11 Tdo 609/2024

11 Tdo 609/2024-1552

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání obviněného R. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. 11 To 112/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 8/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 3 T 8/2022, byl obviněný R. J. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným pod body 1. a) až vv) a pod body 2. a) až q) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), d) tr. zákoníku, pod body 1. s), 1. oo) a 1. pp) v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2. přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 3. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 200 Kč, celkem tedy 12 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí zajištěných při domovní prohlídce u obviněného dne 23. 11. 2021.

2. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. 11 To 112/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to ve výroku o vině pod body 1, 2 a v celém výroku o trestech. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem 3 v napadeném rozsudku, právně kvalifikovaném jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, byl uznán vinným pod body 1. a) až vv) a pod body 2. a) až q) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, pod body 1. s), 1. oo) a 1. pp) v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 60denních sazeb po 200 Kč, celkem tedy 12 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci. Ve výroku o vině pod bodem 3 zůstal napadený rozsudek beze změn.

a) od přesně nezjištěné doby do 23. 11. 2021 v různých baleních skladoval celkem 25,54 gramy rostlinné sušiny konopí (marihuany) s obsahem 14,9% delta-9tetrahydrokanabinolu, což představuje 3,81 gramů delta-9tetrahydrokanabinolu, b) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2016 do září 2021 osobě J. B., nar. XY, prodal nejméně v 50 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 90 gramů marihuany za nejméně 18 000 Kč, c) v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2019 do 17.

11. 2021 osobě D. B., nar. XY, prodal nejméně v 230 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 2 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 219 gramů marihuany za nejméně 43 800 Kč, d) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2019 do 13. 11. 2021 osobě J. B., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu většinou v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 449 gramů marihuany za nejméně 89 800 Kč, e) v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2016 do října 2021 osobě Z.

B., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 2 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 405 gramů marihuany za nejméně 81 000 Kč, f) v přesně nezjištěné době nejméně od července 2020 do října 2021 osobě A. D., nar. XY, prodal nejméně ve 30 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 15 gramů marihuany za nejméně 3 000 Kč, g) v přesně nezjištěné době nejméně od června do srpna 2021 osobě M. D., nar. XY, prodal nejméně ve 3 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 3 gramy marihuany za nejméně 600 Kč, h) v přesně nezjištěné době nejméně od jara 2020 do listopadu 2021 osobě R.

D., nar. XY, prodal nejméně ve 148 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 74 gramů za nejméně 14 800 Kč, i) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2017 do května 2021 osobě T. D., nar. XY, prodal nejméně ve 300 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 300 gramů marihuany za nejméně 60 000 Kč, j) v přesně nezjištěné době nejméně od června 2016 do listopadu 2021 kromě roku 2018 osobě A. D., nar. XY, prodal nejméně ve 96 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 96 gramů marihuany za nejméně 19 200 Kč, k) v přesně nezjištěné době nejméně od jara 2019 do 19.

11. 2021 osobě S. G., nar. XY, prodal nejméně ve 250 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 250 gramů marihuany za nejméně 50 000 Kč, l) v přesně nezjištěné době v létě 2021 osobě P. G., nar. XY, prodal marihuanu ve dvou případech 1 gram vždy za 200 Kč a v jednom případě 2 gramy za 400 Kč, celkem 4 gramy marihuany za 800 Kč, m) v přesně nezjištěné době od počátku roku 2015 do 19. 11. 2021 osobě Z. H., nar. XY, prodal nejméně v 780 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 780 gramů marihuany za nejméně 156 000 Kč, n) v přesně nezjištěné době nejméně od června 2018 do listopadu 2021 osobě E.

H., nar.

XY, prodal v nezjištěném počtu případů při frekvenci téměř ob den marihuanu vždy v množství 0,5 až 1,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 516 gramů marihuany za nejméně 103 200 Kč, o) v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2019 do září 2021 osobě M. H., nar. XY, prodal nejméně ve 147 případech marihuanu v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 73,5 gramů marihuany za nejméně 14 700 Kč, p) v přesně nezjištěné době od začátku roku 2017 do 23. 11. 2021 osobě P. J., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 2,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem přesně nezjištěné množství za přesně nezjištěnou částku, q) v přesně nezjištěné době od října 2008 do 6.

6. 2021 a též v parku XY v XY osobě K. K., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 2 254 gramů marihuany za nejméně 450 800 Kč, r) v přesně nezjištěné době od roku 2020 do listopadu 2021 osobě M. K., nar. XY, prodal nejméně v 5 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 5 gramů marihuany za nejméně 1 000 Kč, s) v přesně nezjištěné době od 15. 1. 2006 do 21. 9.

2007 osobě AAAAA (pseudonym), nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu, a to celkem nejméně 20 gramů za nejméně 4 000 Kč, přičemž obžalovaný AAAAA znal z místního fotbalového oddílu a znal jeho věk, a věděl, že tento je mladší 18 let, t) v přesně nezjištěné době od 22. 9. 2007 do listopadu 2021 osobě J. K., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů při frekvenci nejméně jednou týdně marihuanu v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 až 250 Kč za 1 gram, celkem nejméně 500 gramů marihuany za nejméně 100 000 Kč, u) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2019 do listopadu 2021 osobě M.

K., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 108 gramů marihuany za nejméně 21 600 Kč, v) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2010 do konce října 2021 osobě O. K., nar. XY, prodal nejméně ve 410 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 205 gramů marihuany za nejméně 41 000 Kč, w) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2021 osobě M. K., nar. XY, prodal ve 20 případech 0,5 gramu marihuany za 100 Kč a v 5 případech 1 gram marihuany za 200 Kč, celkem nejméně 15 gramů marihuany za nejméně 3 000 Kč, x) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2015 do srpna 2021 osobě L.

L., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 1 až 2 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 495 gramů marihuany za nejméně 99 000 Kč, y) v přesně nezjištěné době od 15. 1. 2006 do července 2021, kromě období 2,5 roku, osobě M. L., narozený XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu v množství nejméně 1 gram týdně v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 614 gramů marihuany za nejméně 122 800 Kč, z) v přesně nezjištěné době v srpnu 2021 osobě T.

M., nar.

XY, prodal nejméně ve 3 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 3 gramy marihuany za nejméně 600 Kč, aa) v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2018 do konce července 2021 osobě F. M., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů při frekvenci až třikrát týdně marihuanu v množství 1 až 3 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 476 gramů marihuany za nejméně 95 200 Kč, bb) v přesně nezjištěné době během léta 2021 osobě T. N., nar. XY, prodal nejméně ve 3 případech marihuanu vždy za 1 000 Kč v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 15 gramů marihuany za nejméně 3 000 Kč, cc) v přesně nezjištěné době nejméně od jara roku 2019 do poloviny roku 2021 osobě J.

O., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 1,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 100 gramů marihuany za nejméně 20 000 Kč, dd) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2016 do 21. 1. 2021 osobě T. P., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 195 gramů marihuany za nejméně 39 000 Kč, ee) v přesně nezjištěné době nejméně od července 2018 do září 2021 osobě R.

P., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů pravidelně o víkendech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 188 gramů marihuany za nejméně 37 600 Kč, ff) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2020 do konce srpna 2021 osobě M. R., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů při frekvenci nejméně jednou týdně kromě období celkem dvou měsíců marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 40 gramů marihuany za nejméně 8 000 Kč, gg) v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2020 do září 2021 osobě M.

Ř., nar. XY, prodal nejméně v 60 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 30 gramů marihuany za nejméně 6 000 Kč, hh) v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2018 do září 2021 osobě M. S., nar. XY, prodal nejméně v 6 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 3 gramy marihuany za nejméně 600 Kč, ii) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna 2019 do konce října 2021 osobě K. Š., nar. XY, prodal nejméně ve 120 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 60 gramů marihuany za nejméně 12 000 Kč, jj) v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2019 do března 2021 osobě D.

Š., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu v množství 0,5 až 1,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 41 gramů za nejméně 8 200 Kč, kk) v přesně nezjištěné době nejméně od června 2014 do března 2021 kromě období asi 4 měsíců osobě J. Š., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu při frekvenci nejméně 2 gramy měsíčně v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 152 gramů marihuany za nejméně 30 400 Kč, ll) v přesně nezjištěné době nejméně od prosince 2018 do října 2021 osobě L.

T., nar.

XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu při frekvenci jednou týdně v množství 0,5 až 4 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 197 gramů marihuany za nejméně 39 400 Kč, mm) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2021 R. T., nar. XY, prodal nejméně ve 20 případech marihuanu v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, nn) v přesně nezjištěné době v průběhu léta roku 2021 osobě K. T., nar. XY, prodal nejméně v jednom případě 1 gram marihuany za 200 Kč, oo) v přesně nezjištěné době od roku 2009 do 18.

8. 2013 osobě BBBBB (pseudonym), nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu při frekvenci nejméně dvakrát za měsíc vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 106 gramů marihuany za celkem nejméně 21 200 Kč, přičemž obviněný BBBBB znal z místa bydliště, a věděl, že navštěvuje základní školu a nedovršila věk 15 let, pp) v přesněji nezjištěné době od 19. 8. 2013 do 18. 8. 2016 osobě BBBBB, nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu při frekvenci nejméně 2 gramy měsíčně vždy v množství 1 gram za částku 200 Kč, celkem nejméně 72 gramů marihuany za nejméně 14 400 Kč, přičemž obviněný BBBBB znal z místa bydliště a věděl, že tato je mladší 18 let, qq) v přesně nezjištěné době od 19.

8. 2016 do začátku letních prázdnin 2021 osobě BBBBB, nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu při frekvenci dvakrát měsíčně, někdy i třikrát týdně vždy v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 167 gramů marihuany za nejméně 33 400 Kč, rr) v přesně nezjištěné době nejméně od září 2019 do 22. 11. 2021 osobě M. T., nar. XY, prodal v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu v množství 0,5 až 5 gramů v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 643 gramů marihuany za nejméně 128 600 Kč, ss) v přesně nezjištěné době nejméně od léta roku 2020 do listopadu 2021 osobě M.

V., nar. XY, prodal v přesněji nezjištěném počtu případů v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, tt) v přesně nezjištěné době od konce roku 2019 do 22. 11. 2021 osobě J. Z., nar. XY, prodal nejméně ve 496 případech marihuanu většinou v množství 1 až 2 gramy v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 514 gramů marihuany za nejméně 102 800 Kč, uu) v přesně nezjištěné době nejméně od ledna do srpna 2021 osobě K. Z., nar. XY, prodal ve 4 případech 2 gramy marihuany a ve 3 případech 1 gram marihuany v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 11 gramů marihuany za nejméně 2 200 Kč, vv) v přesně nezjištěné době od roku 2014 do 23.

11. 2021 osobě P. N., nar. XY, v 15 případech bezplatně za protislužbu předal marihuanu v množství 15 gramů,

2. a dále obviněný opakovaně taháním za vlasy a údery do hlavy a horní části těla a pohrůžkou dalšího zmlácení přinutil svou matku poškozenou J. J., nar. XY, aby v jejich bydlišti na adrese XY č. p. XY, XY, v jeho nepřítomnosti distribuovala marihuanu jeho odběratelům, což poškozená činila nedobrovolně bez jakéhokoli prospěchu z prodeje a pouze ze strachu z obviněného, kdy takto a) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2020 osobě J. B., nar. XY, prodala nejméně ve 2 případech marihuanu v množství 0,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 1 gram marihuany za nejméně 200 Kč, b) v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2019 do října 2021 osobě Z.

B., nar. XY, prodala nejméně v 9 případech marihuanu v množství 0,5 až 1 gram v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 7 gramů marihuany za nejméně 1 400 Kč, c) v přesně nezjištěné době nejméně od června 2018 do 23. 11. 2021 osobě E. H., nar. XY, prodala v nezjištěném počtu případů marihuanu v množství 1 až 1,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, d) v přesně nezjištěné době nejméně od srpna 2019 do září 2021 osobě M. H., nar. XY, prodala nejméně v 70 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 35 gramů marihuany za nejméně 7 000 Kč, e) v přesně nezjištěné době od začátku roku 2017 do poloviny listopadu 2021 osobě P.

J., nar. XY, prodala v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 2,5 gramů při ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nezjištěné množství marihuany za nezjištěnou částku, f) v přesně nezjištěné době od konce roku 2019 do února 2021 osobě K. K., nar. XY, prodala nejméně v 10 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za částku 200 Kč, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, g) v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2017 do listopadu 2021 osobě J. K., nar. XY, prodala nejméně ve 100 případech vždy v množství 0,5 až 1 gram při ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 50 gramů marihuany za nejméně 10 000 Kč, h) v přesně nezjištěné době nejméně od začátku roku 2020 do konce října 2021 osobě O.

K., nar. XY, prodala nejméně ve 30 případech marihuanu vždy v množství 0,5 gramu za částku 100 Kč, celkem nejméně 15 gramů marihuany za nejméně 3 000 Kč, i) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2015 osobě L. L., nar. XY, prodala nejméně v 5 případech marihuanu vždy v množství 1 až 2 gramy při ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 5 gramů marihuany za nejméně 1 000 Kč, j) v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2019 do července 2021 osobě M. L., nar. XY, prodala nejméně ve 20 případech marihuanu v množství 0,5 gramu za 100 Kč, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, k) v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny roku 2018 do konce července 2021 osobě F.

M., nar. XY, prodala nejméně v 50 případech marihuanu v množství vždy 0,5 až 1 gram při ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 40 gramů marihuany za nejméně 8 000 Kč, l) v přesně nezjištěné době nejméně od jara roku 2019 do poloviny roku 2021 osobě J. O., nar.

XY, prodala v přesně nezjištěném počtu případů marihuanu vždy v množství 0,5 až 1,5 gramu v ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nezjištěné množství marihuany za nezjištěnou částku, m) v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2016 do listopadu 2020 osobě T. P., nar. XY, prodala nejméně v 10 případech marihuanu vždy v množství 0,5 až 1 gram při ceně 200 Kč za 1 gram, celkem nejméně 5 gramů marihuany za nejméně 1 000 Kč, n) v přesně nezjištěné době nejméně od konce roku 2018 do poloviny listopadu 2021 osobě L.

T., nar. XY, prodala nejméně ve 2 případech marihuanu v množství vždy 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 2 gramy marihuany za nejméně 400 Kč, o) v přesně nezjištěné době začátkem roku 2021 osobě N. T., nar. XY, prodala nejméně ve 3 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem 3 gramy marihuany za nejméně 600 Kč, p) v přesně nezjištěné době v průběhu jara roku 2021 osobě M. T., nar. XY, prodala nejméně v 1 případě v množství 1 gram za 200 Kč, q) v přesně nezjištěné době od začátku roku 2019 do 19.

11. 2021 osobě J. Z., nar. XY, prodala nejméně v 10 případech marihuanu vždy v množství 1 gram za 200 Kč, celkem nejméně 10 gramů marihuany za nejméně 2 000 Kč, přičemž konopí je omamná látka uvedená v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV podle Úmluvy o omamných látkách vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., a jeho účinná látka D-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a obviněný neměl k zacházení s těmito látkami povolení podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,

3. od přesně nezjištěné doby roku 2009 do 23. 11. 2021 v jejich společném bydlišti na adrese XY č. p. XY, XY, opakovaně nejméně jednou za 14 dní z nejrůznějších pohnutek fyzicky napadal svou matku poškozenou J. J., nar. XY, a to tím způsobem, že ji bil rukou do horní části těla, házel po ní různé předměty, například dřevěná polena nebo plechovky psího krmení, dále jí nadával slovy „píčo“, „krávo“, řval na ní, aby chcípla, říkal jí, že ji neuznává jako svou matku, zakazoval jí opouštět bydliště, pohrůžkou násilí si vynucoval, aby mu zdůvodňovala cokoliv chtěla dělat, naposledy ji fyzicky napadl dne 19. 11. 2021 kolem 15:00 hodin, kdy přišel z práce, nelíbilo se mu, že neuklidila, shodil ji na zem, chytil za vlasy a vláčel ji z pokoje do chodby, kde ji pustil, přitom na ni řval, ať chcípne, poškozená vlivem jednání obviněného žila v neustálém stresu a strachu z obviněného, v důsledku fyzického napadení utrpěla opakovaně krevní podlitiny, ale nevyhledala lékařské ošetření, a ani napadení nikdy nehlásila policii.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovaným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do výroku o vině i trestu, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněný konkrétně namítal extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. V bodě 1. výroku napadených rozsudků vytýkal, že v rozhodnutích uvedené množství marihuany, které měl prodat jednotlivým odběratelům, je značně nadnesené a neodpovídá provedenému dokazování, zejména výpovědím některých odběratelů. V případě bodu 2. jeho vina nevyplývá ani z provedeného dokazování, a to ani z výpovědi svědkyně J. J. Podle názoru obviněného stejná situace je i v bodě 3., když provedené dokazování, ani výslech matky obviněného (svědkyně J. J.) jeho vinu neprokazují. V souvislosti s výše namítaným pak je zřejmé, že právní kvalifikace jeho trestné činnosti není přiléhavá a trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný. Obviněný marihuanu přeprodával, tedy ji sám fyzicky nepě stoval, jen nakupoval od dalších distributorů a dráž prodával, a této trestné č innosti se dopouštěl sám, tedy nikoliv jako člen skupiny, tím spíše ne organizované. Dovolání je směřováno do délky období, kdy měl páchat předmětnou činnost, a především do celkového množství distribuované marihuany. Množství údajně prodané marihuany nemůže odpovídat skutečnosti a ani matematicky nesouhlasí s výpověďmi jednotlivých odběratelů, ani s jeho vlastní výpovědí a dalšími provedenými důkazy. Někteří svědci při svých výsleších před soudem prvního stupně korigovali množství skutečně odebrané marihuany, někteří dokonce výslovně uvedli, že jim při výslechu množství odebrané marihuany vypočetli sami vyslýchající policisté a oni to jen odkývali. Obviněný se rovněž domnívá, že mu nebyla prokázána distribuce marihuany osobám mladším 15ti let, neboť z provedeného dokazování nic takového nevyplývá. Soud prvního stupně ignoroval, resp. neprovedl důkazy výslechem svědků, a to zejména „do výslechem“ matky obviněného, přičemž soud odvolací toto nezhojil. Podle názoru obviněného je tedy na místě ohledně jeho viny důsledně uplatňovat zásadu in dubio pro reo.

6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 112/2023-1433 ze dne 19. 2. 2024 a rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 3 T 8/2022-1385 ze dne 3. 10. 2023 v plném rozsahu zrušil a celou věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.

7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že Krajský soud v Plzni realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se přiléhavě vypořádal.

8. K problematice dovolatelem zpochybňované úplnosti dokazování nejprve poznamenala, že dokazování není bezbřehé a jeho rozsah rozhodně není určován přáními a požadavky obviněného či státního zástupce v tom smyslu, že by snad byl soud povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. Jinak řečeno, v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr zprostředkovaně vyplývá také z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Pokud obviněný namítal neprovedení nějakého důkazu a soud tomuto návrhu na doplnění dokazování nevyhověl, řádně ve svém rozhodnutí zdůvodnil, z jakého důvodu byl tento důkaz jako nadbytečný zamítnut.

9. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozsudku má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

11. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

12. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

14. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

15. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

17. Nejvyšší soud ve vztahu k posuzované trestní věci považuje předně za nezbytné uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly precizní dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2

odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit.

S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr.

ř.

18. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

19. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele byly rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém již tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly. Na tyto veskrze správné a výstižné závěry obou nižších soudů lze proto v podrobnostech plně odkázat.

20. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, Nejvyšší soud může odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.

21. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, Nejvyšší soud také připomíná např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, se řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly odpovídající skutkové závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Učiněná skutková zjištění nejsou v rozporu, natož ve zjevném rozporu, s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.

22. Nejvyšší soud shrnuje, že dovolatel byl ze svého jednání, kromě vlastního částečného doznání, usvědčen výpovědí svědků J. J., M. J., G. V., A. V., D. N., V. A., a pak i řadou dalších svědků, kterým distribuoval drogy. Ostatně, jak bylo výše již naznačeno, sám obviněný prohlásil za nespornou distribuci drog více odběratelům. Soudy svá skutková zjištění opřely o další důkazy objektivní povahy - o znalecké posudky z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie, z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů, o protokoly o provedení domovní prohlídky, o protokoly o ohledání věci, o prohlídce těla poškozené J. J., o protokoly o záznamu telekomunikačního provozu (akce KLASTER 00, KLASTER 01), o výsledky sledování osob a věcí, o obsah zajištěného sešitu a o další listinné důkazy. Pokud jde o skutečnost, že obviněný prodával drogy osobě mladší 15 let, je možno odkázat na výpověď svědkyně BBBBB ze dne 21. 3. 2002, jejíž obsahem se velmi podrobně zabýval soud prvního stupně pod bodem 56 odůvodnění svého rozsudku. Pokud jde o množství drog, které obviněný distribuoval (viz body 1. a 2. napadeného rozsudku), potom je třeba odkázat na podrobný rozbor jednotlivých případů, jak to učinil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že toto množství dosáhlo hodnoty jednak velkého rozsahu, jednak většího rozsahu ve vztahu k dítěti mladšímu patnácti let ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. Jednání dovolatele tak bylo provedenými důkazy plně prokázáno s tím, že použitá právní kvalifikace i ohledně skutku uvedeného v bodě 3. je zcela přiléhavá.

23. Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaných závěrů potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost. Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.

24. Nejvyšší soud v těchto souvislostech rovněž konstatuje, že obviněný se v podstatě domáhal toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal konstrukci obhajoby o správném způsobu hodnocení důkazů.

25. Dovolatel uplatnil též námitku týkající se opomenutých důkazů. Ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04 a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal.

V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl.

36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II.

ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.

26. Odvolací soud v bodě 27 odůvodnění rozsudku uvedl, že krajský soud zcela správně v hlavním líčení konaném dne 5. 9. 2023 rozhodl usnesením podle § 216 odst. 1 tr. ř., že důkazní návrhy obviněného v podobě opakovaného výslechu svědků J. J., F. M. a M. S. se jako nadbytečné zamítají, a stručně vyložil, z jakých důvodů tyto důkazní návrhy neprovede. Soud prvního stupně provedl dostatečné množství důkazů, doplněné ještě odvolacím soudem u veřejného zasedání dne 19. 2. 2024, přičemž navrhované důkazy by nemohly nic změnit na rozhodnutí o vině a trestu obviněného. Soud prvního stupně tedy vzal v projednávané trestní věci v potaz obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž též odvolací soud následně stručně, ale věcně a přesvědčivě odůvodnil, proč také považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu.

27. Obviněný shledal rovněž vadným výrok o jemu uloženém trestu odnětí svobody, přičemž namítal jeho nepřiměřenost (přílišnou přísnost).

28. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jejž však obviněný v dovolání neuplatnil, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést, že tento se vztahuje na případy, kdy byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, v dovolání zásadně nelze namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).

29. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

30. Nejvyšší soud musí dále konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) /nyní písm. i/ tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.

31. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”

32. Je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným mimo jiné zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od osmi do dvanácti let. Byl-li obviněnému uložen nepodmíněný úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, není pochyb o tom, že byl uložen přípustný druh trestu a zcela v rámci zákonné trestní sazby, resp. na samé její dolní hranici. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se podává, že při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména též vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání.

33. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním § 38 tr. zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potencionálním pachatelům.

34. Nejvyšší soud proto optikou shora prezentovaného závěru přezkoumal přiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a zjistil, že odvolací soud se jeho uložením nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních sankcí, kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních pro ukládání trestu vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěl k závěru o uložení úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Způsob posouzení všech skutečností významných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně důvodnosti uložení peněžitého trestu a trestu propadnutí věci, jakož i zařazení obviněného do věznice s ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).

35. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., /nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, a to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod.

36. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů zabývaly, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.

37. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání podané z jiných než zákonných důvodů. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2024

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu