11 Tvo 21/2024

11 Tvo 21/2024-30654

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 o stížnostech obžalovaných 1. J. F. a 2. E. F. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 55/2024-30344, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obžalovaných J. F. a E. F. zamítají.

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) rozhodl usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 55/2024-30344, tak, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu a § 30 odst. 1 tr. řádu předseda senátu JUDr. Radek Hartmann není vyloučen z projednávání věcí vedených proti obžalovaným J. F. (dále jen „obžalovaný“), E. F. (dále jen „obžalovaná“) a M. T., stíhaným pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a další, vedené u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 1 T 8/2018, u vrchního soudu v meritu věci pod sp. zn. 5 To 77/2020, naposledy ohledně rozhodnutí o vazbě pod sp. zn. 5 To 55/2024.

2. V odůvodnění citovaného usnesení vrchní soud nejprve uvedl, že senát 5 To vrchního soudu je podle rozvrhu práce příslušným k projednávání trestní věci proti obžalovaným J. F., E. F. a M. T., vedené u krajského soudu pod sp. zn. 1 T 8/2018, u vrchního soudu v meritu věci pod sp. zn. 5 To 77/2020. V meritu věci senát 5 To rozhodoval usnesením ze dne 29. 9. 2021, kdy podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu zrušil v odsuzující části v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc v rozsahu zrušení vrátil krajskému soudu. Mezitím vrchní soud projednal v této trestní věci řadu stížností obžalovaných, naposledy pak opakovaně rozhodoval o stížnostech obžalovaného proti rozhodnutím o vazbě, do níž byl vzat usnesením krajského soudu v prosinci 2023, neboť mařil další průběh řízení před tímto soudem.

3. Vrchní soud dále v odůvodnění nyní napadeného usnesení zejména uvedl, že v souvislosti s rozhodováním o stížnosti obžalovaného proti rozhodnutí o vazbě zaslala obžalovaná nejprve přípis předsedovi senátu 5 To, který byl následně zařazen do spisu, v němž podpořila argumenty obžalovaného na propuštění z vazby. Po rozhodnutí v této věci dne 23. 6. 2024 předala manželka předsedy senátu, M. H., předsedovi senátu 5 To dopis obžalované zaslaný na e-mailovou adresu uvedenou na jejích webových stránkách, s tím, že by se podle jeho obsahu mohlo jednat o dopis, který souvisí s prací předsedy senátu, nikoliv s její činností koučky.

Poté byla obžalovaná jako pisatelka dopisu identifikována předsedou senátu podle jména. Vzhledem k tomu, že se manželka předsedy senátu kromě jiného zabývá též osobním, vztahovým a sportovním koučinkem, pisatelka dopisu se na ni obrátila s žádostí o „pomoc“ ve své věci, která se týká i jejího manžela, obžalovaného. Manželka předsedy senátu zároveň sdělila, že na dopis nijak nereagovala a ani tak učinit nehodlá. S ohledem na výjimečnost uvedené situace a okolnost, že pisatelka v dopise zmiňuje mj. též osobu předsedy senátu, který v některých streamech zveřejněných jeho manželkou, M.

H., na jejích webových stránkách, případně na jejím kanálu YouTube, působil, pouze pod svým křestním jménem jako moderátor, v rámci rozborů partnerských vztahů také jako „manžel“ a respondent autorky a na webových stránkách provozovaných jeho manželkou byla také zveřejněna jeho autorská relaxační hudba, kterou pisatelka dopisu rovněž zmiňuje, a s ohledem na předchozí snahy obžalovaných v této věci zpochybnit nestrannost mnoha osob podílejících se na trestním řízení (např. senátu krajského soudu, znalců apod.), byl dopis zařazen do spisu vrchního soudu sp. zn. Tpj 148/2024 a o této události byl sepsán úřední záznam, který je zařazen do spisu.

Součástí tohoto Tpj je též další dopis obžalované, která na jinou webovou adresu M. H. dne 8. 7. 2024 zaslala další dopis, v němž urgovala odpověď. Současně obžalovaná zaslala v souvislosti s údaji uvedenými na webových stránkách, které vlastní manželka předsedy senátu, dobrovolný finanční příspěvek ve výši 333 Kč na rozvoj webových stránek. Tato částka jí byla M. H. obratem vrácena s informací, že si nadále nepřeje, aby byla obžalovanou kontaktována. Dopis, včetně printscreenu dokladu o vrácení částky byly znovu předány k založení do spisu sp. zn. Tpj 148/2024.

Za této situace napadla vrchnímu soudu stížnost obžalovaného proti dalšímu usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby a stížnost obžalovaného M. T. proti usnesení, jímž bylo krajským soudem rozhodnuto o tom, že předsedkyně senátu krajského soudu a přísedící krajského soudu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora uvedené trestní věci. Jako příloha podaných stížností byl připojen návrh obžalované na rozhodnutí o vyloučení předsedy senátu JUDr.

Radka Hartmanna z vykonávání všech úkonů v trestní věci vedené nejen proti obžalované, ale i obžalovanému a obžalovanému T.

Podle obžalované je důvodem pro vyloučení předsedy senátu porušení listovního tajemství ze strany manželky předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna, M. H., která podle obžalované v rozporu se zákonem předala dopis určený pouze do jejích rukou svému manželovi, který postupoval rovněž nezákonně a tento dopis zařadil do spisu vrchního soudu sp. zn. Tpj 148/2024 s tím, že vyjádřil podezření, že by mohlo jít o pokus o zásah do rozhodovací činnosti soudu, ač pro to nebyl žádný důvod. Svůj podnět obžalovaná doplnila poukazem na dopisy jistého pana Z.

N., který adresoval předsedovi senátu, a údajné aktivity přítele pana Z. N. restaurátora D. F., který vyznívá v neprospěch obžalovaných, a domnívá se a že by vzhledem k okolnostem jakékoliv další rozhodování předsedy senátu mohlo být zpochybňováno, což může zavdávat důvodnou pochybnost o možnosti narušení nezávislosti rozhodovací činnosti soudu. Vrchní soud dále uvedl, že předseda senátu tohoto soudu zvolil zcela transparentní postup, přičemž dbal na to, aby písemnosti obžalované adresované manželce předsedy senátu nebyly součástí spisového materiálu, přesto byly v případě potřeby dohledatelné a ověřitelné.

S ohledem na to byl také dopis předán vedení soudu a založen pod sp. zn. Tpj 148/2024. Úřední záznam byl současně zaslán krajskému soudu k založení do spisového materiálu a byl také založen do sběrného spisu vrchního soudu pod sp. zn. 5 To 33/2024. Dále vrchní soud dodal, že s ohledem na předchozí jednání obžalovaných v této trestní věci vyvstalo podezření, že by se mohlo jednat o pokus o navázání kontaktu pod záminkou oficiální veřejné činnosti manželky předsedy senátu a postup předsedy senátu byl motivován právě tím, aby nezavdal důvod pro pochybnosti o objektivním vedení této trestní věci, přičemž důvod pro jeho vyloučení si lze představit právě v případě, že by takový pokus o kontakt zamlčel.

Námitky směřující k předání písemnosti bylo podle vrchního soudu třeba odmítnout s tím, že pokud byla pisatelka a později iniciátorka dobrovolné platby identifikována podle jména a popsaného příběhu jako obžalovaná, což se mimochodem později podle výše uvedené reakce potvrdilo, nebylo možno postupovat jiným způsobem.

4. Za této situace vrchní soud projednal výše uvedenou námitku podjatosti a neshledal žádný důvod uvedený v § 30 odst. 1 tr. řádu. Uzavřel, že pokus o kontakt s manželkou předsedy senátu vyšel z iniciativy obžalované, a dodal, že s ohledem na míru sledovanosti webových stránek manželky předsedy senátu je velice malá pravděpodobnost, že by obžalovaná mohla zjistit souvislost s předsedou senátu bez aktivního vyhledávání informací. Z veřejných zdrojů totiž v té době nebylo možno jinak dovodit žádnou souvislost s osobou předsedy senátu vrchního soudu, JUDr.

Radkem Hartmannem, který je na základě rozvrhu práce příslušným soudcem k rozhodování ve věci, natož s jeho rozhodovací činností (tato skutečnost se podle vrchního soudu změnila až po zveřejnění článku na serveru Seznam.cz.). Vrchní soud uzavřel, že v posuzovaném případě byl obžalovanou učiněn pokus kontaktovat manželku předsedy senátu ve snaze jí předestřít svůj příběh, tedy svoji verzi obhajoby, a navázat tak vztah mezi koučem a klientem. Už tato skutečnost by podle vrchního soudu mohla sama o sobě zavdat důvod pro vyloučení soudce.

