20 Cdo 3439/2019-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné SEP HOLDING, a.s., se sídlem v Uherském
Hradišti, Tř. Maršála Malinovského č. 884, identifikační číslo osoby 65276116,
proti povinné STK – Stavokonstrukce, s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Praze 7,
Veletržní č. 484/29, identifikační číslo osoby 42660262, pro 15 000 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 112 Nc
6064/2005, o dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M.,
Exekutorský úřad Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.
května 2019, č. j. 51 Co 169/2019-462, takto:
Dovolání soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad
Praha 7, se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 10. 10. 2005, č. j. 112 Nc
6064/2005-12, nařídil exekuci pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 4. 1. 2005, č. j. 27 Cm 163/2004-15, který nabyl právní
moci dne 10. 5. 2005, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 15 000 000 Kč s
příslušenstvím ve výši 4 000 000 Kč, jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž
výše bude určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce, a provedením exekuce
pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7.
Soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7,
usnesením ze dne 8. 11. 2018, č. j. 063 EX 2275/05-428, rozvrhl rozdělovanou
podstatu ve výši 1 850 000 Kč tak, že se uspokojí přihlášené pohledávky tímto
způsobem:
1. Pohledávka soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský
úřad Praha 7, na náhradu nákladů exekuce ve výši 317 470,73 Kč k úplnému
zaplacení.
2. Pohledávka zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., se sídlem v Praze 1,
Olivova č. 2096/4, identifikační číslo osoby 63980401 (jako procesní nástupce
Apston Capital Ltd. se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane,
Dublin, Irsko), ve výši 1 532 529,27 Kč k částečnému zaplacení, čímž byla
rozdělovaná podstata vyčerpána.
K odvolání zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., Městský soud v Praze
usnesením ze dne 29. 5. 2019, č. j. 51 Co 169/2019-462, změnil usnesení
soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7,
tak, že z rozdělované podstaty ve výši 1 850 000 Kč se uspokojí přihlášená
pohledávka zástavní věřitelky CASPER CONSULTING, a.s., ve výši 1 850 000 Kč k
částečnému zaplacení a tímto je rozdělovaná podstata vyčerpána. Odvolací soud
dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že usnesení o nařízení exekuce bylo vydáno
do 31. 12. 2007, uspokojí se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů
exekuce v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle ustanovení § 337c
odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.
s. ř.“), ve znění k 10. 10. 2005, a to až poté, co budou uspokojeny ostatní
pohledávky této skupiny. Zástavní věřitelce rovněž nesvědčilo popěrné právo
(povinnost) popírat pohledávku soudního exekutora na nákladech exekuce podle
ustanovení § 336b odst. 4 písm. b) o. s. ř., neboť toto právo směřuje pouze
proti pohledávkám přihlášených věřitelů, nikoliv nákladům exekuce a vymáhané
pohledávce oprávněného, neboť tyto se do zahájení dražebního jednání
nepřihlašují.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání soudní exekutor JUDr. Vladimír
Plášil, LL.M., Exekutorský úřad Praha 7. Namítá, že v projednávané věci byla
exekuce zahájena dne 10. 10. 2005, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., který neobsahuje přechodná ustanovení, a jehož použití pro
exekuční řízení zahájená do 31. 12. 2007 vyloučil Ústavní soud ve svém nálezu
sp. zn. IV. ÚS 314/09, projednávanou věc je proto třeba posuzovat podle
občanského soudního řádu a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále též jen
„ex. řád“), ve znění zákona č. 286/2009 Sb., neboť podle čl. II. bod 1 zákona
č. 286/2009 Sb. se tento zákon použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí
jeho účinnosti a k rozvrhu v projednávané věci došlo po 1. 11. 2009. Z tohoto
důvodu je třeba náklady exekuce v projednávané věci podle ustanovení § 66 odst. 7 ve spojení s ustanovením § 130 odst. 2 ex. řádu ve znění zákona č. 286/2009
Sb. zařadit do první skupiny podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatel dále namítá, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní
věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje
ustanovení § 337b odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť k rozvrhovému jednání dne 8. 11. 2018 se žádný z účastníku řízení ani přihlášených věřitelů nedostavil,
pohledávka tak nebyla popřena nejpozději do skončení rozvrhového jednání před
soudem prvního stupně a nemůže být v dalším řízení (ani odvolacím) žádným z
účastníků popřena. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k
závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby
odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. § 237 o. s. ř.). Ohledně dovolací námitky týkající se pořadí uspokojení pohledávky soudního
exekutora z nákladů exekuce Nejvyšší soud opakovaně vyložil, že bylo-li
usnesení o nařízení exekuce vydáno do 31. 12. 2007, pak se pohledávka soudního
exekutora na náhradu nákladů exekuce prodejem nemovité věci uspokojí v rozvrhu
rozdělované podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), a to
až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (k tomu viz jednak
bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. /ve znění do 31. 12. 2007/, ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005,
uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále
pak namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo
5223/2007, usnesení ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007, usnesení ze
dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn.
20 Cdo 3039/2008, usnesení ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1928/2009,
usnesení ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 696/2011, usnesení ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1361/2013, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo
813/2013, usnesení ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1275/2017, nález
Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09, a to zejména k otázce
aplikovatelnosti nové právní úpravy a nepřípustného retroaktivního výkladu
norem, dále nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a
další). Nejvyšší soud i Ústavní soud současně opakovaně zdůraznily, že exekuční řízení
uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před
účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba zásadně posoudit podle exekučního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Uvedené závěry jsou přitom použitelné i
v době po 1. 11. 2009, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená
zákonem č. 286/2009 Sb., neboť právní úprava obsažená v ustanovení § 68 odst. 2
ex. řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb.) byla další novelou zákona č. 120/2001 Sb. provedenou zákonem č. 286/2009, který nabyl účinnosti dnem 1. 11. 2009, zařazena (ve stejném znění) do nového ustanovení § 66 odst. 7 ex. řádu
(srov. Čl. I bod 53. zákona č. 286/2009 Sb.) a tím došlo pouze k systematické
legislativní změně exekučního řádu, která neměla za následek změnu v obsahu
právní úpravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30
Cdo 1419/2013, usnesení ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1233/2013, usnesení
ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3565/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne
10. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 4032/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 546/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3254/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS
3255/17). Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009
Sb., podle něhož, „není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve
znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení
nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány“. Uvedené přechodné ustanovení upravuje právní vztahy, které se týkají změn v
exekučním řízení, jež nastaly ke dni účinnosti zákona č. 286/2009 Sb. (ke dni
1. 11. 2009), a nemohou se vztahovat na účinky jiných zákonů, tedy ani na
účinky zákona č. 347/2007 Sb. Opačný výklad by nutně znamenal pravou zpětnou
účinnost ustanovení Čl. II bodu 1 zákona č. 286/2009 Sb. na exekuční řízení,
která byla zahájena v době do 31. 12. 2007. Pravá zpětná účinnost není v českém
právním řádu přípustná, neboť k definičním znakům právního státu patří princip
právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo, a součástí
právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (pravé retroaktivity)
právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného
vyjádřen v ustanovení čl. 40 odst.
6 Listiny základních práv a svobod, lze pro
ostatní právní odvětví (včetně právní úpravy pracovněprávních vztahů) dovodit z
ustanovení čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v
nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996 sp. zn. Pl. ÚS
9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České
republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České
republiky ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997
Sb.). Dovolací soud v nyní projednávané věci neshledal žádný důvod odchýlit se od
dříve rozsáhle diskutovaných a formulovaných závěrů, jejichž přijetí si
vynutila tehdejší absence explicitní úpravy. Současně si je vědom, že tyto
závěry již v minulosti postihly řadu případů, nadále však mohou dopadat výlučně
na exekuce „staršího data“, konkrétně exekuce nařízené před rokem 2008. Později
totiž došlo právě se zřetelem k uplatňovanému sjednocujícímu stanovisku
Nejvyššího soudu k přijetí právní úpravy, jež aplikaci předchozích závěrů
vyloučila. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v
projednávané věci se náklady soudního exekutora, provádějícího exekuci
nařízenou dne 10. 10. 2005, uspokojí při rozvrhu z rozdělované podstaty ve
třetí první skupině [§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.], je správné. Namítá-li dovolatel, že pohledávka soudního exekutora nebyla zástavní
věřitelkou CASPER CONSULTING, a.s., řádně popřena tak, jak to požaduje
ustanovení § 337b odst. 1 a 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, nelze
ani této námitce přisvědčit, neboť ustanovení § 337b odst. 3 o. s. ř. ve znění
do 31. 12. 2007 může být popřena pouze pohledávka věřitele, která byla
„vyčíslena“ podle ustanovení § 337b odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007, a nikoliv pohledávka soudního exekutora či oprávněného, kteří mají v
exekučním řízení zvláštní procesní postavení odlišné od věřitele. Řešení této
otázky přitom jednoznačně plyne ze zákona a nemůže tak založit přípustnost
dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Předchozí popření pohledávky
soudního exekutora na nákladech exekuce ze strany zástavní věřitelky tedy
nebylo nezbytné. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání soudního exekutora přípustné;
Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. ex. řádu).
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2019
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu