11 Tdo 951/2025

11 Tdo 951/2025-2342

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2025 o dovolání obviněných 1. P. L. A., a 2. J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 3 To 18/2025, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 5/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. L. A. a J. S. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 51 T 5/2023, byla obviněná P. L. A. uznána vinnou pod bodem 1. a) zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, b) přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku, c) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3, písm. a), písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 2. zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku, pod body 1. a 2. a) dvěma přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, b) dvěma přečiny zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, a pod body 3.- 4. přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 11. 2023, č. j.

1 T 129/2023-73, byla podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 10 (deseti) roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 11. 2023, č. j. 1 T 129/2023-73, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Oproti tomu byla obviněná podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný J. S. byl tímtéž rozsudkem uznán vinným pod bodem 1. zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3, písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, pod body 1. a 2. dvěma přečiny výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku, dvěma přečiny zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3.

- 4. přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 5. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 6. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 7. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti (deseti) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.

zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných na str. 9 výroku rozsudku.

2. O uplatněných nárocích na náhradu nemajetkové újmy bylo rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému AAAAA (pseudonym), náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 1.000.000 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky, plynoucím od 16. dubna 2024 do zaplacení a poškozenému BBBBB (pseudonym), k rukám jeho zákonného zástupce E. N., náhradu nemajetkové újmy v penězích v částce 50.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený BBBBB odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

1. obžalovaní P. L. A. a J. S. společným jednáním po předchozí vzájemné dohodě v období nejméně od roku 2012 do července roku 2019 v místě jejich bydliště v XY, okres XY, nejprve v interiéru domu č.p. XY a později ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, která byla částečně upravena k bydlení, kde žili ve společné domácnosti s poškozeným nezletilým AAAAA, který byl vlastním synem obžalované P. L. A. a na jehož výchově se obžalovaný J. S. jako druh jeho matky aktivně podílel, a přestože oba znali věk poškozeného, tak v přítomnosti poškozeného nezletilého obžalovaná P.

L. A. masturbovala, případně orálně uspokojovala obžalovaného J. S., případně spolu před poškozeným souložili, současně v jeho přítomnosti prováděla za peníze různé erotické aktivity v rámci online přenosů pro své klienty, nutila poškozeného nezletilého sledovat lesbické porno a požadovala, aby při tom on sám masturboval, oba obžalovaní jej současně nutili se účastnit i tzv. rituálů, při kterých někdy některé z přítomných žen masturbovaly, v důsledku čehož bral poškozený nezletilý nahotu a různé sexuální praktiky jako běžnou a normální věc, později za účelem uspokojení sexuálního pudu obou obžalovaných, současného dílčího vytvoření digitálních fotografií a audiovizuálních souborů a jejich následného poskytnutí třetím osobám, opakovaně, jednou až dvakrát do týdne, obžalovaná P.

L. A. vyžadovala od svého nezletilého syna poškozeného nezletilého AAAAA, aby jí močil do úst, později na základě požadavku obžalovaného S. žádala, aby poškozený strpěl i to, jak mu bude sama močit do svých úst nebo na jeho tělo, současně mu sama v dílčích případech stimulovala penis až do jeho ztopoření a případné ejakulace, a to buď rukou nebo orálně, když v jednom případě tak činila i v rámci online přenosu pro svého platícího zákazníka, následně se svým synem i pravidelně souložila, kdy poškozený takto v různých polohách zasunoval svůj ztopořený penis jak do její pochvy, tak i do jejího konečníku až do svého vyvrcholení, včetně jejich vzájemného orálního uspokojování, kdy v jednom případě mu obžalovaná P.

L. A. při současné stimulaci jeho penisu zasunula do konečníku anální kolík, zatímco obžalovaný J. S. byl těmto situacím v dílčích případech osobně přítomen, při tom sám masturboval, současně jim uděloval dílčí pokyny a prováděl i dokumentaci těchto situací v podobě digitálních fotografií a audiovizuálních souborů, v dílčích případech se do tohoto jednání i sám aktivně zapojil a zatímco poškozený zasouval pohlavní úd do pochvy obžalované P. L. A., tak mu obžalovaná ústy stimulovala jeho penis, když nejméně v jednom případě na podzim roku 2018 sám obžalovaný J.

S.

požadoval po poškozeném AAAAA vlastní orální uspokojení, kdy poškozený takto vzal do úst penis obžalovaného a tento mu podle jeho požadavku stimuloval, aniž by došlo k jeho vyvrcholení, kdy poškozený nejprve s ohledem na svůj tehdejší věk, svoji vyspělost a svoji izolovanost od jiných svých vrstevníků vůbec nechápal jednání obžalovaných a toto bral jako zcela normální, neboť mu bylo ze strany obžalovaných vysvětlováno jako léčebný postup, později ve svém věku 11 až 12 let již začal chápat podstatu chování obžalovaných a jeho protiprávnost, dané jednání ale přesto nadále strpěl, protože se mu nebyl schopen s ohledem na svoji povahově submisivní a introvertní osobnost nijak bránit, zejména protože mu bylo vyhrožováno tím, že nedostane najíst a bude mu zakázaný počítač, současně z důvodu své sociální izolovanosti a obavy, že takto ztratí jedinou osobu, která mu zabezpečuje zázemí a sám se ocitne v institucionální péči, se nesvěřil jiné osobě, kdy z domácnosti obžalovaných odešel až v okamžiku, kdy mu jeho vlastní otec nabídl bydlení u sebe, v důsledku tohoto jednání se u poškozeného rozvinula vážná forma syndromu CAN s citovou a sociální deprivací, poškozením sociálního, emočního, citového, mravního a psychosexuálního vývoje, včetně rozvinutí posttraumatické stresové poruchy, a takto z těchto situací vytvořili nejméně digitální fotografie označené 2014-03-03 00.50.05.jpg, 2014-03-19 20.49.38.jpg, 2014-03-19 20.49.46.jpg, 2014-03-19 20.57.10.jpg, 2014-03-20 18.52.14.jpg, 2014-03-20 18.52.47.jpg, 2014-03-24 19.33.13.jpg, 2014-03-24 19.33.17.jpg, 2014-03-24 19.33.13.jpg a 2014-03-24 19.33.17.jpg, které posléze byly nezjištěným způsobem poskytnuty třetím osobám a zajištěny jako příloha e-mailové zprávy, která byla zaslána z emailové schránky XY, videosoubor 160528-222146.wmv, který byl uložen v adresáři filmy\filmy\Live! Central 3 v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, videosoubor video-2018-01-10-22-19-40.mp4, který byl uložen v adresáři Extra Found Files\Multimedia Video\3GPP multimedia v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, videosoubory DSCN3766.avi, DSCN3794.avi, DSCN3797.avi, DSCN3799.avi, DSCN3803.avi a DSCN3804.avi, které byly uloženy v adresáři fotky\DCIM\100NIKON 3 v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, a videosoubor DSCN7008.avi, který byl uložen v adresáři Extra Found Files\Multimedia Video\Windows AVI Video v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225,

2. obžalovaná P. L. A.

za účelem uspokojení sexuálního pudu a současného dílčího vytvoření digitálních fotografií, v době kolem 14:52 hodin dne 6. 9. 2020, v místě jejího bydliště v XY, ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, která byla částečně upravena k bydlení, v době, kdy měla svěřeného ke krátkodobému hlídání svého nezletilého vnuka – poškozeného BBBBB, jehož věk znala, nejméně olizovala a vzápětí vzala do úst celý penis poškozeného, kdy poškozenému byly v daný okamžik pouze dva měsíce, proto mu jeho duševní a rozumové schopnosti neumožňovaly, aby mohl sám toto jednání obžalované pochopit, vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na toto reagovat, zatímco obžalovaný J.

S. s jejím vědomím při tomto vytvořil digitální fotografie DSCN9608.jpg, DSCN9609.jpg a DSCN9611.jpg, zachycující toto jednání obžalované, kdy tyto byly následně uloženy v adresáři Users\D.\Desktop\obrázky \103NIKON v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, v adresáři Users\E.\Pictures\BBBBB v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225, a na flash disku zn. Team 16 GB C142 (soubor COOLPIX S700 2020-09-06 14_52_23.jpg (klon souboru DSCN9608.jpg) a soubor COOLPIX S700 2020-09-06 14_52_38.jpg (klon souboru DSCN9611.jpg),

3. obžalovaní P. L. A. a J. S. společným jednáním po předchozí vzájemné domluvě,

za účelem uspokojení sexuálního pudu obžalované P. L. A. a současného dílčího vytvoření digitálních fotografií a audiovizuálních souborů a jejich následného dílčího poskytnutí třetím osobám, v přesně nezjištěnou dobu, minimálně od roku 2016 do roku 2021, nejméně ve dnech 23. 8. 2016, 24. 8. 2019, dne 10. 12. 2019, dne 26. 8. 2020, dne 23. 9. 2020, dne 18. 1. 2021, dne 11. 2. 2021, v místě jejich bydliště v XY, okres XY, ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, která byla částečně upravena k bydlení, prováděla sama obžalovaná P.

L. A., případně za součinnosti obžalovaného J. S. nebo odsouzené R. H., jejíž trestní stíhání bylo vedeno v samostatném trestním řízení, stimulační dotyky rukou a felaci penisu psa plemena labrador a současně přinutila tohoto psa k tomu, aby olizoval zevní genitál obžalované nebo odsouzené R. H., zatímco obžalovaný J. S. s jejím vědomím vytvořil digitální fotografie a audiovizuální záznamy, zachycující toto jednání, kdy tímto způsobem vytvořili nejméně: dne 23. 8. 2016, v době od 19:26:22 hodin do 19:39:02 hodin, digitální audiovizuální záznamy označené jako 160823-202511.wmv a 160823-202907.wmv, které byly uloženy v adresáři Extra Found Files\Graphi,cs, Picture\JPEG Digital Camera v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, dne 24.

8. 2019, v době od 09:01:58 hodin do 09:02:20 hodin, digitální fotografie označené DSCN8624.jpg, DSCN8625.jpg, DSCN8626.jpg, DSCN8627.jpg, které byly uloženy v adresáři Extra Found Files\Graphics, Picture\JPEG Digital Camera v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600 a později v přesně nezjištěné době smazány, dne 24. 8. 2019, v době od 10:01:58 hodin do 10:02:20 hodin, digitální fotografie označené jako NIKON COOLPIX S3700_20190824 080158.jpg, NIKON COOLPIX S3700_2 0190824_080201 NIKON COOLPIX S3700 20190824_080209 NIKON COOLPIX S3700_20 190824_080220, kdy se jedná klony souborů DSCN8624.jpg, DSCN8625.jpg, DSCN8626.jpg, DSCN8627.jpg, a které byly uloženy v adresáři Extra Found Files\Graphics, Picture\JPEG Digital Camera v počítači zn. HP hs2340 hspa, IMEI 352056041711926, a které byly později v přesně nezjištěné době smazány, dne 10.

12. 2019, v 11:27:53 hodin, celkem 16 digitálních fotografií označených DSCN3655 až DSCN3670.jpg, které byly uloženy v podadresáři Zoo péčko na flash disku zn. Team 16 GB C142, dne 26. 8. 2020, v době od 13:03:18 hodin do 13:29:52 hodin, celkem 102 digitálních fotografií označených DSCN9181 až DSCN9282.jpg a v době od 15:05:02 hodin do 15:19:44 hodin dalších 12 digitálních fotografií označených DSCN9323 až DSCN9334.jpg a dále i digitální audiovizuální záznam označený jako R. a Apollo z 15:18:44 hodin, které byly uloženy v adresáři Users\E.\Pictures\Apolo\R.

a Apollo srpen 2020 v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225, dne 26. 8.

2020, v době od

17:03:30 hodin do 17:06:26 hodin digitální fotografie označené DSCN9181.jpg, DSCN9183 až DSCN9186.jpg, DSCN9209.jpg, DSCN9211 až DSCN9217.jpg, DSCN9223 až DSCN9228.jpg, DSCN9231 až DSCN9234.jpg, DSCN9237.jpg, DSCN9265 až DSCN9266.jpg a DSCN9269 až DSCN9270.jpg, které byly v minulosti prokazatelně uloženy v adresáři Extra Found Files\Graphics, Picture\JPEG Digital Camera v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600 a později byly v přesně nezjištěné době smazány, dne 1. 9. 2020, v 09:30:08 hodin, audiovizuální záznam označený DSCN9402.avi, který byl uložen v adresáři Users\E.\Pictures\Apolo v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225, dne 23.

9. 2020, v době od 20:54:14 hodin do 21:28:08 hodin, celkem 45 digitálních fotografií označených DSCN0434 až DSCN0478.jpg, které byly uloženy v adresáři Users\E.\Pictures\Apolo v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225 a dalších 8 digitálních fotografií označených DSCN0426 až DSCN0433.jpg, které byly klony výše uvedených fotografií, a byly uloženy v podadresáři Zoo péčko na flash disku zn. Team 16 GB C142, dne 18. 1. 2021, v 17:50:36 hodin, digitální audiovizuální záznam označený DSCN3766.avi, který byl uložen v adresáři Users\D.\Desktop\foták\101NIKON v notebooku zn. ACER aspire V5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, dne 11.

2. 2021, v době od 19:50:34 hodin do 19:52:10 hodin, 8 digitálních fotografií označených DSCN4629 až DSCN4636.jpg, DSCN4643.jpg a DSCN4644.jpg, které byly uloženy v adresáři Users\Public\Pictures\Webky v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225,

4. obžalovaní P. L. A. a J. S. společným jednáním po předchozí vzájemné domluvě za účelem uspokojení sexuálního pudu obou obžalovaných a současného dílčího vytvoření digitálního audiovizuálního souboru, nejméně dne 23. 8. 2016, v době od 20:40:58 hodin, v místě jejich bydliště v XY, okres XY, ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, která byla částečně upravena k bydlení, prováděla obžalovaná P. L. A. na základě pokynů obžalovaného J. S. hloubkovou penetraci dřevěného kůlu ve tvaru velikostně nadstandardního falu do vagíny obžalované, současně jí byly obžalovaným J. S. přikládány na obnažené pohlavní orgány žahavé kopřivy a dále byl prostřednictvím klešťových karabin uchycen na bradavky ňader obžalované kovový řetízek, za který následně obžalovaný J. S. tahal, což ve svém souhrnu obžalované způsobovalo bolest, prezentovanou jejími výkřiky a pláčem, když obžalovaný při tomto jednání sám masturboval a současně toto jednání dále zachytil a vytvořil tak s vědomím obžalované P. L. A. digitální audiovizuální soubor označený jako 160823-203910.wmv, který byl původně uložen v adresáři Extra Found Files\Graphics, Picture\JPEG Digital Camera v notebooku zn. ACER aspire V 5 S/N: NXMCSEC0013250561A7600, a později byl v přesně nezjištěné době smazán,

5. obžalovaný J. S. samostatným jednáním od přesně nezjištěné doby do dne 12. 4. 2021 v místě svého tehdejšího faktického bydliště v XY, okres XY, ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, která byla částečně upravena k bydlení, uložil do notebooků a na flash disk, které užíval, digitální fotografie a audiovizuální záznamy, zobrazující obnažené a pózující dívky, kterým byly viditelné jejich pohlavní orgány, případně penetraci jejich genitálu nebo jiné jejich sexuální jednání, a které byly podle vzezření, stavby a velikosti těla a pohlavních orgánů a absence sekundárních pohlavních znaků dětmi nižšího věku a nedosahující věku 18 let, kdy tyto zde měl uložené až do 12. 4. 2021, kdy byla tato elektronická zařízení zajištěna v rámci domovní prohlídky, konkrétně takto uložil: do adresáře Users\P.\AppData\Local\Real\RealPlayer\Content\images v notebooku HP hs2340 hspa, IMEI 352056041711926, nejméně digitální fotografie blíže označené ve výroku napadeného rozsudku a dále do adresáře Users\P.\Pictures\Fotky\Erotické \holčičky v notebooku HP hs2340 hspa, IMEI 352056041711926, další v napadeném rozsudku označené digitální fotografie, do adresáře Users\E.\Pictures\fotky 2019\holčičky, v notebooku zn. ACER aspire 58TG 5464G75 SN/D: 05003607225, další v napadeném rozhodnutí specifikované digitální fotografie a audiovizuální soubory a do adresáře fotky\holčičky na flash disku zn. Team 16 GB C142 další digitální fotografie označené ve výroku napadeného rozsudku

6. obžalovaný J. S. samostatným jednáním od přesně nezjištěné doby do 12. 4. 2021 v obci XY, okres XY, na pozemcích v místě svého bydliště, v blízkosti zděné stavby bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, vypěstoval přesně nezjištěné množství rostlin konopí za účelem jejich následného využití nejméně pro vlastní potřebu, takto posléze usušil vrcholíky těchto vypěstovaných rostlin, kdy naposledy takto získal usušený materiál rostlin konopí o celkové hmotnosti nejméně 973,2 gramů, který obsahuje 56,4 gramů Ä 9-tetrahydrokanabinolu v celkovém zajištěném množství, který měl uschovaný v místě svého bydliště, a který zde byl zajištěn dne 12. 4. 2021 v rámci konané domovní prohlídky, přestože věděl, že se jedná o psychotropní látku a nakládání s takovou látkou je nezákonné a ačkoliv neměl žádné oprávnění k nakládání s takovou látkou, přičemž Ä9-tetrahydrokanabinol (Ä9-THC) je jako psychotropní látka zařazena do Seznamu I Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

7. obžalovaný J. S. samostatným jednáním od přesně nezjištěné doby do 12. 4. 2021 v obci XY, okr. XY, v místě svého bydliště ve zděné stavbě bývalého teletníku, nacházející se na pozemku parcelního čísla XY, XY a XY, přechovával pro svoji vlastní potřebu nejméně 3 000 kusů semen a drť semen rostliny rodu durman z čeledi lilkovité, o celkové hmotnosti 69,9 gramů, s obsahem atropinu a skopolaminu, kdy toto množství po jednorázovém nebo opakovaném podání může způsobit poškození zdraví, přestože věděl, že se jedná o jed a nakládání s ním je nezákonné, a ačkoliv neměl žádné oprávnění k nakládání s těmito chemickými látkami, přičemž atropin a skopolamin jsou jako jedy uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.

4. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali, jednak obvinění P. L. A. a J. S., jednak v neprospěch obviněných státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025, sp. zn. 3 To 18/2025 tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Citované usnesení odvolacího soudu napadli obvinění P. L. A. a J. S., prostřednictvím svých obhájců dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., obviněná P. L. A. pak poukázala též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a obviněný J. S. na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

6. Obviněná P. L. A. v rámci dovolání předně namítla, že se soudy nižších stupňů nedostatečně vypořádaly s její argumentací, podle níž nemůže být stíhána orgány činnými v trestním řízení České republiky, neboť zánik České a Slovenské Federativní republiky dle jejího názoru neproběhl v souladu s ústavními předpisy, takže tato z právního hlediska nikdy nezanikla a justiční orgány České republiky z právního hlediska neexistují. Z opatrnosti se rovněž zřekla státního občanství České republiky, a tudíž justiční orgány České republiky nemají nad ní žádnou pravomoc.

7. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., brojí proti skutkovým zjištěním vztahujícím se ke skutku pod bodem 2.) rozsudku, když tvrdí, že neprovedla felaci poškozeného BBBBB, nýbrž pouze byla svými ústy v blízkosti jeho pohlavního údu a jsouc vedena přesvědčením o blahodárných účincích uriny kojeného miminka, lapala ústy jeho čerstvě močenou moč. Ač soud prvního stupně uvedl, že neměl pochybnosti o spáchání skutku, tyto své závěry neopřel o provedené důkazy. Podle obviněné přitom kromě její výpovědi existuje pouze fotodokumentace provedená J. S., kde však rozhodně felace zachycena není. Ze strany soudu se tak jedná toliko o spekulace založené na důkazech, které neprokazují nic jiného nežli to, že byla svými ústy v blízkosti pohlavního údu poškozeného. Závěr, že k felaci nepochybně došlo, tak není dle jejího přesvědčení opřen o spolehlivé důkazy.

8. Pokud jde o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vyjádřila přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily jimi zjištěný skutkový stav věci. Pokud jde o skutek pod bodem 1.) rozsudku, soud prvního stupně se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť sloučil více odlišných jednání souvisejících se sexuálními aktivitami, a to včetně znásilnění, sledování sexuálních aktivit dospělých a účasti nezletilého AAAAA na těchto aktivitách do jediného jednání. Z tohoto sloučení pod jednu skutkovou větu tak není zřejmé, na jaké konkrétní jednání má dopadat jednotlivá právní kvalifikace. Je sice zjevné, že pokud se poškozený měl dívat na sexuální aktivity obviněných, zjevně daným jednáním nebyl znásilněn, z výrokové části rozsudku však toto nevyplývá a takový závěr je nutno dovozovat, což však způsobuje, že právní hodnocení vytýkaného jednání tomuto neodpovídá a rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný.

9. Pokud jde o právní hodnocení pasivní účasti nezletilého na aktivitách obviněných, ať již rituálních či sexuálních, v takovém jednání dle názoru obviněné nelze spatřovat naplnění znaků trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku. V této souvislosti poukázala na společenský trend detabuizace otázek sexuality a pohlavního styku, přičemž v daném případě mělo navíc jít o součást náboženského rituálu. Přinejmenším v posledních 20 letech je v umělecké praxi naprosto běžné zobrazení nebo zaznamenání pohlavního styku, kdy takové záběry se běžně vyskytují ve veřejně přístupných filmech v denní dobu na volně dostupných televizních kanálech včetně kanálů veřejnoprávních. Nelze tedy považovat sledování sexu dítětem za ohrožení jeho výchovy.

10. Rovněž ve vztahu k trestnému činu šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku obviněná namítla, že takové právní hodnocení nemůže obstát. Obviněný S. zaznamenával svými fotografiemi reálný život, kdy fotografoval v podstatě všechno a trvale a jeho činnost tak byla pouze dokumentační. Pokud se tedy podílela na těchto skutcích tím, že byla na pořízených vizuálních záznamech zaznamenána, nelze toto hodnotit jako pornografické dílo, neboť primární podstatou pornografie je podněcování sexuálního pudu. V tomto ohledu jsou závěry soudu obou stupňů naprosto nepodložené. Je přesvědčena, že v prostém zaznamenání a zpřístupnění náboženského rituálu se sexuálním podtextem nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty šíření pornografie. Nehledě na tuto skutečnost, řada z pořízených snímků nebyla z její strany dále šířena nebo nevěděla, že taková zobrazení šířena mají být a toto se odehrálo mimo její vůli. V samotné účasti na rituálu, který je zaznamenáván, nelze naplnění skutkové podstaty šíření pornografie spatřovat ani tehdy, pokud by následné šíření takového zobrazení mohlo být za pornografické dílo považováno. Nehledě na to, je otázka hodnocení fotografie nebo videozáznamu z hlediska toho, jaký charakter takové zobrazení má, otázkou odbornou, neboť hranice vkusu jakýchkoliv osob, které sledují jakékoliv zobrazení je individuální záležitostí. V tomto ohledu označila závěry soudů obou stupňů za přinejmenším předčasné. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Obviněný J. S. s odkazem na uplatněné dovolací důvody namítá, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy a rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se označuje za „svobodnou lidskou bytost“, která neuznává legitimitu trestního řízení vedeného vůči jeho osobě. Rozvádí argumentaci týkající se právních aspektů zániku České a Slovenské federativní republiky, ze kterých má za to, že zde není dána pravomoc soudů České republiky k projednání jeho trestní věci s odkazem na neuznání zániku předcházejícího státního útvaru, protože se necítí být jejím občanem a tímto ani být nemůže. Jeho osobní identita, filozofie a vnímání světa jsou zásadně odlišné od obecně sdílených společenských a právních norem. Považuje se za bytost spjatou s přírodou a vesmírem a odmítá být vázán příkazy, pravidly a jinými normativními strukturami společnosti. Orgány činné v trestní řízení tak nejsou v jeho případě oprávněny toto řízení vést a soudit jej.

13. Ve vztahu k projednávaným skutkům obviněný jednání vůči poškozenému AAAAA prezentuje jako snahu o zlepšení jeho psychického a fyzického stavu, přičemž vycházel z principů východní filozofie a přírodní léčby. Příčinou veškerého jednání byly zejména jeho psychické problémy, které mají kořeny v okolnostech, kterým byl vystaven ve věku prenatálním a novorozeneckém. Diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha u poškozeného nemá příčinnou souvislost s jeho jednáním, nýbrž má svůj původ již v raném dětství. Snažil se poškozenému pomoci na základě svých vědomostí a v souladu se svým nejlepším svědomím a vědomím. Jednání, kterých se poškozený spolu s obviněnými účastnil, vždy probíhala s jeho souhlasem, když mu předtím vše důkladně vysvětlili a poškozený tomu plně rozuměl. Také nikdy poškozeného k ničemu nenutili, nepoužívali žádné násilí ani pohrůžky. Poškozený věděl, že jednají ve snaze mu pomoci a s veškerým takovým jednáním dobrovolně souhlasil. Obviněný kategoricky popřel, že by došlo ze strany některého z nich vůči poškozenému k jakémukoliv násilí. Popřel také, že by se uvedeného jednání dopouštěl za účelem svého sexuálního uspokojení.

14. Zdůraznil též, že ze znaleckého zkoumání jeho osoby vyplynulo, že nemá žádné homosexuální sklony ani netrpí žádnou sexuální deviací. Veškerá jednání spojená s močením potom byla dle obviněného spjatá s praktikováním urinoterapie. Ani ostatní intimní jednání nebylo praktikováno za účelem sexuálního uspokojení obviněných, ale pouze za účelem využití léčivých účinků pozitivní a životadárné energie ve prospěch poškozeného.

15. Obviněný dále vytýká, že znalecké zkoumání poškozeného proběhlo zcela nedostatečně, diagnóza posttraumatické stresové poruchy byla stanovena na základě jednorázového vyšetření, přičemž soudy nevyhověly návrhu obhajoby na doplnění dokazování, konkrétně na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k osobě poškozeného, a dále znaleckého posudku téhož zaměření k biologickému otci poškozeného. Jsou tak dány zásadní pochybnosti o průběhu skutkového děje a motivaci obviněného, a bylo tak povinností soudů rozhodnout v jeho prospěch v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Závěr o jeho vině je tak nepřezkoumatelný. Odvolací soud rovněž nesprávně prezentoval závěr o jeho částečném doznání k trestné činnosti.

16. Rovněž není pravdou, že by se dopustil výroby či šíření pornografie. Ve vztahu k pornografii obviněný namítl, že veškeré fotografie a videa, která pořídil, nelze považovat za pornografické dílo. Podle jeho tvrzení šlo o zobrazení běžných rodinných momentů osob vyznávajících naturismus, pro něž je zcela běžné, že se na fotografiích zachycovali i nazí, přičemž tyto snímky měly sloužit výlučně jako osobní památka. Upozornil, že samotné zobrazení nahoty není postačující pro naplnění znaků skutkové podstaty, a současně nebylo prokázáno, že by došlo k dalšímu šíření tohoto materiálu. Závěry soudu, že se jedná o pornografická díla, jsou tak zcela subjektivní a nepřezkoumatelné. Ze strany jeho osoby také zcela absentuje subjektivní stránka daného trestného činu.

17. Popřel též jakékoliv šíření fotografií a videí, tyto materiály nikomu neposkytl a neví, jakým způsobem se některé z nich dostaly na internet. V řízení nebylo prokázáno, že by měl přístup do v rozsudku zmíněných e-mailových schránek. Prokázán potom nebyl ani jakýkoliv finanční motiv jeho jednání. Odmítl též vědomost o tom, jakým způsobem se do jeho počítače dostaly některé fotografie jiných osob, mohlo se tak stát neúmyslně při užívání počítače na internetu, kdy se do počítače mohly dostat společně se škodlivými aplikacemi. I ve vztahu k této trestné činnosti došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Rovněž nebylo provedeno dostatečné znalecké zkoumání materiálů, resp. odborné posouzení, zda předmětné fotografie či videa splňují znaky pornografie. Skutkový stav tak nebyl zjištěn bez důvodných pochybností a rozhodná skutková zjištění soudů jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

18. Ve vztahu k jednání, kterým se měl dopustit neoprávněné výroby psychotropní látky a neoprávněného přechovávání jedu namítl, že je povoláním zahradník a konopí a rostliny durmanu pěstoval v prvé řadě pouze jako rostliny z přírodovědného hlediska. S ohledem na své vědomosti a zaměření na východní filozofii však využíval i léčivé účinky těchto rostlin. Něco takového však dle jeho názoru nemůže být bráno jako naplnění jakéhokoliv trestného činu. Semena durmanu, která byla u něj nalezena, chtěl využít k vrácení této rostliny do krajiny, nicméně místo semen se mu do dispozice dostala pouze jejich drť, která pro tento účel nebyla použitelná. Proto tento materiál někam založil, nijak nevyužíval a zapomněl na něj. Pokud soud ohledně semen a drti durmanu došel k závěru, že byly nejméně dílem určeny pro vlastní užití a nejméně pro jeho potřebu, potom nebylo prokázáno, jakým dílem, tedy v jakém rozsahu se tak mělo stát.

19. Postup soudu vůči své osobě označil za tendenční a zaujatý. Soud dle jeho názoru hájil pouze hodnoty stanovené privilegovanou částí populace, která se snaží vynucenými pravidly zajistit poslušnost ostatních obyvatel a svázat nastolenými normami jejich svobodnou vůli a chování. Soud také hájí uměle nastolenou definici sexuality a kritéria normálnosti. Deklaroval, že on si zvolil alternativní životní cestu a jeho jednání bylo motivováno snahou pomoci a léčit, a to prostřednictvím pozitivních účinků sexuální energie a metod alternativní medicíny. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.

20. Ve svých vyjádřeních k podaným dovoláním státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek obviněných předně poukázal, že podaná dovolání obou obviněných jsou opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se soudy beze zbytku a správně vypořádaly.

21. Jestliže oba obvinění předně zpochybňovali legitimitu trestního řízení vedeného vůči jejich osobám, a to i s odkazem na neuznání zániku předcházejícího státního útvaru, přičemž každý z nich formálně uplatnil odlišný dovolací důvod, obsah jejich námitek se s deklarovanými důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a e) tr. ř. míjel.

22. Státní zástupce připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. předpokládá, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, s výjimkou případů, kdy místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný S. nicméně v dovolání žádné porušení pravidel určujících věcnou příslušnost soudu, jak jsou vymezeny zejména v § 16 a § 17 tr. ř. neidentifikoval. Stejně tak absentuje jakákoli námitka týkající se nesprávného obsazení soudu. Tvrzení o „nepříslušnosti“ soudu jsou založena výhradně na subjektivním postoji k existenci České republiky jako právního subjektu, což nemá oporu v platném právním řádu.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. vychází z předpokladu, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Pro jeho uplatnění je nezbytné označit některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v § 11 nebo § 11a tr. ř., tedy důvody, pro které nelze trestní stíhání zahájit, nebo musí být zastaveno. Ani v tomto ohledu však dovolací argumentace obviněné A. neobsahuje konkrétní tvrzení, které by bylo způsobilé založit přezkum v dovolacím řízení. Obecné odmítání legitimity státu či jeho orgánů není právně relevantní skutečností, která by mohla založit nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu výše uvedených ustanovení.

24. Zánik České a Slovenské Federativní Republiky proběhl v souladu s tehdy platným ústavním pořádkem, a to na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR, který byl řádně přijat Federálním shromážděním. Tento akt představoval ústavně konformní vyústění politické dohody mezi oběma republikami a byl realizován v souladu s principy ústavnosti, legality a mezinárodního práva. Česká republika jako nástupnický stát disponuje plnou právní subjektivitou, včetně pravomoci vykonávat trestní jurisdikci. Občan České republiky, resp. osoba, která se na jejím území zdržuje, podléhá působnosti českého trestního práva bez ohledu na své subjektivní přesvědčení o historických nebo ústavněprávních otázkách. Výkon pravomoci orgánů činných v trestním řízení není podmíněn individuálním uznáním existence státu ze strany jednotlivce.

25. Dále státní zástupce k dovolání obviněného J. S. uvedl, že ačkoli též uplatňoval dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jeho argumentace vykazovala vzájemné prolínání těchto důvodů, což ji činí místy obtížně uchopitelnou z hlediska dovolacího přezkumu. V části, kde brojil proti údajnému nesprávnému právnímu posouzení skutku, často absentovala konkrétní identifikace trestného činu, jehož znaky mají být zpochybňovány. Naproti tomu obviněná P. L. A. strukturovala své dovolání přehledněji, když vycházela z jednotlivých skutků, za něž byla odsouzena, avšak ani ona neuváděla vždy úplnou a přesnou právní kvalifikaci. Jakkoli s určitou dávkou benevolence lze podřadit některé námitky obviněných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze jim přiznat opodstatněnost.

26. Podle státního zástupce bylo jednání obviněných J. S. a P. L. A. vůči poškozenému AAAAA vedeno zjevnou snahou o ukájení vlastního pohlavního pudu, přičemž neslo jednoznačný sexuální podtext. Ten se manifestoval nejen v samotném provádění sexuálních aktivit, ale rovněž v jejich systematické obrazové dokumentaci. Obvinění se pokusili toto jednání navenek ospravedlnit tvrzením, že šlo o součást náboženského rituálu či o aplikaci alternativních léčebných metod. Taková obhajoba je však nepřijatelná. Žádná uznaná církev ani registrovaná náboženská společnost v České republice nepřijímá obdobné praktiky jako součást své věrouky, liturgie či ceremoniální praxe. Popsané jednání je v příkrém rozporu nejen s právním řádem, ale i s obecně sdílenými náboženskými normami. Stejně tak nelze akceptovat odkaz na tzv. alternativní medicínu. Ačkoli tato může představovat odklon od tradičního pojetí západní medicíny, i ona podléhá určitým pravidlům, metodologickým rámcům a etickým limitům. Jejím cílem je ochrana zdraví a zlepšení stavu pacienta, nikoli jeho zneužití. V posuzovaném případě žádné blaho poškozeného sledováno nebylo, a v důsledku jednání obviněných se u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha. Poškozený byl v rodinném prostředí vmanipulován do role objektu dlouhodobého sexuálního zájmu obviněných, aniž by měl reálnou možnost svobodně rozhodovat o své tělesné a duševní integritě.

27. Sexuální aktivity obviněných nebyly dokumentovány výlučně za účelem jejich vlastního uspokojení, ale byly rovněž sdíleny prostřednictvím internetového profilu a elektronické komunikace. Tato skutečnost svědčí o tom, že jednání obviněných bylo motivováno nejen sexuálně, ale i ekonomicky. Vizuální materiál tak nebyl určen pouze pro soukromé účely, nýbrž byl záměrně zpřístupněn třetím osobám s cílem jeho monetizace. Tímto jednáním se dále oslabuje věrohodnost tvrzení obviněných o údajných ryze bohulibých či léčebných záměrech, které měly jejich aktivity údajně provázet. Takové jednání je v přímém rozporu s čl. 34 Úmluvy o právech dítěte, které zavazují státy k ochraně dětí před jakoukoli formou sexuálního vykořisťování, včetně jejich zapojení do produkce či šíření pornografického materiálu.

28. Pokud jde o námitku obviněného J. S. týkající se posttraumatické stresové poruchy u poškozeného AAAAA, tato se rozvinula v přímé souvislosti s jednáním obviněných, jak spolehlivě vyplývá z výsledků znaleckého zkoumání. Neuniká ale pozornosti, že poškozený nebyl nikdy farmakologicky léčen, neabsolvoval klasickou psychiatrickou péči a úspěšně dokončil základní i střední školu. Závěry znaleckého posudku nebyly zpochybněny potud, pokud jde o konstatování, že se poškozený dosud zcela nevyrovnal s důsledky protiprávního jednání obviněných. Tyto i nadále ovlivňují jeho každodenní život, mimo jiné v podobě flashbacků, přičemž znalec upozornil na zvýšené riziko zhoršení psychického stavu v budoucnu. Při právním hodnocení však bylo nezbytné zohlednit konkrétní dopady této poruchy na obvyklý způsob života poškozeného. V tomto ohledu nelze uvedené projevy hodnotit jako závažné omezení obvyklého způsobu života, které by odůvodňovalo přísnější právní kvalifikaci následku v podobě způsobení těžké újmy na zdraví. V tomto směru nepřisvědčil ani Vrchní soud v Praze odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného, v němž se snažila znovu prosadit právní kvalifikaci zastávanou v obžalobě, a to s odkazem na delší dobu trvající poruchu zdraví.

29. Pokud jde o obhajobu obviněného J. S., že netrpí žádnou sexuální deviací, ta sama o sobě nemá relevanci pro posouzení jeho trestní odpovědnosti za skutky vykazující znaky trestných činů podle § 185, § 191, § 192 a § 193 tr. zákoníku. Trestní právo nevyžaduje pro naplnění skutkové podstaty těchto trestných činů existenci klinicky diagnostikované sexuální deviace. Naopak, pokud by byla taková deviace shledána jako duševní porucha či choroba, mohla by mít význam pro posouzení příčetnosti pachatele, případně pro aplikaci ustanovení o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti (§ 26, § 27 tr. zákoníku). Skutečnost, že obviněný aktivně pořizoval vizuální materiál s pornografickým obsahem, jehož součástí bylo dítě, a současně se podílel na sexuálních aktivitách vůči němu, svědčí o cíleném jednání, které lze vysvětlit jako projev sexuálního zájmu, realizovaný bez ohledu na zákonné a společenské mantinely, zastřeného vlastním pseudonáboženským postojem. Takové jednání představuje závažné selhání v respektu k základním hodnotám chráněným trestním právem, zejména k ochraně dítěte jako zvlášť zranitelné oběti. Zároveň svědčí o plné příčetnosti obviněného, který jednal s rozvahou, bez známek duševní poruchy.

30. Ve vztahu k námitkám obviněného směřujícím proti neprovedení navrženého důkazu v podobě revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k osobě poškozeného, jakož i znaleckého posudku téhož zaměření k biologickému otci poškozeného, státní zástupce konstatoval, že navrhované důkazy postrádají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která byla podkladem pro právní kvalifikaci jednání obviněných. Jejich případné provedení by mohlo vést nanejvýš k reprodukci poznatků o míře dopadu trestné činnosti na psychický stav poškozeného AAAAA, nikoliv však ke zpochybnění samotné existence a povahy sexuálních aktivit, které byly vůči němu realizovány. Navíc ani podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96; usnesení ze dne 25. 5. 2005 sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Právo obviněného navrhovat důkazy je spojeno s povinností soudu se s těmito návrhy vypořádat a v případě jejich zamítnutí rozhodnutí řádně odůvodnit. Nejedná se o tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy dodrží zákonem stanovený procesní postup a své rozhodnutí náležitě odůvodní. V neposlední řadě nelze považovat za důvodný ani samotný požadavek obhajoby na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie k osobě poškozeného. V dané věci nebyl zdravotní stav poškozeného konfrontován s jiným znaleckým posudkem téhož zaměření, který by přinášel odlišné závěry. Dokonce ani samotná existence rozdílných závěrů dvou znaleckých posudků by přitom nebyla bez dalšího důvodem pro vyhotovení tzv. revizního posudku.

31. Obviněná P. L. A. ve vztahu ke skutku pod bodem 1) namítla, že došlo ke sloučení více odlišných jednání souvisejících se sexuálními aktivitami. Její námitka nesměřuje proti právní kvalifikaci jako takové, nýbrž proti způsobu koncipování skutku z hlediska přehlednosti. Skutek byl formulován šířeji k aktům tvořícím logicky a časově propojený celek, ačkoli by bylo možné uvažovat o jeho užším vymezení prostřednictvím dvojitého, izolovanějšího souboru právních kvalifikací spáchaných v jednočinném souběhu. Objasnění přiléhavosti jednotlivých právních kvalifikací se děje prostřednictvím odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou jejich znaky rozvedeny, a v rámci tohoto odůvodnění měla obviněná možnost vznést výhrady cestou řádného opravného prostředku.

32. Námitka obviněné směřující proti skutkovým zjištěním vztahujícím se ke skutku pod bodem 2) výroku rozsudku, spočívající v tvrzení, že nedošlo k provedení felace poškozeného BBBBB, nepřekračuje rámec běžné polemiky s rozsahem a způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Stabilizované skutkové zjištění vypovídá o realizaci sexuálního aktu, konkrétně o olizování a vložení penisu do úst obviněné, a to dne 6. 9. 2020 v čase kolem 14:52 hodin v době, kdy obviněná krátkodobě pečovala o svého nezletilého vnuka, který byl tehdy ve věku pouhých dvou měsíců. Tato skutková zjištění jsou podložena obrazovým materiálem, jenž byl zajištěn v datových souborech. Hodnocení těchto důkazů bylo provedeno v přísně restriktivním rámci, tedy pouze v rozsahu toho, co z nich zjevně vyplývá, přičemž nelze vyloučit, že samotné jednání mohlo mít širší rozsah, než jaký byl zachycen. Obviněná nebyla v této časti uznána vinnou ze soulože ani jiného pohlavního styku srovnatelného se souloží, nýbrž z pohlavního styku prosté povahy. Popsané jednání také koresponduje se sexuální aktivitou obviněné vůči dalšímu nezletilému poškozenému, AAAAA, čímž se potvrzuje opakovaný vzorec chování.

33. Ani tvrzení obviněné, že její jednání jako matky poškozeného AAAAA nelze považovat za trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku, neboť je třeba přihlížet i k současnému společenskému trendu detabuizace otázek sexuality a pohlavního styku, nelze akceptovat jako relevantní argumentaci. Detabuizace sexuality, jakkoli může být v demokratické společnosti vnímána jako pozitivní vývoj směrem k otevřenější diskusi o lidské sexualitě, nemůže být vykládána jako akceptace jednání, které je v rozporu s právními normami chránícími děti.

Objektem trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku je zájem společnosti na řádné výchově nezletilých osob, která má být vedena v souladu se zásadami obecné morálky a hodnotami demokratického právního státu. Cílem této právní ochrany je zajistit, aby dítě mělo podmínky pro zdravý rozumový, mravní a citový vývoj. K naplnění dikce tohoto trestného činu postačuje, pokud pachatel svým jednáním naruší proces formování osobnosti dítěte takovým způsobem, že si dítě v důsledku tohoto jednání osvojuje škodlivé návyky, povahové rysy, sklony či zájmy, které zpravidla – byť nikoli nutně – vedou k jeho morálnímu úpadku, poruchám chování nebo neschopnosti regulovat své jednání v souladu s obecně přijímanými společenskými normami.

Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 6 Tdo 1398/2015) není nutné, aby se negativní dopady projevily okamžitě nebo aby vedly k trestné činnosti dítěte. Rozhodující je, zda jednání pachatele objektivně ohrožuje proces výchovy dítěte tím, že narušuje jeho hodnotovou orientaci, citovou stabilitu nebo schopnost rozlišovat mezi společensky přijatelným a nepřijatelným chováním. Takové ohrožení může spočívat i v jeho vystavení nevhodným sexuálním podnětům a prostředí, které narušuje jeho mravní integritu.

V projednávané věci nelze mít pochybnosti o způsobilosti závadového jednání obviněné. Její jednání vykazuje hned několik znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku, a to jak v základní, tak v kvalifikované podobě. Konkrétně se jedná o kumulativní naplnění znaků uvedených v § 201 odst. 1 písm. a) a d), jakož i v § 201 odst. 3 písm. a) a b) tr. zákoníku. Tato variace svědčí o zřetelném negativním zásahu do procesu výchovy poškozeného AAAAA jako dítěte, který se nacházel v péči obviněných.

34. Argumentace obviněné tak ve skutečnosti představuje pokus o relativizaci trestní odpovědnosti prostřednictvím zneužití společenské diskuse o sexualitě. Tato diskuse se však týká především dospělých osob a jejich svobodné volby, nikoli dětí, které z povahy věci nejsou schopny zcela posoudit důsledky svého jednání a vyžadují zvláštní ochranu. Ochrana dětí před vystavením se předčasné sexualizaci není v rozporu s otevřeností společnosti, ale je jejím předpokladem. O sexuální výchově nelze v posuzované věci vůbec hovořit. Tento pojem označuje edukativní proces, jehož cílem je podpora zdravého, odpovědného a respektujícího přístupu k sexualitě, a to v souladu s věkem, rozumovou vyspělostí a individuálními potřebami dítěte. Jejím účelem není vyvolání sexuálního vzrušení, ani přímé zapojení dítěte do sexuálních aktivit, ale poskytnutí informací, které dítěti umožní porozumět vlastnímu tělu a mezilidským vztahům v sexuální oblasti.

35. V další části dovolání obviněná P. L. A. zpochybňovala právní kvalifikaci skutku jako trestného činu šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se pokusila relativizovat pornografický charakter vizuálního materiálu. Taková argumentace je nepřiléhavá. Posouzení, zda určitý materiál vykazuje znaky pornografie ve smyslu trestního zákoníku, není otázkou subjektivního vkusu ani osobního přesvědčení obviněné, ale věcí odborného hodnocení a právní subsumpce. Rozlišení mezi pornografií na jedné straně a erotikou či pouhým zobrazením nahoty na straně druhé se v trestněprávní rovině provádí prostřednictvím ustálených interpretačních kritérií. Jak názorně rekapituluje odborná literatura reflektující soudní praxi – viz Chromý, J., Minářová, Z. Trestněprávní vymezení pornografie. Právo a rodina, č. 5/2025, s. 27 a násl., posouzení pornografického charakteru materiálu se opírá o dvě základní hlediska, účelové a kontextové. První z nich předpokládá, že pornografie musí u běžného jedince zvláště intenzivním a vtíravým způsobem aktivovat sexuální pud. Jejím cílem je vyvolání sexuální reakce, přičemž rozhodující není individuální vnímání konkrétního pozorovatele, ale obecně sdílené sociokulturní chápání normálnosti. Druhé kritérium vychází z toho, že pornografie hrubě překračuje uznávané morální normy společnosti tím, že u většiny jejích členů vyvolává pocit studu. Určující je vždy celková povaha materiálu, nikoli pouze jeho dílčí výseč. V posuzovaném případě nevznikají vážné pochybnosti o tom, že vizuální materiál, na jehož vzniku se obviněná podílela, vykazuje znaky pornografie ve smyslu obou uvedených kritérií. Nadto se zde jednalo též o obsah, který naplňuje znaky tzv. tvrdé pornografie, a to hned v obou předvídaných variantách, tj. s tematikou zoofilie i násilí (body 3. a 4.). Tyto formy jsou považovány za obzvláště společensky nebezpečné a morálně zavrženíhodné.

36. Obdobnou argumentaci uplatnil i obviněný J. S., přičemž ji zjevně zamýšlel vztáhnout k širšímu okruhu trestných činů s pornografickým prvkem, tj. též k trestným činům výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 tr. zákoníku a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 tr. zákoníku. Tvrdil, že jím pořízený vizuální záznam nelze považovat za pornografické dílo, neboť podle jeho názoru zachycoval běžné rodinné momenty osob vyznávajících životní styl založený na naturismu. Tato obhajoba nemá oporu v obsahu zajištěného materiálu ani v zákonném vymezení pojmu pornografie, jak uvedeno výše. Nadto státní zástupce zdůraznil, že obviněný vytvářel aranžované situace, v nichž spoluobviněná vystupovala s nezletilým poškozeným v polohách znázorňujících pohlavní styk nebo jiné sexuálně dráždivé kontakty. Tyto vizuální záznamy vykazují atributy dětské pornografie, nelze je pokládat za běžnou dokumentaci činnosti v domácím prostředí, jak se snažil tvrdit obviněný. Charakter a obsah těchto materiálů jednoznačně svědčí o jejich pornografickém účelu.

37. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

38. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

39. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

40. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

41. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

42. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze aplikovat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl řádně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.

43. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Pro jeho uplatnění je nezbytné označit některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v § 11 nebo § 11a tr. ř., tedy důvody, pro které nelze trestní stíhání zahájit, nebo musí být zastaveno.

44. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, a rovněž i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již náležitě vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu pamatuje na takové situace řadou rozhodnutí (např. usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022), z nichž vyplývá, že pokud obviněný v dovolání v podstatě opakuje jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Dovolání obviněných P. L. A. a J. S.

45. Oba obvinění předně zpochybňovali legitimitu trestního řízení vedeného vůči jejich osobám s odkazem na neuznání zániku předcházejícího státního útvaru, kterou obviněná A. uplatnila s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a obviněný S. ji podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Jedná se však o námitky neopodstatněné.

46. Pokud jde o námitku obviněného J. S., tato neobsahuje žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovozovat porušení pravidel určujících věcnou příslušnost soudu vymezených zejména v § 16 a § 17 tr. ř., stejně tak absentuje jakákoli námitka týkající se nesprávného obsazení soudu. Tvrzení o „nepříslušnosti“ soudu jsou založena výhradně na subjektivním postoji k existenci České republiky jako právního subjektu, což nemá oporu v platném právním řádu. Ani obviněná P. L. A. své shodné námitky, které podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nepodložila žádnými konkrétními tvrzeními, které by bylo způsobilé založit přezkum v dovolacím řízení. Obecné odmítání legitimity státu či jeho orgánů není právně relevantní skutečností, která by mohla založit nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu výše uvedených ustanovení.

47. Pokud jde o namítanou pravomoc soudu k projednání obžaloby, soud prvního stupně konstatoval, že jeho pravomoc je dána Ústavou České republiky (čl. 81, 90 a 91), zákonem o soudech a soudcích (§ 29 až § 32, § 42) a současně poté i v rovině věcné a místní příslušnosti ustanoveními trestního řádu (§ 17 a § 18 tr. ř.) Současně dovodil, že Krajský soud v Ústí nad Labem je věcně a místně příslušným k projednání podané obžaloby. Z tohoto důvodu shledal soud shodnou argumentaci obou obviněných nedůvodnou, navíc v rozporu s jejich předchozím faktickým chováním, pokud jsou na jedné straně občany neexistujícího státu, prokazující se však dokladem totožnosti tohoto státu, dokládajícím i jejich státní příslušnost tohoto neexistujícího státu, pokud dále žádají o sociální dávky neexistujícího státu, případně podají žalobu a vedou spor o určení vlastnictví v civilním řízení u soudu podle nich neexistujícího státu (k tomu srov. bod 329 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

48. Jak rovněž správně poukázal státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, zánik České a Slovenské Federativní Republiky proběhl v souladu s tehdy platným ústavním pořádkem, a to na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb., o zániku ČSFR, který byl řádně přijat Federálním shromážděním. Tento akt představoval ústavně konformní vyústění politické dohody mezi oběma republikami a byl realizován v souladu s principy ústavnosti, legality a mezinárodního práva. Česká republika jako nástupnický stát disponuje plnou právní subjektivitou, včetně pravomoci vykonávat trestní jurisdikci vůči osobám nacházejícím se na jejím území nebo jinak podléhajícím její pravomoci. Občan České republiky, resp. osoba, která se na jejím území zdržuje, podléhá působnosti českého trestního práva bez ohledu na své subjektivní přesvědčení o historických nebo ústavněprávních otázkách. Výkon pravomoci orgánů činných v trestním řízení není podmíněn individuálním uznáním existence státu ze strany jednotlivce.

49. Obviněná P. L. A. uplatnila též dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním ve vztahu ke skutku pod bodem 2.), jímž jí bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obsahují nesouhlas obviněné s tím, že byla uznána vinnou na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy podle jejího názoru vyhodnotily nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, ve skutečnosti brojí proti způsobu hodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. To platí zejména ve vztahu k námitkám, jimiž popírá, že by provedla felaci poškozeného BBBBB, ale byla pouze svými ústy v blízkosti jeho pohlavního údu, že ke skutku existuje pouze fotodokumentace obviněného J. S., kde však rozhodně felace zachycena není, závěry soudů označila za pouhé spekulace nikoli opřené o spolehlivé důkazy a další. V důsledku toho shledala, že skutková zjištění stran jí přisouzené trestné činnosti ohledně skutku ad 2.) neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. Podstata dovolací argumentace obviněné spočívá v tom, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o její vině přisouzeným zvlášť závažným zločinem v bodě 2.) nemají podklad v provedených a soudy hodnocených důkazech, a to na podkladě snahy obviněné důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy, zpochybnit a prosadit vlastní (pro ni příznivější) variantu skutkového děje.

50. K tvrzenému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění je nutno zdůraznit, že jeho existence předpokládá takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obvinění nejsou spokojeni s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Těmito svými námitkami v podstatě toliko pouze obecně vznáší výhrady k hodnocení důkazů ze strany nižších soudů s tím, že provedené důkazy neposuzovaly ve vzájemných souvislostech a provedená skutková zjištění nesprávně vyhodnotily. Podle Nejvyššího soudu však takovou vadou napadená rozhodnutí netrpí.

51. Z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněná ve svém bydlišti v době, kdy měla krátkodobě k hlídání svěřeného vnuka BBBBB, jehož věk, jakožto babičce poškozeného jí byl znám, přičemž se jednalo o dítě ve věku dvou měsíců, tedy natolik nízkého věku, že jeho duševní a rozumové schopnosti neumožňovaly, aby mohl jednání obviněné vyhodnotit a přiměřeně a účinně na ně reagovat, realizovala sexuální akt tím, že vložila do svých úst pohlavní úd poškozeného, a tento olizovala, přičemž byly za využití fotoaparátu obviněným S., o jehož přítomnosti obviněná A. věděla, vytvořeny digitální fotografie, které následně přenesli do dalších paměťových nosičů. V daném případě obviněná jednoznačně využila bezbrannosti poškozeného, neboť mu bylo v době, kdy se závadového jednání vůči němu dopustila, pouhé dva měsíce.

52. Ohledně námitky obviněné nutno poukázat, že již soud prvního stupně po vyhodnocení důkazní situace v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ obviněné nekladl za vinu felaci pohlavního údu poškozeného, když v tomto směru konstatoval, že: „Pokud jde o skutek pod bodem 2. rozsudku, lze mít za prokázané bez důvodných pochybností, že v době kolem 14:52 hodin dne 6. 9. 2020, v místě bydliště obou obžalovaných, měla obžalovaná P. L. A. svěřeného ke krátkodobému hlídání svého nezletilého vnuka BBBBB, kdy toto sama obžalovaná nijak nepopírá a tuto skutečnost dokumentují i tři zajištěné digitální fotografie ………. Na základě těchto fotografií sice může soud na jedné straně vyloučit obhajobu obžalované o tom, že by se při tomto jednání nijak nedotýkala pohlavního údu poškozeného, když z těchto fotografií je naopak zcela zřejmé, že má obžalovaná ve svých ústech celý penis poškozeného, kdy tento nejméně olizovala. Na druhou stranu nelze jednoznačně dovodit pohyby obžalované, které jsou typické pro orální pohlavní styk. Při absenci dalších důkazů posléze bylo podle názoru soudu namístě uplatnit zásadu „in dubio pro reo“ a felaci pohlavního údu poškozeného v souladu s touto zásadou obžalované neklást za vinu.….podle názoru soudu i v tomto dílčím jednání lze však spatřovat uspokojení sexuálního pudu obžalované při současném vytvoření digitálních fotografií“ (k tomu srov. body 313-317 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

53. Podle Nejvyššího soudu tak bylo ohledně skutku pod bodem 2.) na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, které se také staly dostatečným podkladem pro vyslovený závěr o vině obviněné a pro přisouzenou právní kvalifikaci. V posuzovaném případě se tak v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).

54. Uplatnila-li obviněná rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., vyjádřila přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily jimi zjištěný skutkový stav věci. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1.) rozsudku namítá, že se soud prvního stupně dopustil nesprávného právního posouzení, neboť sloučil více odlišných jednání souvisejících se sexuálními aktivitami do jediného jednání, avšak tato námitka ve skutečnosti nesměřuje proti právní kvalifikaci, ale toliko proti způsobu koncipování (či formulace) skutku z hlediska přehlednosti. Je sice pravdou, že skutek byl formulován šířeji k aktům tvořícím logicky a časově propojený celek, přičemž z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně lze zřetelně dovodit obviněné přisouzené právní kvalifikace, a objasnění přiléhavosti jednotlivých právních kvalifikací vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž jsou jejich znaky podrobně rozvedeny.

55. Toliko obecně hmotněprávního charakteru je shodná námitka obou obviněných opírající se o tvrzení, že pokud jde o pasivní účast nezletilého AAAAA na aktivitách obviněných, ať již rituálních či sexuálních, nelze takové jejich jednání považovat za trestný čin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 tr. zákoníku, a to s ohledem na dlouhodobý společenský trend spočívající v detabuizování otázek sexuality a pohlavního styku. Ačkoli tato námitka typově spadá pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obvinění touto svou argumentací ve skutečnosti nijak nebrojí proti právnímu hodnocení věci. Jejich námitky pak směřují toliko proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.

56. Trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, spáchá takový čin ze zavrženíhodné pohnutky a pokračuje v páchání takového činu po delší dobu.

57. Objektem takového trestného činu je zájem na řádné výchově dětí, která má být vedena se zásadami morálky občanské společnosti tak, aby byl zaručen jejich řádný rozumový, mravní a citový vývoj. V případě ohrožení rozumového, mravního a citového vývoje jde o jednání, jimiž si dítě osvojuje v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, příp. sklony a zájmy, které zpravidla vedou – ale nikoliv musí vést – k jeho morálnímu úpadku a neschopnosti usměrňovat svoje chování v souladu s obecnými principy společenské morálky (č. 46/1968, srovnej též č. 11/1984 Sb. rozh. tr.).

58. Svádění k zahálčivému nebo nemravnému životu má širší obsah než navádění, neboť sem spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před dítětem, které může u něj, a to i při jeho pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu (děti totiž napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle). Půjde zpravidla o působení trvající delší dobu, případně o působení projevující se opakovaným jednáním (srov. č. 25/1980 Sb. rozh. tr.), může ale jít i o jednorázové jednání nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající.

59. Znak svádění u trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nezahrnuje jen jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, ale může být naplněn i tehdy, když se pachatel pouze v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustil mimořádně závažného jednání, které pro ni má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že je způsobilé ovlivnit její morálku a vyvolat u ní společensky nežádoucí přístupy k obecně uznávaným společenským pravidlům, posunout mimo obvyklé normy její sexuální život či vytvořit předpoklady pro její závadové chování a nemravný život (srov. č. 26/2010 Sb. rozh. tr.). Nemravným životem se pak rozumí život vedený v rozporu se zásadami morálky. Sem se zahrnují různé vnější projevy a návyky, které často i přesahují pouze morální pravidla a dostávají se do rozporu se zájmy chráněnými trestními předpisy (trestná činnost různého druhu, prostituce, alkoholismus, narkomanie, nedodržování zásad hygieny apod.). Trestní odpovědnost bude proto na místě tam, kde v důsledku pachatelova působení vzniklo reálně nebezpečí, že dítě zpravidla po delší dobu, ale v případě závažného nebo intenzivního ohrožení i při ojedinělém jednání, se v tomto konkrétním případě bude chovat promiskuitně (pohlavně nevázaně).

60. V případě zavrženíhodné pohnutky jde o takovou pohnutku, která je v zásadním rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o značném morálním narušení pachatele, neboť dokládá jeho bezohledné sobectví, bezcitnost a pohrdavý postoj k základním lidským hodnotám. V daném případě se matka, využívaje nedostatečného rozumového rozvoje syna, na tomto dopustila pohlavního styku, srovnatelného se souloží, a to za přítomnosti jejího druha, který o tomto pořizoval obrazové záznamy. K uvedenému jednání docházelo v letech 2012 až 2019, tedy po dobu několika let, čímž je nepochybně naplněn i znak kvalifikované skutkové podstaty „pokračoval v páchání takového činu po delší dobu“.

61. V daném případě soudy vycházely z objektivně zjištěných důkazů, především pak z výpovědi poškozeného AAAAA, kterou soud důvodně vyhodnotil jako věrohodnou, přičemž se nejednalo o důkaz osamocený, ale korespondující s dalšími důkazy, které vinu obviněných prokazují. Zcela zásadním důkazem jsou tak i výsledky domovní prohlídky v místě bydliště obviněných, a to zejména obsah zde zajištěných notebooků a dalších zařízení v podobě externích disků a flash disků, ve kterých byly uloženy fotografie a videosoubory, zachycující jednání obou obviněných. Byť se obvinění hájili zcela jinou motivací k takovému jednání, nutno zdůraznit, že nejenže zadokumentované jednání obviněných bylo natolik intenzivní, že jej sám poškozený popisuje jako traumatizující zážitek, ale v kontextu s celkovým amorálním prostředím, v němž několik let vyrůstal, bylo způsobilé jeho mravní vývoj narušit, a dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací pedopsychologie k takovému narušení i došlo. Rovněž nutno uvést, že pokud jde o namítanou detabuizaci sexuality, jakkoli může být v současnosti vnímán pozitivní vývoj směrem k otevřenější diskusi o lidské sexualitě, přesto nemůže být vykládána jako akceptace jednání, které je v rozporu s právními normami chránícími děti.

62. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, kupř. z usnesení ze dne 9. 12. 2015 sp. zn. 6 Tdo 1398/2015, není nutné, aby se negativní dopady projevily okamžitě nebo aby vedly k trestné činnosti dítěte. Rozhodující je, zda jednání pachatele objektivně ohrožuje proces výchovy dítěte tím, že narušuje jeho hodnotovou orientaci, citovou stabilitu nebo schopnost rozlišovat mezi společensky přijatelným a nepřijatelným chováním. Takové ohrožení může spočívat i v jeho vystavení nevhodným sexuálním podnětům a prostředí, které narušuje jeho mravní integritu. Podle názoru Nejvyššího soudu byl v předmětné trestní věci na základě provedeného dokazování náležitým způsobem vyargumentován závěr o vině obviněných namítanou trestnou činností uvedenou ve výrokové části napadeného rozsudku podle § 201 tr. zákoníku jak v základní, tak i v kvalifikované podobě.

63. Neopodstatněnou se jeví též námitka obou obviněných, jíž vytýkají nesprávné

64. Tohoto přečinu se dopustí ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, učiní veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem.

65. Obvinění nepopírají, že zmiňované nahrávky pořídili, oba se však shodně hájí tím, že svým jednáním nesledovali vyrobení pornografického díla, ale že obviněný J. S. zaznamenával svými fotografiemi reálný život, kdy fotografoval v podstatě všechno a trvale, tedy, že jeho činnost byla pouze dokumentační. Pokud se obviněná podílela na těchto skutcích tím, že byla na vizuálních záznamech pořízených obviněným zachycena, pak nelze výsledek takového zaznamenání hodnotit jako pornografické dílo, neboť v prostém zaznamenání a zpřístupnění náboženského rituálu se sexuálním podtextem nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty šíření pornografie. Rovněž obviněný svou argumentací (zřejmě se vztahující i k jemu přisouzeným trestným činům podle § 192 tr. zákoníku a § 193 tr. zákoníku), zpochybňuje, že by cíleně vyráběl jakýkoliv pornografický materiál, neboť s ohledem na kontext pořízení videonahrávek nemohly být způsobilé vůbec podněcovat sexuální pud. Na fotografiích a videích zachycoval vesměs běžný život rodiny. S ohledem na to, že vyznávali naturismus, je pro ně zcela běžné, že se na fotografiích zachycovali i nazí. S těmito námitkami se Nejvyšší soud neztotožnil, navíc se s nimi již dostatečně a podrobně, vypořádal soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí.

66. Stran námitky, že nebylo provedeno dostatečné zkoumání, zda předmětné fotografie a videa splňují kritéria pornografie, nutno uvést, že posouzení, zda určitý materiál vykazuje znaky pornografie ve smyslu trestního zákoníku, není otázkou subjektivního vkusu ani osobního přesvědčení obviněných, ale věcí odborného hodnocení a právní subsumpce. Rozlišení mezi pornografií na jedné straně a erotikou či pouhým zobrazením nahoty na straně druhé se v trestněprávní rovině provádí prostřednictvím ustálených interpretačních kritérií, jak názorně s odkazem na odbornou literatura reflektující soudní praxi – viz Chromý, J., Minářová, Z. Trestněprávní vymezení pornografie. Právo a rodina, č. 5/2025, s. 27 a násl., rekapituluje státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání.

67. Není pochyb o tom, že ve výroku specifikované audiovizuální soubory mají charakter elektronického pornografického díla tak, jak je ustálenou soudní praxí tento pojem definován, tedy díla, které lze charakterizovat tím, že zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti a uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost a vyvolává pocit studu (viz v podrobnostech Šámal a kol. Trestní zákoník (EVK), 3. vydání, Nakladatelství C.H. Beck, 2023, s. 2389).

68. V návaznosti na provedené dokazování, zejména výpovědí samotných obviněných, svědkyně H. i z obsahu počítačové techniky zajištěné v bydlišti obou obviněných, soud prvního stupně vzal bez důvodných pochybností za prokázaný skutkový děj, spočívající v tom, že obvinění společně od roku 2012 do roku 2016 v místě jejich bydliště vytvořili fotografie v té době nezletilého syna obviněné, kdy tyto pořizoval obviněný S., na nichž byla zachycena obviněná, která na těchto pózovala, tedy o jejich pořizování jednoznačně věděla, kdy na nich byla vyobrazena buď nahá společně se svým nahým synem, případně byl na fotografiích zachycen sám poškozený, kdy tyto fotografie zobrazovaly obviněnou a poškozeného s viditelnými pohlavními orgány, a to v sexuálně vyzývavých polohách, při nichž měl poškozený často ztopořený penis, případně se dotýkal ňader obviněné a na několika fotografiích bylo vyobrazeno, že obviněná jej orálně uspokojovala. V daném případě je tak beze vší pochybností zjevné, že vizuální materiál, na jehož vzniku se obvinění spolupodíleli, vykazuje znaky pornografie ve smyslu výše uvedených kritérií.

69. Jestliže obviněná namítá, že řada z pořízených snímků jí nebyla dále šířena nebo nevěděla, že taková zobrazení byla šířena, a toto se odehrálo mimo její vůli, kdy rovněž obviněný popřel jakékoliv šíření fotografií a videí, neboť tyto nikomu neposkytl a neví, jak se některé z nich dostaly na internet a absentuje tak subjektivní stránka daného trestného činu, v tomto směru vedenou obhajobu obviněných soud prvního stupně důvodně vyhodnotil jako spolehlivě vyvrácenou, přičemž dospěl k závěru, že motivací jednání obviněných bylo mimo jiné i to, že pořizování digitálních fotografií a audiovizuálních souborů bylo činěno za účelem jejich poskytování dalším osobám. V tomto ohledu lze odkázat nejen na v odůvodnění rozsudku uvedená pojmenování v počítačích uložených souborů, ze kterého je zřejmé, že tyto byly i obviněnými vnímány jako pornografický materiál, ale také na zcela zřetelně sexuálně vyzývavé pozice jednotlivých osob na těchto materiálech. S uvedeným závěrem také koresponduje zjištění o založení profilu na portálu Amatéři.cz. Soud prvního stupně také důvodně dospěl k závěru, že popsané sexuální jednání bylo přinejmenším v případě obviněné A. předmětem jejího finančního prospěchu. To je zřejmé jednak opět z výpovědi poškozeného, ale mimo to také z výpovědi svědkyně H. Stejnému závěru potom odpovídají i v počítači nalezené odkazy na internetové stránky zabývající se poskytováním služeb tohoto charakteru a odborným zkoumáním zjištěná frekvence přístupů na dané stránky. V neposlední řadě byl také již v přípravném řízení zajištěn i konkrétní audiovizuální soubor dokumentující sexuální chování obviněné a poškozeného, kdy má obviněná poškozeného orálně uspokojovat a „zákazníkovi“ slibuje „další show“ pro případ, že by v tom nebyla úspěšná (k tomu srov. bod 310 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 27, 28 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

70. Podle odvolacího soudu znalecké zkoumání zajištěných datových nosičů spolu s výpovědí obviněných tak poskytuje zcela dostatečný podklad pro závěr, jaké konkrétní soubory specifikované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně obvinění společně pořídili, přičemž za zcela nepochybný označil také charakter těchto souborů. Provedeným dokazováním bylo také zcela bezpečně prokázáno, že některé ze souborů dokumentujících sexuálně motivované jednání mezi poškozeným a obviněnou byly poskytnuty dalším osobám.

Tuto skutečnost jasně prokazuje především obsah e-mailové schránky XY, přičemž předmětnými soubory po jejich vzniku nemohl původně disponovat nikdo jiný než právě obvinění a nikdo jiný kromě nich, aniž by mu obviněnými byly poskytnuty. Soud prvního stupně též přiléhavě poukázal na skutečnost, že vzhledem ke zjištění, že poskytování služeb sexuálního charakteru mimo jiné generovalo obviněným finanční příjmy, měli i jasný motiv pro (úplatné) poskytování daných materiálů třetím osobám. Zcela správně z provedených důkazů vyhodnotil, že obviněnými provozované sexuální aktivity včetně v některých případech zapojení poškozeného, byly přinejmenším částečně motivované získáním finančního prospěchu od „zákazníků“, kterým bylo umožňováno jejich sledování online, ev.

mohli získat pořízené audiovizuální soubory do svého držení. Popěrná obhajoba obviněných ohledně motivace jejich sexualizovaného jednání vůči poškozenému tak byla bezpečně vyvrácena (k tomu srov. body 26–30 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

71. Ve vztahu k naplnění obviněnými zpochybňované subjektivní stránky je rovněž nepochybné, že takto jednali s vědomím všech shora uvedených skutečností a jednali tak v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Oba obvinění tak podle názoru soudu tímto svým jednáním naplnili i ve vztahu k tomuto skutku všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu šíření pornografie podle § 191 odst. 1 tr. zákoníku.

72. Pokud jde o obviněného J. S., ten v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. popřel, že jeho jednání vůči poškozenému AAAAA naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, ovšem trestný čin, jehož znaky zpochybňoval, nicméně konkrétně nespecifikoval. Uplatnil-li ve vztahu k oběma těmto důvodům vzájemně se prolínající dovolací argumentaci, což ji činí poněkud nejasnou a neurčitou, je v této souvislosti třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).

73. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil v jeho první alternativě a třetí alternativě. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, označil za nesprávný, nepodložený a nezákonný závěr o své vině, tvrdí, že veškeré jeho jednání bylo motivováno snahou poškozenému AAAAA pomoci a zlepšit jeho psychický i fyzický stav, nikoli jej poškodit či dosáhnout vlastního prospěchu, zejména pak sexuálního uspokojení, že takové úmysly nebyly nijak prokázány, poukazuje, že znaleckým zkoumáním jeho osoby nebyly zjištěny homosexuální sklony ani sexuální deviace, že chybí jednoznačný důkaz o násilném či sexuálně motivovaném jednání pohrůžkách či nátlaku vůči poškozenému, že pokud byla poškozenému diagnostikována posttraumatická stresová porucha, z žádných důkazů nevyplývalo, že její vznik lze přičítat jednání obviněných, vytýká, že tato diagnóza vycházela z jednorázového vyšetření poškozeného znalcem, že chybí jednoznačný důkaz o násilném či sexuálně motivovaném jednání, že byly přehlédnuty a nedostatečně vyhodnoceny zásadní okolnosti života poškozeného před inkriminovanými událostmi a další.

74. Takto vymezené námitky však neindikují zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a podstatným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jak vyžaduje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své první variantě, neboť jimi ve skutečnosti brojí proti způsobu hodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení.

75. Podle Nejvyššího soudu bylo na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů možno učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, které se také staly dostatečným podkladem pro vyslovený závěr o vině obviněného a pro přisouzenou právní kvalifikaci. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad.

76. Pokud jde o námitky obviněného J. S. spočívající v neprovedení důkazů revizním znaleckým posudkem poškozeného z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a znaleckým posudkem biologického otce poškozeného z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, lze dodat, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).

77. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování, jakož i dovolací argumentaci zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným způsobem bez existence důvodných pochybností ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto řádně provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř. Současně nutno uvést, že pokud obviněný namítá, že předmětný návrh na provedení uvedených důkazů vznesl v rámci prostudování spisu dne 16. 1. 2023 (č. l. 1821 tr. spisu), z obsahu spisu vyplývá, že tento jeho návrh policejní orgán jako nadbytečný zamítl s tím, že o odbornosti a erudovanosti znalců není žádných pochyb, nicméně nic obviněnému nebrání, aby si vybral v rámci své obhajoby znalce dle vlastního výběru a znalecký posudek si nechat vypracovat (č. l. 1822 tr. spisu). Totožný požadavek obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, i když v rámci řízení u soudu prvního stupně i při veřejném zasedání u odvolacího soudu opakovaně výslovně uvedl, že žádné další důkazní návrhy nemá (k tomu srov. protokol o hlavním líčení ze dne 6. a 7. 8. 2024 na č. l. 22098–2113 a protokol o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 28. 4. 2025 na č. l. 2223–2225 tr. spisu).

78. Nejvyšší soud konstatuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Nelze tak ve věci shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani deficit spočívající v opomenutí některých podstatných důkazů.

79. V daném kontextu za relevantní nelze považovat ani námitky obviněného J. S., že pokud orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav a motivaci obviněného bez důvodných pochybností, porušily zásadu in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnými zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „… pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. K tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.

80. Pokud tedy obviněný poukazuje na porušení zásady in dubio pro reo, jeho dovolání v této části žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když o dovolateli popíraných skutkových zjištěních soudy žádné pochybnosti neměly.

81. Opodstatnění nelze přiznat ani námitkám obviněného stran jednání pod body 6.) a 7.) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Pokud se týká skutku popsaného pod bodem 6.) rozsudku, v němž byl spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný J. S. ani nepopírá, že konopí, nalezené v rámci domovní prohlídky, dále zpracovával a poté používal na léčení svých zdravotních potíží. Z výpovědí obviněných, ale i svědků AAAAA, E. N. a V. M. rovněž vyplývá, že rostliny konopí obviněný vypěstoval a že jeho jednání zahrnovalo i samotnou výrobu psychotropní látky.

82. K námitce, že soudy nekonkretizovaly, jakým dílem měly být rostliny určeny k jeho vlastní potřebě, ani zda tento rozsah naplňuje znaky skutkové podstaty daného trestného činu, při posuzování vyvození případné trestněprávní odpovědnosti ve formě znaku většího než malého, respektive značného nebo velkého rozsahu, vycházel soud primárně z výsledků odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, v rámci kterého bylo zajištěno celkem více než 973,2 gramů sušiny, v níž bylo stanoveno celkem více než 56,4 gramů čistého Ä9- THC. Soud v tomto vycházel z všeobecně aplikovaného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, v rámci kterého bylo množství větší než malé v případě marihuany stanovené na rozsah 10 gramů sušiny, včetně minimálního množství účinné látky v rozsahu 1 gramu. Ohledně subjektivní stránky obviněný jednal nepochybně s vědomím všech shora uvedených skutečností a jednal tak v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto skutku tak naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

83. V případě skutku popsaného pod bodem 7.) rozsudku soudu prvního stupně, jímž se měl dopustit přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedy podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku obviněný namítá, že pokud též přechovával semena a drť rostliny durman, činil tak za tím účelem, aby jako zahradník pouze vypěstoval rostliny, které by vrátil do přírody a takto by zachránil z jeho pohledu vzácný rostlinný druh. Tato jeho obhajoba je nicméně v rozporu s jeho vyjádřením před soudem, podle něhož si drť z těchto semen aplikoval ze zdravotních důvodů společně s dalšími rostlinami včetně konopí a kostivalu. Tomu nasvědčuje i zajištěná drť semen, ze které již rostliny vypěstovat ani není možné. Soud pak správně vyhodnotil, že přechovávaná drť a semena rostliny rodu durman, obsahující atropin a skopolamin, byly nejméně dílem určeny pro vlastní užití a potřebu obviněného. Nelze pominout ani závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, které prokazují možné následky na zdraví (či dokonce životě) v případě požití zajištěných semen.

84. Současně je nesporné, že množství jedů, respektive semen tyto jedy obsahujících, které takto přechovával, bylo již množstvím přesahující množství větší než malé, pokud je toto podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů definováno jako takové množství jedu, které na základě současných vědeckých poznatků může po jednorázovém nebo opakovaném podání způsobit poškození zdraví, a pokud bylo znalkyní toto množství stanoveno v rozsahu nejméně 100 semen, které by mělo vést už k fatálnímu následku v podobě smrti. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky je nepochybné, že obviněný si byl vědom charakteru semen této rostliny, včetně toho, že je tato rostlina a její semena jedovatá, kdy s ohledem na přechovávané množství semen, které mnohonásobně přesahuje množství, které by mohlo vyvolat smrtelný následek. Jednal tak v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto skutku tak obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedy podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku.

85. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že oba obvinění svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnili všechny zákonné znaky jim přisouzené trestné činnosti. Soudy přijatá zjištění o průběhu skutkového děje i aplikovaná právní kvalifikace shora popsaného jednání obviněných, je tak podle Nejvyššího soudu naprosto přiléhavá.

86. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatelů již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňovali, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 13-102), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 9-17). Nejvyšší soud taktéž konstatuje, že postupem obou ve věci činných soudů nebyly porušeny ani žádné obviněnými namítané zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani princip presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny ani z nich vyplývající zásada in dubio pro reo.

87. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných P. L. A. a J. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jejich zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 12. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu