11 Tdo 883/2024

11 Tdo 883/2024-1310

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2024 o dovolání obviněného J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 15 To 36/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 1/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 63 T 1/2024, byl obviněný J. K. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, částečně dokonaným, částečně nedokonaným, ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány ve výroku rozsudku uvedené věci. Současně bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o vině a trestu obviněné M. S.

že dovolatel a obviněná M. S. vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodu s omamnými a psychotropními látkami se nejméně od 21. 2. 2023 do 25. 4. 2023 spolu s nizozemským občanem jménem I. M. a další dosud neustanovenou osobou nebo osobami, každý svým dílem podíleli v rámci organizované skupiny působící přinejmenším na území Nizozemského království a České republiky na dovozu zakázaných látek do České republiky a následně na jejich vývozu z České republiky do zahraničí, zejména USA a Austrálie, kdy I. M. trestnou činnost organizoval, pravděpodobně prostřednictvím dalších osob zajišťoval odesílání zásilek s narkotiky do České republiky, J. K. předával přesné údaje k jejich vyzvednutí v České republice, dále instrukce a přesné údaje k odesílání zásilek z České republiky adresátům v zahraničí včetně druhu zasílaného zboží, jmen, adres a spojení na adresáty, a slíbil J. K. za každý takto odeslaný balík vyplatit finanční odměnu 500 Eur,

J. K. zajistil pro vyzvedávání, přebalování a následné odesílání zásilek z České republiky svou matku M. S. a u každé jednotlivé zásilky jí předával instrukce a přesné údaje k vyzvednutí a přebalení zásilky, opatření zásilky údaji o novém adresátovi, deklarovaném zboží a k jejímu odeslání do zahraničí, které získal od I. M.,

M. S. podle těchto pokynů vyzvedávala zásilky z výdejních míst v České republice (vyjma prvé zásilky, kterou obvinění vyzvedli společně), případně je přebalovala, opatřovala je novými údaji o jejich adresátovi, jeho kontaktními údaji, místu doručení a o druhu deklarovaného zboží a následně je na pobočkách přepravních společností odesílala do zahraničí, zejména USA a Austrálie, a to takto:

1. dne 21. 2. 2023 J. K. a M. S. vyzvedli v Pardubicích v boxu na ulici XY zásilku č. XY, adresovanou na jméno ,,J. K.", jejíž odeslání z města XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., a poté M. S, na základě předchozího pokynu J. K. a poté, co od něj obdržela přes aplikaci WhatsApp potřebné instrukce a údaje k odeslání, jež J. K. zaslal I. M., zásilku opatřila novým adresním štítkem a dne 28. 2. 2023 podala v logistickém centru přepravní společnosti F., ulice XY č.p. XY, Hradec Králové - XY, pod č. XY s deklarovaným obsahem 1 ks výrobku Fitness Article (fitness předmět) o deklarované hmotnosti 3 kg netto (4,1 kg brutto), když nadepsaným odesílatelem byl M. F., ulice XY, Hradec Králové, tel. XY, e-mail: XY, a nadepsaným příjemcem byl T. F., XY, XY, USA, tel. XY, e-mail: XY, přičemž zásilka obsahovala blíže nezjištěnou omamnou či psychotropní látku v přesně nezjištěném množství,

2. dne 7. 3. 2023 M. S., na základě předchozího pokynu J. K., vyzvedla v Pardubicích, na ulici XY v boxu zásilku č. XY, adresovanou na jméno ,,A. K.", jejíž odeslání z XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., a poté, co od J. K. obdržela přes aplikaci WhatsApp potřebné instrukce a údaje k odeslání, jež J. K. zaslal I. M., zásilku opatřila novým adresním štítkem a dne 9. 3. 2023 v 13:30 hodin podala na sběrném místě přepravní společnosti U. P. S. C. R., s.r.o. (dále jen UPS), v provozovně XY - XY, ul. XY č.p.

XY, v

Pardubicích pod č. XY s deklarovaným obsahem 1 ks výrobku Fitness Article (fitness předmět) o deklarované hmotnosti 3 kg netto (4,1 kg brutto), když nadepsaným odesílatelem byl M. F. ulice XY, Hradec Králové, tel. XY, a nadepsaným příjemcem byl T. F., XY, XY, USA, tel. XY, přičemž k doručení zásilky nedošlo, neboť byla dne 13. 3. 2023 zadržena pracovníky přepravní společnosti, přičemž zásilka mimo jiné obsahovala gumový míč, ve kterém byla ukryta zakázaná psychotropní látka ketamin o celkové hmotnosti 2 975 g ketaminu hydrochloridu, která obsahovala 85,4% hmotnostních ketaminu báze, což odpovídá hmotnosti 2 540,7 g ketaminu báze,

3. dne 9. 3. 2023 v 16:44 hodin M. S., na základě předchozího pokynu J. K. vyzvedla v depu společnosti D. C. s.r.o., ul. XY čp. XY v Hradci Králové zásilku č. XY, adresovanou na jméno ,,A. K.", jejíž odeslání z města XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., a poté, co od J. K. obdržela přes aplikaci WhatsApp potřebné instrukce a údaje k odeslání, jež J. K. zaslal

I. M., zásilku opatřila novým adresním štítkem a dne 13. 3. 2023 podala v logistickém centru přepravní společnosti F., ulice XY č.p. XY, Hradec Králové -XY, pod č. XY, s deklarovaným obsahem 1 ks výrobku Fitness Article (fitness předmět) o deklarované hmotnosti 3 kg netto (4,1 kg brutto), když nadepsaným odesílatelem byl M. L., ulice XY, Hradec Králové, tel. XY, e-mail: XY, a nadepsaným příjemcem byl C. L., XY ST, XY, USA, tel. XY, e-mail: XY, přičemž zásilka obsahovala blíže nezjištěnou omamnou či psychotropní látku v přesně nezjištěném množství,

4. dne 21. 3. 2023 M. S., na základě předchozího pokynu J. K., vyzvedla v boxu ulici XY v Pardubicích zásilku č. XY, adresovanou na jméno ,,XY Box Pardubice", jejíž odeslání z města XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., a poté, co od J. K. obdržela přes aplikaci WhatsApp potřebné instrukce a údaje k odeslání, jež J. K. zaslal I. M., zásilku opatřila novým adresním štítkem a dne 27. 3. 2023 kolem 15:00 hodin ji podala v logistickém centru přepravní společnosti F., ulice XY č.p. XY, Hradec Králové - XY, pod č. XY, s deklarovaným obsahem 1 ks výrobku Fitness Article (fitness předmět) o deklarované hmotnosti 3 kg netto (4,5 kg brutto), když nadepsaným odesílatelem byl M.

L., ulice XY, Hradec Králové, tel. XY, a nadepsaným příjemcem byl C. L., XY Street, XY, USA, tel. XY, přičemž k doručení zásilky nedošlo, neboť byla dne 28. 3. 2023 zadržena policejním orgánem, když zásilka mimo jiné obsahovala gumový míč, ve kterém byla ukryta zakázaná psychotropní látka ketamin o celkové hmotnosti 2 994 g ketaminu hydrochloridu, která obsahovala 85,4% hmotnostních ketaminu báze, což odpovídá hmotnosti 2 556,9 g ketaminu báze,

5. dne 23. 3. 2023 M. S., na základě předchozího pokynu J. K., vyzvedla v boxu na ulici XY v Pardubicích zásilku č. XY, adresovanou na jméno ,,XY Box Pardubice", jejíž odeslání z města XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., a poté, co od J. K. obdržela přes aplikaci WhatsApp potřebné instrukce a údaje k odeslání, jež J. K. zaslal I.

M., zásilku přebalila do jiného obalu, který zajistil obžalovaný J. K., opatřila ji novým adresním štítkem a dne 29. 3. 2023 v 15:30 hodin ji podala na sběrném místě přepravní společnosti UPS v provozovně XY - XY, ul. XY č.p. XY, v Pardubicích pod č. XY s deklarovaným obsahem 2 ks výrobku Picture Frame (rám obrazu), 1 ks Paper Mill (mlýnek na pepř), 1 ks Fragrance Sticks (vonné tyčinky) a 2 ks Fragrance Candles (vonné svíčky), o deklarované hmotnosti 6 kg brutto, když nadepsaným odesílatelem byl H.

B., ulice XY, Hradec Králové, tel. XY, e mail: XY, a nadepsaným příjemcem byl Z. G., XY, XY, Australia, tel. XY, e mail: XY, přičemž k doručení zásilky nedošlo, neboť byla dne 29. 3. 2023 zadržena policejním orgánem, když zásilka mimo jiné obsahovala keramickou dózu se svící, ve které byla ukryta zakázaná psychotropní látka 3,4-MDMA o celkové hmotnosti 249,94 g látky 3,4-MDMA, která obsahovala 73,2% hmotnostních látky 3,4-MDMA báze, což odpovídá hmotnosti 182,9 g látky 3,4-MDMA báze a zároveň odpovídá hmotnosti 217,4 g látky 3,4 MDMA hydrochloridu, 6.

dne 23. 3. 2023 M. S. na základě předchozího pokynu J. K. vyzvedla v boxu na ulici XY v Pardubicích zásilku č.XY, obsahující psychotropní látku ketamin o hmotnosti 2 520 g, která obsahovala 84,9% hmotnostních ketaminu báze, což odpovídá hmotnosti 2 139 g ketaminu báze a zároveň odpovídá hmotnosti 2 468 g ketaminu hydrochloridu, jejíž odeslání z města XY v Nizozemí do České republiky zorganizoval I. M., zásilku připravila k odeslání na blíže nezjištěné pobočce nezjištěné přepravní společnosti, a do 25.

4. 2023, kdy byla zásilka zajištěna policejním orgánem, ji přechovávala v místě svého bydliště v domě v ul. XY čp. XY v Pardubicích - XY, přičemž k odeslání zásilky do zahraničí nedošlo z důvodu nedoručení potřebných údajů a pokynů k odeslání I. M.,

když účelem tohoto jednání pod body 1. až 6. byla další distribuce uvedených narkotik dosud neustanovenými příjemci v USA a Austrálii dalším nezjištěným osobám,

celkem se tak J. K., M. S. a I. M. společným úmyslným jednáním podíleli na mezinárodním obchodu s látkou ketamin v množství nejméně 8 489 g a s látkou 3,4 MDMA v množství nejméně 249,94 g, a tohoto jednání se J. K. a M. S. dopustili bez příslušného povolení MZ ČR a s vědomím, že látka ketamin náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách, současně uvedené v příloze č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka MDMA náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, současně uvedené v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

3. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 15 To 36/2024, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněné M. S. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu jí se týkajících. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o trestu obviněné M. S. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného J. K. jako nedůvodné zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovaným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný v úvodní části svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odsuzující rozsudek napadá rovněž do výroku o trestu, nicméně ve vztahu k výroku o trestu pak dále nevznesl žádné dovolací námitky.

5. Obviněný předně uplatnil výhrady spočívající v tom, že v rozsudcích soudů nižších stupňů panují zásadní rozpory mezi skutkovými zjištěními a závěry o jeho vině. Tento stav je zapříčiněn nesprávným hodnocením provedených důkazů, konkrétně záznamů z telefonních hovorů a záznamů písemné komunikace přes WhatsApp i výpovědí obou obviněných a svědků. Podle dovolatele nelze dohledat nepochybný a přímý důkaz svědčící o tom, že by byl minimálně srozuměn s pácháním posuzované trestné činnosti, s tím, že jeho jednání může vést ke způsobení bezdůvodného obohacení ve velkém rozsahu, potažmo že by svou činností mohl být zapojen do organizované skupiny působící ve více státech. Bez prokázaného úmyslného zavinění ve vztahu k základní skutkové podstatě a alespoň nedbalostního zavinění ve vztahu ke kvalifikované, se obviněný domnívá, že soudy byl nesprávně vyložen smysl užitého hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku, a je tak založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto své tvrzení dovolatel tedy staví na tom, že nevěděl, co bylo předmětem přeposílaných balíčků.

6. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebyl předložen, proveden a k většině tvrzením obžaloby ani označen jediný přímý usvědčující důkaz o jeho úmyslném zapojení do trestné činnosti a vědomosti existence organizované skupiny, tím méně pak participace v ní. Dovolatel se zásilkami vyjma prvního případu vůbec nepřišel do kontaktu a neměl tak objektivní možnost zjistit, co je jejich skutečným obsahem. Pouze přeposílal informace o další dopravě, kdy z této skutečnosti pro něho ani nebylo možné zjistit, že by se tím podílel na nelegálním obchodu s drogami. Dovolatel nemohl jednat úmyslně, když neznal obsah přeposílaných balíčků. I. M. jej „vtáhl“ do nelegálního obchodu s drogami, o čemž obviněný neměl ani nejmenší tušení. Za tohoto předpokladu tak nemohl jednat v úmyslu spáchat trestný čin, za nějž byl odsouzen.

7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 15 To 36/2024-1172, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 3. 2024, č. j. 63 T 1/2024-1111, ve vztahu k obviněnému podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ruší v celém jejich výroku o vině i trestu, a věc se podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrací k rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích.

8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přikloní k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

9. Námitky obviněného, jimiž popíral vědomý podíl na drogové trestné činnosti a poukazoval na neprokázání osobního zapojení, představují opakování, resp. pokračování jeho obhajoby uplatňované v dřívějších fázích trestního řízení. Obviněný zprostředkovával odeslání balíků s obsahem narkotik ve velkém množství – v případě ketaminu opakovaně kolem 3 kg, u MDMA kolem 300 g. V Pardubicích je ve výdejních zasílacích boxech vyzvedávala spoluobviněná M. S., která pak balíky převezla, rozbalila a opatřovala jinými obaly a následně odesílala podle instrukcí. Takto došlo k dovozu zakázaných látek do České republiky a jejich následnému vývozu do zahraničí. Oba obvinění byli mezičlánky řetězce mezi původcem – odesílatelem v Nizozemí a konečným odběratelem, resp. adresátem. I. M. organizoval drogovou trestnou činnost z Nizozemí, zajišťoval zásilky s narkotiky do České republiky. Právě od něj získával obviněný očekávané údaje k vyzvednutí zásilek v České republice a další instrukce. Obviněný pro potřeby kombinovaného nakládání se zásilkami angažoval též svoji matku M. S., aby společně rozvíjená aktivita mohla být efektivní. Obviněnému náležela finanční odměna za každý balík.

10. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze s určitou tolerancí podřadit výhrady obviněného stáčející se k subjektivní stránce spáchání drogové trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Přesto nelze těmto námitkám přiznat opodstatnění. Krajský soud v odsuzujícím rozhodnutí dostatečným způsobem vymezil, v čem spatřuje činnost organizované skupiny působící ve více státech a podíl obviněného na ní. Organizovaná skupina působila nejen v České republice, skrze níž se narkotika provážela, ale rovněž v Nizozemí, kde působil původce zásilek s narkotiky, a potom v dalších státech – např. Spojené státy americké a Austrálie, kam byly zásilky i za přispění obviněného přeposlány. Součinnost mezi zainteresovanými osobami nebyla nahodilá, nýbrž koordinovaná a opakovaná. Obviněný figuroval jako mezičlánek řetězce mezi původcem – odesílatelem v Nizozemí a konečným odběratelem, resp. adresátem. Ze své pozice mu lze přičítat minimálně rámcovou představu o fungování této skupiny při zapojení skrze přidané tuzemské teritorium za účelem průvozu narkotik a ztížení odhalení nelegálního obchodování s drogami. Obviněný sledoval participací na protiprávním jednáním finanční profit. Ostatně ten převyšoval běžně očekávanou odměnu za manipulaci s dovoleným zbožím. Za rozebrané situace je správný závěr soudu o naplnění subjektivní stránky daného zločinu v podobě úmyslu přímého ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve vztahu k naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pak přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.

11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

12. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

13. Obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

14. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

15. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

16. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

17. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2

odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů.

18. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

19. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 5. a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Obsahově shodné námitky dovolatele již byly rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly (srov. bod 12 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

20. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, Nejvyšší soud obviněného odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.

21. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.

22. Dovolatel zejména opakovaně rozporoval naplnění subjektivní stránky souzené drogové činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech [viz uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. S tím rovněž souvisí námitky dovolatele směřující k popírání jeho vědomého podílu na drogové trestné činnosti a neprokázání jeho osobního zapojení v této trestné činnosti [viz uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].

23. V tomto ohledu je možné plně odkázat na body 1., 5. a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a dále na souhrnná shrnutí v bodech 39., 42. a 44. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Závěry soudu prvního stupně plně stvrzuje a dále blíže rozvíjí odvolací soud v bodech 12. a násl. odůvodnění svého rozsudku.

24. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této zvlášť přitěžující okolnosti musí vztahovat úmysl [§ 17 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I., uveřejněné pod č. 54/2014 Sb. rozh. tr.]. Podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Srozuměním se podle § 15 odst. 2 tr. zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Trestní odpovědnost pachatele u tohoto znaku skutkové podstaty je tak podmíněna existencí nejen intelektuální složky úmyslu (pachatel má představu o tom, že je členem sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob za výše popsaných předpokladů, tj. organizované skupiny), ale též složky volní (pachatel buď chce čin spáchat jako člen organizované skupiny, nebo je s takovou účastí na činu alespoň srozuměn).

25. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, částečně dokonaného, částečně nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle právní věty dopustil tím, že „neoprávněně provezl a zprostředkoval psychotropní látku, spáchal takový čin ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, přičemž zčásti se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání neoprávněného průvozu psychotropní látky ve velkém rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo“.

26. Nutno zdůraznit, že v posuzované věci soud prvního stupně přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty vyúsťující v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak více států byl v posuzovaném případě naplněn tím, že skupina minimálně působila nejen na území České republiky, ale i v Nizozemském království. Že obviněný bezesporu o organizační struktuře v případě organizování průvozu narkotik věděl, svědčí nejen telekomunikace mezi ním, jeho matkou a další osobou působící mimo území České republiky (bylo tedy zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.

8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010), ale i fakt, že do této mezinárodní struktury byl jako článek této organizované skupiny zapojen i svojí vlastní činností. Konkrétně se na předmětném jednání podílel tím, že zajistil pro vyzvedávání, případné přebalování a následné odesílání zásilek z České republiky svou matku (spoluobviněnou S.), kdy u každé jednotlivé zásilky jí předával instrukce, které získal od I. M. Spolu se svou matkou se tak podíleli na mezinárodním obchodu s látkou ketamin v množství nejméně 8 489 g a s látkou 3,4 MDMA v množství nejméně 249,94 g.

V žádném případě se nejednalo o jakési náhodné seskupení, ale naopak o předem smluvené a zorganizované rozdělení rolí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 11 Tdo 501/2015). Ze záznamů telefonických hovorů zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný jako článek organizované skupiny osob si byl vědom nezbytnosti úkolů a činností ostatních členů takové skupiny, ač je nemusel znát. Pokud se tedy soudům v rámci trestního řízení nepodařilo zjistit totožnost dalších členů organizované skupiny, nepřekáží tato skutečnost soudy použité právní kvalifikaci.

Dovolatel i obviněná S. plně kooperovali a podíleli se na činnosti organizované skupiny v řetězci jednotlivých úkonů.

27. Nejvyšší soud tedy nedospěl k žádnému poznatku, který by měl, byť jen zpochybňovat otázku povědomí obviněného o tom, že se dopouští trestného jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dovolatel byl velmi dobře obeznámen s aktivitami I. M., aktivně se zajímal o účast na přepravě drog, bylo mu slíbeno 500 euro za přeposlanou krabici a byl mezi nimi dohodnut postup při přebalování balíků. Obviněný tedy znal a sám rovněž dolaďoval jednotlivé kroky v době od zaslání zásilek z Nizozemska, dostával a dále předával přesné instrukce k vyzvednutí těchto zásilek v České republice a jejich následné odeslání do Spojených států amerických a Austrálie, a bylo mu známo, že na adresních štítcích jsou uváděny falešné údaje. Odvolací soud navázal na zjištění učiněná soudem prvního stupně detailním rozborem záznamů telekomunikačního provozu, z nichž bez jakýchkoliv pochybností vyplynulo, že jak dovolatel, tak i obviněná S. velmi dobře věděli o skutečném obsahu zásilek a způsobu nakládání s nimi (v podrobnostech srov. bod 12 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Je třeba rovněž připomenout, že se nejednalo pouze o záznamy telekomunikačního provozu, když byla opatřena a provedena řada dalších důkazů, a to domovní prohlídky, znalecká zkoumání při domovních prohlídkách zajištěných stop a zadržených zásilek, výsledky sledování osob a věcí a zjištění z právní pomoci z Nizozemského království.

28. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dospěl ke zjištěným skutkovým závěrům na základě řádně provedených důkazů, které důkladně hodnotil a v rámci odůvodnění svého rozsudku pečlivě vyložil, ze kterých důkazů vycházel při rozhodnutí o vině dovolatele a proč neuvěřil jeho obhajobě. Vrchní soud v Praze potvrdil skutkové závěry soudu prvního stupně a přiléhavě se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry nižších soudů a konstatuje, že soud prvního stupně plně dostál své povinnosti hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.). Vzhledem ke kvalitě odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak mohl odvolací soud na tento rozsudek odkázat, přičemž se však vypořádal i s odvolacími námitkami obviněného.

29. Závěrem je třeba konstatovat, že námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.

30. Závěrem Nejvyšší soud poznamenává, že pokud dovolatel směřoval svůj mimořádný opravný prostředek rovněž proti uloženému trestu, aniž by však uplatnil jakoukoliv konkrétní námitku, je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

31. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání, které neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Protože Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného J. K. se opírá o argumentaci, kterou nelze podřadit pod žádný zákonný důvod dovolání, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 11. 2024

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu