8 Tdo 80/2025

8 Tdo 80/2025-12276

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovoláních obviněných J. G., D. J. a P. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 5 T 87/2016, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. G., D. J. a P. P. odmítají.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 5 T 87/2016, byli uznáni vinnými obvinění J. G. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [ad I. 14. až 22, 26. až 28, 48], P. P. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [ad I. 29., 53., 58., 61., 63. až 68., 70. až 83., 98. až 102], D. J. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.

zákoníku [ad I. 14. až 22., 23. až 27., 30. až 39., 41. až 51., 54. až 55., 57., 59., 84. až 103.], všichni ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a společně s obviněnými D. B., Lenkou Bašovou, R. J. a právnickou osobou GB steel, s. r. o., IČ 29389267 v likvidaci (dále „společnost GB“), jichž se dopustili ve stručnosti tím, že I. obvinění D. B., Lenka Bašová, J. G., R. J., D. J., P. P., společnost GB a R. Č., M. Č., O. S. a R. S., o jejichž vině bylo rozhodnuto jinými rozhodnutími, v období od prosince 2011 do června 2012, na různých místech České republiky společným jednáním se záměrem zkrátit Českou republiku na spotřební dani (dále „SD“) a dani z přidané hodnoty (dále „DPH“) a sebe neoprávněně obohatit, k SD si byli vědomi, že u minerálních olejů uvedených pod kódem kombinované nomenklatury 2710 19 91 a 2710 19 99, které jsou podle § 45 odst. 3 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31.

12. 2012 (dále „zákon č. 353/2003 Sb.“) předmětem SD a vzniká u nich v souladu s § 45 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb. povinnost přiznat a zaplatit SD při jejich uvedení do volného oběhu, pokud jsou tyto určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro pohon motorů, pro výrobu tepla nebo pro výrobu směsí s minerálními oleji určenými pro pohon motorů, a že u ostatních minerálních olejů určených k použití, nabízených k prodeji nebo používaných pro pohon motorů, které jsou podle § 45 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb. předmětem SD a vzniká u nich v souladu s § 44 odst. 1 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb. povinnost přiznat a zaplatit SD při použití nebo prodeji minerálních olejů pro pohon motorů, dopravili z území ležícího mimo Českou republiku, zejména z Polské republiky a Maďarské republiky, popřípadě z nezjištěného místa původu, každopádně však bez přiznání a uhrazení SD, na daňové území České republiky pro společnost GB, fakticky působící v pronajaté části průmyslového areálu bývalé cihelny v katastrálním území XY, okres XY, minerální oleje kódu nomenklatury 2710 19 91 a 2710 19 99, a dále přesně neurčené minerální oleje zařazené mezi těžké topné oleje kódu nomenklatury 2710, které dále jménem společnosti GB prodali na území České republiky jako motorovou naftu pro pohon motorů, aniž společnost GB, registrovaná jako distributor pohonných hmot od 24.

11. 2011 u Celního úřadu v Opavě přiznala a zaplatila správci daně SD, k DPH si byli vědomi, že podle § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 30. 6. 2012 (dále „zákon č.

235/2004

Sb.“), je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečněného zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, jenž nastane dříve, uvedli jménem společnosti GB do volného oběhu na území České republiky jako motorovou naftu pro pohon motorů minerální oleje kódu nomenklatury 2710 19 91 a 2710 19 99 a přesně neurčené minerální oleje zařazené mezi těžké topné oleje kódu nomenklatury 2710, aniž by společnost GB přiznala a zaplatila správci daně SD, a tímto jednáním rovněž záměrně způsobili, že společnost GB, registrovaná od 28.

11. 2011 jako čtvrtletní plátce daně u Finančního úřadu v Hlučíně, v přiznáních k DPH za příslušná zdaňovací období roku 2011 a 2012, nepřiznala daňovou povinnost k DPH v rozsahu nepřiznané SD, obvinění ve vzájemné součinnosti a po předchozím rozdělení úloh jednali tak, že obviněný D. B. jako osoba disponující generální plnou mocí k zastupování společnosti GB a osoba tuto společnost fakticky ovládající, domlouval jménem společnosti GB nejprve pouze s R. S., posléze i s dalšími osobami, zejména s obviněným P.

K., zajištění dovozu minerálních olejů nepodléhajících SD z území Polské republiky a Maďarské republiky, a následně takto opatřený minerální olej zaváděl do účetnictví společnosti GB tak, že vyhotovoval fiktivní faktury na vstupu, čímž chtěl zakrýt, že z odebraného minerálního oleje má být přiznána a odvedena SD v případě, že bude dále uváděn do oběhu jako minerální olej pro pohon motorů, přičemž dále zajišťoval jak sám, tak i ve spolupráci s obviněnými R. Č., J. G., R. J., D. J., P. P. a K. S. odbyt takto opatřeného minerálního oleje, a to za účelem jeho užití jako motorové nafty určené k pohonu motorů, v rámci čehož jednak osobně opatřený minerální olej rozvážel nákladním motorovým vozidlem zn. MAN RZ: XY, a jednak k rozvozu minerálního oleje za pomoci tohoto či jiného vozidla nebo k přímé distribuci z vlastního zásobníku v pronajatém areálu v XY ve vlastnictví společnosti Cihelna Hlučín, s.

r. o. uděloval pokyny obviněným R. J., D. J. a P. P., obviněná Lenka Bašová jako jediná jednatelka a společník společnosti GB jednak podepisovala daňová přiznání k DPH za uvedená zdaňovací období, ve kterých nebyla přiznána DPH z nepřiznané SD, jednak nepodala za zdaňovací období prosinec 2011 až červen 2012 daňové přiznání k SD z minerálních olejů a dále podle pokynů obviněného D. B. prováděla hotovostní a bezhotovostní platby za odebraný minerální olej ve prospěch obviněného R. S. a konala další úkoly, obviněný J.

G. po dohodě s D. B. jednak obstarával pro společnost GB odběratele minerálního oleje nezatíženého SD v Moravskoslezském kraji, kdy takto obstaral zejména odběratele OSVČ L. T. a OSVČ J. K. za účelem, aby byl dodaný minerální olej užit pro pohon motorů, jednak v lednu, únoru a březnu 2012 osobně zajišťoval distribuci takového minerálního oleje prostřednictvím tankovacích karet, dne 24. 1.

2012 za společnost GB převzal v areálu bývalé cihelny v XY dodávku minerálního oleje s obchodním názvem „Olej smarowy“, kódu kombinované nomenklatury 2710 19 99, z Polské republiky za účelem uvedení tohoto minerálního oleje do oběhu v České republice pro pohon motorů, přičemž od prosince 2011 do začátku dubna 2012 měl získávat na základě dohody s obviněným D. B. nejméně třetinový prospěch ze zisku společnosti GB z prodejů minerálních olejů, obviněný D. J. za účelem širší distribuce minerálního oleje nezatíženého SD do oběhu jako minerálního oleje pro pohon motorů zajistil kontakt mezi společností GB a obviněným K.

S., se kterým pak následně domlouval množství a cenu distribuovaného minerálního oleje, a dále podle pokynů obviněného D. B. jednak obstarával pro společnost GB odběratele minerálního oleje nezatíženého SD v Moravskoslezském kraji, kdy takto obstaral zejména odběratele společnost NC Line, s. r. o., za účelem, aby byl dodaný minerální olej užit pro pohon motorů, jednak osobně zajišťoval ve dnech 28. 2. 2012, 1. 3. 2012, 2. 3. 2012, 7. 3. 2012, 14. 3. 2012, 12. 4. 2012, 9. 5. 2012, 12. 6. 2012 a 13.

6. 2012 návoz a ve dnech 28. 2. 2012, 1. 3. 2012, 2. 3. 2012, 7. 3. 2012, 14. 3. 2012, 12. 4. 2012, 13. 4. 2012, 16. 4. 2012 a 9. 5. 2012 distribuci takového minerálního oleje po území České republiky jako řidič nebo spolujezdec v cisternovém vozidle zn. MAN RZ: XY, popřípadě i jiného cisternového vozidla, a v případě odběru minerálního oleje s obchodním názvem ,,Olej smarowy“, kódu kombinované nomenklatury 2710 19 99 z Polské republiky ze dne 24. 1. 2012 koordinoval návoz tohoto minerálního oleje v areálu bývalé cihelny v XY s J.

G. a R. S., obviněný P. P. podle pokynů obviněného D. B. jednak v únoru a březnu 2012 osobně zajišťoval distribuci minerálního oleje nezatíženého SD prostřednictvím tankovacích karet, jednak se ve dnech 19. 4. 2012, 23. 4. 2012 a 11. 6. 2012 podílel jako spolujezdec v cisternovém vozidle zn. MAN RZ: XY na odběrech nezdaněného minerálního oleje, jednak se nejméně ve dnech 14. 4. 2012, 18. 4. 2012 a 23. 4. 2012 jako spolujezdec v uvedeném cisternovém vozidle nebo jako osoba přímo manipulující s minerálním olejem při jeho překládce, podílel na distribuci nezdaněného minerálního oleje za účelem jeho použití pro pohon motorů, a rovněž se nejméně dne 26.

4. 2012 osobně podílel na vykládce dovezeného minerálního oleje s kódem kombinované nomenklatury 2710 19 99 a jeho uskladnění v areálu bývalé cihelny v XY za účelem následného uvedení do oběhu pro pohon motorů, obviněná právnická osoba GB od 24. 11. 2011 registrovaná jako distributor pohonných hmot u Celního úřadu v Opavě a od 28. 11. 2011 registrovaná jako plátce DPH hodnoty pod daňovým identifikačním číslem CZ29389267, na základě jednání obviněných Lenky Bašové a D.

B., vedených jejím jménem, odebrala na území České republiky minerální oleje kódů kombinovaných nomenklatur 2710 19 91 a 2710 19 99 a minerální těžké topné oleje přiřazené ke kódu kombinované nomenklatury 2710, které byly pro tuto společnost na území České republiky dovezeny z ciziny, pravděpodobně z Polské republiky a Maďarské republiky, a tyto minerální oleje uvedla do oběhu na daňovém území České republiky pro pohon motorů, aniž by přiznala a odvedla SD a DPH v rozsahu odpovídajícím nepřiznané SD, obvinění takto na území České republiky pro společnost GB odebrali nejméně celkem 297.565 litrů minerálního oleje, a to v 17 případech v období od 2.

12. 2011 do 13. 6. 2012, přičemž vstup takto opatřeného minerálního oleje do společnosti GB zakryli vyhotovením celkem 11 fiktivních faktur (ve výroku o vině specifikovaných číslem, datem vystavení, datem uskutečnění zdanitelného plnění, objemem motorové nafty a cenou) zavedených do účetnictví společnosti GB, takto opatřené minerální oleje jménem společnosti GB uvedli do volného oběhu na území České republiky nejméně v rozsahu 297.565 litrů jako motorovou naftu na základě celkem 103 faktur (ve výroku o vině specifikovaných číslem, datem vystavení, datem uskutečnění zdanitelného plnění, objemem dodané motorové nafty a cenou), a tímto jednáním zkrátili jménem společnosti GB na výstupu SD a jejímu rozsahu odpovídající DPH, a to jednotliví obvinění podle svého podílu na popsaném jednání tak, že obviněný D.

B. zkrátil SD ve výši 3.258.391,50 Kč, přičemž zkrácená DPH odpovídající krácené SD je u něj zahrnuta v jednání popsaném ad II., obviněná Lenka Bašová zkrátila SD ve výši 3.258.391,50 Kč, přičemž zkrácená DPH odpovídající krácené SD je zahrnuta u této obviněné v jednání popsaném ad II., obviněný J. G. zkrátil SD ve výši 349.852,50 Kč a tomu odpovídající DPH ve výši 69.970,50 Kč (20 % z částky 349.852,50 Kč), tedy celkem 419.823 Kč, obviněný D. J. zkrátil SD ve výši 1.645.894,50 Kč a tomu odpovídající DPH ve výši 329.178,90 Kč (20 % z částky 1.645.894,50 Kč), tedy celkem 1.975.073,40 Kč, obviněný P.

P. zkrátil SD ve výši 786.538,50 Kč a tomu odpovídající DPH ve výši 157.307,70 Kč (20 % z částky 786.538,50 Kč), tedy celkem 943.846,20 Kč, právnická osoba GB jako daňový subjekt zkrátila obě daně v plném rozsahu, tedy zkrátila SD ve výši 3.258.391,50 Kč, přičemž zkrácená DPH odpovídající krácené SD je u obviněné právnické osoby zahrnuta v jednání popsaném ad II. (týkajícím se výlučně obviněné právnické osoby GB a obviněných D. B. a Lenky Bašové).

2. Za uvedený zločin byli obvinění J. G., D. J. i P. P. odsouzeni podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou let; podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu, jehož výměra byla stanovena podle § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku celkem 20.000 Kč; podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu podnikatelské činnosti a zaměstnání v oblasti obchodu s minerálními oleji na dobu dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných D. B., Lenky Bašové, R. J. a obviněné společnosti GB, jakož i o zproštění obviněného K. S. podle § 226 písm. a) tr. ř.

3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 3 To 1/2023, z podnětu odvolání všech obviněných rozhodl tak, že zrušil z rozsudku soudu prvního stupně výroky o trestech týkajících se obviněných D. B., Lenky Bašové a obviněné právnické osoby - společnosti GB, o nichž sám znovu rozhodl (viz body I., II. III.), výrokem v bodě IV. podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných J. G., D. J. a P. P. (i R. J.), v bodě V. rozhodl o odvolání státního zástupce ohledně zprošťujícího výroku u obviněného K. S.

II. Z dovolání obviněných

4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím obhájců dovolání obvinění J. G., D. J. s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a obviněný P. P. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obvinění J. G. a D. J. dovolání podaná stejným obhájcem oba argumentačně podložili obsahově shodnými výhradami. Naplnění důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřovali v tom, že se soudy obou stupňů nesprávně, nelogicky a nepřesvědčivě vypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, neprovedly a zamítly návrh na výslech J. P. a namítali nezákonnost odposlechů zajištěných v jiné věci, které byly jediným a osamoceným důkazem, podle kterého byli odsouzeni. Soudy zachycené výroky vadně vyhodnotily a nedůvodně a nepřesvědčivě dovozovaly, že jde o konverzace v rámci trestné činnosti. Popřeli, že by uvedený zločin spáchali a že by věděli, že jde o pohonné hmoty dovezené legálně, a že z nich nejsou řádně placeny veškeré daně a poplatky. Vadnou shledaly i výši škody, neboť soudy vycházely pouze z blíže neurčeného a nezjištěného množství pohonných hmot a ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, zpracovaného znalcem Václavem Polokem, který své závěry učinil v rozporu s daňovými kontrolami. Napadené rozhodnutí považují za nepřezkoumatelné, nesprávné a nezákonné, protože z něj není zřejmá ani interpretace odposlechů, když znalecký posudek ani odposlechy obvinění neměli k dispozici srozumitelným způsobem před tím, než bylo ve věci rozhodnuto. Obviněný D. J. uvedl, jak měl být obsah zaznamenaných telefonních hovorů interpretován, zejména k záznamu obsahujícímu sdělení, že „strkají hlavy do oprátky“, což podle něj nebylo myšleno ve smyslu páchání nezákonné činnosti, ale tak, že provádí výdělečnou činnost, která byla zakázána všem policistům ve služebním poměru.

6. Oba dovolatelé považovali rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný u kvalifikované skutkové podstaty podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, že měli spáchat skutek nejméně se dvěma osobami, k čemuž absentují právní i skutkové úvahy o tom, s jakými konkrétními osobami a jakým způsobem měl být předmětný skutek spáchán, i odůvodnění jejich zavinění vztahující se k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku. Je nesporné, že ani jeden z dovolatelů nebyl u společnosti GB jednatelem, společníkem, zaměstnancem ani jinou pověřenou osobou, a nikterak se nepodíleli na jejím chodu, což při svém výslechu potvrdil i obviněný D. B. Ačkoli občas nabídli či zprostředkovali prodej nafty v areálu společnosti GB za výhodnější cenu, nešlo o činnost související se zkrácením daní, když pouze dva svědci (J. K. a L. T.) potvrdili, že jim tímto způsobem byla nafta nabízena. Ani podle odposlechů, i kdyby byly zákonně provedeny, by nebylo možné bez pochybností dospět k závěru o jejich trestní odpovědnosti.

7. Obviněný D. J. doplnil výhradu k jím tvrzené nepřezkoumatelnosti v části odůvodnění kvalifikované skutkové podstaty § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchá-li takový čin ve značném rozsahu), protože výpočty SD a DPH jsou ve znaleckém posudku nejasné, neúplné a zmatečné. Oba k tomuto dovolacímu důvodu zpochybnili učiněná rozhodná skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), resp. písm. c) tr. zákoníku.

8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění J.

G. a D. J. shledávali vadné právní posouzení činu podle § 240 tr. zákoníku, protože neměli ke společnosti GB žádný vztah ani se nijak nepodíleli na vedení této společnosti, kterou ovládal obviněný D. B., z čehož dovodili, že jim nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky daného zločinu.

9. Závěrem dovolání oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i navazující rozsudek Okresního soudu v Opavě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Obviněný P. P. podal dovolání s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jeho vina nebyla provedenými důkazy spolehlivě prokázána, protože soudy nebraly do úvahy, že pro spoluobviněného D. B. vykonával práce pouze brigádně a vždy plnil konkrétní úkoly v areálu XY (úklid, malování apod.), anebo přibližně dvakrát působil jako závozník, což potvrdil nejen obviněný D. B., ale i další spoluobvinění. Nemohl předpokládat nelegálnost distribuce pohonných hmot, které jako závozník převezl, ani to, že nejsou řádně odvedeny daně, když o poctivosti podnikání obviněného D. B. byl utvrzen rovněž kontrolou Finančního úřadu Hlučín, které byl náhodně přítomen. Nikdy se neúčastnil žádného obchodního či administrativního jednání společnosti GB, nic neobjednával, nekupoval ani nefakturoval. Jako vypomáhající příležitostný pracovník neměl možnost zjistit způsob obstarávání pohonných hmot ani to, jak a zda jsou ohledně nich daně přiznávány. Mohl mít informace pouze o zemi původu, pokud je zaslechl. Ani skutečnost, že v jednom případě řekl obviněnému R. J., aby prodal naftu bez dokladu, nedokazuje jeho povědomí o protiprávním jednání v celé věci. Upozornil, že ani účetní B. Š. neměla žádnou pochybnost, že by docházelo k nekalému či protiprávnímu jednání. Je-li mu vytýkáno, že několika známým prodával tankovací karty, pak samotný prodej takové tankovací karty opět není a nemůže být výrazem podílu na nelegálním podnikání. Vzhledem k tomu, že nafta s tankovací kartou byla levnější asi o 2 Kč/litr, nelze z toho dovozovat jeho podíl na činu ostatních spolupachatelů.

11. Výhrady vznesl i proti důkazu záznamem odposlechu telekomunikačního provozu, protože příkaz k němu byl vydán v jiné trestní věci, šlo o loupež, kde byli zproštěni viny v celém rozsahu, protože skuteční pachatelé se našli na Slovensku. V takové situaci nebylo možné uvedené odposlechy považovat za důkaz, o který bylo závěry o vině možno opřít, a pokud se tak stalo, došlo k porušení jeho základních práv stanovených Listinou. Za vadné a nepoužitelné považoval úvahy a závěry, na nichž odvolací soud své rozhodnutí o jeho odvolání založil, jelikož skutečnosti, o něž tento závěr opřel, neprokazují jeho podíl na trestné činnosti.

12. Námitky obviněný zaměřil i proti zavinění, protože se soudům nepodařilo odstranit pochybnosti o tom, jak byl se všemi skutečnostmi obeznámen. Jestliže je u trestného činu podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku třeba alespoň nepřímý úmysl, takové skutkové okolnosti, který by ho doložily, soudy nezjistily, neboť z provedených důkazů žádná skutečnost pro něj svědčící nevyplynula, a proto se takového trestného činu nemohl dopustit. Objasněny nebyly ani okolnosti rozhodné o jeho spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku, zejména společný úmysl z žádného důkazu nevyplynul.

13. Podle obviněného je nedostatkem i to, že soudy nevyhověly jeho důkaznímu návrhu zejména na výslech J. P., vyšetřovatele GIBS, k otázce vyčíslení výše způsobené škody, a to přesto, že uváděl, že disponuje důkazem, podle kterého bylo stíhání proti němu vedeno proto, že je policistou, což měl navrhovaný svědek rovněž dosvědčit. Nesprávným postupem bylo i to, že ač odvolací soud zvažoval předvolání kompetentního pracovníka finančního úřadu, tento důkaz posléze nerealizoval, a proto dovolatel sám zprávu Finančního úřadu Hlučín vyžádal.

14. Z uvedených důvodů obviněný P. P. navrhl, aby dovolací soud rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 5 T 87/2016, ve všech výrocích zrušil v celém rozsahu a obviněného zprostil obžaloby.

III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a replik obviněných

15. Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „státní zástupce“) ve vyjádření ke všem dovoláním zmínil, že obvinění v jejich obsahu popírali svou účast na daňovém trestném činu, čímž v zásadě opakovali svou dosavadní obhajobu, na kterou soudy nižších stupňů již adekvátně reagovaly, a zabývaly se i výhradami dovolatelů vůči jejich zavinění.

16. Konstatoval, že trestná činnost obviněných byla ve své šíři prokázána provedeným dokazováním, které se neopírá jen o výstupy realizovaného sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2 tr. ř., odposlechů podle § 88 tr. ř., ale vyplývá i z listinných důkazů, zajištěných účetních dokladů a faktur, CMR dokladů, nákladových listů, bankovních údajů, a předmětů nalezených při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, jakými byly počítačové soubory obsahující připravované faktury, razítko, ručně psané poznámky, sešity s částečným přehledem tankování, tankovací karty, zbytky pečeti s nápisem „olej smarowy“. Jednotlivým osobám byl přičten podíl na zkrácení SD a z ní vyplývající DPH v té míře, v jaké se svým vlastním jednáním zapříčinili o uvedení nezdaněných minerálních olejů do oběhu za účelem pohonu motorů. Poukázal rovněž na strukturu skupiny, která zahrnovala od řízení společnosti GB, vytváření fiktivních faktur na vstupu za společnost GB, organizování a koordinování návozů a prodejů nafty, i fyzickou účast některých osob na dovozu, rozvozu nebo tankování olejů, sjednávání odběratelů olejů nebo prodej tankovacích karet. Účast každého z dovolatelů byla objasněna (viz body 65., 66., 71., 72., 74., 75. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

17. Námitkám obviněných o nezákonném použití odposlechů zajištěných v jiné trestní věci, v níž byli obvinění zproštěni obžaloby, nepřisvědčil, neboť na odposlech a záznam telekomunikačního provozu ve smyslu § 88 tr. ř. se musí nahlížet jako na zajišťovací institut, jenž tvoří podklad pro další konání trestního řízení, v němž teprve jsou skutečnosti, které jsou v odposlechu zaznamenány, prověřovány a objasňovány. Prováděním úkonů trestního řízení v kmenové věci byly postupně zjišťovány nové skutkové okolnosti týkající se podoby a zapojení dalších osob do navazující daňové trestné činnosti podvodného charakteru. Poukázal na § 88 odst. 6 třetí větu tr. ř., podle něhož lze použít záznam odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byl původně proveden, a to v návaznosti na § 88 odst. 1 tr. ř., jehož hlediska i v nyní posuzované věci byla splněna, protože u trestného činu podle § 240 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku je horní hranice trestní sazby až osm let, což splňuje jednu z alternativních podmínek tohoto ustanovení.

18. Státní zástupce nesouhlasil ani s tvrzením o nedůvodném neakceptování návrhu na výslech svědka J. P. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Uvedený návrh na doplnění dokazování byl požadován již v hlavním líčení konaném dne 29. 4. 2022 a byl zamítnut pro nadbytečnost, opakovaně byl vznesen i v odvolacím řízení, kde se s ním Krajský soud v Ostravě v odstavci 91. svého rozsudku vypořádal s tím, že J. P. ze své pozice nebyl svědkem v materiálním smyslu, který by svými smysly bezprostředně vnímal okolnosti, za nichž pachatelé uskutečňovali trestnou činnost podvodného charakteru na daňovém úseku, a proto nejde o tzv. opomenutý důkaz.

19. K výhradám proti subjektivní stránce státní zástupce poukázal na zásadu vycházející ze stávající judikatury, že pachatelem uvedeného daňového deliktu, může být i osoba, která se přímo na činnosti daňového poplatníka nepodílí (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 25/1968 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1435/2018). Pachatelem, resp. spolupachatelem daňového deliktu mohli být též obvinění J. G., D. J. a P. P., neboť prokazatelně participovali na zabezpečení distribuce minerálního oleje nezatíženého SD do oběhu pro pohon motorů v návaznosti na vystupování společnosti GB, která neodvedla SD ani DPH v rozsahu odpovídajícímu nepřiznané SD. Státní zástupce neshledal důvodnými ani námitky týkající se závěru o spáchání činu nejméně se dvěma osobami ve smyslu § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože v případě obviněného J. G., který tuto výhradu především vznesl, odpovídají skutková zjištění tomu, že vyvíjel součinnost přinejmenším s osobami D. B. a D. J. Naplněn tudíž byl předpoklad existence této zvlášť přitěžující okolnosti, podle které se na spáchání činu musí aktivně podílet nejméně tři osoby, a to sám pachatel, o něhož jde, a další dvě osoby.

20. Vzhledem k tomu, že státní zástupce dovolání neshledal důvodnými, navrhl, aby je Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím o podaných dovoláních v neveřejném zasedání i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

21. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájcům obviněných, z nichž na ně do konání neveřejného zasedání Nejvyššímu soudu reagoval toliko obviněný P. P., který vyjádřil nesouhlas s tvrzením státního zástupce, že jde o opakování námitek, které uvedl již před soudy nižších stupňů, a ty se s nimi vypořádaly. Dovoláním nevyjadřoval snahu celou věc zlehčovat, ale prokázat, že vše, co tvrdil, je pravda, a nevěděl o machinacích prováděných jinými osobami, a že jeho vina nebyla spolehlivě prokázána, a proto setrvává na podaném dovolání.

IV. Přípustnost

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze tato podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

V. Formální podmínky dovolání

23. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř.

24. Dovolání je možné podat pouze na podkladě důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto je Nejvyšší soud povinen posoudit, zda uplatněné výhrady zákonnému vymezení označených dovolacích důvodů odpovídají. Pro rozsah přezkumné povinnosti v konkrétní věci je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).

25. Obviněný P. P. odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z obsahu jeho námitek je zjevné, že nekorespondují se současným vymezením tohoto důvodu, protože namítal jeho prostřednictvím vedle vad ve skutkových zjištěních a v procesu dokazování též vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud, aby mohl věcnou stránku takto vznesených výhrad posoudit, připomíná, že výhrady týkající se hmotněprávních nedostatků podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají znění trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, ač dovolání obviněný podal hluboce za účinnosti uvedené novely. Podle ní jím uvedené označení odpovídá písmenu h) § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud k tomuto nesouladu uvádí, že vycházel ze zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době konaného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.) a při rozhodování v této trestní věci po 1. 1. 2022 aplikoval normy trestního práva procesního účinné v době, kdy rozhoduje, tj. ve znění novely trestního řádu účinné od 1. 1. 2022. Z tohoto důvodu bral v potaz jak námitky proti nesprávnosti skutkových zjištění a vadám v dokazování, tak proti nesprávnému právnímu posouzení skutku.

26. Z těchto důvodů může konstatovat, že všichni obvinění dovolání opřeli o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo navrhované podstatné důkazy ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.).

27. Všichni dovolatelé odkázali též na důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který slouží k odstranění vad rozhodnutí spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, pokud není v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat vady v celém procesním postupu od prvních úkonů přípravného řízení, protože na takové nedostatky nedopadají žádné dovolací důvody [srov. § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.]. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, jejž Nejvyšší soud nemůže měnit (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).

28. Přestože podstatou posledně citovaného důvodu je hmotněprávní stránka věci, tento formální požadavek daný zákonodárcem je možné prolomit, pokud by bylo zjištěno, že nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

VI. K námitkám podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

29. Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že obvinění uplatnili v zásadě identické či v podstatné většině obsahově shodné výhrady, které zaměřili především proti vadám, jež spatřovali v procesu dokazování. Jestliže vytýkali vadné použití a nezákonnost odposlechů z jiné trestní věci a neprovedení navrhovaného důkazu výslechem J. P., případně směřovali proti závěrům znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, zpracovaného Ing. Václavem Polokem, naplnili po formální stránce označený důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože poukazovali na nedostatky v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to jak v alternativě zjevného rozporu jimi uváděných skutečností s obsahem provedených důkazů, v nedůvodně neprovedeném navrhovaném podstatném důkazu, tak i v procesně nepoužitelném důkazu, a proto Nejvyšší soud posuzoval jejich důvodnost.

30. V kontextu obviněnými namítaných nedostatků v provedeném dokazování Nejvyšší soud poukazuje na to, že výhrady obviněných se opírají, bez ohledu na obsah všech ve věci zajištěných a provedených důkazů, jen o velmi zúžený rozsah důkazních prostředků, tedy neberou do úvahy všechny důkazy, které byly ve věci provedeny a na jejich podkladě soudy své skutková zjištění učinily. Obviněnými uplatněné námitky byly vytrženy z kontextu celého dokazování.

31. Nejvyšší soud podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i spisového materiálu shledal, že soud prvního stupně, s nímž se ohledně viny obviněných ztotožnil i odvolací soud, pro závěr, že obvinění jednali ve výroku o vině popsaným způsobem, vycházel z důkazů, jak je rozvedl v bodech 16. až 49. svého rozsudku. Pro stručnost je možné poukázat zejména na svědecké výpovědi a listinné i věcné důkazy (provedené za podmínek § 213 odst. 1 tr. ř.), jimiž se soud prvního stupně po obsahové stránce zabýval především v bodech 42. až 44. rozsudku. Opíral se i o znalecký posudek z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická počítačová expertíza (č. l. 5913 až 6028 spisu), jehož závěry stručně shrnul v bodě 45. rozsudku. Vycházel i z odposlechů a jejich přepisů, sledování osob a věcí a záznamy telekomunikačního provozu realizované pod názvem „GAJDA“ (viz bod 46. rozsudku). Je třeba připomenout i domovní prohlídky provedené v bydlišti obviněných D. B., Lenky Bašové, J. G. a D. J. (viz bod 53. téhož rozsudku). V bodech 47. až 56. popsal, jak tyto důkazy hodnotil a k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěl. Odvolací soud se s námitkami obviněných směřujícími proti obdobným skutečnostem, které vytýkali v dovoláních, vypořádal v bodech 49. až 92. svého rozsudku, kde rozvedl, z jakých důvodů odvolání obviněných neshledal důvodnými. Z těchto zjištění plyne, že přezkoumávaná rozhodnutí nevykazují vady, které by svědčily o zjevných a závažných procesních nedostatcích. Provedené důkazy dostatečně objasnily všechna rozhodná zjištění i okolnosti, které byly podstatné pro závěry o vině obviněných.

32. Ke konkrétně vzneseným námitkám všech dovolatelů o nesprávnosti, resp. nepoužitelností jako důkazu obsahu odposlechů proto, že byly pořízeny v jiné trestní věci, je třeba nejprve uvést, že i s touto námitkou se již soudy obou stupňů vypořádaly.

33. Je vhodné zmínit, že soud prvního stupně o přípustnosti tohoto důkazu nepochyboval, a proto záznamy telekomunikačního provozu považoval za důkazní prostředek, z nějž pro své závěry mohl vycházet. Proto vysvětlil, jaké informace z odposlechů získal, jak je hodnotil a zdůraznil, že nejde o důkaz stojící osamoceně, nýbrž zcela zapadající do kontextu ostatních ve věci provedených důkazů (viz body 46., 47., 52., 53. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud v reakci na obdobnou námitku obviněných k zákonnosti použití odposlechů jako důkazu v nyní posuzované trestní věci vysvětil, že k vydání příkazů k odposlechům došlo v jiné trestní věci v rámci prověřování zvlášť závažného zločinu loupeže, z jehož spáchání byl v té době podezřelý obviněný J. G. Vysvětlil, z jakých důvodů nejde o postup zakládající jejich nepoužitelnost v projednávané trestní věci s odkazem na § 88 odst. 6 věta třetí tr. ř. i § 88 odst. 1 tr. ř. a zdůraznil, že v posuzované trestní věci jsou obvinění stíháni pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle (mimo jiné) § 240 odst. 2 tr. zákoníku, který stanoví trestní sazbu trestu odnětí svobody od 2 do 8 let, a tudíž byly splněny zákonné podmínky pro použití provedených odposlechů přesto, že byly původně povoleny za účelem prověření jiné trestné činnosti (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 11 Tdo 638/2018). Ve shodě se soudem prvního stupně vyložil, jaká zjištění z odposlechů pramení, jak je hodnotil, a to jak jednotlivě, tak v souhrnu s ostatními důkazy, neboť odposlechy nebyly usvědčujícím důkazem jediným ani osamoceným. Uvedl, z jakých důvodů neakceptoval výhrady obviněných, že skutečnosti vyplývající z odposlechů byly účelově dezinterpretovány a jednotlivé informace byly vytrženy z kontextu (viz zejména body 56., 57., 60., 62., 65. až 77. přezkoumávaného rozsudku).

34. Nejvyšší soud k těmto správným závěrům doplňuje, že odvolací soud opodstatněně poukázal na ustanovení § 88 odst. 1, 6 tr. ř., že je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, a pro trestné činy konkrétně uvedené, nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky (odst. 1). Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Ostatní záznamy je povinen policejní orgán označit, spolehlivě uschovat tak, aby byla zajištěna ochrana před neoprávněným zneužitím záznamů, a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy.

V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tím uživatel odposlouchávané stanice (odst. 6).

35. Posoudí-li se okolnosti v posuzované trestní věci, je zřejmé, že orgány činné v této trestní věci uvedená zákonná hlediska dodržely. K námitkám obviněných lze uvést, že odposlechy z jiné trestní věci bylo možné použít, protože bylo postupováno v souladu s podmínkou § 88 odst. 6 tr. ř. o výši horní hranice trestní sazby, která obviněným za činy jim kladené za vinu vzhledem k jejich právní kvalifikaci hrozila, a to bez ohledu na zákonnost jejich pořízení, jíž v této věci posuzovat nebylo možné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2264/15, ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1830/24, aj.). Takovou výhradu však obvinění vůči pořízeným odposlechům v tomto řízení nevznesli. V nyní posuzovaném případě proto lze z hlediska zajištění zákonnosti ověřit toliko naplnění požadavku předvídaného v § 88 odst. 6 tr. ř., tj. posoudit, zda je v nynější věci vedeno trestní řízení pro trestný čin uvedený v § 88 odst. 1 tr. ř., neboť je z hlediska využití záznamu odposlechu provedeného v jiné trestní věci podstatné pouze to, zda se trestní řízení týká trestných činů vyjmenovaných v § 88 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1830/24). Předmětné odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu byly nařízeny a realizovány na základě příkazu Krajského soudu v Ostravě podle § 88 odst. 1 a odst. 4 tr. ř. v jiné trestní věci (označené pracovním názvem „GAJDA“ a prostorové sledování označené „HLUK“ pod č. j. 37-7/2012-UZC/OS1 + zájmová část spisu KŘP MSK sp. zn. KRPT-91908/TČ-2013) vedené pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Pro závěr o možnosti použít odposlechy není rozhodný výsledek řízení v jiné trestní věci. Proto ani skutečnost, že došlo ke zproštění obviněných obžaloby v této jiné trestní věci, nemá v tomto směru význam.

36. Jestliže ustanovení § 88 odst. 6 tr. ř. umožňuje užití záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu v jiné trestní věci, nelze námitkám obviněných přisvědčit, neboť nejde o vadu. Pokud tedy právní úprava, která byla účinná v době, kdy došlo k přehrání záznamů v rámci řízení před soudem prvního stupně, dovolovala užít jako důkaz záznam z odposlechu telekomunikačního provozu pořízený v jiné trestní věci, jestliže k takovému užití mělo dojít v rámci stíhání mj. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), případně písm. c) tr. zákoníku, spadající do kategorie deliktů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let (srov. § 88 odst. 1, 6 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2012), byl postup orgánů činných v tomto trestním řízení v nyní posuzované trestní věci zcela v souladu se zákonem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1022/17, či ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2539/15, aj.).

37. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal důvodnou námitku obviněných o tom, že odposlechy z jiné trestní věci nebylo možné v tomto projednávaném řízení pro jiný trestný čin použít.

38. Neopodstatněným je i tvrzení obviněného P. P., že informace podávající se z předmětných odposlechů byly nesprávně interpretovány, vytrženy z kontextu a vyznívají nesmyslně, protože taková zjištění z obsahu spisu a provádění důkazů neplynou. Lze v tomto směru odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (viz body 60., 62., 65. až 77.), z nichž je patrné, že soudy vzaly za podklad svých rozhodnutí kompletní obsahy odposlechů, z nichž vybraly části týkající se nyní posuzované trestné činnosti obviněných, aniž však tyto pasáže jakkoli účelově či selektivně upravovaly.

Po obsahové stránce se ze spisu podává též to, že v rámci provádění těchto odposlechů a jejich přepisů (jakož i dalších důkazů listinné povahy) v hlavním líčení dne 29. 5. 2019 proti postupu podle § 213 odst. 1 tr. ř. obvinění neměli žádných připomínek, nežádali nahlédnutí do spisu ani čtení těchto listinných důkazů, nýbrž se spokojili toliko s jejich předložením k nahlédnutí (č. l. 11437 až 11440 spisu). Způsob, jakým realizovaly provedení těchto důkazů a učinily zjištění z nich plynoucí, soudy dostatečně prezentovaly a své závěry vysvětlily, respektuje zásady zakotvené v § 2 odst. 6 tr.

ř. Proto jde o postup, do něhož Nejvyšší soud v případě, že nejsou zjištěny zjevné excesy a projevy libovůle, nemůže zasahovat, protože právo důkazy hodnotit je právem soudu prvního, případně druhého stupně, tedy toho soudu, který tyto důkazy provedl, což plyne ze zásady ústnosti a bezprostřednosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Nejvyšší soud se může zabývat správností hodnocení důkazů soudy, jen zjistí-li, že v řízení byly porušeny procesní principy stanovené v § 2 odst. 5, 6 tr.

ř., nebo pokud jsou skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, i usnesení ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03), o což v posuzované věci nejde, jak plyne z obsahu napadených rozhodnutí a připojeného spisu.

39. Nejvyšší soud k postupu soudu prvního stupně v rámci prováděného dokazování shledal, že soudy přistupovaly k odposlechům telekomunikačního provozu i dalším důkazům obezřetně, dbaly práv obviněných a provedené důkazy hodnotily ve spojení s ostatními, které provedly, jejichž vzájemnou komparací získaly relativně přesný přehled o časovém sledu a průběhu událostí i zapojení jednotlivých osob do trestné činnosti. Je zřejmé, že výsledky provedeného dokazování vzešly z procesu učiněného podle § 2 odst. 5, 6 tr.

ř., přičemž Nejvyšší soud po jeho posouzení v něm neshledal nedostatky. Ke správnosti soudy učiněných zjištění plynoucích z dokazování nevykazujícího žádné podstatné vady konstatuje, že se soudům podařilo objasnit, jakým způsobem obchodování společnosti GB s minerálními oleji vydávanými a obchodovanými jako motorová nafta probíhalo, které subjekty a jakou měrou i způsobem do něj byly zapojeny. Soudy dostatečně obezřetně objasňovaly skutečnosti, za kterých jednotliví pachatelé se na činu podíleli, i jejich roli, kterou v rámci společného jednání měli, a v níž se do společné činnosti zapojili.

Z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že všichni obvinění věděli, že nakládají s komoditou, která není standardní motorovou naftou, za kterou ji při prodeji vydávali, neboť pro její odkup dovolatelé vybírali zájemce a nabízeli ji a prodávali za výrazně nižší cenu, než bylo obvyklé, tato komodita byla dopravována nestandardním způsobem v tzv. kostkách, a to i přímo ze zahraničí, s označením „olej smarowy“ (tj. mazací olej), přičemž v rámci přepravy cisternou na území České republiky se obvinění cíleně vyhýbali celním kontrolám a policejním hlídkám, jakož i kontrolám finančního úřadu v areálu cihelny, k čemuž sloužilo právě zapojení policistů (obvinění D.

J. a P. P.) do řetězce osob podílejících se na páchání trestné činnosti v postavení osob zajišťujících dovoz a následnou vykládku minerálních olejů, jejichž úkolem bylo v případě neodvratné či nenadále kontroly tzv. „vytáhnout placku“ (služební odznak) a kontrolu tak odvrátit (viz body 49., 52. rozsudku soudu prvního stupně), a dále v postavení osob zajišťujících odběratelské subjekty. Byli určeni obvinění (zejména J. G. a D. J.), kteří dovezenou komoditu míchali, resp. jejímu míchání byli přítomni a instruováni ohledně poměrů, v jakém je třeba smíchat dovezenou komoditu se skutečnou motorovou naftou před provedením chemického rozboru, tu pak podrobili rozboru a v případě, že vykazovala akceptovatelné parametry, tuto začali dodávat koncovým odběratelům nebo čerpacím stanicím, a to bez řádného daňového dokladu, což umožňovalo stanovit nižší kupní cenu pro odběratele (viz výpovědi obviněných D.

B., D. J., záznamy odposlechů telekomunikačního provozu, prokázané aktivní zapojení J. G. do míchání vzorků - viz body 18., 31., 49., 52. rozsudku soudu prvního stupně a body 59., 65., 66., 68., 69., 71. napadeného rozsudku). Ani tvrzení zejména obviněného P. P.

o tom, že se na popsaném jednání podílel nanejvýš v rozsahu tankovacích karet použitých pro své známé, kterým umožnil tankovat levnější naftu, nebylo výsledky provedeného dokazování potvrzeno, neboť rozsah jeho činnosti byl podstatně širší, jak plyne zejména z obsahu telefonních odposlechů, v nichž sám obviněný P. P. hovoří o tom, že se obchody celkem pěkně rozjíždí a že sám aktivně vypomáhá, když je potřeba „někoho s odznakem“, což svědčí o podstatně větší míře jeho zapojení, nežli odpovídá jeho obhajobě založené na tvrzení, že v areálu společnosti pouze zametal, prováděl různé údržbářské práce apod. (viz bod 52. rozsudku soudu prvního stupně).

40. Provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení každého z dovolatelů, že o těchto rozhodných skutečnostech nevěděli a nijak se na činu nepodíleli.

41. V posuzované věci soudy dostály povinnosti řešit samostatně jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. rozsah a okolnosti zkrácení daně, k němuž došlo trestným činem. Bez dalšího nepřejímaly výsledky, k nimž dospěl příslušný správce daně, neboť rozhodnutí finančních orgánů v daňovém řízení zvažovaly jako podpůrné listinné důkazy, které v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily jako každý jiný důkaz se zřetelem na ostatní ve věci provedené důkazy, o čemž svědčí rozsah prováděného dokazování, a postupovaly proto v souladu s ustálenou judikaturou k této problematice (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 27/1979 a č. 20/2002-III. Sb. rozh. tr. aj.). Své závěry o výši způsobené škody, resp. rozsahu zkrácení daně, vysvětlily nejen s ohledem na výsledky daňové kontroly, ale usuzovaly na ni z dalších důkazů a též s poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence, zpracovaného Ing. Václavem Polokem. Od rozsahu přičítaného obviněným, kteří se podíleli na zkrácení daně v plném rozsahu posuzované trestné činnosti, následně soud stanovil rozsah zkrácení přičitatelný jednotlivým dovolatelům, a to podle míry jejich podílu a účasti na této trestné činnosti ve vztahu k dílčím útokům, resp. dodávkám, na nichž se skutečně spolupodíleli, což je s ohledem na závěr o spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku, viz níže). Zabývaly se všemi rozhodnými skutečnostmi, ve svých rozhodnutích podaly vysvětlení týkající se všech důležitých okolností, popsaly své závěry i úvahy, které je k nim vedly, zabývaly se obhajobou obviněných, svá zjištění doložily skutečnostmi vzešlými z výsledků provedeného dokazování. Lze proto konstatovat, že popsaly a vysvětlily všechny podstatné skutečnosti, a tedy nejde o rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelná ve smyslu námitek vznesených obviněnými v podaných dovoláních (srov. zejména bod 59. rozsudku soudu prvního stupně a body 72., 105. rozsudku odvolacího soudu), neboť podle jejich obsahu je zjevné dodržení ústavních zásad, včetně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny) a byla učiněna v souladu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování.

42. Namítal-li obviněný J. G. nedostatečné zjištění výše škody, přesněji rozsah zkrácení daně, s tvrzením jejího neprůkazného určení a nepřezkoumatelnost z hledisek, na základě kterých k ní soudy dospěly, je třeba poukázat na body 52. a 53., kde se soud prvního stupně škodou zabýval a vysvětlil, podle jakých skutečností dospěl k závěrům o výši daňového úniku připisovaného každému z obviněných v rozsahu uvedeném ve skutkovém zjištění u obviněného J. G. v částce 419.823 Kč, u obviněného D. J. ve výši 1.975.073 a u obviněného P. P. ve výši 943.846 Kč. Tyto částky přitom odpovídají rozsahu podílu těchto obviněných na celkovém zkrácení daně společností GB (viz bod 54. rozsudku soudu prvního stupně). Podle obsahu těchto částí rozsudku je zjevné, že soud dostál povinnostem a své závěry řádně vysvětlil i k této otázce.

43. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí a rozsahu provedeného dokazování Nejvyšší soud shledal, že výhrady dovolatelů proti učiněným skutkovým zjištěním nejsou důvodné, protože ze všech závěrů plyne, že dokazováním soudy vyčerpaly důkazní možnosti, dostály svým povinnostem a obhajobě obviněných věnovaly potřebnou pozornost. Zejména soud prvního stupně rozhodné důkazy procesně správným způsobem provedl (§ 2 odst. 5 tr. ř.), následně také vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. a rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, přičemž proti sobě stojícím výpovědím věnoval potřebnou pozornost a pečlivě je posuzoval (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 11.

11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02, a nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16). Nejvyšší soud nezjistil ani případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Z dokazování nevyplývá žádné, natož extrémní porušení zásad a pravidel obsažených v trestním řádu, které by vedlo k dotčení ústavně chráněného práva na spravedlivý soudní proces, obsaženého v čl.

6 Úmluvy a k nedodržení principu zákonnosti postupu orgánů státní moci, stanoveného v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny. Nic v postupech soudů nesvědčí ani o tom, že by se soudy zpronevěřily principu in dubio pro reo či dalším zásadám, jimiž je ovládáno trestní řízení, protože nedostatky obviněnými zmiňovanými toto řízení netrpí. Soudy se věnovaly jak obhajobě obviněných, tak i jejich námitkám a jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a § 125 odst. 1 tr. ř.

Pravidla spravedlivého procesu v této věci porušena nebyla, neboť ani toto právo nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV.

ÚS 1326/13, aj.), čemuž soudy v této věci dostály.

44. Při závěru, že rozsah provedeného dokazování objasnil všechny rozhodné skutečnosti potřebné z hledisek důležitých pro závěr o správnosti použité právní kvalifikace, jsou nevýznamnými výhrady všech dovolatelů o nedůvodném neprovedení navrhovaných důkazů, a to doplnění dokazování výslechem J. P. a výslechem zpracovatele znaleckého posudku z oboru ekonomika Ing. Václava Poloka. Uvedené návrhy byly učiněny v odvolacím řízení a odvolací soud vysvětlil, proč je shledal nadbytečnými či nepotřebnými. Obdobně reagoval soud prvního stupně (návrh na výslech J. P.), který tento svůj postoj v hlavním líčení vyjádřil, avšak nezahrnul do odůvodnění svého rozsudku (viz bod 91. napadeného rozsudku), nebo proto, že požadovaný důkaz (výslech Ing. Václava Poloka) byl proveden jiným zákonem aprobovaným způsobem. Jeho provedení ve veřejném zasedání požadoval obviněný D. J., jehož se předmětný znalecký posudek vůbec netýkal (viz bod 92. napadeného rozsudku). Odvolací soud se tedy důkazním návrhům obviněných věnoval a vysvětlil, z jakých důvodů jich k řádnému objasnění skutkového stavu věci není třeba, a své úvahy náležitě ve svém rozhodnutí vyložil. Hlavním důvodem, který ho vedl k zamítnutí důkazních návrhů obhajoby, byla jejich nadbytečnost a nemožnost přinést nové poznatky o skutečnostech, které již byly objasněny jinými ve věci provedenými důkazy.

45. Nejvyšší soud v uvedeném postupu soudů obou stupňů neshledal vážné nedostatky, protože i odvolací soud vysvětlil všechny důležité skutečnosti a rovněž se zabýval i tím, že i když soud prvního stupně své závěry o odmítnutí navržených důkazů podrobně nevysvětlil, nešlo v této nedůslednosti o podstatnou vadu, ale toliko formální nedostatek nemající dopad na správnost napadeného rozhodnutí, v němž o těchto důkazních návrzích řádně rozhodl, avšak toliko v rámci písemného odůvodnění svého rozsudku se o důvodech ústně sdělených nezmínil (viz č. l. 11643 verte a bod 91. napadeného rozsudku). Odvolací soud sám vyhodnotil jako nadbytečný výslech znalce Ing. Václava Poloka, protože důkaz tímto znaleckým posudkem byl proveden soudem prvního stupně zákonným způsobem jeho přečtením za podmínek § 211 odst. 5 tr. ř. a nebylo třeba ho znovu opakovat (viz body 91., 92. napadeného rozsudku).

46. Uvedený postup soudů, který byl dovoláními zpochybňován, nesvědčí o tom, že by šlo o tzv. opomenutý důkaz, jenž spočívá v tom, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o návrzích na provedení důkazů ve vztahu k jejich zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další). V posuzované věci důvodem odmítnutí byla nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, aj.).

47. Nedostatky dovolatelé spatřovali především v řízení před odvolacím soudem, jemuž vytýkali nedostatečné reakce na podaná odvolání, avšak Nejvyšší soud v postupu soudu druhého stupně, jenž se odvoláním obviněných s potřebnou pečlivostí a pozorností věnoval, neshledal žádné podstatné vady. Pro úplnost jen připomíná, že v rámci odvolacího řízení se nevyžaduje podrobná odpověď na každý argument (vznesenou námitku), protože odvolací soud se při zamítnutí odvolání (k němuž v posuzované věci vyjma výroků o trestech ve vztahu k obviněným D. B., Lence Bašové a právnické osobě GB) v principu může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, též rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, stížnost č. 20772/92, body 59., 60.). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu druhého stupně je však patrné, že se všemi důležitými otázkami skutečně zabýval, své postoje k nim podrobně vysvětlil a nespokojil se s pouhým potvrzením závěrů soudu nižší instance (srov. body 55. až 62., 64. až 66. 72. až 75.). Nutno podotknout, že odvolací soud mimo jiné reagoval i na výhrady obviněných o tom, že odposlechy nedávají smysl s tím, že podrobným poukazem na jejich obsah doložil, že tyto námitky důvodné nejsou, protože jejich dezinterpretaci nezjistil (viz body 74. a 75. rozsudku soudu druhého stupně).

48. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů nezjistil vady spočívající v libovůli či v jednostranném hodnocení provedených důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/08), v postupu soudů nešlo o exces, neboť vše svědčí o tom, že dodržely procesní zásady a především postupovaly plně v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.), přičemž ani právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15), čemuž soudy v posuzované věci dostály, nemohl argumentům dovolatelů přisvědčit.

49. V posuzované věci je tedy možné k dokazování uzavřít, že učiněné skutkové závěry byly řádně objasněny a jsou dostatečné pro právní úvahy o naplnění skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), případně písm. c) tr. zákoníku, neboť vyšly z procesu, který není zatížen libovůlí, jednostranným hodnocením důkazů ani neobjektivním přístupem ke skutečnostem, které vzešly z výsledků provedeného dokazování. Na základě těchto závěrů dovolací soud dále posuzoval důvodnost obviněnými vznesených hmotněprávních výhrad.

VII. K námitkám podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

50. Všichni dovolatelé vytýkali, že ve vztahu k nim byla nesprávně posouzena subjektivní stránka, a že se soudy řádně nevěnovaly jejich zavinění, a to ve vztahu ke spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obvinění D. J. a J. G. brojili rovněž proti závěru o tom, že čin spáchali nejméně s dalšími dvěma osobami, a všichni shodně tvrdili, že nemohli naplnit danou skutkovou podstatu, neboť nebyli v žádném vztahu obdobném postavení statutárního orgánu či osoby pověřené a odpovědné za vedení účetnictví daňového subjektu, tedy obviněné právnické osoby GB.

51. K těmto výhradám je třeba připomenout, že pro jejich posouzení Nejvyšší soud vycházel ze skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

52. K námitkám obviněných založených na zpochybnění svého postavení v rámci řetězce subjektů podílejících se na trestné činnosti s tvrzením, že neměli žádný vztah k plátci daně, sami nebyli daňovým subjektem v posuzované věci, ani nenesli odpovědnost například za vedení účetnictví společnosti GB, je třeba uvést, že u zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku jde o výhrady, které s přihlédnutím k tomu, jak byl čin spáchán, nejsou opodstatněné.

Podstatné je, že z provedených důkazů vyplývá závěr, že se úmyslně podíleli na uvádění nezdaněného minerálního oleje popsaným způsobem do oběhu za účelem pohonu motorů a vlastního zisku. Je třeba v této souvislosti upozornit, že pachatelem i spolupachatelem tohoto trestného činu může být nejen subjekt daně (poplatku, eventuálně jiné povinné platby), ale kdokoli, tj. fyzická i právnická osoba (srov. § 7 t. o. p. o.), kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň (poplatek či jiná povinná platba) nebyla jemu anebo i jinému subjektu (fyzické i právnické osobě) vyměřena buď vůbec, anebo ne v zákonné míře, a daň (poplatek či jiná povinná platba) tak byla zkrácena ve větším rozsahu, anebo byla v tomto rozsahu vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě, popř. větší rozsah činil jejich součet (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 25/1968-I.

Sb. rozh. tr.). Subjekt daně a pachatel tohoto trestného činu nemusí být totožný, a proto nelze zaměňovat daňovou nebo jinou povinnost a trestní odpovědnost za zkrácení daně nebo jiné povinné platby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1219/2019). U spolupachatelství trestného činu podle § 240 tr. zákoníku je lhostejné, zda subjektem daně či jiné povinné platby byli všichni spolupachatelé (fyzické nebo právnické osoby) či jen někteří z nich, anebo zda subjektem daně byla osoba rozdílná od spolupachatelů.

Je též lhostejné, zda subjektem daně byl každý spolupachatel do celé výše zkrácení daně či jiné povinné platby, a to včetně vylákané výhody, či jen do její části (srov. rozhodnutí č. 25/1968-II. Sb. rozh. tr.) [viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3121, marg. č. 12.; viz též bod 104. rozsudku odvolacího soudu).

53. Nejvyšší soud připomíná, že zkrácením daně je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde (srov. rozhodnutí č. 55/2012 Sb. rozh. tr.). Tato alternativa skutkové podstaty posuzovaného zločinu představuje jednání pachatele, v jehož důsledku je plátci (poplatníkovi) vyměřena nižší daň, než jaká odpovídá jeho skutečně existující daňové povinnosti [srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2005-I. Sb. rozh. tr.]. Není podstatné, v jakém postavení ve vztahu k subjektu daně vystupoval, ale to, že jeho jednání jednoznačně směřuje ke zkrácení daňové povinnosti plátce daně (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 69/2012). Úmyslné jednání pachatele, v jehož důsledku je plátci (poplatníkovi) vyměřena nižší daň, než jaká odpovídá jeho skutečně existující daňové povinnosti, popřípadě mu není daň vyměřena vůbec, ačkoliv daňová povinnost vznikla, lze za splnění dalších podmínek posoudit jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.

54. Pokud dovolatelé brojili proti závěru o naplnění subjektivní stránky zločinu kladeného jim za vinu, je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů shledaly zavinění u všech obviněných ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť dospěly k závěru, který vyjádřily ke každému z nich jednak v tzv. skutkové větě výroku o vině a jednak v odpovídající části odůvodnění napadených rozhodnutí, a to že všichni dovolatelé věděli, že uvádějí do volného oběhu na území České republiky jménem společnosti GB jako motorovou naftu pro pohon motorů minerální oleje podléhající jinému daňovému režimu, aniž by společnost GB přiznala a zaplatila správci daně SD a rozsahu jejího zkrácení odpovídající DPH, tj. 20 % z nepřiznané SD, s cílem získat pro sebe nebo jiného na úkor českého státu neoprávněný majetkový prospěch, což bylo jejich přímým a chtěným cílem (viz bod 59. rozsudku soudu prvního stupně a bod 105. napadeného rozsudku).

55. Nejvyšší soud uvedené závěry soudů obou stupňů shledal správnými a pro úplnost připomíná, že subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění musí být podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12).

56. V posuzované věci soudy zvažovaly všechny rozhodné skutečnosti plynoucí z výsledků provedeného dokazování a závěry o úmyslu obviněných zkoumaly podle toho, jaké skutečnosti ke každému z nich a jejich roli v rámci společného jednání shledaly. Závěry o subjektivní stránce dovolatelů dovozovaly nepřímo ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Vycházely z chování obviněných, a to jak před vlastním činem, tak i v jeho dalších fázích, opíraly se tedy zcela důvodně i o další výsledky dokazování, z nichž logicky závěr o jejich zavinění vyplývá. Na podkladě zásad logického myšlení soudy posuzovaly všechny rozhodné skutečnosti, z nichž dovodily vnitřní vztah obviněných k povaze trestné činnosti jak jejich vlastní, tak spoluobviněných. K okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby podle § 240 odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku zásadně postačí nedbalost [§ 16 ve spojení s § 17 písm. a) tr. zákoníku].

57. Lze odkázat na závěry soudů, které shledaly, že se uvedeného trestného činu dovolatelé dopustili v úmyslu přímém [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], jak plyne z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí (viz zejména bod 59. rozsudku soudu prvního stupně). Všechny zjištěné skutkové okolnosti dávají podklad pro to, že obvinění věděli, že svým jednáním mohou porušit zájem chráněný trestním zákonem, a takové porušení způsobit chtěli, neboť bylo jejich přímým cílem.

58. Pokud obvinění popírali i vzájemnou dohodu i faktickou součinnost s dalšími obviněnými s tím, že tato rovněž nebyla výsledky provedeného dokazování prokázána, je třeba konstatovat, že soudy obou stupňů dostatečně vysvětlily, že obvinění popsaný čin spáchali ve formě spolupachatelství. Ve shodě se soudy nižších stupňů je třeba zdůraznit, že u spolupachatelství se společným jednáním podílí na trestné činnosti více osob se shodným úmyslem a za podmínek § 23 tr. zákoníku, podle kterého byl-li čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

V posuzované věci vše nasvědčuje tomu, že čin obviněných jako spolupachatelů je založen na společném jednání a úmyslu k tomu směřujícím. V této věci jde o variantu, kdy jednání spolupachatelů je článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 36/1973 nebo č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). Byl dostatečně zjištěn i společný úmysl spolupachatelů, a to zkrátit daň fingováním obchodu s jinou komoditou (motorovou naftou) než odpovídalo skutečnosti (minerální oleje), která podléhala jinému daňovému režimu, a tímto způsobem sebe nebo jiného obohatit v rozsahu tohoto zkrácení, resp. poměrně k míře své účasti na trestném jednání a dohodnutému způsobu dělby zisku.

Tento společný úmysl musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. V posuzované věci soudy řádně dovodily, že dohoda vyplývá jak z výsledků všech důkazů, zejména záznamů telekomunikačního provozu, tak je zřejmá i z provedení činu s tím, že není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb. rozh.

tr.). Každý z dovolatelů totiž prokazatelně věděl, že jednání jeho i dalších spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, o čemž svědčí jak jejich faktické zapojení do trestné činnosti, tak i obsahy telefonních hovorů, v jejichž rámci spolu jednotliví obvinění hovořili a plánovali realizaci trestné činnosti, ať již jako celku nebo jejích jednotlivých fází či dílčích úkonů. O jednání za podmínek společného jednání, a tedy ve spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku proto nevznikají v posuzované trestní věci žádné, natož důvodné pochybnosti stejně ani o tom, že obvinění jednali za podmínek stanovených v § 15 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku úmyslně.

59. Společná výhrada všech obviněných směřovala i proti závěru, že se činu dopustili nejméně s dalšími dvěma osobami ve smyslu znaku skutkové podstaty podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ani tu Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou, neboť správnost právní kvalifikace v tomto směru plyne především ze zjištěných skutkových okolností, které se odrážejí i v popisu skutku, jakož i z odpovídajících částí odůvodnění napadených rozhodnutí, kde je jednání obviněných popsáno tak, že k páchání trestné činnosti docházelo v součinnosti více osob a tyto osoby jsou i přímo konkretizovány.

60. O naplnění znaku „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku půjde tam, kde se na činu pachatelé aktivně podílí, i když různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické nebo právnické osoby (tedy s pachatelem celkem tři), přičemž je-li pachatelem fyzická osoba, která se činu dopustila v rámci nebo v souvislosti s činností právnické osoby, nelze tuto právnickou osobu zahrnout mezi osoby ve smyslu tohoto znaku podmiňujícího použití vyšší trestní sazby (srov. rozhodnutí č. 25/1968-II. Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby v jejich vzájemné součinnosti musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce (srov. rozhodnutí č. 37/1965 Sb. rozh. tr.), ani užší součinnost mezi nimi (srov. rozhodnutí č. 53/1976-III. Sb. rozh. tr.). K naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se přitom nevyžaduje, aby fyzické osoby účastnící se na trestném činu pachatele byly trestně odpovědné, a zásadně postačuje součinnost dalších osob (fyzických nebo právnických), aniž by tyto osoby musely o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět, a aniž by i mezi jejich vzájemnou součinností musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce. Pachatel (fyzická nebo právnická osoba) však o součinnosti s nimi ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku vědět musí, přičemž z povahy této okolnosti vyplývá, že pachatel je s účastí nejméně dvou dalších osob na činu přinejmenším srozuměn (srov. rozhodnutí č. 54/2014 Sb. rozh. tr.) [viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3122, marg. č. 14.).

61. V posuzované věci vědomost i reálná participace nejméně tří osob ve smyslu spáchání činu „nejméně se dvěma osobami“ plyne již ze samotné výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, v jehož tzv. skutkové větě výroku o vině je výslovně uvedeno, že obviněný D. B. „uděloval pokyny R. J., D. J. a P. P.“, dále že obviněný D. J. „zajistil kontakt mezi společností GB a K. S., se kterým pak následně domlouval množství a cenu distribuovaného minerálního oleje, a dále podle pokynů D. B. obstarával pro společnost GB odběratele minerálního oleje nezatíženého SD v Moravskoslezském kraji, koordinoval návoz tohoto minerálního oleje v areálu bývalé cihelny v XY s J. G. a R. S.“. Již z uvedeného příkladného vymezení popisu časti jednotlivých obviněných je zřejmé, že všichni, resp. každý z nich, posuzovanou trestnou činnost spáchal nejméně s dalšími dvěma osobami. Konkrétně obviněný P. P. minimálně s D. B., R. J. a D. J., jak plyne i z obsahu záznamů telefonních hovorů ze dne 20. 3. 2012 (č. l. 480 spisu) a ze dne 15. 6. 2012 (č. l. 10 826 spisu), obviněný D. J. s obviněným P. P. (viz předchozí komentář k tomuto obviněnému), D. B. a J. G., jakož i s obviněnou Lenkou Bašovou, která s ním jela jako závozník (viz bod 62. rozsudku odvolacího soudu), obviněný J. G. pak rovněž s D. B., který mu uděloval pokyny, dále s D. J. a P. P., jak se podává v popisu jednání těchto dvou obviněných ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Taktéž z výše již zmíněných odposlechů a dalších zajištěných důkazů vyplývá, že obvinění J. G., D. B. a D. J jednali ve vzájemné shodě a součinnosti, a to posléze i s ostatními napadeným rozsudkem odsouzenými obviněnými, když obviněný P. P. se dopouštěl jednání především v součinnosti s D. B., D. J., J. G. i dalšími obviněnými, přičemž všichni jednali ve vzájemné shodě a součinnosti (viz body 66. a 75. rozsudku odvolacího soudu). Je tedy nepochybné, že kvalifikační znak spočívající ve spáchání činu nejméně se dvěma osobami ve smyslu § 240 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl u všech dovolatelů naplněn.

62. Odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí dává potřebný podklad pro závěr o nedůvodnosti všech uvedených námitek, které směřovaly proti správnosti právní kvalifikace. Z důvodů, které Nejvyšší soud výše rozvedl, je zjevný správný závěr soudů nižších stupňů o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku u obviněných J. G. a P. P. U obviněného D. J. soud shledal naplněnou i další přitěžující okolnost podle odst. 2 písm. c) § 240 tr. zákoníku, což je kvalifikační znak, který se odvíjí od vyššího rozsahu zkrácení daně, na němž se tento obviněný podílel, neboť je mu v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními přičítáno zavinění ve vztahu ke zkrácení SD ve výši 1.645.894,50 Kč a zkrácení DPH ve výši 329.178,90 Kč, což odpovídá zkrácení daně ve značném rozsahu, kterým se podle § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020) rozumí částka nejméně 1.000.000 Kč (viz část tzv. skutkové věty výroku o vině na straně 15 rozsudku soudu prvního stupně).

63. Nejvyšší soud proto k námitkám obviněných uzavírá, že neshledal výhrady obviněných proti hmotněprávním závěrům důvodnými, protože soudy dostatečně vysvětlily, jakým jednáním dovolatelé naplnili znaky posuzovaného zločinu, a své závěry o opodstatněnosti použití dané právní kvalifikace jasně a srozumitelně vysvětlily, čímž dostály svým povinnostem a na jejich úvahy lze pro stručnost odkázat.

VIII. Závěr

64. Ze všech uvedených skutečností plyne, že soudy učiněné skutkové závěry jsou podloženy výsledky provedeného dokazování a jsou dostatečným podkladem pro závěr o daňové trestné činnosti obviněných J. G., D. J. i P. P. a jejich podílu, jakým na jejím uskutečnění v rámci celé skupiny pachatelů participovali. Rovněž je dostatečně objasněno a vysvětleno, že dovolatelé naplnili všechny znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (J. G., P. P.) a podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku (D. J.).

65. Vzhledem k tomu, že správnost přezkoumávaných rozhodnutí plyne zejména z obsahu dovoláním napadených rozhodnutí a současně je z nich zjevná i nedůvodnost podaných dovolání, Nejvyšší soud tato dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. 3. 2025

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu