Národního muzea - Petice.com“,

a tuto zprávu zaslal jednak na konkrétně zjištěných 79 e-mailových adres, jmenovitě XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY., jakož i na stovky dalších blíže nezjištěných e-mailových adres a

tímto jednáním se měl podle zmíněného návrhu na potrestání dopustit přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku, když hromadně vyzýval k jednání, jež je trestním zákoníkem kvalifikováno jako trestný čin výtržnictví podle § 358 trestního zákoníku“, avšak na základě provedených důkazů se neztotožnily se závěrem podaného návrhu na potrestání, že takové jednání naplňuje znaky trestného činu.

15. Jestliže Nejvyšší soud shora konstatoval, že z podaného dovolání lze stěží dovodit skutečnosti, které by měly naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak musí současně konstatovat, že z dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce je nesporné, že uplatněné námitky směřují proti právnímu posouzení příslušného skutku, tedy naplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolatel mimo jiné v dovolání uvedl, že „Obvodní soud pro Prahu 1 jednání obviněného nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná…; společenskou škodlivost je vdaném případě třeba dovodit také z možných následků zamýšleného jednání…“. Uplatněné námitky tak spadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který, jak již bylo uvedeno, je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatelem vznesené námitky však Nejvyšší soud považoval za zjevně neopodstatněné, a to z následujících důvodů.

16. Podle § 364 tr. zákoníku spáchá trestný čin podněcování k trestnému činu ten, kdo veřejně podněcuje k trestnému činu.

17. Podněcováním je každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob náladu nebo rozhodnutí spáchat trestný čin. Nezáleží na formě projevu ani na způsobu provedení, a může jít o podněcování přímé i nepřímé. Trestný čin je dokonán už samotným projevem, kterým chce pachatel takové rozhodnutí vzbudit. Z hlediska naplnění skutkové podstaty je bezvýznamné, zda a s jakou odezvou se podněcování setkalo, tedy zda pachatel dosáhl sledovaného účelu. Podněcovat lze i k individuálně neurčeným trestným činům a podněcování může být adresováno neurčitému okruhu osob (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až

421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3352). Osoba podněcující k trestnému činu směřuje ke vzbuzení rozhodnutí spáchat trestný čin u trestně odpovědné osoby nebo více osob, trestný čin musí být konkretizován alespoň jeho hlavními rysy [srov. blízkost návodu u trestné součinnosti ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výklad in DRAŠTÍK, A.; FREMR, R.; DURDÍK, T.; RŮŽIČKA, M.; SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2843].

Pojmu podněcování odpovídá jakékoliv působení na vůli nebo cit neurčitého počtu lidí, jež směřuje k tomu, aby v těchto lidech bylo vyvoláno rozhodnutí porušit zákon v určitém směru; spadá sem takové vyzývání neurčitého počtu lidí k onomu porušení (srov. rozhodnutí č. 2877/1927 Sb. rozh. tr. ? Vážný). Podněcováním k trestnému činu nejde jen o vzbuzování nálady náchylné k páchání trestných činů, k jakým podněcovatel nabádá, nýbrž i utvrzování v takové náladě je spáchat (srov. rozhodnutí č. 2181/1925 Sb. rozh.

tr. ? Vážný). K jakému trestnému činu podněcování vede, musí vyplývat ze způsobu, jakým pachatel jiné osoby navádí k tomu, aby spáchaly trestný čin. Povaha a charakter projevu však musí obsahovat dostatečné skutečnosti, z nichž jsou zřejmé znaky konkrétního trestného činu (nepostačuje přestupek), není však nezbytné, aby použité formulace výslovně uváděly znaky skutkové podstaty. Postačí i zřejmý a rozhodný kontext, z něhož je taková právní kvalifikace patrná. Je tak zřejmé, že podněcování může směřovat k jakémukoliv trestnému činu, tedy protiprávnímu jednání, jež trestní zákoník označuje za trestné (srov. § 13 tr.

zákoníku), aniž by bylo možné dovodit naplnění všech znaků takové skutkové podstaty trestného činu, k němuž pachatel veřejně podněcuje, protože trestní zákon takové požadavky v § 364 tr. zákoníku neklade. Postačí, když je čin, k němuž pachatel podněcuje, vymezen pro něj jen hrubými charakteristickými znaky (např. objektivní stránkou, chráněným objektem nebo předmětem jeho útoku). Ve smyslu § 111 tr. zákoníku podněcování může směřovat k přípravě (§ 20 tr. zákoníku), pokusu (§ 21 tr. zákoníku) nebo organizátorství (§ 24 tr.

zákoníku) trestného činu. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, podněcováním k trestnému činu může být i projev učiněný na shromáždění občanů, při kterém řečník vybízí ke spáchání trestného činu, např. k fyzickému napadení určitých osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 26/2022 Sb. rozh. tr.).

18. Veřejně je přečin podle § 364 tr. zákoníku ve smyslu § 117 tr. zákoníku spáchán, pokud byl realizován obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo před nejméně třemi osobami současně přítomnými.

19. Jde o trestný čin úmyslný, a proto pachatel musí přinejmenším vědět, že jeho projev může vyvolat rozhodnutí spáchat některé z jednání trestním zákoníkem označované za trestný čin (viz § 13 a 111 tr. zákoníku), a musí s tím být alespoň srozuměn [srov. § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Po subjektivní stránce se proto u pachatele vyžaduje vědomí významu a dosahu slov, jimiž vybízí přímo nebo nepřímo jiné osoby k porušení zákonem chráněných statků, úmysl vyvolat v jiných osobách vůli spáchat trestný čin, i jeho vědomost o tom, že jde o jednání trestné (srov. rozhodnutí č. 2181/1925 Sb. rozh. tr. ? Vážný).

20. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud nepovažoval jednání obviněného za výzvu k páchání trestné činnosti. Podle soudu totiž byla předmětná výzva „natolik povšechná a obecná“, že z ní nebylo možné dovodit, o jaké vlajky se mělo jednat, na jakém místě, na jakých budovách nebo v jakých městech. Soud prvního stupně rovněž zdůraznil, že ve výzvě nebylo uvedeno, jakým způsobem mělo být s předmětnými vlajkami naloženo, zda mělo dojít k jejich hanobení, pálení či jinému poškození (bod 14 rozsudku). Z těchto důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že posuzovaný skutek není trestným činem ani přestupkem (bod 17 rozsudku). Dovolatel dovozuje, že z předmětné výzvy bylo možno alespoň v hrubých rysech dovodit, že tímto trestným činem bude nejméně přečin podle § 358 tr. zákoníku (viz blíže bod 23), neboť obviněný si musel být vědom, že živelný průběh akce mající potenciál výtržnosti může narušit veřejný klid neukázněným postojem k mezilidskému soužití.

21. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i odvolací soud, který na ně plně odkázal (bod 7 usnesení). V této souvislosti pak doplnil, že na projednávanou výzvu prakticky nikdo nereagoval, byť si minimálně někteří z adresátů (ti zaslali mail obsahující výzvu policii) uvědomili, že předmětná výzva nenabádá k projevu souladnému se zákony ČR (bod 10 usnesení). Výzva obviněného však podle odvolacího soudu neměla potenciál vyvolat v adresátech záměr spáchat trestný čin, nýbrž je nabádala, aby svůj pocit, že stát dostatečně nedbá a zejména nijak konstruktivně nereaguje na pokojné projevy určité části společnosti, dali najevo strháváním vlajek jiného státu, avšak je nenabádala ke spáchání trestného činu (bod 11 usnesení).

22. S uvedenými závěry soudů obou stupňů se Nejvyšší soud ztotožnil. Pro úplnost je třeba dodat, že jiný senát Nejvyšší soudu rozhodl o dovolání obviněného ve věci, která byla oběma soudy zmíněna a se kterou byla nyní projednávaná věc srovnávána (viz bod 23).

23. Usnesením ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 4 Tdo 1077/2023, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to z důvodu, že považoval právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku za správnou. Uvedená věc se však od projednávané věci zásadně liší, a to v konkrétnosti výzvy, kterou dovolatel učinil. Ve věci sp. zn. 4 Tdo 1077/2023 totiž obviněný záměrně naváděl účastníky demonstrace a osoby náhodně přihlížející k odstranění ukrajinské vlajky z průčelí historické budovy Národního muzea, přičemž do této budovy bylo možné proniknout pouze násilím (zde je nutno dodat, že se tak mělo stát přes dvě řady policistů, kteří vstup do budovy blokovali).

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že jednání obviněného směřovalo k podněcování k trestnému činu výtržnictví, neboť vedlo k jednání narušujícímu veřejný klid a pořádek. Naproti tomu v posuzovaném případě svou výzvu prostřednictvím e-mailu obviněný formuloval obecně tak, že „se půjde po městě a budou strženy, popř. vyhozeny z oken všechny vlajky banderovského, nacistického režimu, který dnes vládne v Kyjevě“. Zde tak lze v souladu se soudem prvního stupně konstatovat, že výzva neobsahuje specifikaci, z jakých budov by měly být vlajky strhány, jak s nimi bude dále naloženo apod., což je zásadní rozdíl oproti věci 4 Tdo 1077/2023.

Vhodným se jeví rovněž uvést, že dovolatel např. soudu prvního stupně vytýká, že dostatečně nehodnotil v rámci společenské škodlivosti např. skutečnost, že se obviněný dne 6. 5. před budovou Národního muzea skutečně nacházel. Současně však již sám v dovolání taktně pomíjí skutečnost, že se obviněný na uvedeném místě v té době nacházel bez jakéhokoli vybavení, které v podané výzvě mělo sloužit k realizaci záměru. Poukazuje-li dovolatel např. na skutečnost, že se ze strany obviněného nemohlo jednat pouze o vyjádření rozjitřených emocí, pak dle názoru Nejvyššího soudu sám dovolatel v bodě 15 dovolání takovou možnost nepřímo připouští, když poukazuje na skutečnost, že „část občanů České republiky vyjadřuje solidaritu s Ukrajinou, jiná část obyvatel projevuje na pořádaných demonstracích nesouhlas s podporou vlády Ukrajině.

Jinými slovy, jedná se o otázku, která ve společnosti aktuálně rezonuje …“ I tato skutečnost zmíněná dovolatelem svědčí pro akceptovatelnost závěru nalézacího soudu, že nelze dovodit, že by již samotné sundávání vyvěšených vlajek [bez výzvy k násilnému vniknutí, poškození vlajky či budov] bylo možno bez dalšího posoudit jako trestný čin výtržnictví [soud prvního stupně posuzoval také další skutečnosti, avšak s jeho hodnotícími úvahami se nejvyšší státní zástupce neztotožnil]. Z výzvy obviněného tak stěží vyplývá, že by adresáty podněcoval například ke spáchání trestného činu výtržnictví, který podle § 358 tr.

zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí či jiného trestného činu. Jak ostatně výstižně soud prvního stupně konstatoval, obviněný se v rámci předmětného shromáždění pohyboval sám a bez jakýchkoliv pomůcek určených k sundávání vlajek, během shromáždění k žádnému jednání směřujícímu k sundávání vlajek Ukrajiny nedošlo a nikdo z přítomných nebyl vybaven náčiním, které bylo v dané e-mailové výzvě vyjmenováno (bod 13 rozsudku).

Přitom (jak již bylo výše uvedeno) povaha a charakter projevu musí v případě trestného činu podle § 364 tr. zákoníku obsahovat dostatečné skutečnosti, z nichž jsou zřejmé znaky konkrétního trestného činu, přičemž není nezbytné, aby použité formulace výslovně uváděly znaky skutkové podstaty, avšak postačí i zřejmý a rozhodný kontext, z něhož je taková právní kvalifikace patrná. Jak navíc ukazuje konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, při posuzování naplnění znaků trestného činu podněcování k trestnému činu podle § 364 tr.

zákoníku je především kontext daného jednání pečlivě posuzován, jakož i konkrétnost projevu pachatele, z něhož lze dovodit podněcování k určitému trestnému činu (srov. například usnesení sp. zn. 8 Tdo 410/2020, 11 Tdo 1026/2022, 8 Tdo 1171/2020, konkrétnost projevu byla dovozena např. v rozhodnutí 4 Tdo 577/2017). Poukazuje-li dovolatel na potenciál výzvy narušit neukázněným postojem mezilidské soužití, nelze než opětovně zmínit dovolatelem mj. uváděnou skutečnost, že „… jinými slovy, jedná se o otázku, která ve společnosti aktuálně rezonuje …“.

Pokud je v dovolání poukazováno na opětovnost jednání obviněného a tvrzení, že toto jednání nabírá na intenzitě, pak je nutno se nad uvedeným tvrzením pozastavit za situace, kdy objektivně bylo zjištěno, že k nyní projednávané věci mělo dojít dne 6. 5. 2023 [akce na náměstích, (dne 19. 3. rozeslal hromadný email)], k předchozí akci došlo dne 11. 3. 2023 (vit též shora), kdy (tehdy) obviněný nabádal k vstupu do budovy Národního muzea a odstranění ukrajinské vlajky z fasády budovy za situace, kdy výzvu učinil k několika stovkám na místě reálně přítomným demonstrantů a vstupu do budovy bránily dvě řady policistů.

Oproti takto dříve proběhlé události však v předmětné trestní věci k takto vyhrocené situaci (kdy …otázka ve společnosti rezonuje...), což sám dovolatel nepřímo připouští, ani vzdáleně nedošlo.

24. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., z toho důvodu nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.

25. Úvahu nalézacího soudu, kterou shledal správnou také odvolací soud, že jednání obviněného nevykazuje znaky přečinu výtržnictví, nemá ani Nejvyšší soud za extrémní a nepřiléhavou. Jak již bylo shora uvedeno, podněcováním je každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob náladu nebo rozhodnutí spáchat trestný čin a k odsouzení za podněcování nepostačuje spáchání přestupku [otázkou přestupku se rovněž nalézací soud zabýval].

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 3. 2024

JUDr. Jan Engelmann předseda senátu