20 Cdo 1901/2025-308
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. U., zastoupeného Mgr. Milanem Lukendou, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, proti povinnému DŘEVODÍLO Rousínov, výrobní družstvo, se sídlem v Rousínově, Lípová 1242/2b, identifikační číslo osoby 00030597, zastoupenému JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 EXE 1001/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2025, č. j. 20 Co 262/2024-182, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. května 2025, sp. zn. 20 Co 262/2024-182, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud ve Vyškově (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 12 EXE 1001/2024-59, na návrh povinného družstva zastavil exekuci (výrokem I) vedenou soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 37819/23 za účelem vynucení povinnosti povinného odstranit betonové piloty umístěné na pozemcích parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY a zdržet se umísťování obdobných překážek na tyto pozemky (dále též „exekvovaná povinnost“) v souladu s vykonatelným usnesením okresního soudu ze dne 21. 6. 2021, č. j. 12 C 56/2021-29, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 9. 2022, č. j. 16 Co 197/2021-108 (dále též
„exekuční titul“); zbylými výroky II a III rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení, resp. exekuce. 2/ Soud prvního stupně uzavřel, že exekuční titul „se nevztahuje na odstraňování dopravního značení“ instalovaného povinným družstvem na dotčených pozemcích po oznámení příslušnému dopravnímu správnímu orgánu a na základě dopravních předpisů, neboť nejde o překážky obdobné betonovým pilotům znemožňujícím či znesnadňujícím výkon práv oprávněného; taková povinnost by vyžadovala, aby soud v nalézacím řízení před vydáním meritorního rozhodnutí zjistil k otázce odstranění předmětného dopravního značení z neveřejné účelové pozemní komunikace stanovisko příslušného dopravního správního orgánu.
Betonové piloty již byly z pozemků povinným odstraněny před podáním exekučního návrhu. 3/ Odvolací soud usnesením ze dne 6. 5. 2025, č. j. 20 Co 262/2024-182, k odvolání oprávněného změnil usnesení soudu prvního stupně výrokem, že se exekuce nezastavuje, zároveň zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, resp. exekuce. 4/ Odvolací soud neakceptoval „zjednodušenou argumentaci“ soudu prvního stupně, podle níž dopravní značení nepředstavuje kladení překážek nebo „tzv. umísťování obdobných překážek“, ačkoli tímto způsobem povinný pokračuje v jednání, které exekuční titul zapovídá a které zásadně omezuje podnikání oprávněného „v daném objektu“, tj. ve využívání služebnosti „v plném a nezměněném rozsahu“.
Za překážky, jejichž důsledkem je praktická nevykonatelnost exekučního titulu, je proto třeba považovat jakékoli dopravní značení umístěné v daném místě fakticky v libovůli a plné režii povinného“, jestliže „po podrobném dokazování a ústním odvolacím jednání“ tyto překážky ztěžují oprávněnému coby provozovateli lisařské výroby prostor pro dodání materiálu a odběr hotových výrobků („zajíždění osobních, dodávkových či nákladních automobilů do objektu a do těsné blízkosti nakládací rampy či prostor, kde je možné s materiálem manipulovat“), s přihlédnutím ke skutečnosti, že „areál jistě nebyl stavěn na dnešní provoz a situaci“.
Argumentace v oblasti „správně-právní roviny“ není pro posouzení věci významná. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil „obecně“ tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, případně „některé dílčí otázky“ dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny „zcela“.
6/ Otázky procesního práva dovolatel formuloval takto: A/ zda je napadené usnesení přezkoumatelné, pokud provedené dokazování, jeho výsledky, hodnocení důkazů a úvahy odvolacího soudu „nejsou v odůvodnění rozhodnutí vůbec reflektovány“;
B/ zda takto nedostatečně odůvodněné rozhodnutí umožňuje účastníkům „efektivní přístup k dovolacímu soudu, neobsahuje-li „ani v minimální míře skutkové závěry navazující na konkrétně provedené důkazy“;
C/ zda odvolací soud „smí“ založit své závěry o pokračování v rušení držby výlučně na skutkových domněnkách nebo obecně formulovaných domnělých dopadech“ (ztěžování podnikání), aniž bylo prokázáno narušení pokojného stavu ve smyslu exekučního titulu;
D/ zda lze „připustit“ odvolacím soudem opomenuté tvrzení a důkazní návrhy dovolatele ohledně „souladu umístění dopravních značek s právem a pokojnou držbou“. 7/ K rozsahu exekvované povinnosti dovolatel připojil dva dotazy: E/ zda je odvolací soud „oprávněn rozšiřovat rozsah“ exekvované povinnosti „na zcela odlišné objekty“ (zde na dopravní značky), aniž by měl oporu v odůvodnění exekučního titulu a aniž by zjistil, že „jejich účinek je skutkově a právně obdobný“;
F/ zda lze závaznost exekučního titulu vztahovat na umístění svislých dopravních značek, jež spadá pod režim zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, nebylo-li prokázáno, že značky skutečně brání či omezují ve výkonu práv „z označených věcných břemen“, případně že „nejde o důvody omluvitelné či omezení racionálně překlenutelné“. 8/ K otázkám ad A) a B) povinný upřesnil, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.
července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uveřejněném pod číslem 40/2002 Sb. rozh. obč., a to za situace, kdy byl odvolací soud k řádnému a úplnému zjištění skutkového stavu vyzván závazným právním názorem dovolacího soudu (usnesením Nejvyšší soudu v posuzované věci vydaným dne 23. ledna 2025 pod sp. zn. 20 Cdo 2831/2024 - dále „kasační usnesení“). V dané souvislosti dovolatel připomněl svá skutková tvrzení a k nim navrhované důkazy (např. způsob najíždění a vyjíždění vozidel oprávněného do prostoru parkování na dotčených pozemcích, na umístění dopravních značek a jejich účel apod.).
9/ Rovněž řešení otázek ad B) a C) odporuje judikatuře dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2002, sp. zn. 26 Cdo 893/2000), jakož i nálezu Ústavního soudu (ze dne 16. června 2011, sp. zn. II. ÚS 207/11), nelze-li z žádného provedeného důkazu dovozovat, že by umístění dopravních značek představovalo „zásadní překážku“; exekuční titul nesměřoval k zajištění ochrany pokojného stavu (s cílem zajistit prostor pro dodání materiálu a odběr hotových výrobků oprávněnému, čímž odvolací soud argumentoval), ale bránil umístění betonových pilotů znesnadňujících stání pro automobily, nikoli však pro dodávky a nákladní vozidla.
10/ Otázky ad E) a F) spolu úzce souvisí, přičemž otázku ad E) odvolací soud řešil v rozporu s usnesením Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. IV.
ÚS 1553/07 (ad E/), a otázka ad F) v praxi dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla (lze však vycházet ze závěrů předchozího kasačního usnesení Nejvyššího soudu). 11/ Ze všech předestřených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí sám změnil tak, že exekuci zastaví a rozhodne o náhradě nákladů řízení. Zároveň dovolatel navrhl odklad „vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí“. 12/ Oprávněný se k dovolání vyjádřil podáním ze dne 17.
6. 2025 a po rekapitulaci předchozího řízení označil dovolání za účelové ve snaze oddálit splnění exekvované povinnosti. Tomu odpovídají dovolatelem formulované otázky, jež mají navodit dojem, že odvolací soud postupoval nesprávně. Napadené usnesení je podle názoru oprávněného dostatečně odůvodněno (zejména v odstavcích 7 až 10), z předložené fotodokumentace bylo patrné, že dopravní značky znemožňují a ztěžují výkon práv oprávněného ze zřízených služebností a není dále jasné, v jakém směru by mělo být dokazování doplněno (umístění dopravních značek je nesporné, značky jsou překážkou ve smyslu exekučního titulu a exekuce je vedena důvodně).
13/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázkách výkladu a rozsahu exekvované povinnosti pro nepeněžité plnění (srov. ad E/ a F/) přípustné (§ 237 o. s. ř.) a současně i opodstatněné. 14/ Je namístě primárně připomenout, že v posuzované věci již Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne 23. ledna 2025, sp. zn. 20 Cdo 2831/2024, jímž napadené usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 6. 2024, č. j. 20 Co 262/2024-82, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s výtkou, že na odvolacím stupni nemůže svá skutková zjištění čerpat prakticky z jediné fotografie, a rezignovat tak na zjišťování rozhodných okolností případu z vlastního dokazování.
Ačkoli není možné vyžadovat, aby exekuční titul vyjmenovával všechny teoreticky představitelné překážky způsobilé narušit či omezit věcné břemeno chůze a jízdy svědčící oprávněnému (právě z tohoto důvodu exekuční titul pracuje s termínem „umísťování obdobných překážek“), uvedenou argumentací nelze zhojit nedostatek ústního projednání věci a chybějící rozhodná (a mezi účastníky zjevně sporná a podstatou skutková) zjištění, kdy a za jakých okolností došlo k umístění dopravních značek (z hlediska doby vydání exekučního titulu, jakož i z pohledu předpisů správního práva), zda tyto značky svojí přítomností skutečně brání oprávněnému ve výkonu práv z označených věcných břemen ve smyslu exekučního titulu, případně zda nejde o důvody omluvitelné či racionálně překlenutelné.
15/ Pro exekuční řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, či ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). 16/ Nejvyšší soud rovněž např. ve svých usneseních ze dne 30.
června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, či ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky je materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku.
Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce. 17/ Judikatura dovolacího soudu je dále konzistentní v tom, že okolnosti chybějící titulu z hlediska požadavku materiální vykonatelnosti soud v exekučním řízení již zásadně zjišťovat nemůže; v exekučním řízení tudíž není přípustné titul navržený k exekuci o tyto okolnosti doplňovat, a to ani rešeršemi do nalézacího řízení, ani (až na výjimky) k příslušnému právnímu předpisu, natožpak tyto okolnosti zjišťovat dokazováním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4533/2007, ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, nebo ze dne 26. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 3285/2019, ze související literatury srov. dále Kůrka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde. Praha 2004, str. 72, 310).
Nejvyšší soud k témuž závěru zdůraznil, že nespornou procesní zásadou musí být požadavek, aby vykonávané rozhodnutí bylo z hlediska materiální vykonatelnosti natolik určité, aby jak straně oprávněné, tak také straně povinné byl jednoznačně zřejmý a zcela určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených (popř. deklarovaných) práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Za přesvědčivý a rovnoprávný nelze považovat argument pro přiznání práva oprávněnému až ve vykonávacím (exekučním) řízení, aniž by takové právo mělo oporu ve výroku exekučního titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, nebo usnesení nejvyššího soudu ze dne
26. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 4909/2010). 18/ V podkladovém usnesení okresního soudu (exekučním titulu) výrok ukládá povinnost odstranit betonové piloty (umístěné na specifikovaných pozemcích) a povinnost „zdržet se umísťování obdobných překážek“ (na tyto pozemky), k čemuž okresní soud v důvodech rozhodnutí poznamenal, že při poskytování ochrany držby (§ 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) nezkoumá právní otázky (právní vztahy), jelikož účelem daného (zkráceného) řízení je poskytnutí „právní ochrany před zřejmým zásahem do posledního pokojného, a tedy faktického stavu“.
Tím bylo umístění betonových pilotů na dotčených pozemcích (překážky jim „obdobné“ nejsou v odůvodnění nijak definovány či konkretizovány). V odvolacím řízení byl odvolacím soudem exekuční titul potvrzen a co do důvodů zásadně aprobován konstatováním, že žalovaný (povinný) do práva držby žalobce (oprávněného) excesivně a svémocně zasáhl umístěním betonových pilotů, což žalobce prokázal, a takto prokázal „i reálnou hrozbu, že rušení bude pokračovat“. 19/ Založil-li odvolací soud ve zkoumaném exekučním řízení napadené usnesení především na úvahách, že „nejenom betonové překážky, patníky, ale také jakékoliv dopravní značení umístěné v daném místě fakticky v libovůli a v plné režii povinného“ představují „obdobnou překážku“ podle exekučního titulu („normovanou podkladovým rozhodnutím“), že „znovunastolení pokojného stavu“ vyžaduje „soukromopodnikatelská činnost“ oprávněného, pro níž „pravděpodobně v areálu setrvává“, že exekuční titul „zapovídá“ jednání, které „má za následek zásadní omezení podnikání oprávněného v daném objektu“, resp. že umístění dopravních značek představuje „zásadní překážku, která ztěžuje prostor pro dodání materiálu a odběr hotových výrobků oprávněnému“, pak uvedená argumentace odvolacího soudu nekoresponduje s exekučním titulem, tj. ve smyslu ustálené rozhodovací praxe nemá oporu ve výroku exekučního titulu.
Nelze totiž bez dalšího považovat „jakékoli“ značky „obdobným“ překážkám jako betonové piloty (již z dotčených pozemků odstraněné), nedává-li sám exekuční titul (včetně jeho důvodů) pro takový komparativní závěr odpověď.
Shodně tak neposkytuje exekuční titul oporu pro dovozování konkrétního účelu chráněné držby, k němuž odvolací soud zmiňuje „soukromopodnikatelskou činnost“ oprávněného a s ní spojené detaily („dodání materiálu“, „odběr hotových výrobků“, „zajíždění osobních, dodávkových či nákladních automobilů do objektu a do těsné blízkosti nakládací rampy či prostor, kde je možné s materiálem manipulovat“). 20/ Odvolací soud sice provedl dokazování (výslovně se v odstavci 10 odůvodnění zmiňuje o „podrobném dokazování a ústním odvolacím jednání“), ale důkazy jednotlivě a současně ve vzájemných souvislostech nehodnotil (viz § 132 o.
s. ř.), čímž zatížil napadené usnesení nepřezkoumatelností svých závěrů k rozhodné (a dovolatelem předestřené) otázce, a nerespektoval tak vylíčenou judikaturu dovolacího soudu; zároveň zatížil exekuční řízení vadou, k níž dovolací soud přihlíží ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř). 21/ Nejvyšší soud proto - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. ruší a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). V dalším řízení se odvolací soud zaměří na „obdobnost“ překážek (při porovnání s betonovými piloty) a případně na povahou výjimečné důvody, pro něž by exekuční soud neměl být exekučním titulem striktně vázán (za takové důvody nelze pokládat obvyklou podnikatelskou činnost oprávněného či okolnosti vycházející z volných úvah typu, že „areál jistě nebyl stavěn na dnešní provoz a situaci“).
Pro případ, že „obdobnost“ stávajících dopravních značek odvolací soud logickým způsobem, např. se zřetelem k jejich konstrukci, hmotnosti, rozmístění na ploše apod. (vždy však v souladu s výrokem exekučního titulu a ve smyslu racionálně překlenutelné interpretace exekučního titulu), nebude moci odůvodnit, měl by se důkazně zaměřit na eventuální a povahou výjimečné okolnosti posuzované věci (např. - mimo jiné - na skutečnost, zda je takové značení v daném místě zcela nezbytné z hlediska organizace pohybu primárně osob, zda v této souvislosti nepředchází vzniku škod na zdraví atd., tj. zda zde nejsou přítomné specifické důvody omluvitelnosti jednání povinného, jak již bylo dovolacím soudem zmíněno v předchozím kasačním usnesení).
22/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). 23/ Protože dovolací soud rozhodl o dovolání v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatele na odklad „vykonatelnosti“ dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (z podstaty věci by bylo možné odložit pouze právní moc rozhodnutí - § 243 písm. b/ o.
s.
ř.), které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.