11 Tdo 1050/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovolání obviněných 1. I. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. M. R. a 3. M. B., rozené S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 1/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných I. B., M. R. a M. B. odmítají.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 63 T 1/2023, byl obviněný I. B. uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaným soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních částek ve výši 138.000 Kč, 240 EUR, 45 USD, 50 CHF a 5 GBP.

2. Obviněný M. R. byl týmž rozsudkem městského soudu uznán vinným pod bodem II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl jmenovaným soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních částek ve výši 52.549 Kč a 15.564,12 EUR a 350 USD.

3. Obviněná M. B. pak byla citovaným rozsudkem městského soudu uznána vinnou pod bodem V. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla tímto soudem odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl uložen rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu s pouzdrem.

4. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl následně ve výroku o vině a trestu v zákonné lhůtě napaden odvoláními podanými ze strany všech výše jmenovaných obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, a to tak, že napadené rozhodnutí městského soudu z podnětu odvolání obviněného M. R. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil, a to pouze ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině i ve výroku o trestu.

Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl jmenovaný obviněný vrchním soudem nově uznán vinným pod bodem II. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a za uvedené jednání byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních částek ve výši 52.549 Kč a 15.564,12 EUR a 350 USD. Naopak odvolání obviněných I. B. a M. B. byla odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

5. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze, kterážto byla i stran jednání popsaného pod bodem II. [ve vztahu k němuž došlo ze strany odvolacího soudu toliko ke změně právní kvalifikace skutku vypuštěním odkazu na ustanovení § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku] následně v nezměněné podobě převzata Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím, se obvinění I. B., M. R. a M. B. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými J. S., P. Z., P. S. a D. M.) tím, že:

všichni se společným záměrem získat majetkový prospěch a s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, s vědomím, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a že nejsou držiteli licence, zvláštní licence či registrace k nakládání s prekursory a pomocnými látkami, bez nichž není v České republice dovoleno volně nakládat a dále obchodovat s návykovou látkou metamfetamin (farmaceuticky Pervitin), s prekursory efedrinem a pseudoefedrinem, s toluenem, kyselinou chlorovodíkovou a s látkou červený fosfor, se postupně s vědomím, že na této trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, vědomě stali členy organizované skupiny osob, v níž každý z obviněných zastával dílčí úlohu při společném nelegálním nakládání s léčivými přípravky obsahujícími efedrin či pseudoefedrin (v řádech několika desítek kilogramů), a dalšími prekursory, chemikáliemi a předměty sloužícími pro výrobu metamfetaminu, na opakované pravidelné nelegální výrobě metamfetaminu a distribuci metamfetaminu na území České republiky (v řádech několika kilogramů), a svou aktivitou zejména na území hlavního města Prahy, ale i na jiných místech na území České republiky, po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace, za vzájemné spolupráce, s minimálně rámcovou představou o rozsahu fungování organizované skupiny a rozsahu páchané trestné činnosti, se na dosažení společného cíle vědomě podíleli tak, že:

obviněný I. B., známý jako „V.“,

nejméně od 19. 10. 2020, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, do února až března roku 2022 v případě potřeby zastupoval podezřelého I. M., jehož trestní stíhání je vedeno odděleně a jehož vina nebyla dosud zákonným způsobem prokázána, na pozici organizátora a vedoucího celé skupiny, který shromažďoval a přerozděloval finanční prostředky, poskytoval ostatním členům skupiny léčivý přípravek Cirrus obsahující prekursor pseudoefedrin a přípravek Efedrina Arena, který lze označit za čistý prekursor, za cenu v rozmezí od 60.000 Kč do 70.000 Kč za kilogram tablet, nebo přímo metamfetamin určený k další distribuci, a následně od členů skupiny vybíral část finančních prostředků získaných prodejem uvedených komodit, neboť jim tyto I. M. poskytoval na dluh, a následně v období od února až března roku 2022 do realizace této trestní věci dne 26. 7. 2022 sám metamfetamin od I. M., popř. od jeho zástupce M. R.

odebíral za účelem jeho

další distribuce, a prodejem metamfetaminu získané finanční prostředky oběma následně částečně odváděl, a dále se od června roku 2022 do doby svého zadržení dne 23. 11. 2022 podílel na samotné výrobě metamfetaminu, v měsících červnu a červenci 2022 i s P. Z.,

obviněný M. R., známý jako „M.“,

od února až března roku 2022 do 26. 7. 2022, v případě potřeby zastupoval I. M. při distribuci metamfetaminu, potažmo tablet s obsahem efedrinu za účelem jeho výroby, dalším osobám, kterým osobně tyto předával a inkasoval od nich za tyto peněžní prostředky, které pak nejméně částečně odváděl I. M., obviněný J. S. v období od 20. 1. 2021 do 17. 5. 2021 a opět pak v období od 17. 5. 2021 do 22. 3. 2022, odebíral v areálu XY, Praha, zejména osobně od I. M. a později od

I. B., metamfetamin ve velkém rozsahu, dále léčiva s obsahem prekursoru pseudoefedrinu, prekursor efedrin (Efedrina Arena) a červený fosfor, sloužící k výrobě metamfetaminu, a tyto komodity distribuoval dalším odběratelům, po 10. 2. 2022 mimo jiné i P. Z., prodejem získané finanční prostředky následně částečně odváděl přímo I. M. nebo jeho zástupcům M. R. a I. B., obviněný P. Z. nejméně od 10. 2. 2022 do 29. 8. 2022 počal nejdříve od J. S. odebírat metamfetamin za účelem jeho prodeje dalším odběratelům, a od března roku 2022 po něm převzal jeho postavení ve skupině a roli odběratele metamfetaminu ve velkém rozsahu přímo od I.

M., a za tímto účelem od J. S. obdržel v počátku 50 g metamfetaminu, osobní motorové vozidlo, mobilní telefon s telefonním číslem, ve kterém byly uloženy kontakty na odběratele a kontakt na I. M. jako dodavatele, a prodejem metamfetaminu získané finanční prostředky následně částečně odváděl přímo I. M. nebo též jeho zástupcům M. R. a I. B., od kterých ho také odebíral, a zároveň se v blíže nezjištěné době v červnu a červenci roku 2022 s I. B. podílel na samotné výrobě metamfetaminu, obviněný P. S., známý pod přezdívkou „M.“, v období od 24.

11. 2020 do 26. 7. 2022 odebíral od I. M. či jeho zástupců M. R. a I. B. metamfetamin ve velkém rozsahu za účelem jeho další distribuce, dále odebíral léčivý přípravek Cirrus s obsahem pseudoefedrinu a prekursor efedrin (Efedrina Arena), a rovněž si sám prostřednictvím své družky M. B., zajišťoval další předměty a chemikálie sloužící k výrobě metamfetaminu, které též dílem přeprodával dalším odběratelům za účelem výroby metamfetaminu, a sám či společně s D. M. v období nejméně od října 2021 do realizace této trestní věci dne 26.

7. 2022 metamfetamin vyráběl, a následně ho sám distribuoval dalším odběratelům, a takto získané finanční prostředky či vyrobený metamfetamin následně částečně odváděl I. M.,

obviněná M. B. v období od 24. 11. 2020 do doby svého zadržení dne 26. 7. 2022 zajišťovala předměty a chemikálie k výrobě metamfetaminu, které nakupovala u společnosti V. s. r. o. prostřednictvím své firmy U. s. r. o., následně je předávala P. S. a D.

M., a to buď za účelem výroby metamfetaminu nebo dílem za účelem jejich přeprodeje dalším osobám, přičemž v několika případech úmyslně umožnila pro výrobu metamfetaminu užívat, který obývala společně se svým druhem s P. S., a v němž tito rovněž uvedené věci včetně metamfetaminu přechovávali, obviněný D. M. od blíže nezjištěné doby do 14. 4. 2022 odebíral od I. M. metamfetamin za účelem jeho dalšího prodeje odběratelům a takto získané finanční prostředky následně odváděl I. M., a v období od března roku 2022 do 26. 7. 2022, spolu s P. S. metamfetamin vyráběl,

přičemž konkrétně se obvinění v rámci organizované skupiny podíleli na trestné

činnosti takto:

I. obviněný I. B

1. nejméně od června 2022 do 23. 11. 2022, kdy byl zadržen, v objektu rekreační chaty v obci XY, část obce XY ev. č. XY, se opakovaně podílel na výrobě metamfetaminu v přesně nezjištěném množství případů (z toho v období měsíce června a července 2022 ve dvou případech společně s P. Z., kdy takto vyrobili celkem 640 g pervitinu), v úmyslu ho dále distribuovat, a za tím účelem přechovával prekursory, chemikálie a předměty sloužící k výrobě metamfetaminu, jakož i vyrobený metamfetamin, přičemž nejméně dne 23.

11. 2022: a) v uvedeném objektu přechovával: digitální váhu, skleněnou desku, vodní dýmku, kuchyňský mixér s obsahem efedrinu hydrochloridu, mixovací nádobu, skleněnou baňku se třemi hrdly, kelímek s plastovými sáčky s obsahem celkem 37,174 g metamfetaminu, celkem 5 ks tablet přípravku Efedrina Arena 50 mg comprimate s obsahem 250 mg hydrochloridu efedrinu, dále celkem 2.836,046 g dimethylsulfonu, jako látky určené k ředění metamfetaminu za účelem zvýšení jeho množství pro následnou distribuci dalším odběratelům, a 3.000 g hydroxidu sodného,

b) v nemovitosti bez evidenčního čísla (užívané jako sklad nářadí), nacházející se na pozemku na parcele č. XY v obci XY vedle stavby pro rodinnou rekreaci ev. č. XY, v majetku P.

F., ve spodní podsklepené části chaty za uzavřenými dřevěnými dvířky, zajištěnými visacím zámkem, k němuž měl klíč,

přechovával: ve dvou taškách 2 použité trychtýře, 2 teploměry v papírovém tubusu se stopami metamfetaminu, skleněnou trojhrdlou baňku o objemu 4.000 ml se stopami metamfetaminu, pseudoefedrinu, červeného fosforu a jódu, 2 plastové červené stěrky, škrtidlo a červený plastový nástavec se stopami metamfetaminu, kovový stojan, plastovou láhev s obsahem kyseliny chlorovodíkové 400 ml, skleněnou láhev s obsahem kyseliny fosforečné 550 ml, 2 plastové trychtýře, balení vaty, odměrnou nálevku s obsahem plastového obalu a vatovými tampony, hydroxid sodný v balení o hmotnosti 2,7 kg, skleněný teploměr v papírovém tubusu se stopami metamfetaminu, plastovou dózu s uzávěrem s vloženým igelitovým sáčkem s červeným fosforem o hmotnosti 124,5 g, skleněnou trojhrdlou baňku o objemu 2.000 ml se stopami metamfetaminu, pseudoefedrinu a červeného fosforu, plastový obal s přítlačnou lištou obsahující injekční stříkačku o obsahu 60 ml, lahvičku jódu a 3 kovové nůžky, odměrnou nálevku o obsahu 250 ml a čtvercový obvazový materiál napuštěný neznámou látkou, přičemž ze zajištěného množství 124,5 g červeného fosforu by bylo možno vyrobit až 378 g metamfetaminu hydrochloridu,

2. od blíže nezjištěného dne na podzim roku 2020, nejdříve však od 19. 10. 2020, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, nejméně do února roku 2022, v prostorách areálu XY na adrese XY, Praha, zastupoval v době nepřítomnosti hlavního organizátora skupiny, I. M., a v přesně nezjištěném počtu případů ve velkém rozsahu dalším odběratelům, mimo jiné i obviněnému S., v uvedeném areálu či na jiných místech předával či prodával metamfetamin a prekursory pro jeho výrobu, za což obdržel nezjištěnou celkovou finanční částku, kterou průběžně částečně odváděl po předchozí vzájemné dohodě I.

M., přičemž nejméně po dobu 3 měsíců spadajících do období od listopadu 2020 do března 2021 v areálu XY v prvním bytě po pravé straně v 1. patře, jakož i na dalších blíže nezjištěných místech v oblasti XY v Praze, v ulici XY, Praha , a blízkém okolí opakovaně prodal v zastoupení I. M. J. S. metamfetamin, a to v množství 50 až 100 g týdně, za uvedené období tak celkem nejméně 1 kg pervitinu, 3. od února roku 2022 do doby realizace této trestní věci dne 26. 7. 2022, v areálu XY, odebíral od obviněného M.

metamfetamin v množství 500 g v četnosti jednou týdně za účelem jeho další distribuce, přičemž nejméně: a) dne 22. 7. 2022 kolem 20:00 hodin zakoupil 500 g metamfetaminu za blíže nezjištěnou finanční částku a z tohoto množství prodal ve vozidle v garáži na adrese XY, Praha, celkem 100 g P. Z. za částku minimálně 75.000 Kč, b) a téhož dne na základě předchozí telefonické dohody kolem 16:35 hodin prodal P. Z. 20 g metamfetaminu za částku v rozmezí 25.000 až 30.000 Kč, který na základě pověření za P.

Z. převzala L. M., 4. od blíže nezjištěné doby, nejméně do doby svého zadržení a provedení domovní prohlídky dne 23. 11. 2022 v bytové jednotce č.

XY, na adrese XY,

Praha, přechovával za účelem distribuce: 6 ks plastových sáčků s obsahem 27,471 g netto metamfetaminu, který obsahoval 58,6 % hm. účinné látky, tedy celkem 16,098 g metamfetaminu base, 2 ks digitálních vah, 3 ks PVC sáčků s přítlačnou lištou s obsahem celkem 116,261 g netto látky dimethylsulfon určené k ředění metamfetaminu za účelem zvýšení jeho množství pro následnou distribuci dalším odběratelům, a sáček s přítlačnou lištou s obsahem 0,798 g netto efedrinu, a výše popsaného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2.

10. 2017, sp. zn. 5 T 161/2017, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 9 To 395/2017, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 8. 2018, sp. zn. 1 T 60/2017, mu byl za tento a za další sbíhající se trestné činy uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, který vykonal dne 19. 10. 2020, II.

obviněný M. R. 1. nejméně od února roku 2022 do doby realizace této trestní věci dne 26. 7. 2022, kdy převzal roli I. B., spočívající v zastupování hlavního organizátora I. M., v prostorách areálu XY na adrese XY, Praha, ve velkém rozsahu v přesně nezjištěném počtu případů odběratelům, mj. i J. S. a P. Z. předával či prodával metamfetamin a prekursory pro jeho výrobu, za což obdržel nezjištěnou celkovou finanční částku, kterou průběžně částečně odváděl po dohodě I. M., přičemž minimálně:

a) I. B. pravidelně za účelem jeho další distribuce prodával metamfetamin v množství celkem 500 g týdně, b) od dubna roku 2022 do 26. 7. 2022 v prostorách areálu XY prodal P. Z. metamfetamin nejméně ve 20 případech, a to vždy v množství 50 až 100 g za cenu 800 Kč za jeden gram, tedy celkem nejméně 1.050 g metamfetaminu za částku 840.000 Kč, přičemž předávky metamfetaminu probíhaly po telefonické dohodě pod záminkou „mytí auta“ apod.,

2. od blíže nezjištěné doby, nejméně však dne 26. 7. 2022, kdy byla provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, v areálu XY, přechovával v garáži metamfetamin uschovaný ve sportovní tašce v množství 238,117 g netto s koncentrací účinné látky 66,9 %, což v přepočtu na celkové množství činí 159,3 g metamfetaminu base, dále přechovával 342,074 g netto dimethylsulfonu, jako látku určenou k ředění metamfetaminu za účelem zvýšení jeho množství pro následnou distribuci dalším odběratelům, a rovněž předměty kontaminované metamfetaminem, konkrétně 2 ks digitálních vah, elektrický mixér, plastovou krabičku a lahvičku, které byly k výrobě a distribuci metamfetaminu i užity,

III. obviněná M. B. a obviněný P. S. 1. nejméně v období od 24. 11. 2020 do 26. 7. 2022, kdy byli zadrženi, na základě daňových dokladů M. B. po předchozí dohodě zejména s P. S. v provozovně společnosti V. s. r. o., prostřednictvím společnosti U. s. r. o., jejíž je jedinou jednatelkou a společnicí, odebrala prekursory, chemikálie a předměty sloužící k výrobě metamfetaminu tzv.

českou cestou, konkrétně 39,25 kg

jódu, 19 litrů kyseliny fosforečné, 137 litrů toluenu, indikátorové papírky, gumové zátky, 5 litrů hydroxidu sodného, 3 litry kyseliny chlorovodíkové, teploměry, držák na chladič, destilační baňky 1.000 ml, nádobku na vzorky, univerzální nálevku, silikonovou hadici, kádinku s modrou stupnicí, nuč s rovnou fritou, centrifugační zkumavku, baňku s kulatým dnem a dvěma postranními tubusy, kartáč na demižony a láhve, vysoký odměrný válec, kuželovou spojku, podstavec pro baňky s kulatým dnem, přenosné váhy s váživostí 300 g, a odebrané prekursory, chemikálie a předměty předávala P.

S., který je buď dále prodával dalším odběratelům, nebo zajišťoval a realizoval vlastní fázi výroby metamfetaminu, a to buď sám, nebo společně s D. M., když z takto zakoupeného celkového množství 39,25 kg jódu, který je zásadní a špatně nahraditelnou látkou pro výrobu metamfetaminu, lze vyrobit až 28,9 kg hydrochloridu metamfetaminu, a další zakoupené látky toluen a kyselinu chlorovodíkovou je možno využít v různých fázích jeho výroby, 2. od blíže nezjištěné doby, nejpozději však dne 26. 7. 2022, kdy byla provedena domovní prohlídka, v bytě č. 12 ve 4.

nadzemním podlaží na adrese XY, Praha – XY, který M. B. a P. S. společně užívali, přechovávali jak krystalické látky, ve kterých byl zkoumáním zjištěn metamfetamin s příměsí efedrinu a dimethylsulfonu v celkovém množství 6,854 g, tak i věci sloužící k

výrobě metamfetaminu: skleněnou nádobu se zbytkem stříbrných kuliček, ve kterých byl zjištěn jód, dále laboratorní pomůcky, skleněnou baňku, zábrusovou zátku, 2 ks skleněných trubiček, digitální váhy, skleněný tál, škrabku a plastový nástroj, plastový kanystr, kdy na všech uvedených předmětech byly zjištěny stopy metamfetaminu a efedrinu, a dále kyselinu chlorovodíkovou a skleněný teploměr,

3. od blíže nezjištěné doby, nejméně od měsíce března roku 2022 do 26. 7. 2022, kdy byli zadrženi, umožnila M. B. za užití věcí, které obstarávala s úmyslem metamfetamin vyrábět, v uvedeném bytě P. S. a D. M. v přesně nezjištěném počtu případů, minimálně však ve čtyřech případech, vyrobit metamfetamin tzv. českou cestou.

6. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 63 T 1/2023, napadl obviněný I. B. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

7. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný I. B. namítl, že celé trestní řízení je stiženo zásadními procesními vadami, které ve svém důsledku vedly k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Podle obviněného jsou napadená rozhodnutí postižena především vadou tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním soudu a provedenými důkazy, jelikož soudy nižších stupňů v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, uvěřily bez dalšího výpovědím spolupracujících obviněných P. Z. a J. S. (dále též jen „spolupracující obvinění“), byť se jedná o mnohokrát trestané osoby, jejichž věrohodnost je značně narušena. Následně jim byl na základě jejich výpovědí uložen podstatně nižší trest. Spolupracující obvinění tedy podle dovolatele měli osobní zájem na výsledku trestního řízení, přičemž zároveň přiznali, že byli ze strany policie několikrát navštíveni ve věznici, avšak k obsahu a důvodu návštěv se blíže nevyjádřili. Tato skutečnost podle obviněného nasvědčovala tomu, že mohlo docházet k nátlaku na jejich osoby, pročež bylo nezbytné provést dokazování k vyloučení této možnosti a soud prvního stupně tak neměl zamítnout návrh na provedení důkazů k zjištění četnosti návštěv spolupracujících obviněných ze strany policie.

8. V souvislosti s výše uvedeným obviněný dále namítl, že se v daném případě jednalo - s ohledem na absenci dalších důkazů - o situaci "tvrzení proti tvrzení", přičemž jeho obhajoba nebyla vyvrácena a nebylo prokázáno, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Na absenci usvědčujících důkazů dovolatel poukázal zvláště ve vztahu k otázce existence organizované skupiny, v důsledku čehož neměl být podle jeho mínění zamítnut jeho návrh na výslech údajného organizátora celé organizované skupiny I. M. Pokud pak byl jmenovaný pro orgány činné v trestním řízení nedostupný, pak tato skutečnost nemůže být podle obviněného vykládána v jeho neprospěch. Podle dovolatele tedy nebylo dosaženo v souladu s požadavky stanovenými judikaturou Ústavního soudu praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, pročež soud prvního stupně odsouzením jeho osoby postupoval v příkrém rozporu s principem presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo.

9. Závěrem svého dovolání proto obviněný I. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

10. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním rovněž obviněný M. R., přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (byť dovolání bylo datováno dnem 18. 6. 2024), neboť tak výslovně učinil s citací tohoto znění spočívajícího v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z vlastního textu dovolání obviněného R. je tedy zřejmé, že z hlediska právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 tento svůj návrh opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

11. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. R. namítl, že se k jeho odvolání Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí vyjádřil pouze všeobecně a jeho námitky dostatečně nevypořádal. Obviněný tedy i nadále trvá na svých námitkách stran toho, že závěry soudů nižších stupňů jsou postaveny na nesprávném hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujících obviněných. Za problematickou pak ve vztahu k hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného P. Z. považuje kombinaci charakteru této osoby s její motivací zajistit si v rámci své trestní odpovědnosti za doznané jednání mírnější trest. Přitom se podle dovolatelova mínění z žádného rozhodnutí nepodává, že by se soudy nižších stupňů při hodnocení věrohodnosti výpovědi spolupracujícího obviněného P. Z. zabývaly jeho motivací a uvážily, zda neexistuje důvodná pochybnost, že by jmenovaný za účelem získání statusu spolupracujícího obviněného neupřednostnil zájem vypovídat uceleně ohledně zapojení dovolatele do trestné činnosti, a to v souladu s vyjádřeným názorem orgánů činných v trestním řízení, nad zájmem vypovídat pravdivě. Navíc se podle dovolatele jedná o osobu v minulosti opakovaně soudně stíhanou, užívající omamné a psychotropní látky a pohybující se v prostředí jejich uživatelů, z čehož lze vyvodit, že se jedná o osobu, která je v obecném slova smyslu vždy ochotna v rámci sledování svých osobních cílů upřednostnit své zájmy před zájmy třetích osob, a to i za cenu učinění nepravdivé výpovědi.

12. Závěr orgánů činných v trestním řízení ohledně převzetí organizace obchodu s drogami v době nepřítomnosti podezřelého I. M. jeho osobou pak obviněný označil za pouhou domněnku opírající se pouze o výpověď spolupracujícího obviněného P. Z. Výpověď jmenovaného spolupracujícího obviněného totiž podle dovolatele nebyla podpořena žádnými dalšími důkazy, a to ani záznamy telefonické komunikace, z níž není zřejmé, že by se týkala prodeje drog. Dovolatel měl podle svého tvrzení v areálu XY pouze vlastní provozovnu, měl zájem zde opravovat osobní vozidla, jejichž dovozem se také zabýval. Samotná skutečnost, že se znal s dalšími osobami a pohyboval se ve stejném areálu, kde se páchala trestná činnost, ani dokonce sjednání schůzky na „myčce“ nebo vyřizování vzkazu podezřelému I. M., podle jeho názoru nezakládá jeho úmyslnou účast na organizované trestné činnosti. Z tohoto důvodu soud prvního stupně podle obviněného nemohl s ohledem na zásadu in dubio pro reo a relevantní judikaturu Ústavního dospět k závěru o jeho vině.

13. Závěrem svého dovolání proto obviněný M. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

14. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 63 T 1/2023, napadla dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, rovněž obviněná M. B., která tak učinila v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaná obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jejího názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

15. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že v dosavadním řízení nebylo v souladu s principem presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo, resp. s požadavky stanovenými pro jejich dodržení Ústavním soudem, dostatečně prokázáno, že to byla právě ona, kdo odebral zboží uvedené na fakturách prokazujících nákupy ve společnosti V. s. r. o. společností U. s. r. o., jejíž je obviněná jedinou jednatelkou a společnicí. Podle dovolatelky totiž nebyla vyvrácena její obhajoba založená na tvrzení, že do prodejny společnosti V. s. r. o. mohl přijít kdokoli a nahlásit jen IČO společnosti U. s. r. o. Podle obviněné přitom ani její vyjádření ze dne 27. 7. 2022 nelze považovat za doznání viny, jelikož v tomto nikterak neuvedla, že by realizovala všech 52 nákupů předmětů a chemikálií a nebyla schopna jejich množství specifikovat, přičemž se nadto vyjadřovala k usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 7. 2022, v němž se uvádí, že bylo doloženo 49 daňových dokladů, ze kterých je patrné, že mělo dojít k nákupu mj. 25 litrů jódu, zatímco v rozsudku soudu prvního stupně je uvedeno 52 nákupů a 39,25 kg jódu. Ani ze záznamů telefonické komunikace pak podle obviněné nevyplynulo nic, co by mělo být spojeno s drogovou činností a obsah těchto záznamů byl podle jejího mínění soudem prvního stupně dezinterpretován.

16. Obviněná dále namítla, že závěry soudů ohledně naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka má totiž za to, že úvaha o tom, jaké množství metamfetaminu se dá vyrobit z jódu, který ani není sám považován za prekurzor, je zcela chybná. Nebylo totiž prokázáno, že by disponovala pseudoefedrinem, efedrinem či červeným fosforem, díky kterému by mohlo vzniknout množství metamfetaminu, které by bylo možno považovat za velký rozsah.

17. Obviněná konečně namítla, že odvolací soud porušil zásadu obžalovací, jelikož v odůvodnění svého rozhodnutí nepřípustně rozšířil její obvinění o výrobu nejméně 2.211,7 gramů pervitinu, když na výrobu tohoto množství pervitinu poukázal v rámci svých úvah o naplnění kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jejím jednáním. Takovéto množství vyrobené psychotropní látky přitom nebylo přičítáno obviněné ani v obžalobě, ale ani v rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž se objevilo až v rozsudku soudu prvního stupně ve výroku týkajícího se spoluobviněného P. S. Přitom ani výroba uvedeného množství pervitinu nebyla podle obviněné dostatečně prokázána a jedná se tak pouze o spekulativní závěry soudu.

18. Závěrem svého dovolání proto obviněná M. B. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

19. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 NZO 487/2024-20, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatuje, že dovolatelé ve svých dovoláních opakují obhajobu, kterou uplatnili v předchozích stadiích trestního řízení. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž státní zástupce se s jejich argumentací ztotožňuje, pročež na tuto ve stručnosti odkazuje.

20. K vlastním námitkám uplatněným obviněnými M. R. a I. B. státní zástupce uvádí, že se z převážné většiny jedná o skutkové námitky, kteréžto nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Jmenovaní obvinění totiž těmito námitkami vyjádřili pouze svůj nesouhlas s tím, jakým způsobem soudy hodnotily provedené důkazy, a to především výpovědi spolupracujících obviněných. Ani jeden z obviněných ovšem jimi namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy blíže nekonkretizuje a oba se omezují na námitku, že byla porušena zásada in dubio pro reo. Takovýmto obecným vymezením s odkazem na uvedenou zásadu dovolatelé podle státního zástupce ve skutečnosti nenamítají, že by rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující) byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V dané věci přitom podle státního zástupce soudy žádné pochybnosti o tom, jak se skutkový děj fakticky odehrál, neměly, přičemž k tomuto státní zástupce poukazuje na relevantní části odůvodnění jejich rozsudků. Pokud tedy dovolatelé M. R. a I. B. poukazují na zásadu in dubio pro reo, pak jejich dovolání v tomto směru žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena.

21. Výše uvedené závěry pak lze podle státního zástupce vztáhnout rovněž ke skutkovým námitkám vzneseným v dovolání obviněnou M. B. Přitom i stran těchto státní zástupce konstatoval, že se ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze, jenž vypořádal obhajobu obviněné s poukazem na zachycený dopis hlavního spoluobviněného P. S., v němž tento dovolatelku nabádá, aby změnila svou výpověď, a dále také na skutečnost, že dovolatelka hledala další osoby, které by byly ochotny činit takové nákupy na svá IČO. Tím podle státního zástupce ztrácí z hlediska konspirace logiku dovolatelkou tvrzené umožnění jiným osobám, aby k těmto nákupům používaly IČO jí zastupované obchodní společnosti. Dále státní zástupce odkázal rovněž na závěry soudu odvolacího, jenž vysvětlil rozpor mezi množstvími jódu jakožto chybný součet provedený

22. Pokud pak dospěl odvolací soud k tomu, že se obviněná M. B. podílela na výrobě nejméně 2.211,7 gramů psychotropní látky, jedná se podle státního zástupce jen o odůvodnění rozsahu, který byl ve výroku o vině obviněné z rozhodnutí soudu prvního stupně v úvodní části popisu skutku popsán mnohem obecněji v rámci popisu vzniku a činnosti organizované skupiny osob. Konkrétně dovolatelka v rámci činnosti této organizované skupiny prostřednictvím své společnosti nakoupila množství chemikálií a vybavení včetně 39,25 kg jódu. Námitka obviněné ovšem podle státního zástupce nesměřuje proti skutkovému zjištění, které bylo zásadní pro posouzení jejího jednání jako spáchaného ve velkém rozsahu, neboť tento rozsah plynul mnohem více z celkového jednání celé organizované skupiny, než jen z jednání jí samotné. Nevzešel tedy jen z jednání popsaného následně u dovolatelčina přispění k celé trestné činnosti. Pokud obviněná v této námitce namítla porušení zásady obžalovací, pak se podle státního zástupce jedná o zásadu procesní, jejíž porušení žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Nadto je však zřejmé, že k porušení zásady obžalovací dojít nemohlo, pokud odvolací soud pouze doplnil odůvodnění svého rozsudku, aniž by ohledně dovolatelky jakkoli zasahoval do samotného výroku o vině.

23. Za jedinou z námitek vznesených všemi obviněnými, jež je podřaditelná pod jimi uplatněné dovolací důvody, tak státní zástupce označil námitku obviněného I. B. stran existence vady opomenutých důkazů. Ta sice podle státního zástupce odpovídá třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 2 písm. g) tr. ř., avšak jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Soudy se totiž podle státního zástupce s důkazními návrhy na výslech podezřelého I. M. a zjištění četnosti návštěv spolupracujících obviněných ze strany policie vypořádaly věcně adekvátním způsobem, jak je patrno z odůvodnění jejich rozsudků, načež uzavřely, že se v obou případech jedná o důkazy nadbytečné. Zároveň se podle státního zástupce v tomto případě jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.

24. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření s ohledem na výše uvedené shrnul, že konkrétní námitky uvedené obviněnými M. R. a M. B. nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, pročež navrhl, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolací námitky uvedené obviněným I. B. pak podle státního zástupce dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhl, aby dovolání tohoto obviněného Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

25. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.

III. Přípustnost dovolání

26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

27. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a v tomto směru vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

29. V souvislosti s obviněnými I. B. a M. B. uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

30. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové.

31. Obvinění I. B. a M. B. dále odkázali též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

32. K dovolacímu důvodu uplatněnému obviněným M. R. pak Nejvyšší soud konstatuje, že ze spisového materiálu vyplynulo, že všem dovolatelům lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci počala běžet až po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. Jmenovaný obviněný však ve svém podání přesto odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném před účinností novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že se tento obviněný (resp. jeho obhájce) dopustil formálního pochybení stran řádného označení dovolacích důvodů podle v době podání účinného znění trestního řádu. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je přitom Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022). Nicméně z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí i nadále platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. ř.).

33. Jelikož dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021, který obviněný M. R. ve svém dovolání formálně uplatnil, odpovídá platnému dovolacímu důvodu uvedenému nyní v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve zněním účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání jmenovaného obviněného řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení. Pro pořádek Nejvyšší soud konstatuje, že napadená soudní rozhodnutí přezkoumal ve světle uplatněné dovolací argumentace obviněného M. R. i optikou dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, jenž v souladu s výše uvedenými obecnými východisky umožňuje učinit předmětem dovolacího přezkumu – avšak jen za splnění striktních podmínek v tomto ustanovení jasně vymezených – i nesprávná skutková zjištění soudů nižších stupňů, jež měla pro posouzení věci zásadní význam.

34. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci

35. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných I. B., M. R. a M. B. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolání všech obviněných obsahují argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze. Všichni dovolatelé totiž většinu svých dovolacích námitek postavili pouze na své polemice se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, kterážto - při zdůraznění jimi tvrzených skutečností - označují za nepodložená a rozporná. Popírají tedy, že by se dopustili jim přisouzených trestných činů, když ve vztahu k těmto či k jejich rozsahu podle jejich názoru rozhodná skutková zjištění nebyla dostatečně prokázána s ohledem na jimi předkládané alternativní hodnocení části důkazů. O vlastní a jimi preferovanou verzi skutkového stavu přitom obvinění opřeli i své zbylé dovolací námitky, jimiž přímo nezpochybňují skutková zjištění soudů nižších stupňů. Vůči samotnému právnímu posouzení jim přisouzené trestné činnosti tak, jak byla soudy nižších stupňů zjištěna, pak žádný z dovolatelů ničeho konkrétního nenamítl.

36. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tento všichni obvinění fakticky uplatnili v jeho první alternativě a obviněný I. B. též v alternativě třetí. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.

Jak již bylo konstatováno shora, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.

Za případ extrémního (zjevného) nesouladu však nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž soudem zvolené postupy jsou odvoditelné z obsahu provedených důkazů a tyto se nepříčí zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

37. Z popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím obvinění nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by soudem prvního stupně přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění městského soudu neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Obvinění se totiž ve svém dovolání primárně omezili pouze na opětovné předložení výtek stran údajného nedostatku důkazů pro své odsouzení, když napadají hodnocení provedených důkazů a domáhají se změny skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů v jejich prospěch. Takovéto námitky obviněných vyjadřující jejich nespokojenost s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. a tyto tak nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Podstata dovolací argumentace obviněných totiž netkví v osvědčení vad spočívajících v tom, že by skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jejich vině přisouzenými zločiny neměla podklad v provedených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a s odkazem na zásadu in dubio pro reo prosadit vlastní (pro jejich osoby příznivější) variantu průběhu skutkového děje.

38. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má ryze procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové tedy není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud v rámci své konstantní rozhodovací praxe doposud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“.

39. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti skutkových a procesních námitek obviněných, a to jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tak dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zároveň nelze nikterak vyvodit, že by se v nyní posuzovaném případě dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněných. Svým povinnostem přitom dostál taktéž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněných řádně přezkoumal a se všemi jejich námitkami se přesvědčivě vypořádal. Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované obviněnými. Tuto skutečnost ovšem obvinění ponechali bez povšimnutí a ve svých dovoláních zopakovali prakticky identické námitky, aniž by se ovšem jakkoli věcně pokusili závěry odvolacího soudu rozporovat.

40. Uvedené platí zejména pro námitky obviněných I. B. a M. R., kteří rozporují hodnocení výpovědí spolupracujících obviněných, jejichž osoby oba jmenovaní dovolatelé shodně označují za nevěrohodné, přičemž poukazují zejména na jejich minulost a motivaci podat účelovou a nesprávnou výpověď za účelem získání postavení spolupracujícího obviněného ve smyslu § 178a odst. 1 tr. ř. Navíc podle obviněného I. B. soud prvního stupně vycházel z výpovědí spolupracujících obviněných „bez dalšího“, čímž je fakticky upřednostnil pouze z důvodu procesní pozice, a to i přes existenci možnosti nátlaku na spolupracující obviněné ze strany policie.

41. K danému Nejvyšší soud opětovně, stejně jako oba soudy nižších stupňů, podotýká, že jednou z podmínek pro přiznání postavení spolupracujícího obviněného je učinění úplné a pravdivé výpovědi o rozhodných skutečnostech (§ 178a odst. 1 písm. a) in fine tr. ř.). Jedná se ovšem o podmínku kladenou na osobu spolupracujícího obviněného, nikoliv o okolnost vztahující se k zásadám pro hodnocení důkazů, a zásadně tedy není možné dovodit z tohoto ustanovení závaznost pro hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného. I výpověď spolupracujícího obviněného tedy podléhá procesu hodnocení důkazů soudem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jako jakýkoliv jiný důkazní prostředek (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Jen samotné procesní postavení určité osoby tedy nemůže ovlivnit posouzení věrohodnosti nebo pravdivosti její výpovědi, když ve vztahu k jakékoli výpovědi platí zákonné pravidlo, podle kterého jsou soudy povinny hodnotit veškeré důkazy jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech.

42. V posuzovaném případě se přitom Městský soud v Praze podrobně úlohou obou spolupracujících obviněných zabýval, když rekapituloval jejich výpovědi z hlavního líčení, přičemž tyto podrobil kritickému zhodnocení s ohledem na jejich obsah, ale i v souvislosti s ostatními důkazy. Teprve až na základě komplexního zhodnocení dospěl k závěru o vině obviněných, přičemž své myšlenkové procesy při hodnocení důkazů náležitě odůvodnil, přičemž dle závěrů Nejvyššího soudu zde nejsou patrny jakékoliv rozpory odporující například principům logiky apod. Městský soud výslovně konstatoval, že neshledal žádných relevantních poznatků, které by vzbuzovaly pochybnosti o tom, že oba spolupracující obvinění učinili svá doznání a výpovědi dobrovolně, bez nátlaku, přičemž k hodnocení výpovědi spolupracujících obviněných přistupoval zvlášť pečlivě, když důkladně zkoumal jejich motivaci, jakož i soulad jejich tvrzení s dalšími provedenými důkazy.

43. V prvé řadě se jednalo o výsledky realizovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, v jehož rámci byly zachyceny četné a zcela zjevně konspirativně vedené hovory obviněných I. B. a M. R., jakož i dalších spolupachatelů či osob hovořících o činnosti, do níž byli jmenovaní obvinění zapojení. Jejich podrobný obsah zde není třeba, a to zejména z důvodu procesní ekonomie, opětovně detailně rekapitulovat, když lze toliko obecně poznamenat, že v případě obviněného I. B. je patrná nižší míra jeho obezřetnosti, jelikož z jím vedených konverzací je spojitost s drogami zjevná na první pohled a tento v zachycené komunikaci hovořil např. se spolupracujícím obviněným P.

Z. o „paprice“ a „kuličkách“ atd., jejich dostupnosti a množství, či že potřebuje kilo „tamtoho“ pro kámoše za 10.000 Kč. Jmenovaný obviněný tedy užíval označení poměrně běžně se vyskytující mezi pachateli drogové trestné činnosti, když např. výraz „paprika“ byl členy organizované skupiny běžně užíván pro červený fosfor, což ve své výpovědi potvrdil nejen spolupracující obviněný P. Z., ale rovněž obviněná M. B. Údaje poskytnuté spolupracujícími obviněnými tak plně zapadaly do kontextu těchto odposlechů, přičemž odpovídaly i výsledkům domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, kteréžto byly realizovány v bytě užívaném obviněným I.

B., v jím užívaném rekreačním objektu a v objektu na sousedním pozemku v obci XY. Výsledky těchto prohlídek spolu s navazujícími závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, jasně dokládají, že došlo k nálezu jak vyššího množství metamfetaminu, prekurzoru, předmětů a chemikálií určených pro výrobu pervitinu, tak i dalších látek určených k jeho ředění a distribuci.

44. Rovněž stran jednání obviněného M. R. byly výpovědi spolupracujícího obviněného P. Z. podpořeny dalšími ve věci provedenými důkazy. Telefonní číslo jmenované dovolatele ovšem odposloucháváno nebylo, pročež byly zachyceny pouze jeho hovory s jinými odposlouchávanými telefonními čísly spoluobviněných. Tento dovolatel se přitom v komunikaci s nimi vyjadřoval opatrněji, avšak i přesto lze tyto hovory označit za silně konspirativní a lze identifikovat jejich spojitost s distribucí drog. Jedná se především o hovory, v nichž si jmenovaný spolupracující obviněný objednával u osoby dovolatele (M.

R.) mytí motorového vozidla, a to v desítkách případů v období od 12. 5. 2022 do 18. 7. 2022, navíc vždy pravidelně v po sobě navazujících dnech či pouze s několikadenním odstupem. Ve spojení s „mytím auta“ přitom spolupracující obviněný v jednom z případů sdělil dovolateli, že přiveze „60 cm celkem“, či že přiveze „cash“, z čehož je zjevné, že si tito nepsali z pozice zákazníka automyčky a poskytovatele dané služby, nýbrž že spolu měli nastavenou formu komunikace zakrývající pravý důvod jejich pravidelných osobních kontaktů a oba byli s tímto důvodem seznámeni.

Užívání záminky v podobě „mytí auta“ pak bylo zjištěno i v odposlechu hovoru jmenovaného spolupracujícího obviněného a podezřelého I. M., jehož blízká spojitost s obviněným M. R. byla prokázána i z dalších odposlechů. Ve vztahu k distribuci drog a prekurzorů v areálu XY, kde se dovolatel podle výpovědi spolupracujícího obviněného P. Z. a obviněného I. B. každodenně zdržoval a prováděl zde opravu vozidel, byla realizována prohlídka jiných prostor. V rámci této prohlídky přitom byly v pneuservise nalezeny předměty užívané při distribuci pervitinu, stejně jako samotný pervitin v množství cca 237 gramů.

45. Obvinění I. B. a M. R. nejenže ve svých dovoláních fakticky nikterak věcně nerozporují pravdivost skutečností uvedených spolupracujícími obviněnými, ale rovněž zcela opomíjejí existenci výše uvedených usvědčujících důkazů či jen obecně odmítají jejich hodnocení tak, jak bylo učiněnou oběma soudy. Výše uvedené důkazy přitom ve spojení s výpověďmi spolupracujících obviněných zcela vyvrátily obhajobu jmenovaných obviněných a vyloučily jakékoli pochybnosti o jejich vině. V důsledku této skutečnosti tak nemohla být jakkoli relevantní, natožpak úspěšná, snaha jmenovaných dovolatelů zpochybnit skutkové závěry městského soudu prostým opětovným poukazem na hypotetickou možnost účelovosti výpovědí podaných spolupracujícími obviněnými či případným poukazem na jejich trestní a drogovou minulost. Pokud obviněný I. B. dále namítl, že výpovědi spolupracujících obviněných mohly být ovlivněny nátlakem orgánů činných v trestním řízení, přičemž soud prvního stupně přiznal výpovědím spolupracujících obviněných údajně privilegované postavení mezi všemi důkazy, když těmto výpovědím i při absenci dalších usvědčujících důkazů bez dalšího uvěřil, jedná se s ohledem na výše uvedené pouze o jeho subjektivní přesvědčení, stran kterého Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů shledal, že nemá oporu v odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, potažmo ani v příslušném spisovém materiálu jako celku.

46. Pakliže obviněná M. B. v dovolacím řízení - stejně jako v průběhu řízení před oběma soudy nižších stupňů - stran části svého jednání spočívajícího v nákupech předmětů a chemikálií určených pro výrobu pervitinu dalšími příslušníky organizované skupiny zopakovala své tvrzení o tom, že nákupy jménem společnosti U. s. r. o., jíž byla jedinou jednatelkou, mohla realizovat bez jejího vědomí i třetí osoba, která by pouze nahlásila příslušné IČO dané společnosti, pak je rovněž tuto obhajobu v kontextu zbylých, ve věci provedených důkazů nutno označit za prokazatelně vyvrácenou a nelogickou. K danému je na prvním místě třeba zdůraznit, že - jak již správně konstatovaly oba soudy nižších stupňů - obviněná se touto obhajobou vznesenou v rámci své výpovědi v hlavním líčení podstatným způsobem odchýlila od své výpovědi učiněné v přípravném řízení. Skutečnost, že nákupy realizovala ona sama, totiž obviněná v přípravném řízení nikterak nerozporovala. Naopak sama doznala, že realizovala značné množství nákupů v pravidelných, přibližně měsíčních intervalech po dobu roku a půl, přičemž přesné množství nákupů nebyla schopna odhadnout. Až následně poté, co byla ke změně výpovědi instruována dopisem spoluobviněného P. S., který ji v tomto podrobně poučil o tom, jak má vypovídat, přistoupila obviněná v hlavním líčení ke komplexní změně své výpovědi v mnoha ohledech, přičemž zejména nově vypověděla o tom, že ve výrobě drogy nebyla mimo nákup látek a předmětů nijak zaangažována a realizovala pouze 5 až 6 těchto nákupů, a to pouze v období půl roku.

47. Výpověď obviněné z hlavního líčení přitom byla v rozporu s výsledky odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i komunikací zjištěnou v jejím mobilním telefonu, přičemž obsah těchto důkazů byl Městským soudem v Praze obsáhle a podrobně rekapitulován v bodech 39. až 43, 45., 47., 75. a 76. odůvodnění jeho rozhodnutí a tento umožňoval učinit si i přibližnou představu o objemu nákupů realizovaných obviněnou. Především z těchto důkazů vyplynula dlouhodobost a úzká spolupráce dovolatelky se spoluobviněným P.

S., jakož i její zainteresovanost na jmenovaným spoluobviněným realizované výrobě drogy, když se jej obviněná např. i sama aktivně poptávala, jak se mu výroba daří a zda něco nepotřebuje nakoupit v prodejně společnosti V. s. r. o. Současně obviněná zajišťovala i koordinaci mezi členy organizované skupiny navzájem, když se např. snažila zajistit spoluobviněného D. M. za účelem pomoci při výrobě drogy, jelikož spoluobviněný P. S. potřeboval pomocnou ruku. Zároveň bylo z těchto důkazů zjištěno, že obviněná se angažovala v nákupu chemikálií již v říjnu roku 2020, přičemž tato skutečnost koresponduje i se zjištěními učiněnými na základě daňových dokladů prokazujícími nákupy ve společnosti V.

s. r. o. Z těchto důkazních materiálů zároveň vyplynulo minimální množství a druh zakoupených chemikálií a dalších předmětů, jakož i datace jejich nákupů, tedy četnost opakovaného nakupování předmětů a chemikálií použitelných pro výrobu pervitinu. Jednalo se přitom o takové množství, které v obviněné důvodně vyvolalo obavy z odhalení její činnosti orgány činnými v trestním řízení, neboť podle zachycené telefonické komunikace dovolatelka sháněla u P. F. někoho s živnostenským listem, kdo by pro ni část nákupů realizoval na své IČO, díky čemuž by byl rozsah jejího jednání v důsledku rozdělení nákupů mezi vícero subjektů hůře prokazatelný.

Veškeré tyto důkazy tedy vylučovaly zcela obecné tvrzení obviněné o hypotetické možnosti existence nekonkrétní třetí osoby, která by v blíže neurčeném počtu případů mohla nakoupit blíže neurčené množství chemikálií - a to identických s těmi, jejichž zakoupení v částečném rozsahu obviněná sama doznala - přičemž by k těmto nákupům tato třetí osoba bez vědomí dovolatelky údajně zneužila IČO jí zastupované obchodní společnosti.

48. Pokud obviněná ve svém dovolání dále namítla, že se ve své výpovědi vyjadřovala k usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž bylo oproti podané obžalobě uvedeno jiné množství nákupů a celkové množství jódu, je třeba připomenout, že tato námitka byla přesvědčivě vypořádána Vrchním soudem v Praze v bodě 72. odůvodnění jeho rozhodnutí. Zde odvolací soud logickým a přesvědčivým způsobem vysvětlil – byť obviněná není schopna dané vyjádření akceptovat, že usnesení o zahájení trestního stíhání na rozdíl od obžaloby vymezovalo počet dnů, v nichž byly tyto nákupy realizovány a nikoli samotný počet jednotlivých nákupů.

Policejní orgán se přitom při uvedení celkové hmotnosti obviněnou nakoupeného jódu podle vrchního soudu v nepodstatné míře zmýlil při nezohlednění nákupů této chemikálie v balení o různých hmotnostech. Další námitku údajné dezinterpretace obsahu odposlechů ze strany soudů nižších stupňů oproti tomu obviněná již nikterak blíže neodůvodnila. V souhrnu se tak ze strany obviněné jedná o prosté zopakování námitek, které byly oběma soudy nižších stupňů a zejména Vrchním soudem v Praze již dříve přesvědčivě vypořádány.

Shora označené důkazy přitom dostatečně ukotvovují skutkové závěry o množství obviněnou realizovaných nákupů tak, jak bylo soudem prvního stupně popsáno v rámci jednání vymezeného pod bodem V.

49. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným znovu souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů, včetně výpovědí obviněné M. B. a spolupracujících obviněných P. Z. a J. S., důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry městského soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v napadeném rozhodnutí rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění, kterak byla předložena samotnými dovolateli v rámci jejich mimořádných opravných prostředků či jimi plošně učiněné odmítnutí veškerých skutkových zjištění či jejich části jakožto nepodložených, nemají v dané věci procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i soud odvolací, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.

50. Jedná-li se o námitku obviněného I. B. směřující proti úplnosti provedeného dokazování, pak ani tuto nelze podřadit pod žádnou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své tvrzení o existenci vady v podobě tzv. opomenutého důkazu totiž jmenovaný obviněný vznesl pouze v kontextu svých výše vypořádaných skutkových námitek a toto fakticky představuje toliko prosté zopakování jeho přetrvávajícího přesvědčení, že v dané věci bylo pro prokázání míry jeho participace na trestné činnosti nezbytné, aby byl soudy nižších stupňů proveden důkaz svědeckou výpovědí podezřelého I. M. Dále pak podle obviněného s ohledem na jeho přesvědčení o nevěrohodnosti spolupracujících obviněných J. S. a P. Z. měly být provedeny důkazy vážící se k důvodům jejich návštěv ve vazbě, které byly činěny ze strany policistů.

51. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy vždy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat.

Oba soudy nižších stupňů přitom svá rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou jednotlivých obviněných, včetně dovolatele I. B. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu.

Ta vylučuje, aby se v případě tohoto dovolacího důvodu jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.

52. Nadto je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování podle zjištění Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná a jednat ani nemůže, neboť za opomenuté nelze označit takové důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.

Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Nejvyšší soud se rovněž zcela ztotožnil se způsobem, jímž vrchní soud v bodech 47., 48.

a 52. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku důkladně vypořádal veškeré obhajobou navrhované důkazy, když vysvětlil, proč je považuje za nadbytečné, stejně jako tak učinil soud prvního stupně v bodech 98. a 99 odůvodnění svého rozsudku. Nelze tedy než zopakovat, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud zamítly návrh obhajoby obviněného I. B. na doplnění dokazování výslechem podezřelého I. M. v postavení svědka, když jmenovaný byl z důvodu vycestování z území České republiky a svého neznámého pobytu pro soud zcela nedostupný, a to i za případného využití zákonných prostředků nabízejících se v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních.

Podle posledních informací se totiž výše jmenovaný zdržoval na území Turecka, nicméně turecké orgány činné v trestním řízení nereagovaly na žádosti o poskytnutí právní pomoci ve vztahu k zjištění bližšího místa pobytu

I. M. ani opakované urgence jejich českých protějšků. I při absenci výpovědi I. M. však jiné, dostupné a náležitě provedené důkazy umožnily bez důvodných pochybností v dané věci řádně rozhodnout. Jde-li o navrhované důkazy k možnému ovlivnění spolupracujících obviněných J. S. a P. Z. ze strany orgánů činných v trestním řízení, pak tyto důkazy neměly směřovat k objasnění skutkového stavu věci, ale toliko k prověření ničím nepodloženého tvrzení obviněného I. B. a dalších spoluobviněných stran ovlivnění těchto osob a motivace jejich vyjádření, tedy k posouzení věrohodnosti výpovědi těchto osob. Nejvyšší soud přitom s ohledem na výše uvedené výsledky komplexního dokazování a přesvědčivé odůvodnění závěrů stran hodnocení výpovědí obou spolupracujících obviněných ve shodě se závěry soudů nižších stupňů neshledal žádných indicií o možné účelovosti tvrzení spolupracujících obviněných, která by byla podnícena nátlakem ze strany příslušníků policie.

53. Námitky obviněného I. B. stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí návrhů obhajoby je tak s ohledem na výše uvedené na místě označit za zcela irelevantní, jelikož obviněný ve svém dovolání ani netvrdí, že by některý z jím učiněných důkazních návrhů zůstal opomenut. Taktéž podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že soudy nižších stupňů nikterak neopomenuly rozhodnout o každém vzneseném důkazním návrhu, jehož provedení jmenovaný obviněný v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání výslovně žádal, přičemž odmítnutí obhajobou vznesených důkazních návrhů dostatečně odůvodnily.

54. Pokud jde o zbylou argumentaci obviněné M. B. stran naplnění zákonného znaku velkého rozsahu ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pak platí, že tato námitka sice v obecných rysech směřuje vůči hmotněprávnímu posouzení skutku, avšak s ohledem na absenci relevantní právní argumentace není tato podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněná totiž tuto námitku vystavěla pouze na úzké výseči skutkových zjištění soudu prvního stupně s důrazem na skutečnost, že sama nedisponovala prekurzorem nezbytným pro výrobu drogy, pročež jsou podle jejího mínění irelevantní skutková zjištění stran toho, kolik drogy mohlo být potenciálně vyrobeno s použitím jí zakoupeného jódu. Obviněná se tedy v této námitce fakticky dožaduje změny právní kvalifikace svého jednání na základě jí předkládaného alternativního skutkového stavu, v němž se distancuje od činnosti organizované skupiny a redukuje své jednání pouze na nakládání s chemikáliemi a předměty určenými k výrobě pervitinu. Přitom zcela přehlíží, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně nákupy vybavení a chemikálií, a to včetně 39,25 kg jódu, z něhož bylo možno vyrobit až 28,9 kg hydrochloridu metamfetaminu, činila jako členka organizované skupiny po domluvě se spoluobviněnými za účelem umožnit jim výrobu pervitinu. Tato výroba byla následně členy této skupiny s využitím chemikálií a vybavením poskytnutými obviněnou realizována, a to v množství naplňujícím kvalifikační znak podle skutkové podstaty podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tuto skutečnost se pak obviněná ve svém dovolání ani nepokusila rozporovat a nepředložila ani žádnou bližší věcnou argumentaci, jíž by rozporovala právní úvahy, jež vedly Městský soud v Praze k závěru o naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty spočívajícího ve spáchání trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve velkém rozsahu ve smyslu odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení.

55. Namítla-li konečně obviněná M. B., že ve vztahu k její osobě odvolací soud zasáhl do skutkových zjištění konstatováním, že se svým jednáním přičinila na výrobě nejméně 2.211,7 gramů pervitinu, jíž realizoval spoluobviněný P. S., přičemž tímto porušil zásadu obžalovací, pak Nejvyšší soud konstatuje, že ani takto formulovaná procesní námitka pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podřaditelná není. Běžně by se Nejvyšší soud námitkou porušení zásady obžalovací přesto zabýval, a to z hlediska posouzení práva obviněné na spravedlivý proces.

V daném případě je však porušení tohoto práva obviněné již na první pohled vyloučeno, a to s ohledem na skutečnost, že ze strany Vrchního soudu v Praze nedošlo k žádnému zásahu do skutkových zjištění Městského soudu v Praze stran jednání obviněné M. B. Vrchní soud totiž v rámci odvolacího řízení neučinil ve vztahu k dovolatelce jakoukoli změnu skutkových zjištění, nepřeformuloval skutek a ani nezměnil právní kvalifikaci jejího jednání. Stejně jako v předchozí námitce obviněná zcela pominula, že závěr o rozsahu jí páchané činnosti byl vázán na činnost organizované skupiny, na jejímž chodu se jako dodavatelka předmětů a chemikálií určených k výrobě pervitinu aktivně a zcela vědomě podílela.

Samotná skutečnost, že nad rámec obecné deklarace o zapojení dovolatelky do činnosti organizované skupiny Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku poukázal na konkrétní ingredience, ve vztahu k nimž bylo zjištěno, že byly při výrobě drogy realizované spoluobviněným P. S. jakožto partnerem obviněné, a to právě za pomoci jí zajištěných předmětů a chemikálií, fakticky použity, nemůže ze strany soudu druhého stupně představovat jakýkoli (natožpak nepřípustný) zásah do skutkového stavu tak, jak byl ustálen soudem prvního stupně.

Za tohoto stavu tedy nelze v nyní posuzované věci hovořit o porušení zásady obžalovací a tím ani o porušení práva obviněné na spravedlivý proces, neboť k těmto vůbec nedošlo.

56. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obvinění I. B. a M. B., jejichž odvolání podaná proti odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze byla odvolacím soudem zamítnuta, tak ve svém dovolání brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně. Tím de facto uplatnili jimi uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť – jak již bylo uvedeno výše - jimi podaná odvolání byla Vrchním soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnými uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani oběma dovolateli výslovně neuplatněný (nicméně v jimi podaných dovoláních implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

57. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných přitom považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

58. Oba soudy nižších stupňů se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu. Odvolací soud se totiž vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. 1. 1999). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.

59. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky stran obviněných I. B. a M. B. městským soudem a stran obviněného M. R. vrchním soudem správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.

60. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 2024, sp. zn. 11 To 113/2023, jakožto i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných I. B., M. R. a M. B. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 12. 2024 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu