20 Cdo 3479/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky - Úřadu pro zastupování státu
ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42,
identifikační číslo osoby 69797111, proti povinným 1) SOBÍN INVEST s. r. o. se
sídlem v Praze 5, Slavičínská č. 165/6, identifikační číslo osoby 29046777, 2)
I. O., narozené dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Vaňkem,
advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, a 3) S. M.,
narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Filipem Sojákem, advokátem se
sídlem v Praze 4, Mikuláše z Husi č. 382/12, pro 27 999 622,09 Kč s
příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský
úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 2528/19, o dovolání WPB Capital, spořitelního
družstva v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, identifikační číslo
osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v
Praze 8, Sokolovská č. 5/49, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.
června 2021, sp. zn. 17 Co 200/2021, takto:
I. Dovolání dovolatele WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci,
se odmítá.
II. Dovolatel WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, je povinen
zaplatit povinné 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 22 500 Kč do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta se
sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28.
III. Dovolatel WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, je povinen
zaplatit povinné 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 22 500 Kč do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Vaňka, advokáta se
sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28.
IV. Oprávněná a povinný 3) nemají vůči dovolateli WPB Capital,
spořitelnímu družstvu v likvidaci, právo na náhradu nákladů řízení.
1. Soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10,
usnesením ze dne 4. 5. 2021, č. j. 167 EX 2528/19-421, rozhodl o vstupu do
řízení WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci, se sídlem v Brně,
Kamenná č. 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, na místo dosavadní
oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42. 2. Městský soud v Praze k odvolání povinných 1) a 2) změnil usnesení
soudního exekutora tak, že se návrh oprávněné na vstup WPB Capital,
spořitelního družstva v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13,
identifikační číslo osoby 25780450, do řízení na místo oprávněné zamítá. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný JUDr. Šárkou Novotnou,
notářkou se sídlem v Praze, dne 6. 8. 2010, sp. zn. N 420/2010, NZ 391/2010, k
vymožení pohledávky WPB Capital, spořitelního družstva, ve výši 27 999 622,09
Kč, která vznikla WPB Capital, spořitelnímu družstvu, na základě smlouvy o
úvěru č. 2210-21430, uzavřené dne 3. 8. 2010 mezi WPB Capital, spořitelním
družstvem, jako věřitelem a povinným 1) jako dlužníkem (dále též jen „předmětná
pohledávka“), a její zajištění na základě smluv o převzetí ručení ze dne 3. 8. 2010, uzavřených mezi WPB Capital, spořitelním družstvem a povinnými 2) a 3)
jako ručiteli za předmětnou pohledávku. Rozhodčím nálezem ze dne 2. 6. 2014,
sp. zn. 286/14, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2014 (dále též jen
„předmětný rozhodčí nález“), vydaném ve sporu mezi TROWMART LIMITED (nyní
LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., dále též jen „LCCD“) jako žalobcem a
WPB Capital, spořitelním družstvem v likvidaci, jako žalovaným, bylo určeno, že
ke dni 10. 5. 2013 je vlastníkem předmětné pohledávky LCCD, a to z důvodu
převodu vlastnického práva k předmětné pohledávce z WPB Capital, spořitelního
družstva v likvidaci, na LCCD v důsledku uplatnění opce podle smlouvy ze dne
20. 11. 2002. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 6 To
48/2016, byla mimo jiné i předmětná pohledávka ve smyslu § 79e odst. 1
trestního řádu zajištěna a z důvodu spornosti majitele pohledávek bylo
společnosti LCCD a WPB Capital, spořitelnímu družstvu v likvidaci, s těmito
pohledávkami zakázáno nakládat; následně byl správou zajištěných pohledávek
pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (oprávněný v
projednávané věci). Zajištění předmětné pohledávky bylo zrušeno usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 6 To 12/2021. Odvolací soud
dospěl k závěru, že návrhu oprávněné na vstup WPB Capital, spořitelního
družstva v likvidaci, nebo LCCD do řízení na místo oprávněného, nelze vyhovět. Dovodil, že WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, není osobou, na niž
zrušením zajištění předmětné pohledávky přešlo právo oprávněného z exekučního
titulu, neboť předmětným rozhodčím nálezem, který je pravomocný, bylo určeno,
že vlastníkem předmětné pohledávky je LCCD.
Skutečnost, že je v současné době
vedeno řízení o zrušení předmětného rozhodčího nálezu, nemůže mít na uvedené
vliv, neboť řízení dosud nebylo skončeno a do případného pravomocného
rozhodnutí o zrušení předmětného rozhodčího nálezu k této skutečnosti nelze
přihlížet, neboť rozhodčí nález je veřejnou listinou s účinky pravomocného
soudního rozhodnutí, upravující práva a povinnosti stran a jsou jím vázáni
účastníci řízení i všechny orgány. Závaznost a účinky předmětného rozhodčího
nálezu nemůže ovlivnit ani případné odložení jeho vykonatelnosti usnesením
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, neboť
odložením vykonatelnosti rozhodčího nálezu nedochází k pozbytí jeho formální a
materiální právní moci a účastníci rozhodčího řízení i všechny orgány jsou
povinny z něj vycházet. Současně nelze pominout, že výrokem předmětného
rozhodčího nálezu, jímž bylo rozhodnuto o určení vlastnictví k pohledávkám,
včetně předmětné pohledávky, není ukládána vykonatelná povinnost a odložení
vykonatelnosti tohoto výroku je tedy pojmově vyloučeno. Odvolací soud z tohoto
důvodu dovodil, že osobou, na niž po zrušení zajištění předmětné pohledávky
přešla zpět práva z exekučního titulu, není WPB Capital, spořitelní družstvo v
likvidaci, ale společnost LCCD, proto návrh na vstup WPB Capital, spořitelního
družstva v likvidaci, na místo oprávněného zamítl.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podalo WPB Capital, spořitelní
družstvo v likvidaci, dovolání. Předně namítá, že z ustanovení § 107a
občanského soudního řádu, resp. ustanovení § 36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, dále též jen „ex. řád“, se podává, že právní skutečnost, na jejímž
základě má dojít v průběhu exekučního řízení ke změně v osobě účastníka řízení,
musí nastat po zahájení exekučního řízení. V projednávané věci však k údajnému
přechodu práva na základě předmětného rozhodčího nálezu mělo podle odvolacího
soudu dojít ke dni 10. 5. 2013, tedy před zahájením exekučního řízení. Dovolatel namítá, že exekuční titul nadále svědčí jemu, neboť v projednávané
věci bylo exekuční řízení zahájeno 15. 1. 2020 na návrh oprávněné, a to z
důvodu, že oprávněná byla správcem v trestním řízení zajištěné předmětné
pohledávky za povinnými a z tohoto důvodu byla oprávněná současně i aktivně
legitimována v exekučním řízení, ačkoliv jí z exekučního titulu právo
nevyplývalo. Vzhledem k tomu, že dne 8. 3. 2021 bylo zajištění předmětné
pohledávky zrušeno, je třeba toto usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, považovat za listinu vydanou státním orgánem ve
smyslu § 36 odst. 4 ex. řádu, a tedy skutečnost s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nastala až
po zahájení exekučního řízení. V současné době je vedeno řízení o zrušení
předmětného rozhodčího nálezu, v němž bude pravomocně rozhodnuto, kdo je
věřitelem předmětné pohledávky za povinnými, nicméně i přesto je nyní možné
rozhodnout o procesním nástupnictví v exekučním řízení. Oprávněná podala
exekuční návrh podle exekučního titulu, z nějž právo svědčí ve prospěch
dovolatele, v návrhu není jakkoliv zmiňován ani připojen předmětný rozhodčí
nález, jehož vykonatelnost byla nadto odložena, a exekuční soud při pověření
soudního exekutora o otázce, kdo je skutečným vlastníkem předmětné pohledávky,
nerozhodoval a ani k ní nemohl přihlížet, neboť mu nebyla předestřena. Soudní
exekutor proto postupoval správně, když rozhodl, že na místo oprávněného má do
exekučního řízení vstoupit dovolatel, neboť mu svědčí právo z exekučního
titulu. Dovolatel dále namítá, že podle předmětného rozhodčího nálezu není
možné postupovat, neboť v současné době je vedeno řízení o jeho zrušení a
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014 byla odložena jeho
vykonatelnost. Městský soud v Praze následně rozhodnutí Obvodního soudu pro
Prahu 1 změnil tak, že se návrh na odklad vykonatelnosti předmětného rozhodčího
nálezu ohledně jeho výroku I. zamítá, a ve svém odůvodnění mimo jiné dovodil,
že s výhradou prokázání dosud uplatněných žalobních tvrzení, lze usuzovat na
důvodnost návrhu na zrušení předmětného rozhodčího nálezu.
Vzhledem k tomu, že
je možné uzavřít, že předmětný rozhodčí nález je nálezem nicotným, neboť byl
vydán rozhodčím soudem i přesto, že rozhodčím soudem být vydán nemohl, není
možné podle něj v tomto exekučním řízení postupovat a dovozovat z něj jakýkoliv
přechod pohledávky uplatněné v tomto exekučním řízení. Dovolatel konečně
namítá, že předmětný rozhodčí nález nemůže být závazný i pro strany exekučního
řízení, neboť povinní nebyli účastníky rozhodčího řízení, ve kterém byl
rozhodčí nález vydán. Předmětný rozhodčí nález je rozhodnutím, které zavazuje
(nebyla-li odložena jeho vykonatelnost) pouze účastníky daného rozhodčího
řízení, jimiž v projednávané věci byli LCCD a dovolatel, nikoliv však povinní v
projednávaném řízení. Z tohoto důvodu by k předmětnému rozhodčímu nálezu nemělo
být přihlíženo, neboť exekuční řízení je vedeno mezi jinými účastníky, než mezi
kterými bylo vedeno rozhodčí řízení. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se rozhodnutí soudního exekutora
potvrzuje. Dovolatel dále navrhl odklad právní moci napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu.
4. Povinné 1) a 2) ve svém vyjádření namítají, že WPB Capital,
spořitelní družstvo v likvidaci, není k podání dovolání aktivně legitimováno,
neboť nikdy nebylo účastníkem exekučního řízení v projednávané věci. Dále
namítají, že cese pohledávky oprávněné na WPB Capital, spořitelní družstvo v
likvidaci, nebyla provedena před zrušením zajištění předmětné pohledávky v
trestním řízení, a proto není WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci,
právním nástupcem oprávněné, neboť právní postavení oprávněného nemá oporu ve
smluvním ujednání, ale ani v rozhodnutí soudu. Postavení právního nástupce nemá
ani společnost LCCD, která se stala vlastníkem pohledávek vůči povinným
předmětným rozhodčím nálezem. Povinné 1) a 2) proto navrhly, aby dovolací soud
dovolání WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci, odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ – a dospěl k
závěru, že dovolání WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci, není
přípustné.
6. Dovolací soud k námitce povinných 1) a 2) předně podotýká, že není
dán nedostatek subjektivní legitimace dovolatele k podání dovolání. Rozhodnutí
o změně v účastnících řízení (ať již vyhovující, nebo zamítavé) je rozhodnutím
o tom, kdo má být nadále nositelem procesních práv a povinností spojených s
účastenstvím v řízení ve věci samé. Jakékoliv rozhodnutí soudu o návrhu podle §
107a OSŘ je tedy rozhodnutím, jenž se přímo dotýká procesních zájmů nejen
dosavadních účastníků, ale i potenciálních účastníků řízení ve věci samé. Z
tohoto důvodu i ten, kdo má podle návrhu ve smyslu § 107a o. s. ř. vstoupit do
řízení, je účastníkem řízení o tomto návrhu, ačkoliv není účastníkem řízení ve
věci samé. Je tedy jako účastník řízení o návrhu na změnu účastníků oprávněn k
podání dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud rozhodl o návrhu podle §
107a o. s. ř. (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021,
sp. zn. 20 Cdo 41/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn.
20 Cdo 1862/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo
614/2004).
7. Dovolatel zakládá přípustnost dovolání předně na řešení právní
otázky, zda je možné, aby za situace, kdy ustanovení § 107a o. s. ř., resp.
ustanovení § 36 odst. 5 ex. řádu předpokládá, že po zahájení exekučního řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva oprávněného, o něž v exekučním řízením jde, do řízení na místo
dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce, může dojít k přechodu
práva i v případě, pokud tato skutečnost (vydání předmětného rozhodčího nálezu)
měla nastat ještě před zahájením exekučního řízení. Dovolatel však současně
pomíjí, že odvolací soud za skutečnost zakládající přechod práva ve smyslu
ustanovení § 107a o. s. ř. nepovažoval předmětný rozhodčí nález, který byl
vydán před zahájením exekučního řízení. Rozhodující skutečností pro přechod
práva je zrušení zajištění předmětné pohledávky usnesením Vrchního soudu v
Praze ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, ke kterému došlo až po zahájení
exekučního řízení. V tomto případě tak dovolatel předestírá své vlastní
skutkové závěry a na nich pak buduje své vlastní (shora uvedené) a od
odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím však nezpochybňuje právní
posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní
posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 393/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3114/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 515/2018), a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než
který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Proto tato námitka
nezakládá přípustnost dovolání.
8. Dovolatel dále namítá, že odklad vykonatelnosti předmětného
rozhodčího nálezu, případně jeho předpokládaná nicotnost, způsobuje jeho
neúčinnost. Odvolací soud v tomto směru správně dovodil, že vykonatelnost
rozhodnutí, resp. rozhodčího nálezu, kterým bylo určeno vlastnické právo k
pohledávce, nelze odložit, a pokud k tomu došlo, jde o rozhodnutí, které
nezpůsobuje odklad právní moci rozhodčího nálezu. Dovolací soud již dříve
dovodil, že účinky právní moci soudního rozhodnutí, jež se projevují tím, že je
již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem (formální právní
moc) a dále závazností výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelností (materiální
právní moc) zůstávají odkladem vykonatelnosti rozhodnutí nedotčeny. Uvedené
platí v mezích pravomoci rozhodce i pro jím vydaný rozhodčí nález, který nelze
přezkoumat podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula
lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, a
který v důsledku toho „nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního
rozhodnutí a je soudně vykonatelný“ (§ 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. v
rozhodném znění; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn.
29 NSCR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dále v souvislosti s odkladem vykonatelnosti rozhodčích nálezů
dovolací soud dovodil, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu nelze odložit
vykonatelnost rozhodčího nálezu v té jeho části, jíž je rozhodnuto o nahrazení
projevu vůle. Za splnění zákonných předpokladů (§ 32 odst. 2 zákona č. 216/1994
Sb., o rozhodčím řízení) lze odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu v té jeho
části, jíž je ukládána vykonatelná povinnost, tedy i v části ukládající
povinnost k náhradě nákladů řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.
2014, sp. zn. 23 Cdo 168/2014). Z uvedeného se jasně podává, že nařízení
odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu v části, jíž bylo určeno vlastnictví k
předmětné pohledávce, není možné, neboť tímto výrokem nebyla ukládána
povinnost, na jejímž základě by mohl být nařízen výkon rozhodnutí (zahájena a
případně provedena exekuce; srov. obdobně judikaturu dovolacího soudu k odkladu
vykonatelnosti soudních rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1822/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9.
2017, sp. zn. 30 Cdo 3367/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018,
sp. zn. 28 Cdo 6085/2017). Došlo-li i přesto k odkladu vykonatelnosti
předmětného rozhodčího nálezu jako celku, nezpůsobuje toto rozhodnutí odklad
jeho právní moci a ve smyslu § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. jsou jeho výroky i
nadále účastníci řízení a též všechny orgány vázány.
9. Dovolatel dále dovozuje nicotnost rozhodčího nálezu, spočívající v
tom, že rozhodce rozhodl v rozporu s hmotným právem a byl podán návrh na
zrušení rozhodčího nálezu soudem. Dovolací soud již dříve dovodil, že okolnost,
že je rozhodčí nález případně věcně nesprávný (ba dokonce zmatečný), mu účinky
pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu § 159a o. s. ř. neodnímá (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011) a
nezpůsobuje tedy ani jeho nicotnost (k nicotnosti právních aktů srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2182/2009,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1697/2017, včetně
judikatury tam zmíněné). Ke stejnému závěru je třeba dospět i ve vztahu k
pouhé skutečnosti, že předmětný rozhodčí nález byl napaden návrhem na jeho
zrušení soudem (srov. § 32 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSCR 29/2009, uveřejněné pod číslem
108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Polemizuje-li dovolatel se závěrem dovolacího soudu, že rozhodčí
nález je veřejnou listinou, a dovozuje-li, že není závazný pro účastníky
řízení, v němž se jím určitá právní skutečnost dokládá, nezakládá ani touto
námitkou přípustnost dovolání. Dovolací soud již dříve dovodil, že nabývá-li
rozhodčí nález dnem doručení účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je-li
soudně vymahatelný (k povaze rozhodčího nálezu srov. i důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod
číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), má obdobnou povahu
jako soudní rozhodnutí, které je veřejnou listinou (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 24. 10. 2018, sen. zn. 29 ICdo 72/2016, uveřejněný pod číslem
13/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, že z
těchto důvodů je třeba předmětný rozhodčí nález ve smyslu § 36 odst. 4 ex. řádu
považovat za listinu vydanou státním orgánem, jež prokazuje přechod či převod
práva z exekučního titulu, je proto správný.
11. Dodává-li dovolatel nad rámec uvedeného, že v téměř totožných
exekučních řízeních rozhodoval odvolací soud o vstupu dovolatele do řízení
odlišně, aniž by však blíže tato řízení označil a současně aniž by v tomto
směru označil předpoklady přípustnosti podle ustanovení § 237 o. s. ř. nebo
vymezil dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., nemůže ani tato jeho
námitka přípustnost dovolání založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7.
2013, sp. zn. 29 Cdo 1898/2013).
12. Vzhledem k tomu, že dovolání WPB Capital, spořitelního družstva v
likvidaci, není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
13. Dovolatel současně navrhl odklad právní moci napadeného usnesení
odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III.
ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání
či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani
návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud
návrhem na odklad právní moci usnesení odvolacího soudu nezabýval.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3
o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu