USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr.
Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v
Praze 6 - Bubenči, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby
24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně,
Koliště 259/55, proti povinné V. B., dříve T., narozené XY, bytem v XY,
zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové,
Čechova 396, pro 2 754 816,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora
JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 24864/14, o
dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v
Pardubicích ze dne 21. března 2022, č. j. 18 Co 15/2022-237, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze
dne 21. března 2022, č. j. 18 Co 15/2022-237, a usnesení soudního exekutora
JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 11. listopadu 2021, č. j.
203 Ex 24864/14-227, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu
řízení.
1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha,
Exekutorský úřad Přerov, Komenského 38 (dále rovněž „exekutor“), usnesením ze
dne 11. 11. 2021, č. j. 203 Ex 24864/14-227, (po provedené dražbě nemovitých
věcí) rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 970 000 Kč tak, že v první zákonné
skupině uspokojil svou pohledávku na náhradě nákladů exekuce ve výši 153 037 Kč
k hotovému zaplacení, ve třetí zákonné skupině uspokojil pohledávku oprávněné
ve výši 816 963 Kč k hotovému zaplacení a současně vyslovil, že dnem právní
moci rozvrhového usnesení zanikají všechna zástavní práva, věcná práva a
nájemní práva na vydražených nemovitých věcech.
2/ K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v
Pardubicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 18 Co
15/2022-237, usnesení exekutora potvrdil (výrokem I.) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (výrokem II.). 3/ Odvolací soud neakceptoval námitku oprávněné, že k zařazení
pohledávky exekutora do tzv. první skupiny (rozvrhu výtěžku dražby) došlo ve
znění § 66 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále „ex. řád“), s účinností
od 1. 11. 2009, tudíž pro zkoumanou exekuci, která byla zahájena před uvedeným
datem, nelze zmíněné ustanovení aplikovat. Citoval § 337c odst. 1, § 337b odst. 3 a § 337c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), již znamenaný § 66 odst. 7 ex. řádu a v
neposlední řadě čl. II odst. 1 zákona č. 286/2009 Sb., odkázal dále na
judikaturu Nejvyššího soudu (na usnesení ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo
2147/2010, a usnesení ze dne 20. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011), přičemž
zdůraznil, že do (prvního) rozvrhového jednání konaného 23. 7. 2019 oprávněná
popřela podáním ze dne 22. 7. 2019 jen „námitku zástavního věřitele s
výhodnějším pořadím“, takže k její námitce ohledně zařazení pohledávky
exekutora do první skupiny nelze přihlédnout. 4/ Odvolací soud rovněž nesouhlasil s argumentací oprávněné týkající se
aplikace § 66 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009, neboť pořadí
pohledávky exekutora vycházelo ze znění § 337c odst. 1 o. s. ř. po novelizaci
provedené zákonem č. 286/2009 Sb. a výklad nabízený oprávněnou by znamenal
nepřípustnou pravou retroaktivitu. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož
přípustnost vymezila s odkazem na § 237 o. s. ř. tak, že rozhodnutí „závisí na
vyřešení zásadních otázek hmotného a procesního práva, které v dosavadní
judikatuře Nejvyššího soudu ČR dosud nebyly explicitně řešeny“, a to:
A/ zda je pohledávka exekutora na nákladech exekuce „popiratelná ve smyslu
ustanovení § 337b odst. 3 o. s. ř.“, tj. zda „je nutné pohledávku soudního
exekutora popřít, nebo je možné a postačuje nezákonnost takové pohledávky
namítnout v rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení, kterým je taková
pohledávky uspokojována“, a
B/ zda „je v exekuci zahájené přede dnem 31. 10. 2009 (…) možné pohledávku
soudního exekutora na nákladech exekuce uspokojit v první skupině
uspokojovaných pohledávek“, byla-li v dané věci exekuce nařízena usnesením
Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 9. 2006, č. j. 10 Nc 3318/2006-27. 6/ V podrobnostech dovolatelka namítala, že pohledávka exekutora „v
praxi“ není přihlášena, tudíž není ani vyčíslena a odůvodněna, a o její
existenci se věřitel dozvídá až v rozvrhovém usnesení, případně v dříve vydaném
příkazu k úhradě nákladů exekuce, avšak o jejím zařazení do konkrétní skupiny
je rozhodnuto rozvrhovým usnesením. Oprávněná v předchozí fázi exekuce proto
povinnost popřít pohledávku exekutora neměla. Nadto bylo zákonem č. 7/2009 Sb.,
jenž byl vydán před zákonem č. 286/2009 Sb., „zavedeno“ přechodné ustanovení ve
znění čl. II. bodu 14, které představuje lex specialis k pozdějšímu přechodnému
ustanovení zákona č. 286/2009 Sb.
pohledávek. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby napadené usnesení
odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení exekutora Nejvyšší soud zrušil a věc
vrátil exekutorovi k dalšímu řízení. 7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu
legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1ex. řádu) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zařazení pohledávky
exekutora na nákladech exekuce do zákonné skupiny pro účely rozvrhu rozdělované
podstaty z dražby nemovité věci přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i
opodstatněné. 8/ Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo
1625/2008, ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 1205/2009, či ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3807/2010, dále nálezy Ústavního soudu I. ÚS
1562/09 ze dne 24. září 2009 a ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09)
přijaly jednoznačný závěr, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení
soudu o nařízení exekuce, které bylo vydáno před účinností zákona č. 347/2007
Sb., je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Od uvedeného závěru se neodchýlila ani pozdější rozhodovací praxe dovolacího
soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2019, sp. zn. 20
Cdo 3439/2019). Protože se o takový případ v souzené věci jedná (viz údaj o
nařízení exekuce shora), je třeba rovněž odkázat na stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn
200/2005, uveřejněné pod č. 31/2006 Sb. rozh. obč., které bylo přijato k
výkladu ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; Nejvyšší soud zde v
bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se
při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve
„třetí“ skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). 9/ Související otázku pořadí pohledávky exekutora v této skupině
Nejvyšší soud řešil již např. ve svém usnesení ze dne 10. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, v němž vysvětlil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní
exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by
stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o
nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v
němž byl vydán (§ 87 odst. 4 a § 88 odst. 1, 2 ex. řádu ve znění účinném tehdy
i nyní). Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (srov. § 47
odst. 1 a § 48 písm. f/ ex.
řádu ve znění účinném tehdy i nyní) a jestliže
takovým způsobem je (jako i v posuzované věci) prodej nemovitostí, je vymožení
nákladů exekuce spjato s rozvrhem, byť pohledávka exekutora režimu přihlášek
nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině
podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně
uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. dále např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008). 10/ Z citované judikatury předně vyplývá, že se odvolací soud při
řešení předestřené otázky ad B/ odchýlil od citované rozhodovací praxe
dovolacího soudu (a rovněž i Ústavního soudu), přičemž k překonání zmíněné
judikatury neexistuje žádný rozumný důvod. Současně je zřejmé, že v důsledku
předchozího závěru není potřebné zabývat se otázkou ad A/, tj. včasností
popření pohledávky exekutora, neboť zařazení této pohledávky do rozvrhové
skupiny stanovil a stanoví kogentním způsobem zákon, nadto pohledávka exekutora
režimu přihlášek nepodléhá (viz judikátní závěry dovolacího soudu výše uvedené)
a námitka proti zařazení pohledávky exekutora do „nesprávné“ zákonné skupiny
mohla být z logiky věci uplatněna až po vydání a doručení rozvrhového usnesení. 11/ Dovolání je opodstatněné i z hlediska lepší pozice dovolatelky v
rozvrhovém řízení, jestliže rozporovaná pohledávka exekutora figuruje v téže
skupině pořadím za vymáhanou pohledávkou oprávněné. 12/ Nejvyšší soud proto, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu
rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu
předcházející usnesení exekutora, pro něž platí stejný kasační závěr) zrušuje a
věc vrací exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž
bude exekutor (a případně i odvolací soud) vysloveným právním názorem
dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). 13/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
(exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87
a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.