8 Tdo 16/2026-1181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o
dovolání, které podal obviněný Ing. Václav Dědek proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, jako soudu
odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.
zn. 10 T 58/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obviněný Ing. Václav Dědek (dále zpravidla jen „obviněný“, příp.
„dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1.
2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za
tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle §
240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dva)
roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 3 (tři) roky. Podle § 82
odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo, aby ve zkušební době vedl
řádný život a nahradil podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. O
náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr.
ř.
2. Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025,
č. j. 10 T 58/2024-1091, podal obviněný, a to výlučně do výroku o náhradě škody
odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 6.
2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, podle § 256 tr. ř. zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal
obviněný prostřednictvím dvou obhájkyň dovolání (prostřednictvím jedné) a jeho
doplnění (prostřednictvím druhé).
4. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně JUDr. Heleny Novákové
uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci
uplatněných námitek předně vyjádřil závěr, že v posuzované věci se jedná o
soukromoprávní nárok (nárok ručitelský). Tento závěr doplnil citací příslušných
ustanovení občanského zákoníku, přičemž zdůraznil, že finanční úřad jej nemusel
vyzvat k úhradě dluhu, neboť bylo nepochybné, že hlavní dlužník (AGRA Netřebice
s. r. o.) svůj dluh nesplní. O tom, že daňový dluh vznikl, tedy o okolnostech
rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty se poškozený finanční úřad dozvěděl
nejpozději ke dni 31. 3. 2020, 31. 3. 2021 a 31. 3. 2022, neboť v těchto
lhůtách neobdržel řádné daňové přiznání od hlavního dlužníka. Stejně tak se
poškozený finanční úřad z výpisu z obchodního rejstříku dozvěděl, kdo jsou
jednatelé výše uvedené společnosti a nic mu nebránilo v tom, aby se na ně
obrátil s výzvou k úhradě daňového dluhu z titulu ručení, případně podal žaloby
či uplatnil nárok na plnění ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. Poškozený podal
trestní oznámení až dne 11. 1. 2023, avšak v jeho rámci svůj nárok vůči žádnému
z jednatelů neuplatnil. S nárokem na náhradu škody se pak poškozený k trestnímu
řízení připojil listinou datovanou v červenci 2024. Na základě těchto
skutečností dospěl dovolatel k závěru, že pohledávky z ručení za daňový dluh
byly minimálně za roky 2019 a 2020 u orgánu veřejné moci uplatněny po uplynutí
3 leté promlčecí doby, a ačkoliv toto bylo řádně namítnuto, přesto byl nárok
poškozenému subjektu soudy přiznán. V této souvislosti obviněný nepovažuje
výzvy, které mu byly adresovány poškozeným, ke splnění povinnosti podat
prohlášení o majetku za uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu
soukromého práva. Navíc soud podle dovolatele na posuzovaný případ nesprávně
aplikoval ustanovení § 636 občanského zákoníku. Odvolací soud dále opomenul, že
u nároku na náhradu škody běží 2 promlčecí doby, a to subjektivní (3 roky) a
objektivní (15 let) s tím, že pokud uplyne subjektivní, nemůže se již uplatnit
lhůta objektivní a naopak. Nesprávné právní posouzení obviněný spatřuje dále v
tom, že odvolací soud vázal promlčení pohledávek za jednotlivá zdaňovací období
na právní posouzení daného jednání jako dílčích útoků pokračování v trestném
činu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č. j. 3 To 84/2025-1133, a sám ve smyslu §
265m tr. ř. změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1.
2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, tak, že obviněný je povinen na náhradě škody
zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj částku 37 248
Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného nároku.
5. V podání označeném jako „Doplnění dovolání“, které bylo podáno
prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Jany Pekárkové, pak obviněný odmítl, že by
jako jeden z jednatelů společnosti AGRA Netřebice s. r. o. nepodal daňová
přiznání vědomě s cílem snížení daňové povinnosti této společnosti. Navíc
nepodání daňových přiznání nemělo podle jeho názoru na finanční zájmy státu
žádný vliv, neboť společnost byla v dané době ztrátová. Uvedená společnost měla
3 jednatele, a tudíž daňové přiznání mohl podat jiný z jednatelů. To, že bylo
vedeno trestní řízení pouze s ním, považuje za diskriminační jednaní, stejně
jako uloženou povinnost k náhradě škody, která se týká pouze jeho. Dále uvedl,
že Finanční úřad pro Jihočeský kraj neměl být připuštěn jako poškozený do
trestního řízení, neboť svůj nárok mohl vymáhat po uvedené společnosti v daňové
exekuci, což neučinil a byl tak zvýhodněn oproti jiným subjektům soukromého
práva. I v tomto případě navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2025, č.
j. 3 To 84/2025-1133, a sám ve smyslu § 265m tr. ř. změnil rozsudek Okresního
soudu v Českém Krumlově ze dne 24. 1. 2025, č. j. 10 T 58/2024-1091, tak, že je
povinen na náhradě škody zaplatit České republice – Finančnímu úřadu pro
Jihočeský kraj částku 37 248 Kč, která odpovídá nepromlčené části uplatněného
nároku.