Předseda senátu vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann tedy podle vrchního soudu neučinil nic, co by mu bránilo ve výše uvedené věci nestranně rozhodovat a necítí se být v žádném případě výše uvedenými okolnostmi, ani následnou medializací vedenou vůči jeho osobě a osobě jeho manželky, ovlivněn, neboť z jeho strany nebylo po celou dobu řízení ve vztahu k této věci učiněno nic, co by mohlo odůvodňovat obavy z jeho podjatosti a zpochybnění nestrannosti rozhodování.

5. Proti citovanému usnesení podali obžalovaní J. F. a E. F. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Kešnera, advokáta, blanketní stížnost, kterou následně obžalovaný odůvodnil, a to prostřednictvím jmenovaného obhájce, podáními ze dne 3. 10. 2024 a 17. 10. 2024. Obžalovaný, prostřednictvím téhož obhájce, dále ještě doplnil odůvodnění svého řádného opravného prostředku, a to podáním ze dne 21. 11. 2024.

6. V odůvodnění stížnosti ze dne 3. 10. 2024 obžalovaný především uvedl, že důvodem pro uplatnění námitky podjatosti byla skutečnost, že dopis, který byl obžalovanou adresován paní M. H., veřejně působící pod pseudonymem „T.“ (tedy manželce předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna), která poskytuje osobní a vztahové poradenství a služby „vědmy“, byl určen výhradně této osobě, nikoliv jejímu manželovi. Následně se obžalovaný vyjádřil k obsahu tohoto dopisu, když konstatoval, že trestní řízení bylo obžalovanou popsáno pouze v obecné rovině, přičemž v celém dopise není naprosto žádná zmínka o tom, o jaké trestní řízení se jednalo, nebylo uvedeno žádné jednací číslo ani jméno žádného ze soudců, kteří rozhodují v dané trestní věci. Obžalovaný dále uvedl, že obžalovaná neměla žádnou povědomost o tom, že v případě paní „T.“ se má jednat o manželku předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna a zpochybnil argumentaci vrchního soudu týkající se podezření, že by se mohlo jednat o pokus zásahu do rozhodovací činnosti vrchního soudu. Obžalovaný připomněl, že toto tzv. podezření vzniklo výhradně v důsledku toho, že M. H. porušila důvěru, se kterou se na ni obžalovaná obrátila, a takto důvěrný dopis poskytla k přečtení svému manželovi, a dodal, že pokud by k porušení důvěry a tzv. listovního tajemství ze strany M. H. nedošlo, soudce Radek Hartmann by se o předmětném dopise nikdy nedozvěděl a jakékoliv podezření by nepřipadalo v úvahu. Následně prezentoval názor, že diskrétní vztah mezi koučkou „vědmou“ a dotazovatelkou, který by měl mít charakter lékařského tajemství, byl takto hrubě narušen. V rámci další stížnostní argumentace obžalovaný citoval z usnesení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 27 Nd 307/2022, které označil jako „nález 27 Nd 307/2022“, a uzavřel, že vzhledem k tomu, že se předseda senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann nepovolaně seznámil s obsahem dopisu obžalované, zjevně z jeho obsahu získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování, tedy mimoprocesním způsobem, což s ohledem na citovanou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zavdává zákonný důvod pro vyloučení soudce pro jeho poměr k věci. Obžalovaný v této souvislosti zdůraznil, že vrchní soud v napadeném usnesení negativně popsal oprávněné jednání obžalovaných spočívající ve využívání zákonem zaručeného práva na podání opravných prostředků či námitek podjatosti.

7. V další stížnostní argumentaci obžalovaný zejména zdůraznil, že M. H. je ve veřejném prostoru „veřejně činná osoba“ poskytující služby „vědmy“ či jiné poradenství za členský poplatek 333 Kč měsíčně, a za tímto účelem veřejně poskytuje své kontaktní údaje (e-mailovou adresu a telefonní číslo). Z tohoto důvodu obžalovaný nepovažoval za spravedlivé, pokud vrchní soud v napadeném usnesení obžalované vytkl, že se ve svém těžkém životním období na paní „T.“ obrátila, a následně vůči obžalované dovodil, že tak učinila toliko s úmyslem účelově navázat kontakt s manželkou předsedy senátu. Obžalovaný následně polemizoval s tvrzením vrchního soudu, které je obsaženo v bodu 2 odůvodnění jeho usnesení, totiž, že M. H. předala předsedovi senátu dopis, o kterém se domnívala, že souvisí s výkonem jeho povolání soudce, nikoliv s její činností koučky. Uvedený postup shledal obžalovaný nelogickým, neboť s ohledem na obsah činnosti „koučky a vědmy“ nelze podle jeho názoru předpokládat, že každý dopis, který je paní „T.“ adresován a jehož obsahem je těžký osud pisatele mající souvislost s nějakým soudním řízením, předává automaticky hned svému manželovi tak, jak to učinila v případě obžalované. Obžalovaný v návaznosti na bod 13 odůvodnění napadeného usnesení, ze kterého cituje, vyslovil domněnku, že M. H. předmětný dopis svému manželovi poskytla právě z důvodu, že měla od svého manžela povědomost o tom, že v minulosti v rámci výkonu své funkce soudce rozhodoval ve věci obžalované.

8. Obžalovaný dále uvedl, že z napadeného usnesení vyplývá, že uvedený dopis předala M. H. dne 23. 6. 2024. V navazující argumentaci vyslovil přesvědčení, že v následujících dnech, konkrétně 10. 7. 2024 předseda senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann pod křestním jménem „Radek“ na stránkách, které se svojí manželkou spravoval, na tento dopis veřejně reagoval, když uveřejnil článek pod názvem „Lze napálit vědmu?“, ve kterém podle obžalovaného zjevně emotivně reagoval na dopis obžalované. Obžalovaný v této souvislosti citoval z uvedeného článku a konstatoval, že v současné době byly všechny články, příspěvky a také YouTube podcasty, v nichž veřejně vystupoval předseda senátu vrchního soudu 5 To, z veřejného prostoru vymazány, avšak citovaný článek se podařilo zachovat díky XY, stejně tak i jiné příspěvky.

9. V následné argumentaci obžalovaný, s opětovným odkazem na „nález Nejvyššího soudu 27 Nd 307/2022“, ze kterého opětovně citoval, a v souvislosti s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou v napadeném usnesení vrchního soudu (srov. bod 13 jeho usnesení) dovodil, že předseda senátu v cíleném, byť anonymním, článku zřetelně reagoval na dopis obžalované, který se mu „nepovolaně“ dostal do rukou a jehož prostřednictvím získal o věci poznatky mimoprocesním způsobem, a dovodil z něho „špatné úmysly obžalované a další na to navazující negativní konotace.“ V návaznosti na uvedenou argumentaci obžalovaný připomněl, že v případě vyloučení soudce z provádění úkonů trestního řízení nemusí být dosaženo jistoty, ale důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost, která vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Následně pak obžalovaný uzavřel, že doložený článek, jehož autorem je předseda senátu vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann, je zcela zjevně negativně emotivně ovlivněn dopisem obžalované.

10. Dalším důvodem, pro který má být podle obžalovaného rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna z dalšího rozhodování v této trestní věci, je skutečnost, kterou odhalil XY. Uvedený spolek se podle tvrzení obžalovaného měl detailně obeznámit s obsahem YouTube videí a článků zveřejňovaných Radkem Hartmannem a jeho ženou M. H. V další argumentaci obžalovaný především rozebral obsah příspěvku nazvaného „XY“, který byl publikován dne 27. 8. 2024 na portálu seznamzpravy.cz, stejně tak učinil v případě dalšího článku nazvaného „XY“, jehož autorem je podle XY předseda senátu vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann.

11. Závěrem své stížnostní argumentace obžalovaný připomněl znění § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a konstatoval, že v případě uvedeného YouTube podcastu a zveřejněných článků se dokonce „jedná o skutečnosti, které v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají.“ S ohledem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jakožto právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, obžalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podané stížnosti a aby bylo rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna z dalšího rozhodování ve věcech obžalovaného, obžalované a obžalovaného M. T.

12. Podáním ze dne 17. 10. 2024 obžalovaný provedl doplnění příloh, na které odkázal v odůvodnění své stížnosti ze dne 3. 10. 2024.

13. Dne 24. 11. 2024 obžalovaný učinil u Nejvyššího soudu podání, jímž dále doplnil odůvodnění podané stížnosti. V tomto podání svoji argumentaci zaměřil především na skutečnost, že senát 5 To vrchního soudu pod vedením předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna v projednávané trestní věci opakovaně rozhodoval ve věci vazby obžalovaného, o níž bylo poprvé rozhodnuto usnesením krajského soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 1 T 8/2018, a to potvrzením rozhodnutí krajského soudu usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 To 4/2024-25121, a dále pak usnesením ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 5 To 33/2024 a usnesením ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 5 To 55/2024. Následně obžalovaný citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 1966/24, jímž bylo rozhodnuto o zrušení usnesení krajského soudu ze dne 26. 4. 2024, sp. zn. 1 T 8/2018, ve spojení s usnesením vrchního soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 5 To 33/2024, neboť těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele (obžalovaného) na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Obžalovaný po provedení citace z bodu 40 uvedeného nálezu Ústavního soudu dodal, že soudce Radek Hartmann byl na obsah ustálené soudní praxe ve všech stížnostech proti vazbě opakovaně upozorňován, leč v případě obžalovaného tuto zcela vědomě ignoroval, důsledkem čehož bylo protizákonné držení obžalovaného ve vazbě po dobu jedenácti měsíců.

14. V rámci navazující stížnostní argumentace obžalovaný upozornil na další významné procesní pochybení předsedy senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna, když zejména citoval z usnesení vrchního soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 To 4/2024-25121, a stejně tak z usnesení vrchního soudu ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 5 To 33/2024, a to co do závěrů vrchního soudu o nemožnosti nahrazení vazby obžalovaného jiným opatřením. Obžalovaný v tomto směru namítl, že předseda senátu JUDr. Radek Hartmann tímto postupem hrubě porušoval jeho ústavní práva po dobu jedenácti měsíců. Obžalovaný též upozornil, že dne 12. 11. 2024 byla ve věci vazby obžalovaného podána ministrem spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, a to proti uvedeným rozhodnutím o vazbě krajského a vrchního soudu.

15. Závěrem doplnění odůvodnění svého řádného opravného prostředku obžalovaný vyslovil názor, že v „důsledku naprostého fatálního selhání soudní ochrany, kterou má účastníkům řízení zabezpečovat stížnostní soud, v tomto případě Vrchní soud v Praze pod vedením předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna docházelo 11 měsíců k hrubému porušování ústavních a základních lidských práv obžalovaného J. F.“ Podle obžalovaného se přitom jednalo o takové skutečnosti, které „protiřečí objektivitě soudcovského rozhodování, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu jsou v naprostém rozporu s právem na spravedlivý soudní proces.“ Obžalovaný dále uvedl, že se jednalo o hrubý zásah do jeho osobní svobody „rovnající se totalitním praktikám, je výsměchem jeho lidským právům, aby byl nadále souzen předsedou senátu JUDr. Radkem Hartmannem. Nejedná se přitom o subjektivní pocity stěžovatele, ale o objektivní skutečnosti, kdy předseda senátu JUDr. Radek Hartmann 11 měsíců hrubě porušoval ústavní a lidská práva obžalovaného.“ Obžalovaný uzavřel, že podle jeho názoru nelze, s ohledem na protiústavní jednání soudce JUDr. Radka Hartmanna ve vztahu k obžalovanému, poskytovat prostor pro „tzv. druhý pokus“ a doufat, že v jakémkoliv dalším rozhodování ve věcech obžalovaných a obžalovaného M. T. bude již předseda senátu JUDr. Radek Hartmann rozhodovat v souladu s Ústavou České republiky. Zcela na závěr svého řádného opravného prostředku obžalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podané stížnosti a rozhodl o vyloučení předsedy senátu 5 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Radka Hartmanna z dalšího rozhodování ve věcech obžalovaných a obžalovaného M. T.

16. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížností obžalovaných napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti obžalovaných nejsou důvodné.

17. Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že právo na nestranného soudce je neodmyslitelnou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře zdůraznil, že nestrannost soudce „je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát“ [nález ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255), shodně např. nález ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. II. ÚS 551/03 (N 101/41 SbNU 297), nebo nález ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. III. ÚS 449/04 (N 193/35 SbNU 541)]. Toto právo je chráněno i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

18. Nestranností je třeba rozumět absenci předsudku či zaujatosti soudce [rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 73]. Podle judikatury Ústavního soudu i ESLP se nestrannost soudce posuzuje ve dvou krocích, a to prostřednictvím tzv. subjektivního a objektivního testu nestrannosti.

19. Subjektivním testem se zjišťuje, jaké je osobní přesvědčení nebo zájem soudce v daném případě (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 12. 2005 ve věci Kyprianou v. Kypr, stížnost č. 73797/01, § 118). V tomto pojetí je nestrannost „především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.)“ [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)]. V rámci subjektivního testu se uplatňuje vyvratitelná domněnka nestrannosti soudce (rozsudek pléna ESLP ze dne 23. 6. 1981 ve věci Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie, stížnosti č. 6878/75 a 7238/75, § 58; rozsudek pléna ESLP ze dne 24. 5. 1989 ve věci Hauschildt v. Dánsko, stížnost č. 10486/83, § 47; rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 15. 10. 2009 ve věci Micallef v. Malta, stížnost č. 17056/56, § 94). Pro účely subjektivního testu je tak soudce považován za nestranného, dokud není prokázán opak (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovsky-Laurens a July v. Francie, stížnosti č. 21279/02 a 36448/02, § 76).

20. V rámci objektivního testu se zkoumá, zda existují skutečnosti vzbuzující pochybnost o nestrannosti soudce (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 23. 4. 2015 ve věci Morice v. Francie, stížnost č. 29369/10, § 76). Jak totiž Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53), „nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti“.

21. V obecné rovině je třeba dále připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

22. Nejvyšší soud též připomíná, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny). Podle této zásady lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem, tedy nezaujatě a spravedlivě. Namítané důvody podjatosti tedy musí být založeny na skutečně existujících objektivních skutečnostech, které odůvodňují vážné riziko neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).

23. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů“. (srov. DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).

24. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného případu je přitom zřejmé, že pokud vrchní soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že předseda senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. řádu v trestní věci obžalovaných a obžalovaného M. T., nelze tomuto postupu vytknout žádného zásadního pochybení. Vznesenou námitku podjatosti obžalované ze dne 22. 7. 2024, resp. námitky v ní obsažené, vrchní soud dostatečně vypořádal a stejně tak ozřejmil důvody, které ho vedly k výše uvedenému závěru.

25. Z obsahu předloženého spisového materiálu a spisu vrchního soudu sp. zn. Tpj 148/2024, Nejvyšší soud především osvědčil, že předseda senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radek Hartmann sepsal dne 24. 6. 2024 záznam, ve kterém popsal okolnosti, za jakých došlo k předání e-mailové zprávy (dopisu), kterou obžalovaná adresovala jeho manželce, a další skutečnosti týkající se jeho následného postupu v této věci. Z obsahu e-mailové zprávy vyplývá, že osoba podepsaná jako „E. F.“ aktivně vyhledala „paní T.“, neboť se jí chtěla svěřit se svojí těžkou životní situací, která měla svůj původ v projednávané trestní věci, a požádala ji o pomoc a radu.

Z dalšího obsahu spisu vrchního soudu sp. zn. Tpj 148/2024, vyplývá, že JUDr. Radek Hartmann dne 8. 7. 2024 zaslal k založení do tohoto spisu další e-mailovou zprávu, která byla opětovně adresována jeho manželce. Z obsahu této zprávy se podává, že osoba podepsaná jako „F.“ znovu kontaktovala „paní T.“ a dotazovala se, zda jí byla doručena e-mailová zpráva ze dne 23.

6. Současně požádala o radu „duchovní“ nebo alespoň „vaši lidskou radu“. Opětovně zmínila negativní důsledky výkonu vazby na celou rodinu a podala též informaci o zaslání finančního příspěvku 333 Kč. Současně JUDr. Radek Hartmann vyrozuměl vedení vrchního soudu o tom, že platba ve výši 333 Kč byla jeho manželkou vrácena dárkyni (obžalované).

