21 Cdo 2337/2023-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobkyně Česká televize se sídlem v Praze 4 – Podolí, Na hřebenech II č. 1132/4, IČO 00027383, proti žalované A. H., o 1 188 850 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2011, č. j. 25 Co 143/2011-327, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podaných žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2021, č. j. 4 Co 22/2020-689, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 51/2021, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 16 C 51/2021-46, zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podaných žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 4 Co 22/2020-689, pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 21 Cdo 2337/2023-74, které bylo žalované doručeno dne 11. 9. 2023, vyzval dovolatelku, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.
5. 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč, a zároveň žalovanou poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na uvedenou výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání dovolatelka reagovala podáním ze dne 26. 9. 2023 obsahujícím žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr.
Jiřího Doležílka. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných (dokladem toho je i žaloba na obnovu řízení podaná v této věci žalovanou v rozporu s ustanovením § 228 o. s. ř. proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé), opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládala své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o.
s. ř. zastavována (v poměrech projednávané věci srov. například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2021, č. j. 4 Co 22/2020-689, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 3 Co 16/2022-30). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání žalované tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k osobě žalované – např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 845/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp.
zn. 28 Cdo 310/2022, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1462/2023, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1777/2023). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k
nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Nejvyšší soud proto k žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, kterou žalovaná blíže nezdůvodnila a (s výjimkou zaslaných kopií potvrzení Komerční banky, a.
s., o zůstatku na účtu a o blokaci účtu a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti) ničím nedoložila (přestože si při podání této žádosti s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejích opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků musela být vědoma, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), ani k její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nepřihlížel a těmito žádostmi žalované se nezabýval.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelka spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o.
s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). Námitku podjatosti „předsedy senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Doležílka“ obsaženou v podání ze dne 26.
9.
2023 pak dovolatelka odůvodnila
tím, že „se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelka v tomto podání jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měl být tento soudce vyloučen z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podává v řízení opakovaně.
Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel. Protože dovolatelka dosud nezaplatila soudní poplatek za dovolání, ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, č. j. 21 Cdo 2337/2023-74, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.