20 Cdo 1752/2021-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny, v exekuční věci oprávněné Mafin SE se sídlem v Praze 6, Jenečská č.
112/50, identifikační číslo osoby 02337410, zastoupené JUDr. Petrem Kočím,
advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, proti povinné S. K.,
narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Kutišem, advokátem se
sídlem v Trutnově, Na Vrchu č. 98, pro 2 100 Kč s příslušenstvím a smluvní
pokutou ve výši 900 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 20 EXE
610/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 15. července 2020, č. j. 21 Co 102/2020-108, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 7. 2020, č. j. 21 Co
102/2020-108, potvrdil usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 12. 2019,
č. j. 20 EXE 610/2015-83, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na
zastavení exekuce. Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti
rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč,
včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že
výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní
vztahy“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a
kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z
obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů
mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a
povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními
soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo
2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských
či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč)
se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015). Shora uvedené platí i pro dovolání ve vykonávacím (exekučním) řízení
projednávaná podle občanského soudního řádu ve znění zákona č. 296/2017 Sb.,
účinného ode dne 30. 9. 2017. Účelem ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění novely č. 296/2017 Sb., je reflektovat ustálenou judikaturu
dovolacího soudu, dle které se hranice 50 000 Kč uplatní i ve vykonávacím
(exekučním) řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017,
sp. zn. 20 Cdo 4188/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016).
Smyslem shora uvedené novelizace tak není popření výše
dovozeného logického závěru, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy“ – se váže toliko k řízení
nalézacímu, neboť ve vykonávacím (exekučním) řízení se o spotřebitelské vztahy
nejedná, byť z nich vykonávaný exekuční titul vychází. Opačný výklad ostatně
neplyne ani z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb. V projednávané věci je předmětem řízení peněžité plnění, konkrétně částka 2 100
Kč (jistina, s příslušenstvím) a dále smluvní pokuta ve výši 900 Kč. Vzhledem k
tomu, že jistina ani smluvní pokuta částku 50 000 Kč nepřesáhly (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5462/2015, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 187/2017), není podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání povinné přípustné; Nejvyšší
soud je proto v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z chybného poučení o
dovolání uvedeného v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu (ve kterém
je uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného
nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, že dovolání se
podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí u soudu prvního stupně a rozhoduje
o něm Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně). Nesprávné poučení
odvolacího soudu o dovolání může mít - jak vyplývá z ustanovení § 240 odst. 3
o. s. ř. - význam jen tehdy, spočívalo-li v uvedení delší než zákonné lhůty k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v
rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených
případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě
k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě,
která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení
rozhodnutí (v prvním z uvedených případů), nebo do tří měsíců od doručení (ve
zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je
přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu, není-li založena podle hledisek uvedených v ustanoveních §
237 až 238a o. s. ř. (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2113/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5.
2018, sp. zn. 21 Cdo 1633/2018).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu