8 Tdo 619/2024-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2024 o dovolání obviněného D. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 10 To 38/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 180/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 1 T 180/2023, byl obviněný D. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 18. 6. 2023 v době od 15:05 hodin do 15:10 hodin z pozemku p. č. XY v k. ú. obce XY, kde se konala technoparty, do obce XY, obojí soudní okres XY, řídil osobní vozidlo značky Mazda 323, RZ XY, vlastníka R. S., nar. XY, když v ulici XY, před domem č. p. XY byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie České republiky, přičemž před jízdou požil návykové látky a následným orientačním testem DrugWipe 5SP byl shledán pozitivním na přítomnost OPI/COC/CL, a následným rozborem odebrané krve, který byl učiněn v 16:03 hodin, byla v jeho krvi zjištěna krom jiného přítomnost psychoaktivní látky delta-9-THC v koncentraci 14,7 ng/ml a jejího metabolitu 11-hydroxy-delta-9-THC v koncentraci 4,5 ng/ml, což objektivně vylučovalo jeho schopnost řídit motorové vozidlo.
2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za využití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 20.000 Kč splatných ve sto denních sazbách po 200 Kč. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání patnácti měsíců.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 10 To 38/2024, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V jeho obsahu soudům obou stupňů vytknul, že nesprávně vyhodnotily důkazy, nedostatečně zjistily skutkový stav, který také vadně kvalifikovaly jako přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. V jejich postupu spatřoval porušení čl. 40 odst. 2 Listiny a pravidla in dubio pro reo, které nepoužily, přestože v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití drog či alkoholu (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11). Soudům vytýkal, že byl odsouzen za jízdu pod vlivem jiné návykové látky, ačkoli není možné, aby v jeho krvi v době jízdy ještě nějaké drogy byly. Uvedl, že je dlouhodobým uživatelem marihuany, aplikoval ji dlouhou dobu před jízdou, neboť po jejím užití před řízením motorového vozidla spal několik hodin, a v momentě, kdy sedl za volat, nebyl již nijak touto drogou ovlivněn. O tom svědčí i údaje policejního orgánu, podle něhož nevypadal, že by byl pod vlivem drog a nevykazoval známky jejich ovlivnění. Označil za nesmyslné, aby požil drogy před jízdou a následně jimi byl i ovlivněn, když nic takového nebylo prokázáno a soudem nebylo vyloučeno, že hodnota THC v krvi byla pouze zbytkovým množstvím, které nemá žádný vliv. Tomu odpovídá i závěr odborných vyjádření, a proto bylo namístě uplatnit zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného, protože se nepodařilo prokázat, že by požil jinou návykovou látku před tím, než usedl za volat, ani kdykoliv jindy. Tyto nedostatky vyústily v nesprávná skutková zjištění a vadnou právní kvalifikaci jeho jednání, a bylo třeba je napravit.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 10 To 38/2024, i rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 1 T 180/2023, zrušil a obviněného zprostil viny, případně věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného zmínil nepřesnosti, jimiž toto podání trpí v označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, stejně jako je nesprávné i datum vypracování tohoto dovolání a argument, že řídil pod vlivem alkoholu, o který u něj vůbec nešlo.
Vlastní obsah odůvodnění dovolání je podle státního zástupce opakováním stejných argumentů, o které obviněný opíral i odvolání a na nichž byla založena jeho obhajoba již v řízení před soudem prvního stupně, s níž se soudy obou stupňů vypořádaly (viz body 11., 12. rozsudku soudu prvního stupně a body 8. až 10. napadeného usnesení), a tudíž jde o dovolání, jež bývá zpravidla odmítáno jako zjevně neopodstatněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, či ze dne 25.
1. 2017, sp. zn. 7 To 1455/2016, a ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022). Uplatněné námitky nekorespondují s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný zřejmě uvažoval o zjevném rozporu skutkových závěrů s obsahem jeho výpovědi, která pro posouzení míry ovlivnění schopnosti řídit motorová vozidla nebyla rozhodující. Obviněný výhrady opakovaně vznesl proti skutkovým zjištěním ve snaze domoci se přehodnocení ve věci provedených důkazů způsobem, aby se vyvinil. Nebyla vytýkána pochybení v právním posouzení skutku, protože takové námitky dovolání neobsahuje.
Jestliže byla u obviněného v krevním vzorku zjištěna koncentrace látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC) v hodnotě 14 ng/ml, nacházel se při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020).
7. Tvrzení obviněného o neuplatnění pravidla in dubio pro reo soudy nekoresponduje s odůvodněním rozhodnutí soudů, z něhož vyplývá, že se touto zásadou řídily a skutkový stav popsaly a odůvodnily tak, že o vině obviněného nevyvstávají pochybnosti. Odkazoval-li obviněný některými argumenty na odvolání, státní zástupce upozornil, že je nelze brát do úvahy, protože Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, že jsou uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání, za což nelze považovat odkaz na obsah odvolání či v jiných podáních (srov. rozhodnutí č. 43/2013 Sb. rozh. tr.).
8. Vzhledem k tomu, že státní zástupce shledal, že obviněný dovolání podal z jiných důvodů, než jsou v zákoně vymezeny, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a), případně též písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
9. Obviněný, jemuž bylo vyjádření státního zástupce zasláno, na ně do doby konání neveřejného zasedání Nejvyšším soudem nereagoval.
IV. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
11. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami lze podat pouze s odkazem na některý z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto Nejvyšší soud musí zkoumat, zda výhrady tvrzené na podkladě v dovolání označených důvodů odpovídají jejich zákonnému vymezení. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení není, aby přehodnocoval důkazy provedené soudy nižších stupňů, ale je povinen se zabývat správností jejich hodnocení z hledisek a principů stanovených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, i usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03), a proto posuzuje, zda proces a jeho výsledky odpovídají zákonem stanoveným principům, zejména zda nenesou znaky jednostrannosti, tendenčnosti či libovůle.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).
13. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn. zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Posouzení podle uvedeného důvodu spočívá na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat rozsah provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., podle tohoto důvodu v zásadě není možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních.
14. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází i nadále v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Vedle těchto zákonem vymezených pravidel je Nejvyšší soud povinen posuzovat, zda jsou v postupech soudů nižších stupňů dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (viz čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. Důvodnost dovolání
15. Podle obsahu podaného dovolání i výsledků provedeného řízení Nejvyšší soud shledal, že argumenty, jimiž obviněný poukazoval na jím shledávané nedostatky, jsou opakováním jeho dosavadní obhajoby, s níž se soudy nižších stupňů již vypořádaly, jak důvodně zmínilo ve svém vyjádření Nejvyšší státní zastupitelství, včetně dalších poukazovaných nedůsledností, které dovolání po formální stránce obsahuje, jež však nemají pro podané dovolání a jeho obsah podstatný význam.
16. Výhrady obviněného, jak je možné z dovolání seznat, se týkají zejména polemiky se skutkovými zjištěními, které vzešly z výsledků provedeného dokazování, s nimiž se odmítal ztotožnit. Jím uváděné argumenty se s výsledky dokazování rozcházejí a stojí zcela osamoceně. Nejvyšší soud k tvrzení obviněného o tom, že nebyl ovlivněn drogou a že není možné, aby u něj v krvi nějaké drogy byly zjištěny, považuje za nutné poukázat na jasný rozpor tohoto jeho tvrzení s výsledky provedeného dokazování, jímž bylo zjištěno to, co je uvedeno v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Z něho plyne, že rozborem odebrané krve v ní byla zjištěna v době odběru, tj. asi hodinu poté, co obviněný řídil, přítomnost psychoaktivní látky delta-9-THC v koncentraci 14,7 ng/ml a jejího metabolitu 11-hydroxy-delta-9-THC v koncentraci 4,5 ng/ml, což je množství, které objektivně vylučovalo jeho schopnost řídit motorové vozidlo, jak je výslovně uvedeno, a jak plyne z naměřených hodnot v době jízdy testem DrugWipe a rovněž ze znaleckého posudku z odvětví toxikologie (srov. body 4. až 6., a 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
17. Nelze tedy přisvědčit obviněnému, že by v tomto směru nebyla učiněna dostatečná skutková zjištění a že by se soudy mírou jeho ovlivnění uvedenou látkou nezabývaly. Nic v postupech soudů nesvědčí ani o tom, že by se zpronevěřily principu in dubio pro reo či dalším zásadám, jimiž je ovládáno trestní řízení, jichž se obviněný dovolával, protože zmiňovanými nedostatky toto řízení netrpí. Obsahem uvedeného pravidla je, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti o skutku, některé jeho části či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Aplikace uvedených zásad je tedy namístě až tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si verzí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02), což je však situace, která v přezkoumávané věci nenastala, protože důkazy provedenými v této věci byla vina obviněného prokázána.
18. Jestliže obviněný tvrdil, že jej nelze vést k trestní odpovědnosti za přečin podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, protože drogy neužil bezprostředně před jízdou, je namístě uvést, že o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se jedná tehdy, jestliže pachatel vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Podle ustálené a aktuální rozhodovací praxe soudů, zejména na základě stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020 (uveřejněno pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr.), se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jestliže koncentrace v krevním séru dosáhne nejméně 10 ng/ml delta-9-tetrahydrokanabinolu (9-THC). Tímto kategorickým vymezením množství návykové látky 9-THC v krevním séru došlo oproti přechozí právní úpravě a judikatorní praxi k posunu v tom, že závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze nyní učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, aniž by bylo třeba opatřovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou (srov. ŠÁMAL, P.
a kol. Trestní zákoník III. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3626).
19. Pokud byla u obviněného zjištěna v jeho krvi kromě jiného přítomnost psychoaktivní látky delta-9-THC (9-THC) v koncentraci 14,7 ng/ml, šlo o množství téměř o polovinu (10 ng/ml) překračující hranici množství přípustného, které nevylučuje způsobilost řidiče vykonávat činnosti související se řízením motorového vozidla v době činu. Množství THC v krvi obviněného v době, kdy se odběru podrobil, bylo potvrzeno i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č. l. 13 až 19), jehož obsah a závěry v hlavním líčení potvrdila jeho zpracovatelka Ing.
Ivana Černá. Lze jen zopakovat, že znalkyně určila, že rozborem krve odebrané obviněnému dne 18. 6. 2023 v 16:03 hodin, tedy necelou hodinu poté, co byl jako řidič motorového vozidla stavěn a kontrolován policejní hlídkou, byla v jeho krvi zjištěna přítomnost mimo jiné látky delta-9-THC v koncentraci 14,7 ng/ml a jejího metabolitu 11-hydroxy-delta-9-THC v koncentraci 4,5 ng/ml, což jsou účinné látky marihuany. Znalkyně shrnula, že při řízení dochází u osoby, která je ovlivněna marihuanou, k poruše koncentrace a pozornosti a k prodloužení reakčního času, mění rychlost jízdy, odchyluje se od přímého směru, špatně vnímá červenou barvu signálních světel, špatně reaguje na chování řidiče jedoucího před jejím vozidlem a neadekvátně reaguje na vjemy z okraje zorného pole.
Přestože přepočet koncentrace na dobu řízení od 15:05 do 15:10 hodin nebylo možné provést, jelikož odbourávání uvedených látek je závislé na délce jejich užívání, množství užívané látky a individuálním metabolismu uživatele, je podle znalkyně nepochybné, že koncentrace látek v krvi obviněného v době řízení nemohla být nižší, než koncentrace v době následně provedeného odběru a rozboru krve. Z uvedeného je zjevné, že s ohledem na naměřené hodnoty jde o trestný čin.
20. Opodstatnění nemá ani námitka obviněného, že neužil návykovou látku bezprostředně před jízdou, nýbrž o několik hodin dříve, kdy v mezidobí spal a jedl, protože tato skutečnost není při závěru o tom, že řídil v době ovlivnění látkou, podstatná. Není totiž rozhodné, kdy obviněný drogu užije, ale to, jak na jeho organismus působí. Obecně platí, že detekční doby se velmi liší v závislosti na tom, zda testovaná osoba požívá marihuanu málo až občasně nebo velmi často. Při jednom užití je detekční doba okolo 8 dnů, při pravidelném užívání jde o dobu až kolem 30 dnů. U většiny pravidelných konzumentů konopí lze THC v krvi objevit i týden od posledního užití. Pokud se konopí kouří jen občas, může ho tělo z krve odbourat zhruba za tři dny, po jednorázovém zážitku by to mělo být do 24 hodin (srov. například detekce marihuany - poradna BENU.cz). Z uvedeného je zřejmé, že obviněný jako pravidelný konzument, jestliže věděl, že bude řídit motorové vozidlo v odpoledních hodinách, v předchozích nočních hodinách užil THC v takovém množství, že v době odběru bylo v koncentraci 14,7 ng/ml a jejího metabolitu 11-hydroxy-delta-9-THC v koncentraci 4,5 ng/ml, věděl, že v jeho těle tato látka stále bude působit. Nutno podotknout i to, že nešlo o zbytkové množství, ale o hodnoty zakládající trestný čin, jak bylo uvedeno výše.
21. Pro závěr o jeho trestní odpovědnosti nebylo důležité ani to, že na jeho chování nebyly pohledově patné známky ovlivnění drogou, a ani jeho způsob jízdy nebyl takový, aby vydání lidí nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví bylo bezprostřední a jeho styl jízdy je vykazoval. Jak se podává z výpovědí policejní hlídky a dalších svědků, je patrné, že se choval normálně, protože určující je hladina koncentrace návykové látky v krevním séru obviněného, které bylo exaktně prokázáno a stanoveno, přičemž je zcela nerozhodné, kdy k užití návykové látky došlo, neboť o bezprostřednosti její aplikace zákon u této skutkové podstaty nehovoří. Z těchto důvodů jde pouze o účelovou argumentaci obviněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1537/2018).
22. Nejvyšší soud v souladu se závěry soudů obou stupňů neshledal podmínky pro to, aby byl ve věci zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož se obviněný domáhal, protože takový postup by byl nutný pouze v případech ve stanovisku uveřejněném pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr. za podmínek tam výslovně vypočtených, a to když by přicházela v úvahu odlišná právní kvalifikace skutku závislá na posouzení otázky příčetnosti, nebo bude třeba řešit otázku závislosti řidiče na návykových látkách v souvislosti s možností uložení ochranného opatření v podobě ochranného léčení, nebo při zjištění současného užití jiné návykové látky a alkoholu. Rovněž pro závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi nebo hodnotou koncentrace jiné návykové látky v jeho krevním séru, popřípadě bude potřeba psychiatrického zkoumání řidiče odůvodněna jinými skutečnostmi (např. nestandardním chováním řidiče neodpovídajícím zjištěné menší koncentraci návykové látky apod.). O žádný takový případ však v posuzované věci nejde, jak důvodně vyložil k odvolání obviněného odvolací soud, jenž se touto skutečností rovněž podrobně zabýval (srov. bod 10. přezkoumávaného usnesení).
VI. Závěr
23. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů shledal, že námitky obviněného nejsou opodstatněné, protože jím vytýkané nedostatky neodpovídají skutkovým zjištěním, o něž soudy své závěry opřely. Právní posouzení spáchaného činu vykazuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se proto ztotožnil s věcně správnými závěry soudů obou stupňů.
24. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl důvodnost dovolání posoudit toliko na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a obsahu příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, a veškeré soudy učiněné závěry mají podklad, stejně jako v zákonné úpravě a na ni navazující judikatuře soudů, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 8. 2024
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu