USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční
věci oprávněné UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. se sídlem v
Praze 4, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, zastoupené Mgr. Jiřím Tomolou,
advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6, proti povinné Olšanské
insolvenční, a. s. v likvidaci se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, IČO
28217896, zastoupené Mgr. Janem Hrabou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na
Pankráci č. 404/30a, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 2608/2017, o dovolání povinné proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2023, č. j. 51 Co
230/2018-399, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího
Tomoly, advokáta se sídlem v Praze 1, V Celnici č. 1034/6.
1. Na návrh oprávněné dne 27. 7. 2017 Obvodní soud pro Prahu 3 pověřil
podle ustanovení § 43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti, JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora Exekutorského úřadu
Brno – venkov, provedením exekuce prodejem zástavy, a to pozemků p. č. XY a p.
č. XY, oba v k. ú. XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, vedeném Katastrálním
úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „nemovitosti“), k
vymožení povinnosti uložené povinné, a to na základě rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 3 ze dne 7. 6. 2016, č. j. 5 C 308/2015-120.
2. Povinná se návrhem ze dne 23. 8. 2017 domáhala zastavení exekuce, a
to z toho důvodu, že pohledávka obligačního dlužníka zanikla, neboť obligační
dlužník prošel insolvenčním řízením, jeho úpadek byl řešen reorganizací a dle
reorganizačního plánu dnem jeho splnění zanikla pohledávka oprávněné. Z důvodu
zániku zástavou zajištěného dluhu tak zaniklo i zástavní právo k nemovitostem.
3. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. 21 Cdo
567/2019-221, zamítl návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 51 Co 230/2018-175, kterým bylo
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j. 35 EXE
2608/2017-135, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Následně
vydal Nejvyšší soud usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231,
kterým výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu
řízení. Uvedl, že právní názor soudu prvního stupně, který dovozoval trvání
zástavního práva toliko na základě obsahu reorganizačního plánu, aniž by
povinná vyslovila souhlas s částí reorganizačního plánu, která existenci
zástavního práva upravovala, je nesprávný. Dále uvedl, že extenzivní výklad
ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona není správný; pro zjištění, zda
je povinná nadále zástavním dlužníkem, je nutné posoudit část reorganizačního
plánu a podřadit zjištěný skutkový stav pod skutkovou podstatu právního
institutu, jímž byla pohledávka oprávněného dotčena.
4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co
230/2018-355, rozhodl o žalobě pro zmatečnost podané povinnou tak, že zrušil
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 51 Co 230/2018-267,
kterým soud zastavil odvolací řízení, v němž znovu rozhodoval o odvolání
povinné proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 5. 2018, č. j.
35 EXE 2608/2017-135, vycházeje z toho, že usnesením ze dne 18.6. 2019, č. j.
137 Ex 15766/17-64, soudní exekutor udělil příklep na vydražené nemovitosti a
že usnesením ze dne 18. 7. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-71, které nabylo právní
moci dne 6. 8. 2019, soudní exekutor rozhodl o rozdělení podstaty, čímž byla
rozdělovaná podstata vyčerpána; po udělení příklepu již nelze exekuci zastavit,
tj. odpadl předmět řízení. Městský soud v Praze na základě žaloby pro
zmatečnost dospěl k závěru, že po vydání usnesení o udělení příklepu nelze
věcně rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce pro neexistenci procesní
podmínky, tj. „absenci fáze řízení (procesního prostoru), v kterém by bylo
umožněno jeho věcné projednání“. Nelze-li nedostatek procesních podmínek
odstranit, soud řízení zastaví; zastavení odvolacího řízení není rovnocenným
procesním postupem.
5. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 51 Co
230/2018-355, potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2023, č. j.
4 Co 240/2022-392, v němž se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně,
nadto odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS
1343/20, a uvedl, že v dalším řízení soud prvního stupně pečlivě zohlední
relevantní ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce věcného projednání
návrhu na zastavení již ukončené exekuce a případně zreviduje svůj závěr o
neodstranitelném nedostatku podmínek řízení.
6. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. 8. 2023, č. j. 51
Co 230/2018
-399, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinné na
zastavení exekuce zastavil.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Přípustnost
dovolání shledává v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, „při konkrétnějším vymezení se zároveň jedná o otázky,
které doposud nebyly dovolacím soudem vyřešeny“. Pokládá otázku, a) zda
nepodání odvolání proti příklepu vzhledem k existenci ustanovení § 337h odst. 3
o. s. ř. či nepodání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí představuje překážku
pro dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce po jejím provedení, b)
zda tomu tak je i v případě, kdy se povinná od počátku bránila návrhem na
zastavení exekuce, který byl ještě před „zahájením prodeje zastavené
nemovitosti“ pravomocně zamítnut usnesením, které bylo následně na základě
dovolání povinné zrušeno, a c) zda nepodání odvolání proti usnesení o příklepu
představuje překážku pro meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce jen v
případě, že o návrhu na zastavení exekuce nebylo rozhodnuto před vydáním
usnesení o příklepu. Další otázkou dovolatelky je, zda je zánik zajištěné
pohledávky před zahájením exekuce (a po vydání exekučního titulu) důvodem, aby
soud následně rozhodl o zastavení exekuce, a to i po právní moci usnesení o
příklepu a po dokončení exekuce, nadto když všichni zúčastnění včetně soudů
věděli o okolnostech vedoucích k zániku zajištěné pohledávky, a to již v době
řízení o návrhu na soudní prodej. Dovolatelka dále namítá, že skutečnost, že se
nebránila jinými procesními prostředky, zejména odvoláním proti usnesení o
příklepu či návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, nepředstavuje překážku pro
dodatečné meritorní rozhodnutí o zastavení exekuce, tím spíše když se povinná
řádně bránila včasným návrhem na zastavení exekuce. Nadto namítla, že odvolací
soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v usnesení
ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231. Navrhla, aby dovolací soud
posoudil obsah reorganizačního plánu dlužníka a změnil rozhodnutí odvolacího
soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby napasené rozhodnutí zrušil a
věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání.
8. Oprávněná má za to, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a
není ani důvodné, neboť odvolací soud přesvědčivě posoudil podmínky pro
zastavení řízení o návrhu na zastavení exekuce a převážná část argumentace
dovolatelky se týká věcného posouzení návrhu na zastavení exekuce. Dovolatelka
se snaží vlastní pochybení nepřípustně zhojit prostřednictvím dovolání.
Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně zamítl.
9. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) projednal dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
10. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
12. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud vyřešil dovolatelkou
vymezené právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
a není důvod, aby byly vyřešeny jinak.
13. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento
zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského
soudního řádu.
Podle ustanovení § 337h odst. 1 o. s. ř. dnem právní moci rozvrhového usnesení
zanikají zástavní práva váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4
tím není dotčeno.
Podle ustanovení § 337h odst. 3 o. s. ř. po vydání usnesení o příklepu nebo
usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však
mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího
oprávněného.
Podle ustanovení § 338a odst. 1 o. s. ř. se na výkon rozhodnutí prodejem
zastavených movitých věcí a nemovitých věcí užijí ustanovení o výkonu
rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.
14. Dle ustálené rozhodovací praxe platí, že v rámci přezkumu usnesení o
příklepu odvolací soud posoudí návrh na zastavení exekuce podaný před dražebním
jednáním, který soud vyhodnotil jako zjevně nedůvodný a přistoupil k dražbě,
nebo návrh podaný i po vydání rozhodnutí o příklepu, důvody pro zastavení však
zde byly již v době dražebního jednání (a soud o nich věděl či alespoň vědět
měl). V případě závěru o důvodnosti návrhu na zastavení exekuce odvolací soud
změní napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje, a to z toho důvodu, že
při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy výkon
rozhodnutí měl být zastaven). Po právní moci usnesení o tom, že se příklep
neuděluje, může být již rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce),
aniž by se tak již dělo v rozporu s ustanovením § 337h odst. 3 o. s. ř. (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, ze
dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, nebo ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 20
Cdo 477/2019).
15. Výše uvedená judikatura se však k této věci nevztahuje, neboť proti
usnesení o udělení příklepu ze dne 18. 6. 2019, č. j. 137 Ex 15766/17-64, nebyl
podán opravný prostředek a usnesení tak nabylo právní moci. Závěr, že po vydání
usnesení o příklepu není možné exekuci zastavit, nebyl-li podán opravný
prostředek proti tomuto usnesení, aproboval i Ústavní soud v nálezu ze dne 15.
8. 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, v němž uvedl, že „dílčí závěr obecných soudů,
že exekuční řízení již nebylo možné zastavit v okamžiku, kdy stěžovatel v
odvolání proti usnesení o příklepu namítal nepřiměřenost exekuce, je v souladu
s citovaným § 337h odst. 3 občanského soudního řádu“ a „ustanovení § 337h odst.
3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 výslovně stanoví, že
po vydání usnesení o příklepu „nelze zastavit výkon rozhodnutí“. Účastníci
řízení nemohou být nuceni podávat návrh na zastavení exekuce, který za daného
procesního stavu nemůže být úspěšný, jen proto, aby dosáhli meritorního
projednání námitek obsažených v odvolání proti usnesení o příklepu.“
16. Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava
rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika
relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší okruh vymezených otázek.
Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího
příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které
prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o
dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované
podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou
zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu
řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 10. 1. 2008, sp. zn.
20 Cdo 2769/2006, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, z recentních
rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo
570/2023, nebo ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023). Prostor pro
posouzení existence případných okolností, pro které by měl být výkon rozhodnutí
zastaven, není dán v dílčím řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, nýbrž výlučně
v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu (srov. např. již citované
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016). Nabytím
právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání vstupuje řízení
o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti do závěrečné fáze – rozvrhu rozdělované
podstaty (srovnej ustanovení § 336p a násl. o. s. ř.). Aby bylo možno rozvrh
úspěšně realizovat, je nezbytné, aby bylo postaveno na jisto, jaká podstata má
být rozdělena (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp.
zn. 20 Cdo 2664/2019, nebo již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3.
2024, sp. zn. 21 Cdo 2790/2023).
17. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že znění
ustanovení § 337h odst. 3 věty první o. s. ř. vyjadřuje zvláštní postavení
usnesení o příklepu ve vykonávacím (exekučním) řízení, které je představováno
nejen jeho závažností, ale i zájmem na stabilitě poměrů, jež jsou jím založeny.
Toto je ještě výrazněji vyjádřeno (a to nikoliv nově, nýbrž dlouhodobě) v
ustanovení § 336k o. s. ř., které umožňuje podat účinně odvolání proti usnesení
o příklepu pouze ze zde vymezených důvodů a současně nedává odvolacímu soudu
možnost toto usnesení zrušit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2019, sp. zn. 20 Cdo 477/2019, nebo ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo
3688/2016).
18. Jak vyplývá z výše uvedeného rozboru, poté, co usnesení o udělení
příklepu nabylo právní moci, již není možné exekuci zastavit. Není-li v této
fázi řízení vůbec přípustný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je
jediným možným výsledkem, že nelze věcně rozhodnout o takovém návrhu pro
neexistenci procesní podmínky, tj. absenci fáze řízení (procesního prostoru), v
kterém by bylo umožněno jeho věcné projednání. Jelikož soud v každém okamžiku
řízení zkoumá naplnění procesních podmínek řízení (§ 103, § 104 a § 254 odst. 1
o. s. ř.), pak nelze-li jejich nedostatek odstranit, soud řízení o projednání
takového návrhu zastaví. Judikatura dále dovodila, že existence nařízeného a
trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou pro řízení o návrhu na jeho
zastavení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2008, sp. zn.
20 Cdo 2325/2006). Vzhledem k absenci této zvláštní podmínky, neboť exekuce
byla pravomocně ukončena příklepovým usnesením, musí soud řízení zastavit
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3856/2012).
19. Otázky a), b) a c) dovolatelky přípustnost dovolání nezakládají,
neboť na řešení těchto otázek napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí.