26. Pokud jde o vyhodnocení správnosti postupu předsedy senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna v souvislosti s nakládáním se shora uvedenými e-mailovými zprávami, který je obžalovanými setrvale rozporován, konstatuje Nejvyšší soud následující. Předně se lze plně ztotožnit se závěrem vrchního soudu, že v posuzovaném případě vyvstalo konkrétní a důvodné podezření, že se obžalovaná tímto způsobem pokusila o navázání kontaktu s manželkou předsedy senátu M. H., která vystupovala pod jménem „T.“. Z obsahu spisu totiž nepochybně vyplývá, že obžalovaná aktivně a opakovaně požadovala od M. H. („T.“) poskytnutí poradenství či jiných služeb, jejichž předmětem měla být pomoc při řešení její životní situace vzniklé v důsledku probíhajícího trestního řízení. Současně je zřejmé, že obžalovaná také zaslala na podporu činnosti M. H. příspěvek ve výši 333 Kč. V daném případě pak podle Nejvyššího soudu není rozhodné, zda tak obžalovaná učinila toliko s úmyslem účelově navázat kontakt s manželkou předsedy senátu či nikoliv. V případě, že by obžalovanou poptávané poradenství bylo manželkou předsedy senátu realizováno, jednalo by se totiž v obou případech o takovou skutečnost, která by – objektivně nahlíženo – již zavdala pochybnost o nestrannosti předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna, a to nejméně pro poměr k projednávané věci ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Takový závěr by přicházel v úvahu zejména s ohledem na účast předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna na aktivitách svojí manželky M. H. (srov. bod 2. napadeného usnesení vrchního soudu). Z uvedených důvodů shledává Nejvyšší soud vyhodnocení shora uvedeného postupu předsedy senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna, které bylo provedeno vrchním soudem, správným a zcela zákonným.

27. Na tomto závěru Nejvyššího soudu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, kterou obžalovaní setrvale namítají, totiž, že uvedené e-mailové zprávy byly adresovány toliko „paní T.“, a předseda senátu JUDr. Radek Hartmann tedy nebyl jakkoliv oprávněn se s těmito seznamovat. V tomto řízení přitom za podstatnou považuje Nejvyšší soud toliko skutečnost, že M. H. uvedené zprávy předala předsedovi senátu, aby se s těmito seznámil, a to s ohledem na jejich možnou souvislost s výkonem jeho povolání soudce. Tato souvislost se ostatně, jak sám uvádí vrchní soud v napadeném usnesení, následně potvrdila, když předseda senátu JUDr. Radek Hartmann identifikoval pisatelku jako obžalovanou.

28. Pokud obžalovaný namítá, že jsou dány zákonné důvody pro vyloučení předsedy senátu 5 To JUDr. Radka Hartmanna z vykonávání úkonů trestního řízení, a to pro jeho poměr k projednávané věci, neboť o této získal poznatky právě ze shora citované e-mailové zprávy, která byla obžalovanou adresována „paní T.“, tedy „jiným způsobem než z dokazování při jednání“, není tato jakkoliv důvodná. Je tomu tak proto, neboť z obsahu spisu je zcela zřejmé, že předseda senátu JUDr. Radek Hartmann v dané trestní věci nevystupuje současně v procesním postavení např. svědka, který by mohl vlastními smysly vnímat skutečnosti, které jsou předmětem dokazování v této trestní věci. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že uvedená e-mailová zpráva obžalované neobsahuje žádné podstatné skutečnosti či poznatky, které by případně byly způsobilé deformovat jeho pohled na skutková zjištění učiněná v této trestní věci. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že ostatně ani sám obžalovaný v odůvodnění svého řádného opravného prostředku nikterak svoji argumentaci nerozvedl, resp. nekonkretizoval, o jaké skutečnosti či poznatky by se mělo jednat.

29. Nejvyšší soud neshledal jako důvodnou ani další námitku obžalovaného spočívající v tvrzení o existenci zjevně nepřátelského vztahu předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna k obžalované. Tento svůj závěr obžalovaný totiž dovozuje především z článku nazvaného „XY“, který měl údajně JUDr. Radek Hartmann publikovat pod jménem „Radek“, a to prostřednictvím veřejné počítačové sítě internet dne 10. 7. 2024. Nejvyšší soud předně poznamenává, že uvedený článek byl obžalovaným předložen jako příloha jeho podání ze dne 17. 10. 2024. Jedná se o prostou kopii vytištěného textu s vyznačenými částmi, které obžalovaný cituje v odůvodnění podané stížnosti. Z obsahu samotného textu podle názoru Nejvyššího soudu nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by případně odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu JUDr. Radka Hartmanna k obžalované. Současně Nejvyšší soud považuje za potřebné zmínit, že ze spisu vrchního soudu sp. zn. Tpj 148/2024 se podává, že JUDr. Radek Hartmann vedení vrchního soudu sdělil, že na e-mailovou zprávu obžalované žádným způsobem nereagoval. Z uvedených důvodů se pak již Nejvyšší soud nezabýval otázkou existence či neexistence tohoto příspěvku, resp. nepovažoval za účelné v tomto řízení činit další úkony k objasnění této otázky, neboť jak navíc sám obžalovaný v odůvodnění své stížnosti ze dne 3. 10. 2024 uvedl, předložený článek již nelze v rámci veřejné počítačové sítě internet vyhledat.

30. Pokud se týká závěrečné stížnostní argumentace obžalovaného z podání ze dne 3. 10. 2024, která se týká prezentace a kritického vyhodnocení aktivit JUDr. Radka Hartmanna v jeho občanském životě, platí, že těmito se Nejvyšší soud na podkladě podaných stížností nemohl zabývat. Je tomu tak proto, neboť tyto námitky vybočují z předmětu stížnostního řízení a obžalovaný se jejich prostřednictvím de facto domáhá vydání rozhodnutí o zaviněném porušení povinností předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna vyplývajících z § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Taková činnost však Nejvyššímu soudu v tomto řízení nepřísluší.

31. V podání ze dne 21. 11. 2024, kterým obžalovaný provedl doplnění odůvodnění stížnosti podané proti napadenému usnesení vrchního soudu, namítl (stručně řečeno), že senát 5 To vrchního soudu pod vedením předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna v projednávané trestní věci opakovaně a zcela v rozporu s ustálenou soudní praxí rozhodoval ve věci jeho vazby a tímto postupem hrubě porušoval jeho ústavní práva po dobu jedenácti měsíců. Svoji argumentaci obžalovaný podepřel závěry z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 1966/24, jímž bylo rozhodnuto o zrušení usnesení vrchního soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 5 To 33/2024-282325, a dále též usnesení krajského soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 T 8/2018-28134, neboť těmito rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele (obžalovaného) na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (blíže srov. body 13 až 15 tohoto usnesení). K této argumentaci Nejvyšší soud opětovně připomíná, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obžalovaný není spokojen, případně též z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).

32. Nejvyšší soud v rámci své činnosti v tomto řízení podrobil přezkumu usnesení vrchního soudu ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 To 4/2024-25121, usnesení vrchního soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 5 To 33/2024-28232 a dále též usnesení vrchního soudu ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 55/2024-30349, a to z hledisek možného naplnění zákonných důvodů obsažených v § 30 odst. 1, 2 tr. řádu. Po provedeném přezkumu konstatuje, že z obsahu těchto rozhodnutí nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly vážné riziko neobjektivního přístupu předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna k projednávané trestní věci nebo k osobám obžalovaných. Z obsahu citovaných usnesení vrchního soudu vyplývá, že tento soud se ve vztahu k obžalovanému vyjadřoval vždy věcně a korektně, byť se s jeho argumentací v určitých částech následně neztotožnil nejen obžalovaný, ale i Ústavní soud a Nejvyšší soud. Stejný závěr pak platí též ve vztahu k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 1966/24 (srov. zejména jeho body 41, 44 a 44) a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 8 Tz 62/2024 (srov. zejména jeho body 40 až 45), jímž bylo rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obžalovaného dne 12. 11. 2024, neboť v těchto rozhodnutích označená procesní pochybení vrchního soudu nelze, byť je obžalovaný jiného názoru, považovat za skutečnosti, které by objektivně vzbuzovaly pochybnost o nestrannosti předsedy senátu vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna. Nejvyšší soud též zdůrazňuje, že citovaná usnesení učinil vždy senát vrchního soudu, a nikoliv pouze předseda senátu JUDr. Radek Hartmann. Tuto významnou skutečnost ostatně obžalovaný ve své stížnostní argumentaci povětšinou opomíjí.

33. Na základě všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obžalovaným uváděné okolnosti v nyní posuzované věci nezakládají pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu 5 To vrchního soudu JUDr. Radka Hartmanna, pro které by bylo nutné prolomit ústavně zaručené právo obviněného na zákonného soudce coby jednoho ze základních komponentů práva na spravedlivý proces.

34. Za této situace tedy Nejvyšší soud neshledal důvody pro vyloučení předsedy senátu 5 To vrchního soudu z projednávání trestní věci obžalovaných a obžalovaného M. T. ani jiná závažná pochybení, která by mohla způsobit nesprávnost výroku stížnostmi napadeného usnesení vrchního soudu. Z těchto důvodů tedy stížnosti obou obžalovaných proti usnesení vrchního soudu ze dne 18. 9. 2024, č. j. 5 To 55/2024-30344, jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 2. 2025

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu