8 Tdo 97/2022

8 Tdo 97/2022-3926

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2022 o dovolání obviněného P. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 20/2020, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, ve výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pod bodem 1. a výroku o souhrnném trestu pod bodem I.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. 1 T 20/2020, byl obviněný P. M. shledán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a trestným činem poškození cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (ad 1.), dále dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2. až 23.), pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 16., 18.) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 16.). Za trestné činy popsané pod bodem 1. výroku o vině rozsudku a sbíhající se trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.

zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 1 T 119/2006, v právní moci dne 12. 4. 2007, byl podle § 247 odst. 3 tr. zák. za užití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Za trestné činy popsané pod body 2.–23.

výroku o vině rozsudku byl dále podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věcí ve výroku rozsudku specifikovaných. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. M. a o ochranném opatření zabrání věcí specifikovaných v rozsudku a o nárocích poškozených na náhradu škody, popř. nemajetkové újmy.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře, obvinění P. M. i D. M. a poškození R. M. a P. M. Státní zástupkyně podala odvolání ve prospěch obviněného P. M. do výroku o vině pod bodem 1. a v neprospěch tohoto obviněného proti výroku o trestu odnětí svobody uloženého za trestnou činnost popsanou pod body 2. až 23. výroku o vině. Obviněný P. M. v odvolání napadl správnost všech jeho se týkajících výroků rozsudku, stejně tak obviněný D.

M. brojil proti všem výrokům odsuzující části napadeného rozsudku, jež se ho týkaly. Poškození svá odvolání zaměřili proti výroku o náhradě škody, jímž byli odkázáni s celým uplatněným nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně, poškozených P. M. a R. M. a obviněného P. M.

napadený rozsudek zrušil v celých výrocích o vině a trestu, týkajících se obviněného P. M., ve výroku o ochranném opatření a ve všech výrocích o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný P. M. byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ad 1.) a dále dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku, dílem dokonaným, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2. – 23.), pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 16., 18.) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 16.). Za zločin pod bodem 1. výroku o vině rozsudku a za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr.

zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 1 T 119/2006, pravomocným dne 12. 4. 2007, byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12.

4. 2007, sp. zn. 1 T 119/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (výrok o trestu I.). Za trestné činy popsané pod body 2.–23. výroku o vině rozsudku byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.

zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí ve výroku rozsudku specifikovaných (výrok o trestu II.). Dále bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání věcí uvedených v rozsudku a nově bylo rozhodnuto o nárocích poškozených, a to včetně poškozených P. M. a P. M. na náhradu škody, eventuálně nemajetkové újmy. Pro úplnost je vhodné poznamenat, že o odvolání obviněného D. M. bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021.

3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný P. M. výše označených trestných činů dopustil tím, že

1. s dosud neustanoveným pachatelem v době od 22:00 hodin dne 1. 8. 2006 do 05:30 hodin dne 2. 8. 2006 v XY, v ulici XY č. p. XY, okres XY, společně přišli k areálu společnosti firmy E., kde neznámý spolupachatel zůstal, hlídal a udržoval spojení pomocí vysílačky, sám P. M. vypáčil okno v přízemí budovy, vnikl do vnitřních prostor, které prohledal, uvnitř vypáčil dveře od ekonomického oddělení v 1. patře budovy, zde nalezl uzamčený zabudovaný trezor, v úmyslu najít klíče od tohoto trezoru budovu začal prohledávat, nalezl klíče od garáže, pomocí klíče vnikl do garáže a zde si vzal autogen, který přemístil pod okno ekonomické kanceláře, zevnitř otevřel okno a pomocí požárního žebříku umístěného na zdi budovy vytáhl hadice autogenu do ekonomické kanceláře a pomocí autogenu destruktivně vnikl do zabudovaného trezoru, z něho odcizil finanční hotovost v různých měnách v celkové výši 2 482 397 Kč a zelenou pokladničku v hodnotě 200 Kč, ve které byla uložena část finanční hotovosti, dále z kanceláří odcizil digitální videokameru zn. Sony DRC-PC 120E v hodnotě 20 000 Kč a digitální fotoaparát zn. Olympus AZ-2Zoom v hodnotě 5 000 Kč, tím způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 2 507 597 Kč a škodu poškozením zařízení a vybavení (okno, dveře, trezor) ve výši nejméně 9 700 Kč poškozené společnosti E., se sídlem XY, IČ XY,

2. sám v době od 00:00 hodin do 02:20 hodin dne 27. 1. 2019 v XY, v ulici XY č. p. XY, prostřihal pletivo oplocení a vnikl vytvořeným otvorem do areálu pobočky A. A., zde po hromosvodu vylezl na střechu dílny a z úrovně střechy vypáčil okno šatny, do které vnikl, dále vykopl dveře vedoucí do kanceláře účetní, poté byl vyrušen zaměstnanci, aniž něco odcizil, stejnou cestou odešel, tím způsobil celkovou škodu poškozením ve výši nejméně 8 750 Kč poškozené společnosti A. H., se sídlem XY, IČ XY,

3. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, D. M. vytipoval a zjistil informace o areálu Terno v ulici XY č. p. XY, XY, P. M. navrhl vloupání do tohoto areálu, domluvili se na způsobu vloupání i rozdělení případně odcizených věcí, společně dorazili osobním motorovým vozidlem do blízkosti areálu, D. M. vysadil P. M. a čekal venku, hlídal a udržovali spojení pomocí vysílačky, v době od 22:30 hodin do 23:05 hodin dne 7. 2. 2019 sám P. M. vnikl do supermarketu Terno, který prohledal, přičemž vypáčil zadní celoplechové dveře do prostor skladu palet, poškodil prokopnutím celodřevěné dveře do skladu s výrobnou balíků, a to v oblasti zámku, poškodil dvoukřídlé dřevěné dveře vedoucí do prostor chodby zázemí prodejny, a to v horní části dveří u zamykací závory, a v posledním případě poškodil páčením v oblasti zámku celodřevěné dveře vedoucí do kanceláře vedoucího, do které vnikl a vytrhal kabelové rozvody kamerových systémů a hlásič poklesu teploty k chladícím a mrazícím boxům, dále zde vypáčil a poškodil plechovou skříňku na uskladnění klíčů, zde si vzal potřebný svazek klíčů od trezoru, který byl umístěn na zemi v kanceláři vedoucích, u trezoru překonal číselný kód a trezor otevřel a odcizil finanční hotovost v drobných mincích ve výši 61 980 Kč, horní uzamčenou část trezoru s hotovostí ve výši 316 619 Kč již neotevřel, tím způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 61 980 Kč a škodu poškozením věcí a zařízení ve výši nejméně 35 100 Kč poškozené společnosti Jednota, spotřební družstvo ve XY, se sídlem XY, IČ XY,

4. sám v době od 22:00 hodin dne 13. 2. 2019 do 08:30 hodin dne 14. 2. 2019 v obci XY č. p. XY, okres XY, rozbil skleněnou výplň okna bývalé mandlovny, vnikl do vnitřních prostor budovy obecního úřadu, kde se odemčenými dveřmi dostal na pozemek obecního úřadu, zde vylezl na střechu bývalé mandlovny, přistoupil k půdnímu oknu, které vypáčil a vnikl na půdu obecního úřadu, z půdy se pak po vypáčení dveří dostal do dalších prostor, vypáčil další dvoje dveře vedoucí na chodbu a do kanceláře starosty, všechny místnosti prohledal a nalezl zde klíče od trezorové skříně, kterou, jakož i následně příruční pokladnu odemkl, odcizil odtud finanční hotovost v celkové výši 13 029 Kč, tím způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 13 029 Kč a škodu poškozením ve výši 31 760 Kč poškozenému Obecnímu Úřadu M., IČ XY,

5. sám v době od 21:17 hodin do 21:20 hodin dne 17. 2. 2019 v XY, v ulici XY č. p. XY, okres XY, vytvořil otvor do oplocení a následně překonal uzamčené hlavní vstupní dveře do budovy firmy H., za dveřmi poškodil ovládání zabezpečovacího zařízení a následně v 1. patře budovy překonal uzamčené interiérové dveře, vedoucí do místnosti účtárny, a aniž zde něco odcizil, odešel z místa pryč, čímž způsobil škodu poškozením věcí a zařízení ve výši 50 000 Kč poškozené společnosti H., se sídlem XY, IČ XY,

6. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, dne 31. 3. 2019 v době od 22:16 hodin do 22:52 hodin v XY, na ulici XY č. p. XY, přineseným páčidlem vypáčili vstupní dveře klenotnictví a zlatnictví MOON a vnikli dovnitř, odtud odcizili různé šperky ze žlutého a bílého zlata (prstýnky, náušnice, náhrdelníky, řetízky a přívěsky), z nichž některé byly osazeny brilianty, dále různé šperky ze stříbra (prstýnky a řetízky) a z chirurgické oceli v celkové hodnotě 1 111 345 Kč a dále z pokladny odcizili finanční částku v přesně nezjištěné výši, čímž způsobili celkovou škodu odcizením věcí a finanční hotovosti ve výši nejméně 1 111 345 Kč a škodu poškozením vstupních dveří a zabezpečovacího systému ve výši 13 044 Kč poškozené společnosti E. F., se sídlem XY, IČ XY,

7. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, dne 11. 4. 2019 v době od 22:48 hodin do 22:55 hodin v obci XY č. p. XY, okres XY, pomocí páčidla překonali jistící visací zámek u vchodových dveří prodejny Coop, tyto dveře následně páčidlem vypáčili, přičemž poškodili zámek dveří a dveře otevřeli a vnikli do vnitřních prostor prodejny, v kanceláři prodejny se pokusili vniknout do trezoru opatřeného klávesnicí, kterou poškodili, do trezoru se jim nepodařilo vniknout, následně ze zdi kanceláře, za užití síly demontovali trezor šedé barvy s uloženou finanční hotovostí ve výši 48 400 Kč a s tímto trezorem prodejnu opustili, čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 50 400 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 16 228,30 Kč poškozené společnosti Jednota, spotřební družstvo v XY, okres XY, se sídlem XY, IČ XY,

8. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 15:45 hodin dne 10. 4. 2019 do 06:50 hodin dne 11. 4. 2019 ve XY, v ul. XY č. p. XY, okres XY, vypáčili dvoukřídlé plastové okno do prodejny firmy K., Z., V. a z prodejní části odcizili stroj na výrobu klíčů zn. Image, sejf 25 K, a z příruční pokladny finanční hotovost ve výši 13 427 Kč, následně páčidlem vypáčili vstupní dveře do kanceláře a odtud odcizili kovový nábytkový trezor zn. Profikon NTJ5, ve kterém byl klíč od vozidla Ford Tranzit, náhradní klíč od provozovny, tablet zn. Huawei, typ MediaPad T2, se SIM kartou, Entr FAB nabíječka a finanční hotovost ve výši 109 398 Kč, následně páčidlem vypáčili vstupní dveře do skladu, odtud odcizili ruční rudlík, čímž způsobili celkovou škodu odcizením věcí a finanční hotovosti ve výši 172 070 Kč a škodu poškozením ve výši 23 900 Kč poškozené společnosti K., Z., V., se sídlem XY, IČ XY,

9. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 20:00 hodin dne 21. 4. 2019 do 08:45 hodin dne 22. 4. 2019, u ZOO XY, XY, okres XY, pomocí páčidla vypáčili dveře parkovacího automatu výrobní značky GP3MBvCvTs, výrobního čísla XY, a parkovacího automatu výrobní značky GP3MBvCvlc, výrobního čísla XY, a z těchto automatů odcizili 2 kusy prázdných pokladen na bankovky v minimální hodnotě 10 400 Kč, 1 kus prázdné pokladny na mince v minimální hodnotě 9 600 Kč a mince uložené v mincovnících v celkové hodnotě 19 105 Kč, čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 39 105 Kč a škodu poškozením automatů ve výši nejméně 249 870 Kč poškozené společnosti A., se sídlem XY, IČ XY,

10. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 14:00 hodin dne 27. 4. 2019 do 05:45 hodin dne 29. 4. 2019 v XY, ul. XY, okres XY, vnikli na pozemek areálu firmy P. v budově poškozené společnosti W.-P., se sídlem XY, IČ XY, v místech u vchodových dveří přestřihli kabely telefonního vedení, vypáčili plastové okno budovy, vnikli do kanceláře, kterou prohledali, poškodili zde vedení elektronického zabezpečovacího zařízení, a aniž něco odcizili, budovu opustili, tím způsobili škodu poškozením okna a zabezpečovacího zařízení ve výši nejméně 29 245 Kč poškozené společnosti P., dále škodu poškozením telefonního vedení ve výši 3 000 Kč poškozené společnosti C., se sídlem XY, IČ XY,

následně ve stejném areálu přistoupili k budově, kterou využívá poškozená společnost Z., XY, IČ XY, kde vypáčili plastové okno, tímto vnikli do kanceláře, kterou prohledali, a aniž zde něco odcizili, z kanceláře odešli, čímž způsobili poškozené společnosti P., XY, IČ XY, škodu poškozením plastového okna ve výši 2 000 Kč,

11. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 09:00 hodin dne 1. 5. 2019 do 02:19 hodin dne 16. 5. 2019 vnikli do provozovny C. baru v ulici XY, XY, kde rozbili skleněnou výplň a vypáčili vchodové dveře, toto poškození zamaskovali a v průběhu několika večerů se pomocí kladiva a sekáčů probourávali do místnosti sousedícího objektu na ul. XY č. p. XY firmy I., což se jim v noci z 15. 5. na 16. 5. 2019 podařilo, probouranou zdí vnikli do kanceláře, kde se nacházel uzamčený trezor, u kterého pomocí kalače vyhnuli dveře a vzniklým otvorem odcizili finanční hotovost ve výši nejméně 254 931 Kč, čímž způsobili celkovou škodu odcizením finanční hotovosti poškozené společnosti R.-CZ, se sídlem XY, IČ XY, ve výši nejméně 254 931 Kč, škodu poškozením zařízení a vybavení nemovitostí poškozené společnosti I., XY, IČ XY, ve výši nejméně 14 150 Kč a poškozenému V. P., narozenému XY, ve výši 23 250 Kč,

12. sám v době od 18:00 hodin dne 29. 5. 2019 do 02:03 hodin dne 30. 5. 2019 v obci XY, v ulici XY č. p. XY, okres XY, přestřihl pomocí pákových kleští mříže u okna pobočky České pošty a vyhnul je nahoru, takto vzniklým otvorem vnikl do vnitřních prostor pošty, pomocí přineseného tzv. paklíče odemkl dveře trezorové místnosti, odtud odcizil finanční hotovost ve výši 1 067 583 Kč, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 1 067 583 Kč a škodu poškozením ve výši 29 007 Kč poškozené Č. p., se sídlem XY, IČ,

13. sám v době od 16:00 hodin dne 19. 7. 2019 do 08:50 hodin dne 21. 7. 2019 v obci XY č. p. XY, okres XY, po pracovní době rozpletl oplocení a vnikl na pozemek Autoservisu, přineseným páčidlem vypáčil okno vedoucí do kanceláře, tímto vnikl do vnitřních prostor, kde poškodil ústřednu a přijímač elektronického zabezpečovacího zařízení, vnitřní prostory prohledal a nalezenými klíči odemkl trezor, odkud odcizil sadu řeznických nožů KDS, příruční pokladnu s finanční hotovostí ve výši 3 829 Kč, 8 ks podložek pod lovecké trofeje a kartu pro čerpání pohonných hmot EuroOil, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 10 429 Kč a škodu poškozením ve výši 52 050 Kč poškozené společnosti V. K., IČ XY, se sídlem XY,

následně ve stejném areálu páčidlem vypáčil vstupní dveře u budovy prodejny s jezdeckými potřebami Amor, vnikl do vnitřních prostor prodejny, zde poškodil ústřednu elektronického zabezpečovacího zařízení, vnitřní prostory prodejny prohledal a odcizil zde pokladnu s finanční hotovostí 2 600 Kč, notebook a sadu přírodních léčiv Bachova Esence, čímž způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 30 900 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 40 000 Kč poškozené společnosti J. V., se sídlem XY, IČ XY,

14. sám v době od 02:00 hodin do 02:42 hodin dne 27. 7. 2019 v ulici XY č. p. XY, v XY, se pomocí přineseného páčidla pokusil vypáčit dvířka k mincovníku zn. Parkeon, což se mu nepodařilo, čímž způsobil škodu poškozením parkovacího automatu ve výši 30 000 Kč poškozené společnosti E., sídlem XY, IČ XY,

15. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 01:45 hodin do 02:15 hodin dne 4. 8. 2019 v obci XY č. p. XY, okres XY, vylezli na střechu budovy objektu Pekárny XY, zde přinesenými kleštěmi rozbili skleněnou výplň střešního okna a vzniklým otvorem vnikli do kanceláře pekárny, kterou prohledali, aniž zde něco odcizili, čímž způsobili škodu poškozením ve výši 892 Kč poškozené společnosti Pekárna XY, se sídlem XY, IČ XY,

16. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 16:00 hodin dne 4. 8. 2019 do 02:30 hodin dne 6. 8. 2019 v obci XY č. p. XY, okres XY, si bez vědomí majitelů obstarali klíče k rodinnému domu, jimi si odemkli, vnikli dovnitř a odcizili ze skříně v pracovně finanční hotovost 1 000 dolarů (22 900 Kč), ze skříně v ložnici finanční hotovost ve výši 40 000 Kč a 500 euro (12 800 Kč) a v obývacím pokoji poškodili část zdi kolem zabudovaného kovového trezoru, který odcizili, a dále z obytných prostor domu odcizili platební kartu České spořitelny, a. s., platební kartu Moneta Bank, a. s., forinty v hodnotě 1 500 Kč, maskáčovou peněženku zelené barvy, honduraské lempiry v hodnotě 500 Kč, quatemalské quetzaly v hodnotě 500 Kč, historické mince v hodnotě 500 Kč, plechovou dózu tvaru koule o průměru cca 7 cm s nápisem Senco, stříbrný náhrdelník s polodrahokamem jadeitem a se stříbrným náramkem s polodrahokamem jadeitem, zlatý řetízek kroucený, zlatý řetízek z oválků, zlatý přívěsek ve tvaru srdíčka s kameny - žluté barvy, zlaté hodinky zn. Quarz, zlatý prstýnek s kameny, zlatý prstýnek římský z trojího zlata (bílé barvy, žluté barvy a bronzové barvy), zlaté náušnice žluté barvy, 2 snubní prsteny z dvojího zlata (bílé a žluté barvy), puzzle pro děti, suvenýry ze Střední Ameriky (skleničky, vázičky, kožené přívěsky na klíče, kožené peněženky, pomalované dřevěné špalky břízy s motivem krajiny, keramické tácky ručně malované s motivem krajiny) a 3 x klíč od zámku FAB, čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 133 450 Kč a škodu poškozením ve výši 15 000 Kč poškozeným P. M., nar. XY, a R. M., nar. XY,

17. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 22:30 hodin dne 8. 8. 2019 do 05:50 hodin dne 9. 8. 2019 v areálu firmy S. B. v ulici XY č. p. XY, okres XY, vystříhali otvor v oplocení, kterým vnikli do areálu, poté za použití přineseného rozkládacího hliníkového žebříku přerušili kabel zabezpečovacího zařízení vedoucí od střechy kancelářské budovy ke střeše budovy s garážemi, dále zde nalezeným trámem rozbili skleněnou výplň okna v boční zdi přízemní kancelářské budovy a vnikli do vnitřních prostor, které prohledali, následně v kanceláři mzdové účetní vypáčili barovou skříňku a odcizili zde příruční trezor zn. SentrySafe 1200 s uloženou finanční hotovostí ve výši 460 000 Kč a z volně přístupné zásuvky psacího stolu v téže kanceláři odcizili finanční hotovost v nezjištěné výši, čímž způsobili celkovou škodu odcizením věcí a finanční hotovosti ve výši 460 250 Kč a škodu poškozením věcí a zařízení ve výši 27 250 Kč poškozené společnosti S. B., se sídlem XY, IČ XY,

následně ve stejném areálu vnikli vraty, u nichž odstranili řetěz s visacími zámky, na oplocený dvůr u zadního traktu prodejny železářství a přes okenní křídlo pootevřené na ventilaci otevřeli druhé okenní křídlo, aniž došlo k poškození, a vnikli tak do skladových prostor, kde vypáčili dveře vedoucí do prodejny, zde z odemčené pokladní zásuvky v prodejním pultu odcizili finanční hotovost, čímž způsobili škodu na odcizené hotovosti ve výši 12 700 Kč a škodu poškozením ve výši 900 Kč poškozenému J. P., XY, IČ XY,

18. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 23:00 hodin dne 13. 8. 2019 do 02:04 hodin dne 14. 8. 2019 v ulici XY č. p. XY, XY, okres XY, přineseným páčidlem vylomili vstupní dveře rodinného domu a vnikli do vnitřních prostor domu, které prohledali a nic neodcizili, v dětském pokoji se destruktivně vloupali do zabudovaného trezoru, u něhož poškodili číselník, čímž způsobili škodu poškozením ve výši 5 800 Kč poškozenému M. S., nar. XY, trvale bytem XY,

19. společně obvinění P. M., D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, a další dosud neustanovený pachatel dne 15. 8. 2019 v době od 02:31 hodin do 02:34 hodin v obci XY, okres XY, nacouvali s vozidlem k zadní části budovy benzinové čerpací stanice Pap Oil, s sebou si vzali ruční vozík tzv. rudlík, společně přešli k hlavním vchodovým dveřím, které za užití páčidla vypáčili a vnikli do prostoru prodejny, kterou prohledali a odcizili zde tabákové výrobky různých značek v celkové hodnotě 64 568 Kč, následně za užití páčidla vypáčili plastové dveře do kanceláře, do které vnikli a odcizili zde kovový bezpečnostní trezor v hodnotě 19 185 Kč s uschovanou finanční hotovostí 70 829 Kč a 20 Euro (517,60 Kč), čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 155 099,60 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 86 680 Kč poškozené společnosti MOL Česká republika, s. r. o., IČ 49450301, se sídlem Purkyňova 2121/3, Praha,

20. společně obvinění P. M., D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, a další dosud neustanovený pachatel dne 16. 8. 2019 v době od 02:20 hodin do 02:35 hodin v XY, okres XY, společně přijeli osobním motorovým vozidlem Audi A6 k budově benzinové čerpací stanice Eurooil, na boku budovy pomocí přineseného páčidla vypáčili okno a rozbili jeho skleněnou výplň a vzniklým otvorem vnikli do místnosti kanceláře, kde vypáčili protipožární dveře vedoucí do skladu zboží, zde se pokusili vypáčit ke zdi připevněný trezor o rozměrech 45x42x73cm, což se jim nepodařilo, ze zásuvky pokladny odcizili pouze plastový mincovník s finanční hotovostí v drobných mincích v přesně nezjištěné výši kolem 1 000 Kč, čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 1 100 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 24 889 Kč poškozené společnosti Č., IČ XY, se sídlem XY,

21. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 20:22 hodin dne 22. 8. 2019 do 03:20 hodin dne 23. 8. 2019 v obci XY, v ulici XY č. p. XY, okres XY, přistoupili z parkoviště k volně přístupnému oknu provozovny stavebnin R. D., které páčením rozbili a vzniklým otvorem vnikli do kanceláře a rozbili zde skleněnou výplň skříně, ze které odcizili ocelový trezor s finanční hotovostí ve výši 44 915 Kč, 3 ks přenosných pokladniček, 10 ks CCS karet, fotoaparát zn. Canon, čímž způsobili celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 64 915 Kč a škodu poškozením věcí a zařízení ve výši nejméně 1 000 Kč poškozené společnosti R. D. – s. s., IČ XY, se sídlem XY,

22. sám v době od 14:30 hodin dne 31. 8. 2019 do 00:55 hodin dne 1. 9. 2019 v ulici XY č. p. XY, XY, vniknul do skladu společnosti M. I., tak, že pomocí přineseného páčidla vypáčil dvoukřídlé plechové dveře, sklad prohledal, v zásuvce stolu nalezl pokladničku s finanční hotovostí ve výši 54 204 Kč a svazek klíčů k trezoru, který se mu nepodařilo v objektu skladu nalézt, a poté z místa i s odcizenou finanční hotovostí odešel pryč, čímž způsobil celkovou škodu na odcizení ve výši nejméně 54 704 Kč ku škodě poškozené společnosti M. I., se sídlem XY, IČ XY, a škodu na poškození vstupních dveří ve výši 10 000 Kč poškozené společnosti M., XY, IČ XY,

23. společně obvinění P. M. a D. M., jehož trestní věc je projednávána v samostatném řízení, v době od 16:35 hodin dne 12. 9. 2019 do 05:55 hodin dne 13. 9. 2019 v obci XY č. p. XY, okres XY, vnikli do areálu A. tak, že přestřihli pletivo oplocení areálu a otvorem vnikli do areálu, zde nejdříve u skladu č. 3 přestřihli visací zámek a ze skladu vzali kovovou bednu, tzv. rudlík, žebřík a sud, toto převezli ke kancelářské budově, a aniž tyto věci využili, je zde zanechali, následně u kancelářské budovy vypáčili okno kanceláře ekonomického oddělení firmy a tímto vnikli dovnitř, místnost prohledali, poškodili a z provozu vyřadili ústřednu elektronického zabezpečovacího systému, dále přešli do kanceláře ředitele, přes kterou se dostali na chodbu, dveře kanceláře vedoucího prodeje vypáčili a vnikli dovnitř, místnost kanceláře prohledali, dále přešli do dalších dvou kanceláří, přes které se následně dostali do místnosti prodejny, kde odcizili model traktoru JohnDeer a Aku úhlovou brusku, následně dveře archívu vypáčili, za těmito nalezli připevněný uzamčený trezor, do něhož se pokoušeli vniknout, za pomoci úhlové brusky řezali v okolí zámku a dále se pokusili vysekat trezor z jeho zabudování na betonovém podstavci, následně úhlovou bruskou vyřízli otvor v horní části trezoru, k tomu použili v prodejně nalezených řezných kotoučů, kterých přitom 16 ks spotřebovali, a vzniklým otvorem z trezoru odcizili finanční hotovost ve výši 18 679 Kč, 67 ks stravenek Sodexo v nominální hodnotě 80 Kč/ks a poté areál A. opustili, čímž způsobili škodu na odcizených věcech, ceninách a penězích ve výši 31 938 Kč a na poškozeném zařízení ve výši 88 366 Kč poškozené společnosti A. Č. B., IČ XY,

přičemž obviněný P. M. se shora popsaného jednání dopustil i přesto, že byl v posledních třech letech potrestán pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 2 T 167/2014 (v právní moci 17. 5. 2017), kterým byl odsouzen mimo jiné pro zločin krádež podle 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 6 roků a 4 měsíců, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 25. 1. 2019, a dále k trestu propadnutí věci vykonanému dne 27. 6. 2017.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), e), g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo nepřípustné, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, že ve věci existují extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a poukázal i na excesivní rozhodování o druhu a výměře trestu.

5. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podle jeho názoru došlo ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu proto, že trestní stíhání bylo promlčené, v důsledku čehož bylo jeho vedení nepřípustné. Odvolací soud podle něj pochybil, když do promlčecí doby chybně nezapočetl dobu, po kterou byl na obviněném vykonáván trest odnětí svobody, byť uvedený postup byl podle tehdy účinného trestního zákona namístě pouze v případě promlčení výkonu trestu, nikoliv však trestního stíhání. Stran podrobnější argumentace odkázal na bod 26. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

6. Ve vztahu ke skutkům pod body 2.–23. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu obviněný vyvozoval, že rozhodnutí spočívá na nesprávnému hmotněprávním posouzení věci a že byly naplněny důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. V rámci této námitky zpochybnil použitelnost své výpovědi z přípravného řízení, která s ohledem na její strohost nesplňuje potřebné nároky na určitost doznání. Obviněný ve věci neuvedl, k čemu konkrétně se doznává, pouze odkazoval na skutečnosti uváděné v rámci podání vysvětlení.

Uvedl, že z protokolu o jeho výslechu je zjevné, že mu byly předepsány popsané skutky a on pod tlakem a vize možného propuštění z vazby na svobodu podlehnul policejnímu orgánu a podepsal svou výpověď tak, jak byla připravena policejním orgánem. Podotkl, že policejní orgán rezignoval na možnost klást obviněnému dotazy, které by směřovaly k objasnění projednávaných dílčích útoků. Soud prvního stupně podle jeho názoru nedostatečně vyložil, jakými skutečnostmi se řídil při hodnocení věrohodnosti jednotlivých výpovědí obviněného.

Pokud v bodě 24. odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poukázal na rozpor ve výpovědích obviněného ohledně dílčího útoku pod bodem 7., pak měl takovým způsobem rozebrat všechny skutky, k nimž obviněný vypovídal. Dovolatel dále považoval za nesprávnou úvahu soudu, že o nevěrohodnosti změněných výpovědí obviněného má svědčit i zjevná neochota uvést konkrétního pachatele, když tak učinil až v závěru trestního řízení. Poznamenal, že důvody, které ho k tomuto postupu vedly, jsou popsány v bodech 24.

a 27. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že měl po celou dobu trestního řízení obavu z úniku informací. Za největší pochybení považoval skutečnost, že většina útoků má být prokázána jeho doznáním z přípravného řízení, přičemž jen některé dílčí útoky jsou doplněny jinými důkazy, které však s daným skutkem nespojují přímo obviněného. Vyjádřil přesvědčení, že se nabízí přezkoumat napadený rozsudek zejména s ohledem na to, zda by výrok o vině obstál i v případě, nebyla-li by čtena jeho výpověď z přípravného řízení, kterou považuje za nepoužitelnou.

Dále poukázal na nedostatky u odborných vyjádření, na jejichž základě byla vyčíslena výše způsobené škody. Uvedl, že u většiny ohodnocovaných věcí nedošlo k řádnému započtení jejich amortizace. Extrémní rozpor podle dovolatele vyplývá i ze zcela nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil. Měl za to, že nebyly dodrženy nároky na řádnost odůvodnění, a to zejména s ohledem na jeho strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost.

7. S ohledem na výše uvedené měl dovolatel za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání, poněvadž nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže. K tomu poznamenal, že soud prvního stupně se nechal svést výpovědí obviněného z přípravného řízení a oba soudy nižších stupňů se neřídily zásadami uvedenými v § 2 tr. ř. a veškeré pokračující útoky trestného činu krádeže hodnotily, aniž by provedly dokazování pečlivým způsobem odpovídajícím požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. Domníval se, že v jeho věci nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. K principu presumpce neviny a z ní vyplývajícímu pravidlu in dubio pro reo pak připomněl závěry vyplývající z ustálené judikatury Ústavního soudu.

8. Dále poukázal na excesivní postup při rozhodování o druhu a výměře trestu, neboť trest a jeho výměra neodpovídají povaze a závažnosti spáchaného zločinu a ani osobním, majetkovým a ostatním poměrům dovolatele. Zejména pak považoval trest ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku o vině za nezákonný, neboť nebylo zohledněno jeho promlčení.

9. Závěrem vytkl, že soud prvního stupně prováděl dokazování, aniž by se nejprve vypořádal s procesními námitkami obviněných a aniž by předložil spisový materiál k rozhodnutí nadřízenému soudu nebo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitkách podjatosti či k rozhodnutí o návrhu na delegaci.

10. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Táboře přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k námitkám dovolatele předně uvedla, že tyto již obviněný uplatňoval v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a soudy nižších stupňů se jimi zabývaly. Odmítla tvrzení, že by měl ve věci existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, skutkovými zjištěními a právním posouzením. Zcela souhlasila s názorem odvolacího soudu, že nalézací soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu se zásadou vyjádřenou v § 2 odst. 6 tr.

ř. Stran procesní použitelnosti výpovědi obviněného P. M. ze dne 10. 10. 2019 se také ztotožnila s názorem soudů obou stupňů, že k rozšíření trestního stíhání obou obviněných došlo ve stejnou dobu, obhájce obviněného D. M. byl o konání výslechu obviněného P. M. řádně vyrozuměn a tohoto se také účastnil. K námitce promlčení státní zástupkyně uvedla, že otázku, zda je určitý čin promlčen či nikoliv, je třeba posoudit i hlediska časové působnosti trestního zákona. Druhoinstanční soud tuto otázku posuzoval jak z hlediska § 34 odst. 1 písm. c) nyní účinného trestního zákoníku, tak z hlediska § 67 odst. 1 písm. c) tr.

zák. Poznamenala, že obviněný předmětný skutek spáchal dne 2. 8. 2006. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008, byl mimo jiné uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se sazbou trestu odnětí svobody dva až deset let (spáchaným dne 12. 10. 2007 a byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců ve vztahu k výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. 2. 2008, sp. zn. 1 T 4/2008).

Dále byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 2 T167/2014, odsouzen mimo jiné pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody dva až osm let (páchaný v době od 14. 5. 2013 do 2. 4. 2014), a to ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 122/2013 a 1 T 68/2014.

Z uvedeného plyne, že 12. 10. 2007 a 14. 5. 2013 došlo k přerušení desetileté promlčecí doby, neboť tehdy obviněný spáchal trestné činy nové, na které trestní zákoník stanoví trest stejný nebo přísnější jako na trestný čin v bodě 1. napadeného rozhodnutí. Trestní odpovědnost za předmětný skutek se tak ve smyslu § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nepromlčela. Pokud jde o ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. platného v době spáchání skutku, činila promlčecí doba v případě předmětného trestného činu pouze pět let.

Podle § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání shodně s nynější právní úpravou přerušovalo, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Trestní odpovědnost za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. popsaný v bodě 1. proto podle uvedené právní úpravy zanikla dne 12. 10.

2012, když až dne 14. 5. 2013 se obviněný dopustil dalšího jednání, které bylo způsobilé přerušit plynutí promlčecí doby, neboť v době od 20. 10. 2007 do 15. 4. 2011 a od 31. 5. 2011 do 18. 12. 2012 se obviněný P. M. nacházel ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Konstatovala, že pokud odvolací soud v tomto smyslu nerozhodl, stalo se tak proto, že do promlčecí doby chybně nezapočetl dobu, po kterou byl na obviněném vykonáván trest odnětí svobody, byť uvedený postup byl podle tehdejšího účinného trestního zákona namístě pouze v případě promlčení výkonu trestu, nikoli však trestního stíhání. Pokud jde o námitku obviněného P. M. stran vyčíslení výše způsobené škody, pak státní zástupkyně uvedla, že výše způsobené škody byla spolehlivě určena z vyjádření poškozených v kontextu s vypracovanými odbornými vyjádřeními zcela vyhovujícími požadavkům ustanovení § 137 tr. zákoníku.

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné jako celek odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný ve svém podání odkázal mimo jiné na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je naplněn, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V dovolání však argumentaci podporující závěr o porušení takových ustanovení neuvedl a nepopsal, v čem mělo naplnění předmětného dovolacího důvodu spočívat. Vymezení dovolacího důvodu a jemu odpovídající obsah námitek limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Neuvedl-li dovolatel konkrétní argumentaci ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud se naplněním předmětného dovolacího důvodu nebude a ani nemůže zabývat. Totéž platí i ohledně obecného odkazu dovolatele na odvolání, v němž měl vymezit námitky směřující proti porušení jeho práva na obhajobu (bod 2. dovolání in fine), neboť obsah dovolání nelze vymezit ani částečně odkazem na obsah odvolání a Nejvyšší soud nemůže přihlížet k námitkám, které nebyly výslovně v podaném dovolání uvedeny (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010).

15. Obviněný v mimořádném opravném prostředku ve vztahu k výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pod bodem 1. rozsudku odvolacího soudu uplatnil důvod dovolání obsažený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Obviněný namítl nepřípustnost trestního stíhání z důvodu promlčení jeho trestního stíhání, tj. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř.

16. K otázce promlčení trestního stíhání je vhodné (alespoň stručně a v obecné rovině) uvést, že při promlčení zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotněprávní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska prevence individuální. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků, protože ty pozbývají spolehlivosti, anebo je nelze vůbec opatřit.

17. Trestní odpovědnost pachatele a v návaznosti na to i pojem trestnosti činu takového pachatele je nutno v souladu s dosavadní trestněprávní teorií i soudní praxí vymezit jako souhrn všech podmínek, na nichž závisí výrok o vině a trestu, včetně podmínek promlčení. Z výše uvedených důvodů je tedy nezbytné v každém konkrétním případě v rámci posuzování trestnosti činu ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 16 odst. 1 tr. zák. (a shodně i § 2 odst. 1 tr. zákoníku) též zjišťovat, zda nedošlo k zániku této trestnosti, a to mimo jiné i z důvodu promlčení činu, jelikož promlčení je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti činu a spolu s ostatními důvody je i promlčení považováno za hmotněprávní negativní podmínku trestní odpovědnosti. Promlčením podle naší úpravy zaniká trestní odpovědnost a trestnost, a proto je promlčení v českém trestním právu institutem hmotněprávním, a nikoli jen pouhou procesní překážkou nestíhatelnosti. O tom ostatně v trestněprávní teorii ani soudní praxi nevznikaly žádné pochybnosti.

18. Těmto zákonným a teoretickým východiskům však soudy nižších stupňů nedostály, otázkou promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin obviněného popsaný pod bodem 1. výroku o vině při posuzování komplexu otázek relevantních z hlediska časové působnosti trestního zákona se dostatečně nezabývaly, jak naznal i sám odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí.

19. V posuzované věci byl obviněný soudem prvního stupně pod bodem 1. výroku o vině shledán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškození cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v předmětné části zrušil a s ohledem na § 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1. výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku, jehož se podle zjištění odvolacího soudu dopustil v době od 22:00 hodin dne 1. 8. 2006 do 05:30 hodin dne 2. 8. 2006 jednáním již popsaným v bodě 3. odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu. Odvolací soud na projednávaný čin obviněného aplikoval zákon č. 40/2009 Sb., neboť měl za to, že je pro obviněného příznivější. Podle tohoto zákona v jednání obviněného popsaném pod bodem 1. výroku o vině bylo totiž možno spatřovat toliko zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.

zákoníku, nikoliv však již přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a to oproti zákonu účinnému v době spáchání činu. Odvolací soud v této souvislosti akcentoval absenci naplnění znaku způsobení škody nikoli nepatrné, neboť škoda způsobená obviněným nedosahuje částky 10 000 Kč [viz § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Odvolací soud se však při posuzování, který ze zákonů je pro obviněného příznivější, a to zda zákon účinný v době spáchání činu či zákon pozdější, náležitě a jasně nevypořádal s otázkou promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin.

20. Z hlediska posouzení otázky promlčení trestní odpovědnosti (trestního stíhání) podle zákona účinného v době spáchání činu je třeba zmínit následující hmotněprávní ustanovení: Především je to § 16 odst. 1 tr. zák. (a zcela shodně i § 2 odst. 1 tr. zákoníku), podle něhož platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle § 67 odst. 1 tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí podle písm. c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta (nedosahuje však nejméně deseti let, což je právě posuzovaný případ trestných činů obviněného posuzovaných podle trestního zákona a tedy zákona účinného v době jejich spáchání).

Podle odst. 2 citovaného ustanovení se do promlčecí doby nezapočítává a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině, c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání. Podle odst. 3 citovaného ustanovení se promlčení trestního stíhání přerušuje a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

A konečně podle odst. 4 citovaného ustanovení přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

21. Nahlíženo na tuto problematiku podle zákona pozdějšího, promlčecí doba u zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, na nějž je stanoven trest odnětí svobody od dvou do osmi let, činí podle § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku deset let a začala běžet – ve smyslu interpretačního pravidla uvedeného v § 139 tr. zákoníku, podle něhož se do promlčecí doby nezapočítává den, kdy nastala událost určující její počátek, tj. v tomto případě den 2. 8. 2006 – ode dne 3. 8.

2006, tj. ode dne následujícího, a skončila by jejím uplynutím dne 2. 8. 2016. V předmětné věci však došlo k přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spácháním nového trestného činu, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, když obviněný se dne 12. 10. 2007 dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. se sazbou trestu odnětí svobody od dvou do deseti let, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008, a následně páchal od 14.

5. 2013 do 2. 4. 2014 zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od dvou do osmi let, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 2 T 167/2014. V souladu s § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku došlo k přerušení promlčecí doby zahájením trestního stíhání pro předmětný trestný čin, k němuž došlo doručením usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Tábor, oddělení obecné kriminality, ze dne 2.

10. 2019, č. j. KRPC-46304-163/TČ-2019-020871-MV, obviněnému dne 10. 10. 2019 (č. l. 4 až 8). Dne 12. 10. 2007, 14. 5. 2013 a následně dne 10. 10. 2019 tak došlo k přerušení desetileté promlčecí doby a k promlčení trestnosti předmětného činu by tak podle trestního zákoníku ještě zdaleka nedošlo ani v době rozhodování dovolacího soudu.

22. Pokud by však odvolací soud v souladu s § 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku správně aplikoval trestní zákon účinný v době spáchání činu, tedy zákon č. 140/1961 Sb., podle něhož se obviněný dopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., na který byl stanoven trest odnětí svobody na dvě léta až osm let, a trestného činu poškození cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., na který byl stanoven trest odnětí svobody až na jeden rok, kdy promlčecí doba činila podle § 67 odst. 1 písm. c) pět let a započala běžet dne 3. 8. 2006 (viz § 89 odst. 15 tr. zák.), musel by dospět k jinému závěru. V souladu s odst. 3 citovaného ustanovení, podle něhož se promlčení trestního stíhání přerušilo, dopustil-li se pachatel v promlčecí době trestného činu nového, na který zákon stanovil stejný či přísnější trest, bylo promlčení trestního stíhání přerušeno dne 12. 10. 2007, kdy se obviněný dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (jímž byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 1 T 7/2008, jenž nabyl právní moci dne 6. 10. 2008) se sazbou trestu odnětí svobody od dvou do deseti let, z čehož plyne, že trestnost (trestní odpovědnost) předmětného činu zanikla uplynutím promlčecí doby dne 13. 10. 2012.

23. Nelze než uzavřít, že odvolací soud pochybil, když trestnost činu pod bodem 1. neposuzoval podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, neaplikoval trestní zákon č. 140/1961 Sb., který je pro obviněného příznivější, a podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nezastavil trestní stíhání obviněného pro skutek pod bodem 1. výroku o vině, čehož si byl ostatně sám vědom, jak vyplývá z bodu 26. odůvodnění jeho rozhodnutí. Bude proto na odvolacím soudu, aby se v dalším řízení otázkou trestní odpovědnosti obviněného ve vztahu ke skutku pod bodem 1. výroku o vině znovu zabýval, vyvodil srozumitelné závěry a učinil jim odpovídající rozhodnutí (včetně případného poučení obviněného ve smyslu § 11 odst. 4 tr. ř.).

24. Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 standardně vycházel z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.

25. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo tudíž možno namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možno přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

26. Zásada, s níž dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, se však neuplatňovala bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

27. To platí tím spíše, že v mezidobí od podání dovolání obviněného došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l) § 265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat za splnění zákonem stanovených kritérií i správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

ř.

28. Bez ohledu na popsanou změnu v dikci zákona Nejvyšší soud neshledal žádná pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry, nebyl však zjištěn ani případný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil (především str.

18–36, body 18.–166. rozsudku soudu prvního stupně, str. 20–22, body 15.–19. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit, což soudy nižších stupňů učinily. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.

Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily.

To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

29. Dovolací soud respektuje, že presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a z ní plynoucí pravidlo in dubio pro reo, na něž obviněný odkazoval, jsou pilířem spravedlivého trestního řízení. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí také, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11 aj.). Existence rozporů mezi důkazy však sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).

30. V posuzovaném případě není možno dospět k závěru, že by soudy nižších stupňů hodnotily důkazy svévolně bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, a tím by zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces. Naopak lze procesní postup soudů hodnotit jako zcela transparentní a správný, odpovídající požadavkům zakotveným do § 2 odst. 5 a 6 tr. ř.

31. Dovolací soud nicméně nad rámec výše uvedeného poznamenává, že vina obviněného ve vztahu k dílčím útokům pod body 2.–23. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu byla v projednávané věci jednoznačně prokázána. Dovolatel svou argumentaci postavil zejména na zpochybnění použitelnosti jeho výpovědi z přípravného řízení, v níž se k projednávaným skutkům doznal, a to pro údajnou stručnost a nedostatečnou určitost doznání. Měl za to, že mu měly být ze strany policejního orgánu kladeny dotazy k objasnění věci a nestačila jeho stručná vyjádření s odkazem na předestřené skutky.

K tomu Nejvyšší soud uvádí, že zákon nevymezuje požadavky na určitost či detailnost výpovědi či konkrétně doznání. Obviněnému P. M. byla v souladu s § 91 odst. 1 tr. ř. sdělena podstata obvinění, tedy včetně popsání jednání, kterého se měl dopustit a které je mu kladeno za vinu. Za pochybení pak nelze považovat skutečnost, že obviněný se rozhodl vypovídat tím způsobem, že na každý jednotlivý útok reagoval uvedením, zda souhlasí s popisem toho, jak se skutek odehrál. Nadto nelze pominout, že obviněný k většině útoků nad rámec jejich popisu v obvinění uvedl detaily svého jednání, pokud se v konkrétnostech odlišovalo od jednání mu předestřeného v popisu skutku (viz č. l.

68 až 84). Tvrzení obviněného, že pod tlakem vize možného propuštění z vazby vypovídal tak, jak chtěl policejní orgán, respektive jak policejní orgán výpověď připravil, nelze přiznat žádnou váhu, když předmětnému výslechu obviněného byli přítomni jeho obhájci (Mgr. Jan Procházka při výslechu dne 10. 10. 2019 a Mgr. Filip Wágner při pokračování výslechu dne 4. 12. 2019), kteří měli dohlédnout na zachování práv obviněného a zákonnost výslechu. Pokud tito obhájci společně s obviněným protokol o výslechu obviněného bez jakýchkoli výhrad podepsali, nelze zpětně vyvozovat, že výslech proběhl s vadami, na které poukazuje obviněný ve svém dovolání.

Soudům nižších stupňů tak nelze ničeho vytknout, pokud z uvedené výpovědi obviněného vycházely. Obviněný se dále v dovolání dožadoval přezkumu, zda by výrok o vině obstál i v případě, nebyla-li by čtena jeho výpověď z přípravného řízení. K tomu je vhodné připomenout, že z teorie i ustálené judikatury se podává, že důkazy musí tvořit ucelený řetězec na sebe navazujících důkazů. Důkazy jsou vždy hodnoceny jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Je tudíž bezpředmětné zkoumat, zda při vynětí jednoho ze zásadních důkazů tento řetězec dále obstojí.

Ani Nejvyšší soud nezpochybňuje, že výpověď obviněného z přípravného řízení byla při dokazování jeho viny klíčová, nebyla však důkazem osamoceným. Orgány činné v trestním řízení rozhodně nerezignovaly na svou povinnost objasnit skutkový stav věci a kromě doznání obviněného zajistily spoustu dalších důkazů, které soudy nižších stupňů pečlivě hodnotily v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., a to ve vztahu k jednotlivým dílčím útokům, které byly obviněnému kladeny za vinu.

Soudy hodnotily věrohodnost jednotlivých výpovědí obviněného, a to výpovědi z přípravného řízení i výpovědi z hlavního líčení, kterou obviněný navíc i v průběhu hlavního líčení měnil, a dospěly k závěru, že výpověď z hlavního líčení je nevěrohodná jak pro její vnitřní rozpornost, tak i rozpornost s ostatními ve věci provedenými důkazy. S těmi naopak koresponduje jeho výpověď z přípravného řízení v detailech, které obviněný doplnil nad rámec potvrzení jemu předestřenému popisu skutku. Doznání obviněného bylo podpořeno zejména prověrkou na místech činů, protokoly o jejich ohledání, zajištěnými DNA stopami, kamerovými záznamy a četnými výpověďmi svědků.

Při konfrontaci doznání obviněného s uvedenými důkazy, které na sebe navazují a společně tvoří ucelený řetězec důkazů, bylo možno bez důvodných pochybností dovodit, že to byl právě obviněný, kdo se jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině pod body 2. až 23. dopustil, a to způsobem tam popsaným. S ohledem na podrobný popis hodnocení provedených důkazů a z nich vyplývajících skutečností soudy nižších stupňů v odůvodnění jejich rozhodnutí, jakož i s ohledem na skutečnost, že dovolací argumentace je pouhým zopakováním obhajoby obviněného, kterou uplatnil již v průběhu řízení před soudy nižších stupňů a na niž tyto soudy již podrobně reagovaly, Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění soudů nižších stupňů.

Nad rámec již řečeného lze jen doplnit, že obviněný v dovolání ani nepoukázal na žádný konkrétní extrémní rozpor ve věci.

32. S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny žádné, natož důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn provedených důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).

33. Dovolatel také bez bližší konkretizace tvrdil, že soudy postupovaly vadně při vyčíslení škody způsobené jeho jednáním, neboť vycházely z odborných vyjádření, která u většiny ohodnocovaných věcí postrádala řádné započtení amortizace. V důsledku absence adresné námitky lze jen poznamenat, že podle § 137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že vyjadřuje celkem tři způsoby stanovení výše škody. Především je to cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, druhým způsobem jsou účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci a jako třetí jsou účelně vynaložené náklady na uvedení věci v předešlý stav. Primárním hlediskem je tedy hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává. Při odcizení nebo poškození věci starší či opotřebené se přihlíží ke snížení její hodnoty (srov. rozhodnutí č. 33/1967 Sb. rozh. tr.). Praxe při stanovení výše škody na opotřebené věci vychází z ceny, za jakou se konkrétní věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává, anebo z odborného vyjádření nebo znaleckého posudku o stupni opotřebení jejím používáním, poškozením apod. k době vzniku škody. Druhý nebo třetí způsob pro stanovení výše škody, při němž se vychází z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci či uvedení věci v předešlý stav, lze použít jen tehdy, pokud nelze výši škody zjistit podle obvyklé prodejní ceny, přičemž, která z těchto dalších dvou alternativ se uplatní, záleží na posouzení její vhodnosti v konkrétní věci soudem.

34. Soud prvního stupně, s jehož závěry týkajícími se stanovení výše obviněným způsobených škod se odvolací soud ztotožnil, v této projednávané trestní věci při stanovení výše škod u jednotlivých útoků vycházel z listinných důkazů, zejména z odborných vyjádření k výši způsobené škody, faktur, dokladů, pokladních knih, stavu pokladny, soupisu hotovosti, opisu kurzovního lístku, inventurních protokolů, soupisů odcizených věcí, vyčíslení škody poškozenými. Právě proti odborným vyjádřením vznesl obviněný své námitky, neboť „u většiny ohodnocovaných věcí nedošlo k řádnému započtení jejich amortizace“.

35. Nelze rozporovat, že část odborných vyjádření postrádá podrobné vysvětlení postupu, jakým byla stanovena výsledná částka. Výslovné uvedení toho, že odborné vyjádření bylo provedeno podle platných a používaných cen při prodeji s přihlédnutím ke stáří a opotřebení věci, skutečně obsahují jen některá odborná vyjádření (např. č. l. 1352, 1908, 1909, 1955, 1956, 1957 aj.), jiná vyjádření uvádějí, že se jedná o hodnotu věci k datu spáchání činu či datu, kdy čin vyšel najevo (viz např. č. l. 894, 895, 945, 946, 1514, 1515, 1516, 1517, 1518, 1519, aj.). Všechna odborná vyjádření však obsahují prohlášení, že osoba je podávající má potřebné odborné předpoklady k podání odborného vyjádření k hodnotě v něm uvedených věcí. Právě na dané prohlášení je třeba klást důraz. Orgány činné v trestním řízení, včetně soudů nižších stupňů, nestanovily škodu vlastním výpočtem či na základě vlastního uvážení, naopak vyžádaly odborná vyjádření k výším škody, která byla vypracována osobami s odbornými znalostmi ke stanovení ceny v daném období. Odbornost těchto osob zahrnuje právě schopnost posoudit i opotřebení věci a snížení ceny věci s ohledem na její stáří. Též s přihlédnutím ke konkrétně stanoveným částkám lze opodstatněně předpokládat, že při určení ceny věci odborníkem k předmětnému datu došlo k jejímu stanovení právě s ohledem na její stáří a opotřebení. Nejvyšší soud neshledal postup, jakým byla stanovena výše škody u majetkových deliktů, v kolizi s ustanovením § 137 tr. zákoníku a v konečném důsledku i zásadami spravedlivého procesu.

36. Dovolatel také vytkl, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže, aniž však zmínil jakoukoliv relevantní hmotněprávní argumentaci. Z uvedených důvodů se dovolací soud posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval. Jen pro úplnost a nad rámec řečeného poznamenává, že o správnosti právní kvalifikace použité odvolacím soudem ve vztahu k dílčím útokům pod body 2.–23. výroku o vině není žádných pochybností.

37. Konečně jde-li o nekonkrétní námitku dovolatele, že odvolací soud rozhodoval, aniž by se nejprve vypořádal se všemi procesními námitkami obviněných, a prováděl dokazování, aniž by nejprve předložil spisový materiál k rozhodnutí nadřízenému soudu ve vztahu k námitkám podjatosti členů senátu nebo Nejvyššímu soudu v případě návrhu na delegaci, je třeba konstatovat, že takovou procesní námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31.

12. 2021, ale ani jiný zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. [když dovolatel výslovně nenamítal ani to, že by ve věci rozhodoval vyloučený orgán ve smyslu § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Pro úplnost lze nicméně pouze ve stručnosti uvést, že předmětnou námitku je třeba považovat za lichou, neboť ze spisového materiálu se podává, že opakované námitky proti podjatosti členů senátu, jakož i návrhy na delegaci byly příslušným orgánům postoupeny a tyto o nich pravomocně rozhodly (srov. bod 11.

rozsudku odvolacího soudu).

38. Obviněný D. M., spoluobviněný dovolatele, učinil dne 24. 6. 2020 návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v Táboře a její přikázání jakémukoli okresnímu soudu na Moravě, k němuž se obviněný P. M. v hlavním líčení konaném dne 24. 6. 2020 připojil. Předmětný návrh na delegaci byl předložen Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 7 Td 35/2020, rozhodl tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Táboře neodnímá. Dále bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 5 Ntd 10/2020, rozhodnuto o návrhu obviněného D.

M. na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v Táboře neodnímá. Podáním ze dne 6. 11. 2020 učinil obviněný P. M. další návrh na delegaci s tím, že opět žádá o odnětí věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 20/2020 tomuto soudu a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4. V hlavním líčení konaném dne 6. 11. 2020 obviněný P. M. po upozornění předsedkyně senátu, že pokud jde o jeho návrh na delegaci z téhož dne, jedná se spíše o námitku podjatosti, namítl podjatost celého senátu č. 1 T Okresního soudu v Táboře.

Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 11. 2021, sp. zn. 1 T 20/2020, bylo rozhodnuto, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. není senát Okresního soudu v Táboře ve složení předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Novotné a přísedících JUDr. Ireny Volfové a Jiřího Bartáčka vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných P. M. a D. M. vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 20/2020. Proti posledně citovanému usnesení podal obviněný P. M.

stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 14 To 299/2020, zamítnuta. Stejným způsobem bylo rozhodnuto i o námitce podjatosti senátu č. 1 T Okresního soudu v Táboře učiněné obviněným D. M. ze dne 6. 11. 2020, a to usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 6. 11. 2021, sp. zn. 1 T 20/2020. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 14 To 299/2020, byla zamítnuta proti němu podaná stížnost obviněného.

Obviněný P. M. podal dne 6. 11. 2020 návrh na delegaci, k němuž se dne 9. 11. 2020 připojil obviněný D. M., který návrh dne 12. 11. 2020 odůvodnil. Na základě tohoto návrhu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 7 Td 4/2021, tak, že podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Táboře neodnímá. O dalších návrzích obviněných na odnětí věci Okresnímu soudu v Táboře (doručených Okresnímu soudu v Táboře dne 11. 3. 2021 a 12. 3. 2021, č. l. 3563, 3565) nebylo rozhodováno, neboť řízení v dané věci již bylo dne 9.

11. 2020, tedy i v době jejich podání, u Okresního soudu v Táboře skončeno. K tomu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud v minulosti opakovaně konstatoval (např. usnesení ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014, nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle § 25 tr. ř.

odňata, byť nepravomocně, skončeno, nelze o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Obviněný P. M. dále podal dne 5. 4. 2021 návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře a její přikázání Krajskému soudu v Brně, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 7 Td 30/2021, tak, že se podle § 25 tr. ř. věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře neodnímá. Obvinění P.

M. a D. M. podávali i námitky podjatosti členů senátu 14 To Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usneseními ze dne 1. 6. 2021 a 9. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, tak, že podle § 30 odst. 1 tr. ř. není senát Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ve složení předsedkyně senátu Mgr. Milena Vránková, soudci JUDr. Jiřina Roubíčková a Mgr. Zdeněk Pořízek vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného P.

M., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 14 To 56/2021.

39. V průběhu trestního řízení tak bylo reagováno na všechny námitky, které obvinění i v dalších návrzích na delegaci uplatňovali, a to i (opakovaně) ze strany Nejvyššího soudu. Nebyly shledány důvody pro vyloučení soudců rozhodujících ve věci obviněných, ani pro odnětí věci a její přikázání jinému soudu. Odvolacímu soudu tak ničeho nebránilo v tom, aby ve věci obviněného P. M. meritorně rozhodl.

40. Obviněný v dovolání brojil též proti výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu. Předně je nutno poznamenat, že tuto námitku obviněného pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 podřadit nelze. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.

41. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní shodně § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.], který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

42. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí.

Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31.

3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémní rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17.

4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.

43. Pouze pro úplnost lze k námitkám dovolatele doplnit, že výrok o souhrnném trestu uloženém obviněnému odvolacím soudem za zločin popsaný pod bodem 1. výroku o vině a sbíhající se trestné činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 1 T 119/2006 (výrok o trestu I.), je tímto rozhodnutím společně s výrokem o vině pod bodem 1.

zrušen, proto není dále potřeba zabývat se jeho zákonností či přiměřeností. K trestu uloženému obviněnému za trestné činy popsané pod body 2. až 23. výroku o vině napadeného rozsudku odvolacího soudu (výrok o trestu II.) lze poznamenat, že obviněný byl v těchto bodech shledán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr.

zákoníku, pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí v napadeném rozsudku specifikovaných.

Obviněný byl v projednávané věci ohrožen trestem odnětí svobody v trvání dvou až osmi let. Odvolací soud správně zhodnotil všechny polehčující i přitěžující okolnosti. Se soudem prvního stupně se shodl v závěru, že vzhledem k osobě obviněného, který byl opakovaně soudně trestán, přičemž jednání pod body 2. až 23. výroku o vině se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, by uložení jiného než nepodmíněného trestu zjevně nevedlo k nápravě obviněného. Za příliš přísný však považoval soudem prvního stupně uložený trest odnětí svobody ve výměře šesti let.

Přisvědčil soudu prvního stupně, že obviněnému přitěžuje jeho trestní minulost a skutečnost, že spáchal více trestných činů, a to ve vztahu k více poškozeným, že pokračoval v trestné činnosti po delší dobu, navíc trestnou činnost páchal po předchozím uvážení a ze ziskuchtivosti, což by svědčilo o nutnosti trest uložit v horní polovině zákonné trestní sazby. Na druhou stranu však akcentoval postoj, který obviněný zaujal v rámci přípravného řízení a částečně i před odvolacím soudem, když se k trestné činnosti vyjma skutků 1.

a 12. doznal. Konstatoval, že doznání obviněného hrálo v projednávané věci zcela zásadní roli a významně zjednodušilo dokazování.

Odvolací soud vzal při rozhodování o výměře trestu odnětí svobody v úvahu rovněž fakt, že s ohledem na skutečnost, že se obviněný trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, lze mít za to, že dojde k rozhodnutí o výkonu zbytku trestu, z něhož byl podmíněně propuštěn. Za trest přiměřený proto považoval úhrnný trest odnětí svobody ve výměře pěti let (viz bod 22. napadeného rozsudku). Navzdory tvrzení dovolatele je evidentní, že odvolací soud vzal v úvahu všechny v úvahu přicházející okolnosti přitěžující, ale i polehčující a pečlivě a vyváženě se zabýval všemi kritérii určujícími pro stanovení druhu a výměry trestu. Pokud jde o trest propadnutí věcí, ten byl obviněnému taktéž uložen co do jeho druhu jako trest přípustný, obviněný ostatně zákonnost jeho uložení nezpochybnil. Uložený trest rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý.

44. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 14 To 56/2021, ve výroku o vině zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pod bodem 1. a výroku o souhrnném trestu pod bodem I. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil současně také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud je v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.). Jinak zůstal napadený rozsudek odvolacího soudu nezměněn.

Jinými slovy, v rozsahu výroku o vině pod body 2.–23., výroku o trestu pod bodem II. a odpovídajících výroků o náhradě škody, popř. nemajetkové újmy, jakož i výroku o ochranném opatření nedoznal žádných změn. Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 3. 2022

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu