11 Tdo 481/2024

11 Tdo 481/2024-9876

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 jednak o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, a jednak o dovolání F. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 11 To 53/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 17/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. P. a dovolání obviněného F. P. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 20 T 17/2021, byl obviněný F. P. (dále též jen „obviněný č. 1“ či „dovolatel“) uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku a jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému č. 1 uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 2.500 Kč, tedy v celkové výši 75.000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku pak bylo obviněnému č. 1 povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně, a to za podmínky, že výhoda splátek odpadne, pokud dílčí splátku nezaplatí včas. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále jmenovaný obviněný společně se spoluobviněným M. G. odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

2. Obviněný M. P. (dále též jen „obviněný č. 2“) pak byl citovaným rozsudkem krajského soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 1 T 49/2020, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl jmenovaný obviněný krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku byl dále jmenovanému obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 250 Kč, tedy v celkové výši 50.000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku pak bylo obviněnému č. 2 povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně, a to za podmínky, že výhoda splátek odpadne, pokud dílčí splátku nezaplatí včas. To vše za současného zrušení výroku o trestu z výše označeného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

3. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 20 T 17/2021, byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného M. P. ve výroku o vině i trestu, jakož i odvoláním obviněného F. P. v části výroku o vině, v níž byl jmenovaný obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, a v celém výroku o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 11 To 53/2023, a to tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 20 T 17/2021, z podnětu odvolání obou obviněných podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a odst. 2 tr. ř. zrušil, a to ohledně obviněného M. P. v celém rozsahu a ohledně obviněného F. P. v jím napadeném rozsahu.

4. Citovaným rozsudkem vrchního soudu byl následně obviněný M. P. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zvlášť závažném zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaném ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené jednání a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. f) tr.

zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 1 T 49/2020, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl jmenovaný obviněný vrchním soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. To vše za současného zrušení výroku o trestu z výše označeného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný F. P. pak byl týmž rozsudkem vrchního soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené jednání a za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal odvoláním jmenovaného obviněného napadený rozsudek krajského soudu nedotčen, byl vrchním soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr.

zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný č. 2 dále odsouzen k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vrchní soud vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části jeho rozsudku.

5. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze (ve vztahu k jím přezkoumávanému jednání) se obvinění M. P. a F. P. předmětné trestné činnosti dopustili společně s další osobou (tj. spoluobviněným M. G.) tím, že: ačkoli si byli vědomi, že nedisponují povolením k nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, přičemž mezi psychotropní látky patří i pervitin (metamfetamin), který jako tato látka jednak je obsažen v Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), jednak je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., vydaného na základě § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., v rámci skupiny osob vytvořené za účelem výroby pervitinu z tablet léků obsahujících pseudoefedrin, jejímiž členy byli v České republice kromě nich nejméně již odsouzení P.

D., nar. XY, P. F., nar. XY, Z. J., nar. XY, R. K., nar. XY, a K. P., nar. XY, a která své aktivity vyvíjela nejméně od poloviny roku 2017 do října 2019 zejména na různých místech Jihočeského a Plzeňského kraje a dále v Polsku a Rumunsku, přičemž činnost skupiny záležela jednak v obstarávání chemikálií potřebných k výrobě pervitinu, a to mimo jiné na území Polské republiky, kde byly zajišťovány zejména červený fosfor a jód, jednak v opakovaných cestách jedním či dvěma osobními vozidly z České republiky do města XY v Rumunsku, kde v lékárně společnosti Deyfarm 2000 od jejího zaměstnance I.

H. byla kupována léčiva s obsahem nejméně 30 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě (značek ParaSinus, Modafen, Ibusinus, Tedolfen, Revigrip Sinus a případně i značek jiných), poté došlo k jejich ukrytí do vozidla či do jednoho ze dvou vozidel, jež byla k cestě do Aradu použita, a jejich přepravě do České republiky, kde sloužily k výrobě pervitinu za využití k tomu potřebných chemikálií a laboratorního náčiní, a takto vyrobený pervitin byl následně nejméně z podstatné části určen k další distribuci a také distribuován, přičemž obviněný M.

P. se nejméně v níže specifikovaných případech vědomě podílel na výše popsaném dovozu tablet léků s pseudoefedrinem z Rumunska do České republiky a nejméně v jednom případě na likvidaci odpadu vzniklého při výrobě metamfetaminu a při tomto svém jednání spolupracoval s již odsouzeným K. P. a dále s odsouzenými P. D. a Z. J., kteří činnost skupiny organizovali a řídili, současně si byl vědom, že v rámci skupiny působí i další osoba či osoby realizující výrobu pervitinu; obvinění F. P. a M. G. nejméně v níže specifikovaných případech prováděli samotnou výrobu metamfetaminu, v některých případech společně a v jiných samostatně, a při tomto svém počínání spolupracovali s již odsouzenými P.

D. a Z. J. coby s osobami organizujícími a řídícími činnost skupiny, od kterých přebírali léky s pseudoefedrinem dovezené z Rumunska a nejméně část chemikálií potřebných k výrobnímu procesu, a pervitin po jeho výrobě, kterou realizovali mimo jiné v domě na adrese XY č. XY, obec XY, okres Plzeň – XY (dále také jen „objekt v XY“), zajištěném pro tyto účely odsouzeným P.

D., předávali zpět P. D. a Z. J. s vědomím, že nejméně tito odsouzení budou zajišťovat jeho další distribuci, a takto konkrétně

M. P. a) společně s odsouzeným P. D. absolvoval nejprve od 2. 9. do 4. 9. 2018 vozidlem značky Mercedes Benz CLS, RZ: XY, a poté od 3. 10. do 5. 10. 2018 vozidlem značky BMW X6, RZ: XY, dvě cesty do Rumunska se záměrem v obou případech koupit léky s pseudoefedrinem pro výrobu pervitinu, přičemž dané léky opatřili nejméně při jedné z uvedených dvou cest, a to minimálně v takovém množství, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, přičemž po dovozu těchto léků do České republiky z nich bylo vyrobeno nezjištěné množství pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu, b) společně s již odsouzenými Z.

J. a K. P. absolvoval v době od 17. 5. do 18. 5. 2019 vozidlem značky BMW X6, RZ: XY, cestu do Rumunska, kde koupili takové množství léků s pseudoefedrinem za účelem výroby pervitinu, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, přičemž po dovozu uvedených léků do České republiky z nich bylo vyrobeno nejméně 800 gramů pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu, c) společně s již odsouzenými Z. J. a K. P.

se nejméně dne 17. 1. 2019 v objektu v XY podílel na likvidaci odpadu z výroby pervitinu, který vyvezli do prostoru lesního porostu mezi obcemi XY a XY, okres XY, obvinění M. G. a F. P. 1) každý z nich sám nejméně v jednom případě v nezjištěné době v průběhu roku 2018 v objektu v XY či na blíže nezjištěném místě v XY z léků s pseudoefedrinem dodaných mu odsouzeným P. D. v takovém množství, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, vyrobil nezjištěné množství pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu, 2) oba obvinění společně koncem února 2019 v objektu v XY z léků s pseudoefedrinem dodaných jim koncem prosince 2018 odsouzeným P.

D. v takovém množství, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, započali uskutečňovat výrobní proces, který měl vyústit ve výrobu pervitinu, k čemuž však z důvodu odcizení zhotoveného meziproduktu nedošlo,

3) oba obvinění společně v přesně nezjištěné době mezi 20. 5. 2019 a 14. 7. 2019 nejméně částečně v objektu v XY a případně i na jiném místě z léků s pseudoefedrinem dodaných jim kolem 20. 5. 2019 odsouzenou Z. J. v takovém množství, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, vyrobili nejméně 800 gramů pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu, 4) obviněný F. P. sám v přesně nezjištěné době mezi 28. 7. 2019 a 12. 10. 2019 v domě na adrese XY č. XY, Plzeň-XY, z léků s pseudoefedrinem dodaných mu kolem 28. 7. 2019 odsouzenou Z. J.

v takovém množství, z něhož bylo možno reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, vyrobil nejméně 300 gramů pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu, zbývající část pervitinu se mu z důvodu chyby při výrobním procesu vyprodukovat nepodařilo.

6. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 11 To 53/2023, napadl obviněný F. P. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle názoru obviněného napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

7. Obviněný č. 1 v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že se soudům nižších stupňů nepodařilo zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a objektivně prokázat, v jakém konkrétním rozsahu a v jakém období na projednávané trestné činnosti participoval. Stran části skutku vztahující se k trestné činnosti před rokem 2019 se konkrétně podle obviněného č. 1 spoluobviněná Z. J. ve svých výpovědích vyjadřovala značně rozporně, přičemž se opakovaně vyjádřila i v tom smyslu, že až do konce roku 2018 nebylo ani jí samotné známo, že by se její tehdejší přítel, spoluobviněný P. D., zabýval drogovou trestnou činností. Z tohoto důvodu by pak spoluobviněná Z. J. podle obviněného č. 1 logicky neměla mít žádnou povědomost ani o tom, kdo byl do této trestné činnosti zapojen a jakým konkrétním způsobem. Z její výpovědi ani z žádného z jiných provedených důkazů přitom nelze zjistit žádnou skutečnost, která by nasvědčovala závěru, že by se v průběhu roku 2018 v objektu v XY podílel na výrobě pervitinu s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu. Pokud totiž spoluobviněný R. K. ve svých výpovědích popsal několik osobních kontaktů spoluobviněné Z. J. se dvěma osobami, z nichž jednou by mohl být i dovolatel, tak k těmto kontaktům mělo docházet až v roce 2019. Z biologických stop zajištěných v roce 2019 během domovní prohlídky v objektu XY pak podle obviněného č. 1 nevyplynulo nic víc než to, že se v daném objektu vyskytoval.

8. Obdobná je pak podle obviněného č. 1 důkazní situace i ohledně části skutku, v jehož rámci se měl podílet na výrobě pervitinu koncem února 2019. Z protokolu o sledování osob a věcí sice vyplynulo, že se zdržoval se spoluobviněným M. G. dne 25. 2. 2019 v objektu v XY, nicméně již nebyl opatřen žádný důkaz, který by podpořil skutkový závěr odvolacího soudu, že se zde „zjevně věnovali jednání odpovídajícímu výrobě pervitinu“, neboť vnitřní části předmětného objektu nebyly při sledování monitorovány. Skutkovému závěru odvolacího soudu o jeho podílu na výrobě pervitinu koncem února 2019 v XY podle jeho mínění nenasvědčují ani prostorové odposlechy komunikace mezi spoluobviněnými Z. J. a P. D. uskutečněné ve Věznici Plzeň dne 10. 3. 2019. V této odposlechnuté komunikaci se jmenovaná spoluobviněná sice zmiňuje o odcizení 800 gramů blíže neupřesněného produktu z objektu v XY, nicméně podle názoru obviněného č. 1 by bylo v rozporu se zásadou in dubio pro reo, pokud by se z tohoto vyjádření jmenované spoluobviněné vyvozoval skutkový závěr o tom, že se jednalo o produkt, na jehož výrobě se koncem února 2019 podílel právě on sám. Podobně pak podle dovolatele ani v případě výroby pervitinu v přesně nezjištěné době mezi 20. 5. 2019 a 14. 7. 2019 z žádného důkazu nebylo možno učinit poznatky k jeho účasti na ní.

9. Dovolatel dále namítl, že jako klíčový důkaz byly provedeny záznamy o prostorovém odposlechu mezi spoluobviněnými Z. J. a P. D. pořízené ve XY, které jsou ovšem procesně nepoužitelné, neboť byly pořízeny v rozporu se zákonem. Pro legální použití prostorového odposlechu v objektu Vězeňské služby totiž nepostačuje toliko příkaz soudu, ale podle § 16 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je k použití tohoto operativně pátracího prostředku bezpodmínečně vyžadován rovněž souhlas ministra spravedlnosti, který však v projednávané věci nebyl dán. Nezákonnost tohoto důkazu podle obviněného č. 1 přímo ovlivnila i legalitu jiných důkazů, zejména pak výpovědi spoluobviněné Z. J., když jí byly konkrétní pasáže protokolů o prostorovém odposlechu soudem opakovaně předestírány.

10. Podle obviněného č. 1 měl tedy odvolací soud v důsledku neuspokojivé důkazní situace stran prokázání míry jeho participace na trestné činnosti provést k důkazu svědecký výslech spoluobviněného P. D., jelikož jmenovaný spoluobviněný měl být až do konce roku 2018 řídícím článkem organizované skupiny, která se předmětné trestné činnosti dopouštěla. Měl by tedy mít informace o personálním složení této skupiny, jakož i o konkrétní činnosti jejích členů. Jelikož tak soudy nižších stupňů neučinily, pak lze podle obviněného č. 1 učinit závěr, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

11. Závěrem svého dovolání proto obviněný F. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

12. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 11 To 53/2023, napadl dovoláním rovněž nejvyšší státní zástupce, přičemž tak učinil do všech výroků týkajících se obviněného M. P., a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jelikož podle mínění nejvyššího státního zástupce napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

13. Konkrétně pak nejvyšší státní zástupce v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že jednání obviněného M. P. mělo být s ohledem na okolnosti případu a v návaznosti na aktivity dalších pachatelů působících v rámci organizované skupiny posouzeno jako spolupachatelství na výrobě psychotropní látky. V nyní předkládané trestní věci bylo totiž dostatečným způsobem důkazně podloženo, že činnost obviněného č. 2 nespočívala v prosté anonymní cestě jeho samého do lékárny v Rumunsku, kde by zakoupil léčiva a ta poté sám dovezl do České republiky a tam předal.

V rámci dělby úloh byl totiž obviněný č. 2 aktivně zapojen do činnosti jemu známé organizované skupiny, s níž byl úzce provázán, přičemž do Rumunska cestoval vždy s některým z hlavních pachatelů, kteří tuto cestu plánovali, finančně zajišťovali, její průběh koordinovali a na nákupu léků a jejich umístění do vozidla se společně s obviněným č. 2 rovněž podíleli. Podstatou počínání obviněného č. 2, stejně jako dalších spolupachatelů aktivně spolupůsobících v rámci organizované skupiny, bylo podle nejvyššího státního zástupce aktivní zapojení do opakovaných případů neoprávněného nakládání s psychotropní látkou metamfetaminem, z nichž každý sestával z několika na sebe navazujících fází.

První, na níž se podílel právě obviněný č. 2, spočívala v dovozu tablet s pseudoefedrinem ze zahraničí, přičemž se jednalo o fázi podstatnou, bez které by droga vyrobena být nemohla. Druhá fáze byla představována samotnou výrobou pervitinu z těchto tablet a třetí pak spočívala v předpokládané distribuci takto získané drogy. V zásadě žádný z členů organizované skupiny, obviněného č. 2 nevyjímaje, se přitom nepodílel současně na všech těchto fázích, nýbrž byl účasten jen na některé (či některých) z nich.

Každý jednal v organizované součinnosti s dalšími spoluobviněnými, kteří vykonávali fáze ostatní, přičemž všichni byli vedeni společným úmyslem vyrobit předmětnou drogu a jejím prodejem získat finanční profit. Ačkoli stran samotné distribuce ve věci žádné konkrétní skutečnosti provedeným dokazováním zjištěny nebyly, je podle nejvyššího státního zástupce zjevné, že právě distribuce drogy a utržení zisku bylo smyslem protiprávního jednání všech obviněných participujících na činnosti organizované skupiny.

Přestože v obecné rovině nelze vyloučit ani situace, kdy členy organizované skupiny budou taktéž účastníci ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku, v projednávaném případě již konkrétní míra zapojení obviněného M. P. do aktivit organizované skupiny, jeho provázanost s dalšími, vůdčími osobami organizované skupiny vytvořené se záměrem zajistit si výrobou pervitinu a jeho následnou distribucí majetkový prospěch, a zejména pak neoddiskutovatelný význam jeho jednání pro dosažení zamýšleného cíle, dosáhly hranice, při které se již nejednalo o pouhou pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku, ale šlo o spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku.

14. Podle nejvyššího státního zástupce přitom výše uvedené není v rozporu ani s odvolacím soudem jinak správně poukázaným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněným pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr. (dále jen „Stanovisko“). Odpovídající právní kvalifikace bude totiž vždy odvislá od konkrétních skutkových zjištění, která mohou být v každém jednotlivém případě velmi rozdílná a jedinečná. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z podnětu takto podaného dovolání přitom podle nejvyššího státního zástupce může mít judikaturní význam pro další interpretaci východisek Stanoviska k problematice nakládání s léčivými prostředky obsahujícími prekursor. Zároveň podle nejvyššího státního zástupce nelze mít za to, že by projednání jeho dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného M. P., neboť je patrné, že právě změna právního posouzení odvolacím soudem přispěla k významnému snížení jemu uloženého trestu odnětí svobody.

15. V závěru podaného dovolání nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, a to v části týkající se obviněného M. P., a následně věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

16. Obviněný M. P. se prostřednictvím svého obhájce i přes řádně zaslané dovolání nejvyššího státního zástupce k jeho obsahu nikterak věcně nevyjádřil.

17. K podanému dovolání obviněného F. P. zaslal své písemné stanovisko ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 1 NZO 310/2024-16, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že dovolání obviněného č. 1 je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly.

18. K vlastním námitkám uplatněným obviněným č. 1 pak státní zástupce konstatuje, že tento obviněný ve svém dovolání netvrdí jakýkoli zjevný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů, nýbrž svými skutkovými námitkami pouze projevuje svůj nesouhlas se závěry, k nimž soudy po vyhodnocení provedených důkazů dospěly, přičemž takto formulované námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce jen na okraj uvedl, že skutkový stav má naopak v dané věci spolehlivou oporu zejména v provedených důkazech, načež odkázal na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, když v něm prezentovaným závěrům nelze ničeho vytknout, neboť z provedených důkazů, po jejich vyhodnocení souladném s principy elementární logiky, nepochybně vyplývají.

19. Stran údajné absence souhlasu ministra spravedlnosti s realizací sledování osob a věcí ve Věznici Plzeň má státní zástupce za to, že se tato opírá o správná teoretická východiska, avšak je zjevně neopodstatněnou. Ve spisovém materiálu se totiž nacházejí dva souhlasy ministra spravedlnosti s nasazením operativně pátracích prostředků, a to od 15. 2. 2019 do 10. 8. 2019 a od 2. 8. 2019 do 10. 2. 2020, pročež je na místě označit záznam o prostorovém odposlechu získaný v návaznosti na sledování osob a věcí ve XY jako důkaz řádně obstaraný a procesně použitelný.

20. K výhradě obviněného č. 1 proti postupu soudů, které nevyhověly jeho návrhu na provedení výslechu P. D., státní zástupce poznamenal, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah není určován přáními a požadavky obviněných či státního zástupce. Odmítne-li nicméně soud provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, jak to v daném případě s ohledem na faktickou nadbytečnost důkazu učinily oba soudy nižších stupňů i v případě požadavku obviněného č. 1 na výslech již dříve odsouzeného P. D. jako svědka. Počínání dovolatele totiž bylo spolehlivě podloženo ostatními důkazy provedenými soudem prvního stupně a doplněnými či zopakovanými soudem odvolacím.

21. Závěrem svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že ačkoli obviněný F. P. uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., všechny jím uplatněné námitky se s tímto dovolacím důvodem věcně rozcházejí. S ohledem na výše uvedené pak státní zástupce shrnul, že dovolací námitky obviněného č. 1, pokud je vůbec lze obsahově podřadit pod deklarované dovolací důvody, jsou zjevně nedůvodné. Za tohoto stavu proto navrhl, aby takto podané dovolání obviněného č. 1 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

22. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným F. P. bylo následně soudem prvního stupně zasláno obhájci tohoto obviněného k případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. ř. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

24. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný F. P. i nejvyšší státní zástupce všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

25. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným F. P. a nejvyšším státním zástupcem uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

26. V souvislosti s obviněným č. 1 uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

27. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

28. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž ve svém dovolání uplatnil jak obviněný č. 1, tak i nejvyšší státní zástupce, je pak dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

29. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda soudy nižších

stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.

30. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tedy zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak lze namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.

31. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

32. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného F. P. a nejvyššího státního zástupce splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že oba dovolatelé ve svém dovolání vznesli námitky, jež jsou sice formálně podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.

V.1 K dovolacím námitkám obviněného F. P.

33. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný F. P. ve svém dovolání podřadil jím vznesené výhrady pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Z obsahu jím podaného dovolání je přitom zřejmé, že obviněný č. 1 ve svém dovolání vznesl pouze jedinou námitku, kterou lze formálně i věcně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé alternativě, a to konkrétně námitku, jíž brojí proti zákonnosti pořízení prostorových odposlechů ve XY. Naopak zbylé tímto obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný č. 1 totiž téměř veškerými zbylými námitkami obsaženými v jím podaném mimořádném opravném prostředku ve vztahu k jednání popsanému ve výrokové části rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 11 To 53/2023, předkládá pouze vlastní hodnocení části provedených důkazů. V návaznosti na ně polemizuje se skutkovými zjištěními odvolacího soudu stran své účasti na výrobě pervitinu v průběhu roku 2018, koncem února roku 2019 a v přesně nezjištěné době mezi 20. 5. 2019 a 14. 7. 2019, jelikož tato podle jeho mínění nemají dostatečnou oporu v provedených důkazech, pročež mělo být dokazování doplněno provedením opětovného výslechu spoluobviněného a již odsouzeného P. D., a to v postavení svědka. Na základě svých procesních námitek pak obviněný č. 1 s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. blanketně odmítá také odvolacím soudem přisouzenou právní kvalifikaci skutku, aniž by v odůvodnění svého mimořádného prostředku za tímto účelem předložil jakoukoli hmotněprávní argumentaci.

34. V prvé řadě považuje Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k stěžejní námitce obviněného č. 1, jíž tento namítá procesní nepoužitelnost důkazu, a to prostorových odposlechů z XY. Těmito prostorovými odposlechy byla zachycena komunikace spoluobviněných P. D. a Z. J. v období od března do října 2019, v nichž jmenovaní probírali především problematiku výroby pervitinu prováděnou z léků s pseudoefedrinem dopravených spoluobviněnou Z. J. z Rumunska a účast jednotlivých osob na této činnosti. Podle obviněného č. 1 totiž nebyly splněny zákonné podmínky pro realizaci odposlechů, a to z důvodu absence souhlasu ministra spravedlnosti v souladu s § 16 zákona č. 555/1992 Sb., zákon o Vězeňské a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Vězeňské a justiční stráži České republiky“). Takto formulovanou námitku obviněného č. 1 sice pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě podřadit lze, nicméně se v daném případě jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.

35. Nejvyšší soud totiž po posouzení okolností, za nichž došlo k nařízení a realizaci obviněným č. 1 napadených prostorových odposlechů, přisvědčil tomuto obviněnému pouze v tom, že § 16 zákona o Vězeňské a justiční stráži České republiky skutečně stanoví, že operativně pátrací prostředky a podpůrné operativně pátrací prostředky používají v objektech Vězeňské služby orgány k tomu oprávněné podle zvláštních právních předpisů na žádost ministra nebo s jeho souhlasem. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zřejmé, že na č. l. 3977 a 3978 spisu se nacházejí dva souhlasy ministra spravedlnosti s nasazením operativně pátracích prostředků ke sledování, a to ve všech prostorách vězeňských zařízení, kam má nebo bude mít přístup v průběhu denního režimu výkonu trestu spoluobviněný P. D. Tímto způsobem byl souhlas ministra spravedlnosti dán počínaje dnem 15. 2. 2019, a to až do 10. 2. 2020, pročež Nejvyšší soud shledal, že pro realizaci prostorových odposlechů byly v nyní posuzované věci splněny veškeré zákonné podmínky. Orgány činné v trestním řízení tedy postupovaly v rámci zákona a záznam o prostorovém odposlechu získaný v návaznosti na sledování osob a věcí ve XY je tak důkazem řádně obstaraným, a tedy procesně použitelným. Námitkám obviněného č. 1 stran údajné nezákonnosti, a tudíž nepoužitelnosti takto opatřeného důkazu, tedy nelze nikterak přisvědčit.

36. Většinu své dovolací argumentace naopak obviněný č. 1 založil především na námitkách skutkového charakteru. V těchto námitkách ovšem obviněný nikterak věcně nenamítá, že by odvolacím soudem přijaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy že by rozhodná skutková zjištění Vrchního soudu v Praze neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo by byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Argumentace obviněného č. 1 totiž spočívá v blanketním zpochybnění věrohodnosti výpovědí spoluobviněné Z. J. jako celku, předložení vlastního hodnocení části zbylých důkazů a s tím spojené polemice stran toho, zda byly provedené důkazy dostatečné pro prokázání skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem. Takovéto námitky obviněného č. 1 však s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod jím uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

37. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

38. V poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud přesto k tomuto zrekapituluje obviněným F. P. rozporované závěry odvolacího soudu, podle kterých tento obviněný v rámci skupiny osob vytvořené za účelem výroby pervitinu z tablet léků obsahujících pseudoefedrin, jejímiž členy byli nejméně spoluobvinění M. G., M. P., P. D., P. F., Z. J., R. K. a K. P., nejméně v jednom případě v nezjištěné době v průběhu roku 2018 v objektu v XY či na blíže nezjištěném místě v XY sám vyrobil pervitin v nezjištěném množství a koncem února 2019 v objektu v XY společně se spoluobviněným M. G. započali výrobu pervitinu, kterou však z důvodu odcizení zhotoveného meziproduktu nedokončili. Následně pak obviněný č. 1 se spoluobviněným M. G. v přesně nezjištěné době mezi 20. 5. 2019 a 14. 7. 2019 nejméně částečně v objektu v XY vyrobili nejméně 800 gramů pervitinu s nezjištěným obsahem čistého hydrochloridu metamfetaminu. Při prvních dvou případech výroby přitom obvinění k jejich realizaci užili léky s pseudoefedrinem předané jim za tímto účelem spoluobviněným P. D. a v třetím případě spoluobviněnou Z. J., a to ve všech třech případech v množství, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu.

39. Obviněný č. 1 v nyní projednávané věci využil svého práva nevypovídat, pročež kromě výpovědí části spoluobviněných, kterými se tito neúspěšně pokoušeli popřít či bagatelizovat především své vlastní zapojení do trestné činnosti, nebyl proveden jediný důkaz, s nímž by byly výše shrnuté skutkové závěry odvolacího soudu v rozporu. Skutkové závěry stran obviněným č. 1 rozporované části jeho jednání odvolací soud podrobně a pečlivě rozebral v bodech 98. až 114. odůvodnění svého rozsudku, přičemž vrchní soud s opakovaným odkazem na aplikaci zásady in dubio pro reo vycházel vždy z nejmenšího rozsahu prokázaného jednání všech obviněných.

40. K důkazní situaci lze uvést, že klíčovým důkazem byly v nyní projednávané věci výpovědi spoluobviněné Z. J., jež tato učinila v přípravném řízení a hlavním líčení v postavení spolupracující obviněné a následně i v pozici svědkyně. Jmenovaná spoluobviněná konkrétně vypověděla, že zajišťovala dovoz léčiv s obsahem prekurzoru z Rumunska a výrobu pervitinu v České republice, přičemž navázala na identickou činnost svého přítele, spoluobviněného P. D., který v ní z důvodu zahájení výkonu trestu odnětí svobody nemohl pokračovat. Z. J. přitom popsala, kterak byla spoluobviněným P. D. instruována, aby se za účelem zajištění výroby drogy obrátila na obviněného č. 1 a spoluobviněného M. G., přičemž jim k této opatřila a předala rovněž nejen potřebná léčiva s obsahem prekurzoru, ale též jód, červený fosfor a toluen. Předtím jim však musela vyplatit odměnu za jejich předchozí činnost realizovanou v roce 2018 pro spoluobviněného P. D. Zároveň podrobně popsala výrobu drogy obviněným č. 1 a spoluobviněným M. G., která byla realizována v roce 2019 z jí dodaných léčiv s obsahem prekurzoru v objektu v XY.

41. Stran jednání obviněného č. 1 před rokem 2019 přitom spoluobviněná Z. J. nemohla poskytnout podrobnější informace, jelikož vypověděla, že až do konce roku 2018 pervitin u spoluobviněného P. D. neviděla, o jím zajišťované výrobě ani nevěděla a sama byla přítomna pouze při cestách, při nichž byly nakupovány léky. Nevěděla tedy kolikrát a v jakém množství obviněný č. 1 a spoluobviněný M. G. před rokem 2019 realizovali výrobu drogy pro spoluobviněného P. D. Skutečnost, že k výrobě drogy v blíže nezjištěném množství obviněným č. 1 došlo v roce 2018 na pokyn spoluobviněného P.

D. skutečně již minimálně jednou, vyplynula primárně z prostorových odposlechů z Věznice Plzeň. Jejich obsah v první řadě dokládá, že spoluobvinění Z. J. a P. D. probírali nejen otázku výroby uvedené drogy obviněnými v průběhu roku 2019, ale i otázku finančního vyrovnání s obviněným č. 1 a M. G. za jimi realizovanou výrobu pervitinu v předchozí době, kdy spolupracovali v rámci stíhaného jednání se spoluobviněným P. D. V souvislosti s další plánovanou výrobou drogy se pak spoluobviněná Z. J. na doporučení spoluobviněného P.

D. s ohledem na jeho předchozí zkušenosti s nimi obrátila právě na obviněného č. 1 a spoluobviněného M. G. Obsah této komunikace byl přitom podpořen zjištěními, že objekt v XY sloužil jako zázemí pro výrobu pervitinu již od počátku roku 2018 a také zjištěními, že již v průběhu roku 2018 zajišťoval spoluobviněný P. D. dovoz léčiva s pseudoefedrinem z Rumunska, a to vždy minimálně za částku 100.000 Kč, když identické platí i pro dovoz léčiv realizovaný spoluobviněnou Z. J. Na základě této skutečnosti pak odvolací soud s odkazem na odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie zpracované v jiné trestní věci, podrobným rozborem s ohledem na minimální množství léků, které bylo možno za tuto částku pořídit, množství v nich obsaženého prekurzoru a nejmenší teoretické výtěžnosti, dospěl k přesvědčivému závěru o minimálním množství pervitinu, jež mohlo být vyrobeno nejen v rámci jednání obviněného č. 1 v roce 2018, ale ve všech navazujících výrobách, jichž se tento zúčastnil.

Z výše uvedeného pak odvolací soud s odkazem na zásadu in dubio pro reo uzavřel, že jelikož nelze přesně určit, v kolika případech se obviněný č. 1 podílel na výrobě drogy, pak lze považovat za prokázané pouze to, že tak učinil minimálně jednou.

42. Pokud přitom obviněný č. 1 ve svém dovolání brojil proti tomu, že z výpovědi spoluobviněné Z. J. ani z jiného z provedených důkazů nelze zjistit žádnou skutečnost, která by nasvědčovala závěru, že by se v průběhu roku 2018 v objektu v XY podílel na výrobě pervitinu s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu, pak k této námitce lze pouze poukázat na výše uvedené a konstatovat, že odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný č. 1 v roce 2018 vyrobil přinejmenším v jednom případě pervitin blíže neurčeného množství, a to z léčiva, z něhož bylo možno výrobou reálně získat pervitin s obsahem nejméně 543 gramů čistého hydrochloridu metamfetaminu.

Obviněný č. 1 se tedy touto námitkou vyhradil proti takému skutkovému zjištění, ke kterému odvolací soud ve svém rozhodnutí nikterak nedospěl, jelikož pro nedostatek důkazů nebylo možno stanovit, jaké množství pervitinu z obdržených léčiv skutečně vyrobil. Pokud obviněný č. 1 dále namítl, že spoluobviněná Z. J. nemohla stran předmětné výroby pervitinu realizované v roce 2018 poskytnout bližší informace o jeho zapojení, pak fakticky jen vlastními slovy zopakoval identický závěr, k němuž dospěl rovněž Vrchní soud v Praze.

Vyhradil-li se nadto v tomto kontextu i proti relevantnosti výpovědi spoluobviněného R. K., pak ani tato odvolacímu soudu neposloužila jako základ pro jakékoli rozhodné skutkové zjištění ve vztahu k výrobě pervitinu obviněným č. 1 v roce 2018. Zjednodušeně řečeno, obviněný č. 1 všemi těmito námitkami směřoval do jím vykonstruovaných závěrů, kteréžto v rozhodnutí odvolacího soudu zcela absentují.

43. Jde-li o výrobu pervitinu koncem února roku 2019, pak je v prvé řadě na místě zdůraznit, že tato navazovala na prokázaný dovoz lékových tablet s pseudoefedrinem z Rumunska spoluobviněnými P. D., P. F. a O. M. ve dnech 19. 12. až 21. 12. 2018. Klíčovým důkazem byly ve vztahu k tomuto jednání výpovědi spoluobviněné Z. J., která podrobně popsala svoji snahu zajistit výrobu pervitinu prostřednictvím obviněného č. 1 a spoluobviněného M. G. Její výpovědi v podstatných částech korespondovaly zejména s výsledky sledování osob a věcí, jež dokládají, že se dne 25. 2. 2019 od nočních do ranních hodin obviněný č. 1 a spoluobviněný M. G. zdržovali v objektu v XY, kam vnášeli předměty využitelné k výrobě pervitinu jako např. plné barely a kanystry. Část předmětů přitom daného dne převáželi mezi objektem v XY a jimi užívanou garáží v XY, přičemž v této garáži byly následně nalezeny látky, směsi a nádoby související s výrobou pervitinu. Z prostorových odposlechů ve Věznici Plzeň pak vyplynulo, že spoluobviněná Z. J. informovala dne 10. 3. 2019 spoluobviněného P. D. o odcizení pervitinu či jeho meziproduktu z objektu v XY a dalších předmětů určených k výrobě pervitinu, přičemž o této krádeži hovořili opětovně i 12. 5. a 12. 10. 2019. Uvedené stran krádeže produktu z výroby drogy ve své výpovědí potvrdila i spoluobviněná Z. J., která vypověděla o svém podezření, že tuto měla na svědomí bývalá družka obviněného F. P. a její přítel. Krádež drogy z objektu v XY pak ve své výpovědi potvrdil i spoluobviněný R. K.

44. Pokud jde o výrobu pervitinu v blíže neurčených dnech v polovině roku 2019, pak je na místě zdůraznit, že tato navazovala na prokázaný dovoz lékových tablet s pseudoefedrinem z Rumunska odsouzenými Z. J., K. P. i spoluobviněným M. P. ve dnech 17. 5. a 18. 5. 2019. Klíčovým důkazem byl ve vztahu k tomuto jednání kromě výpovědi spoluobviněné Z. J., popisující podrobně podstatné okolnosti daného jednání, zejména prostorový odposlech realizovaný ve Věznici Plzeň dne 10. 3. 2019, jímž byla zaznamenána komunikace, v níž Z. J. řešila s odsouzeným P. D. právě plánovanou cestu do Polska a domlouvala zapojení obviněného č. 1 a spoluobviněného M. G., přičemž v odposleších z 12. 5. 2019 popisuje to, že se s nimi již setkala, pomáhala jim vše potřebné převážet, dohodli se, že budou makat, udělají to na starém pracovišti, ale že „tam začátek a zbytek udělaj jinde“. Následně pak dne 14. 7. 2019 hovořila o tom, že výroba již proběhla a odehrála se v objektu v XY. Nadto bylo v rámci sledování osob a věcí zadokumentováno rovněž setkání spoluobviněné Z. J. a obviněného F. P., v jehož rámci bylo dne 11. 5. 2019 obviněnému č. 1 jmenovanou spoluobviněnou předáno devět litrů toluenu.

45. Skutečnost, že v objektu v XY docházelo k výrobě drogy, byla jednoznačně potvrzena též skutečnostmi zjištěnými v rámci domovní prohlídky v uvedeném objektu ve spojení s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví genetika. V předmětné nemovitosti byla totiž zajištěna řada stop obsahujících látky sloužící k jeho výrobě (pseudoefedrin, aceton, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková, jód, fosfor či cetirizin) a byla zjištěna přítomnost metamfetaminu, včetně zbytkového množství v omítce. Zároveň zde byly zajištěny genetické stopy obviněného F. P. na nedopalku cigarety a zubního kartáčku.

46. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že odvolací soud posuzoval věrohodnost provedených důkazů, včetně výpovědi Z. J., důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry Vrchního soudu v Praze neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněným č. 1 v rámci jeho mimořádného opravného prostředku přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně Vrchní soud v Praze přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, což se obviněný č. 1 ve svém dovolání ani nepokusil jakkoli věcně zpochybnit.

47. Jedná-li se o námitku obviněného č. 1 směřující proti úplnosti provedeného dokazování, pak ani tuto nelze podřadit pod žádnou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své tvrzení o existenci vady tzv. opomenutého důkazu totiž obviněný č. 1 vznesl pouze v kontextu výše vypořádaných skutkových námitek, když tato spočívá v prostém zopakování jeho přetrvávajícího subjektivního přesvědčení, že v dané věci měl být pro prokázání míry jeho participace na trestné činnosti soudy nižších stupňů proveden důkaz svědeckou výpovědí již odsouzeného P. D., a to s ohledem na postavení jmenovaného v organizované skupině, jejíž členové se podíleli na páchání předmětné trestné činnosti.

48. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná obecně platný princip, podle něhož v trestním řízení záleží pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedené zásady je zřejmé, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995 sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sb. n. u. ÚS). Je jistě nepochybné, že tzv. opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) zakládají nejen nepřezkoumatelnost, ale i protiústavnost vydaného rozhodnutí. Nejvyšší i Ústavní soud však již dříve ve své judikatuře mnohokrát akcentoval, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby (popř. jiných procesních stran) na provedení dalších důkazů. Soud má povinnost provést pouze takový (v nyní posuzované věci obviněným navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 1135/17 ze dne 1. 11. 2017).

49. Námitku obviněného č. 1 stran existence opomenutého důkazu v důsledku zamítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování je tak s ohledem na výše uvedené na místě označit za zcela irelevantní. Oba soudy nižších stupňů totiž odmítnuly návrh tohoto obviněného na doplnění dokazování pro jeho faktickou nadbytečnost, přičemž neopomenuly odůvodnit úvahy, jež je k tomu vedly a osvětlily rovněž, z jakých důvodů nemají za to, že by případný výslech již odsouzeného P. D. v procesním postavení svědka mohl přinést nové a věrohodné poznatky o skutečnostech důležitých pro dané trestní řízení. Důvody formulované soudy nižších stupňů přitom obviněný č. 1 ve svém dovolání nejenže nikterak nerozporoval, ale dokonce je zcela pominul a spokojil se pouze s opětovným vyjádřením své nespokojenosti s úplností dokazování. Podle výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu je v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování naopak zřejmé, že se o tzv. opomenutý důkaz nemůže jednat, neboť za opomenutý nelze označit důkazní návrh, jímž se oba soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí (tak jako v nyní posuzované věci), přičemž skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz, by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.

50. V souvislosti s uplatněnou argumentací obviněného F. P. je závěrem třeba zdůraznit, že tento prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi zejména odvolací soud řádně vypořádal. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné znovu připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

51. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn.

V.2 K dovolacím námitkám nejvyššího státního zástupce

52. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání vyjádřil výhrady, kteréžto směřoval výlučně vůči skutečnosti, že Vrchní soud v Praze kvalifikoval jednání obviněného M. P. jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle nejvyššího státního zástupce totiž obviněný č. 2 jednal společně se spoluobviněnými, kteří v návaznosti na jím realizovaný dovoz léčiv vykonávali další fáze výroby a neoprávněného nakládání s pervitinem, přičemž všichni byli vedeni společným úmyslem vyrobit předmětnou drogu a jejím prodejem získat finanční profit, pročež v jednání obviněného č. 2 nelze spatřovat pouhou pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž šlo o spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku.

53. Argumentace nejvyššího státního zástupce tedy směřovala výhradně proti použité právní kvalifikaci jednání obviněného č. 2 s ohledem na povahu jeho zapojení do trestné činnosti. Takto formulovaná argumentace byla nejvyšším státním zástupcem uplatněna právně relevantně, jelikož ji bylo možno z hlediska formálního i věcného podřadit pod jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud proto se zřetelem k předneseným relevantním námitkám ze strany nejvyššího státního zástupce vážil, zda úvahy a závěry odvolacího soudu, jež našly svůj odraz v právní kvalifikaci jednání obviněného č. 2., jsou relevantní a náležitě odůvodněné, načež seznal, že podané dovolání je nedůvodné.

54. Podle § 23 tr. zákoníku obecně platí, že byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh.

tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). Rozhodný je u spolupachatelů společný úmysl, neboť ten musí směřovat k tomu, aby společným jednáním způsobili výsledek uvedený v zákoně.

Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Společný úmysl nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována, jelikož postačí dohoda konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště když každý svým přispěním napomáhal činnosti ostatních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/1950 Sb. rozh.

tr.). Společná činnost u spolupachatelství zahrnuje vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím společné trestné činnosti navzájem posilováni při jejím páchání, čímž je zvyšována společenská škodlivost takového jednání.

55. Spolupachatelství je však třeba odlišovat od dalších forem trestné součinnosti, zejména od účastenství ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku (organizátorství, návod a pomoc). Účastník podle § 24 tr. zákoníku bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění zákonných znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, avšak sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Organizátorství, pomoc ani návod nejsou součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost (hlavního) pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu § 23 tr.

zákoníku. Účastníkem ve formě pomoci na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 333)]. Skutečnosti rozlišující spolupachatelství a účastenství vyplývají i z judikatury Nejvyššího soudu (srov. mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.

2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 3 Tdo 604/2014, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1208/2014, a další). Z těchto rozhodnutí je zároveň zjevné, že na spolupachatelství lze usuzovat pouze v případě aktivní účasti pachatele na jednání, které samo o sobě či v součinnosti s dalšími pachateli naplňuje (lhostejno jakou měrou či v jaké intenzitě) alespoň některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, popř. je oním článkem řetězu, který některý ze znaků skutkové podstaty vytváří.

56. Podle již odvolacím soudem poukázaného stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněného pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., platí, že léčivé přípravky humánní a léčivé přípravky veterinární určené pro léčebné účely u lidí nebo zvířat nelze považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy obsahují prekursor (např. efedrin a pseudoefedrin). Neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, jeho pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku. Stejně se tato ustanovení uplatní, dojde-li k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek. Prekursorem se tedy tyto přípravky nestanou ani tím, že jsou zbaveny obalu či příbalového letáku, vyloupány z blistru a skladovány za účelem následné výroby omamné a psychotropní látky apod., jako tomu bylo i v projednávané trestní věci obviněných.

57. Nejvyšší soud již na tomto místě podotýká, že se zcela ztotožňuje s premisami prezentovanými nejvyšším státním zástupcem, podle kterého výše označené Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu připouští možnost, že neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin spočívajícím v jejich dovozu lze za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Ke správnému právnímu posouzení jednání obviněného spočívajícího v dodávání léčivých přípravků s obsahem prekurzoru za účelem výroby drogy je totiž třeba pečlivě vyhodnotit všechny podstatné okolnosti, za kterých obviněný tyto látky obstarává a dále s nimi nakládá, jakož i samotný cíl, k němuž jeho jednání směřuje. Existence dalších podstatných okolností tedy eventuálně může odůvodnit posouzení jednání osoby uskutečňující dovoz léčiv i jako spolupachatelství k trestnému činu podle § 283 tr. zákoníku, a to např. za situace, kdy dovoz léčiv obviněným směřuje k individuálně určené výrobě pervitinu realizované jinými osobami, pokud by k takové výrobě drogy bylo možno vztáhnout společný úmysl obviněného a osob podílejících se na výrobě drogy či neoprávněném nakládání s ní.

58. Jednání obviněného M. P. bylo odvolacím soudem (stručně vyjádřeno) skutkově ustáleno tak, že v rámci skupiny osob vytvořené za účelem výroby pervitinu z tablet léků obsahujících pseudoefedrin, společně s jejími členy, kterými byli spoluobvinění P. D. a Z. J., absolvoval celkem tři cesty do Rumunska se záměrem koupit léky s pseudoefedrinem pro výrobu pervitinu, a to v záři 2018, v říjnu 2018 a v květnu 2019. Nejméně v rámci dvou těchto cest se jim pak opatření léků a jejich dovoz do České republiky podařil a obviněný P. se v jejich rámci podílel na obstarávání léčiva určeného k výrobě drogy, jeho ukrytí ve vozidle a následném dovozu do České republiky. Zároveň se obviněný č. 2 společně s již odsouzenými Z. J. a K. P. nejméně dne 17. 1. 2019 v objektu v XY podílel na likvidaci odpadu z výroby pervitinu.

59. Takto popsané zapojení obviněného č. 2 do trestné činnosti však podle odvolacího soudu s ohledem na výše uvedená zjištění zjevně představovalo toliko poskytování pomoci hlavním pachatelům a nikoli širší zapojení na úrovni spolupachatelství, jelikož obviněný č. 2 se podílel jen na opatřování prostředků a v jednom případě rovněž na likvidaci stop pro třetí osobou již realizované výrobě pervitinu. Obviněný se tedy podle skutkových zjištění odvolacího soudu nijak nezapojil do výroby drogy, nebyl s osobami věnujícími se takové činnosti v pravidelném a četném kontaktu, ani jim nepředával léčiva s obsahem pseudoefedrinu či jiné potřebné předměty a látky, přičemž výroba zpravidla probíhala až s určitým časovým odstupem od obviněným č. 2 realizovaného dovozu léčiv. Zároveň obviněný P. nikdy nedisponoval s vyrobenou drogou ani nebo zjištěno, že by se snad podílel na její distribuci.

60. Nejvyšší soud přitom v této věci nepomíjí, že odvolací soud na základě jím ustálených skutkových zjištění dospěl rovněž k závěru o existenci organizované skupiny a vědomém zapojení obviněného č. 2 do ní, tedy o tom, že se obviněný P. podílel na dovozu léčiv do České republiky s vědomím, že se jedná o přípravek, z něhož bude extrahován pseudoefedrin a tento bude v součinnosti s dalšími osobami dále použit k výrobě metamfetaminu. Z tohoto závěru ovšem nelze bez dalšího vycházet při posuzování existence společného úmyslu všech jejích členů ve vztahu k výrobě drogy a podílu na zisku z její distribuce. Existence organizované skupiny totiž není podmíněna tím, aby všichni její členové byli současně spolupachateli trestného činu, když jejími členy mohou být i účastníci na trestném činu, případně též další osoby mající na činu podíl, avšak přímo neztotožněné, a to za splnění předpokladu, že si jsou trestně stíhané osoby takové okolnosti vědomy [k tomu srov. SOTOLÁŘ, A. In DRAŠTÍK, A., FREMR, R., DURDÍK, T., RŮŽIČKA, M., SOTOLÁŘ, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2310].

61. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené po komplexním zohlednění všech okolností, za nichž došlo k zapojení obviněného č. 2 do předmětné trestné činnosti, nedospěl k závěru, že by odvolací soud ve skutkové větě či v odůvodnění svého rozhodnutí učinil taková skutková zjištění, z nichž by bylo zjevné, že by šlo o participaci na trestné činnosti natolik intenzivní a důležitou, že by vrchní soud musel dospět jedině k závěru, že se obviněný M. P. dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr.

zákoníku ve formě spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku. Obviněný č. 2 byl totiž osobou, na níž se hlavní osoby stojící v čele organizované skupiny obrátily s nabídkou finanční odměny za výkon činnosti v pozici kurýra při dovozu léčiv (jenž měl zajistit v doprovodu dalších osob, tedy nikoli sám). Tato finanční odměna byla přitom navázána pouze na konkrétní činnosti obviněného č. 2 související toliko s jednorázovým dovozem léčiv, nikoli na jakoukoli budoucí výrobu drogy či její distribuci.

Zároveň v rámci dovozu léčiv obviněný P. vystupoval v podřízené roli a vždy plnil pokyny osob stojících v organizované skupině ve vůdčí roli. Tyto osoby sjednaly podmínky obstarání léčivých přípravků obsahujících prekurzor (včetně určení množství dováženého léčivého přípravku, stanovení termínu jeho dovozu, realizace platby v zahraničí za tento přípravek, stanovení způsobu jeho převozu do České republiky, tj. za pomoci zapojení doprovodného motorového vozidla apod.), a následně z těchto léčiv s časovým odstupem, a to již bez jakéhokoli aktivního či pasivního přispění obviněného č. 2, zajišťovaly prostřednictvím třetích osob výrobu drogy.

Obviněný č. 2 se sice podílel na dovozu léčiv v časovém horizontu překračujícím osm měsíců, avšak v kontextu celkové činnosti organizované skupiny tak činil pouze ojediněle, nahodile a se značným časovým odstupem mezi jeho jednotlivými jízdami (tj. počátek září 2018, poté počátek října 2018 a následně polovina května 2019), přičemž jeho participace na činnosti organizované skupiny byla podle skutkových zjištění odvolacího soudu ukončena okamžikem dovozu léčiv do České republiky a přijetím finanční odměny za jeho realizaci.

Z hlediska možné existence společného úmyslu tak bylo jednání obviněného č. 2 odtrženo od jednání osob, kterým byla následně jím dovezená léčiva předávána, a to bez jeho vědomí, ke zpracování při výrobě drogy. V nyní projednávané věci tedy z žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by obviněný č. 2 jednal v úmyslu podílet se svou činností na konkrétních případech výroby pervitinu či neoprávněném nakládání s ní. Ojedinělý případ pomoci při úklidu odpadu z varny (dne 17. 1. 2019) vzešlý z potřeby spoluobviněné Z.

J. přemístit těžké barely, pak nelze považovat za jednání, jímž by obviněný č.

2 jakkoli participoval na výrobě drogy, jelikož jednal pouze coby pomocná pracovní síla v reakci na náhlý a jednorázový požadavek jmenované spoluobviněné (pro níž byl osobou známou a tedy snáze dostupnou), jakož i pod příslibem poskytnutí okamžité finanční kompenzace za jeho činnost (pomoc při úklidu), a tedy nikoli proto, že by byl předem srozuměn s probíhajícím varem a svou pomoc přislíbil s úmyslem přispět k jeho realizaci.

62. Nejvyšší soud se tedy s ohledem na výše uvedené nemohl ztotožnit s právním názorem nejvyššího státního zástupce, podle něhož mělo být s ohledem na okolnosti případu a v návaznosti na aktivity dalších pachatelů působících v rámci organizované skupiny jednání obviněného M. P. právně posouzeno jako spolupachatelství na výrobě psychotropní látky, pročež jeho námitku v tomto směru shledal zjevně neopodstatněnou. Tím se zároveň staly bezpředmětnými úvahy nejvyššího státního zástupce v tom směru, že chybná právní kvalifikace jednání obviněného č. 2 vedla rovněž k uložení trestu odnětí svobody v nesprávné výši.

VI. Závěr

63. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu dospěl k jednoznačnému závěru, že nedošlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu nejvyšším státním zástupcem a obviněným F. P. uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla jejich dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu