21 Cdo 2345/2025-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Hromadou, Ph.D., ve věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 1404/4, IČO 47114975, proti povinnému P. R., o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. srpna 2022, č. j. 22 EXE 541/2021-106, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2022, č. j. 20 Co 293/2022-128, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 263/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. ledna 2025, č. j. 5 C 263/2024-21, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. ledna 2025, č. j. 5 C 263/2024-21, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 5 C 263/2024-21, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 8. 2022, č. j. 22 EXE 541/2021-106, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1.11. 2022, č. j. 20 Co 293/2022-128, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 1. 2025, č. j. 5 C 263/2024-21, (výslovně proti všem jejich výrokům) podal povinný (nezastoupený advokátem) dovolání a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta T. M. jeho zástupcem.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu; rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští). Povinný však svým dovoláním výslovně napadl nejen usnesení odvolacího soudu, ale i jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 1. 2025, č. j. 5 C 263/2024-21, podle § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
6. Podáním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích).
7. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že povinný po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně mimořádných opravných prostředků, opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 266/2023, sp. zn. 29 Cdo 919/2024, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022, sp. zn. 22 Cdo 2705/2022, sp. zn. 29 Cdo 365/2023, nebo sp. zn. 21 Cdo 3800/2023). Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinného tak lze označit za obstrukční a sudičské (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
8. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
9. Nejvyšší soud proto k dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení nepřihlížel.
10. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
11. Protože soudní poplatek za dovolání podle obsahu spisu nebyl zaplacen, Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 9. 2025, č. j. 21 Cdo 2345/2025-40, které bylo povinnému doručeno dne 16. 10. 2025, vyzval povinného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, a zároveň povinného poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
12. Protože povinný přes poučení o následcích jeho nečinnosti soudní poplatek za dovolání nezaplatil ani poté, co k tomu byl dovolacím soudem vyzván, dovolací soud řízení o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2025, č. j. 22 Co 43/2025-29, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, aniž se zabýval skutečností, že povinný v tomto dovolacím řízení nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř., neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sb. rozh. obč.).
13. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
14. Dovolatel v dovolání vznesl rovněž žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení právní moci a vykonatelnosti napadených usnesení (soudu prvního stupně a odvolacího soudu). Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2968/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2757/2022).
15. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu