21 Cdo 1828/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem
v Havířově-Městě, Moskevská č. 1440/24a, proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem
v Karviné, Doly, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, o odškodnění pracovního
úrazu, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu
v Karviné ze dne 25. dubna 2008, č. j. 15 C 240/2005-145, a rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2009, č. j. 16 Co 220/2008-218, vedené u
Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005, o dovolání žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2012, č. j. 16 Co
410/2011-339, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. 8. 2009,
č. j. 16 Co 220/2008-218, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne
25. 4. 2008, č. j. 15 C 240/2005-145, „v odstavcích II. a III. výroku“ (tj. ve
výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost
zaplatit žalobci 442.207,- Kč s úroky z prodlení z částek a ve výši, které byly
ve výroku specifikovány, a ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), změnil jej „v odstavci IV.
výroku“ (tj. ve výroku, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit na náhradě
nákladů státu České republice „na účet“ Okresního soudu v Karviné 14.351,- Kč)
tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem
prvního stupně, a rozhodl, že žádný z účastníků a Česká republika nemají právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud - poté, co dokazování
doplnil revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, specializace
neurologie, který vypracoval znalec MUDr. Jan Kristek - dospěl ve věci samé k
závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 3.
12. 1998 a vznikem škody není dána příčinná souvislost, a proto požadavek
žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za
období od 1. 12. 2003 do 31. 3. 2008 není důvodný.
Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud České
republiky usnesením ze dne 10. 2. 2011, č. j. 21 Cdo 1/2010-243, jako
nepřípustné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku okresního soudu a rozsudku krajského soudu podal žalobce dne 28.
3. 2011 u Okresního soudu v Karviné žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného
v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Žalobu odůvodnil
tím, že na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR se začátkem ledna 2011
seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 (ve věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 149/9), z jehož odůvodnění
zjistil, že MUDr. Marta Kotasová zpracovala v této věci znalecký posudek a jako
konzultanta z oboru neurologie a neurotraumatologie si přibrala MUDr. Jana
Kristka. Z videozáznamu tiskové konference ministra spravedlnosti na
internetových stránkách se dále dozvěděl, že soudní znalec není zaměstnancem
soudu, nýbrž osobou samostatně výdělečně činnou. Dovozuje tedy, že MUDr. Marta
Kotasová a MUDr. Jan Kristek spolupracovali a spolupracují na vypracovávání
kolektivních znaleckých posudků a jsou obchodními partnery. Žalobce tvrdí, že v
době, kdy byl MUDr. Jan Kristek ustanoven jako revizní znalec v jeho věci,
nevěděl, že spolupracuje s MUDr. Martou Kotasovou na vypracovávání kolektivních
znaleckých posudků a že jsou obchodními partnery; pravomocné rozhodnutí bylo v
posuzovaném případě vyneseno na základě lékařských posudků, které vypracovali
soudní znalci, kteří nejsou nezávislí a nestranní, zatajili existenci
důležitých skutečností a porušili přísahu znalce.
Okresní soud v Karviné – poté, co usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j.
16 Co 200/2014-283, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.
5. 2011, č. j. 16 Co 200/2014-283, zamítl návrh žalobce na vydání předběžného
opatření, aby „žalovaný byl povinen obnovit dnem 11. 4. 2011 výplatu náhrady za
ztrátu na výdělku, splatnou v obvyklých výplatních termínech, minimálně do výše
rozhodného výdělku před zastavením výplaty 25.838,- Kč s následnou valorizací“,
a co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2011, č. j. 16 Nc
18/2011-279, k námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodl, že soudce
Okresního soudu v Karviné JUDr. Jan Chowaniec není vyloučen z projednávání a
rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005 –
usnesením ze dne 10. 8. 2011, č. j. 15 C 240/2005-316, žalobu na obnovu řízení
vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 240/2005 zamítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z
toho, že žaloba na obnovu řízení byla podána včas a že žalobce je k podání
žaloby na obnovu řízení aktivně legitimován, dovodil, že „o skutečnosti, že
znalec není zaměstnancem soudu, ale je osoba samostatně výdělečně činná,
žalobce věděl již ke dni 8. 10. 2008, což vyplývá z jeho vyjádření na policii“,
a že „tvrzená skutečnost, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová spolupracovala při
vypracování znaleckých posudků s MUDr. Janem Kristkem jako konzultantem, není
nová a hlavně nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V
původním řízení MUDr. Marta Kotasová vypracovala sama znalecký posudek, se
kterým žalobce nesouhlasil s ohledem na to, že znalkyně neměla potřebnou
specializaci (neurologie), což uplatnil v odvolacím řízení, a právě proto
odvolací soud ustanovil revizního znalce MUDr. Jana Kristka, který tuto
specializaci splňuje. Nejedná se o novou skutečnost, která může pro žalobce
přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ale „ve skutečnosti se jedná o námitku
podjatosti znalců, přičemž věc je pravomocně skončena“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 3. 2012, č. j. 16 Co 410/2011-339, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce podal žalobu na obnovu
řízení včas. Vycházel z ustálené judikatury soudů, podle které mohou být
důvodem žaloby na obnovu řízení i nové skutečnosti a důkazy, jimiž může být
podstatně oslabena věrohodnost svědka, znalce nebo účastníka a posílena
věrohodnost jiných osob slyšených k důkazu, z toho, že žalobce v posuzovaném
případě uplatnil jako důvod pro obnovu řízení skutečnost, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová v jiné věci (vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16
Co 149/2007) přibrala k vypracování znaleckého posudku jako konzultanta MUDr. Jana Kristka, z čehož dovozoval, že mezi uvedenými znalci existuje vztah
ekonomické závislosti, pro který měl být MUDr. Jan Kristek vyloučen z
vypracování znaleckého posudku v původním řízení, a z toho, že v průběhu řízení
o obnovu řízení (v odvolacím řízení) žalobce rozšířil důvody pro obnovu řízení
o další skutečnost, a to, že MUDr. Marta Kotasová a MUDr. Jan Kristek
vypracovávají pro žalovanou za finanční odměnu znalecké posudky i mimo řízení,
tedy že „vztah ekonomické závislosti existuje nejen mezi oběma znalci navzájem,
ale rovněž mezi znalci a žalovanou, což oslabuje věrohodnost znaleckých posudků
vypracovaných v původním řízení; věrohodnost MUDr. Marty Kotasové oslabuje
podle názoru žalobce také skutečnost, že „pravděpodobně již 17 let neodvádí
sociální a zdravotní pojištění z příjmů ze znalecké činnosti, které je třeba
posuzovat jako příjmy z podnikání“. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu
prvního stupně, že důvodem pro vyloučení znalce z vypracování revizního
znaleckého posudku (případně důvodem pro oslabení věrohodnosti revizního
znalce) není bez dalšího okolnost, že „revidovaný“ znalec v minulosti přibral
revizního znalce k vypracování znaleckého posudku v jiné věci, neboť možnost
znalce přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek je stanovena
zákonem, který rovněž předpokládá, že konzultant má právo na odměnu za
provedenou konzultaci (§ 10 odst. 2 a § 18 odst. 2 věta druhá zákona č. 36/1967
Sb., ve znění pozdějších předpisů); se zřetelem na způsob odměňování se mezi
konzultantem a ustanoveným znalcem nejedná o vztah ekonomické závislosti. Podle
zjištění odvolacího soudu MUDr. Marta Kotasová neurologa MUDr. Jana Kristka
sice zná již asi 20 let a spolupracuje s ním příležitostně jako s jedním z
odborných lékařů (jednak při výkonu znalecké činnosti, jednak v rámci výkonu
povolání vedoucí lékařky posudkové komise detašovaného pracoviště Ministerstva
práce a sociálních věcí v Ostravě), „jejich vztah ovšem zůstává v profesionální
společenské rovině“, příjmy MUDr. Marty Kotasové plynou zejména z pracovního
poměru, příjmy MUDr. Jana Kristka z provozování neurologické ambulance, a MUDr. Marta Kotasová přibírá MUDr. Kristka jako konzultanta jednou až dvakrát za rok.
Za této situace odvolací soud uzavřel, že „nelze mít v žádném případě zato, že
by oba znalci byli na sobě ekonomicky závislí“. Podle názoru odvolacího soudu
důvodem pro vyloučení znalce (případně důvodem pro oslabení věrohodnosti
znalce) není bez dalšího ani okolnost, že znalec v minulosti vypracoval pro
některého z účastníků znalecký posudek v jiné věci mimo soudní řízení, neboť
znalci mohou podávat znalecké posudky i mimo řízení na základě dohody s
fyzickou nebo právnickou osobou; z obsahu spisu nevyplývá, že by vztah MUDr. Jana Kristka či MUDr. Marty Kotasové vůči žalovanému přesáhl profesionální
rovinu. Shodně se soudem prvního stupně se odvolací nezabýval otázkami, zda
výkon funkce znalce představuje podnikání nebo jinou samostatně výdělečnou
činnost, zda MUDr. Marta Kotasová byla či nebyla povinna z příjmů ze znalecké
činnosti odvádět zdravotní a sociální pojištění a zda si tuto povinnost vůči
příslušným orgánům plnila či neplnila, neboť zjištění v tomto směru by „nemohlo
vést z povahy věci ke zpochybnění věrohodnosti a věcné správnosti odborných
znaleckých závěrů“. Námitku žalobce, že soud prvního stupně, který zamítnul
žalobu na obnovu řízení, nebyl správně obsazen, neboť složení senátu nebylo
stejné jako v původním řízení a bylo stanoveno v rozporu s rozvrhem práce
okresního soudu pro rok 2011, odmítl jako nedůvodnou, neboť „projednávaná věc
byla ze zákonem aprobovaného objektivního důvodu (změna specializace) přidělena
podle předem stanovených pravidel určených rozvrhem práce jinému soudci“, a
proto k porušení práva žalobce na zákonného soudce v daném případě
nedošlo.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V první
řadě namítá, že odvolacím soudem nebyla správně vyřešena právní otázka porušení
práva na zákonného soudce a přísedícího, přestože v doplnění odvolání ze dne
29. 12. 2012 uvedl, že „soud prvního stupně ve věci 15 C 240/2005, tj. soud,
který zamítnul žalobu na obnovu řízení, nebyl správně obsazen“, neboť „složení
senátu nebylo stejné jako v původním řízení a složení nového senátu nebylo
ustanoveno v souladu s rozvrhem práce soudců a přísedících pro rok 2011“,
přičemž „Okresní soud v Karviné změnu v obsazení senátu nevysvětlil ani
nezdůvodnil“ a „o změně a důvodech změny v obsazení senátu neexistuje oficiální
(úřední) záznam nebo usnesení“, z čehož dovozuje, že „dovolacím soudem má být
právní otázka porušení práva na zákonného soudce v řízení na obnovu řízení
posouzena jinak“. Dále nastoluje otázku „porušení práva na nestranného znalce –
vztah znalců vůči žalovanému“, otázku „ekonomické závislosti znalců“ a otázku
„důvěryhodnosti znalců a věrohodnosti znaleckých posudků“ s tím, že uvedené
právní otázky mají být posouzeny jinak, než jak je posoudil odvolací soud. Ve
vztahu k otázce „porušení práva na nestranného znalce – vztah znalců k
žalovanému“ namítá, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že znalkyně MUDr.
Marta Kotasová je „součástí určitého, žalovanou stranou vytvořeného a
využívaného systému, ve kterém žalovaný se znalkyní dlouhodobě spolupracuje a
počítá s činností znalkyně v tomto systému i do budoucna“; znalkyně „je zapsána
v seznamu znalců, které žalovaný systematicky dlouhodobě využívá v procesu
přiznávání rent bez soudního řízení“. Ve vztahu k otázce „ekonomické závislosti
znalců“ namítá, že mezi znalci MUDr. Martou Kotasovou a MUDr. Janem Kristkem
existuje vztah ekonomické závislosti, pro který by měl být MUDr. Jan Kristek
vyloučen z vypracování revizního znaleckého posudku v původním řízení. Vytýká
odvolacímu soudu, že neprovedl jím „navrhované analýzy“ ke zjištění skutečného
stavu o obchodních vztazích mezi znalkyní a žalovaným a že nevyhověl jeho
důkazním návrhům ke zjištění ekonomické závislosti mezi oběma znalci navzájem a
mezi znalci a žalovaným (připojením spisu sp. zn. 16 Co 18/2012, výslechem obou
znalců a výslechem pana P.) a že se spokojil pouze s výpovědí znalkyně MUDr.
Marty Kotasové; nebyl proveden důkaz výslechem MUDr. Kristka a soudy se
nezabývaly otázkami, zda znalkyně MUDr. Marta Kotasová dodržuje zákon o
znalcích. Navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že „usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 16 Co 410/2012 a usnesení Okresního soudu v
Karviné ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 15 C 240/2005, se zrušují“.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s.
ř.“), neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II
bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1
písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu
řízení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení
proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení
zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo
rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s.
ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v
rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238
odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu
řízení. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo
odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy
může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238
odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.
s. ř. se nepřihlíží [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s.
ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.
ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové
právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst.
2 a § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že
dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný.
V posuzovaném případě žalobce podal dne 28. 3. 2011 u Okresního soudu v Karviné
žalobu na obnovu řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a)
o. s. ř.
Žaloba na obnovu řízení je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný
opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán
pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti,
rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska
správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát.
Žaloba na obnovu řízení je tedy právním institutem, pomocí kterého lze
dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn
úplně nebo správně. Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně
uvedených v ustanovení § 228 odst. 1 o. s. ř. Důvod žaloby (důvod obnovy
řízení) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2 o.
s. ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán a
nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v
žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k
žalobě. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení
při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy
rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky -
odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4183/2011).
Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. může účastník napadnout
žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým
bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy,
které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně
nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před
odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti a důkazy jsou - jak vyplývá z ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. - důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy -
řečeno jinak - jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení
objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že
o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou
povinnost tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou
přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve
spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka,
který podal žalobu na obnovu řízení, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje,
že se jeví alespoň jako pravděpodobný (srov. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu
ČSSR ze dne 28. 7. 1967, sp. zn. 4 Cz 81/67, uveřejněné pod č. 6/1968 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2839/2009). „Novost“ je třeba hodnotit
z hlediska ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož pro rozsudek je
rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že tyto skutečnosti musely
existovat ke dni vyhlášení rozsudku nebo vydání rozhodnutí, avšak účastník je
nemohl bez své viny použít v původním řízení (s výjimkou nového rozhodnutí,
kterým může být i rozhodnutí vydané až po skončení původního řízení, jestliže
pozdějším rozhodnutím bylo rozhodnuto jinak než v době původního řízení a toto
nové rozhodnutí může pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci).
Již v minulosti byl v soudní praxi přijat a nadále je uplatňován právní
názor - z něhož vycházel i odvolací soud - že důvodem žaloby na obnovu řízení
mohou být i nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně
oslabena věrohodnost svědka, znalce nebo účastníka a posílena věrohodnost
jiných osob slyšených k důkazu, tedy - jinak řečeno - nové skutečnosti,
rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo
hodnocení důkazů založeno (srov. například rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze
dne 26. 5. 1949, sp. zn. Rv I 463/48, uveřejněné pod č. 55/1950 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek NS). Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout
samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle ustanovení § 132 a násl. o. s.
ř.
K otázce pochybností účastníka o nepodjatosti znalce, který podal ve věci
znalecký posudek, byl Nejvyšším soudem přijat právní názor (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod
číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že znalecký posudek
vypracovaný znalcem, který nesmí ve věci posudek podat z důvodů uvedených v
ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. (ve znění pozdějších předpisů),
není způsobilým důkazem, na základě něhož by bylo možné učinit skutková
zjištění soudů; ke skutečnostem, pro které je znalec vyloučen, soud přihlíží
kdykoliv za řízení.
Pochybnost o nepodjatosti znalce však nemůže založit samotná okolnost,
že znalec ve znaleckém posudku zaujal na věc odborný názor, který byl odlišný
od názoru některého z účastníků řízení, a který vyzněl v jeho neprospěch.
Znalce ustanovují v jednotlivých věcech orgány veřejné moci za
podmínek, které jsou uvedeny v právních předpisech, upravujících řízení před
nimi vedené. V občanském soudním řízení ustanovuje znalce soud (srov. 127 o. s.
ř.). Znalec vykonává znaleckou činnost osobně (popřípadě za pomoci konzultanta)
a je povinen provést znalecký úkol řádně a ve stanovené lhůtě (srov. § 8 až 10
zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů
– dále též jen „zákon č. 36/1967 Sb.“).
Znalec nesmí podat posudek, lze-li mít pro jeho poměr k věci, k
orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům pochybnost o
jeho nepodjatosti (srov. § 11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.). Jakmile se znalec
dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou
povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec je vyloučen, rozhoduje
orgán (v občanském soudním řízení předseda senátu), který jej pro podání
posudku ustanovil (srov. § 11 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. a § 17 o. s. ř.).
Znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí (v
oboru, pro nějž byl ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu
jmenován znalcem) posuzuje skutečnosti, které mu byly orgánem veřejné moci - v
občanském soudním řízení soudem - určeny (při ustanovení znalcem v jednotlivé
věci nebo později v průběhu příslušného řízení), a ve znaleckém posudku sděluje
soudu subjektivní výsledek svého posouzení. Byl-li znalec ustanoven v
jednotlivé věci soudem a podal-li proto tomuto soudu znalecký posudek, nelze
znaleckou činnost pokládat za projev jeho osobního zájmu. Vzhledem k tomu, že
znalce ustanovil soud, že znalec byl povolán k podání posudku v občanském
soudním řízení a pro účely tohoto řízení (znalecký posudek slouží jako jeden z
důkazů pro zjištění skutkového stavu věci) a že jde o úkon odborníka,
nezávislého a vzhledem k jeho poměru k věci, k orgánům provádějícím řízení, k
účastníkům nebo jejich zástupcům nepodjatého, má znalecká činnost veřejnoprávní
povahu a slouží k dosažení účelu příslušného řízení vedeného před soudem. Na
tomto závěru nic nemění ani to, že znalec vykonává svou činnost za úplatu
[právo znalce na odměnu a náhradu hotových výdajů se neřídí „dohodou“, ale
určuje ji - jak je zřejmé zejména z ustanovení § 17 až 19 zákona č. 36/1967 Sb.
a z vyhlášky č. 37/1967 Sb. - soud podle stupně odbornosti potřebného k
provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce].
Podává-li znalec v souvislosti s právními úkony fyzických nebo
právnických osob na jejich žádost posudek mimo řízení před orgány veřejné moci,
poskytuje tuto odbornou pomoc na základě dohody v rámci výkonu své funkce (§ 12
odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.). Odměna znalce se v takovém případě řídí
smlouvou mezi znalcem a osobou, která znalecký posudek objednala (§ 17 odst. 4
zákona č. 36/1967 Sb.).
Činnost znalců povolaných k podání znaleckého posudku pro účely
příslušného řízení před orgánem veřejné moci (v občanském soudním řízení před
soudem) je třeba důsledně odlišovat od podávání posudku znalcem na základě
dohody s fyzickou či právnickou osobou, která si posudek „objednala“, kdy
posudek neslouží potřebám žádného řízení před orgánem veřejné moci (před
soudem) a kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost znalce (srov. odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 845/2013).
V projednávané věci žalobce zpochybňoval věrohodnost znaleckého posudku
MUDr. Marty Kotasové a revizního znaleckého posudku MUDr. Jana Kristka,
podaných v původním řízení, z nichž soudy obou stupňů při rozhodování věci
vycházely, zejména tvrzením, že mezi těmito znalci existuje vztah ekonomické
závislosti (neboť znalkyně MUDr. Marta Kotasová v jiné věci přibrala k
vypracování znaleckého posudku jako konzultanta MUDr. Jana Kristka), z čehož
dovozuje, že znalec MUDr. Jan Kristek měl být vyloučen z podání revizního
znaleckého posudku v původním řízení; vztah ekonomické závislosti podle žalobce
existuje nejen mezi oběma znalci navzájem, ale rovněž mezi oběma znalci a
žalovaným, neboť tito znalci vypracovávají pro žalovaného za finanční odměnu
znalecké posudky i mimo řízení, což oslabuje věrohodnost znaleckých posudků
vypracovaných v původním řízení.
Znalcův poměr k účastníkům řízení může být založen – mimo jiné - i
vztahem ekonomické závislosti, lze-li mít důvodné pochybnosti, že znalec nebude
schopen z tohoto důvodu podat nepodjatý znalecký posudek. Důvodné pochybnosti o
poměru znalce k účastníkům řízení (případně o poměru mezi znalci) z tohoto
důvodu však nemohou vzniknout, jestliže se o vztah ekonomické závislosti
nejedná. O vztah ekonomické závislosti se může jednat jen v takovém případě, že
bez příjmů z takové (honorované) činnosti by ten, který takto příjmy získává,
nemohl existovat (právě proto, že je na nich ekonomicky závislý). Nic takého ve
vztahu mezi žalovaným, znalkyní MUDr. Martou Kotasovou a znalcem MUDr. Janem
Kristkem nebylo v řízení před soudy zjištěno ani tvrzeno. Samotná skutečnost,
že znalci vedle výkonu stálého zaměstnání a kromě znalecké činnosti pro soudy
provádějí za odměnu odbornou činnost pro jiného znalce nebo pro jiné fyzické a
právnické osoby, neumožňuje závěr o jejich ekonomické závislosti na takové
činnosti nebo na těch, pro které tuto činnost vykonávají.
Proto ani skutečnost tvrzená žalobcem, že „znalkyně MUDr. Marta
Kotasová v jiné věci přibrala k vypracování znaleckého posudku jako konzultanta
MUDr. Jana Kristka“ a že „oba znalci vypracovávají pro žalovaného za finanční
odměnu znalecké posudky i mimo řízení“, nemůže být sama o sobě – jak správně
dovodil odvolací soud – důvodem pro vyloučení znalce (případně důvodem pro
oslabení věrohodnosti znalce a jím podaného znaleckého posudku), neboť – jak
vyplývá z výše uvedeného – jak možnost znalce přibrat konzultanta, tak možnost
znalců podat za odměnu v souvislosti s právními úkony fyzických nebo
právnických osob na jejich žádost posudek mimo řízení před orgány veřejné moci
(kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost znalce), je v souladu se zákonem
č. 36/1967 Sb.
Dovolací soud považuje za správný i názor odvolacího soudu, že zjištění v tom
směru, zda MUDr. Marta Kotasová byla či nebyla povinna z příjmů ze znalecké
činnosti odvádět zdravotní a sociální pojištění a zda si tuto povinnost vůči
příslušným orgánům plnila či neplnila, by „nemohlo vést z povahy věci ke
zpochybnění věrohodnosti a věcné správnosti odborných znaleckých závěrů“.
Dospěl-li tedy odvolací soud - poté, co se zabýval všemi námitkami žalobce
proti osobám znalců a poté, co správně dovodil, že žalobci se nepodařilo
zpochybnit nepodjatost znalkyně MUDr. Marty Kotasové a znalce MUDr. Jana
Kristka - k závěru, že znalkyně MUDr. Marta Kotasová ani znalec MUDr. Jan
Kristek nebyli vyloučeni z podání znaleckých posudků, a proto nebyla oslabena
ani věrohodnost jimi podaných znaleckých posudků provedených v původním řízení,
že tedy žalobcem tvrzené skutečnosti nejsou způsobilým důvodem obnovy řízení ve
smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., vycházel z ustálené
judikatury soudů a dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po
právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Dovozuje-li žalobce v dovolání jiné skutkové závěry, nejedná se o způsobilý
důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci
pravomocného soudního rozhodnutí.
Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.)
dále vyplývá, že žalobce uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. a) o. s. ř. [když tvrdí, že „zjištění skutečného stavu o
obchodních vztazích mezi znalkyní a žalovaným nebylo provedením jím navrhované
analýzy provedeno“, že odvolací soud nevyhověl jeho důkazním návrhům ke
zjištění ekonomické závislosti mezi oběma znalci navzájem a mezi znalci a
žalovaným (připojením spisu sp. zn. 16 Co 18/2012, výslechem obou znalců a
výslechem pana P.) a že nebyl proveden důkaz výslechem MUDr. Jana Kristka] a
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (když nesouhlasí se
skutkovými zjištěními, z nichž usnesení soudů v řízení o obnově vychází).
Správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů
nemohl dovolací soud přezkoumávat, neboť skutečnost, že řízení je eventuálně
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že
– podle názoru dovolatele - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
neposkytuje - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. -
způsobilý podklad pro přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2, §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky žalobce, že odvolacím
soudem nebyla správně vyřešena právní otázka porušení práva na zákonného soudce
a přísedícího, přestože v doplnění odvolání ze dne 29. 12. 2012 uvedl, že „soud
prvního stupně ve věci 15 C 240/2005, tj. soud, který zamítnul žalobu na obnovu
řízení, nebyl správně obsazen“, neboť „složení senátu nebylo stejné jako v
původním řízení a složení nového senátu nebylo ustanoveno v souladu s rozvrhem
práce soudců a přísedících pro rok 2011“, přičemž „Okresní soud v Karviné změnu
v obsazení senátu nevysvětlil ani nezdůvodnil“ a „o změně a důvodech změny v
obsazení senátu neexistuje oficiální (úřední) záznam nebo usnesení“, z čehož
dovozuje, že „dovolacím soudem má být právní otázka porušení práva na zákonného
soudce v řízení na obnovu řízení posouzena jinak“; uvedeným tvrzením žalobce
uplatňuje zmatečnostní vadu podle ustanovení podle ustanovení § 229 odst. 1
písm. f) o. s. ř. Zmatečnosti však nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 241a
odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke
zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny),
avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy,
je-li dovolání přípustné (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněném v časopise
Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006). Uvedený předpoklad v projednávané
věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalobce proti
usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o .s. ř.
Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České
republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před
středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu
svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu