8 Tdo 222/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2024 o

dovoláních, která podali obvinění 1) J. D., 2) P. M., 3) M. N., 4) P. N. H., 5)

Z. P., 6) R. J., 7) K. M., 8) P. F., 9) L. B., 10) L. B. a 11) M. P., proti

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 61 To 386/2022,

jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod

sp. zn. 16 T 138/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, která podali obvinění

J. D., P. M., M. N., P. N. H., Z. P., R. J., K. M., P. F., L. B., L. B. a M.

P., odmítají.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 3. 2022, č. j. 16 T

138/2014-7297, byl obviněný M. N. H. uznán vinným zločinem neoprávněného

nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami

podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Obvinění

J. D., P. M., M. N., P. N. H., L. P. (dříve T.), Z. P. (dříve J.), J. V., R.

J., K. M., P. F., L. B., P. S., L. B. a M. P. byli uznáni vinnými zločinem

neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a)

tr. zákoníku, a to jako účastníci ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c)

tr. zákoníku.

2. Za tuto trestnou činnost byli obvinění odsouzeni následovně: obviněný

M. N. H. podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2

let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně

odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2

tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 300 celých denních sazeb s výší

jedné denní sazby 1 500 Kč (tj. celkem 450 000 Kč); obviněný J. D. podle § 299

odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební

dobu v trvání 2 let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k

peněžitému trestu zahrnujícímu 200 celých denních sazeb s výší jedné denní

sazby 1 000 Kč (tj. celkem 200 000 Kč); obviněná P. M. podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81

odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání

4 let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu

zahrnujícímu 200 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč (tj. celkem 60 000 Kč); obviněný M. N. podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku k trestu

odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a podle § 67

odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 200

celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč (tj. celkem 200 000 Kč);

obviněný P. N. H. podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v

trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let; obviněný L. P. (dříve T.)

podle § 299 odst. 4 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v

trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců; obviněná Z. P. (dříve

J.) podle § 299 odst. 4 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody

v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců; obviněný J. V. podle §

299 odst. 4 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1

roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně

odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců; obviněný R. J. podle § 299 odst. 4

a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož

výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 100 celých denních sazeb s výší jedné

denní sazby 500 Kč (tj. celkem 50 000 Kč); obviněný K. M. podle § 299 odst. 4 a

§ 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož

výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.

zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 100 celých denních sazeb s výší jedné

denní sazby 500 Kč (tj. celkem 50 000 Kč); obviněný P. F. podle § 299 odst. 4 a

§ 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož

výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 100 celých denních sazeb s výší jedné

denní sazby 500 Kč (tj. celkem 50 000 Kč); obviněný L. B. podle § 299 odst. 4 a

§ 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož

výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců; obviněný P. S. podle § 299 odst. 4 a § 58

odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon

byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců; obviněný L. B. podle § 299 odst. 4 a § 58

odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon

byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 100 celých denních sazeb s výší jedné

denní sazby 500 Kč (tj. celkem 50 000 Kč); a obviněný M. P. podle § 299 odst. 4

a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož

výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na

zkušební dobu v trvání 18 měsíců, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu zahrnujícímu 100 celých denních sazeb s výší jedné

denní sazby 500 Kč (tj. celkem 50 000 Kč).

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni

shora jmenovaní obvinění i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství

pro Prahu 6, která brojila proti výrokům o trestech v případě obviněných L. P. (dříve T.), Z. P. (dříve J.), J. V., R. J., K. M., P. S., L. B., M. P. a M. N. H. Z podnětu odvolání, která podali obvinění M. N. H. a P. S. a státní

zástupkyně, byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, č. j. 61

To 386/2022-7655, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen pouze u obviněných M. N. H. a P. S. ve výroku o trestu. Podle § 259

odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo ohledně jmenovaných obviněných při nezměněném

výroku o vině znovu rozhodnuto tak, že obviněný M. N. H. byl za tento trestný

čin a přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního

soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 44 T 158/2021, který nabyl právní

moci 23. 2. 2022, podle § 299 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k

souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81

odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v

trvání 5 let, podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená

povinnost, aby ve zkušební době nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložen trest

propadnutí věci – řezací lišty – průmyslové pily zn. Selecta. Současně byl

zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 44 T 158/2021, který nabyl právní moci 23. 2. 2022, jakož i

všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke

změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný P. S. byl za

tento trestný čin a sbíhající se přečin násilí proti úřední osobě podle § 325

odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 23 T 234/2012, doručen 30. 10. 2012, který nabyl právní moci 30. 10. 2012,

a přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku

z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 4 T

283/2012, PM 30. 10. 2012, podle § 299 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku

odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl

podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen zkušební dobu

v trvání 5 let. Současně byly zrušeny výroky o trestu z trestního příkazu

Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 23 T 234/2012, doručen

30. 10. 2012, PM 30. 10. 2012, a z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne

30. 10. 2012, sp. zn. 4 T 283/2012, který nabyl právní moci 30. 10. 2012, jakož

i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem

ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený

rozsudek nezměněn. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku byly zabrány

nosorožčí rohy, označené čipy vyjmenovanými ve výroku rozsudku a 21 kusů

drobných předmětů z rohoviny – skleničky (kalíšky), neboť hrozí nebezpečí, že

budou sloužit ke spáchání zločinu. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání obviněných

J. D., P. M., M. N., P. N. H., L. P. (dříve T.), A (dříve J.), J. V., R. J., K. M., P. F., L. B., L. B. a M. P. zmítnuta jako nedůvodná.

4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili

zločinů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. a)

tr. zákoníku ať již jako pachatelé (obviněný M. N. H.) nebo ve formě pomoci

podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (zkráceně) tím, že

všichni obvinění společně

se buď přímo či nepřímo podíleli na realizaci nelegálního obchodu s exempláři

nosorožce tuponosého jižního (Ceratotherium simum simum), který je zařazen do

přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících

živočichů a planě rostoucích rostlin publikované pod č. 572/1992 Sb. (dále

„Úmluva CITES“) a do přílohy A nařízení Rady Evropských společenství č. 338/97

o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním

obchodu s nimi, ve znění nařízení Komise EU č. 750/2013, kdy při organizování

akce za účelem získání trofejí a jejich následných vývozů a převozů k

lukrativním prodejům nosorožčích rohů bylo organizátory pseudo-lovů s pomocí

obviněných pseudo-lovců zneužito výjimky, kdy populace tohoto druhu nosorožce

vyskytující se v Jihoafrické republice (dále jen „JAR“) a ve Svazijsku je pro

nekomerční obchod s loveckými trofejemi zařazena do přílohy II Úmluvy CITES a v

rámci exportních kvót lze získat povolení k jeho odstřelu a podle čl. 57

nařízení Komise ES č. 865/2006 nemusí být pro exempláře osobního charakteru

dokládáno dovozní povolení cílové země EU, ale postačí pouze originál vývozního

povolení JAR; přičemž obvinění se shora specifikovaného zločinu dopustili tím

způsobem, že:

1) M. N. H. prostřednictvím obviněné P. M., která pro něj vykonávala

prostředníka mezi ním a skupinami lovců, a sice obviněnými L. P. (dříve T.), Z.

P. (dříve J.), J. V., R. J. a K. M. (1. skupina), dále P. F., P. E., L. B., P.

S., L. B. (2. skupina lovců) a M. P., na základě veterinárních certifikátů

(označených jako 36715C, 36716C, 36717C, 36718C, 36719C), jejichž součástí byl

tzv. Health Certificate vydaný ze strany Department of Agriculture, Directorate

Veterinary Service, Pretoria, JAR, dne 14. 10. 2011, měl úmysl 5 párů rohů od

1. skupiny lovců již v listopadu 2011 exportovat z JAR přes ČR přímo do

Vietnamu na adresu neexistující společnosti Truong Hai Ltd., No 36 Tran Hung

Dao Street, Hoan Kiem, District Ha Noi, Vietnam, a po zjištění, že rohy by byly

v ČR zadrženy pro podezření z porušení Úmluvy CITES, prostřednictvím obviněné

P. M. a dalších neustanovených osob zorganizoval dovoz předmětných rohů do ČR

jako loveckých trofejí pro osobní potřebu lovců, a to na základě zcela

odlišných veterinárních certifikátů, tzv. Certificate For Treated Game Trophies

(označených jako 37891C, 37892C, 37893C, 37894C, 37895C) vydaných ze strany

Department of Agriculture, Directorate Veterinary Service, Pretoria, JAR, dne

15. 2. 2012, kde již o cílové destinaci Vietnam nebyla žádná zmínka; s

obviněnými L. P. (dříve T.), Z. P. (dříve J.), R. J., J. V. a K. M. následně

uzavřel darovací smlouvy datované dnem 24. 1. 2013, na základě kterých mu lovci

nosorožčí rohy, do ČR dovezené pod falešnou záminkou jako lovecké trofeje pro

osobní potřebu lovců, bezúplatně darovali; obviněného M. P. najal jako lovce,

kdy tento odletěl do JAR za účelem lovu mj. i nosorožce tuponosého jižního,

zajistil vývozní povolení k vývozu lovecké trofeje z nosorožce tuponosého

jižního z JAR do ČR pod záminkou falešného účelu dovozu (vlastní potřeby lovce)

a v průběhu měsíce dubna a května 2013 získal od obviněného M. P. jeden kus

předního a jeden kus zadního rohu nosorožce do své dispozice, zabezpečil

zpracování těchto nosorožčích rohů a jejich pravděpodobný vývoz do Vietnamu,

stejně tak získal v blíže nezjištěné době do své dispozice dva kusy předního

rohu a dva kusy zadního rohu od obviněných L. B. a P. S., kdy tyto rohy nechal

v říjnu 2012 transportovat do Německa, pravděpodobně s úmyslem zde rohy

zpracovat a nelegálně exportovat do Vietnamu na černý trh, avšak dne 20. 10.

2012 byly tyto rohy zadrženy německou policejní kontrolou v Drážďanech, když

byly převáženy z Prahy do Berlína v osobním motorovém vozidle osobou vietnamské

národnosti A. D. D.,

2) J. D. se jako člen organizované skupiny aktivně podílel na legalizaci dovozu

nosorožčích rohů s cílem dosáhnout jejich propuštění do volného oběhu, přičemž

si byl vědom skutečnosti, že jde o nelegální obchod, dne 28. 4. 2013 se

zúčastnil jednání v restauraci XY, XY ul. XY, XY, kde společně s obviněným M.

N. za účasti P. N. H. instruovali lovce z 1. skupiny, tedy obviněné L. P.

(dříve T.), R. J., J. V., Z. P. (dříve J.) a K. M., a radili jim, jak mají

vypovídat na České inspekci životního prostředí, kam byli lovci předvoláni k

podání vysvětlení ve věci dovozu nosorožčích rohů; na schůzce lovcům sdělil, že

je v probíhajícím celním řízení zastupuje a seznámil je s aktuální situací,

sdělil jim, že od nich potřebuje plné moci k zastupování a že je důležité, aby

úřad neměl podezření, že se jedná o obchod, radil jim, jak mají vypovídat, a

upozornil je, že mají uvést, že jejich prvotní výpovědi byly učiněny pod

nátlakem; na základě zmocnění také zastupoval a poskytoval právní servis

obviněnému M. N. H. a rovněž v zastoupení shora jmenovaných lovců vypovídal dne

22. 2. 2013 na Celním úřadu Praha Ruzyně, kde deklaroval opravené celní hodnoty

dovezených rohů namísto původně deklarovaných podhodnocených celních hodnot,

3) P. M. se jako člen organizované skupiny od přesně nezjištěné doby, nejméně

však od 3. 9. 2011 aktivně podílela na organizaci cest najatých lovců české

národnosti do JAR za účelem lovu nosorožce tuponosého jižního a dovozu

loveckých trofejí z ulovených exemplářů, a sice rohů nosorožce z JAR do ČR;

pomáhala lovcům pod falešnou záminkou (pro vlastní potřeby lovců) získat

vývozní povolení k vývozu loveckých trofejí, které byly následně na jména

najatých lovců dovezeny do EU ve dnech 24. 2. 2012 a 25. 2. 2012 přes

mezinárodní letiště v Praze 6 Ruzyni (L. P. – dříve T., Z. P. – dříve J., J.

V., R. J., K. M.) a ve dnech 12. 7. 2012 a 18. 7. 2012 přes mezinárodní letiště

v Bratislavě, Slovenské republice (P. F., P. E., L. B., P. S., L. B.); v JAR

zařizovala potřebná povolení k lovům, u některých lovů se v JAR podílela na

tlumočení a následně pak vystupovala jako prostředník při jednání s dopravní

společností PELMI, spol. s r. o., IČ 636 68 513, se sídlem Musílkova 568, Praha

5 (dále „PELMI, s. r. o.“), která lovce při dovozu trofejí do ČR zastupovala;

vystupovala jako prostředník mezi lovci a odběratelem nosorožčích rohů M. N.

H.; byla ve spojení s obviněným P. N. H., s nímž se sešla dne 23. 2. 2013 v

restauraci XY, XY, XY, kdy předmětem této schůzky byl také obchod s nosorožčími

rohy a kde mu následně předala darovací smlouvy uzavřené mezi 1. skupinou lovců

a obviněným M. N. H.,

4) M. N. se společně s obviněnými J. D., P. N. H. a M. N. H. podílel na

zajišťování dokumentů – plných mocí, darovacích smluv pro jednání na České

inspekci životního prostředí (dále „ČIŽP“), zabezpečoval místa pro realizaci

schůzek s 1. skupinou lovců ve věci celního řízení se zadrženými nosorožčími

rohy, přičemž věděl, že se jedná o nelegální obchod, když dne 28. 4. 2013

zorganizoval jednání v restauraci XY, XY XY, XY, společně s obviněným J. D. za

účasti P. N. H. instruovali tyto lovce z 1. skupiny, tedy L. P. – dříve T., R.

J., J. V., Z. P. – dříve J. a K. M., a radil jim, jak mají vypovídat na ČIŽP,

kam byli předvoláni k podání vysvětlení ve věci dovozu nosorožčích rohů,

5) P. N. H. se společně s obviněnými J. D., M. N. a M. N. H. podílel na

zajišťování dokumentů – plných mocí, darovacích smluv pro jednání na ČIŽP,

aktivně se účastnil jednání s 1. skupinou lovců ve věci celního řízení se

zadrženými nosorožčími rohy, přičemž věděl, že se jedná o nelegální obchod,

když se dne 28. 4. 2013 zúčastnil jednání v restauraci XY, XY XY, XY; byl ve

spojení s obviněnou P. M., s níž se sešel dne 23. 2. 2013 v restauraci XY, XY,

XY, kdy předmětem této schůzky byl také obchod s nosorožčími rohy a kde od P.

M. následně převzal darovací smlouvy uzavřené mezi 1. skupinou lovců a

obviněným M. N. H.,

6), 7), 8), 9), 10) L. P. – dříve T., Z. P. – dříve J., J. V., R. J. a K. M. se

v září 2011 zúčastnili obviněnou P. M. organizovaného zájezdu do JAR, kde bylo

pod patronací místního profesionálního lovce při tzv. pseudo-huntingu

zastřeleno pět jedinců nosorožce tuponosého jižního (jeden kus na každého

obviněného) a přitom pod svou totožností doloženou osobními doklady figurovali

pro účely vydání povolení k lovu v JAR místními úřady jako klienti-lovci, jimiž

však autenticky nebyli, když se lovecké trofeje v podobě nosorožčích rohů

vzdali s tím, že lovecké trofeje formou darování ponechají na místě k volné

dispozici, to vše učinili na základě předem uzavřené a naplněné dohody s P. M.,

že za poskytnutí uvedených služeb v rámci pseudo-huntingu se zájezdu do JAR

zúčastní, aniž by jeho cenu platili;

následně byly ve dnech 24. a 25. 2. 2012 dovezeny na jména těchto obviněných

lovecké trofeje (nosorožčí rohy) přes mezinárodní letiště v Praze 6 Ruzyni:

- u obviněného L. P. – dříve T. jako zásilka č. HAWB:20042816, a sice

jeden pár rohů – přední roh, označen čipem 4C38485621, zadní roh, označen čipem

4C382C7GF3,

- u obviněné Z. P. – dříve J. jako zásilka č. HAWB:20042772, a sice

jeden pár rohů – přední roh, označen čipem 4C3234627A, zadní roh, označen čipem

4C06377450,

- u obviněného J. V. jako zásilka č. HAWB:20042794, a sice jeden pár

rohů – přední roh, označen čipem 4C38596624, zadní roh, označen čipem

4C38137A57,

- u obviněného R. J. jako zásilka č. HAWB:20042805, a sice jeden pár

rohů – přední roh, označen čipem 4C2E213928, zadní roh, označen čipem

4C0642527F,

- u obviněného K. M. jako zásilka č. HAWB:20042783, a sice jeden pár

rohů – přední roh, označen čipem 4C38530D3F, zadní roh, označen čipem

4C3813434F,

a to se záměrně deklarovanou podhodnocenou celní hodnotou ve výši 100 USD (cca

1 894 Kč), když reálná celní hodnota dvou kusů rohů činila:

- u rohů dovezených na jméno obviněného L. P. – dříve T. při váze 10,37

kg nejméně 466 650 USD (tj. 8 837 418 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněné Z. P. – dříve J. při váze 10,77 kg

nejméně 484 650 USD (tj. 9 178 302 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněného J. V. při váze 8,51 kg nejméně

382 950 USD (tj. 7 252 307 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněného R. J. při váze 7,7 kg nejméně

346 500 USD (tj. 6 562 017 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněného K. M. při váze 5,01 kg nejméně

225 450 USD (tj. 4 269 572 Kč),

za daných okolností uspořádání pseudo-loveckého zájezdu zdarma s předjednaným

ponecháním loveckých trofejí v podobě nosorožčích rohů k dispozici jiným osobám

si obvinění byli vědomi toho, že se v roli pseudo-lovců dost možno účastní

organizovaného nelegálního obchodu s nosorožčími rohy za cílem jejich vyvezení

z JAR, provezení přes další státy se záměrem jejich dovezení do místa

lukrativních prodejů na asijském trhu, následně se účastnili schůzek

organizovaných obviněnými M. N., J. D. a P. N. H., aktivně spolupracovali a

činili další kroky vedoucí k legalizaci nosorožčích rohů s cílem dosáhnout

jejich propuštění do volného oběhu tím způsobem, že rohy prostřednictvím

uzavřené darovací smlouvy ze dne 24. 1. 2013 bezúplatně darovali obviněnému M.

N. H.,

11), 12), 13), 14) P. F., L. B., P. S. a L. B. se v říjnu 2011 zúčastnili

obviněnou P. M. organizovaného zájezdu do JAR, kde byli pod patronací místního

profesionálního lovce při tzv. pseudo-huntingu zastřeleni čtyři jedinci

nosorožce tuponosého jižního (jeden kus na každého obviněného) a přitom pod

svou totožností doloženou osobními doklady figurovali pro účely vydání povolení

k lovu v JAR místními úřady jako klienti-lovci, jimiž však autenticky nebyli,

když se lovecké trofeje v podobě nosorožčích rohů vzdali s tím, že lovecké

trofeje formou darování ponechají na místě k volné dispozici, to vše učinili na

základě předem uzavřené a naplněné dohody s P. M., že za poskytnutí uvedených

služeb v rámci pseudo-huntingu se zájezdu do JAR zúčastní, aniž by jeho cenu

platili,

následně byly ve dnech 12. a 18. 7. 2012 dovezeny na jména těchto obviněných

lovecké trofeje (nosorožčí rohy) přes mezinárodní letiště v Bratislavě:

- u obviněného P. F. jako zásilka č. AWB 020-99048176, a sice jeden pár

rohů – přední roh, označen čipem 4C064F6540, zadní roh, označen čipem

4C277D4245,

- u obviněného L. B. jako zásilka č. AWB 020-99048165, a sice jeden pár

rohů – přední roh, označen čipem 4C38296D6F, zadní roh, označen čipem

4C384EOF28,

- u obviněného P. S. jeden pár rohů – přední roh, označen čipem

4C382C7913, zadní roh, označen čipem 4C381E7A18,

- u obviněného L. B. jeden pár rohů – přední roh, označen čipem

4C382E552B, zadní roh, označen čipem 4C381A3712,

a to se záměrně deklarovanou podhodnocenou celní hodnotou ve výši 100 USD (cca

2 072 Kč Kč), když reálná celní hodnota dvou kusů rohů činila:

- u rohů dovezených na jméno obviněného P. F. při váze 6 kg nejméně 270

000 USD (tj. 5 286 060 Kč)

- u rohů dovezených na jméno obviněného L. B. při váze 6 kg nejméně 270

000 USD (tj. 5 286 000 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněného P. S. při váze 6,8 kg nejméně

306 000 USD (tj. 6 339 708 Kč),

- u rohů dovezených na jméno obviněného L. B. při váze 9,3 kg nejméně

418 500 USD (tj. 8 670 483 Kč),

za daných okolností uspořádání pseudo-loveckého zájezdu zdarma s předjednaným

ponecháním loveckých trofejí v podobě nosorožčích rohů k dispozici jiným osobám

si obvinění byli vědomi toho, že se v roli pseudo-lovců dost možno účastní

organizovaného nelegálního obchodu s nosorožčími rohy za cílem jejich vyvezení

z JAR, provezení přes další státy se záměrem jejich dovezení do místa

lukrativních prodejů na asijském trhu, a následně aktivně spolupracovali a

činili další kroky vedoucí k legalizaci nosorožčích rohů s cílem dosáhnout

jejich propuštění do volného oběhu,

kdy zásilky s rohy zaslané na jména obviněných P. S. a L. B. prošly celní

kontrolou, byly procleny a propuštěny do volného oběhu; následně se nosorožčí

rohy v blíže nezjištěné době a na nezjištěném místě dostaly s největší

pravděpodobností do dispozice obviněnému M. N. H., příp. jiné osobě s ním

spolupracující, a tyto rohy byly dne 20. 1. 2012 v Drážďanech, SRN, zadrženy

policií SRN při náhodné silniční kontrole, kdy je v osobním motorovém vozidle

převážela z Prahy do Berlína osoba vietnamské národnosti A. D. D.,

15) M. P. se v přesně nezjištěném období roku 2012 zúčastnil účelového zájezdu

do JAR, který mu zprostředkoval M. N. H., a který si obviněný sám nehradil, kde

byl pod patronací místního profesionálního lovce při tzv. pseudo-huntingu

zastřelen nosorožec tuponosý jižní a přitom pod svou totožností doloženou

osobními doklady figuroval pro účely vydání povolení k lovu v JAR místními

úřady jako klient-lovec, zajistil si vývozní povolení k vývozu lovecké trofeje

z nosorožce tuponosého z JAR do ČR pod záminkou falešného účelu dovozu (vlastní

potřeby lovce), následně byly lovecké trofeje dne 3. 4. 2013 dovezeny přes

mezinárodní letiště v Praze 6 Ruzyni jako zásilka č. AWB 176-39169981, a sice

jeden pár rohů – přední roh, označen čipem 4C1B487258, zadní roh, označen čipem

4C1E33090B, 4 ks nosorožčích nohou a nosorožčí kůži, a to se záměrně

deklarovanou podhodnocenou celní hodnotou ve výši 820 EUR (tj. 21 180 Kč), když

reálná celní hodnota dvou kusů rohů činila při váze nejméně 5,01 kg nejméně 225

450 USD (tj. 4 413 860,1 Kč), přičemž náklady na jeho pobyt v JAR, které

neplatil, byly maximálně 1 818 000 Kč, byl si vědom toho, že se jedná o

nelegální obchod s nosorožčími rohy, již při dovozu do ČR byla uvedená trofej

na základě předložených tranzitních dokladů určena pro obviněného M. N. H.;

tyto rohy následně v rozporu s deklarovaným účelem dovozu předal do dispozice

obviněnému M. N. H., který je s největší pravděpodobností v blíže nezjištěné

době nezjištěným způsobem transportoval na černý trh do Vietnamu; České

inspekci životního prostředí při kontrole lovecké trofeje předložil namísto

rohů celkem 21 ks blíže nespecifikovaných výrobků o celkové váze 0,93 kg, o

kterých prohlásil, že byly vyrobeny neznámou osobou právě z nosorožčích rohů,

přičemž takovou skutečnost nebyl schopen dokladovat ani hodnověrným způsobem

prokázat; na žádost obviněného M. N. H. měl sám organizovat najímání nových

lovců, kteří by v budoucnu dováželi trofeje pro obviněného M. N. H.

5. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve

věci obviněných poprvé. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 6.

2018, č. j. 16 T 138/2014-5255, byl obviněný M. N. H. uznán vinným zločinem

neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to

byl podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání

2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně

odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, a podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2

tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, které činí 6 000

Kč (tj. celkem 600 000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven

náhradní trest ve výměře 1 roku. Naproti tomu byli obvinění J. D., P. M., M.

N., P. N. H., L. P. – dříve T., Z. P. – dříve J., J. V., R. J., K. M., P. F.,

L. B., P. S., L. B. a M. P. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby pro

skutek v němž byl spatřován zločin neoprávněného nakládání s chráněnými volně

žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 4

písm. a), b) tr. zákoníku. K odvolání obviněného M. N. H. a státní zástupkyně

Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podaného v neprospěch všech

obviněných byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, č. j. 61 To

166/2018-5424, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v

celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního

stupně k novému rozhodnutí.

6. V dalším řízení rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 6 nejen o skutcích

všech 15 shora zmiňovaných obviněných, nýbrž také o jednání obviněného P. E.

Rozsudkem ze dne 20. 11. 2020, č. j. 16 T 138/2014-6038, byl obviněný M. N. H.

uznán vinným zločinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími

živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 3 písm. b),

odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Ostatní obvinění byli uznáni vinnými zločinem

neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to

jako účastníci ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to

byli obvinění M. N. H. a P. M. podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku odsouzeni k

trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82

odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let,

obvinění J. D., M. N. a P. N. H. byli podle § 299 odst. 4 tr. zákoníku

odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81

odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen zkušební dobu v trvání 2

let. Všichni ostatní obvinění z řad „lovců“, resp. „pseudo-lovců“ byli podle §

299 odst. 4 a § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v

trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. K odvolání státní

zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, které bylo podáno v

neprospěch všech obviněných, jakož i k odvoláním 14 obviněných byl usnesením

Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2021, č. j. 61 To 234/2021-6314, podle §

258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §

259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

II. Dovolání a vyjádření k nim

7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022, sp. zn.

61 To 386/2022, podali prostřednictvím obhájců a v zákonné lhůtě dovolání

obvinění J. D., P. M., M. N., N. H. P., Z. P. (dříve J., dále též jen „P.“), R.

J., K. M., P. F., L. B., L. B. a M. P. Všichni obvinění bez výjimky odkázali na

důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Někteří obvinění

zvolili ještě další dovolací důvody, a to podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.

a), b), i) a m) tr. ř.

8. Obviněný J. D. (v příslušné pasáži též jen „dovolatel“) uplatnil

dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a odkázal také na

stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/2014, podle nějž lze pod

dovolací důvody podřadit i námitky porušení práva na spravedlivý proces. Na

úvod vyzdvihl, že jádro skutku spočívalo v odlovu nosorožce tuponosého jižního

v JAR v září 2011 a tvrzeném nelegálním vývozu nosorožčích rohů pro obchodní

účely do EU, resp. České republiky, ke kterému došlo ve dnech 24. a 25. 2012 na

letiště Praha-Ruzyně. Přitom on sám byl do věci angažován až substituční plnou

mocí ze dne 5. 12. 2012, tedy třičtvrtě roku po dovozu. Dovolatel se opakovaně

domáhal, aby se soudy vyjádřily k okamžiku dokonání stíhaného trestného činu,

avšak bez reakce. Platí-li nadále právní názor vyslovený státní zástupkyní v

závěrečné řeči při hlavním líčení dne 17. 4. 2018, že tento trestný čin měl být

dokonán již dovozem nosorožčích rohů z JAR do EU, pak stěží mohl být dovolatel

pokládán za pomocníka k usnadnění něčeho, co se stalo a bylo dokonáno již před

mnoha měsíci.

9. Dovolatel napadl také učiněná skutková zjištění, která nejsou s

ohledem na skutečnou podstatu jeho jednání způsobilá naplnit zákonné znaky

pomoci k trestnému činu podle § 299 tr. zákoníku. Následně chronologicky shrnul

soudy zjištěné jednání, které mu bylo kladeno k tíži. Nejprve měl na základě

zmocnění zastupovat a poskytovat právní servis obviněnému M. H. M. K tomu

vysvětlil, že se jako zmocněnec (a nikoliv právník) zúčastnil podání vysvětlení

spoluobviněného na Celním úřadu Praha Ruzyně dne 23. 1. 2013. Jak plyne z

povahy tohoto úkonu, zmocněnec (ani případný právní zástupce) však není

oprávněn vstupovat do pokládaných otázek a odpovědí vyslýchaného, což se také

stalo. V dané době byly projednávané nosorožčí rohy již půl roku zajištěny

Českou inspekcí životního prostředí a bylo jen v její kompetenci posoudit, zda

dovoz nosorožčích rohů byl z pohledu Úmluvy CITES legální či nelegální, a

rozhodnout o jejich dalším osudu. Dne 22. 2. 2013 dovolatel vypovídal v

zastoupení lovců tzv. 1. skupiny na Celním úřadu Praha Ruzyně, kde deklaroval

opravené celní hodnoty dovezených rohů namísto původně deklarovaných

podhodnocených celních hodnot. Na úřad se dostavil nikoliv z vlastní

iniciativy, ale na základě výzvy, v níž bylo uvedeno, že důvodem je oprava

chybných údajů deklarovaných ve 47 celních prohlášeních, která byla podána již

25. 6. 2012 advokátní kanceláří KODEŠ a partneři. Současně byl poučen, že

nedostaví-li se bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů, může být

předveden. Dovolatel vyjádřil názor, že na opravě podhodnocených údajů

deklarovaných jinou osobou nemůže být již z podstaty věci nic protiprávního.

Opět připomenul, že v tu dobu byly nosorožčí rohy již přes půl roku v dispozici

České inspekce životního prostředí a na ní bylo rozhodnutí o jejich dalším

osudu.

10. Zjevně jádrem trestního postihu dovolatele je skutkové zjištění, že

dne 28. 4. 2013 se zúčastnil jednání v restauraci XY, při němž měl společně s

dalšími obviněnými instruovat lovce tzv. 1 skupiny, jak mají vypovídat na České

inspekci životního prostředí. Dovolatel měl lovcům sdělit, že je v probíhajícím

řízení zastupuje, že od nich potřebuje plné moci, že je důležité, aby úřad

neměl podezření, že se jedná o obchod, radil jim, jak mají vypovídat, a

upozornil je, že mají uvést, že jejich prvotní výpovědi byly učiněny pod

nátlakem. K těmto zjištěním vznesl dovolatel následující výhrady. Užitý pojem

instruování považoval za jistou démonizaci toho, co skutečně proběhlo, neboť

již ve dnech 28. 3. a 30. 3. 2012, tedy více než před rokem a bez jakékoliv

jeho účasti všichni lovci tzv. 1. skupiny podali vysvětlení k dovozu na Celním

úřadu Praha Ruzyně, přičemž všichni jednotně, jak plyne z protokolů o tomto

úkonu, se k nosorožčím rohům přihlásili jako ke svým trofejím (což je

rozhodující pro závěry, zda je dovoz legální či nelegální) s tím, že si je

hodlají jako trofeje po jejich vydání ponechat. Na upozornění, že je důležité,

aby úřad neměl podezření na obchod, trval a nespatřoval v něm nic nelegálního.

Jako zmocněnec měl povinnost konat ve prospěch zastoupených osob a podezření na

obchod vedoucí případně ke konfiskaci nosorožčích rohů by zcela jistě v jejich

prospěch nebyl. Pokud pak jde o možný nátlak při prvotních výpovědích těchto

lovců, čerpal jen z jejich informací, které byly (částečně) zachyceny i na

audiozáznamu jednání v restauraci XY a zazněly dále i při jejich výpovědích v

trestním řízení. Prvotní výslechy byly totiž provedeny zcela nestandardně v den

pracovního klidu před bydlištěm těchto osob v prostoru služebního automobilu

celní správy, což na vyslýchané jistě vytvořilo tlak. To vše v situaci, kdy

nehrozilo nebezpečí z prodlení, neboť nosorožčí rohy byly fyzicky z JAR

dopraveny na letiště Praha Ruzyně až po dalších 3 měsících. Dovolatel ještě

dodal, že v restauraci XY viděl přítomné lovce z tzv. 1. skupiny poprvé, načež

je informoval, že v řízení před Českou inspekcí životního prostředí je bude

zastupovat advokát Mgr. Hanzlík (s tím korespondující pořízené odposlechy

telefonických hovorů mezi ním, M. N. i plné moci z přelomu dubna a května 2013,

kterými uvedení lovci zmocnili advokáta Mgr. Hanzlíka ke svému zastupování před

Českou inspekcí životního prostředí i Celní správou ČR).

11. Ke krátkému působení coby zmocněnce v řízení před Českou inspekcí

životního prostředí dovolatel dodal, že jediná jeho aktivita spočívala v

nahlédnutí do spisu a iniciaci odkladu podání vysvětlení lovců tzv. 1. skupiny

do doby zastoupení zvoleným advokátem, k čemuž následně došlo. Neměl tedy žádný

vliv na obsah jejich vysvětlení, ke kterým došlo až po převzetí zastoupení Mgr.

Hanzlíkem. Pokud mimo to podáním ze dne 27. 3. 2013 doložil České inspekci

životního prostředí změnu vlastníka darovacími smlouvami mezi lovci tzv. 1.

skupiny a M. H. M., které byly domluveny jinými osobami, tato skutečnost

nemohla ovlivnit meritorní rozhodnutí tohoto orgánu o dalším osudu nosorožčích

rohů, neboť základem pro takové rozhodnutí nebyl aktuální vlastník, ale samotné

okolnosti dovozu.

12. Dovolatel zopakoval, že pokud k dokonání trestného činu podle § 299

tr. zákoníku došlo již dovozem nosorožčích rohů do České republiky ve dnech 24.

a 25. 2. 2012, pak nemohl být pomocníkem k tomu, co se stalo v minulosti, neboť

jeho angažmá započalo až dne 5. 12. 2012. Ani v další časové fázi od tohoto

data, nalézacím soudem nazývanou legalizací dovozu (což podle jeho názoru

neodpovídá užité právní kvalifikaci), nemohl být pokládán za pomocníka, tedy

osobu, která umožnila nebo usnadnila jinému spáchání trestného činu. Mimo toho,

že nedošlo k vydání nosorožčích rohů, a nemohlo se tak jednat o účast na

dokonaném trestném činu (jak zní právní kvalifikace pravomocného rozsudku

nalézacího soudu), jeho aktivity popsané ve výroku pravomocného odsuzujícího

rozsudku nebyly způsobilé pomoci hlavnímu pachateli dosáhnout toho, co zamýšlel

či mohl zamýšlet. Jeho účast coby zmocněnce se odehrála v řízení před Celním

úřadem Praha Ruzyně, kdežto rozhodování o samotných zajištěných nosorožčích

rozích záviselo na posouzení dovozu a souladu či rozporu s Úmluvou CITIES ze

strany České inspekce životního prostředí. Neměl ani vliv na obsah výpovědí

lovců před tímto orgánem, neboť ty proběhly již při zastoupení jinou osobou.

13. Dovolatel dále namítl, že žádným ze soudů nebyly řádně vypořádány

jeho obhajovací námitky. Poté rozporoval, že by důkazy, které soudy v

souvislosti s jeho jednáním označily, byly opravdu usvědčujícími ze spáchání

trestného činu. K výpovědi obviněného J. V. vyzdvihl jeho tvrzení, že dovolatel

lovcům nevyhrožoval ani netrval na jejich zastoupení. Spoluobviněný naopak

potvrdil nátlak vyvíjený na něj při prvním výslechu příslušníky Celní správy. K

protokolu o sledování osob a věcí včetně pořízené audionahrávky se opakovaně

vyjadřoval, aniž by k tomu soudy zaujaly nějaký postoj. K plným mocím dodal, že

jejich udělení a akceptace nezakládá trestněprávní delikt. Co se týče obsahu

telefonických odposlechů, soud nijak nekonkretizoval trestněprávní aspekty a

dopady pro osobu dovolatele. Poukázal přitom na telefonáty s obviněným M. N. ze

dnů 5. 4. a 8. 4. 2013, ve kterých mj. vyjádřil své přesvědčení, že dělá

legální věci a že vůbec nepochopil podstatu té věci. Ke skutečnostem plynoucím

z výpovědi tohoto spoluobviněného konkretizoval, že skutečně požádal svého

známého policistu Poura o prověření věci, avšak nikoliv ve směru ovlivnění

vydání či nevydání nosorožčích rohů, nýbrž za účelem prověření toho, zda a kdo

s nimi během zajištění disponuje. Tak učinil na základě podezření založeného na

předchozích informacích o falešných podpisech či plných mocích a také

mnohaměsíční absenci informací od státního orgánu. Pokud jde o schůzku v hotelu

XY, dovolatel pouze na žádost obviněného M. N. seznámil pana T. s výsledkem

celního řízení, nic víc. Dále zdůraznil, že smlouvy mezi lovci tzv. 1. skupiny

a obviněným M. H. M., o nichž hovořil v restauraci XY, byly datovány dnem 24.

1. 2013 (tj. 3 měsíce před danou schůzkou) a vznikly z iniciativy obviněné P.

M. Dovolatel též upřesnil informace z výpovědi obviněného N. H. P. V prvé řadě,

že o separátním setkání s lovci se explicitně vyjádřila jedině obviněná Z. P.,

která přišla do restaurace XY se zpožděním, a uvedla, že dovolatel je nabádal

ke spolupráci a řekl, že shání advokáta. Též vysvětlil údajné legitimování se

před spoluobviněným jako policista. Žádné usvědčující informace nezazněly ani

ve výpovědi obviněného K. M. Z ní nevyplývá nic jiného podstatného než na

audionahrávce z restaurace XY, případně další skutečnosti uvedené již výše.

Odvolací soud však takto uplatněnou obhajobu neakceptoval a přes shora popsané

okolnosti trval na závěru o aktivní a vědomé roli dovolatele v posuzované

trestné činnosti.

14. Obviněný J. D. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba napadené

rozsudky nalézacího a odvolacího soudu v části jeho se týkající a vrátil věc ve

zrušené části nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

15. Obviněná P. M. (v příslušné pasáži též jen „dovolatelka“) nejprve

nabídla svůj odlišný pohled na celou věc, ve kterém vysvětlila důvody, proč

neshledávala naprosto nic podezřelého na tom, že si farma odlovené exempláře

nosorožců ponechá za účelem obchodu s loveckými trofejemi. Odůvodněně to naopak

považovala za naprosto běžné a legální opatření k zajištění rentability

komerčního chovu nosorožců. Rovněž zmínila své nemilé překvapení, když byly

nosorožčí rohy následně zaslány na adresy lovců do České republiky. Zdůraznila

také svou dobrou víru při zprostředkování darovacích smluv mezi lovci a

obviněným M. H. M. s tím, že ona ani lovci nemohli vědět, jak bude M. s rohy

dále nakládat. Shrnula, že napadená rozhodnutí vycházejí ze zjednodušené

představy, že jakákoli účast na lovu nosorožců či nakládání s jejich loveckými

trofejemi je vždy trestná. Tento pohled ovšem neodpovídá platné právní úpravě.

16. Následně dovolatelka připomenula dosavadní průběh trestního řízení,

včetně všech meritorních rozhodnutí soudů obou instancí, a také související

trestní věc samostatně stíhaného D. F., v němž si Městský soud v Praze

opakovaným zrušováním zprošťujících rozsudků vynutil uznání obviněného vinným.

Vyzdvihla, že v dané věci rozhodoval i Nejvyšší soud, nicméně otázky právního

posouzení nebyly podrobeny přezkumu dovolacího soudu. Potom dovolatelka

odkázala na důvody dovolání, které proti rozhodnutím soudů obou stupňů

uplatnila, a to podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), b), g), h), i), m)

tr. ř. Vedle toho namítla porušení svého práva na spravedlivý proces, k němuž

mělo dojít jednak porušením zásady presumpce neviny a in dubio pro reo a rovněž

tím, že odvolací soud nereagoval a nezabýval se námitkami uplatněnými v jejím

odvolání. V této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího

soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Považovala za nezbytné, aby soud

druhého stupně náležitým způsobem rozebral všechny námitky, které byly v jejím

řádném opravném prostředku uvedené. Konstatovala však, že odvolací soud na

převážnou většinu jejích (zejména právních) námitek reagoval pouze stručným

odkazem na rozsudek nalézacího soudu, který se ale jejich věcnou podstatou buď

vůbec nezabýval, nebo se s nimi vypořádal jen velmi stručně a zjevně

nepřípadně. Dovolatelka navíc proti řešení těchto právních otázek nalézacím

soudem předestřela oponující argumentaci, na niž odvolací soud nijak

nereagoval. Tím bylo porušeno její právo na odvolání v trestních věcech podle

čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních

svobod (dále též jen „Úmluva“).

17. Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

vytkla dovolatelka vyloučení orgánů činných v trestním řízení. U veřejného

zasedání odvolacího soudu dne 15. 11. 2022 vznesla námitku podjatosti soudců

senátu 61 To Městského soudu v Praze, a to s odůvodněním, že v usnesení tohoto

senátu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 61 To 234/2021 (v nyní projednávané věci),

se objevuje stanovisko odvolacího soudu, že nalézací soud je skutkovými a

právními závěry soudů ve věci D. F. vázán, a to ve smyslu ústavně zakotvené

zásady rovnosti. Městský soud v Praze ovšem rozhodl, že senát 61 To vyloučen

není, poněvadž ve svém rozhodnutí toliko vyjádřil svůj právní názor na věc, což

důvody jeho podjatosti nezakládá. Ke stejnému závěru dospěl i Vrchní soud v

Praze, který neshledal, že by uvedený senát jakkoli předjímal vinu dalších

odděleně stíhaných spoluobviněných. S tím dovolatelka rozhodně nesouhlasila a

oponovala, že odvolací soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 61 To

234/2021, ve skutečnosti přímo zavázal soud prvního stupně, aby dospěl v rámci

hodnocení důkazů k závěru, že subjektivní stránka trestného činu byla v případě

všech obviněných naplněna. Své tvrzení dovolatelka podpořila citacemi vybraných

pasáží označeného usnesení, v němž odvolací soud vyzdvihoval závěry Nejvyššího

soudu ve věci odděleně stíhaného D. F., přičemž konstatoval, že nalézací soud

je těmito právními závěry učiněnými v dané trestní věci vázán. K tomu

dovolatelka podotkla, že ve skutečnosti byly rekapitulovány skutkové (a nikoliv

právní) závěry dovolacího soudu. Zdůraznila, že neměla možnost se v tomto

řízení nijak hájit, tam provedené dokazování bylo podstatně méně rozsáhlé a

řada klíčových důkazů svědčících o absenci subjektivní stránky tam nebyla

provedena. S těmito konkrétními skutkovými okolnostmi nyní projednávané věci se

senát odvolacího soudu nijak nevypořádal a namísto toho předložil soudu prvního

stupně jako „závazný právní názor“ hodnocení jiných důkazů provedené jiným

soudem v jiném řízení. Odvolací soud takto postupoval zjevně v rozporu se

zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a

svobod, dále jen „Listina“) a presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny).

18. V rámci ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) a g) tr. ř. dovolatelka

namítla skutkové vady obou napadených rozhodnutí. Zjevný rozpor mezi rozhodnými

skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů spatřovala ve skutkových

závěrech ohledně její vědomosti či srozumění s tím, že konkrétní kroky, které

činila, jsou protiprávní, dále ohledně její předchozí vědomosti, že nosorožčí

rohy měly být dovezeny z Jihoafrické republiky do Evropské unie (do České

republiky či na Slovensko) a že tyto rohy měly být (a v několika případech i

skutečně byly) z České republiky (Slovenska) dále vyvezeny do zahraničí,

zejména do východní Asie. Dovolatelka poukázala na první rozsudek nalézacího

soudu v této trestní věci ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 16 T 138/2014, kterým

byla podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby, citovala hodnotící pasáže,

v nichž nalézací soud neshledal její vědomost o výše popsaných skutečnostech.

Po autoritativním zásahu odvolacího soudu do hodnocení důkazů soud prvního

stupně ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 16 T 138/2014, dospěl k

závěrům zcela opačným, které dovolatelka opět v podrobnostech citovala. Na

základě toho nalézacímu soudu vytkla, že nijak nevysvětlil, z jakého důvodu se

odchýlil od vlastního hodnocení důkazů provedeného předcházejícím zprošťujícím

rozsudkem, a přiklonil se k odlišnému hodnocení důkazů předestřenému v

rozhodnutích odvolacího soudu v posuzované trestní věci, resp. k hodnocení

důkazů provedenému odvolacím a dovolacím soudem v jiné trestní věci. Provedené

hodnocení důkazů s ohledem na jeho torzovitou podobu nasvědčuje podle jejího

názoru tomu, že soud prvního stupně zcela rezignoval na svoji výsostnou

prerogativu vlastního hodnocení důkazů (které pouze on sám provedl a jejichž

obsah – zejména výpovědí svědků a obviněných – pouze on sám vnímal svými

smysly) a v rozporu se zásadou zákonného soudce a zásadami přímosti, ústnosti a

bezprostřednosti v podstatě přenechal hodnocení důkazů a formulaci skutkových

závěrů orgánu, který k tomu ze zákona není oprávněn (soudu rozhodujícímu v jiné

trestní věci, v níž dovolatelka nemohla realizovat svá procesní oprávnění a

jejíž důkazní materie je odlišná a podstatně omezenější).

19. Dovolatelka upozornila také na rozporuplný postoj odvolacího soudu,

který nejprve (ve vztahu ke zprošťujícímu rozsudku) neváhal udělit soudu

prvního stupně závazné pokyny, k jakým skutkovým závěrům má dospět, aby

následně (poté co nalézací soud nekriticky a nepřípustně akceptoval

autoritativně vnucené odlišné hodnocení důkazů z jeho strany) konstatoval, že

hodnocení důkazů je výsostným právem soudu prvního stupně, do kterého on není

oprávněn nijak zasahovat. Dovolatelka proto obsáhle citovala usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, podle kterého je

odvolací soud vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně pouze v souvislosti

se změnou nebo doplněním skutkových zjištění podle § 263 odst. 7 tr. ř., pokud

sám rozhoduje ve věci rozsudkem. Skutková zjištění i hodnocení důkazů soudem

prvního stupně se ovšem musejí vždy stát předmětem odvolacího přezkumu, jak

předpokládá ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. Dále dovolatelka

přednesla teoretické pojednání o zásadě presumpce neviny a principu in dubio

pro reo. Doplnila, že výrok o vině nemůže být založen na nepodložených

tvrzeních, neověřených „předpokladech,“ či domněnkách, k čemuž odkázala na

nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14. Uzavřela, že

uvedeným zásadám a povinnostem odvolací soud zjevně nedostál. Skutková

zjištění, podle kterých měla být srozuměna s trestněprávními aspekty jejího

jednání, buď byla provedeným dokazováním přímo vyloučena, anebo v něm

postrádala jakýkoli podklad. Nakonec podotkla, že i kdyby jí byl prokázán

obžalobou presumovaný úmysl vývozu rohoviny do východní Asie a jejich

následného komerčního využití, šlo by nanejvýš o přípravu trestného činu podle

§ 299 tr. zákoníku, která však není trestná.

20. S využitím dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m), g) a h)

tr. ř. se dovolatelka věnovala otázce subjektivní stránky a omluvitelného

právního omylu. K prvnímu tématu opět nejprve připomněla úvahy soudů obou

instancí v jejich posledních rozhodnutích. Shrnula jejich „argumentační linku“

v této i související trestní věci, když dovodily naplnění subjektivní stránky z

důvodu, že obvinění na realizaci celé záležitosti vynaložili nemalé množství

energie. Byli si vědomi toho, že tím buď oni sami nebo jiné osoby získají

nemalý majetkový prospěch. Nevynaložili dostatečné úsilí na zjištění právní

úpravy upravující nakládání s chráněnými živočichy a jejich trofejemi.

Majetkový prospěch (v podobě získání rohoviny či zájezdu „zdarma“) nutně vede k

závěru povědomí o nelegálnosti celé akce. Všechny tyto předem konstruované

„předpoklady“ jsou však mylné, neodpovídají provedenému dokazování, pravidlům

formální logiky ani platné právní úpravě. Předně nebylo prokázáno, že by v

souvislosti s lovem dovolatelka nebo kdokoli z lovců obdržel jakýkoli finanční

prospěch. To ve vztahu k její osobě vyplývá i z výpovědí obviněných J. V. i M.

N., který své tvrzení vyřčené v restauraci XY, že dovolatelka měla za každého z

lovců inkasovat 150 000 Kč, označil za čirou fabulaci bez reálného základu.

Nesmyslnost uváděných částek je přitom zjevná v kontextu jejích majetkových

poměrů, zejména ze skutečnosti, že se nejpozději od roku 2013 nacházela v

úpadku pro dluhy ve výši cca 270 000 Kč s tím, že insolvenční řízení pak trvalo

více než 6 let.

21. Žádnou oporu v provedeném dokazování nemá závěr soudů, podle kterého

si dovolatelka byla vědoma značného prospěchu na straně spoluobviněného N. H.

M., a to s ohledem na cenu, která je dosahována prodejem rohoviny na černém

trhu ve východní Asii. Soudy obou stupňů neuvádějí žádný konkrétní důkaz, pouze

„předpokládají“, že takové povědomí je „samozřejmé“. Totéž platí pro závěr o

vědomosti dovolatelky, že nosorožčí rohy měly být dále vyváženy na černý trh v

Asii, a to přesto, že s rohy dovezenými do České i Slovenské republiky nijak

nenakládala a ani nemohla. Soudy obou stupňů však opět považovaly tuto

skutečnost za notorietu, která nepotřebuje podklad v provedeném dokazování.

Následně dovolatelka poukázala na rozdílný odhad ceny rohoviny na černém trhu v

Asii ze strany českého a slovenského vědeckého orgánu. Za nesprávný označila

také závěr, že si počínala vědomě nepečlivě při zjišťování obsahu právní úpravy

vztahující se k nakládání s chráněnými živočichy, z čehož lze dovodit její

přinejmenším nepřímý úmysl dopustit se trestného činu. Po citaci zákonných

ustanovení týkajících se úmyslného zavinění uzavřela, že pachatel musí

přinejmenším vědět, že může porušit chráněný zájem – objekt trestného činu (zde

zájem na ochraně exemplářů nejvíce ohrožených druhů) a být s tím alespoň

srozuměn. Žádné takové okolnosti však ve vztahu k dovolatelce nevyšly v průběhu

hlavního líčení najevo.

22. To, že dovolatelka nebyla přesvědčena o protiprávnosti svého

jednání, lze dovodit zejména z následujících okolností, které vyplynuly z

provedeného dokazování: nabídku loveckých safari zájezdu předestřela veřejně

svým přátelům a známým, nikomu z nich neuvedla, že by se mělo jednat o

nezákonnou aktivitu, kterou by měli držet v tajnosti; nikdo ze slyšených osob

nepotvrdil, že by dovolatelka měla mít jakoukoli bližší znalost obsahu celních

předpisů či předpisů o obchodování s ohroženými druhy živočichů, navíc když

příslušné předpisy jsou značně nepřehledné i pro profesionály (celní správu,

policejní orgán i ve věci činné advokáty); veškeré aktivity dovolatelky

související s lovem nosorožců i celním odbavením jejich rohů se odehrávaly za

přítomnosti, resp. dozoru příslušných státních orgánů, přičemž nikdo z těchto

úředních osob nenaznačil, že by toto jednání mělo být protiprávní či dokonce

trestné; lovy v Africe se netýkaly volně žijících exemplářů, ale jedinců ve

farmovém chovu, odlovených za přítomnosti profesionálních lovců a veterinářů,

na základě povolení regionálních vládních úřadů, proběhlo očipování rohů,

fotografování s uniformovanými strážci a podpis předložených veřejných listin;

nic nenasvědčuje tomu, že by si měla být vědoma jakéhokoli potenciálního

ohrožení populace nosorožců, o tom svědčí i zrušení zákazu vnitrostátního

obchodu s nosorožčími rohy v JAR v roce 2015; dovolatelka jednala na základě

ujištění o souladu svého počínání s právem od přítele Narduse, kterému plně

důvěřovala; sama neusilovala o zaslání rohů do České republiky, naopak byla

překvapena tím, že rohy byly zaslány lovcům, k celnímu odbavení zásilky

zajistila oficiálního přepravního agenta – společnost Pelmi, s. r. o., kterou

vyhledala na internetu, nepojily ji s ní žádné zvláštní vazby ani vůči ní

nevznesla žádné požadavky na nestandardní způsob odbavení zásilky (utajování

informací apod.), zaměstnankyně společnosti Pelmi, s. r. o., si samy

iniciativně ověřovaly splnění podmínek dovozu rohů u státních orgánů a z této

strany jim mělo být sděleno, že takový dovoz je legálně možný s tím, že

předložené doklady byly předběžně vyhodnoceny jako dostatečné; poté, co se v

celé záležitosti s nosorožčími rohy na počátku roku 2013 začalo angažovat

vícero advokátů, a „lovci“ se tak již obešli nadále bez asistence dovolatelky,

ta se již nadále celé záležitosti neúčastnila, navíc zjevně nebyla o řadě

skutečností vůbec informována; nebylo prokázáno, že by dovolatelka měla ze

svého jednání jakýkoli majetkový prospěch, kromě toho měla zajištěný standardní

zdroj příjmů (jako obsluha čerpací stanice); dovolatelka dosud nebyla trestně

stíhána ani odsouzena.

23. Se subjektivní stránkou v dané věci úzce souvisí problematika tzv.

omluvitelného právního omylu. Skutková podstata podle § 299 odst. 2 tr.

zákoníku je trestněprávní normou s blanketní dispozicí, protože podmiňuje

trestní odpovědnost porušením jiného právního předpisu. V takovém případě se

musí zavinění vztahovat i na takovou výslovně uvedenou okolnost vyjadřující

protiprávnost. Případný omyl o obsahu takového předpisu je třeba pokládat za

omyl právní. Následně se dovolatelka v teoretické rovině věnovala této

problematice a rozebírala podmínky uvedené v § 19 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Poté

konstatovala, že relevantní právní předpisy jsou značně nepřehledné i pro

profesionály, o čemž svědčí mimo jiné i skutečnost, že orgány činné v trestním

řízení bez vlastního hodnocení pouze přejaly právní závěry „odborného

vyjádření“ České inspekce životního prostředí. Je zde současně aplikováno právo

České republiky, Evropské unie, právo mezinárodní i právo Jihoafrické

republiky. Při výkladu příslušných norem je mnohdy nezbytné provést komparaci

různých jazykových verzí příslušných předpisů, a to i v jejich jednotlivých

časových verzích. Bezproblémové orientace v těchto normách je schopno porozumět

nanejvýš několik úzce specializovaných pracovníků státních a vědeckých

institucí. Po dovolatelce nelze požadovat vyšší standard vědomostí a znalostí

než od advokátů, policejního orgánu či celní správy.

24. Dovolatelka dále uvažovala o tom, jak může danou problematiku vnímat

běžný občan, načež zdůraznila, že není pravda, že by právní úprava zakazovala

jakékoli nakládání s chráněnými druhy rostlin či živočichů. Naopak uvedla

několik příkladů toho, jak je běžný občan opakovaně konfrontován s tím, že

jedinci chráněných druhů nejsou „absolutně nedotknutelní“. Pro laickou

představu běžného občana je tedy nakládání (obchodování) s chráněnými druhy

srovnatelné např. s nakládáním se zbožím podléhajícím spotřební dani (alkohol,

cigarety, pohonné hmoty), vybranými chemickými látkami, střelnými zbraněmi

apod. Není zakázané, ale je regulované. Naproti tomu je nelze srovnávat (jak

činí obžaloba) např. s obchodováním s narkotiky, neboť „obchod“ s narkotiky

není regulován, ale je zakázán. Z tohoto důvodu dovolatelka odmítla závěr

soudů, že každému musí být zřejmé, že jakékoli nakládání s nosorožčími rohy

(např. jejich dovoz či vývoz) je nelegální. Jak český zákon č. 100/2004 Sb., o

obchodování s ohroženými druhy, tak nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně

druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s

nimi již ve svém názvu odkazují na to, že legální obchod s ohroženými druhy je

možný, je však regulovaný. Již zběžným nahlédnutím do právních předpisů by tedy

běžný občan byl utvrzen ve svém původním laickém předpokladu, že s chráněnými

druhy obchodovat lze, je však nezbytné dodržet určité zákonné požadavky.

25. Dovolatelka považovala z hlediska subjektivní stránky trestného činu

za významné, nakolik je právní regulace běžnému občanu dostupná a srozumitelná

a zároveň jaké kroky podnikl k zajištění toho, že podmínkám regulace dostojí.

Opět přitom zdůraznila roztříštěnost relevantní právní úpravy do řady právních

předpisů různých právních řádů i jejich obtížnou srozumitelnost, která pro

osobu nedisponující speciálním vzděláním či dlouholetou praxí v oboru činí

spolehlivé zjištění jejích práv a povinností vlastními silami (bez využití

odborné konzultace) fakticky nemožným. Dovolatelka proto vyjádřila přesvědčení,

že obviněným nelze klást k tíži, že dospěli k závěru o souladu svého počínání s

právem, když byli opakovaně utvrzováni součinností a ujišťováním ze strany

zaměstnanců jihoafrické farmy, profesionálních lovců, veterinářů,

uniformovaných strážců ochrany přírody a státních úředníků při lovu v JAR,

advokátů, kteří byli ve věci činní poté, co trofeje dorazily do České republiky

a předběžně též ze strany státních orgánů v České republice (na základě šetření

společnosti Pelmi, s. r. o.). K tomu dovolatelka poukázala na usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 848/2010, podle něhož

zpravidla nelze dovodit úmyslné zavinění u laických osob, které se spolehnou na

právní rady advokáta. Významné dále je, že jak dovolatelka, tak lovci činili

veškeré své kroky „oficiální cestou“, neměli tudíž v úmyslu činit nic „za zády“

státních orgánů, kterým byly předloženy veškeré související listiny, včetně

darovacích smluv. Pokud by kdokoli ze zúčastněných pochyboval o tom, zda je

bezúplatné přenechání trofejí jiné osobě (darování) legálně možné, je otázkou,

z jakého důvodu by předkládal státním orgánům listiny (plné moci, darovací

smlouvy), které by vedly k jeho postihu pro protiprávní jednání či dokonce

trestnímu stíhání. Dovolatelka také vyjádřila pochybnost nad úvahami o

rozlišení tzv. autentického lovce a „pseudo-huntera“. Vyzdvihla, že ani účast

na safari lovech nemusí být nutně vyhrazena pouze movité klientele z řad

profesionálních lovců. Naopak se jich může účastnit v zásadě kdokoli,

postupuje-li v souladu se zákonem. Podle jejího názoru není ani zřejmé, proč by

měl běžný občan považovat za vyloučené či nezákonné, aby „úhradu“ odstřelu

divoké zvěře provedl tím způsobem, že ji přenechá farmě, kde odlov proběhl.

Běžný občan navíc vůbec nebude předpokládat, že by jeho nakládání s chráněnými

exempláři, k němuž dochází v exotické destinaci, mělo být posuzováno podle

práva České republiky či Evropské unie, a nikoli podle práva státu, v němž se

aktuálně nachází. Na tomto základě dovolatelka uzavřela, že závěr o naplnění

subjektivní stránky je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

26. Pomocí dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m), a), g), h)

tr. ř. vznesla dovolatelka argument nesprávného právního posouzení. Za prvé v

tomto oddíle namítla, že nosorožci ani jejich rohy nejsou exempláře druhu přímo

ohroženého vyhynutím nebo vyhubením ve smyslu § 299 odst. 2 tr. zákoníku.

Uvedla, že se jedná toliko o exempláře chráněného druhu podle § 299 odst. 1 tr.

zákoníku. Poukázala přitom na dotčená ustanovení českého zákona č. 100/2004

Sb., o obchodování s ohroženými druhy, a především na přímo aplikovatelnou

evropskou právní úpravu, a to nařízení Rady (ES) č. 338/97 a přílohu nařízení

Komise (EU) č. 1158/2012. Zde je nosorožec tuponosý jižní zařazen do přílohy B

(pouze populace v Jihoafrické republice a Svazijsku; všechny ostatní populace

jsou zařazeny v příloze A; výhradně za účelem umožnění mezinárodního obchodu s

živými zvířaty na vhodná a přijatelná místa určení a obchodu s loveckými

trofejemi; všechny ostatní exempláře jsou považovány za exempláře druhu

zařazeného v příloze A, a obchod s nimi je podle toho regulován). Dovolatelka

poukázala na definici obchodu podle čl. 2 písm. u) nařízení Rady (ES) č.

338/97, kterým se rozumí dovoz do Společenství, včetně přivezení z moře, a

vývoz či zpětný vývoz ze Společenství, a také využívání, přemísťování a převod

vlastnictví, resp. držby exemplářů podle tohoto nařízení v rámci Společenství,

včetně případů uvnitř jednoho členského státu. Pro doplnění popsala, co se

rozumí obchodní činností ve smyslu čl. 8 odst. 1 téhož nařízení. Považovala za

nesprávné, pokud soudy vycházely z odborného vyjádření České inspekce životního

prostředí, v němž je odkaz na definici obchodu obsaženou v čl. I. písm. c)

úmluvy CITES, podle které „obchod” znamená vývoz, reexport, dovoz a introdukci

z moře. Je tedy odlišná od definice nařízení Rady (ES) č. 338/97 a především na

danou situaci nedopadá, neboť z hlediska právního posouzení věci je významné

zařazení exempláře v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie (včetně

legislativního výkladu zde obsažených pojmů), nikoli jeho zařazení v příloze

mezinárodní smlouvy CITES.

27. Dovolatelka také citovala definici „lovecké trofeje“ podle čl. 1

odst. 4b nařízení Komise (ES) č. 865/2006, ve znění účinném od 27. 9. 2012, kde

je mimo jiné uvedeno, že ji lovec získal zákonným způsobem lovem k osobnímu

využití. K tomu doplnila, že definici „osobního využití“ evropské předpisy

neobsahují. Dále odkázala na popis „exempláře osobního a rodinného charakteru“

uvedený v čl. 2 písm. j) nařízení Rady (ES) č. 338/97, pro které platí na

základě čl. 7 odst. 3 odchylná pravidla nakládání od postupu upraveného čl. 4 a

5 nařízení. V návaznosti na to zmínila také čl. 57 odst. 1 nařízení Komise (ES)

č. 865/2006, ve znění účinném od 27. 9. 2012, podle kterého se odchylka od

článku 4 nařízení (ES) č. 338/97 pro exempláře osobního nebo rodinného

charakteru podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení nevztahuje na exempláře,

které jsou užívány k obchodnímu zisku, prodávány, vystavovány pro komerční

účely, drženy k prodeji, nabízeny k prodeji nebo přepravovány k prodeji. Tato

odchylka se vztahuje pouze na exempláře, včetně loveckých trofejí, které

splňují některou z těchto podmínek: a) jsou uloženy v osobních zavazadlech

cestovatelů přijíždějících ze třetí země; b) jsou uloženy v osobním majetku

fyzické osoby, která přesouvá své obvyklé bydliště ze třetí země do

Společenství; c) jsou loveckými trofejemi, které cestovatel ulovil, a jsou

dováženy později. Ve světle této právní úpravy dovolatelka uvažovala o výkladu

jednotlivých pojmů a dospěla k závěru, že zatímco pojmy „obchodní“ a „komerční“

jsou v příslušných evropských předpisech vnímány jako synonyma, u pojmů

„osobní“ a „nekomerční“ je tomu jinak, když první z uvedených pojmů je širší a

obecnější než ten druhý. Proto konstatovala, že nikoli každý

„osobní“ (charakter, využití, vlastnictví) je též „nekomerční“, přičemž takové

další omezení je vždy předpisem výslovně zmíněno („osobní“ x „osobní

nekomerční“). Tam, kde takové další omezení chybí („osobní využití“ a nikoli

„osobní nekomerční využití“), není namístě jej dovozovat výkladem, a to zejména

tehdy, je-li takový výklad rozhodující pro posouzení trestnosti určitého

jednání, neboť podmínky trestnosti by měly být vykládány restriktivně.

Dovolatelka proto uzavřela, že obchod s loveckými trofejemi je pojmem širším,

než pojem obchod s loveckými trofejemi pro nekomerční účely, a zahrnuje jak

aktivity ryze nekomerční, tak aktivity mající charakter převodu vlastnictví či

držby, jak je uvedeno v čl. 2 písm. u) nařízení Rady (ES) č. 338/97.

28. Jako druhou v tomto tematickém okruhu uplatnila dovolatelka námitku

týkající se absence uvedení konkrétní zákonné povinnosti, kterou měla svým

jednáním porušit. Upřesnila, že rozsudek nalézacího soudu ve svém výroku

neuvádí žádnou konkrétní právní povinnost vyplývající z jiného právního

předpisu, kterou měla porušit, ani žádné konkrétní ustanovení takového jiného

právního předpisu, které mělo být jejím jednáním či jednáním dalších

obžalovaných porušeno. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu v případě, že

je obviněný uznán vinným ze spáchání trestného činu, jehož skutková podstata je

trestněprávní normou s tzv. blanketní dispozicí, výrok o vině tímto trestným

činem musí obsahovat odkaz na konkrétní ustanovení mimotrestního právního

předpisu, které obviněný porušil způsobem zakládajícím jeho trestní odpovědnost

(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 542/2006, a

ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 513/2019). Tyto zákonné požadavky na

náležitosti výroku rozsudku zjevně nemohou být naplněny pouhým obecným odkazem

na relevantní právní předpisy českého či evropského práva (upravující pravidla

pro mezinárodní obchod s ohroženými druhy s tím, že dovolatelka se na takovém

obchodu podílela), aniž by soud jasně uvedl, jaké konkrétní povinnosti z těchto

předpisů (jejich konkrétních ustanovení) pro ni vyplývaly a v čem konkrétně

tyto své přesně stanovené povinnosti porušila.

29. Svou třetí výhradou v rámci hmotněprávního posouzení dovolatelka

požadovala předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie (dále též

jen „Soudní dvůr“), a to v souvislosti s výše probíranou problematikou. V daném

směru nejdříve detailně rozebrala právní úpravu vztahující se k pokládání

předběžných otázek, tj. § 9a odst. 3 tr. ř. i čl. 267 Smlouvy o fungování

Evropské Unie, citovala závěry Soudního dvora vyjádřené v rozsudku ze dne 6.

10. 1982 ve věci CILFIT, sp. zn. 283/81. V něm byly vymezeny výjimky, kdy se

vnitrostátní soudy na Soudní dvůr obracet nemusejí, a to v případech, kdy: a)

otázka výkladu práva EU, která při řešení případu vyvstala, není pro případ

relevantní; b) dané otázce výkladu práva EU již Soudní dvůr rozhodl (acte

éclairé) a c) správné použití práva EU je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé

(acte clair). Potom poukázala i na postoj Ústavního soudu, jenž vymezil

podmínky, za kterých nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie,

jsou-li k tomu splněny podmínky podle čl. 267 SFEU, představuje porušení

ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a na zákonného soudce. V

posuzované věci byla přitom splněna základní podmínka předložení předběžné

otázky, a to že ve věci bylo aplikováno unijní právo, jehož výklad je v řízení

relevantní. Rozhodnutí ve věci je závislé na výkladu obsahu pojmu obchod s

loveckými trofejemi, resp. obsahu pojmu osobní využití. Předmětem sporu mezi

stranami trestního řízení je zejména otázka, zda za (dovolený) obchod s

loveckými trofejemi lze považovat jednání lovců, kteří nosorožčí rohy bezplatně

převedli darovacími smlouvami na třetí osobu. Dovolatelka se neztotožnila s

postojem, který k dané věci zaujaly soudy obou stupňů. Ty argumentovaly smyslem

aplikovaných evropských norem, mezi něž nepochybně patří snaha o zamezení

nelegálního obchodu s rohovinou. Dovolatelka však připomenula, že Soudní dvůr

dosud neměl možnost se k této otázce vyjádřit. Zároveň trvala na tom, že daná

otázka výkladu unijního práva není ani zřejmá natolik, že neponechává žádnou

rozumnou pochybnost o způsobu vyřešení položené otázky (acte clair). Posléze

přednesla stanovisko Soudního dvora, jak má vnitrostátní soud tuto problematiku

posuzovat a za jakých okolností dochází nepoložením předběžné otázky k porušení

práva na spravedlivý proces. Připomenula, že ze strany orgánů činných v

trestním řízení a procesních stran se vyskytl přinejmenším trojí výklad

příslušných pojmů evropského práva. Předestřená otázka je přitom významná nejen

pro posouzení souladu darování nosorožčích rohů s (evropským) právem, tj. pro

naplnění obecné podmínky trestnosti skutku, jíž je protiprávnost činu, ale

zejména též z hlediska výkladu objektivní stránky trestného činu podle § 299

odst. 2 tr. zákoníku. Objektivní stránka totiž mimo jiné vyžaduje naplnění

znaku exemplář druhu přímo ohroženého vyhynutím a vyhubením, což je přímo

odvislé od toho, do jaké přílohy (A nebo B) je konkrétní exemplář zařazen.

30. Dovolatelka proto navrhla přerušit řízení podle § 9a odst. 2 tr. ř.

a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky. I. Může být bezúplatný

převod vlastnického práva, resp. držby exempláře podle čl. 2 písm. t) nařízení

Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě

rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, obchodem ve smyslu čl. 2

písm. u) nařízení Rady (ES) č. 338/97, případně za jakých podmínek? II. Může

být bezúplatný převod vlastnického práva, resp. držby exempláře podle čl. 2

písm. t) nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně žijících živočichů

a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s těmito druhy, osobním využitím

lovecké trofeje ve smyslu čl. 1 odst. 4b nařízení Komise (ES) č. 865/2006, o

prováděcích pravidlech k nařízení Rady (ES) č. 338/97, o ochraně druhů volně

žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi,

případně za jakých podmínek? Poté dovolatelka opět v podrobnostech rozporovala

způsob, jakým se s jejím návrhem vypořádaly soudy obou stupňů, které se podle

jejího mínění zcela minuly s jeho podstatou. Svým postupem tak porušily právo

dovolatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na zákonného

soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Tím došlo i k naplnění dovolacího důvodu

podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Též byly porušeny čl. 7 odst. 1 Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech. V tomto ohledu dovolatelka připomenula i

judikaturu Evropského soudu pro lidská práva k zásadě nullum crimen, nulla

poena sine lege. Ještě zopakovala, že právní předpisy je v rámci dovozování

trestní odpovědnosti jednotlivce nezbytné vykládat restriktivně. Nepominula ani

to, že právní úprava, již měla porušit (zejména právní normy evropského práva,

které nebyly publikovány ve Sbírce zákonů, a o něž se obžaloba opírá) nesplňuje

podmínku výhrady zákona ve smyslu čl. 39 a čl. 40 odst. 6 Listiny (srov. nález

Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 98/20).

31. Čtvrtým argumentem v části týkající se právního posouzení skutku se

dovolatelka domáhala aplikace jihoafrického práva. Připustila sice, že podle §

6 tr. zákoníku se podle zákona České republiky posuzuje i trestnost činu

spáchaného občanem České republiky v cizině, avšak skutková podstata podle §

299 odst. 2 tr. zákoníku je trestněprávní normou s blanketní dispozicí, protože

podmiňuje trestní odpovědnost porušením jiného právního předpisu, zejména pak

takového, který se vztahuje k ochraně živočichů a rostlin v přírodě. Citovala

proto závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 5

Tdo 834/2010, podle kterého v případě, že čin byl spáchán na území cizího

státu, nelze porušení mimotrestních předpisů (v dané věci dopravních) posuzovat

podle českého práva, ale vždy je nutno uplatnit právo státu, na jehož území byl

čin spáchán. Otázku zákonnosti „obchodu“ s nosorožčími rohy, spočívajícího

podle obžaloby v tom, že se lovci „vzdali trofejí z toho důvodu, aby získali

pro sebe prospěch v podobě drahého výletu zdarma“, a jednání lovců, dovolatelky

i dalších osob, k němuž došlo v Jihoafrické republice, je tedy třeba posuzovat

podle práva Jihoafrické republiky (jejích mimotrestních předpisů). Soudy však

uvedené pravidlo vůbec nereflektovaly. Dovolatelka poukázala na rozsudek

Vrchního soudu Jihoafrické republiky ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 57221/12,

jímž byl s účinností od 26. 11. 2015 zrušen zákaz vnitrostátního obchodu s

nosorožčími rohy. V současné době tedy vnitrostátní obchod s nosorožčími rohy

není v Jihoafrické republice protiprávní. Z tohoto důvodu dovolatelka uvedla,

že tato nová úprava je pro ni i další obviněné příznivější, a proto by měla být

aplikována v intencích § 2 odst. 1 tr. zákoníku, k tomu ještě odkázala na

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 1994, sp. zn. Tzn 21/93, a nález

Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. IV. ÚS 158/2000. Dovolatelka taktéž

vznesla námitky proti závěru soudů, že se jednalo o tranzitní delikt, kdy k

jednání obviněných sice došlo v cizině, ale k následku došlo až na území České

republiky. Opětovně zdůraznila, že účelem zájezdů jejích i lovců do JAR nebyl

dovoz rohů do České republiky. O této skutečnosti nikdo z nich nevěděl, a když

rohy dorazily do tuzemska, byli všichni překvapeni. Je tedy zjevné, že dovoz

rohů do České republiky není krytý předchozím zaviněním dovolatelky ani lovců,

ti si nebyli a ani nemohli být vědomi „tranzitního“ charakteru jejich jednání v

Jihoafrické republice, tedy ani toho, že by v důsledku jejich jednání mělo

dojít k porušení či ohrožení trestním zákonem chráněného zájmu na území České

republiky. Jednání obviněných, k němuž došlo v Jihoafrické republice, i kdyby

mělo obžalobou tvrzený charakter „obchodu“, tedy s ohledem na pozdější

příznivější (jihoafrický) zákon nelze považovat za trestný čin. Jejich počínání

v České republice pak ani podle obžaloby nemělo mít „komerční“ charakter. Závěr

o protiprávnosti jejich jednání je v uvedeném směru zjevně nepodložený.

Navíc

platí, že pokud nalézací soud nepřistoupil k vyžádání informace o relevantní

jihoafrické právní úpravě, jde o tzv. opomenutý důkaz zakládající porušení

práva na spravedlivý proces.

32. Pátou a poslední hmotněprávní námitkou dovolatelka zpochybnila

společenskou škodlivost svého jednání. Opět se zaobírala výše zmíněným

rozsudkem Vrchního soudu Jihoafrické republiky, v němž byla probírána i studie

63 jihoafrických expertů, kteří se vyjadřovali k příčinám prudkého nárůstu

pytláctví nosorožců od zavedení zákazu vnitrostátního obchodu s rohy. Ani jeden

z těchto expertů přitom nepotvrdil, že by moratorium mělo jakékoli pozitivní

účinky na snížení počtu upytlačených exemplářů. Závěry obžaloby a nalézacího

soudu o extrémní nebezpečnosti obchodování s legálně získanou rohovinou jsou v

kontextu stanoviska jihoafrických expertů zjevně nepatřičně sebejisté,

postrádající hlubší argumentaci či jakýkoli vědecky fundovaný podklad. I

zpracovatelka znaleckého posudku Agentury ochrany přírody a krajiny České

republiky připustila, že se jedná toliko o „předpoklad,“ nikoli o vědecky

podložený fakt. Výrok o vině nemůže být založen na nepodložených tvrzeních,

neověřených „předpokladech“ či domněnkách (srov. nález Ústavního soudu ze dne

1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14). K subsidiaritě trestní represe a zákazu

dvojího trestání dovolatelka poukázala ještě na usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 8. 9. 2010, sp. zn. 5 Tdo 834/2010.

33. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

označila dovolatelka uložený trest za nezákonný. Poznamenala, že v této trestní

věci strávila 122 dní ve vazbě. S odkazem na § 92 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §

334 odst. 1 tr. ř. namítla, že soudy při stanovení druhu a výměry trestu ve

smyslu § 92 odst. 3 tr. zákoníku nijak nezohledňovaly vykonanou vazbu. Zápočet

vazby do peněžitého trestu přitom připouští usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.

8. 2020, sp. zn. 7 Tdo 727/2020, i ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 4 Tz 33/2007.

Dovolatelce byl uložen peněžitý trest v rozsahu 200 denních sazeb po 300 Kč

(celkem tedy 60 000 Kč). Ve vazbě strávila 122 dní. Po započtení vazby by jí

tedy zbývalo vykonat peněžitý trest v rozsahu 78 denních sazeb po 300 Kč,

celkem tedy 23 400 Kč. Nezohlednění vazby by znamenalo nezákonnost uloženého

trestu pro rozpor s § 92 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

34. Obviněná P. M. proto navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k

odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně její osoby zrušil a podle § 265m

odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 226 písm. b) tr. ř. ji zprostil podané obžaloby,

protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

35. Obviněný M. N. (v příslušné pasáži též jen „dovolatel“) zvolil

důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podstatou jeho

argumentace byla námitka, že k jednání, kterým měla být naplněna skutková

podstata trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími

živočichy a planě rostoucími rostlinami, došlo dlouho před tím, než se vůbec o

existenci dovezených rohů nosorožce dozvěděl. Soudy neodpověděly na jeho zcela

klíčovou otázku, kdy došlo k dokonání stíhaného trestného činu. Naprosto žádným

způsobem se tak nevypořádaly s uplatněnou obhajobou, a jejich rozsudky tudíž

nenaplňují zákonný obsah rozsudku podle § 125 odst. 1 tr. ř.

36. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel brojil

proti skutkovému závěru, že „všichni obvinění společně se buď přímo či nepřímo

podíleli na obchodu“, který je podle jeho názoru ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů a navíc nedostačující k provedené právní kvalifikaci. Pro

trestný čin podle § 299 tr. zákoníku může být odsouzen pouze ten, kdo usmrtí,

zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze,

přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště

chráněného druhu živočicha. Žádného takového jednání se však dovolatel

nedopustil, neboť všechna konkrétní jednání, jimiž bylo možné naplnit skutkovou

podstatu tohoto trestného činu, nastala dříve, než se on vůbec o lovu nosorožců

a dovozu jejich rohů dozvěděl. Toto vše platí i pro všechny formy trestné

součinnosti, např. tedy i pro pomoc, kterou lze poskytnout pouze ke spáchání

trestného činu pouze do okamžiku, než je dokonán. Dovolatel tedy nemohl

jednáním popsaným ve výroku o vině naplnit skutkovou podstatu § 299 odst. 2 tr.

zákoníku, a to dokonce i v případě, že by věděl nebo byl alespoň srozuměn s

tím, že zboží (rohy) má nelegální původ. To ovšem dovolatel nevěděl, stejně

jako to nevěděli advokáti, kteří pomáhali s uvolněním rohů do volného oběhu

před ním, stejně jako to nevěděli svědek R. M. ani spoluobviněný J. D., který

dokonce podal na orgány celní správy trestní oznámení v domnění, že jejich

počínání je trestné. Dovolatel s tím nebyl ani srozuměn a ani z okolností

nebylo možné při vynaložení běžné opatrnosti usoudit, že rohy mohou mít původ v

trestné činnosti.

37. Dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. jsou podle

názoru dovolatele dány společně, protože se oba navzájem prolínají. Skutková

zjištění spočívající v tom, že dovolatel se měl s dalšími obviněnými podílet na

zajišťování dokumentů – plných mocí, darovacích smluv pro jednání ČIŽP,

zabezpečování místa pro realizaci schůzek s první skupinou lovců, pochopitelně

mohou vést k právní kvalifikaci tohoto jednání ve smyslu II. části trestního

zákoníku, avšak zcela jistě nikoli jako spolupachatelství či pomoc při

naplňování skutkové podstaty trestného činu podle § 299 tr. zákoníku, neboť ten

byl již dávno dokonán. Jediná, alespoň podle mínění dovolatele, v úvahu

připadající právní kvalifikace jeho jednání je podle § 216 nebo § 217 tr.

zákoníku, tedy legalizace výnosů z trestné činnosti. On sám by zvolil právní

kvalifikaci podle § 217, odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť tomu

nasvědčují všechny provedené důkazy. Skutkový závěr soudů obou stupňů, že

dovolatel věděl (nebo byl alespoň srozuměn), že rohy mají původ v trestné

činnosti, nemá oporu ani v jediném důkazu, který byl v řízení proveden. Takový

výrok o vině a odpovídající trest by dovolatel přijal.

38. Obviněný M. N. se domáhal zrušení napadeného rozsudku odvolacího

soudu, jakož i zrušení rozsudku soudu prvního stupně, tj. Obvodního soudu pro

Prahu 6, sp. zn. 16 T 138/2014, ze dne 22. 3. 2022, a vrácení věci soudu

prvního stupně, případně odvolacímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

39. Obviněný N. H. P. (v příslušné pasáži též jen „dovolatel“) odkázal

na důvody dovolání uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr.

ř. Nejprve připomenul, že prvním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 6.

2018 byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. K odvolání státního

zastupitelství byl tento rozsudek zrušen. Druhým rozsudkem nalézacího soudu byl

dovolatel uznán vinným. Jakkoliv v obecné rovině nemohl nalézacímu soudu

vytknout, že se – poslušen zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu – odchýlil

od svého původního právního názoru, považoval za alarmující, že minimálně

podstatná část odůvodnění tohoto nově odsuzujícího rozsudku byla zcela

zkopírována z původního zprošťujícího rozsudku. Nalézací soud tak v novém

rozsudku dospěl k opačnému výrokovému rozhodnutí než v původním rozhodnutí,

avšak na základě stejných důvodů. Podle názoru dovolatele tak nalézací soud ve

skutečnosti nenalézal právo, nýbrž se pouze pokoušel učinit zadost představám

odvolacího soudu o podobě rozsudku nad obviněnými. Takový způsob rozhodování

nese znaky soudcovské libovůle a je v příkrém rozporu se zákonným požadavkem na

dvojinstančnost řízení s jasně vymezenou rolí odvolacího soudu, kterému

nesvědčí vůbec role nalézací, nýbrž role přezkumná a kasační.

40. Rovněž druhý rozsudek byl odvolacím soudem zrušen. Napadený rozsudek

soudu prvého stupně ze dne 22. 3. 2022 je tak jeho třetím meritorním

rozhodnutím. Odůvodnění je ve vztahu k dovolateli zcela totožné jako rozhodnutí

dřívější; pouze s doplněním popisu jeho majetkových poměrů. Odvolací soud pak

jeho odvolání jako nedůvodné zamítl. Dovolatel vyjádřil výhrady k průběhu

řízení před odvolacím soudem, neboť jej provázely značné nestandardnosti.

Prvotního pochybení se dopustil soud prvého stupně, který opomněl všechny

obviněné vyzvat k odstranění vad odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. Namísto

toho vypravil spis přímo odvolacímu soudu. Ani ten pochybení soudu prvého

stupně nezhojil, a přes chybějící odůvodnění odvolání prakticky všech

obviněných ve věci nařídil veřejné zasedání. Dovolatel –stejně jako značná část

spoluobviněných – odůvodnil své odvolání až bezprostředně před veřejným

zasedáním. Odvolací soud nemohl být s podanými odvoláními vůbec seznámen, čemuž

napovídá i naprosto vágní odůvodnění napadeného rozsudku, které bylo o

konkrétní argumenty doplněno až v rámci jeho písemného odůvodnění. Dovolatel

měl tedy za to, že odvolací soud nejprve odvolání všech obviněných blanketně

zamítl, a teprve dodatečně, po seznámení se s důvody podaných odvolání, se s

nimi věcně vypořádával. Nutno doplnit, že ne zcela přesvědčivě. Nadto byla

vznesena námitka vyloučení senátu odvolacího soudu ze strany obviněné P. M., o

níž odvolací soud vůbec nerozhodl. Dovolatel proto shrnul, že řízení ve věci,

jak bylo vedeno ze strany soudů obou stupňů, nese poměrně výrazné znaky

nestandardnosti, které se nutně musely projevit i v kvalitě obou napadených

rozhodnutí.

41. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že vyhlášení napadeného rozsudku

předcházela řada poměrně zásadních pochybení prvoinstančního soudu, která

nerespektovala ustanovení trestních procesních předpisů o vedení řízení. Jejich

kombinace ve svém souhrnu způsobila značnou deformaci skutkových zjištění,

která byla podkladem napadeného rozsudku, a měla tak podstatný vliv na výsledek

celého řízení. Následkem těchto pochybení bylo porušeno právo na spravedlivý

proces (v tomto ohledu dovolatel odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze

dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, a nálezy Ústavního soudu ze dne 23.

3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).

Odvolací soud uvedená pochybení nezhojil, dostatečně nereflektoval ani

uplatněnou obhajobu, s námitkami dovolatele se vypořádal nedostatečně, spíše se

z jeho strany jednalo o pokus o vypořádání se s danými výhradami, při němž

postupoval zcela netransparentně a nelogicky, čímž došlo ke stejné deformaci i

odvolacího trestního procesu.

42. Dovolatel vyslovil rovněž názor, že soud prvého stupně nesprávně

kvalifikoval skutek, neboť i při akceptaci výsledku dokazování včetně hodnocení

důkazů nenaplňuje skutek popsaný ve výrokové části napadeného rozsudku všechny

zákonné znaky zločinu podle § 299 odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Oba

soudy vycházely zjednodušeně z konstrukce účasti všech obviněných na

organizované zločinecké skupině, ustavené za účelem pašování rohů nosorožce

tuponosého jižního z Jihoafrické republiky. Přitom však naprosto pominul

odlišné role jednotlivých účastníků, kteří se do styku s rohovinou dostávali v

různých časech na různých místech (a někteří vůbec). Obecné soudy tyto

skutečnosti vůbec nezohlednily; přitom z hlediska otázky právní kvalifikace

skutku se jedná o naprosto stěžejní skutečnosti. Zejména jde o jasné stanovení

rolí jednotlivých obviněných v mechanismu skutkového děje z hlediska

trestněprávní relevance jejich jednání. Za situace, kdy dovolatel do skutkového

děje vstoupil až s časovým odstupem poté, kdy se nosorožčí rohy ocitly na území

České republiky, a tedy i poté, co došlo k dokonání skutkové podstaty daného

trestného činu, nemůže se jednat o účast na organizované zločinecké skupině,

nýbrž může jít maximálně o jiný trestný čin.

43. Dovolatel upřesnil, že jednání všech obviněných bylo právně

kvalifikováno jako dokonaný trestný čin. Trestněprávně relevantní jednání

obviněných organizátorů mělo spočívat zejména v zajištění podmínek pro lov a

najmutí lovců, přičemž trestněprávně relevantní jednání lovců mělo spočívat v

ulovení exemplářů nosorožce tuponosého jižního a vytvoření podmínek pro

transport rohoviny do České republiky. Tímto jednáním došlo k naplnění všech

znaků uvedeného trestného činu v dokonaném stadiu. Dovolateli bylo kladeno za

vinu, že se společně s dalšími obviněnými podílel na zajišťování dokumentů –

plných mocí, darovacích smluv pro jednání na ČIŽP, aktivně se účastnil jednání

s 1. skupinou lovců ve věci celního řízení se zadrženými nosorožčími rohy,

přičemž věděl, že se jedná o nelegální obchod, zúčastnil se jednání v

restauraci XY a byl ve spojení s obviněnou P. M., s níž se sešel, kdy

předmětem této schůzky byl také obchod s nosorožčími rohy a kde od P. M.

převzal darovací smlouvy uzavřené mezi 1. skupinou lovců a M. H. M. Jednání

dovolatele se tak omezilo pouze na období, kdy nosorožčí rohy byly již v České

republice a všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 299 odst. 2,

4 tr. zákoníku byly ze strany organizátorů a lovců zcela naplněny. Jeho jednání

nemůže být v žádném případě považováno za jednání činěné „ve spojení s

organizovanou skupinou působící na území více států“, neboť do trestněprávně

relevantního jednání této skupiny nikterak nezasahoval a ani zasáhnout nemohl,

neboť nikoho z dalších obviněných v době uskutečnění lovu a dovozu nosorožčích

rohů do České republiky neznal.

44. Dovolatel se zabýval judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně

usnesením ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 8 Tdo 237/2010, podle kterého existence

organizované skupiny není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně

spolupachateli trestného činu, jejími členy mohou být i účastníci na trestném

činu, případně též další osoby mající na činu podíl, avšak přímo neztotožněné,

za splnění předpokladu, že si jsou trestně stíhané osoby takové okolnosti

vědomy. V daném případě bylo tedy nutno zkoumat, zda stíhané jednání dovolatele

nese znaky spolupachatele nebo účastníka. Odpověď však musí být záporná.

Zdůraznil, že přistoupení osoby do skutkového děje poté, co je skutková

podstata trestného činu zcela naplněna jednáním jiných osob, vylučuje

spolupachatelství. Obdobné je tomu i u účastenství, které je zásadně omezeno

dokonáním trestného činu. Předpokládá-li jeho skutková podstata i dokončení, je

možné se na trestném činu účastnit ještě v době mezi dokonáním a dokončením.

Nikoliv však později (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 34/81

nebo 5 Tdo 365/2005; případně i rozhodnutí tohoto soudu publikované pod č.

3/1972 Sb. rozh. tr.). Posouzení jednání dovolatele jako osoby účastné na

trestném činu podle § 229 odst. 2, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě

pomoci tak s ohledem na dříve dokonané všechny znaky skutkové podstaty

trestného činu ze strany jiných osob nepřipadá vůbec v úvahu. Je-li pak

součástí skutkové věty odsuzujícího rozsudku i popis jednání dovolatele, který

se měl zúčastnit jednání s jednotlivými lovci v restauraci XY, přičemž

předmětem tohoto jednání měl být obsah výpovědi jednotlivých lovců u orgánů

celní správy, mohlo by takové separované jednání nést zcela teoreticky znaky

skutkové podstaty jiného trestného činu (např. nadržování, návod ke křivé

výpovědi). I uplatnění této skutkové podstaty trestného činu však brání celá

řada zcela zásadních okolností; mimo jiné skutečnost, že toto jednání bylo

nahráváno ze strany policejního orgánu prostorovým odposlechem, z něhož je však

zřejmé, že sám dovolatel v průběhu celého jednání zůstal zcela mlčenlivý. V

tomto ohledu proto brojil i proti té části skutkové věty, která mu klade za

vinu, že se této schůzky zúčastnil „aktivně“.

45. Dovolatel namítl také vady v procesu dokazování, kterými bylo

porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Znovu vyzdvihl skutečnost, že k

celému skutkovému ději přistoupil až v okamžiku, kdy nosorožčí rohy byly

zadrženy celní správou. Ta měla být podle jeho názoru zohledněna při hodnocení

otázky, zda vůbec věděl, že se podílí na trestné činnosti, tedy zda jednal

alespoň v úmyslu nepřímém. Neexistuje přitom žádná důkazní nápověda k tomu, že

by dovolatel měl povědomí o tom, že jednotliví lovci měli být najímáni třetí

osobou, ani k tomu, jaký měl být další osud zajištěných rohů. Ve věci byli

navíc činní někteří advokáti, přičemž ani jeden z nich dovolatele nebo

kohokoliv jiného neupozornil na nezákonnost jednání. Tuto naopak všichni

vyloučili. Soudy obou stupňů opřely svůj závěr o úmyslu dovolatele prakticky

toliko o výpověď spoluobviněného J. V., který uvedl, že mu měl dovolatel

nepřímo vyhrožovat, že ve věci je činná jakási „mafie“. Tato výpověď je však

minimálně v daném bodě značně problematická, jelikož spoluobviněný opakovaně

uváděl, že v mnoha místech skutkového děje jednal pouze pod vlivem nátlaku

různých osob (např. obviněných J. D. či P. M.), přičemž tyto jednotlivé části

jeho výpovědi byly vyvráceny dalšími důkazy. Dovolatel nijak nezpochybnil, že v

jiných částech mohla být výpověď spoluobviněného pravdivá (ostatně se v mnoha

bodech shodovala i s jeho vlastní výpovědí), nicméně trval na tom, že tvrzení

spoluobviněného o nátlaku činěném na jeho osobu jsou pouze snahou o snížení

jeho viny a nejsou věrohodná. Proto je nelze brát jako bernou minci pro

zjištění vědomosti dovolatele o vlastním protiprávním jednání. To pak platí o

to více, že se jedná o jediný důkaz hovořící o tom, že dovolatel jednal

úmyslně, který není v řetězci důkazů podpořen důkazy dalšími.

46. Na základě shora uvedených skutečností obviněný N. H. P. navrhl, aby

dovolací soud ve smyslu 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v

Praze ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 61 To 386/2022 (chybně uvedeno 2021), ve

vztahu k jeho osobě v plném rozsahu zrušil, a to včetně vadného řízení

předcházejícího, spočívajícího v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne

22. 3. 2022, sp. zn. 16 T 138/2014, a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal

Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a

znovu rozhodl.

47. Obviněná Z. P. (v příslušné pasáži též jen „dovolatelka“) uplatnila

důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Nejdříve stručně

zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, poukázala také na usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 7 Tdo 661/2020, učiněné v jiné větvi kauzy

nosorožčích rohů, v němž zdejší soud dovodil nepřímý úmysl tzv. bílých koní.

Vyjádřila však přesvědčení, že její situace je skutkově odlišná. Soudy v této

trestní věci ale tyto klíčové rozdíly mezi jednotlivými obviněnými lovci

nereflektovaly, dokonce i skutková věta je u všech z nich prakticky shodná. Z

tohoto důvodu soudy uznaly dovolatelku vinnou ze skutku, který nespáchala.

48. Dovolatelka vytkla, že skutková zjištění nemají podklad v provedeném

dokazování. V této souvislosti předně namítla, že byla odsouzena za jiný

skutek, než pro který byla obžalována. Skutková věta byla oproti podané

obžalobě doplněna o zjištění mající prokazovat její nepřímý úmysl. Konkrétně se

jedná o zjištění, že protihodnotou zájezdu do JAR měla být účast dovolatelky na

tzv. pseudo-huntingu, při kterém byl pod patronací místních úřadů zastřelen

nosorožec tuponosý jižní, přičemž se dovolatelka měla „na základě předem

uzavřené a naplněné dohody s P. M.“ trofeje v podobě nosorožcích rohů vzdát.

Dále je do skutkové věty vtělena i poznámka o „uspořádání pseudo-loveckého

zájezdu zdarma s předjednaným ponecháním loveckých trofejí“, z čehož je

dovozováno naplnění subjektivní stránky. Rozsudek je tak v rozporu se zásadou

totožnosti skutku vyjádřenou v § 220 tr. ř. Soud prvního stupně navíc doplnil

skutkovou větu, aniž by ve vztahu k dovolatelce jakkoliv doplnil nebo alespoň

zopakoval dokazování. Veškerá tato zjištění nalézací soud učinil v návaznosti

na vydání shora označeného usnesení sp. zn. 7 Tdo 661/2020, v němž Nejvyšší

soud při hodnocení naplnění subjektivní stánky obviněného D. F. uvedl, že

obviněný „jednal na základě předem uzavřené a také naplněné dohody s P. M., a

tedy věděl, že cesta, pobyt a lov v JAR za účelem lovu nosorožce bude pro něj

zdarma, pokud se vzdá lovecké trofeje a formou darování ji ponechá na místě

volně k dispozici.“ První část citované pasáže byla doslovně přejata do

skutkové věty druhého a následně i třetího rozsudku soudu prvního stupně.

49. Soudy obou stupňů tak vystavěly své závěry ohledně nepřímého úmyslu

dovolatelky s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu na tom, že již při

sjednávaní zájezdu do JAR byla srozuměna s tím, že se zúčastní lovu nosorožce,

přičemž trofej, které se vzdá, bude protihodnotou ceny zájezdu. Z toho by potom

muselo být podle soudu dovolatelce zřejmé, že se účastní nelegální činnosti.

Oba soudy však zcela přehlédly, že tato nová a rozhodná skutková zjištění

určující pro naplnění nepřímého úmyslu dovolatelky jsou ve zjevném rozporu s

provedenými důkazy, respektive z provedených důkazů vůbec nevyplývají. Odvolací

soud sice k této námitce dovolatelky uvedl, že dané skutečnosti mají vyplývat z

její vlastní výpovědi a také z výpovědí obviněných J. V. a R. J. S takovým

závěrem ovšem ona ostře nesouhlasila. Z výpovědí obou spoluobviněných totiž

nebylo možno dovozovat nic ve vztahu k její osobě, neboť ani jeden z nich se o

ní vůbec nezmínil. Poté v podrobnostech probírala vybrané pasáže své výpovědi,

ze které plyne, že dovolatelka se o možnosti lovu nosorožce dozvěděla až po

příletu do JAR. Proto z její výpovědi nelze dovodit, že by vzdání se trofeje,

jakožto protihodnota ceny zájezdu do JAR, bylo domluveno již při sjednávání

zájezdu v tuzemsku. Ona sama s poukazem na svá konkrétní vyjádření poznamenala,

že o této skutečnosti se dozvěděla až po návratu do České republiky. Mimo to

dovolatelka dodala, že nabídka bezplatného zájezdu do JAR jí nepřipadala

podezřelá, jelikož obviněnou P. M. dlouho znala, věděla o ní, že si chce

otevřít cestovní kancelář, a proto ji bere na zájezd. Za této situace nelze

hovořit o soudy zmiňované lhostejnosti, jako v případě obdobné nabídky od cizí

osoby.

50. Dovolatelka rozporovala i další skutková zjištění. Z její výpovědi

vyplývá, že si nebyla vědoma toho, že se účastní nelegálního obchodu s

nosorožčími rohy. O možnosti zúčastnit se lovu nosorožce se dozvěděla až po

příjezdu na farmu a celá akce byla pod záštitou uniformovaných komisařů

dozorujících celý lov. Dovolatelka byla přesvědčena, že trofej zůstane na farmě

v JAR. Z toho důvodu ji převoz trofeje na základě zfalšované plné moci do České

republiky na její jméno překvapil. Až následně P. M. navrhla, aby nosorožčí

rohy darovala, a tím tento problém vyřešila. Dovolatelka si tedy nebyla vědoma

toho, že se účastní nelegálního lovu, a už vůbec nevěděla, že nosorožčí rohy

mají být dovezeny na asijské trhy. Otázka, zda se dovolatelka dověděla o tom,

že se může zúčastnit lovu nosorožce až na místě, je přitom z hlediska zavinění

rozhodující. To proto, že dovolatelce nemuselo a ani nemohlo být nápadné, že se

účastní něčeho nezákonného. Jednala tak v negativním skutkovém omylu, neboť

neznala a ani znát nemohla okolnost, že nosorožčí rohy budou předmětem

nelegálního obchodu do východní Asie. V takovém případě nelze dovodit ani její

nepřímý úmysl, neboť nevěděla, že svým jednáním přispívá k nelegálnímu obchodu

s nosorožčími rohy.

51. Dále dovolatelka namítla, že nebyly splněny ani předpoklady pro

aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle § 299 odst. 3 tr. zákoníku

spočívající ve spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný

prospěch. S ohledem na toto zákonné znění dovolatelka vyzdvihla, že pro její

naplnění je nezbytné zavinění ve formě úmyslu. Nicméně soudy se otázkou jejího

úmyslu ve vztahu k výši prospěchu vůbec nezabývaly, přičemž takový úmysl ani

nebyl prokázán. Důkazně nebylo podloženo, že by byla srozuměna s tím, jakou

hodnotu mají nosorožčí rohy nebo bezplatný výlet. Ona sama opakovaně uváděla,

že rohy nemají žádnou hodnotu a letenka do JAR stojí cca 20 000 Kč. Dovolatelka

nebyla vedena úmyslem porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem. Jejím

jediným úmyslem bylo od samého počátku zúčastnit se výletu pořádaného její

blízkou známou a následně se zbavit starostí spojených s tím, že se nosorožčí

rohy ocitly náhle a bez jejího vědomí v České republice, na základě zfalšované

plné moci. Její prostá a pravdivá obhajoba byla ze strany soudů přehlížena,

aniž by byla vyvrácena s náležitým odůvodněním.

52. Dovolatelka brojila také proti naplnění kvalifikované skutkové

podstaty podle § 299 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tj. že měla jednat ve

spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Vyjádřila

přesvědčení, že ani samotná existence takové skupiny nebyla v řízení prokázána.

Podotkla, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že členy jakési

organizované skupiny měli být obvinění J. D. a P. M. Podle ustálené judikatury

přitom platí, že organizovaná skupina je sdružení nejméně tří trestně

odpovědných osob. Vzhledem k absenci třetího člena je zjevné, že rozsudek

spočívá na nesprávném právním posouzení. Ze skutkové věty ani nevyplývá, že by

dovolatelka měla být členem organizované skupiny, pouze to, že jednala jako

pomocník. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani bod 95. rozsudku soudu prvního

stupně, neboť ten je napsán nesrozumitelně a nelze z něho zjistit, kdo měl být

členem jakési organizované skupiny. Nelze však přehlížet, že tento bod nemá

oporu ve skutkové větě ani v provedeném dokazování. Kromě toho je k naplnění

dané kvalifikované skutkové podstaty potřeba úmyslného zavinění. Tuto otázku

však soudy ve vztahu k dovolatelce vůbec neřešily. Její naplnění nelze dovodit

ani z části skutkové věty, podle níž si dovolatelka „byla vědoma toho, že se v

roli pseudo-lovce dost možno účastní organizovaného nelegálního obchodu s

nosorožčími rohy“. Ani takový popis však nesměřuje k závěru o vědomosti

dovolatelky o existenci organizované skupiny. Nelze pominout ani to, že

citovaná pasáž skutkové věty nemá oporu v provedeném dokazování, takže je ve

zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

53. S ohledem na výše uvedené obviněná Z. P. navrhla, aby dovolací soud

zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne

22. 3. 2022, sp. zn. 16 T 138/2014, a rozhodl tak, že dovolatelku zprostí

obžaloby, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

54. Obviněný R. J. (v příslušné pasáži též jen „dovolatel“) zvolil

rovněž dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Zopakoval i

dosavadní průběh trestního řízení a připomněl, že jím napadaná rozhodnutí obou

soudů jsou již třetími v pořadí. V této souvislosti zmínil, že trestní stíhání

jeho i dalších obviněných bylo zahájeno dne 11. 7. 2013, přičemž trestní řízení

bylo na základě podnětu České inspekce životního prostředí vedeno již ode dne

10. 9. 2012. Trestní řízení skončilo po více než 10 letech, dne 19. 12. 2022.

55. Dovolatel namítl nesprávné právní posouzení. Podle jeho názoru je

nepochybné, že skutek nelze podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu

podle § 299 tr. zákoníku. Dovolatel zcela jistě nelovil „volně žijícího

živočicha“ ani „chráněného živočicha“. Nadto pokud by vedle živočicha žijícího

ve „volné přírodě“ byl chráněn i živočich chovaný v zajetí, tak v době, kdy se

měl dovolatel údajně trestné činnosti dopustit, byl by „chráněným volně žijícím

živočichem“ jen a pouze takový živočich, jehož druh byl podle ustanovení 299

odst. 2 tr. zákoníku ohrožen „kriticky“. Tedy nikoliv pouze ohrožen „silně“.

Popis skutku, kterým se měl dopustit trestného činu, resp. skutkovou i právní

větu ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu, označil dovolatel za

nesrozumitelné.

56. Dovolatel připomenul, že trestný čin podle § 299 tr. zákoníku je

označen jako „Nedovolené nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a

planě rostoucími rostlinami“. Poté se věnoval nosorožci tuponosému jižnímu.

Jeho latinský název ceratotherium simum simum laikovi nic neřekne. Ten nebude

rovněž schopen vyhledat v pro něho velmi nepřehledných a nesrozumitelných

„jiných právních předpisech“ informace o stupni ochrany takového živočicha (a

případných výjimek z ochrany, pokud existují). Trestní zákoník stanoví

blanketní normou (odkazem na neurčité „právní předpisy“), kdo se dopustí

zmíněného trestného činu. Ovšem pouze za současného splnění nejméně dvou

podmínek, a to že v době činu musí být konkrétní jedinec předmětného živočicha

(nikoliv celý živočišný druh): a) volně žijícím živočichem, b) jedincem

ohroženého druhu živočicha chráněného na určité úrovni předpokládané § 299 tr.

zákoníku. Dovolatel namítl, že žádný ze zainteresovaných orgánů činných v

trestním řízení v projednávané věci neřešil otázku, „co se rozumí pojmem „volně

žijící živočich“. Odkázal proto na § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb.,

o ochraně přírody a krajiny, podle kterého jde o jedince živočišného druhu,

jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného

v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem

se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince. Jedinec zdivočelé populace

domestikovaného druhu se za volně žijícího živočicha nepovažuje. Naproti tomu

se „chovem“ podle § 3 odst. 1 písm. v) téhož zákona rozumí jakékoliv držení

živočicha v zajetí. Je tedy pojmově vyloučeno, aby jedinec živočicha držený na

farmě byl považován pro účel trestního řízení za živočicha „volně žijícího“.

Živočich, kterého dovolatel snad usmrtil, tak rozhodně nebyl volně žijícím

živočichem a nebyla mu poskytována žádná právní ochrana. Totéž se týká i jeho

oddělitelných částí, které v daném případě nelze označovat jako trofeje. Přitom

objektem trestného činu podle § 299 tr. zákoníku je zájem na ochraně složek

živé přírody před jejich svévolným a záměrným odnímáním z živé přírody.

57. Dovolatel rovněž vytkl, že orgány činné v trestním řízení neznaly a

neznají situaci v JAR, nevěděly a nevědí, jaká je praxe související s chovem

jedinců daného živočicha na farmách nebo obecně v zajetí, včetně nakládání s

jejich částmi (masem, rohy, kůží apod.), neznaly a neznají právní předpisy

upravující danou problematiku v JAR. Je známo, že farmáři věnující se chovu

některých živočišných druhů v JAR vedli vleklé spory se státními úřady JAR

(například právě o nakládání s rohy uhynulých nebo usmrcených nosorožců).

Výsledek těchto sporů orgány činné v trestním řízení také neznají. O právní

pomoc v JAR žádáno zřejmě nebylo. Soud prvého stupně sice nejprve vrátil věc

státnímu zástupci k došetření, jeho rozhodnutí však odvolací soud zrušil.

Výsledkem toho bylo prvotní zproštění většiny obviněných obžaloby, stejně jako

další léta trvající trestní řízení, v jehož průběhu nebyly poměry na farmě, kde

byl živočich usmrcen, jakkoliv zjišťovány.

58. Posléze dovolatel poukázal také na novelizaci § 299 odst. 2 tr.

zákoníku, účinnou ode 1. 12. 2011, která se předtím vztahovala na jedince

„silně nebo kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář

druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím“. Po novelizaci se právní

úprava dotýkala „jedince kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo

exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím“. Již z uvedených

skutečností je zřejmé, že nebyl dán důvod k tomu, aby byl dovolatel trestně

stíhán pro trestný čin podle ustanovení § 299 odst. 2 tr. zákoníku.

59. Ve světle výše uvedených námitek dovolatel zdůraznil, že nebylo

nijak prokázáno, že usmrcený nosorožec byl jedincem kriticky ohroženého druhu.

Patnáct obhájců obviněných po celou dobu řízení před nalézacím soudem navrhlo

provedení řady důkazů vyvracejících obvinění jejich mandantů, které ve své

většině provedeny nebyly, a to bez přesvědčivého důvodu k tomu vyjádřeného

soudem. Tato skutečnost zakládá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními

soudů a provedenými důkazy. Nelze ani přehlédnout, že výsledky trestního řízení

neodpovídají jeho délce. Faktem také je, že důkazní situace se od zahájení

trestního stíhání nikterak podstatně nezměnila.

60. Dovolatel si neodpustil poznámku k posouzení charakteru „lovu“ na

farmě a ceny „zájezdu“, jehož měl být účastníkem. Návštěvu farmy a „lov“ zde

chovaného jedince Ceratotherium simum simum soudy ztotožňují s trofejním lovem

stejného živočicha ve volné přírodě. Ve druhém případě jde o lov realizovaný

účastí na „autentickém lovu ve volné přírodě“. Cena takového lovu je potom

samozřejmě vysoká. Dovolatel navštívil farmu skromně: bez luxusu, turistickou

třídou. Nikterak se neobohatil. Návštěvy na farmě se nezúčastnil ze

„ziskuchtivosti“. Po uplynutí více než jedenácti let je přesvědčen o tom, že

jeho rozhodnutí k přijetí pozvání od P. M. bylo naivní, nikoliv však „zločinné“.

61. Dovolatel se pozastavil i nad postupem odvolacího soudu, který se

nechal zjevně inspirovat rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2020, sp.

zn. 7 Tdo 661/2020, vyneseným ve věci samostatně stíhaného D. F. Dovolacím

soudem vyřčené závěry pak soud druhého stupně aplikoval i na posuzovanou

trestní věc. Dovolatel proto vyjádřil pochybnost, zda je takový postup v

souladu s jeho právem na spravedlivý proces. Co se týče délky řízení v

projednávaném případě žádné takové pochybnosti dovolatel neměl.

62. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem obviněný R. J. navrhl, aby

Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (chybně uvedeno usnesení) Městského

soudu v Praze ze dne 19. 12. 2022 ve věci pod sp. zn. 61 To 386/2022, současně

zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí soudu odvolacího obsahově

navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením, pozbyla podkladu

(tedy rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 3. 2022 ve věci pod sp.

zn. 16 T 138/2014) a sám rozhodl podle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř.

rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby.

63. Obviněný K. M. (v příslušné pasáži též jen „dovolatel“) uplatnil

dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) i h) tr. ř. a současně namítl

porušení svého práva na spravedlivý proces. Citoval hodnotící pasáž z rozsudku

odvolacího soudu pod bodem 168., který se týkal souhrnně jednání všech

pseoudo-lovců. S tímto obecným hodnocením však dovolatel nesouhlasil a označil

je za nepřiléhavé. Zdůraznil přitom, že nebyl proveden jediný objektivní důkaz

o jeho zavinění. Navíc soudy své závěry o naplnění subjektivní stránky u

dovolatele nijak nekonkretizovaly. Pouze odvolací soud se ve vztahu k němu

individuálně vyjádřil v bodě 223. svého rozsudku. Tuto pasáž dovolatel opět v

celém rozsahu citoval, načež oponoval, že skutečnosti uváděné soudem druhého

stupně se nezakládají na pravdě, a jsou tak ve zjevném rozporu s provedenými

důkazy.

64. Dovolatel proto zopakoval skutečnosti, které byly vůči němu

prokázány. Koncem srpna 2011 přišla za ním a obviněným R. J. obviněná P. M.

(dovolatelem označovaná jako „paní M.“), zda by se nechtěli zúčastnit pobytu v

Jihoafrické republice na farmě s možností lovu. Ubezpečila je, že celá

záležitost je zcela legální, že veškerá povolení na odlov jsou řádně zajištěna.

Oba souhlasili. Veškeré záležitosti spojené s cestou a s pobytem vyřídila paní

M. V září roku 2011 odletěli do JAR. Poté, co se ubytovali na farmě, bylo

sděleno, že se zde nabízí možnost odlovu nosorožce s tím, že si mají mezi sebou

určit pořadí, v jakém budou lovit, neboť u každého odlovu musela být zajištěna

přítomnost správce. Proto se muselo lovit jednotlivě. Paní M. sloužila jako

tlumočnice. Ještě před lovem místní lovci vzali dovolatele na střelnici, na lov

jej doprovázela paní M., lovci z farmy a uniformovaní strážci. Jejich

přítomnost dovolatele vnitřně ujistila, že se nemůže jednat o žádnou

protiprávní činnost. Uniformovaným strážcem mu bylo sděleno, že k odstřelu jsou

určovány staré a nemocné kusy. Dovolateli pak bylo ukázáno, jakého nosorožce má

zastřelit s tím, že odstřel konkrétního jednice schválil uniformovaný strážce.

Dovolatel vystřelil, pravděpodobně však netrefil, takže nosorožce zastřelil

profesionální lovec. Další dny šli střílet R. J. a J. V. Po ukončení odlovů

byly všem předloženy nějaké dokumenty v anglickém jazyce. Byl u toho přítomen

majitel farmy, někdo z lovců, nějaká jejich administrativní pracovnice a paní

M., která tlumočila z angličtiny. Dovolateli bylo mimo jiné sděleno, aby

podepsal doklad, že se trofejí vzdává ve prospěch místní farmy. Jelikož ale

neumí anglicky, nemůže skutečnou povahu dokumentů potvrdit ani vyvrátit. Po

podpisu dokumentů odcestovali zpět domů, a dovolatel tímto považoval celou

záležitost za vyřízenou.