USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., ve věci oprávněné APSTON CAPITAL LIMITED, se sídlem v Dublinu, Taney Hall, Eglinton Terrace Dundrum, Dublin 14, Irská republika, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 3 Co 55/2024-557, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 82/2024, o dovolání povinných proti unesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2025, č. j. 4 Cmo 31/2025-19, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
3. Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům již Nejvyšší soud dospěl např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024, ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2047/2024, nebo ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2296/2024).
4. Dovolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží – ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
5. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud konstatuje, že povinní si musejí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost je známa přinejmenším z jiných řízení. Tímto postupem proto nemohla být ohrožena jejich procesní práva, neboť poučení o náležitém zastoupení v dovolacím řízení se povinným (dříve) opakovaně dostalo. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13).
6. Jelikož povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor, Nejvyšší soud řízení o jejich dovolání zastavil (srov. § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
7. Dovolatelé neuhradili ani soudní poplatek z dovolání. Přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012 (uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu.
8. Dovolatelé rovněž namítají podjatost soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. PhDr. Filipa Havrdy, JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a JUDr. Františka Švantnera, kteří rozhodovali o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak (opět) jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. rovněž nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2009), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017]. O tzv. delegaci nutné (§ 12 odst. 1 o. s. ř.) lze nadto rozhodnout až poté, co bylo v řízení podle § 16 odst. 1 o. s. ř. pravomocně rozhodnuto o vyloučení všech soudců daného soudu; taková situace však v poměrech právě projednávané věci nenastala.
9. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé následně rovněž vznesli námitku podjatosti soudců senátu 20 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly. I z obsahu této námitky je zřejmé, že soudcům vytýkají jejich rozhodování v jiných věcech (jimiž „vědomě dlouhodobě kryjí velmi závažné zločiny“), proto Nejvyšší soud vyhodnotil i tuto námitku podjatosti jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.) a obstrukční [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 (uveřejněné pod č. 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo ze dne 2. 2. 2023, sen. zn. 29 ICdo 11/2023].
10. Povinní současně v dovolání navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 8. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu