21 Cdo 570/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v exekuční
věci oprávněné Provisto Invest a. s. se sídlem v Praze 8 – Troji, Olštýnská č.
607/1, IČO 09437355, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v
Praze 1, Veleslavínova č. 93/10, proti povinné A. S., narozené dne XY, bytem v
XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova
č. 615/6, pro 1 674 574,21 Kč s příslušenstvím a 213 300 Kč s příslušenstvím
prodejem nemovité zástavy, vedené u soudního exekutora JUDr. et PhDr. Jiřího
Leskovjana, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 189 EX 210/21, o
dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze
dne 5. září 2022, č. j. 60 Co 174/2022-54, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze
dne 5. 9. 2022, č. j. 60 Co 174/2022-54, není přípustné podle ustanovení § 237
o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým
vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se
řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání
přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“,
musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva
má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání
přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována
rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z
dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých
rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé
vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem
vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých
vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v
napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění
dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody
by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29
NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Povinná, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k
řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání. Jak správně podává odvolací soud, Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí vysvětlil
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo
275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo
2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo
2769/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo
4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo
511/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn.
20 Cdo
2522/2017), že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitosti do
několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh
otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a
jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad,
které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o
dražební vyhlášce, 4) prodej nemovitosti v dražbě a 5) rozvrh rozdělované
podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou
zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu
řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u
určení výsledné ceny nemovitosti [stanovené ve smyslu § 336a odst. 1 písm. c)
o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání (§ 336 o. s. ř.)] a u dražební
vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – výslednou cenu nemovitosti
uvést [§ 336b odst. 2 písm. d) o. s. ř.]. V projednávané věci byla cena
nemovitosti určena (jak vyplývá z bodu 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu)
rozhodnutím soudního exekutora ze dne 10. 11. 2021, č. j. 189 EX 210/2021-27, a
toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2021. Z uvedeného vyplývá, že
nabylo-li usnesení o výsledné ceně nemovitosti právní moci dne 8. 12. 2021, je
soudní exekutor při rozhodování o příklepu tímto pravomocným usnesením
určujícím výslednou cenu nemovitostí vázán, a proto mu již v této fázi
exekučního řízení nepřísluší takto stanovenou výslednou cenu přezkoumávat
(srov. dále rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017). O situaci, že by došlo k podstatné změně poměrů (např. k
podstatnému znehodnocení stavby živelní pohromou), v dané věci nejde. V tomto
směru je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou
judikaturou dovolacího soudu a námitky dovolatelky v bodech II. /B, C obsahu
dovolání přípustnost dovolání nezakládají. Pakliže se povinná dovolává analogie práva (bodě II. / C obsahu dovolání), lze
k tomu pouze doplnit, že analogie v procesním právu je v zásadě nežádoucí
(srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. III. ÚS 65/93,
nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2422/2015),
nicméně její výjimečné použití při aplikaci procesních norem připustit lze
(např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06); v
určitých mimořádných případech logických nedostatků zákonné úpravy může
představovat řešení procesní situace, jež je konformní jak s ústavním pořádkem
(s ústavně garantovaným právem na spravedlivý proces), tak i s účelem zákona
(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo
3097/2010, a ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4320/2015, nebo z recentních
rozhodnutí srovnej usnesení Nejvyššího sodu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo
3086/2022). V tomto případě však právní úpravu provedenou v zákoně č. 26/2000
Sb.
o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
veřejných dražbách“), jak se jí dovolává povinná, nelze vůbec aplikovat, neboť,
jak vyplývá z ustanovení § 1 zákona o veřejných dražbách, tento zákon upravuje
veřejné dražby, vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím
souvisejících a podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní
předpis jinak (odkazuje se na zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví
státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů; jde o zákony, které mají svoji vlastní úpravu dražeb –
srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. 21
Cdo 822/2022). Jinak řečeno, mají-li jak občanský soudní řád, tak zákon o
veřejných dražbách, samostatnou, ucelenou a na sobě navzájem nezávislou úpravu
dražby, je vyloučeno jednotlivé instituty (právní úpravu) toho kterého zákona
za pomoci analogie volně zaměňovat. Poslední námitkou (bod II. /D obsahu dovolání) povinná předkládá svoji vlastní
skutkovou verzi, od níž potom odvíjí údajný rozpor s judikaturou dovolacího
soudu (resp. judikaturou Ústavního soudu). Pakliže povinná uvádí, že „… (byl) s
dlužníkem uzavřen účelový řetězec smluv, jejichž jediným faktickým účelem bylo
dosáhnout zmnožení jeho finančních prostředků vůči navzájem personálně
propojeným subjektům, aniž by mu to přineslo v materiálním smyslu jakýkoliv
prospěch, a kdy příkladmo na částku 200 000 Kč byly současně vystaveny dva
doklady, výdajový a příjmový, takže dlužník efektivně neobdržel ničeho…“, jde o
námitku, jíž povinná uplatnila jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z níž nevyplývá žádná rozhodná právní
otázka ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolací přezkum je ustanovením §
241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění
skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý
dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost
dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom,
zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází
(musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch
skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve
zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). Navíc námitka, tak jak je formulována,
představuje tzv. novotu, neboť jde o tvrzení nové (před soudy obou stupňů
neuplatněné), ke kterému dovolací soud nemůže přihlédnout (srov. § 241a odst. 6
o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. §
87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.