Možnost věcného přezkumu a meritorního rozhodnutí o zastavení exekuce vedené
prodejem zástavy nezávisí na tom, zda povinná podala odvolání proti usnesení o
udělení příklepu či nikoliv. Vzhledem k výše uvedenému rozboru není možné výkon
rozhodnutí (exekuce) zastavit poté, co nabylo usnesení o příklepu právní moci.
Povinná měla možnost podat opravný prostředek proti usnesení o udělení příklepu
a případně tak zabránit tomu, aby toto usnesení nabylo právní moci. Poté, co
však právní moci nabylo, již není možno výkon rozhodnutí (exekuce) zastavit.
Lze dodat, že námitky dovolatelky zakládající se na tom, že podala návrh na
odklad vykonatelnosti dle ustanovení § 243 o. s. ř., že poukaz odvolacího soudu
na nevyužití institutu odkladu exekuce je nepřípadný, a že na dovolatelku nelze
klást požadavek, aby tutéž již uplatněnou argumentaci uplatňovala znovu, jsou
nesprávné, neboť se jedná o zcela odlišné právní instituty s odlišnými
předpoklady odkladu, které nelze mísit.
20. Ani otázka dovolatelky, „zda je zánik zajištěné pohledávky před
zahájením exekuce (a po vydání exekučního titulu) dostatečným důvodem, aby soud
následně rozhodl na návrh povinného o zastavení exekuce vedené prodejem původně
zastavené nemovitosti, a to i po právní moci usnesení o příklepu po dokončení
exekuce“, nadto když měly o těchto okolnostech znalost všichni účastníci včetně
soudů, přičemž dovozuje rozpor právního posouzení odvolacího soudu s nálezem
Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, a dále judikaturou
Nejvyššího soudu (např. usnesením ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2039/2019,
nebo ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017), přípustnost dovolání
nezakládá.
21. Dle judikaturní praxe dovolacího soudu nelze absolutně vyloučit
možnost zastavení exekuce i po jejím skončení (po vymožení pohledávky);
nejde-li o návrh na zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.
s. ř., pak je návrh na zastavení exekuce věcně projednatelný a soud řízení o
něm nezastaví pro nedostatek podmínek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo
2039/2019, ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3331/2017, či ze dne 25. 3. 2014,
sp. zn. 21 Cdo 3266/2013). Jak uzavírá Ústavní soud v odkazovaném nálezu ze dne
6. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1343/20, zastavení exekuce není absolutně vyloučeno,
obzvlášť v případech exekucí vedených na základě od počátku nezpůsobilého
exekučního titulu. Dle judikatury dovolacího soudu princip právní jistoty a
nemožnosti uvedení v předešlý stav totiž nelze vykládat tak, že soud rezignuje
na potřebu ochrany povinného pro případ, že dodatečně vyjde najevo, že exekuce
byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního
titulu, přičemž tuto ochranu nelze realizovat jinak, než dodatečným rozhodnutím
o zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp.
zn. 20 Cdo 3331/2017).
22. Uvedená judikatura však není přiléhavá, neboť tato rozhodnutí ve
svých důsledcích pojednávají o výjimečné možnosti zastavit exekuci i poté, co
skončila vymožením, a to tehdy, jestliže byla exekuce od samého počátku vedena
a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. V této věci je
exekučním titulem pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 6.
2016, č. j. 5 C 308/2015-120, o nařízení soudního prodeje zástavy v souladu s
ustanovením § 358 zákona o zvláštních řízeních soudních. Exekuční titul nemá
vady, vydal jej orgán, jehož pravomoc je zákonem dána, a nelze tak shledat, že
je exekuční titul nezpůsobilý. Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené
rozhodovací praxe.
23. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemohou změnit ani námitky
dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený
Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. 4. 2021, č. j. 29 Cdo 567/2019-231, že
rozhodl v rozporu s ustanovením 242 odst. 1 o. s. ř. bez nařízení jednání, a že
současně porušil poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř.
Tyto námitky by mohly představovat (kdyby byly důvodné) tzv. jiné vady řízení
ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takovým vadám však může dovolací
soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. –
pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v
projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – naplněn není.
24. Z obsahu dovolání vyplývá, že je podáváno i proti výroku II usnesení
odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení; dovolání proti výroku o
náhradě nákladů řízení není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
přípustné.
25. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
26. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu