Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 2522/2022

ze dne 2022-10-11
ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2522.2022.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr.

Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v

Praze 6 - Bubenči, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby

24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně,

Koliště 259/55, proti povinné V. B., dříve T., narozené XY, bytem v XY,

zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem v České Třebové,

Čechova 396, pro 2 754 816,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora

JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 24864/14, o

dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v

Pardubicích ze dne 21. března 2022, č. j. 18 Co 15/2022-237, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze

dne 21. března 2022, č. j. 18 Co 15/2022-237, a usnesení soudního exekutora

JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 11. listopadu 2021, č. j.

203 Ex 24864/14-227, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu

řízení.

1/ Ve shora označené věci soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha,

Exekutorský úřad Přerov, Komenského 38 (dále rovněž „exekutor“), usnesením ze

dne 11. 11. 2021, č. j. 203 Ex 24864/14-227, (po provedené dražbě nemovitých

věcí) rozvrhl rozdělovanou podstatu ve výši 970 000 Kč tak, že v první zákonné

skupině uspokojil svou pohledávku na náhradě nákladů exekuce ve výši 153 037 Kč

k hotovému zaplacení, ve třetí zákonné skupině uspokojil pohledávku oprávněné

ve výši 816 963 Kč k hotovému zaplacení a současně vyslovil, že dnem právní

moci rozvrhového usnesení zanikají všechna zástavní práva, věcná práva a

nájemní práva na vydražených nemovitých věcech.

2/ K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v

Pardubicích (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 18 Co

15/2022-237, usnesení exekutora potvrdil (výrokem I.) a rozhodl o náhradě

nákladů odvolacího řízení (výrokem II.). 3/ Odvolací soud neakceptoval námitku oprávněné, že k zařazení

pohledávky exekutora do tzv. první skupiny (rozvrhu výtěžku dražby) došlo ve

znění § 66 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční

činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále „ex. řád“), s účinností

od 1. 11. 2009, tudíž pro zkoumanou exekuci, která byla zahájena před uvedeným

datem, nelze zmíněné ustanovení aplikovat. Citoval § 337c odst. 1, § 337b odst. 3 a § 337c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), již znamenaný § 66 odst. 7 ex. řádu a v

neposlední řadě čl. II odst. 1 zákona č. 286/2009 Sb., odkázal dále na

judikaturu Nejvyššího soudu (na usnesení ze dne 30. května 2012, sp. zn. 20 Cdo

2147/2010, a usnesení ze dne 20. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 4192/2011), přičemž

zdůraznil, že do (prvního) rozvrhového jednání konaného 23. 7. 2019 oprávněná

popřela podáním ze dne 22. 7. 2019 jen „námitku zástavního věřitele s

výhodnějším pořadím“, takže k její námitce ohledně zařazení pohledávky

exekutora do první skupiny nelze přihlédnout. 4/ Odvolací soud rovněž nesouhlasil s argumentací oprávněné týkající se

aplikace § 66 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009, neboť pořadí

pohledávky exekutora vycházelo ze znění § 337c odst. 1 o. s. ř. po novelizaci

provedené zákonem č. 286/2009 Sb. a výklad nabízený oprávněnou by znamenal

nepřípustnou pravou retroaktivitu. 5/ Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož

přípustnost vymezila s odkazem na § 237 o. s. ř. tak, že rozhodnutí „závisí na

vyřešení zásadních otázek hmotného a procesního práva, které v dosavadní

judikatuře Nejvyššího soudu ČR dosud nebyly explicitně řešeny“, a to:

A/ zda je pohledávka exekutora na nákladech exekuce „popiratelná ve smyslu

ustanovení § 337b odst. 3 o. s. ř.“, tj. zda „je nutné pohledávku soudního

exekutora popřít, nebo je možné a postačuje nezákonnost takové pohledávky

namítnout v rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení, kterým je taková

pohledávky uspokojována“, a

B/ zda „je v exekuci zahájené přede dnem 31. 10. 2009 (…) možné pohledávku

soudního exekutora na nákladech exekuce uspokojit v první skupině

uspokojovaných pohledávek“, byla-li v dané věci exekuce nařízena usnesením

Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 9. 2006, č. j. 10 Nc 3318/2006-27. 6/ V podrobnostech dovolatelka namítala, že pohledávka exekutora „v

praxi“ není přihlášena, tudíž není ani vyčíslena a odůvodněna, a o její

existenci se věřitel dozvídá až v rozvrhovém usnesení, případně v dříve vydaném

příkazu k úhradě nákladů exekuce, avšak o jejím zařazení do konkrétní skupiny

je rozhodnuto rozvrhovým usnesením. Oprávněná v předchozí fázi exekuce proto

povinnost popřít pohledávku exekutora neměla. Nadto bylo zákonem č. 7/2009 Sb.,

jenž byl vydán před zákonem č. 286/2009 Sb., „zavedeno“ přechodné ustanovení ve

znění čl. II. bodu 14, které představuje lex specialis k pozdějšímu přechodnému

ustanovení zákona č. 286/2009 Sb.

pohledávek. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby napadené usnesení

odvolacího soudu a jím potvrzené usnesení exekutora Nejvyšší soud zrušil a věc

vrátil exekutorovi k dalšímu řízení. 7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění

účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že

dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu

legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1ex. řádu) ve lhůtě

uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1

věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zařazení pohledávky

exekutora na nákladech exekuce do zákonné skupiny pro účely rozvrhu rozdělované

podstaty z dražby nemovité věci přípustné (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i

opodstatněné. 8/ Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo

1625/2008, ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 1205/2009, či ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3807/2010, dále nálezy Ústavního soudu I. ÚS

1562/09 ze dne 24. září 2009 a ze dne 5. května 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09)

přijaly jednoznačný závěr, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení

soudu o nařízení exekuce, které bylo vydáno před účinností zákona č. 347/2007

Sb., je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Od uvedeného závěru se neodchýlila ani pozdější rozhodovací praxe dovolacího

soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2019, sp. zn. 20

Cdo 3439/2019). Protože se o takový případ v souzené věci jedná (viz údaj o

nařízení exekuce shora), je třeba rovněž odkázat na stanovisko občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn

200/2005, uveřejněné pod č. 31/2006 Sb. rozh. obč., které bylo přijato k

výkladu ex. řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; Nejvyšší soud zde v

bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se

při exekuci prodejem nemovitosti uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve

„třetí“ skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). 9/ Související otázku pořadí pohledávky exekutora v této skupině

Nejvyšší soud řešil již např. ve svém usnesení ze dne 10. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007, v němž vysvětlil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní

exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by

stanovil způsob, kterým budou vymoženy; příkaz je ve spojení s usnesením o

nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v

němž byl vydán (§ 87 odst. 4 a § 88 odst. 1, 2 ex. řádu ve znění účinném tehdy

i nyní). Způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (srov. § 47

odst. 1 a § 48 písm. f/ ex.

řádu ve znění účinném tehdy i nyní) a jestliže

takovým způsobem je (jako i v posuzované věci) prodej nemovitostí, je vymožení

nákladů exekuce spjato s rozvrhem, byť pohledávka exekutora režimu přihlášek

nepodléhá. Pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině

podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. uspokojena až poté, co budou plně

uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. dále např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 3039/2008). 10/ Z citované judikatury předně vyplývá, že se odvolací soud při

řešení předestřené otázky ad B/ odchýlil od citované rozhodovací praxe

dovolacího soudu (a rovněž i Ústavního soudu), přičemž k překonání zmíněné

judikatury neexistuje žádný rozumný důvod. Současně je zřejmé, že v důsledku

předchozího závěru není potřebné zabývat se otázkou ad A/, tj. včasností

popření pohledávky exekutora, neboť zařazení této pohledávky do rozvrhové

skupiny stanovil a stanoví kogentním způsobem zákon, nadto pohledávka exekutora

režimu přihlášek nepodléhá (viz judikátní závěry dovolacího soudu výše uvedené)

a námitka proti zařazení pohledávky exekutora do „nesprávné“ zákonné skupiny

mohla být z logiky věci uplatněna až po vydání a doručení rozvrhového usnesení. 11/ Dovolání je opodstatněné i z hlediska lepší pozice dovolatelky v

rozvrhovém řízení, jestliže rozporovaná pohledávka exekutora figuruje v téže

skupině pořadím za vymáhanou pohledávkou oprávněné. 12/ Nejvyšší soud proto, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího

řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu

rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu

předcházející usnesení exekutora, pro něž platí stejný kasační závěr) zrušuje a

věc vrací exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž

bude exekutor (a případně i odvolací soud) vysloveným právním názorem

dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). 13/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud

(exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87

a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.