6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího
státního zastupitelství (zaslal 2 vyjádření, přičemž reagoval i na výše uvedené
doplnění dovolání). Podle jeho názoru nejsou v daném případě naplněny podmínky
přípustnosti dovolání, neboť odvolací soud sice zamítl odvolání obviněného, to
však nebylo podáno proti některému z rozhodnutí, která jsou vymezena v § 265a
odst. 2 tr. ř. pod písmeny a) a ž g). V daném případě odvolací soud
nepřezkoumával výrok o vině a trestu, jeho přezkumná povinnost byla omezena
pouze na výrok o náhradě škody. Pokud tedy odvolací soud rozhodl pouze o výroku
o náhradě škody, nelze jeho rozhodnutí považovat za rozhodnutí ve věci samé
podle § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a dovolání proti němu není přípustné. Státní
zástupce dále zdůraznil, že námitka, že soudy neměly příslušný finanční úřad
jako poškozeného do trestního řízení připustit, neodpovídá jakémukoliv
dovolacímu důvodu. Navíc soudy v daném případě správně aplikovaly již zavedenou
rozhodovací praxi, přičemž nebyl důvod, aby Českou republiku zastoupenou
finančním úřadem k trestnímu řízení nepřipustily, neboť pro postup, který
zvolily, byly splněny všechny zákonné předpoklady. S ohledem na uvedené
skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání (včetně doplnění), odmítl
podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., když současně vyjádřil svůj souhlas s
projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí ve
smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
II.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud nejdříve přezkoumal, zda je v posuzované věci dovolání
(doplnění) přípustné a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle
ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru,
že dovolání přípustné není, a to z následujících důvodů.
8. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští. V § 265a odst. 2 tr. ř. je pak obsažen výčet rozhodnutí ve věci
samé, proti kterým je dovolání přípustné, přičemž se podle uvedeného ustanovení
jedná o: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest,
popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání; b) rozsudek, jímž
byl obviněný obžaloby zproštěn; c) usnesení o zastavení trestního stíhání; d)
usnesení o postoupení věci jinému orgánu; e) usnesení, jímž bylo uloženo
ochranné opatření; f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání; g)
usnesení o schválení narovnání nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo
odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod
písmeny a) až g). Vzhledem k tomu, že jde o výčet taxativní, dovolání nelze
podat proti jinému než výše uvedenému rozhodnutí.
9. Pro úplnost je třeba uvést, že obviněný v rámci hlavního líčení před
soudem prvního stupně učinil ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř. prohlášení, že je
vinen spácháním skutku, jak je popsán v obžalobě, a že souhlasí s jeho právní
kvalifikací v obžalobě. V návaznosti na to soud prvního stupně takové
prohlášení viny přijal a ve smyslu § 206c odst. 4 a 6 tr. ř. rozhodl, že
dokazování o skutečnostech v tomto prohlášení nepovede a bude provedeno pouze
ve zbylém rozsahu.
10. V posuzované věci je dále zřejmé, že dovolání směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, který podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného podané
výhradně proti výroku o náhradě škody (viz též bod 3 usnesení odvolacího
soudu). Výroky o vině a trestu tak nabyly právní moci již v řízení před soudem
prvního stupně a odvolací soud se zabýval jen správností výroku o náhradě
škody, který byl odvoláním napaden. Z uvedeného je tak nezpochybnitelné, že
usnesení odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé podle
ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., neboť nejde o žádné rozhodnutí uvedené ve
výše zmíněném ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ani o rozhodnutí
podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný
opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g)
- viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 4 Tdo
193/2020.
11. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že uvedené závěry jsou v
souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu v obdobných případech, kdy
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podá toliko poškozený proti výroku
o náhradě škody, výrok o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně tak
nabude právní moci a následné dovolání obviněného proti rozhodnutí odvolacího
soudu, který již rozhodoval pouze o náhradě škody, je posouzeno jako
nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3
Tdo 489/2006; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 11 Tdo
1310/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo
266/2012; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1070/2017
či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 8 Tdo 1365/2020). Tyto
závěry v rámci své rozhodovací praxe navíc opakovaně podpořil i Ústavní soud,
který v uvedeném náhledu na procesní přípustnost dovolání neshledal žádný
rozpor s ústavním pořádkem (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9.
2002, sp. zn. III. ÚS 391/02; usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2011, sp.
zn. IV. ÚS 1435/11; usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS
1901/12 či usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2418/15,
shodně též obdobný případ, řešený Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2924/22).
12. S ohledem na taxativní povahu výčtu rozhodnutí, proti nimž je v
ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. připuštěno dovolání, Nejvyšší soud učinil
závěr (v souladu s rozhodnutím sp. zn. I. ÚS 2924/22), že dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé a zákon tak proti
tomuto rozhodnutí dovolání nepřipouští.
13. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání
obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není
přípustné, a z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle
§ 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek
přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu